Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3778.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posla Svetlíka a soudr. o krveprolití v Hrušově (tisk 3608),
II. min. financí na interp. posl. dra Luschky a soudr. o provedení odpisu dávky z majetku (tisk 3519/XI),
III. min. nár. obrany na interp. posl. inž. Junga, Matznera a druhů, že opavské velitelství evidence koní podává klamné zprávy (tich 3519/XVI).
IV. min. nár. obrany na interp. posl. Jokla, Hackanberga, Heegera a druhů o neštěstích, způsobených nedbalostí na cvičištích ve Frývaldově a Návsi u Jablunkova (tisk 3442/XVI),
V. min. nár. obrany na interp. posl. Dietla, Čermaka a Jokla, aby byla z Krumlova odstraněna posádka (tisk 3519/XXIV),
VI. min. financí na interp. posl. dra Luschky a druhů o opožděném předpisování osobních daní (tisk 3575),
VII. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Tománka a súdr. vo veci smluvného profesora kreslenia štátneho reálneho gymnázia v Prievidzi Oldricha Mančala (tl. 3594),
VIII. min. železnic na interp. posl. Buřívala a spol. ve věci stabilisace a intimace provisorních kancelářských zaměstnanců a výnosu ministerstva železnic ze dne 27. března 1922, čís. 12104-I/3 (tisk 3519/III),
IX. min. spravedlnosti na interp. posl. Toužila a soudr. v záležitosti konfiskace časopisu ťOdbojŤ (tisk 3442/I),
X. předs. vlády na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o řádném vyhlašování usnesení státní statistické rady (tisk 3519/XIII),
XI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Patzela a druhů o odstrkování německých poštovních úředníků v poštovní službě (tisk 3519/VIII),
XII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Krause a druhů o vyplácení vkladů u poštovní spořitelny vídeňské plnocenně v československých korunách (tisk 3442/XV),
XIII. min. financí na interp. posl. dra Keibla a druhů o různých případech v bankovním úřadě ministerstva financí (tisk 3442/XIII),
XIV. min. vnitra na interp. posl. Matznera a druhů o zabavení provolání v časopisech ťFreudenthaler ZeitungŤ čís. 25, ťJägerndorfer ZeitungŤ čís. 25 a ťDeutsche PostŤ čís. 72 v Opavě (tisk 3550/V),
XV. min. veř. prací na interp. posl. Schweichharta a druhů o potížích plavby na Labi (tisk 3520/VI),
XVI. min, spravedlnosti na interp. posl. dra Keibla a druhů o výnosu min. spravedlnosti z 31. ledna 1922, č. 4907 (tisk 3442/XXI),
XVII. min. vnitra na interp. posl. dra Luschky a druhů, že správní úřady znova zkoumají státní občanství, udělená po 28. říjnu 1918, a na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o výnosu ze dne 13. listopadu 1920, čís. 71130 o československém státním občanství (tisk 3442/XVIII a 3442/XIX),
XVIII. min. financí na interp. posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů o vládním nařízení ze dne 16. února 1922 o stažení rakousko-uherských dvacetihaléřů (tisk 3442/XII).
I./3778.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Svetlíka a soudr.
o krveprolití v Hrušově (tisíc 3608).
Události v Hrušově, jež jsou předmětem interpelace, byly vyšetřeny dne 10. června 1922 zvláštní komisí do Hrušova vyslanou a složenou ze zástupce chefa civilní správy Podkarpatské Rusi, zástupce politického referátu, zemského četnického velitele a župana ve Velké Sevljuši. Dříve však, než se zabývati budu vlastním obsahem interpelace, pokládám za nutné krátce zmíniti se o držebních poměrech lesních komplexů kolem Hrušova, pro něž hrušovské výtržnosti vznikly.
V době před rokem 1883 byla celá oblast patřící k obci Hrušovu až na pole a louky, které patřily soukromníkům, většinou to příslušníkům obce Hrušova, společně užívaným majetkem královského uherského eráru a t. zv. ťrobotníkůŤ nebo ťurbarialistůŤ, Roku 1883 došlo na nátlak uherského lesního eráru k upravení tohoto právního poměru soudním dvorem v Marmarošské Sihoti, jakožto urbariálním soudem a to tak, že část dosud společného majetku v rozloze 1716 uherských jiter 395 sáhů odevzdána byla lesnímu eráru, a druhá část 246 uherských jiter lesů a 378 uherských jiter pastvin (čili 184.5 katastrálních jiter lesů a 283 katastrálních jiter pastvin) připadla pak urbarialistům.
Tento majetek nabyl mezi jednotlivé spoluvlastníky rozdělen, nýbrž tvoří až dosud společné vlastnictví pod jménem ťhrušovský kompossessorátŤ, a jest společně užíván. Právo spoluvlastnické jest upraveno t. zv. ťklíčiŤ, jichž je celkem 4920.
Celý les a ona část pastvin, jichž půda je vhodná pro les (tedy výhradně lesní půda) ve výměře 78 katastrálních jiter byla na základě 19. článku maďarského zákona z roku 1898 podřízena státní správě. Tento komplex jest i nyní jakožto společné vlastnictví kompossessorátu okresní lesní správou v Rakově spravován. Ohledně obhospodařování této části byly v roce 1907 sestaveny stanovy (statut) a schváleny uherským ministerstvem zemědělství. Ostatní část jest volně užívána oprávněnými urbarialisty.
V posledních létech začali tvrditi obyvatelé Hrušova, že uherský erár neprávem osvojil si vlastnictví nad onou částí dříve společně užívaného majetku, která mu podle dohody v Marmarošské Sihoti připadla a postavili se na stanovisko, že jim patří i tento díl.
V důsledku toho upírali pak též lesním orgánům právo dozírati a spravovati tamní státní lesy.
Okolnosti tyto byly příčinou výtržností, k nimž došlo dne 31. května 1922 a které jsou předmětem interpelace. Toho dne měli býti totiž uvedeni do Hrušova na svá služební místa nově ustanovení státní lesní orgánové. Poněvadž nebylo vyloučeno, že opatření toto vyvolá odpor u místního obyvatelstva, bylo do Hrušova sou středěno ku ochraně těchto lesních orgánů 22 četníků s okresním četnickým velitelem. V interpelaci udaný počet 40 četníků není správný.
Dne 31. května v 8 hodin ráno shromáždilo se u lesní budovy a u obecního domu v Hrušově asi 200-300 osob zřejmě v úmyslu, aby úřední opatření znemožnily. Pokusy hlavního slúžného, aby po dobrém odvrátil lid od nepředloženého skutku, nevedly k úspěchu, naopak lid začal reptati a vyhrožovati hlavnímu slúžnému i četnictvu. Z davu ozývaly se výkřiky: ťMy pobijeme všechny žandáryŤ. Hlavní slúžný tedy vybídnul shromážděné, aby se vzdálili, ale opět bez výsledku, ba některé, ženy odhalily svá prsa a vyzývaly četníky, aby je probodli. Byl proto dán pokyn četnictvu, aby zástup rozptýlili. Poněvadž v předních řadách demonstrantů stálo mnoho žen a některé z nich držely na rukou malé děti, nepoužilo četnictvo, aby zamezilo případná zranění, při vyklizování bodáků, jak tvrdí interpelace, nýbrž tlačilo dav zpátky pažbami pušek. Z davu, který pozvolna dal se na ústup, bylo proti četnictvu házeno kamením a jiní demonstranti zase snažili se pušky četníkům z ruky vymknouti. Posléze se podařilo zástup zatlačiti a rozptýliti. Četnictvo při vyklizování místa počínalo si dle předpisů a dle konaného šetření žádný z četníků bodlem neútočil.
Při vyklizování prostranství vedle lesní budovy vykřikl ze dvora jakýsi mladík, v němž zjištěn byl 22letý Ivan Melnik, na četníky: Vy jste zabili dva hrušovské obyvatele, my za to zabijeme 10 četníků, a ukryl se ve stavení. Jeden z četníků odebral se do obydlí a spatřil, že onen mladík stojí u lůžka své matky Anny Melnikové Nikolajevové, která byla 6 dní po porodu a že drží ve svých rukou novorozeně. Četník nezakročil ihned proti Melnikovi, nýbrž vzdálil se, ponechav zatím Melnika doma.
Dle výpovědi Anny Melnikové samé, žádný z četníků proti ní nezakročoval. Její zdravotní stav byl vyšetřován dne 1. června 1922 okresním lékařem z Terešvi drem Vaškem, který zjistil, že jmenovaná jest sice anaemická a měla bolení hlavy, že však její zdravotní stav je normální, jako bývá po porodu. Tvrzení v interpelaci, že Melniková upadla při zakročení četníků do bezvědomí a onemocněla padoucí nemocí, neodpovídá skutečnosti.
Poněvadž hned po demonstraci roznesly se pověsti, že bylo mnoho demonstrantů poraněno, nařídil župan z Velké Sevljuše hned téhož dne, aby se do Hrušova odebral úřední lékař.
Úřední lékař byl v Hrušově třikráte a to dne 1., 6. a 9. června 1922. Jeho příjezd byl v obci vybubnováním vyhlášen s vybídnutím, aby zranění k němu se dostavili k lékařskému ošetření.
Kromě jmenované Anny Melnikové byli lékařsky vyšetřeni tito hrušovští obyvatelé a byla u nich zjištěna tato zranění:
1. Cirik Nikolajeva, vdova 60letá: na pravé kyčli modrá skvrna velikostí dlaně; na levé noze 10 cm pod kolenem asi 3 čtvereční cm kůže málo načervenalá, na pravé noze též pod kolenem kůže na 2 cm načervenalá; načervenalost pochází od lehkého úderu a zmizí za 8 dní.
2. Makola Nikolajeva, 50letá, známky po úderu, jiné žádné. Jmenovaná má bolesti v zádech, příčina bolesti jest jí neznáma; na lůžko není připoutána.
3. Ondřej Bodnar, 30letý: oteklina na levé noze a bolest na tomto místě, známek není; příčina otekliny a bolesti neznáma.
4. Polovka Jurova, 40letá: bolest v zádech.
5. Michálka Ilašova, 45letá, na pravé kyčli 1 cm dlouhou, 2 mm širokou ránu od ostrého nástroje. Jmenovaná jest jinak úplně zdráva.
6. Anna Cirik Nikolajeva, 31letá: pravé koleno oteklé; roztržená kůže u kolena na 1 cm2; patrně následkem pádu na kameni; na pravé noze a na prsech malé červené znaky.
7. Ilona Kurka, 60letá: na levé kyčli 1 cm dlouhá, cm široká zaschlá rána bodná, čímž ovšem není řečeno, že rána ta povstala bodnutím bajonetem; jmenovaná jest zdráva a pracuje.
Více zranění vyšetřeno nebylo; všechna zranění jsou lehká.
Tvrzení interpelace, že při výtržnostech bylo 19 osob raněno a mezi nimi 4 těžce, nezakládá se na pravdě. Právě tak neodpovídá skutečnosti, že úředně bylo zakázáno lékařům raněné ošetřovati.
Nebylo také bráněno lékařce dr. Malíkové, kterou do Hrušova dne 6. června přivezli komunisté, aby pomoc lékařskou poskytla, ale nedostavil se k ní nikdo.
Není správné dále tvrzení interpelace, že hrušovští obyvatelé byli četníky zastrašeni, aby se nehlásili k obvazu, a sice tím, že každý kdo se přihlásí, bude udán pro shluknutí. Naopak zranění byli vybubnováním vyzváni, aby se hlásili u úředního lékaře, jako již shora bylo řečeno.
Po uvedených událostech v Hrušově byla hlavním slúžným z Velkého Bočkova nařízena až do odvolání tato policejní obmezení:
1. Všechny hostince (krčmy) musejí býti od 31. května 1922 po 7 dní zavřeny.
2. Výčepníkům zakazuje se prodávati lihoviny.
3. Od 8 hodin večer jest bezdůvodné chození po ulicích a silnicích zakázáno.
4. Shromaždovati se na veřejných místech jest zakázáno.
5. Všechna zasedání a schůze se zakazují. Toto nařízení hlavnoslúžnovského úřadu pokládá patrně interpelace ťza stanné právoŤ a ťvyhlášení stavu obleženíŤ. Tvrzení v interpelaci, že každý obyvatel obce, který se ze svého domu chtěl vzdáliti, byl ohrožován četnictvem na životě, nezakládá se na pravdě.
Tím dovolil jsem si na pravou míru uvésti některá tvrzení interpelace a podotýkám ke konci ještě ohledně domněle neodůvodněného zatčení hrušovského obyvatele Ivana Bodnara, že jmenovaný nebyl sice při uvedených výtržnostech přímo zúčastněn, avšak byl jich hlavním osnovatelem a proto byl dne 2. června 1922 zatčen a učiněno naň trestní oznámení.
Z vylíčeného vychází, že hrušovské demonstrace nedosáhly daleko takových rozměrů jak je líčí interpelace.
Pokud se týče dotazů pánů interpelantů, jak bylo možno občanstvem zakoupený a řádně zaplacený majetek odciziti, podotýkám, že ani civilní správě Podkarpatské Rusi, ani podřízeným úřadům nebyly dosud se žádné strany předloženy stvrzenky o zaplacení půdy, zakoupené prý od uherského zemědělského eráru obyvatelstvem obce Hrušova.
Četnictvo, ani hlavní slúžný nedopustili se žádné protizákonnosti a není tedy důvodů, aby byli - jak žádá interpelace - potrestáni.
V Praze dne 22. června 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
II./3778 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Luschky a soudruhů
o provedení odpisů dávky z majetku (tisk 3519/XI.).
Ustanovení § 56 zákona o dávce z majetku a z přírůstku na majetku, dle kterého může u dávky již předepsané povolen býti odpis, dokáže-li strana, že následkem neštěstí neb jiných mimořádných neodvratných událostí jmění dávce podrobené v době od 1. března 1919 do konce roku 1923 zmenšilo se nejméně o jednu třetinu, jest v systému dávky z majetku ustanovením zcela výjimečným, kterým má býti dána zákonitá možnost, poleviti břímě dávkové jednotlivcům, postiženým až po uložení dávky resp. po dni pro uložení rozhodném, vis major, když jejich hospodářský stav jest vážně ohrožen.
m Ustanovení tohoto nelze tedy jako výjimečného vykládati extensivně, aby se jím měnila zákonitá, předepsaná výše dávky z majetku a z přírůstku všech poplatníků nebo celých vrstev poplatníků aneb celých kategorií majetkových předmětů.
Prováděcí nařízení k § 56 v důsledku toho vylíčený charakter a význam tohoto zákonného ustanovení přesně vytyčuje a na vysvětlenou uvádí příklady okolností, které nelze považovati za mimořádnosti va smyslu cit. ustanovení, ježto účinky jejich jsou všeobecné.
Bráti zřetel při provádění ustanovení § 56 na okolnosti takové, které - nastavše po 1. březnu 1919 - uplatňují svůj vliv stejnou intensitou na široké vrstvy poplatníků, znamenalo by neustálé měnění předpisů dávky čili zmaření všech pravidelných ustanovení zákona na základě jednoho výjimečného ustanovení, kterým se mělo pouze jednotlivcům ve zvláštních v zákoně o dávce přesně vymezených případech dostati mimořádné úlevy.
Pokud by jednotliví poplatníci byli názoru, že výklad ustanovení § 56, jak obsažen jest v prov. nařízení, jest v rozporu se zákonem, mají možnost dovolati se o tomto svém právním názoru rozhodnutí nejvyššího správního soudu.
V Praze dne 9. června 1922.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
III./3778 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců inž Junga, Matznera a druhů,
že opavské velitelství evidence koní podává klamné zprávy (tisk 3519/XVI).
Dražba reversních koní ohlášená na 1. dubna t. r. byla odvolána na přání a žádosti interesovaných kruhů, zvláště německých, které poukazovaly na kritický čas termínu odevzdání v době jarních hospodářských prací, na újmu, která tím vznikne, poněvadž koní nemohly na jaře ještě téměř použíti, při tom však celou zimu musily je živiti atd. Poslanecké kruhy žádosti ty vřele doporučovaly. Ministerstvo národní obrany uznalo oprávněnost těchto přání a dražbu odvolalo, ovšem namohla býti již veřejnost včas zpravena. Většina účastníků uznala dobrou vůli vojenské správy, pouze část koupěchtivých, většinou německé národnosti, domáhala se demonstrativním způsobem odškodného; nároku toho nemůže ovšem vojenská správa uznati.
V Praze dne 6. června 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
IV./3778 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany na interpelaci poslanců H. Jokla, T. Hackenberga, R Heegera a druhů
o neštěstích, způsobených nedbalostí na cvičištích ve Frývaldově a Návsi u Jablunkova (tisk 3442/XVI).
K obdobným případům měl jsem již příležitost se vyjádřiti a sice na dřívější interpelace a dotazy. Odpověď moje i v interpelovaných případech jest stejná. Vojenská správa dbá úzkostlivě všech opatření, zakazuji vyhláškami přístup na ohrožená místa, obecenstvo jest varováno v novinách, děti jsou poučovány ve školách, v Jablunkově a Návsí byl zákaz přístupu na ohrožená místa publikován i v kostele.
Ve Slezsku jest nebezpečí pro obyvatelstvo větší, neb jsou nalézány granáty z doby plebiscitu, kdy teroristé polští měli velikou zásobu střeliva a granátů.
Vojenská správa nemá závazků k jakékoliv náhradě a nemá také prostředků, aby za obdobná neštěstí poskytovala náhrad.
Doufám, že vojenské správě, která i nadále úzkostlivě bude dbáti všech opatření, přispěje naše veřejnost tím, že budu neopatrné neb nerozumné živly nabádati k opatrnosti.
V Praze dne 3. června 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
V./3778 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Dietla, Čermaka, Jokla a soudruhů,
aby byla z Krumlova odstraněna posádka (tisk 3519/XXIV.).
Na žádost interpelujících pánů, aby byla odstraněna z Krumlova posádka, musím odpověděti záporně.
Další rota horského dělostřelectva, která má býti v tomto roce postavena, bude prozatímně pro nedostatek místa v Českém Krumlově, umístěna jinde.
Naprosto nezakládá se na pravdě, že by byly v Českých Budějovicích baráky a kasárny prázdné.
Ubytování posádky v Českém Krumlově jest stálé a obec má povinnost přikázati vojenské správě vhodné místnosti, jakož i tyto svým nákladem upraviti.
Až dosud veškeré místnosti pro ubytování posádky přikázány byly okresní politickou správou v Českém Krumlově, resp. obcí.
Ohledně ubytování vojenských gažistů, poněvadž poměry jich jsou kritické; zachovávalo posádkové velitelství tento postup:
Jakmile se posádkové velitelství dovědělo se o prázdném, aneb v krátké době se uprázdnivším bytě, obrátilo se vždy na okresní politickou správu se žádostí o přiděleni téhož bytu pro některého z vojenských gážistů. To není pouze právo, nýbrž povinnost posádkového velitele. Jak opatrně a spravedlivě postupovala okresní politická správa vůči obyvatelstvu, vidíme z toho, že asi ze 40 bytů požadovaných, bylo celkem přiděleno 7 bytů pomocí okresní politické správy a to 2 byty pro důstojníky, z nichž jeden zcela bez příslušenství a ostatních pět, skládajících se většinou z jednoho pokoje a jedné kuchyně pro poddůstojníky.
Posádkové velitelství rozdělilo pak okresní politickou správou a obcí přidělené byty na vojenské gažisty.
Podotknouti nutno, že většina zde ženatých gažistů, ačkoliv oddíl jest již skorem 2 léta v Českém Krumlově, dosud nemá žádných bytů a jest nucena denně dojížděti do Českých Budějovic ke svým rodinám, čímž služba strašně trpí. Během toho času však obdržela spousta lidí, státních úředníků, privátních úředníků atd., byty.
Tvrzení, že byl vojenskými úřady byt, který již byl pronajat, násilně vojensky obsazen a nájemci zabráněn tak přístup do tohoto, neodpovídá pravdě. Jedná se zde o byt v soukromé vile schwarzenbergského stavebního ředitele Hartenthala, který obýval služební byt o 5 pokojích (paní a dcera), zatím co ve vile bydlil jiný schwarzenbergský úředník. Když pak tento byl přeložen do Hluboké u Českých Budějovic, prosilo posádkové velitelství po uvolnění tohoto bytu o přidělení téhož u okresní politické správy, která pak nařídila městskému úřadu jeho zabrání a přidělení pro vojenského gážistu, jakmile se zmíněný úředník přestěhuje. Po uprázdnění bytu poslal jeden vojenský gažista, který již delší čas shání byt, několik vojínů v jich volném čase, kteří se dobrovolně přihlásili, do zmíněného bytu, aby přenesl sobě nějaké maličkostí. Když se o tom dovědělo posádkové velitelství, nařídilo okamžité odeslání vojínů domů a zmíněnému gažistovi jeho jednání vytknulo.
Když byt byl okresní politickou správou skutečně přidělen; pokládal zmíněný gažista, že jest zcela oprávněn činiti sobě nároky na tento byt:
Dále není pravda, že má býti byt obchodníka Pokorného zabrán. Smíšená komise prohlédla jednoduše vícero v úvahu přicházejících bytů a mezi nimi též byt obchodníka Pokorného. Námitky, které činil Pokorný junior proti zabrání, byly vzaty předsedou komise, p. okresním hejtmanem na vědomí a byt nezabrán. Tím, že se vyšetřují okolnosti, zda může býti nějaký byt dán k disposici nebo ne, nečiní se ještě nikomu žádné bezpráví.
Ubytovací poměry mužstva jsou dosti špatné, vojáci však neleží jeden přes druhého, nýbrž částečně jsou lůžka pro nedostatek ubikací postavena nad sebou. Také mužstvo nebylo dosud zavšiveno až na jeden případ vojáka, který byl nepořádný již v civilu, o čímž posádkové velitelství zavedlo protokol i s pradlenami, které vojínům perou.
Byt posádkového velitele nesestává ze 4 pokojů, nýbrž 2 pokojů, kabinetu a kuchyně a jednoho 2 m širokého tmavého prostoru.
Ovšem uznávám, že otázku ubytování lze řešiti jen za soustavné podpory obce, která, ač nedostávalo se jí potřebné iniciativy, přece platně spolupůsobila.
V Praze dne 7. června 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
VI./3778 (původní znění):
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Luschky a druhů,
o opožděném předpisování osobních daní (tisk 3575).
Válečnými poměry, hlavně narukováním četných úředníků berních správ a značného počtu poplatníků, používáním finančních úředníků k jiným pracím atd., znemožněno bylo resp. značně se opozdilo včasné ukládání přímých daní, zejména daně z příjmu tak, že při převratu byla daňová agenda ve stavu přímo žalostném. Finanční správa pečovala sice všemožně, aby tento neutěšený stav byl pokud možno nejdříve odstraněn, ale její snaha nemohla se v roce 1919 vykázati většími výsledky, ježto po celý tento rok byly berní správy zaneprázdněny téměř výhradně soupisovými akcemi. Teprve v roce 1920 a 1921 došlo k intensivnějšímu ukládání nedoměrků, jež zatím vzrostly o běžnou agendu pro tato léta, jakož i o dodatky, jež vyplývají z oprav dřívějších nesprávných přiznání učiněných poplatníky samotnými. Je ovšem přivozeno, že Berní správy, jejichž personál povoláním do jiných úřadů, odchodem na Slovensko a Podkarpatskou Rus, vystoupením ze státních služeb a pod. byl značně zredukován a jejichž agenda nadto rozmnožila se o četné nové úkoly, zejména o daň z obratu a dávku z majetku, nebyly ani v roce 1920 a 1921 fysicky s to, spracovati celý, za mnoho let nakupený materiál a kromě toho ještě vyměřiti běžné daně.
Ukládání daně z příjmu pro rok 1921 muselo býti ostatně odsunuto již proto, že tato daň byla novelována a že dotčený zákon (čís. 336 Sb. z. a n. z roku 1921) teprve v září 1921 a prováděcí nařízení k němu (čís. 466 Sb. z. a n., 1921) teprve koncem prosince 1921 bylo publikováno.
Mimo to započalo se v roce 1921 s ukládáním dávky z majetku, které dosud trvá. Tato nadmíru obtížná a rovněž dalšího odkladu nepřipouštějící práce jest hlavním důvodem, že daň z příjmu pro léta 1921 a 1922 nemohla býti dosud uložena. Ministerstvo financí zdůrazňovalo sice, že ukládáním dávky z majetku nemá trpěti běžná agenda, avšak není možno žádati, aby při takové práci jako jest ukládání dávky z majetku byla ostatní agenda udržena v běžném stavu.
Od počátku svého působení ministerstvo financí snažilo se a snaží dosud se vším úsilím, aby daňová agenda dostala se do normálních kolejí. O nejlepší vůli podřízených finančních úřadů a jejich úřednictva nelze též pochybovati, avšak bohužel poměry jsou silnější a nelze zatím nic jiného činiti než dokončiti nejprve práci jednu, aby se mohlo počíti s hrací druhou.
Ačkoliv ukládání dávky z majetku nelze ani přerušiti ani odsunouti, přece ministerstvo financí poukazuje zároveň všecky podřízené úřady, aby alespoň část personálu, pokud ho při ukládání dávky z majetku není nezbytně zapotřebí zabývala se přípravami a ukládáním ostatních daní najmě daně z příjmu a aby bylo také pečováno o urychlené vyřizování odvolání.
Konečně se podotýká, že zdejším výnosem ze dne 24. května 1922, čís. 55154/6714 byly berní správy zmocněny, aby v případech, kde poplatníkovi povinnému platiti daně podle posledního předpisu bude pro ten který rok pravděpodobně předepsána daň menší, než činí poslední předpis, bylo na jeho žádost posečkáno s vybíráním a vymáháním částky, o kterou bude příští předpis pravděpodobně menší, nežli je předpis poslední.
V Praze dna 19. června 1922.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
VII./3778.
Odpověď
ministra školstva a národnej osvety
na interpelláciu poslancov Floriána Tománka a súdr.
vo veci smluvného profesora kreslenia štátneho reálneho gymnazia v Prievidza, Oldricha Mančala (tl. 3594).
Tresty Oldricha Mančala, uvedené v interpellácii, soznal som teprv z podania školského referátu zo dňa 26. mája 1922, čís. 222311I-2 ai 1922, v ktorom sa podáva zpráva o oznámení Generálneho vojenského prokurátora v Prahe zo dňa 7. apríla 1922, čís. 725/22.
Urobil som hned opatrenie, aby bol Oldrich Mančal zo služby prepustený.
V Prahe dňa 23. júna 1922.
Minister školstva a národnej osvety:
dr. V. Šrobár, v. r.
VIII./3778.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Buřívala a spol.
ve věci stabilisace a intimace provisorních kancelářských zaměstnanců a výnosu ministerstva železnic ze dne 27. března 1922, čís. 12104-I/3 (tisk 3519/III).
Na tuto interpelaci dovoluji si odpověděti, jak následuje:
Zásady stanovené výnosy ministerstva železnic ze dne 30. června 1920, čís. 17.301, a ze dne 23. srpna 1921, čís. 47.603, pokud se zásady ty týkají stabilisace provisorního kancelářského personálu, předpokládají zcela normální poměry personální u čs. státních drah. Poněvadž následkem popřevratových poměrů nemohl dosud býti uveden stav personálu v plný soulad se skutečnou potřebou, nemohlo zatím ministerstvo železnic z důvodu řádného personálního hospodářství provésti stabilisaci v těch kategoriích, kde normovaný počet zaměstnanců byl překročen. Lze však důvodně za to míti, že po vydání nařízení o ulehčení odchodu do výslužby zaměstnanců, majících již vyslouženo, odejde přece větší počet železničních zaměstnanců na trvalý odpočinek, takže bude možno požadavku kancelářského personálu za stabilisaci vyjíti vstříc.
Pokud se tkne služebního použití určitých kategorií zaměstnanců, je snahou státní správy železniční, aby každý zaměstnanec byl na pravém místě, t. j. aby byl používán ke služebním výkonům, pro jichž bezvadné plněni jest zárukou jeho předběžné a odborné theoretické vzdělání, prakse, schopnost, jakož i dosavadní služební výsledky.
Zjistiti to jest úkolem normování, jímž se určuje potřeba personálu nejen kvantitativně ale i kvalitativně.
Toto normování tvoří základ řádného personálního hospodářství a jest proto směrodatno pro různá personální opatření, tedy i pro přijímání nových uchazečů.
V příčině pak požadavku staničních dozorců oznamuje ministerstvo železnic, že o požadavcích těch bude ještě v rámci dosud platných předpisů personálních urychleně uvažováno, a okolnosti, jež by byly pro správné posouzení celé otázky ještě snad nutnými, budou vyšetřeny.
V Praze dne 23. června 1922.
Ministr železnic:
Jan Šrámek, v. r.
IX./3778.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Františka Toužila a soudruhů
v záležitosti konfiskace časopisu ťOdbojŤ (tisk 3442/I).
Převzal jsem zodpovědění interpelace, ježto zabavení č. 16 periodického časopisu ťOdbojŤ ze dne 10. března 1922 pro článek v interpelaci uvedený nařídilo státní zastupitelstvo v Kutné Hoře, tedy úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti.
Článek, ťJaké jsou soudy v UraquaiŤ zabavilo státní zastupitelství v Kutné Hoře, ježto shledalo v něm skutkovou podstatu §§ 300, 487, 488 tr. z. čl. V. zák. ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, jakož i § 24 tisk. zák.
Krajský jako tiskový soud v Hoře Kutné potvrdil k návrhu státního zastupitelstva nálezem z 9. března 1922, čís. Pr 2/22 Zabavení a zakázal další rozšiřování zabaveného tiskopisu.
Proti nálezu soudu, který jest možno měniti pouze pořadem instančním, nebylo užito opravných prostředků.
Nevidím vzhledem k tomu, že soud opatření státního zástupce schválil, příčiny ku nějakému opatření oproti státnímu zástupci.
V Praze dne 11. června 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
X./3778 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o řádném vyhlašování usnesení Státní Statistické Rady (tisk 3519/XIII).
Za účelem úpravy vyhlašování usnesení Státní.Rady Statistické přijala tato ve své plenární schůzi dne 14. června 1922 návrh Státního úřadu statistického, podaný v souhlase s ministerstvem vnitra, učinivši toto usnesení:
ťusnesení Statistické Rady Státní, jimiž se má občanstvu uložiti zpravodajská povinnost, jest vyhlašovati ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhlášky ministerského předsedy, v případech dle §u 8, odst. 3 statutu Statistické Rady Státní (nařízeni ze dne 28. listopadu 1919, čís. 634 Sb. z. a n.) jako nařízení vlády.
Předpokládá se ovšem, že vyhlašována budou podle §u 2, bod c) zákona ze dne 13. března 1919, čís. 139 Sb. z. a n. pouze ona usnesení Statistické Rady Státní, jež obsahují obecně závazná pravidla právní, uveřejnění tomu tudíž nepodléhají usnesení, jimiž se zvláště na základě §u 4 zákona ze dne 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n. ukládají povinnosti pouze státním úřadům.
V Praze dne 5. července 1922.
Předseda vlády: