Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

ve věci živelních pohrom na Boskovsku a Kunštátsku na Moravě.

V těchto dnech nastala průtrž mračen spojená s krupobitím a zátopou na Moravě a sice v okresích Boskovice a Kunštát. V okolí obcí Sulíkova, Rozseče a jiných obcí na Mor. Olešnictvu byla průtrž tak silná, že je zničena úroda, vyrvány cesty, louky zaplaveny. V okolí Křetína a jiných obcí je rovněž úroda zničena:

Podepsaní se táží:

1. Je vláda ochotna ihned vyšetřiti způsobené škody?

2. Je ochotna poskytnouti poškozeným slevu na daních, podporu na osivu a jiných věcech?

V Praze dne 29. května 1922.

Nejezchleb-Marcha, Rychtera, dr. Srdínko, inž. Botto, dr. Hnídek, Dubický, Mach, dr. Kubíček, dr. Černý, Vahala, Molík, Stodola, Křemen, Tůma, Černý Jan, Beran, Malypetr, Bradáč, Malík, Hálek J., dr. Hodža, Chlebounová.

X./3561 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty a vládě republiky Československé

o reklamacích školních dětí na Moravě.

Přes všechna zakročení a interpelace pokračuje se na Moravě bez překážek v reklamacích školních dětí. I když jest známo, že školní úřady pražské zaujímají jiné stanovisko ve výkladu lex Perek, než ono, které vyplývá z jasného znění tohoto paragrafu, není to přece důvodem, aby se dále pokračovalo v jednostranné praxi, proti které Němci vedou odpor v četných stížnostech k Nejvyššímu správnímu soudu, dokud Nejvyšší správní soud v této věci ještě ani jednou nerozhodl.

Okresní školní výbory, nebo okresní politické správy moravské dopouštějí se těmito reklamačními rozhodnutími velice těžkých přehmatů. Následek těchto reklamačních nálezů jest, že dětem, které často neznají českého slova, zakazuje se návštěva německé školy, a návštěva české školy se jim ukládá za povinnost. Poněvadž rodiče obyčejně neposlouchají tohoto nátlaku a dávají své děti soukromě německy doma vyučovati, jsou opětovně předvoláváni k okresní správě a rozkazuje se jim pod hrozbou trestu, aby ihned dali zapsati děti do české školy. Zároveň dostal německý správce školy rozkaz, aby děti ihned ze školy vyloučil. Přes opětovné předvolávání rodičů nedosahuje okresní politická správa vždy svého účelu.

V těchto případech se začínají nová trestní řízení. Všichni rodiče, kteří v určité lhůtě nedali zapsati děti do české školy, jsou trestáni peněžními pokutami, ačkoliv se děti vyučují soukromě. Avšak okresní politická správa nevydává písemného rozsudku nebo nálezu o trestu. Rozličná zakročení u předsedy Remeše v Brně, v případech, kde proti nálezům reklamačním se užilo právních prostředků nebo stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, měly ten výsledek, že dal rozkaz, aby se trest nevykonal, nýbrž, aby se cekalo na vyřízení stížnosti. Novojičínská okresní politická správa neuposlechla včas takového rozkazu, nýbrž zaměnila trest, aniž by vyrozuměla postiženého, rva trest vězení 48 hodin a nařídila obci, aby to oznámila postiženému. Jedna ze stran dostala od okresní politické správy výnos, jejž zde uvádíme:

ťOkresní politická správa v Novém Jičíně.

Zdejším výnosem se Vám oznámilo, že jste povinen podle rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty nyní posílati své děti do české obecné škoty, a zároveň se nařídilo, aby tyto školní děti byly zproštěny povinnosti navštěvovati obecnou školu v Živoucích u N. J.

Proto se neboře na vědomí oznámení, které jste sem učinil, že Vaše děti budou nadále německy vyučovány doma, poněvadž toto opatření se nedá sloučiti s tím, co stanoví rozhodnutí uvedeného ministerstva, a musí se považovati za zřejmé obcházení zdejšího rozkazu.

Poskytování soukromého vyučování mohlo by se schváliti jen v tom případě, kdyby to bylo vyučování v českém jazyce, a musel byste to oznámiti českému okresnímu školnímu výboru, který by se občasnými zkouškami přesvědčoval o výsledcích dosažených domácím vyučováním.

Kdybyste však přes to trval na tom, že nebudete děti posílati do české školy a že jim poskytnete domácí vyučování v německém jazyce, zakročí proti Vám zdejší úřad s nejtěžšími tresty, jež má po ruce.

tomto výnosu jest obsaženo porušení zákona a zneužití úřední moci. Každému státnímu občanu jest dovoleno dáti vyučovati své děti doma; nikdo nemůže býti nucen k návštěvě veřejné školy, když jako náhradu určí pro své děti domácí vyučování. Školní úřad musí vzíti na vědomí domácí vyučování. Není možno předpisovati vyučovací jazyk pro domácí vyučování. Legis Perek se nedá užíti na soukromé školy a na domácí vyučování. Výnos, novojičínské okresní správy obsahuje tedy zasáhnutí do práv státních občanů, které ve svých následcích zakládá se na zneužití úřední moci a úmyslné týrání německého obyvatelstva.

Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty, jakož i vlády:

1. Jest pan ministr ochoten co nejpříměji za kázati, aby podřízené úřady rozhodovaly v reklamačních věcech, které se příčí zákonitým předpisům a které utiskují německé obyvatelstvo?

2. Jest pan ministr ochoten vůbec naříditi, aby se reklamace dítek, které za daných poměrů se začnou počátkem nejbližšího školního roku s novou krutostí, nesměly konati až do rozhodnuti správního soudu o výkladu legis Perek, a stran toho uděliti přesný rozkaz předsednictva moravské zemské školní rady?

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, dr. Baeran, J. Fischer, Windirsch, Schubert, dr. E. Feyerfeil, Schälzky, Böllmann, Zierhut, Kostka, Wenzel, inž Jung, Křepek, Bobek, dr. Radda, dr. Brunar, Kraus, inž. Kallina.

XI./3561 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

ministrovi školství a národní osvěty a vládě republiky Československé

o zamezení soukromému domácímu vyučování v Mlíčovicích v okrese znojemském.

V Mlíčovicích, kde byla jednotřídní německá obecná škola zrušena, vyučuje německé děti soukromě učitel. Toto soukromé vyučování, jako všude na Moravě, jest trnem v oku českým školním úřadům a pokoušejí se mu zabrániti, kde to jen jde. Tento případ, který se stal v Mlíčovicích na Moravě, dokazuji, jak tyto úřady postupují.

Dne 21. března 1922 obdržel učitel ustanovený v Mlíčovicích ťNěmeckým osvětovým svazemŤ (Deutscher Kulturverband) přípis presidia okresního školního výboru ve Znojmě, číslo 6489/D, ze dne 15. března, jímž bylo nařízeno přezkoušení dětí, které soukromě vyučoval, v mlíčovické obecní kanceláři, v úterý dne 28. března 1922 v 1 hod. odpoledne.

Dalším přípisem téhož úřadu ze dne 24. března 1922 byla tato zkouška přeložena na druhý den, středu dne 29. března a konána tímto způsobem.

Jako zkušební komise přišli dr. Illek, místodržitelský koncipista ve Znojmě a inspektor pro české menšinové školy. Ve zkušební místnosti byl také přítomen mlíčovský obecní starosta František Mach a podle výpovědi místních obyvatelů 4 četníci, kteří místo střežili.

Zkouška, k níž se dostavily jen děti, které měly odpoledne, když se zkoušelo; právě soukromé vyučování, trvala asi 2 hodiny a zkoušel německý soukromý učitel jazykem německým.

Páni komisaři účastnili se sice málo kladením otázek, několikráte se však tázali sami jazykem německým. Zkouška dopadla příznivě.

Při této zkoušce nebul příslušný německý školní inspektor vůbec ani přítomen, ba nedostal o ní ani vyrozumění, což předseda komise sám musil přiznati.

Druhého dne obdržel mlíčovský obecní úřad pod týmž číslem 6489/D s datem 30. března nový výnos presidia německého okresního školního výboru ve Znojmě, jímž se nařizovala nová zkouška. Nedošlo však k ní, poněvadž mlíčovský obecní úřad odmítl příslušnost německého školního výboru.

Nyní výnosem ze dne 10. dubna t. r. byla opět pod číslem 6489/D okresní politickou správou ve Znojmě nařízena zkouška. Školní referent při znojemské okresní politické správě prokázal se přímo žonglérem s čísly spisů, když třikráte úřadoval jménem různých úřadů vždy pod stejným číslem spisu.

Tyto výnosy o zkoušce, které se opíraly o § 23 ř. v. zákona a §§ 204 a 205 definitivního školního a vyučovacího řádu, příčí se však těmto paragrafům zákona. Školním úřadům podle těchto paragrafů přísluší sice právo dozoru nad domácím vyučováním tím způsobem, že jednak se o tom mohou přesvědčiti, zda se skutečně vyučuje a jednak, zda děti potřebných vědomostí nabývají. Podle těchto míst zákona jest prvním prostředkem přesvědčiti se o tom, inspekce, která, jde-li o Mlíčovice, přísluší německému okresnímu školnímu inspektorovi. Teprve, jestliže při inspekci vzejde pochybnost o vyučování nebo na vědomostech dětí, mohou se naříditi zkoušky. V mlíčovickém případě byla však nařízena přímo zkouška a to ještě nepříslušným okresním školním inspektorem. Rodiči dětí, kteří samojediní nají odpovědnou moc nad svými dětmi, nebyli o zkoušce vůbec zpraveni.

Postup okresního školního výboru a znojemské okresní politické správy jest tedy zneužitím zákonných ustanovení o inspekci soukromého vyučování a bezdůvodným obtěžováním německého obyvatelstva.

Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty a vlády:

.1 Jest pan ministr a vláda ochoten ihned odstraniti nemístný postup znojemského okresního školního výboru a znojemské okrasní politické správy a co nejpříměji rozkázati, aby napříště ustalo šikanování soukromého vyučování v Mlíčovicích?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby školní úřady na žádný způsob již nerušily a neohrožovaly domácího soukromého vyučování na Moravě?

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, dr. Baeran, J. Fischer, Windirsch, Schubert, dr. E. Feyerfeil, Schälzky, Böllmann, Zierhut, Kostka, Wenzel, inž. Jung, Křepek, Bobek, dr. Radda, dr. Brunar, Kraus, inž. Kallina.

XII./3561 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

vládě a ministrovi školství a národní osvěty

o nuceném pensionování německých učitelů.

Předsednictvo pražské zemské školní rady zaslalo německým okresním školním výborům tento výnos:

ťPředsednictvo zemské školní rady v Praze

Týká se: Učitelů vůbec, a dále sloužících na německých národních školách.

Příloha: 1 seznam:

Okresnímu školnímu výboru

Vracíme vám jako přílohu seznam vysloužilých učitelů, vyhotovený podle zdejšího výnosu ze dne 23. srpna 1921, č. 3751 pres, ai 1921, s těmito pokyny:

1. Učitele, kteří po sestavení tohoto seznamu již vstoupili do výslužby, nebo zažádali o přeložení do výslužby, nutno v seznamu škrtnouti (červeným inkoustem) a poznamenati to. Ony žádosti o přeložení do výslužby buďtež nám; pokud se to již nestalo, neprodleně předloženy.

2. Všem ostatním uvedeným učitelům budiž vhodně oznámeno, aby do 4 neděl zažádali u tamějšího úřadu o své pensionování, neboť by jinak bylo nutno naříditi jejich přeloženi do výslužby z úřední moci. Žádostí o přeložení do výslužby, které dojdou v této lhůtě, buďtež opatřeny řádnými přílohami a nám předloženy; budiž to poznamenáno v seznamu červeným inkoustem.

3. Z oněch učitelů, kteří by v uvedené lhůtě nezažádali o své přeložení do výslužby, buďtež, aby se z úřední moci navrhlo jejich přeložení do výslužby, především vybráni ti, kteří a) tou dobu mají dovolenou pro nemoc, a z jiných až do dalšího nařízení ti, b) kteří bez započtení válečných let mají 40 služebních let. Za tímto účelem buďtež učitelé označeni pod a) a b) prohlédnuti úředním lékařem, zda se nezdají býti schopnými k vykonávání svých povinností, tedy trvale Tužby neschopni a pro jaké těžké tělesné nebo duševní vady.

Na základě tohoto posudku úředního lékaře má v daném případě okresní školní výbor z úřední moci učiniti návrh na pensionování a to pro každého učitele zvláště, a připojiti přezkoušený a ověřený osobní výkaz a žádost o přeložení do výslužby, vyhotovenou předepsaným způsobem.

Při tom ještě upozorňujeme okresní školní výbor, že podle §u 50 zákona ze dne 27. ledna 1903, čís. 16 přeloženi do výslužby z úřední moci může se jen tehdy provésti, jestliže onen učitel pro příliš pokročilé stáří nebo pro jiné pozoruhodné poměry se zdá neschopným k vykonávání svých povinnosti. Kdyby u jednoho ze zmíněných učitelů byly takové příčiny, vyžádá si okresní školní výbor od příslušného okresního školního inspektora podrobný věcně odůvodněný posudek a na základě tohoto posudku podá zprávu s vhodným návrhem zemské školní radě.

Seznam doplněný podle toho jak výše uvedeno, budiž nám pak neprodleně znovu předložen.

Předsednictvo zemské školní rady pokouší se tímto výnosem pohnouti učitele kteří již vysloužili, násilím k přestoupení do výslužby. Poněvadž se nedá najíti zákonitý podklad pro donucovací opatření, jimž se jeví v přítomné době přeloženi do výslužby, chce jíti touto cestou, užívajíc nátlaku školních úřadů, vědouc zajisté, že pro školní dohlédací úřad jest tisíce způsobů a cestiček, aby odborné učitele, kteří neposlechnou nátlaku, konečně přece donutili k podání žádosti o přeložení do výslužby.

Výnos jest nesociální krutostí, jelikož vydává v šanc právě učitelstvo, které prosincovým zákonem samo o sobě na svých požitcích utrpělo mnohem více než všichni jiní státní zaměstnanci, znovu novým ztrátám na platu a přídavcích. Kromě toho nucené překládáni do výslužby začíná v době, kdy se zdá, že úprava odpočivného, která tak často byla shledána za nutnou, znovu se odsune na delší dobu. Kdyby se vláda snažila se vší vážností, aby přiměřeně poměrům upravila odpočivná, která by zajistila pensistům nerušen život, pak by dosáhla dobrovolně toho všeho, oč se nyní pokouší násilím a donucováním. Avšak výnos tento není jen nesociálním činem proti učitelům, on vyplývá také z úmyslu znovu poraniti německé školství a tím také německou osvětu v tomto státě. Z těchto důvodů nemůže německý národ bez překážky přijmouti tento nový důkaz nepřátelského postupu vlády a proto se tážeme pana ministra školství a národní osvěty a vlády:

1. Ví vláda a pan ministr školství o výnosu předsednictva zemské školní rady ze dne 7. dubna 1921, čís. 777 a zamýšlí pan ministr vydati z něho počet v této sněmovně?

2. Jest pan ministr ochoten zrušiti tento výnos jako nezákonný a naříditi, aby řízení o přeložení do výslužby, která následkem tohoto výnosu se již počala, byla zastavena?

3. Jest vláda ochotna konečně vážně začíti s úpravou pensijních poměrů učitelských osob a také ostatních státních úředníků?

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, dr. Baeran, J. Fischer, Windirsch, Schubert, dr. E. Feyerfeil, Schälzky, Böllmann, Zierhut, Kostka, Wenzel, inž. Jung, Křepek, Bobek, dr. Radda, dr. Brunar, Kraus, inž. Kallina.

XIII./3561 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o zabavení časopisu ťDeutsche LandrufŤ ze dne 25. dubna 1922.

Časopis ťDeutsche LandrufŤ vycházející v Chebu zabývá se v úvodníku s názvem ťK tajné úmluvě Francie s ČeskoslovenskemŤ článkem, který byl z dobrého pramene uveřejněn v časopise ťDeutschösterreichische TageszeitungŤ a který líčí úsilí Francie, aby Československo, které již beztoho kleslo na vasalský stát, učinilo konečně svým drabantem. Článek jest jinak sám o sobě věcný, uvádí skutečnosti, jež bylo by těžko popříti, a poukazuje na to, že Francie se namáhá zajistiti si, bude-li potřebí užíti proti Německu sankcí, součinnost Československa. Při tom propadla červené tužce státního zástupce slova:

ťTento padoušský záměr nebyl tehdy proveden hlavně pro odpor Anglie a Italie:Ť

Podepsaní mohou nyní zjistiti, že jmenovaný list plní jen přání veškerého německého lidu, užívaje takového ostrého označení, a vláda má všechny příčiny, aby tak případnou kritiku spíše si držela před očima, než aby ji veřejnosti odnímal. Úsilí Francie; aby získala vojenskou pomoc Československa pro sankce, jest tímto výrokem, který byl zabaven, správně naznačeno a žádný státní zástupce nemá práva, brániti se proti takové kritice červenou tužkou.

Podepsaní se táží:

Jsou páni ministři ochotni postarati se o to, aby volný projev mínění tiskem zůstal v plném rozsahu zabezpečen?

V Praze dne 23. května 1922.

J. Mayer, Schubert, Röttel, Kaiser, Windirsch, Pittinger, dr. Spina, dr. Schollich, dr. Körmendy-Ékes, dr. Baeran, Heller, Křepek; Böllmann, Zierhut, Bobek, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, Schälzky, Simm, Budig, Wenzel, Patzel.

XIV./3561 (překlad).

Interpelace

poslance Krause a druhů

ministru financí

o zadávání státních dodávek a prací bez veřejných rozpisů.

Presidium brněnského zemského finančního ředitelství oznámilo pod číslem 105 ze dne 17. ledna 1922 svazu obchodních a živnostenských sdružení v Brně, že podle ustanovení §u 4 nařízení ze dne 17. prosince 1920, čís. 667 Sb. z. a n., nebude státních dodávek a prací, jejichž celková cena nepřevyšuje 80.000 Kč, rozepisovati. Týž postup budou každým způsobem dodržovati také statní zemská finanční ředitelstva.

Tímto ustanovením budou obchodníci a živnostníci ve většině případů vyloučeni z ucházení se o státní dodávky, poněvadž se o rozpisu nedovědí. Takovýto postup není také v Zájmu státu, poněvadž jest tím vyloučena jakákoliv soutěž a jsou dokořán otevřeny dveře bezpříkladnému protekčnímu hospodářství. Samozřejmě trpí těmito ustanoveními nejvíce německý obchodní a živnostenský stav, který se jen ve velmi řídkých případech doví o zadání státních dodávek a prací a. Přes jehož značnou berní sílu nebéře se k němu zřetele při zadávání státních dodávek a prací.

Podepsaní se tedy táží pana ministra financí, zda ví o tomto postupu při rozepisování státních dodávek a prací a je-li ochoten zrušiti toto nařízení ze dne 17. prosince 1920 a naříditi, aby všechny takové dodávky byly veřejně rozpisovány nebo aspoň aby každá státní dodávka, jež převyšuje 5.000 Kč, byla veřejně rozepsána?

V Praze dne 30. května 1922.

Kraus, dr. Lehnert, dr. Baeran, Windirsch, Pittinger, Kostka, dr. Spina, Böhr, Schälzky, dr. Hanreich, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Radda, Knirsch, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, Schubert, Böllmann, J. Fischer, Bobek, Scharnagl.

XV./3561(překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi financí,

že prý byly uzavřeny bankovní účty bankovních úředníků.

Nedávno bylo lze čísti v novinách toto: ťPrávě jako uvedené nařízení o valutě vyplývá z libovůle ministerstva financí, která nemá žádného zákona za základ a jest možná jen proto, že parlament s nutnou svědomitostí nekoná svých úkolů, aby kontroloval správu, jest novým opatřením, o kterém se teprve nyní veřejnost dovídá, které však již několik týdnů trvá, opatření neudržitelné se stanoviska, že všichni státní občané jsou si před zákonem rovni. Ministerstvo financí - ťPrávo Lidun to teprve nyní uveřejňuje - nařídilo, že všechny účty v cizí měně bankovních úředníků v peněžních závodech se mají uzavříti, aby jimi majitelé nemohli volně nakládati. Tím se má zjistiti, kdo se zúčastnil devisových spekulací na účet československé korunové měně. Proti takovým osobám se zakročí co nejpřísněji. ťPrávo LiduŤ vítá toto nařízení. Ať si kdo myslí cokoliv o spekulaci bankovních úředníků a bankovních ředitelů, a ať veřejné mínění sebe více odsuzuje spekulaci á la baisse na účet bankovních zákazníků, přece nelze užíti cesty nařizovací pro taková opatřeni. Před zákonem jest jen leden druh státních občanů. Má-li se s účty některého druhu státních občanů nakládati zvláštním způsobem, pak lest oprávněn jedině zákonodárný sbor, aby vydával nutná nařízení a má správě vymeziti hraníce, v nichž se tato má pochybovati.Ť

Podepsaní se táží pana ministra:

Jest toto tvrzení pravdivé? Jestliže ano, jakými zákonitými ustanoveními může pan ministr financí ospravedlniti toto opatření ministerstva financí?

V Praze dne 23. května 1932.

Dr. Lodgman, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Baeran, Windirsch, Schubert, Böhr, dr. Hanreich, Bobek, J. Mayer, J. Fischer, Kaiser, dr. Medinger, dr. Radda, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Schälzky, Zierhut, Křepek, Knirsch, dr. Spina.

XVI./3561 (překlad).

Interpelace

poslance Krause a druhů

ministru železnic

o znění železničního provozního řádu a železničních sazebníků československých státních drah.

Dnem 1. srpna 1921 vydaly československé státní dráhy železniční dopravní sazebník díl I. oddělení A, který obsahuje křiklavé nespravedlnosti k ostatním nečeským národům této republiky. Nejprve se praví v §u 56 prováděcím ustanovení provozního řádu III: ťStanice určení budiž v sazebníku náležitě označena. Nákladní listy s označením stanice neodpovídající tomuto předpisu, mohou býti vráceny.Ť V sazebníku zboží pro československé státní dráhy jsou však všechny stanice, i takové, v jejichž okolí není jediného echa, uvedeny jen českým jménem, tak není v sazebníku stanice ťEgerŤ nebo ťB. LeipaŤ vůbec, nýbrž jen ťChebŤ a ťČeská LípaŤ. V poslední době vedle toho ještě jednotlivá ředitelství, zvláště královéhradecké ředitelství státních drah vydalo přísný rozkaz, že na zásilkách z úplně německých stanic do úplně německých stanic, kde tedy nákladní list jest vyplněn jen německy, smějí býti stanice označeny jen jazykem českým, postup, který jest přímo nesmyslný, poněvadž nikdo neví, lak se tato stanice česky jmenuje. Ještě horší však to jest, přijdou-li zásilky z ciziny, kde přece lidé nemohou věděti, jak se dotčená stanice česky jmenuje. Tak se na případ stalo, že z Rumunska byla poslána zásilka obilí do stanice BraunauŤ a na česko-polských hranicích českoslovenští úředníci odmítli vagon převzíti, poněvadž prý stanice ťBraunauŤ v Československu není. Vagon byl - nyní dán zasílateli k volnému užití. Tento zasilatel, který prodával po léta do této stanice obílí, musil se teprve poptati u konsulátu, který ho poučil, že se tato stanice jmenuje Broumov. Následkem zpoždění touto věcí zaviněného byly způsobeny firmě značné útraty a stojné z vagonu, ba dodací lhůta byla překročena a nehledě naprosto k tomu, bylo zabráněno zásobení obyvatelstva naléhavými potravinami.

Podobně škodlivé jest prováděcí ustanovení XVII. k témuž paragrafu: ťNákladní listy buďtež vyplňovány jazykem státním. Do stanic, které jsou pojmenovány podle obcí aspoň s 20% státních občanů mluvících týmž jazykem (avšak jiným než jazykem státním), nebo v takových obcích leží, mohou býti vyplňovány také jen v jazyku této státní menšiny, pokud také ve stanici určení jest taková kvalifikovaná menšina, není-li tomu tak, budiž ke všem údajům na nákladním listu připojen překlad v jazyku státním.Ť

Nelze přímo vyzkoumati, proč firmy v německém území, zasílají-li na příklad zásilky do Prahy německým firmám, musí vyplniti nákladní list jazykem českým. Mimo to jsou ještě tak šovinističtí železniční úředníci, kteří proti všemu právu nedovolují ani připoj německý překlad v nákladním listě.

Proti tomuto přehmatu se rozhodně podepsaní staví a žádají v zájmu obchodního styku, aby celé prováděcí ustanovení XVII. bylo škrtnuto a nahrazeno takto:

ťV Čechách, na Moravě a ve Slezsku mohou býti nákladní listy vyplňovány některým jazykem v zemi obvyklým.Ť

Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:

1. Ví pan ministr železnic o těchto poměrech?

2. Co zamýšlí pan ministr železnic činiti, aby odstranil táto ustanovení brzdící obchod a úplně zaostalá?

V Praze dne 10. května 1922.

Kraus, dr. Brunar, Böhr, Knirsch, dr. W. Feierfeil, dr. Baeran, Kaiser, Schubert; Windirsch, Scharnagl, dr. Hanreich, Böllmann, dr. Medinger, Wenzel, inž. Kallina, Schälzky, dr. Radda, Mark, Röttel, dr. E. Feyerfeil, Zierhut, Bobek, dr. Lodgman.

XVII./3561 (překlad).

Interpelace

poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra

o nezákonném postupu politických správních úřadů při ustanovování místních jmen.

Některé okresní politické správy na příklad dubská (čís. 4450 ze dne 26. dubna 1922) poukazují při dotazu, které úřední jméno jest pro obec ustanoveno, na ťSeznam místŤ. To jest nesprávné a mylné z těchto důvodů:

ťPodle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 286 Sb. z. a n. má ministr vnitra ustanoviti pro každé město, obec a osadu (část osady) úřední jméno. Tato úřední jména míst mají býti vedena v evidencí ve zvláštní matrice u ministerstva vnitra, které na základě matriky vydá tiskem seznam míst v republice Československé a uvedu je ve všeobecnou známost. Podle §u 11 uvedeného zákona mají místní tabulky obsahovati úřední jméno obce (osady) smí se tedy užití na místních tabulkách místního jména ustanoveného jen ministerstvem vnitra a zapsaného v matrice míst. Jména uvedená v úředním seznamu míst nejsou směrodatna. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zmíněného zákona praví o tom toto:

ťMístodržitelství v dechách vydávalo sice každých 10 let (naposled r. 1913) Seznam míst, avšak také tyto nebyly dostatečně autentické, jak dokazuje nález správního soudu ze dne 27. března 1908, č. 3039 ex 1908.

Tato poznámka důvodové zprávy k vládnímu návrhu se opakuje také ve zprávě ústavního výboru o vládním návrhu (srovnej tisky 2645 a 2792 zasedání Národního shromáždění z roku 1920). Ť

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr vnitra ochoten rozkázati politickým správním úřadům, aby se držely přísně zákona a nežádaly na obci věcí, které odporují zákonu o pojmenování měst, obcí a osad?

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. R. Lodgman, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. Spina, inž. Kallina, Zierhut, Bobek, Böhr, Scharnagl, Mark, Schubert, Křepek, Windirsch, Knirsch, J. Mayer, dr. Brunar, dr. Schollich, dr. Baeran, dr. Hanreich, Kaiser, Schälzky, Patzel.

XVIII./3561 (překlad).

Interpelace

poslance dra Schollicha a druhů

ministru spravedlnosti

o zabavení časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ.

Číslo 47 periodického časopisu ťDeutsche Volkszeitung für des KuhländchenŤ ze dne 24. dubna 1922, jenž vychází v Novém Jičíně, bylo zabaveno pro článek Co musí věděti předseda spolku? Ť

Článek ten zní:

ťVe Fulneku, dne 22. dubna. - Co musí věděti předseda spolku? - Předseda spolku jest podle platného zákona spolkového a shromažďovacího odpovědný představenému úřadu za všechny podniky svého spolku. Má-li spolek prapor a vychází-li s ním, pak nutno přesně přihlížeti k tomu, aby úřad schválil praporové stuhy; praporečníci nesmějí vycházeti v botách - ťkanonechŤ, nemají-li zbrojního lístku! Z téhož důvodu a při odpovědnosti předsedy nesmějí členové spolku nikdy býti opilí jako ťkanony!Ť Sborová účast spolků na pohřbech se musí před tím včas oznámiti. Oznámením ťvčasŤ se rozumí ve smyslu zákona spolkového a shromažďovacího oznámení nejméně na 3 dny předem. Poněvadž se mrtvoly musejí pohřbívati podle zákona dva dny po smrti, jest nutno, byly-li tyto členy spolku, oznámiti případ úmrtí předem nejméně na 36 hodin. Ti, kdož jednají proti tomu, totiž ti, kdož pohřbívají zemřelé, kteří včas nevyhověli povinnosti přihlašovací, mohou býti odsouzeni k trestu na svobodě až k doživotnímu těžkému žaláři. Toto opatření vyplývá z královského reskriptu, jejž vydal Doches V. Prázdný 7 let po své smrti. Tento ctihodný výnos z doby hemoroidů platí ještě dnes, takže všichni dosud zemřelí se mají vykopati budou se musiti odpovídati před příslušným úřadem. Vycházejíc z úvahy, že onen svět leží za státními hranicemi, bude si musiti nyní každý svobodný republikán opatřiti před svou smrtí zahraniční cestovní paš a postarati se o potřebné visum podzemních mocností. Aby se zamezilo případnému podloudnictví a keťasování, podrobí se všechny mrtvoly zevrubné tělesné prohlídce, při čemž se zadrží zbytky mozku, trpělivosti, demokratické svobody, vlasteneckých citů atd., poněvadž jejich vývoz jest přísně zakázán. Zbytky jídel nutno vyclíti, myšlenky, válečné a telefonní půjčky jsou prosty cla. Politicky neklidným mrtvolám se zásadně nebude povolovati úmrtí, poněvadž jest nebezpečí, že na onom světě - ať v nebi, v pekle nebo v očistci - budou škoditi zlomyslnými zprávami vážnosti svého státu.Ť

Doslovné znění zajisté dosti dokazuje, že v tom není nic obsaženo, coby odůvodňovalo zabavení a takové těžké hmotné poškození vydavatele časopisů. Jen zvláštní přílišná horlivost zdejšího státního zastupitelství shledala v tom něco, co by mohlo otřásti státem v jeho základech. Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Jste ochoten uděliti pokyny státním zástupcům vůbec a novojičínskému státnímu zastupitelství ještě zvláště, aby konečně zastavilo svojí zabavovací praksi, kterou dosud vykonávalo, a která jest nedemokratická a přímo směšná a aby se řídilo moderními zásadami?

V Praze dne 2. května 1922.

Dr. Schollich, Matzner, dr. Barman, dr. Radda, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. Keibl, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, Pittinger, Schubert, J. Mayer, Schälzky, Böhr, dr. Spina, dr. Lodgman, Knirsch, Mark, J. Fischer, Windirsch, inž. Kallina.

XIX./3561 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra,

že politické úřady užívají nepřípustným způsobem zaplacených pokut.

Okresní politické správy odsoudily k pokutám mnoho osob, protože prý spáchaly přestupek §u 12 nařízení ze dne 30. října 1920, č. 592 Sb. z. a n.

Jest nápadné, že v těchto nálezech okresních politických správ nebylo jako obyčejně uvedeno kterému účelu se má pokuta odevzdati. Skutečně politické úřady a zvláště okresní politická správa ve Šternberku neodvedly dosud těchto pokut, pokud byly zaplaceny, místním chudinským fondům. Jest tedy úplná nejistota o tom, jak se těchto pokut užilo. Beze vší pochyby platí ještě dekret dvorní kanceláře ze dne 6. března 1840, č. 4069, č. 413 S. J. Z., stránka 474, podle něhož veškeré pokuty, uložené pro policejní přestupky, které podle zákona nemají býti věnovány na žádný zvláštní účel, mají připadnouti vždy chudinskému fondu místa, kde byl přečin spáchán. Šternberská okresní politická správa a mnoho jiných politických úřadů I. stolice svévolně nedbají tohoto ustanovení a odvádějí pokuty; které podle práva mají připadnouti chudinským fondům, k neznámým účelům.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o tomto zneužívání pokut a jest ochoten tuto věc vyšetřiti a vinníky pohnati k odpovědnosti?

2. Jak súčtovaly státní pokladny pokuty, které se zneužitím úřední moci odvedly státním financím?

3. Jest ochoten naříditi, aby se chudinským fondům, jimž nastala újma, patřící jím částky vyplatily dodatečně a to s příslušnými úroky?

4. Jest ochoten přísně přikázati politickým úřadům při této příležitosti, že v právním státě se má vykonávati správa podle platných zákonů?

V Praze dne 20. května 1922.

Dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Baeran, Windirsch, Böhr, Scharnagl, Böllmann, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Hanreich, dr. Spina, Knirsch, dr. Radda, dr. Brunar, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, Schubert, Schälzky, Bobek, Mark, dr. W. Feierfeil.

XX./3561 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o užívání česko-francouzských tiskopisů.

Mnoho poštovních úřadů politického okresu frývaldovského (Ondřejovice, Frývaldov) vydává stranám tiskopisy, tištěné jen v jazyce českém a francouzském, jimž obyvatelstvo úplně nerozumí.

V politickém okrese frývaldovském jest německé obyvatelstvo usedlé odedávna; při sčítání lidu v roce 1910 bylo napočteno kromě 66.855 Němců jen 62 Čechů, 66 Poláků, 5 Rusínů a 2 Italové, avšak ani jeden jediný Francouz. Dá se tedy vysvětliti; že velké množství tohoto obyvatelstva neovládá ani české ani francouzské řeči a že tiskopisu tištěnému v jedné z těchto řečí úplně nerozumí.

Poněvadž německé poštovní úřady rovněž odmítají dorozumívati se s československými úřady jazykem francouzským, jak to žádá pražské ústředí, může užívání francouzské míti jen ten účel, aby se úzký poměr mezi Československem a republikou Francouzskou a Francii nakloněná politika tohoto státu uváděla velice nápadně na oči zvláště sousední Německé říši.

Poněvadž však tyto skutečnosti jsou beztoho všeobecně známy, není zapotřebí takových opatřeni, která se zdají jen vhodnými k tomu, aby ztěžovala poštovní provoz sloužící obecenstvu. Jestliže ondřejovický poštmistr odpověděl straně na její námitku, že tomuto tiskopisu nerozumí, že si budu musit na to zvyknouti, pak jest to mimo to věcí nepatřičnou a nezákonitou, poněvadž obyvatelstvo našeho okresu také podle platného jazykového zákona má právo na to, aby dostávalo německé tiskopisy, nebo takové, které také jsou německy tištěny.

Tážeme se tedy pana ministra pošt a telegrafů:

1. Ví o tom, že se ve frývaldovském okrese obyvatelstvu vydávají tiskopisy tištěné jen česky a francouzsky?

2. Jak ospravedlní tento postup?

3. Jestliže ho neospravedlní, jest ochoten, toto jednání zameziti?

V Praze dne 10. května 1922.

Dr. Brunar, dr. Schollich, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Baeran, Windirsch, Schubert, Mark, Kostka, Bobek, Böhr, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, Kaiser, Schälzky, Zierhut, Knirsch, J. Mayer, Matzner, Scharnagl.