XI./3670 (překlad):
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
vládě
o výměně bankovek s padělanými kolky.
Nařízením vlády ze dne 25. ledna 1922, č. 8 Sb. z. a n., poskytuje se vlastníkům bankovek Rakousko-uherské banky s padělanými československými kolky náhrada 50 % jmenovité hodnoty v československých bankovkách, pokud nejpozději dne 11. března 1921 podle vyhlášky ministerstva financí ze dne 18. prosince 1920 byly odevzdány poštovním úřadům nebo již dříve se dostaly do uschování nějakého státního úřadu.
Vyhláška ministerstva financí ze dne 18. prosince 1920 nebyla však uveřejněna ve Sbírce zákonů, a nařízení, ačkoliv má tak dalekosáhlý význam; byla uveřejněna snad jen v několika časopisech a prý také v obcích. Způsob uveřejnění tak důležitého nařízení a k tomu ještě s touto krátkou lhůtou ode dne 9. do dne 11. března nesouhlasí přece se zásadami spravedlnosti a slušnosti, nýbrž jest také protizákonný.
Nepřihlížejíce k této vadě jest také konfiskace 50 % jmenovité hodnoty, jak ji stanoví uvedené nařízení ze dne 12. listopadu 1921 nebo 25. ledna 1922, č. 8 Sb. z. a n., protizákonnou právě tak nespravedlivou a neslušnou, jelikož jde přece o pravé bankovky, které jsou jen opatřeny padělanými kolky. Oprávnění vlastníci neměli však možnosti přezkoušeti pravost kolků, poněvadž pravé kolky se vyráběly na rozličných místech a uvedlo se v oběh asi 10 rozličných variací. Vláda jest povinna tyto bankovky vykoupiti za plnou cenu, neboť zákon ze dne 25. února 1919 č. 84 a ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., nařídily pouze okolkování a pro bankovky, které nebyly okolkovány, stanoví tento zákon jen tu sankci, že nemají nudného oběhu, ne však že jsou neplatny, nebo že mají býti vykoupeny jen za nižší částku.
In concreto jde však ještě k tomu o bankovky, které sice jsou opatřeny padělanými kolky; ale které byly nabyty v dobré víře za plnou jmenovitou hodnotu.
Podepsaní táží se tedy vlády:
1. Jest vláda ochotna odvolati uvedené nařízení, jimž se vlastníkům bankovek s padělanými kolky nahrazuje pouze 50 % jmenovité hod noty?
2. Jest vláda ochotna vykoupiti tyto bankovky za plnou jmenovitou hodnotu, pokud není rozsudkem trestního soudu dokázáno, že vlastník bankovek s padělanými kolky sám tyto kolky padělal anebo nabývaje bankovky o padělku věděl.
V Praze dne 8. června 1922.
Dr. Kafka, Kostka,
Scharnagl, dr. Petersilka, dr. Radda, J. Fischer, Křepek, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. W. Feierfeil, Heller, Pittinger, dr. Schollich, Böllmann, Kraus, Windirsch, Bobek, Wenzel, Patzel, dr. Spina, Röttel.
XII./3670 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů ministrovi vnitra
o chování koncipisty Vláčila při dačické okresní politické správě.
Vlastník usedlosti Heřman Nekolarsch v Lipolci dostával od dačické okresní politické správy opětovně české výměry ve věcech sčítání lidu, kterých nepřijímal, poněvadž neumí ani česky čísti ani psáti, načež opětovně upozorňoval.
Musil se proto dne 4. února 1920 odpovídati u okresní politické správy, což také učinil. Místodržitelský koncipista Vláčil sepsal s ním zápis tohoto doslovného znění: ťHeřman Nekolarsch nepřijímal dopisů, poněvadž neumí česky čísti.Ť
Nekolarsch žádal, aby se také pojalo do zápisu, že opětovně ústně i písemně prosil o německé přípisy.
To odmítl koncipista Vláčil slovy: ťDěláme zápisy pro sebe a ne pro strany.Ť
Jak se zdá, neví tento úředník, že strana při svém výslechu před úřadem má právo žádati, aby její údaje byly zapsány, zvláště tehdy, když jde o její ospravedlnění.
Nelze se diviti tomu, že strany mají zase při takovém chování politického úředníka dojem, že jsou vydány v šanc libovůli úřadu.
Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten tento případ vyšetřiti, vinníka pohnati k odpovědnosti a poučiti jej, že jsou zde úřady pro strany a ne strany pro úřady.
V Praze dne 28. března 1922.
Dr. Radda,
dr. Schollich, Röttel, dr. Brunar, Bobek, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, dr. Luschka, Mark, dr. Hanreich, dr. Baeran, Schubert, Schälzky, Budig, dr. Lodgman, Scharnagl, Wenzel, inž. Jung, Windirsch, J. Mayer, Matzner, dr. E. Feyerleil, inž. Kallina, dr. Lehnert.
XIII./3670 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Kalliny a druhů ministrovi národní obrany
o neslýchaném jednání vojenského posádkového velitele plukovníka Kauteckého v Chomůtově.
Chomůtovský časopis ťDeutsche VolksblattŤ uveřejnil minulého měsíce článek s nadpisem: ťNaši němečtí nováčkové vědí, co se patří,Ť v němž byla podána zpráva o příhodách, které se přihodily za mobilisace na chomůtovském cvičišti.
Posádkové velitelství pospíšilo - jak jsme tomu přece zvykli v tomto státě při každém zjištění, které není příjemným vládnoucím, - aby dementující stříkačkou nebo opravným strojem smylo, ťšpatný dojemŤ tohoto uveřejnění. Redakce proto nepřijala zaslané jí opravy, poněvadž nevyhovovala ani ustanovení tiskového zákona, ani nesouhlasila s pravdou. Z jejího obsahu však budiž zde uvedena jedna věta, aby potomkům sloužila za důkaz, s jakou věcností chomůtovské vojenské posádkové velitelství chtělo scházející důkazy nahraditi jednoduše drzou urážkou tisku, či veškeré veřejnosti. Tato věta zněla:
ťKdo tomu nevěří, jest osel …Ť.
Podle všeho vyšel pan plukovník Kautecký ze školy oněch francouzských misionářů v Hodoníně, kteří ohrožují jezdeckým bičíkem i české členy sněmovny, - kteří se odváží podle pravdy poučiti veřejnost o působnosti těchto francouzských výcvikových důstojníků.
Za všech okolností musí tento neslýchaný postup býti veřejně přibit na pranýř.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Je-li ochoten pohnati plukovníka Kauteckého k odpovědnosti za tuto neslýchanou urážku?
2. Je-li ochoten poskytnouti redakci časopisu ťDeutsche VolksblattŤ v Chomůtově a tím veškerému tisku vhodné zadostiučinění?
V Praze dne 28. března 1922.
Inž. Kallina,
dr. Lehnert, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, Scharnagl, Matzner, Windirsch, Bobek, J. Mayer, Schälzky, Pittinger, Schubert, dr. Brunar, dr. Baeran, dr. Lodgman, dr. Radda, dr. Luschka, dr. Schollich, inž. Jung, Budig, Röttel, Mark.
XIV./3670 (překlad).
Interpelace.
poslance W. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady
o zřízení okresních úřadů.
Ústavní listina republiky Československé vyhradila zásadně zřízení nižších úřadů státní správy zvláštnímu zákonu. Tento zákon ze dne 27. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. ponechal však znovu vládnímu nařízení, aby ustanovilo obvod okresních úřadů a jejich sídla.
Tento zákon, jenž byl usnesen bez německých zástupců lidu odňal německému národu v Československu jeho přirozené právo, aby sám rozhodoval o svých okresních úřadech a to jak o jejich obvodu, tak i o jejich sídle.
Jak se proslýchá, zamýšlí nyní vláda zasáhnouti ještě více do dosavadního uspořádání okresů tím, že se mají okresní úřady zříditi jen v okresích, kde jest více než 30.000 obyvatelů.
Tato směrnice vyplývající z novotářských choutek imperialistických, národně-šovinistických a byrokratických byla by pro naše okresy, které od pradávna jsou jednolitým celkem s okresním městem ležícím v přirozeném středu, tak velice škodlivou, že se všeobecně slyší hlas rozhořčení a největší starosti pro tuto novou libovůli.
Místo, aby se dále vybudovala dosavadní samospráva lidu, jež jest velice úzká, pokoušejí se neodpovědní mužové v pozadí stojící, aby vláda pracovala ještě o omezení, ba přímo o zmenšení samosprávy, když dosavadní okresy, které se vžily, mají býti zrušeny.
Varujeme vládu před podobnými úmysly a žádáme, aby se pan ministerský předseda jako předseda vlády zvláště vyjádřil:
Chce vláda vzíti náležitý zřetel na dosavadní rozsah samosprávných okresů a na dosavadní sídla samosprávných okresních zastupitelstev při zřizování okresních úřadů?
V Praze dne 8. června 1922.
W. Zierhut,
dr. Petersilka, dr. Spina, dr. Hanreich, dr. W. Feierfeil, J. Mayer, Patzel, Simm, J. Fischer, Pittiner, Heller, Matzner, Schälzky, Böllmann, inž. Jung, dr. Kafka, dr. Schollich, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Böhr, Röttel, Wenzel, Knirsch.
XV./3670 (překlad).
Interpelace
poslance F. Hellera a druhů ministrovi spravedlnosti,
jak se provádí jazyková prakse u litoměřického okresního soudu.
Litoměřický okresní soud zaslal dne 21. dubna 1922 vlastníkům pozemků v obci Sebuzíně v litoměřickém soudním okrese nález o výkupu pozemku k rozšíření železnice jen v českém jazyku, ačkoliv obec Sebuzín jest čistě německá. Tento spis podepsal okresní soudce JUDr. Bohuš Procházka. Poněvadž v litoměřickém soudním okrese připadá podle posledního sčítání lidu na 50.000 obyvatelů 31.000 Němců, to jest 62%, 18.000 Čechů, to jest 36% a 1000 jinojazyčných obyvatelů, to jsou 2%, jest postup litoměřického okresního soudu zřejmým znásilněním jazykových práv německých obyvatelů litoměřického soudního okresu, nepřihlížeje vůbec k nesnázím, jež tím povstávají ve styku mezi německými obyvateli a soudními úřady v okrese litoměřickém.
Poněvadž uvedený případ není ojedinělý, táží se podepsaní:
Jest pan ministr spravedlnosti ochoten uděliti litoměřickému okresnímu soudu pokyn, aby německým stranám, které přece tvoří převážnou většinu obyvatelstva okresu, dodával na příště vyřízení v německém jazyku?
V Praze dne 9. června 1922.
F. Heller,
dr. Spina, dr. Petersilka, dr. Hanreich, dr: W. Feierfeil, Zierhut, J. Fischer, Simm, Böllmann, Wenzel, Patzel, Schälzky, Matzner, Pittinger, inž. Jung, dr. Kafka, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Lehnert, Kostka.
XVI./3670.
Interpelace
poslance Nejezchleba-Marchy a soudruhů vládě ve věci živelní pohromy v obcích Vrtěříží, Olešničkou a Věchňovem okres Nové Město na Moravě.
Dne 27. května t. r. rozzuřila se nad uvedenými obcemi hrozná bouře, spojená s krupobitím a průtrží mračen, která způsobila ohromné škody na polích osetých jařinami a osázených bramborami. Louky a pole zaneseny pískem a kamením, takže na opravu jich bude třeba několik roků. Ozimy, kde padaly kroupy, jsou úplně zničeny. Pouhý odpis daně pozemkové, který provádí okresní správa politická, jest proti ohromné škodě cosi tak malého, že jest nutno se ohlížeti o podporu vydatnější, neboť škoda činí přes půl milionu Kč.
Podepsaní se táží:
1. Jest vláda ochotna naříditi zemskému finančnímu ředitelství, aby ve smyslu par. 56 o dávce z majetku byl poskytnut postiženým náležitý odpis?
2. Jest vláda ochotna ještě z jiných prostředků postiženým obcím poskytnouti podporu?
V Praze dne 13. června 1922.
Nejezchleb-Marcha,
dr. Černý, Malypetr, Rychtera, dr. Kubíček, Dubický, Bradáč, Molík, Mach, Beran, J. Hálek, Vacula, Vahala, dr. Hnídek, dr. Srdínko, Štolba, Chlebounová, dr. Hodža, lnž. Botto, Stodola, Malík, Branecký, Mašata, Sopko.
XVII./3670.
Interpelace
poslance Nejezchleba-Marchy a soudruhů vládě ve věci živelní pohromy v obcích Botači, Bělči, Křeptově, Křížovicích, Jestřabí, Klokočí, Jilmoví, Skoroticích, Sejřku, Chlívském, Kalech, Maňové a Skrejích v okresu tišnovském na Moravě.
Jak již jsem poukázal v prvnější interpelaci, byly asi v desíti obcích, z nichž některé jsou v záhlaví vyjmenovány, způsobeny velkými povodněmi a krupobitím nesmírné škody., Dne 11. t. m. přikvačila na tytéž kraje opět nová průtrž mračen, která zachvátila ještě mnoho dalších obcí. Škody, které byly způsobeny, nemohou býti vůbec ani odhadnuty. Cesty a komunikační spojení v řečených obcích jsou úplně přerušeny. Také silnice jsou přervány. Tak okresní silnice z Doubravníku do Olší je na několika místech úplně nezpůsobilá k dopravě. Hlína z polí těchto horských krajů byla úplně odnesena, tak že na výsledek žní nelze pomýšleti. Zátopy byly tak prudké, že na př. v Borači byla podemleta část hospodářského stavení Jana Škorpíka, až se štíty zbořily. V Borači jsou průrvy na silnici až přes 3 m hluboké. Obrovské zátopy; které trvaly přes 3 hodiny, ohrožovaly občany na životě. V obci Bělči bylo také několik hospodářských budov podemleto a odneseno. Pilařský závod fy ťBorŤ v Borači utrpěl rovněž značné škody.
Odvolávajíce se na svou dřívější interpelaci, činíme vládě dotaz:
1. Jest vláda ochotna ihned naříditi zemské správě politické, aby vyslala na místa odbornou komisí shlédnouti nesmírné škody?
2. Jest vláda ochotna působiti, aby obcím dostalo se náležité pomoci na znovuzřízení obecních cest a silnic?
3. Jest ochotna postarati se, aby poškozeným chudým horským občanům slevena byla daň z majetku?
4. Jest ochotna v dohodě s obcí provésti regulaci potoka boráčského?
V Praze dne 13. června 1922.
Nejezchleb-Marcha,
dr. Kubíček, dr. Blaho, inž. Botto, Malík, Molík, Vacula, Vahala, Chlebounová, Branecký, Dubický, Bradáč, Vraný, dr. Vanovič, Mašata, Tůma, Křemen, Štolba, J. Černý, dr. Černý, Beran.
XVIII./3670 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra
o spolku ťNěmecká okresní úřadovna pro ochranu dětí a péči o mládež v HlučíněŤ (Deutsche Bezirksstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Hultschin).
Hlučínský okresní soud výměrem ze dne 3. září 1920 Nc. I. 51/20-4 omámil zástupci členů představenstva spolku ťNěmecká okresní úřadovna pro ochranu dětí a péči o mládež v HlučíněŤ, že zplnomocněný komisař pro ratibořské území přípisem ze dne 3. září 1920 včas podal odpor proti zápisu spolku ťNěmecká okresní úřadovna pro ochranu dětí a péči o mládež v HlučíněŤ do rejstříku spolků.
Proti tomuto odporu byl v předepsané lhůtě podán rekurs a to, jelikož pro hlučínské území není sporného řízení ve věcech správních, ministerstvu vnitra.
Odpor směřoval především proti tomu, že nebylo oznámeno, jak zní odpor zplnomocněného komisaře.
Zásadou každého právního řádu všech samí jest, že úřední rozhodnutí, která nevyhovují přáním stran, musejí býti odůvodněna. Tím spíše musí se tím říditi vláda demokratické republiky. Nelze pochopiti, proč při zápisu tak nevinného spolku, věnujícího se pouze ochraně dítek a péči o mládež, zplnomocněný komisař pro hlučínské území tajemně se halí jen do svého ťvetaŤ. Bezděčně dlužno za to míti, že odůvodnění odporu právě jen proto bylo odepřeno, poněvadž důvodů pro odpor vůbec není.
Takové jednání jest s to, aby v širší veřejnosti a zvláště v hlučínském území učinilo nejhorší dojem, a lze je zajisté považovati za pouhou libovůli, zvláště když Němcům bylo založení toho spolku odepřeno, za to však bez závady provedl se zápis českého spolku, sledujícího tentýž cíl.
Avšak německé právo zde platné žádá, aby doslovné znění odporu bylo oznámeno.
Neboť § 61 německého o. z. vypočítává přesně důvody, pro které správní úřad může podati odpor prosí navrženému zápisu a § 62 n. o. z. vyžaduje, aby sám odpor, tedy celé jeho znění bylo oznámeno.
Že se tomuto zákonitému požadavku nevyhovělo pouhým oznámením, že byl podán odpor, lest na bíledni a to tím spíše, že proti odporu mohou býti podány námitky. Jak může kdo proti odporu podati námitky, nemá-li jeho doslovného znění?
V rekursu se konečně plným právem žádalo, aby zplnomocněnému komisaři pro Hlučínsko se uložilo oznámiti doslovné znění svého odporu a jeho důvody, dále aby tento odpor byl zrušen. Ze stanov spolku předložených úřadu vysvítá, že spolek má jedině za účel, v soudním okrese dobře organisovati a vybudovati ochranu dítěte a péči o mládež.
Tyto stanovy se těsně opírají o stanovy spolku ťNěmecká úřadovna pro ochranu dítek a péči o mládež ve SlezskuŤ (Deutsche Landesstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge Schlesiens), jehož stanovy úřad schválil a jenž, jak je zřejmo z četných přípisů ministerstva sociální péče, sleduje s ním stejný cíl, totiž péči o mládež, jíž tato zvláště potřebuje po těžkém mravním a hospodářském zpustošení, jež provázelo pětiletou válku.
Nelze tedy říci, že by spolek ten podle veřejného prává spolčovacího byl nedovolený nebo mohl by býti zakázán, nemá ani politických, sociálně-politických ani náboženských účelů, které by ospravedlňovaly odpor správního úřadu.
Dalo se očekávati, že ministerstvo vnitra rekurs brzy vyřídí, jelikož spolek, dokud se jeho zápis do spolkového rejstříku oddaluje, nemohl začíti svoji obecně prospěšnou činnost. To se nestalo; naopak rekurs déle než 20 měsíců nebyl vyřizován. Konečně výměr hlučínské okresní politické správy ze dne 18. května 1922 č. b-720/3 oznámil toto:
ťMinisterstvo vnitra výnosem ze dne 10. května 1922 č. 73188 vrátilo stížnost jako bezpředmětnou, ježto ministerským nařízením ze dne 21. dubna 1921, č. 168 Sb. z. a n., nastala změna právních poměrů na Hlučínsku a poznamenalo, že není důvodu, aby se touto stížností zabývalo.Ť
Toto vyřízení rekursu po více než 1 roce jest zajisté příliš silné a nemá zajisté příkladu v dějinách práva. Stížností se vůbec nikdo nezabývá, stav věci se nepřezkouší a stížnost se jednoduše odloží ad acta, jako by se mezitím stala bezpředmětnou. To jest opravdu jednoduchý způsob vyřizování. Všeobecně by se doporučovalo; aby se všechny rekursy jednoduše nechaly po několik let ležeti v ministerstvu a pak se vrátily stěžovatelům, jako bezpředmětné. Kdyby se tak postupovalo, ušetřilo by se také mnoha úředníků, jelikož by se mohlo vyřizovati razítkem.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Víte o tomto případu a pociťujete také jako výsměch stěžovatelům, vyřídí-li se rekurs tak, jak se stalo v tomto případě?
2. Čím lze odůvodniti, že rekurs ponechán přes 20 měsíců bez vyřízení?
3. Jste ochoten, tuto věc dáti ihned co nejpřísněji vyšetřiti a spolku konečně povoliti zápis do spolkového rejstříku? Ne-li, čím odůvodňujete, že tomuto obecně prospěšnému spolku odpírá se tento zápis?
V Praze dne 8. června 1922.
Dr. Schollich,
Böhr, inž. Jung, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Radda, Röttel, dr. Brunar, Bobek, Matzner, Wenzel, Budig, Scharnagl, Mark, J. Mayer, Schälzky, dr. Lodgman, Windirsch, dr. Baeran, Schubert, dr. Luschka.
XIX./3670.
Interpellácia
posl. dra Buday-ho a, spoločníkov ministru železníc
vo veci katolícku cirkev hanobiacich plakatov vyvesených v nádražných miestnostiach na Slovensku.
V nádražných miestnostiach v Bratislave, v Leopoldove a inde na Slovensku na pamiatku 25-ročného trvania českých (národných) socialistov sú vyvesené plakáty, ktoré katolícku cirkev, teda náboženský cit 80% obyvateľstva našej republiky hrubo urážajú.
Takéto hrubé urážanie náboženského citu v republike, ktorá zabezpečuje slobodu náboženskú, je vonkoncom neprípustné na verejných miestach vôbec, tým menej v úradných miestnostiach, aké sú miestností nádražné!
Keby Slováci takéto plakáty rozširovali proti povedzme Husovi, lebo Sokolom, zaiste by boly plakáty shabané. Len katolíkov slobodno u nás beztrestne hanobiť a tupiť!
Okrem toho tieto cirkev katolícku hanobiace plakáty sú spôsobné väčšmi pobúriť nábožný slovenský ľud proti Čechom, než mnohí z Maďarska došlý štvaví integristi, sú teda i pre štát škodlivé!
Pýtame sa teda úctive pána ministra, či má vedomosť o týchto protikatolíckych plakátov a či je ochotný dať ich odstrániť z nádražných miestností?
Praha, 13. júna 1932.
Dr. Buday,
dr. Gažík, Onderčo, Tománek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Bobek, Budig, Tomik, Vrabec, dr. Juriga, Hancko, Bobok, dr. Petersilka, Böhr, dr. Labay, dr. Kubiš, Schälzky, Mark, Scharnagl, Hlinka.
XX./3670.
Interpellácia
posl. Hlinku, Boboka a spoločníkov. vláde
vo veci vyhlásenie Československej Obce legionárskej jednoty v Bratislave učineného dňa 1. júna t. r.
Československá Obec legionárska jednota, dľa 126. čísla ťSlov. DenníkŤ-a - dňa 1. júna t. r. usniesla sa na vyhlásení, v ktorom sú obsažené i tieto state:
ťAutonomiu, ktorá by znamenala krok nazad, alebo by nebola podopretá patriotickým citom, nedovolíme a budeme bojovať proti nej všade, keď bude treba - i zbraňou. - Verní týmto zásadám, nevšímali sme si žurnalistických bojov a ani ľudovej strany, pokiaľ v ťSlovákŤ-ovi neobjavil sa článok ťTakto hovorili mrtvíŤ (napísal Vojtech Tuka), ktorý článok bol priamym pokusom znehodnotiť myšlienku Odboja a celonárodnej slobody, znehodnotiť cit ľudskej a národnej dôstojnosti, ktorý človeka robí človekom. Preto článok tento považovali sme za čin protištátny alebo zradu, a riešili sme dať ľudovej strane výstrahu, čo sa i stalo na protestnom tábore dňa 25. mája. Prirodzene, že v páde by výstraha nemala výsledku, pred ďalším pokračováním sa nezastavíme.Ť
Ako na prvý pohľad videť, vyhlásenie toto obsahuje:
1. Nedobre zakryté schvalovanie prečinu vydrancovania administrácie a redakcie ťSlovákŤ-a v Bratislave dňa 25. mája t. r. spáchaného, čo v žiadnom právnom štáte prípustné byť nemôže, lebo podkopáva jeho základy.
2. Vindikuje pre jednu složku národa právo súdiť nad ťprotištátnosťouŤ lebo ťzradouŤ jednotlivých politických strán alebo novinárskych článkov, ktoré právo v každom právnom štáte môže prislúchať výlučne kompetentným súdom. Lebo keby si takéto právo vindikovaly a iné složky národa, nastalo by v štáte opravdivé ťprávo pästiŤ, čoby zasa celý právny poriadek a tak i základy štátu úplne podvrátilo.
3. Vyhlásenie sa nepriamo vyhráža občianskou vojnou, keď do výhľadu stavia zakročenie ťzbraňouŤ a ťnezastavenie sa pred ďalším pokračovánimŤ. Že občianska vojna za naších dňov by neomýlne bola osúdnou pre Slovensko a celú našu republiku, je na bielom dni.
My ačkolvek plne uznáváme zásluhy legionárov, predsa nemôžeme pririeknuť takéto v demokratickej republike venkoncom neprípustné, štátu nebezpečné, vyminečné predpráva istej složke národa, hoci je ona i Obec legionárska.
Preto úctive pýtame sa slávne vlády, či
1. je ochotná v záujme republiky, ktorej osud nám nado všetko na srdci leží, zamedziť takéto nárokovanie si suverenných práv štátu pre seba?
2. Aké prostriedky mieni použiť, aby vo vyhlásení do výhľadu položený hrubý terror prevádzaný nebol?
Praha, 13. júna 1922.
Hlinka, Bobok,
dr. Gažík, Onderčo, Tománek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Bobek, Budig; Tomik, Vrabec, dr. Juriga, Hancko, dr. Buday, dr. Petersilka, Böhr, dr. Labay, dr. Kubiš, Schälzky, Mark, Scharnagl.
XXI./3670
Interpelace
poslanců Rudolfa Merty, Josefa Hakena a soudruhů
ministrům školství a národní osvěty, spravedlnosti a vnitra
o případu kapucína třebíčského kláštera P. Stona.
P. Mil. Stone, kapucín kláštera v Třebíči a katecheta na Nových Dvorech v Třebíči, dopustil se tohoto ohavného činu. Když některá děvčata přišla za ním do kláštera vypůjčiti si knihy, poslal je pryč a ponechal si ve své cele 13letou novodvorskou školačku Slatinskou. Tvrdil, že ji chtěl potrestati za to, že Slatinská vzala ve škole své spolužačce peníze, ačkoliv Slatinská peníze vrátila.
Ponechal si tedy P. Stone žačku u sebe, aby ji potrestal za to, že už peníze vrátila.
Trest provedl takto:
Poručil žačce, aby se svlékla. Nerada poslecha. Konečně na ní zůstaly jen kalhotky a košile. Kapucín Stone poručil svléci i kalhoty. Žačka se styděla, ale nic platno. Páter dostal s ní kalhoty, tak že zůstala jen v košili. Potom se posadil, zdvihl děvčeti vysoko nad pas košili, položil si ji na kolena a bil ji rákoskou do zadní části těla. Potom ji obrátil do předu a bil ji po stehnech, až omdlévala. Na to ji křesťansky poučil a propustil.
Toto je vše soudně zjištěno, ale státní návladní v Jihlavě nenašel paragrafu, který by se dal v tomto případě použíti a vyšetřování proti kapucínu na podnět okr. školního výboru v Třebíči zavedené, zastavil.
Usnesením okres. školního výboru v Třebíči nesmí katecheta, proti němuž jsou rodiče oprávněně rozhořčeni, více do školy, a žádá se o jeho odstranění.
Je pan ministr vyučování ochoten působiti k tomu, aby takový člověk nesměl více vůbec do školy?
Je pan ministr spravedlnosti ochoten volati k zodpovědnosti státního návladního Neumana, který zastavil vyšetřování?
V Praze dne 14. června 1922.
Merta, Haken,
Kučera, Bouček, Toužil, Darula, Tausik, Bubník, Blažek, Burian, Krejčí, Koutný, Nagy, Houser, Malá, Teska, Skalák, Svetlik, Kunst, Mikulíček, Warmbrunn.
Původní znění ad I./3670.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Emerich Radda, Dr. Schollich und Genossen
an den Minister für Schulwesen und Volkskultur betreffend die zwangsweise Ausschulung eines Kindes aus der deutschen Schule in Gross-Grillowitz, pol. Bezirk Znaim.
Marie Likarsch, Grundbesitzerin in Gross-Grillowitz pol. Bezirk Znaim wurde von der Gendarmerie unter Androhung von Strafen gezwungen, ihr Kind in die Čechische Schule zu schikken, weil angeblich der Vater des Kindes, der schon seit Jahren von seiner Ehegattin getrennt lebt, ein reche ist.
Das Kind weigert sich mangels Kenntnis der Čechischen Sprache in die Čechische Schule zu gehen, weshalb die deutsche Mutter das Kind in die deutsche Schule zurückgeben wollte. Da sie mit diesem Ansuchen von der Bezirkshauptmannschaft Znaim abgewiesen wurde, ersuchte sie den Čechischen Bezirksschulinspektor, das Kind zu den Schwiegereltern geben zu können, in deren Aufenthaltsorte es die deutsche Schule besuchen sollte, zumal ihr zweiter Gatte, ein Deutscher, dies verlange. Der Herr Bezirksschulinspektor schrie die Frau an und drohte, ihren Gatten einsperren zu lassen, wann er sich weigern sollte, das Kind in die Čechische Schule zu schicken. Frau Likarsch versuchte nun den Ausweg, das Kind in eine deutsche Klosterschule zu schicken, aber auch dies suchte der Čechische Bezirksschulinspektor durch Drohungen zu verhindern. In ihrer Verzweiflung schreibt die Frau: ťJa gehört denn das Kind, nicht mir? Hat es denn die Čechische Republik zur Welt gebracht? Gibt es denn keine Gerechtigkeit!Ť
Dieser Verzweiflungsschrei schildert am besten die Stimmung der gequälten Mutter.
Wir fragen nun den Herrn Minister:
1. Rechtfertigt er diese brutale Vergewaltigung einer deutschen Mutter und ihres Kindes?
2. Ist er geneigt, diesen Vorfall auf das strengste zu untersuchen und die Schuldigen zur Verantwortung zu ziehen?
3. Ist er schliesslich geneigt, zu veranlassen, dass das begangene Unrecht wieder gut gemacht werde?
Prag, am 3. Mai 1922.
Dr. Radda, Dr. Schollich,
Böhr, Mark, Patzel, Matzner, Scharnagl, Bobek, Dr. Brunar, Dr. W. Feierfeil, Dr. Medinger, Dr. Baeran, Windirsch, Schubert, Zierhut, Knirsch, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Keibl, Ing. Kallina, Dr. Hanreich, Schälzky.
Původní znení ad II./3670.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Edwin Feyerfeil und Genossen.
an den Finanzminister
wegen sprachengesetzlicher und sonstiger Uebergriffe des Zollamtes in Neubistritz.
Das genannte in deutscher Gegend befindliche Zollamt trägt dem Sprachengesetze entgegen eine reinčechische Aufschrift, ebenso ist die Zollstrasse nur in čechischer Sprache bezeichnet, die Zollquittungen werden reit einziger Ausnahme des doppelsprachigen Amtssiegels nur einsprachig čechisch ausgestellt, das Gleiche gilt von den Legitimationsblättern für Radfahrer. Das Begehren auf Ausstellung von doppelsprachigen Legitimationsscheinen wird ignoriert. Eine Schikanierung der Radfahrer ist darin zu erblicken, dass ihre Legitimationen mit dem handschriftlichen Vermerk versehen werden: ťPlatí pouze přes oboru, vždy se musí u celního úřadu hlásiti.Ť Denn hiedurch wird den Radfahrern die Benützung der anderen, über Fachtau-Neuschlag führende Strasse unmöglich gemacht und so die Radfahrer ganz unnötiger Weise gezwungen, einen Umweg von 2-3 Stunden zu machen.
Wie willkürlich die Amtierung bei dem mehrerwähnten Zollamte ist, geht ferner aus folgendem Vorfall hervor:
Die Landwirtstochter Johanna Deutsch aus Rottal in Niederösterreich hatte anfangs des Jahres bei der Schneiderin Therese Lukas in Neubistritz ein Kostüm bestellt und sowohl den Stoff als dann das fertige Kostüm unter Beobachtung der Vorschriften, unbeanständet durch die beiderseitigen Zollämter, über die Grenze gebracht. Eine Zeit darauf wollte sie an der Jacke des Kostüms eine ganz geringfügige Aenderung vornehmen lassen, sie ging, bekleidet mit der Jacke, über die Grenze nach Neubistritz und wollte die geänderte Jacke ebenso wieder mit nachhause nehmen. Da jedoch die Lukas zur Vornahme der Aenderung augenblicklich keine Zeit hatte, liess die Deutsch die Jacke zwecks späterer Abholung bei ihr und begab sich ohne Jacke und ohne irgendwie beanständet zu werden, wieder nachhause. Am nächsten Tage aber erschien das Organ des Neubistritzer Zollamtes Konecny in der Wohnung der Lukas, machte diese in barschem Tone und unter Aufschlagen auf den Tisch für das Geschehene verantwortlich, beschlagnahmte die Jacke und führte die Lukas schliesslich dem Zollamte vor. Dortselbst wurde sie vom Zollbeamten Friedel einem Verhör unterzogen, wobei man die Behauptung aufstallte, die Gewerbetreibenden dürften nur solche Rohstoffe in Arbeit übernehmen, deren Verzollung ausgewiesen sei (!).
Auch verlangte man von ihr die Erlegung einer Zollgebühr von ca Kč 59.-, sowie einer Zollstrafe im 5fachen Betrage; als sie sich weigerte einen so hohen Betrag zu erlegen, ging man mit dem Betrag von Gebühr und Strafe immer mehr herunter, welch sonderbarer Vorgang die Lukas bestimmte, überhaupt keinen Geldbetrag zu leisten. Nachdem sie das mit ihr aufgenommene Protokoll hatte unterfertigen müssen, wurde ihr erklärt, sie würde die Strafe von Budweis aus vorgeschrieben erhalten. Von dort aus wurde dann der Lukas ein Betrag von 2 Kč 40 h, der Johanna Deutsch ein solcher von 3 Kč 20 h zur Bezahlung vorgeschrieben und über das erfolgte Ansuchen der Partei die Freigabe der Jacke verfügt.
Wir fragen den Herrn Minister:
Sind ihm die geschilderten Uebergriffe des Neubistritzer Zollamtes und das unerhörte Vorgehen des Amtes in dem soeben dargelegten Falle bekannt?
2. Wenn nicht, gedenkt der Herr Minister ehestens eine diesbezügliche strenge Untersuchung einzuleiten?
3. Ist der Herr Minister bereit; diese Uebergriffe unnachsichtlich zu ahnden und ungesäumt Vorsorge zu treffen, dass die Sprachengesetzwidrigkeiten sofort abgeschafft und ähnliche Uebergriffe wie die geschilderten sich in Hinkunft nicht mehr ereignen?
Prag, den 10. Mai 1922.
Dr. E. Feyerfeil,
Dr. Schollich, Matzner, Dr. Baeran, Dr. Radda, Dr. Brunar, Dr. Medinger, Dr. Keibl, Windirsch, Knirsch, J. Mayer, J. Fischer, Mark, Dr. Spina, Böhr, Bobek, Schälzky, Schubert, Zierhut, Dr. W. Feierfeil, Ing. Kallina.