Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3700.

Interpelace:

I. posl. dra Lodgmana a druhů min. financí o vládním nařízení ze dne 13. ledna 1922, č. 6 Sb. z. a n. o placení dávky z majetku některými československými státními papíry,

II. posl. dra Lodgmana a druhů min, vnitra o nápadném povýšení odborových přednostů dra Ladislava Sapary a Huga Kubáta,

III. posl. dra Keibla a druhů min. spravedlnosti o udílení mimořádných subvencí českým soudcům v německém jazykovém území,

IV. posl. Kostky, dra Kafky a druhů předsedovi vlády o uhelném hospodářství,

V. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, že úředník podmokelské pohraniční policie omezoval osobní svobodu Lotty Fischerové z Podmokel,

VI. posl. Zierhuta a druhů min. vnitra o obraně proti lživému štvaní časopisů,

VII. posl. Zierhuta a druhů min. vnitra o četnické kontrole ve vlacích,

VIII. posl. Práška, Slavíčka, dra Frankeho, Zeminové, Davida a spol, vládě o právním postaveni církve československé a jejím pronásledování se strany státních úřadů,

IX. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů min. spravedlnosti o porušení jazykového zákona brněnským státním zastupitelstvem,

X. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů min. spravedlnosti o českých zápisech do pozemkové knihy.

I./3700 (překlad).

Interpelace

poslance dra Lodgmana a druhů ministrovi financí

o vládním nařízení ze dne 1. ledna 1922, č. 6 Sb. z. a n. o placení dávky z majetku některými československými státními papíry.

Podle vládního nařízení dne 13, ledna 1922, č. 6 Sb. z. a n. se připouští platiti dávku z majetku některými československými státními papíry. Za tyto půjčky platilo se při prodejním kursu 99 Kč za 100 Kč jmenovité hodnoty, přijímají se však podle svrchu uvedeného nařízení za denní kurs, dnes tedy přibližně za 80 Kč, takže poplatník ztrácí skoro pětinu svého kapitálu. Onen občan půjčil kdysi státu hodnoty v nezkrácené částce, nyní, poněvadž chce těchto papírů užíti, má přijíti o velkou část kapitálu, za to, že chce platiti daně a že státu vypomohl. Vypadá to tak, jakoby stát chtěl na svých vlastních občanech vydělávati kursovní zisky.

Podepsaní se táží, jak chce pan ministr financí ospravedlniti obsah zmíněného vládního nařízení?

V Praze dne 10. května 1922.

Dr. Lodgman,

inž. Kallina, dr. Schollich, Matzner, dr. Radda, Windirsch, dr. W. Feierfeil, Schubert, Křepek, dr. Spina, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, Kostka, dr. Baeran, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Keibl, Mark, Böhr, Bobek, Zierhut, Schälzky.

II./3700 (překlad).

Interpelace

poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů ministrovi vnitra o nápadném povýšení odborových přednostů dra Ladislava Sapary a Huga Kubáta,

Časopisy prošla před nějakou dobou tato zpráva:

Jak známo, byli ministerský rada Hugo Kubát, presidiální šéf ministerstva vnitra a ministerský rada dr. Ladislav Sapara jmenováni odborovými přednosty. Jest zajímavé věděti, že oba páni byli ještě v roce 1918 v hodnosti místodržitelských tajemníků (VIII. hodnostní třída), tedy v době sotva 3 roku dosáhli IV. hodnostní třídy, což odpovídá podle rakouského pořadí postupu z majora na polního podmaršálka, pokud sahá lidská paměť, ani arcivévodové v dřívějším mocnářství nezažili takového rychlého tempa v postupu. Za dřívějšího režimu se oba páni zabývali k největší spokojenosti vylučováním státu nepřátelských poznámek a obratů z českých čítanek, od převratu až do této doby se zabývají vedením osobního referátu, což nemůže ospravedlniti takové protežování v postupu, zvláště když žijeme v době úsporné komise.

Podepsaní se táží:

Jest tato zpráva pravdivá? Je-li pravdivá, čím se odůvodní nápadně rychlý postup obou těchto úředníků?

V Praze dne 10. května 1922,

Dr. Lodgman,

dr. Schollich, Matzner, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Schubert, Křepek, Röttel, Böhr, dr. Spina, Knirsch, Windirsch, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Medinger, dr. Hadda, inž. Kallina, Schälzky, Zierhut, Bobek, dr. Baeran,

III./3700 (překlad).

Interpelace

poslance dra Keibla a druhů ministru spravedlnosti

o udílení mimořádných subvencí českým soudcům v německém jazykovém území.

V čísle 5. stavovského časopisu čsl. soudců v Soudcovských listech ze dne 1. května 1922 jest tento inserát:

Několik tisíc Kč

dám českému soudci německé kvalifikace IX.-VII. třídy, jenž přijde za mne do Karlových Varů. Kromě toho větší remunerace slíbená ministerstvem. Nabídky pod ťRodinné ohledyŤ do adm. ťSoudcovských listůŤ.

Z tohoto inserátu možno dovozovati toto:

1. že soudci zaměstnanému u karlovarského okresního soudu není tam dobře a že touží odtamtud odejíti,

2. že způsobem nedůstojným svého stavu hledá nástupce inserátem v časopise a slibuje mu za to několik tisíc korun, že tedy nekalým způsobem obchoduje se svým soudcovským místem,

3. že ministerstvu spravedlnosti záleží na tom, aby do Karlových Varů přišel český soudce a že jest ochotno poskytnouti mu zvláštní remuneraci, že tedy Čech jen pro svoji národnost jest lépe postaven než Němec za stejných předpokladů,

4. že se naskýtá podezření, že se takové remunerace slibují a dávají nejen v tomto případě, nýbrž všeobecně, že tedy čeští soudcové tímto způsobem dostávají větší platy nežli němečtí soudcové za stejných podmínek. Stav německých úředníků v Čechách jest při jejich nuzném platu a při ohromné drahotě v německých průmyslových okresích beztoho hodný politování. Česká vláda chce k počešťovacím účelům posílati do německých okresů stále více českých úředníků, poněvadž se však ukazuje, že čeští úředníci pochopitelně necítí mnoho chuti jíti do německého území Čech, mají býti přivábeni tím, že se jím poskytují remunerace.

Na základě těchto skutečností se podepsaní táží pana ministra spravedlnosti:

1. Jest pravda, že se takové remunerace slibují a dávají?

2. Je-li to pravda, čím může pan ministr odůvodniti takové remunerace, a z jakých fondů se vyplácejí, jelikož v ročním rozpočtu není vykázaná žádná taková položka?

3. Jest pan ministr ochoten vypátrati soudce, jenž onen inserát uveřejnil a zavésti proti němu disciplinární vyšetřování?

V Praze dne 31. května 1922.

Dr. Keibl,

inž. Kallina, dr. Radda, Schubert, dr. E. Feyerfeil, Zierhut, dr. Spina, dr. Hanreich, dr. Baeran, Windirsch, Pittinger, Bobek, Mark, Scharnagl, dr. Lehnert, Patzel, Böhr, Knirsch, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Medinger.

IV./3700 (překlad).

Interpelace

poslanců Kostky, dra Kafky a druhů předsedovi vlády

o uhelném hospodářství.

Vládním nařízením ze dne 17. listopadu 1921, č. 416 Sb. z. a n. bylo ustanoveno, že se státní hospodaření uhlím podrží až do dne 30. června 1922.

Poněvadž nás jen ještě krátké období dělí od této konečné lhůty, jest pochopitelné, že hornictví, průmysl a obchod s uhlím stále naléhavěji pronášejí otázku, zdali se státní hospodářství s uhlím se všemi svými nepříjemnými průvodními zjevy ještě dále udrží či nikoliv. Uhelná rada se sice opětovně vyslovila převážnou většinou pro okamžité uvolnění uhelného hospodářství a pro rušení státní úpravy, skoro všechny obchodní a živnostenské komory, Teplický něm. hlavní Průmyslový svaz, Svaz a mnoho jiných významných hospodářských společností stále naléhavěji požaduje, aby stát konečně zanechal dalšího vlivu na uhelné hospodářství, jenž se utvářil tak neblaze pro průmysl, také horníci prohlašují, že se uhelné hospodářství tohoto státu, jaké nyní jest, nedá trvale udržeti. Avšak vláda dělá, jakoby neslyšela. Zvláště ministerstvo veřejných prací, jak se zdá, nechce bráti zřetele na všechna tato rozhodnutí a na tyto hlasy, volající po volném uhelném hospodářství, a jde svou vlastní cestou, berouc zřetel jedině na stranickopolitické úmysly.

Jest všeobecně uznanou národohospodářskou zásadou, že čím více se nuceným hospodářstvím omezuje možnost volné účasti, nabídka a poptávka se setkávají na nedovolených cestách.

Po převratu, jak známo, převzalo uhelné oddělení ministerstva veřejných prací prodej erárního uhlí z Juliusových dolů v Mostě a z Hedvičina dolu v Jezeří do vlastní správy. Toto erární uhlí dodávalo se však jen domácím spotřebitelům, prodej do ciziny byl svěřen firmě Friedlander & Comp. v Berlíně, a tato firma se naopak musila zavázati, že své dodávky hornoslezského kamenného uhlí do Československa bude fakturovati skrze firmu ťUnie, společnost pro prodej uhlí, s, s r. o.Ť v Praze. Tato Unie, v jejímž čele jest jistý pan Stejskal, byla zvláštním způsobem vsunuta také při dodávkách československého uhlí rakouským svazovým drahám, takže svazové dráhy byly nuceny kromě úředně stanovené ceny platiti také ještě této Unii obchodní zisk po 25 Kč za každý vůz hnědého a po 40 Kč za každý vůz kamenného uhlí. Tímto zajisté zcela jednoduchým ťstátním opatřenímŤ získala Unie ročně miliony korun. Uvedené přenesení prodeje erárního uhlí na cizozemskou firmu, která v Československu nemá žádného závodu, a tedy zde také neplatí daní, jest zajisté zřejmým poškozováním republiky.

Obchodní zdatnost zmíněné UnieŤ nedala spáti konkurenci a byla založena nová společnost pro obchod s uhlím, která, - aby tím jistěji dosáhla svých cílů, - se rovněž politicky orientovala podle politických stran zastoupených v pětce. Národní demokrati a sociální demokrati, agrárníci a národní socialisté se zde sešli a jejich snaha směřovala k tomu, aby na sebe strhli prodej erárního uhlí do ciziny, jímž se, jak jsme se již s počátku zmínili, zabývalo samo ministerstvo veřejných prací. Na tuto společnost, která se ustavila pod jménem ťProdejna státních dolůŤ byl skutečně přenesen krátkou cestou prodej erárního uhlí pro naše území, Pravíme-li krátkou cestouŤ, míní se tím, že by bylo bývalo přece vhodno vypsati konkurs o tomto zadání, jenž by byl poskytl možnost přijmouti nejlepší nabídku. Neboť není přece přípustno, aby se prodej uhelné těžby skoro 400 vozů denně zadal tak pod rukou ve všem přátelství. Pro úplnost budiž ještě jen uvedeno, že Prodejna původně žádala na ministerstvu veřejných prací 5%ní srážku z cen úředně stanovených, jelikož by se však mezitím jiné sdružení, na kterém jest prý súčastněna Legionářská banka, bylo spokojilo se srážkou jen 2%ní, nezbývalo Prodejně nic jiného, než se spokojiti se sníženou srážkou 2%ní.

Zcela zvláštní jest způsob prodeje uhlí, jejž si tato ťProdejnaŤ stanovila za zásadu.

Podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. o úpravě uhelného hospodářství jest každý spotřebitel uhlí oprávněn, dostati je od uhelného dolu nebo od komisionáře onoho dolu přímo za úřední cenu, stanovenou podle §u 5 onoho zákona. Tak to též provádějí soukromé uhelné doly. Jinak to dělá prodejna. Její členové, ponejvíce pražští obchodnicí s uhlím, dostávají sice uhlí za úřední ceny, avšak potom, vůči širokému spotřebitelstvu vystupují jako obchodníci s uhlím a berou za vůz 60 Kč zisku. Ve skutečnosti jest tedy tomu tak, že žádný spotřebitel nemá možnosti bráti uhlí z erárních dolů za úřední ceny, stát zdražuje tedy své vlastní uhlí domácím, spotřebitelům, jelikož do toho vsunul tuto Prodejnu.

Bude nutno zajisté přiznati, že vylíčené poměry na domácím trhu hnědého uhlí se nemohou nikterak označiti za bezzávadné.

Podobné poměry jsou však také v uhelném obchodu s Německem a člověk opravdu musí žasnouti, s jakou libovůlí státní činitelé neustále zasahují do výdělečného života v oboru obchodu a průmyslu, upraveného desítkami let. Tentýž pan Stejskal z ťUnieŤ společnosti pro obchod s uhlím, s. s r. o. v Praze, na jehož úspěšnou činnost v uhelném obchodu jsme již dříve posvítili, založil totiž počátkem března t. r. pod jménem Československá uhelná dovozní a vývozní společnost sdružení s doznaným účelem, aby úplně strhlo na sebe obchod se slezským uhlím a koksem a vyloučilo dosud dědičné obchodníky,

K založení této společnosti bylo kromě několika pražských velkoobchodnických firem: Svoboda & Hinais, Nebeský, Kovář, člen uhelné rady Kožušniček z Olomouce atd., přibráno znovu několik politicko-hospodářských organisací skoro všech stran. V ustavující schůzi této společnosti prohlásil pan Stejskal, že prý mu ministerstvo véřejných prací písemně přiřklo výlučné právo dovozu cizozemského uhlí a koksu do Československa a tvrdil dále, že se mu podařilo zajistiti si rovněž od polsko-československé akciové společnosti pro obchod s uhlím, kterou ve Varšavě založil, měsíčná částku 100,000 tun uhlí, kterážto částka přichází v úvahu pro dovoz, částka rovnající se, jak známo, dosavadnímu úhrnnému dováženému množství. Při nerušeném dobývání má Polsko dodávati Československu 70% kontingentu uhlí a koksu, t. j. kolem 600,000 tun, že při dnešních cenách předmět v ceně asi 240 milionů Kč.

Toto zřejmé monopolisování obchodu se slezským uhlím, které se těší největší protekcí rozhodujících kruhů v ministerstvu veřejných prací, vyvolalo pochopitelně bouři rozhořčení v obchodnictvu, ohroženém na své existenci, které dosud dováželo asi 90%.

Avšak proti tomuto zcela zvláštnímu založení, které může působiti jen tak, že bude zdražovati ceny, postavil se co nejrozhodněji také průmysl, jemuž není naprosto lhostejno, jaké uhlí bude nucen spalovati, obchodní a živnostenské komory a nejváženější hospodářské sbory. Tyto protesty zůstaly až dosud bez úspěchu.

Pan Stejskal se však dožil s tímto založením jíž důkladného zklamání. Myslil totiž, že tímto způsobem bude moci zmonopolisovati celý obchod s dobrými a uznanými slezskými známkami, s nimiž obchodovaly firmy Wohlheim, Friedlander a Giesche a j. Tyto firmy však rozhodně prohlásily, že se zřetelem na dlouholeté obchodní styky s dosavadními československými dovozními firmami nejsou ochotny, vejíti ve spojení s novou privilegovanou společností, tak že tedy tato společnost má sice k použití dovozní povolení, ale nemá dobrého uhlí pro dovoz.

Tato věc se nyní vyřídila zcela zvláštním způsobem. Dovoz hornoslezského uhlí byl totiž ode dne 1. května t. r. vůbec zakázán a tím bylo našemu průmyslu znemožněno odebírati uznané dobré uhlí a koks za přijatelné ceny.

Každému, kdo hospodářsky myslí, musí býti zřejmo, že tato opatření působí v každém směru na náš hospodářský život tak, že jej zdražuji a tísní. A dále ještě toto:

Opatření ministerstva financí stran zavedení daně z obratu ze zahraničního uhlí jsou přímo hospodářskými nemožnostmi. Tato daň byla výnosem vydaným v lednu zavedena se zpětnou platnosti ode dne 1. října. Jak má obchodník s uhlím dodatečně vybrati tuto daň od spotřebitelů? To bude obchodníkovi s uhlím v největší části případů nemožno. Bude nucen zaplatiti tuto daň z vlastní kapsy, tímto způsobem se soustavně daněmi udolá tato vynikající skupina obchodu, která se i tak netěší obzvláštní péčí ministerstva veřejných prací. Ministerstvo financí sice tvrdí, že toto nařízení vydalo v dorozumění s uhelným obchodem, nesouhlasí to však se skutečností, poněvadž ministerstvo jednalo o této otázce pouze s nepatrnou skupinou pražských velkoobchodníků, která nebyla zmocněna odevzdati takové votum.

Podepsaní se táží proto pana předsedy vlády:

1. Jest pan předseda vlády ochoten pohnouti pana ministra veřejných prací k tomu, aby konečně vyhověl usnesení uhelné rady na zrušení státního uhelného hospodářství?

2. Jest pan předseda vlády ochoten vyšetřiti, jaké důvody kdysi rozhodly o tom, že prodej erárního uhlí do ciziny byl svěřen místa domácí firmě, firmě zahraniční, a oznámiti tyto důvody poslanecké sněmovně?

3. Jest pan předseda vlády ochoten naříditi, aby se uhlí ze státních dolů prodávala domácím spotřebitelům za úřední ceny jak to dělají doly soukromé a jejich komisionáři?

4. Jest pan předseda vlády ochoten naléhati na to, aby monopol dovozu zahraničního uhlí zajištěný československé společnosti pro dovoz a vývoz uhlí byl co nejdříve odvolán, a aby obchod se zahraničním palivem byl zaručen zákonitému uhelnému obchodu bez zřetele. na stranickou příslušnost?

5. Jest pan předseda vlády ochoten co nejdříve podati poslanecké sněmovně zprávu o nynějším stavu uhelné smlouvy mezi Československem a Německou říší?

6. Jest pan předseda vlády ochoten působiti k tomu, aby se zrušilo opatření ministerstva financí o vybírání daně z obratu cizozemského uhlí a koksu se zpětnou platností ode dne 1. října 1921?

V Praze dne 6. června 1922.

Kostka, dr. Kafka,

dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, Scharnagl, Bobek, Křepek, J. Fischer, dr. Radda, Wenzel, Patzel, Windirsch, Zierhut, dr. Medinger, Röttel, Böllmann, dr. Brunar, Kraus, dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Pittinger, Heller.

V./3700 (překlad)

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra,

že úředník podmokelské pohraniční policie omezoval osobní svobodu Lotty Fischerové z Podmokel.

Lotta Fischerová, žákyně podmokelského technikum, koupila si dne 25. března v Podmoklech lístek k osobnímu vlaku, odjíždějícímu odtamtud ve 4 hodiny 35 min, do Dolního Gruntu (Československo). Když vstoupila na nástupiště, zabránil jí úředník československé pohraniční policie, jenž konal službu u tohoto vlaku, vstoupiti do vlaku, ačkoliv se prokázala jízdenkou jen do Dolního Gruntu a ač prohlásila, že chce jeti jen do Dolního Gruntu. Odůvodňoval svůj postup tím, že podle jeho názoru Lotta Fischerová nechce jeti do Dolního Gruntu, nýbrž do Drážďan. Když poukázala na to, že takového úmyslu nemá a že by jej také nemohla provésti, poněvadž by byla nastoupila do tak zvaného uzavřeného vozuŤ určeného pro cestující, jedoucí jen do Dolního Gruntu, nic jí to nepomohlo a musila opustiti nástupiště tím spíše, že jí úředník hrozil i zatčením.

Poněvadž Lotta Fischerová měla důležitou schůzku v Dolním Gruntu, které se musila zúčastniti, nezbylo jí nic jiného, než za psího počasí nastoupiti pěšky tuto cestu více než 2 hodinovou. Následujícího dne onen úředník na otázku, jakým právem zabránil Lottě Fischerové cestovati do Dolního Gruntu, odůvodnil svůj postup skoro doslova takto: ťByl jsem toho ťmíněníŤ, že by ta dáma mohla jeti do Dráždan.Ť Na otázku, jak nabyl takového mínění, odpověděl znovu asi takto: ťPoněvadž jsme toho ťmíněníŤ, že mnoho osob, které mají jízdenku jen do Dolního Gruntu, přece jedou do Dráždan.Ť Konečně byl zavolán k svému přednostovi do zvláštního pokoje, vrátil se odtamtud asi po 10 minutách a dal Lottě Fischerové 1,50 Kč jako náhradu za propadlý lístek, což dokazuje, že pánové uznali bezprávnost svého postupu a chtěli zameziti dalšímu jednání. Žádostí, aby bylo oznámeno jméno onoho úředníka, nebylo vyhověno.

Podle názoru podepsaných jest postup onoho úředníka zneužitím úřední moci podle §u 101 trestního zákona a zločinem bezprávného omezení osobní svobody, spáchaným úřední osobou.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Zamýšlí vyšetřiti vylíčený případ, pohnati onoho úředníka k odpovědnosti a výsledek oznámiti poslanecké sněmovně?

2. Jal zamýšlí pan ministr přiměřeně odškodniti poškozenou osobu, poněvadž vrácený lístek nelze zajisté považovati za odškodné?

V Praze dne 2. dubna 1922.

Dr. Lodgman,

Matzner, Schälzky, Pittinger, Rötter, dr. E. Feyerleil, Bobek, Patzel, Wenzel, Kaiser, J. Mayer, J. Fischer, dr. Hanreich, Schubert, dr. Brunar, dr. W, Feierfeil, Scharnagl, dr. Schollich, dr. Lehnert, inž. Kallina, dr. Radda, Knirsch, Kostka, Böllmann, dr. Baeran,

VI./3700 (překlad).

Interpelace

Poslance W. Zierhuta a druhů

ministrovi vnitra

O obraně proti lživému štvaní časopisů.

Při poslední slavnosti venkovského lidu v Plané uveřejnily známé plzeňské štváčské časopisy ťČeský deníkŤ a ťČeský směrŤ články, překypující lžemi.

Průhledným účelem tohoto časopiseckého štvaní bylo nejen štváti proti německému obyvatelstvu a jeho zvoleným poslancům a uznaným vůdcům přímo směšným překrucováním a nejnesmyslnějším snižováním, nýbrž udati státní činitele, kteří podle své povinnosti této lidové slavnosti venkovského lidu nerušili, jako kdyby byli prý trpěli protistátní demonstrace venkovského lidu v Plané, vybájené pouze v horečné, - tedy nikoliv normální, - fantasii zpravodaje těchto časopisů. Jak daleko jde toto bezuzdné štvaní těchto časopisů, vysvítá již z toho, že nešetří ani svých vlastních českých příslušníků v Plané, kteří, pozorujíce rozumně co se skutečně stalo, pohoršili se a nemohli v tom ani spatřovati provokace.

Tím zavrženíhodnější jest, že cizí zpravodajové mají tu drzost neomalenými lžemi kuňkati obvyklým způsobem po silnějších úřednících, jako kdyby Planá byla již tak ohrožena, že česká menšina jest vydána na pospas stálému nebezpečí.

Konstatujeme, že při slavnosti venkovského lidu v Plané nebyl české menšině ani vlas zkřiven. Ani jmenované české časopise nemohly zjistiti nejmenšího bezpráví, které.by bylo při této. slavnosti venkovského lidu spácháno na české menšině v Plané, nebo i jen jim bylo vyhrožováno. Máme tedy volání po silnější ruce za zlomyslnou agitaci, aby byly státní úřady co nejvíce poštvány proti městu Plané a tážeme se.

Byl pan ministr zpraven o pravém postupu při slavnosti venkovského lidu v Plané?

2. Byl pan ministr zpraven Tedy také o tom, že se vpředu uvedené novinářské články neshodují se skutečným stavem věcí?

3. Utvořil si tedy pan ministr o pravém stavu věcí své mínění a zařídí podle toho své rozhodnutí?

V Praze dne 14. června 1922.

Zierhut, Schubert, Kaiser, dr. Spina, Pittinger, J. Fischer, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Radda, Bobek, Wenzel, Simm, Scharnagl, Křepek, Heller, dr, Brunar, Böhr, J. Mayer, Windirsch, Böllmann, dr. Hanreich, Knirsch,

VII./3700 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů ministrovi vnitra

o četnické kontrole ve vlacích.

Stále ještě se stává, že cestující na tratích, které leží na území republiky, jsou všeobecně kontrolování četnictvem. Při tom se užívá k této kontrole dokonce četnictva ozbrojeného nasazeným bodlem. Nejen že jest tento postup v mírových dobách úplně zbytečný a bojácní cestující, zvláště ženy a děti, jsou tím zbytečně lekáni, nýbrž tento postup, vzniklý z policejního čenichání, rušící také svobodné cestování ve státě, odporuje také duchu demokratického svobodného státu. Četnictvo jest mimo to ještě tak málo vázáno nebo zvyklé na zdvořilé způsoby, že jeho chování stále ještě způsobuje nevůlí. Stal se docela ten případ, že četník s nasazeným bodlem a jménem zákona žádal na interpelantovi mezi Klatovy a Bezděkovem legitimaci, ačkoliv četník již znal interpelanta jako poslance, poněvadž průvodčí intenpelanta pozdravil v přítomnosti četníka nazývaje ho poslancem a ačkoliv interpelant na otázku četníkovu prohlásil, že cestuje do Nýrska a že jest poslanec. Tímto četníkem jest strážmistr Brom ze stanice Železná Ruda, v domovském okrese intepelantově a tento přehmat strážmistrův se stal dne 2. června t. r. Tážeme se tedy:

1. Dostalo četnictvo rozkaz k takovým prohlídkám a jestliže ano, na základě jakých zákonných ustanovení se zřetelem na mírovou dobu?

2. Chce pan ministr tyto prohlídky ihned zastaviti?

3. Chce pan ministr četnického strážmistra Broma z okresu nýrského dáti přeložiti?

4. Chce se Pan ministr postarati o to, aby se neprováděl nad cestujícím obyvatelstvem takový všeobecný policejní dozor v mírových dobách, aby se vážnost voleného zástupce lidu neporušovala?

V Praze dne 11. června 1922,

Zierhut, dr. Hanreich, J. Fischer, Heller, Böllman, Kaiser, Windirsch, Mark, Budig, Scharnagl, dr. Luschka, Schälzky, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka, dr. Petersilka, Pittinger, Schubert, Matzner, inž. Kallina, Kraus, dr. Brunar.

VIII./3700.

Interpelace

poslanců Ferd. Práška, Slavíčka, dra Frankeho,

Zeminové, Davida a spol. vládě

o právním postavení církve československé

a jejím pronásledování se strany státních úřadů.,

Dne 9. ledna 1920 založena byla v Praze církev československá. Státního schválení církev tato dosáhla dle zákona ze dne 20. května 1874, č. 68 ř. z., výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 15. září 1920, č. 542 Sb. z. a n.

Ústava církve československé schválena byla na základě usnesení ministerské rady výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 15. října 1921, č. 87471.

Mezitím přihlásilo se do církve československé tolik příslušníků, že jest dnes již druhou nejsilnější náboženskou společností v republice Československé a po církví římsko-katolické první.

Církev československá organisovala se v této době zcela samostatně na základě zásady soběstačností z vlastních prostředků, opatřených dobrovolnými sbírkami, takže si příslušníci (její vydržují dnes neméně než 108 duchovních správ v tolikéž náboženských obcích plně organisovaných za pomoci 138 duchovních správců a více než 500 učitelů, vyučujících náboženství ve školách.

Duchovní správy církve československé jsou nuceny vésti státní matriky a dodávati státní správě a jiným úřadům výpisy z nich, vše zdarma a bez uznání, svým nákladem a bez jakékoliv státní protislužby, vyjma mizivou subvenci danou za rok 1921 v částce 80,000 Kč. - Naproti tomu snaží se státní správa církev československou poškoditi a její činnosti překážeti, kde to jest jen možno, a to prostředky ne právě vybíravými, ba i protizákonnými.

Důkazy:

1. Na duchovních správách církve československé se žádá, aby si opatřovaly a pro stát svým nákladem vedly matriky, jež by jinak téměř pro 1,000.000 občanů vůbec nebyly opatřeny. Ale ministerstvo vnitra odpírá dodnes církvi československé práva vésti matriky, čímž zaviněn dalekosáhlý zmatek právní v celé republice.

Politické úřady dokonce'berou v ochranu římské úřady farní, když s potupnými urážkami odpírají duchovním správám církve čsl. poskytnutí vzájemné matriční údaje ex offo.

Že nemožnosti opatřiti si přesné údaje matriční trpí a dlouho trpěti budou zejména i státní práce statistické, tím i četná opatření soudní, evidence vojska, nemocenské a úrazové pojišťování a jiné, nehledě ani ke škodám soukromoprávním, jest na bíledni.

2. Ačkoliv státní. schválení bylo církvi československé propůjčeno jíž roku 1920 a ústava její se schválila a ve věstníku ministerstva školství uveřejnila jíž r. 1921, přece nebyla proti výslovnému požadavku zákona do r. 1922 schválena ani jedna náboženská obec církve československé. Příčinou tohoto nepochopitelného postupu je notorická stranická zaujatost a odpor proti církvi československé, kterou soustavně projevuje oddělení VIII. pro záležitosti duchovní ministerstva školství a národní osvěty.

Toto oddělení, jehož šéfem jest pan odb. přednosta Dunovský, bývalý odb. rada ve Vídni, pokládá se stále za exposituru církve římsko-katolické v dřívějším státě privilegovaném a místo aby dle svého úkolu a dle ústavy postupovalo se stejnou objektivitou k církvím těm, snaží se vší mocí, aby - byť i proti zákonu - zadrželo pohromu, hrozící církvi římsko-katolické vzrůstem církve československé, což se mu skutečně pro věčnou hanbu republikánských úřadů a jejich soudobých representantů v nejednom směru již podařilo.

Proto byly žádosti za státní schválení náboženských obcí církve československé, podané namnoze již roku 1920, po celá dvě léta v ministerstvu nevyřizovány a když konečně musilo býti o nich jednáno, vracejí se opět a opět k novému, a zcela libovolně diktovanému doplňování a to pravidelně vždy pro jediný nový požadavek, o kterém nebylo pravidelně před tím ani zmínky a kterého zákon ani nežádá, jen aby během čtvrt roku došly zpět s nově vymyšlenými požadavky.

Uvedený zákon z 20. května 1874, č. 68 ř. z. žádá v §u 5, aby ke svému státnímu schválení náboženská obec prokázala:

ťže má, nebo může způsobem dle zákona dovoleným opatřiti si prostředky dostatečné, z kterých by se zřídily náležité ústavy bohoslužebné, vydržoval řádný správce duchovní a udělovalo pravidelné vytyčování náboženství.

Pokud se k tomu nedá svolení, nemůže se náboženská obec zaříditi a tedy ani fungovati,Ť

Naproti tomu žádá zemská s správa politická dle pokynu daných jí z ministerstva školství:

a) aby každá náboženská obec měla místnosti bohoslužebné, nejen k disposici a to trvale zajištěné (ani vyjádření okr. škol. výborů o propůjčení místností ve školách nedostačuje),

b) aby jich též trvale užívala (tedy již před svým vznikem), (Viz § 5 odst. 2. zák. ze dne 20. května 1874.),

c) aby byt duchovního a kanceláře byly trvale zajištěny, Vyhověti tomuto požadavku, při dnešní krisi bytové, ač i tu většinou učiněno zadost! Ale politické správě nestačí, prokáže-li náb. obec potvrzením obce nebo politického úřadu, že duchovní má pronajatý byt v soukromém domě. Jaké hodnotnější zajištění má,býti vykázáno, žádná politická správa dosud neprojevila, ač je jisto, že ani ministerstva nemají zajištěného přístřeší,

d) zemská správa politická žádá, aby bylo. prokázáno, že vyučování náboženství církve československé je fakticky zavedeno a dopodrobna opatřeno v celém obvodu náboženské obce, jež pravidelně zaujímá nejméně celý politický okres. Z toho musí duchovní správa vytyčovati 6 hodin zdarma v jednotlivém školním obvodu, tedy několikanásobně v okresu školním, další hodiny jsou teprve honorovány obcí, takže za 1 hodinu jest remunerace 1,80 Kč, t. j. při maximální možnosti 22 týdenních hodin počítajíc 40 týdnů vyučovacích, dán jest roční honorář 1152 Krč, slovy jedenáct Set padesát dvě koruny čsl.

Ačkoliv církev československá z převážné většiny zná s nasazením životů svých.pracovníků celé školství téměř úplně opatřeno a může spíše poukázati na nejeden nezaviněný a neodstranitelný nedostatek ve školství ostatním, nespokojuje se zemská apolitická správa ani potvrzením okr. škol. výborů o tom, že vyučování v jednotlivých školách je opatřeno, nýbrž žádá znova a znova nové průkazy, neudávajíc ovšem jaké.

Pouhý telefonický dotaz zemské správy politické u zemské školní rady stačil by ve státě, kde se neúřaduje jen, aby se úřadovalo, nýbrž věcně a v zájmu občanstva, aby dotyčný referent mohl se přesvědčiti o správnosti údajů uvedených v žádostech obcí.

Zemská správa politická žádá dle pokynů ministerstva vnitra, aby byl potvrzen obvod jednotlivé náboženské obce příslušnou diecésní radou církve československé ve smyslu schválené ústavy, ale poněvadž nedovoluje o brání státnímu schválení abcí, jejichž volbou teprv má diecésní rada býti zřízena, pohybuje se tu politická správa i s ministerstvem v osudném bludném kruhu, mimochodem řečeno, jsou jak ministerstvo školství tak zemská školní rada i zemská politická správa a zejména okresní politické správy nevyhnutelně nuceny zcela formálně s diecésními radami a s ústřední radou církve československé, ač státně neschválenými, úřadovati a jejich služeb používati. Tak zejména průkaz způsobilostí pro učitele náboženství československého a jejich pověřování jest bez spolupůsobení úředních orgánů církve nemožno, což i jmenované úřady státní uznávají ve své praksi a to pravidelným každodenním stykem úředním.

e) Zemská politická správa nedovoluje, aby školní kaple byly propůjčovány církvi československé pouhým usnesením příslušných úřadů místních, nýbrž požaduje souhlas konsistoří řím. kat., ač tyto kaple jsou místnostmi a majetkem čistě necírkevním a byly církvi římsko-katolické nanejvýš nezávazně propůjčeny, pravidelně jedná se o místnosti, církví římsko-katolickou dnes pro nedostatek návštěvníků a příslušníků nepoužívané anebo jen zdánlivě používané,

f) finanční mohoucnost náboženských obcí církve československé dává si zjišťovati zem, pol. správa tím, že vyžaduje soupis asi 60 až 100 příslušníků zámožných, kteří jsou domněle zárukou finanční soběstačnosti náboženské obce. Třeba jsou tyto soupisy k žádostem přikládány a potvrzovány podpisem a razítkem obecních úřadů, že tam osoby ty a takového zaměstnání a postavení skutečně jsou a že jsou příslušníky církve československé, požaduje zem. pol. správa opět jiné potvrzení, neudávajíc však jaké, když pak potvrzení požádáno bývá od berní správy jako jisté nejkompetentnější, musí je tato odepříti a odepírá pro úřední tajemství. Netřeba podotýkati, že toto opatření budí v občanstvu velmi zlou krev, jako by právo organisovati se církevně bylo jen výsadou boháčů.

Dlužno poznamenati, že své finanční náklady pro náboženskou obec opatřují v církví československé, příslušníci nemajetní neméně obětavě než-li bohatí, kteří jsou samozřejmě v menšině.

Ostatně je církev československá organisována finančně ne na kapitálovém, nýbrž na společenském systému, téměř žádná nábož. obec církve československé není ani diecésní radou schválena dříve, nežli čítá aspoň 3000 příslušníků, aby jim nebylo příslušenství k církvi břemenem.

g) v poslední době, kdy dle novinářských zpráv ministerstvo školství chystá návrh zákona o spoluužívání kostelů, jehož obsah byl i uveřejněn, ministerstvo vnitra snaží se usilovně a násilně, aby kostely spoluužívané s církví československou převedly se bezvýhradně zpět na církev římskokatolickou. Ano dokonce i Státní schvalování náboženských obcí církve československé jest učiněno závislým na reversu, jímž se mají obce vzdáti pro budoucnost nároků na kostel. Pro tuto okolnost ubylo státní schválení odepřeno v poslední době i náboženským obcím, jež ani žádného kostela nepoužívají.

Mimo to žádáno jest na příklad: na náboženské obci v Neveklově, aby prokázala trvale zajištěné propůjčení několika bohoslužebných míst ve svém obvodu.

Podepsaní se táží proto pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest Vám, pane ministře, známo úřadování p. odborového přednosty Dunovského z odd. VIII. min. školství a národní osvěty, když se jeho úřadováním činí jen historická ostuda republice?

2. Jste, pane ministře, ochoten pana odborového přednostu Dunovského, který měl již ve Vídni doslouženo, odstraniti a nahraditi osobou spravedlivou a nepředpojatou?

3. Jste ochoten naříditi, aby s církví československou bylo nakládáno ve všem rovnoprávně jako s církví římsko-katolickou?

4. Jste ochoten, pane ministře, naříditi bezodkladné nezaujaté vyřízení žádostí náboženských obcí církve československé za státní schválení, aby se jmenovaná náboženská společnost mohla organisovati podle platných státních zákonů?

Podepsaní se táží z těchže důvodů pana ministra vnitra:

1. Jest Vám, pane ministře, známa prakse úřadovaní odd. 17. zem. správy politické v Praze v příčině církve československé.

2. Jest Vám známo, že okresní správy politické vymáhají restituování konfesních poměrů co do vžívání kostelů tím, že pod neodvolatelným trestem 200 Kč pokuty vymáhají vydání kostela na náhodných občanech, kteří ani toho nemají v moci, a ho jen na základě odiosního bachovského císařského patentu z r. 1854, když celý státní aparát zákonodárný ani soudnictví nemá zákonitých prostředků, udržeti církev římsko-katolickou ve stavu bývalé privilegovaností?

3. Jste ochoten propůjčiti církvi československé právo vedení matrik pro její příslušníky, tak jako se témuž právu těší římsko-katolíci a ostatní církve?

4. Jste ochoten naříditi přednostovi odd. 17. zem. správy pol. v Praze, p. min. radovi Fialkoví, aby věci církve československé přestaly ubýti sabotovány a aby si byl vědom svých povinností vůči všemu občanstvu všech konfesí bez rozdílu?

5. Jste ochoten dáti naříditi, aby svévolně vynucené pokuty byly vráceny postiženým občanům?

6. Jste ochoten dáti hned odvolati absolutistické fermany z doby bachovského režimu rakouského, jejichž používání by nemělo býti v republice ani myslitelno?

Konečně tážeme se pana ministerského předsedy:

1. Jste, vážený pane ministerský předsedo, informován o úřadování státních úřadů a jejich postupu proti půl druhému milionu příslušníků církve československé?

2. Jest Vám známo, že úřady tyto jsou filiálkami konsistoří a církve římsko-katolické a slepými vykonavateli rozkazů této církve?

3. Jste ochoten předložiti ještě v tomto zasedání Národnímu shromáždění návrh zákona a úpravě poměrů mezi státem a církví, i mezí církvemi navzájem, zejména zákon o spoluužívání kostelů? Jste ochoten do té doby než příslušná úprava zákonem bude uskutečněna dáti zastaviti exekuční zpětné vymáhání spoluužívaných kostelů, či lépe řečeno, exekuční znemožňování příslušníkům církve československé, aby mohli používati jich, kdyžtě tito jsou dosavadními zákony nuceni nésti na ně daněmi svými náklad jako ti, kdož neužívajíce jich, činí si na ně výhradní právo majetkové?

4. Jest Vám známo, pane ministerský předsedo, jak ťúřaduje přednosta pol. správy v Hořicích, Náchodě, Král. Dvoře, Vys. Mýtě, Táboře a jinde, kde zastrašováním, pokutami a četnictvem čelí se vzrůstu církve československé?

5. Jest Vám známo, že postupem tímto vyvolává se znepokojení ano i krvavé bouře, které mohou ohroziti rozvoj státu?

Budiž uváženo, že ani sebe ostřejší exekuční opatření nejsou způsobilá zadržeti kulturní převrat, daný 500 letými dějinami, mohou však velmi vážně ohroziti smysl velkého osvobození v národě a otřásti důvěrou uvědomělého občanstva v dějinnou spravedlnost, o kterou se dílo našeho osvobození nezbytně musí upírati.

Podepsaní se táží proto opětně celé vlády republiky Československé:

Jsou vládě poměry tyto a státních úřadů známy? Jest vláda ochotna zjednati náležitou a rychlou nápravu?

V Praze dne 14. června 1922.

Prášek, Slavíček, dr. Franke, Zeminová, David,

Hrušovský, dr. Uhlíř, Landová-Štychová, Trnobranský, Laube, Pšenička, Pechmanová, Draxl, Buříval, Špatný, Stříbrný, dr. Patejdl, dr. Bartošek, Langr, Sladký, Netolický.