|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
5. zasedání |
3550.
Interpelace:
I. posl. Böhra, Budiga, dra Luschky, dra Petersilky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů min. financí o snižování mezd v tabákových továrnách,
II. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra a mil. spravedlnosti o postupu úřadů ve věcech týkajících se sčítání lidu,
III. posl. inž. Junga a druhů min. železnic o tom, jak olomoucké ředitelství státních drah jedná s německými úředníky,
IV. posl. J. Mayera, dra Hanreicha, Pittingera, Röttela a druhů ministrovi vnitra a národní obrany o tom, jak se choval vládní zástupce na sjezdu venkovského dorostu v Brně,
V. posl. Matznera a druhů min. vnitra o zabavení provolání v časopise ťFreudenthaler ZeitungŤ čís. 25, ťJägerndorfer ZeitungŤ čís. 25 a ťDeutsche PostŤ čís. 72 v Opavě,
VI. posl. Kovačiče a soudr. ministrům školství a národní osvěty, veřejných prací, veřejného zdravotnictví a předsedovi ministerstva o nedodržených slibech, daných sněmovně ve věci novostavby Štefánikova čs. štát. ref. reál. gymnasia v Novom Klestě nad Váhom na Slovensku,
VII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty o zřízení německé soukromé obecné školy v Starých Horách, okrese německo-brodském,
VIII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra. W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty a min. vnitra, že česko-dubská místní školní rada odepřela německé obecné a občanské škole v Českém Dubu příslušné učebné pomůcky,
IX. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty o zavření německé soukromé obecné školy ve Znojmě-Hradisku.
I./3550 (překlad).
Interpelace
poslanců Böhra, Budiga, dra Luschky, dra Petersilky, Schälzkyho, Scharnagla a druhů
ministrovi financí
o snižování mezd v tabákových továrnách.
Na co se v soukromém průmyslu sice pomýšlelo, co se však nemohlo provésti, to se již stalo ve státní tabákové režii. Počalo se se snižováním dělnických mezd.
Jest správné, že z různých důvodů nastal značný úbytek ve spotřebě tabákových výrobků. Přes to jest tabákový monopol stále ještě aktivním státním podnikem; čistý zisk z něho činil v r. 1921 skoro 600 milionů korun. Tím více zaráží, že podnikatel - stát - začal v tabákových továrnách právě u tabákových dělníků snižovati dělnické mzdy.
V prvé době rakouské tabákové režie byly mzdy špatné jak jen lze si mysliti; teprve později, ještě za této správy, poněkud se zlepšily. Byla zřízena sociální zařízení jako zaopatření pro stáří, polévkové ústavy, tovární útulny pro kojence. Definitivní služební poměr s přídavky podle služební doby, stoupajícími každé tři roky, zajišťoval dělníkovi při dobrém vedení trvalé existenční poměry. Mzdy nebyly vysoké a byly rozděleny ve mzdy časové a úkolové. Tak to bylo až do války, kdy pro nastalé zdražení byly poskytovány druhotní přídavky podle tříd stavu rodiny. Po převratu dosáhla drahota a znehodnocení peněz svého vrcholu a nutila ke změně mzdové soustavy. Vedle vlastních mezd, které byly jen nepatrně zvýšeny, byly ustanoveny příspěvky a výpomoc podle místních tříd a stavu rodiny.
Dnes se pohybují mzdy tabákového dělnictva podle počtu členů rodiny mezi 166 Kč a 322 Kč týdně; které nutno nazvati jen zdánlivě vysokými, - avšak přihlédneme-li k nepatrné ceně peněz a ke drahotě vládnoucí právě v našem stát - nedostačujícími.
Od 1. března t. r. mají nyní tabákoví dělníci platiti 8% ze mzdy počítaje v ni i přídavky podle služebního stáří jako pensijní příspěvek. Tabákovým dělnicím, jejichž zemřelí mužové byli rovněž ve službách tabákové režie, byl zastaven druhotní přídavek, jehož dosud požívaly a mimo to bylo předepsáno, aby byly vráceny druhotní přídavky, jež dostaly od 1. července 1921. Utrpí tak srážku skoro 40 Kč týdně. Oni mužové, jejichž ženy jsou rovněž zaměstnány jako tabákové dělnice nebo jsou na pensi, byli posunuti o jednu rodinnou stupnici zpět, takže utrpěli ztrátu na mzdě 28 Kč. Jestliže nyní většina jich beztoho již trpí srážkami ze mzdy z někdejší státní ošacovací akce a z úvěrní operace poskytnuté na krátko místo mimořádné výpomoci, po 25 Kč nebo 20 Kč, znamená to tedy pro postižené dělnictvo zmenšení příjmu o 6 a 28 Kč (nebo 40), jakož i o 25 a 20, tedy o 79 Kč (nebo 91) týdně, zmenšení příjmu, jehož dnes dělnictvo nemůže snésti, a jež musí přivoditi nejhorší následky jako zadlužení a podvýživu. Při tom má tabákové dělnictvo nejzaostalejší nemocenské pojištění bez svobodné volby lékařů a bez pojištění rodiny. Stále ještě ve většině továren nejsou potřebné tovární lázně, tabáková režie stále tvrdošíjně odmítá stavbu obydlí pro úředníky a dělníky přes nynější tísnivou bytovou nouzi. K tomu oznámené již odnětí mimořádných nouzových výpomocí denně ohrožuje životní možnost dělníkovu.
Zástupci dělnictva navržené zvýšení přídavku podle služebního stáří, jež ústřední ředitelství tabákové režie již schválilo, stát podnikatel zamítl a žádá zvýšení pracovního výkonu.
Pokud se stát nestará o zlevnění životních poměrů, nemůže mysliti na snižování mzdy svého dělnictva. Zákonná ustanovení, jichž možno užíti h takovýmto opatřením, musí býti zrušena, pokud podmínky, za nichž byla vydána, nejsou splněny.
Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:
Ví o opatřeních, jimiž stát úplně nevčas přikročil ke snižování mezd tabákového dělnictva?
Co zamýšlí pan ministr činiti, aby zajistil tabákovému dělnictvu existenční možnost, odpovídající časovým poměrům?
V Praze dne 4. dubna 1922.
Böhr, Budig, dr. Luschka, dr. Petersilka, Schälzky, Scharnagl, dr. Schollich, Mark, Patzel, Heller, inž. Kallina, dr. Keibl, Röttel, dr. Hanreich, Bobek, dr. W. Feierfeil, Füssy, Simm, Kostka, Schubert, Knirsch, J. Mayer.
II./3550 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Junga a druhů ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti o postupu úřadů ve věcech týkajících se sčítání lidu.
Sčítání lidu v únoru 1921, známého v ústech lidu vhodně jako ťpřepočítání se v liduŤ, jak nesčíslnými případy bylo zjištěno, bylo užito všeobecně k zastrašení nečeského obyvatelstva.
Novým příznačným příkladem tohoto tvrzení jest tento případ:
Nálezem opavské okresní politické správy ze dne 10. května 1921 č. R 1200/133 byla odsouzena paní Julie Plavky, vlastnice obchodu s prádlem v prozatím ještě ťsamosprávnémŤ městě Opavě pro přestupek podle § 12 nařízení o sčítání lidu (nařízení vlády ze dne 30. října 1920, č. 192 Sb. z. a n.) k pokutě 500 Kč a dvěma dnům vězení. Tento přestupek spáchala prý tím, že nechtěla připustiti, aby sčítací komisař vyslechl její schovanku Leopoldinu Kukolovou. Ve skutečnosti se případ ten stal tak, že sčítací komisař způsobem zcela nepřípustným chtěl na nezletilém děvčeti vynutiti přiznání, že jest Češkou, ačkoliv její rodiče také se přiznali za Němce a děvče chodilo jen do německých škol. Paní Plavky upozornila děvče jen na to, aby se nedalo zastrašiti sčítacím komisařem. Když se pak tento na otevřené chodbě zcela nepřípustným způsobem postavil proti ní, musila zavolati na pomoc domácího pána, hodináře Františka Blaschke. Za to, že tento na otázku paní Plavky, zdali jako pěstounka Kukolové nesmí býti při jejím výslechu, odpověděl slovy ťmyslím že nikolivŤ, byl potrestán pokutou 100 Kč.
Rozsudek proti paní Plavky byl již proto nepřípustný, poněvadž městská obec opavská jest samosprávným úřadem a okresní správa politická Opava-venkov tedy vůbec nebyla příslušnou. Slezská zemská vláda zcela neoprávněným způsobem odebrala městské obci opavské právo rozhodovati ve věcech týkajících se sčítání lidu.
Paní Plavky zaplatila neslýchanou pokutu a musila kromě toho na stálé naléhání okresní politické správy ano i zemské vlády konečně i odseděti svůj trest, jelikož její stížnost proti trestnímu nálezů zamítla slezská zemská vláda č. Pr. 45/752 ze dne 23. září 1921 s tím odůvodněním, že skutková povaha přestupku jest prokázána.
Dne 10. března nastoupila trest vězení. Zpráva o tom se ihned rozšířila mezi opavským obyvatelstvem a dne 11. března shromáždil se větší počet osob před policejním vězením, aby jí uspořádal ovaci. Zástup se na to rozešel v úplném klidu, aby příštího rána opět přišel. Jelikož mezitím paní Plavky opustila vězení, byly jí uspořádány ovace v jejím betě.
Tato okolnost zavdala podnět k tomu, že proti jednomu z náhodných účastníků, panu vrchnímu zemskému radovi Wenzelidesovi bylo zavedena trestní řízení podle §u 305 trestního zákona. Mimo to bylo proti němu zavedeno i řízení disciplinární.
Tímto způsobem byla zcela nevinná věc povýšena na věc nejvyšší důležitosti pro stát.
Úřady ve své nemírné horlivosti neuváží, že následkem takového postupu jest opak zamýšleného účele, a že jest pak samozřejmé, že právě každý, kdož chce míti nárok na titul čestného člověka, musí se aspoň jedenkráte seznámiti s vězením.
Podepsaní doufají, že vláda neschvaluje takového postupu podřízených úřadů, a proto se táží:
1. Považuje vůbec pan ministr vnitra za pravoplatné tresty okresní politickou správou Opavavenkov uložené v městě Opavě ve věcech týkajících se sčítání lidu, na základě výnosu slezské zemské vlády?
2. Není-li tomu tak, jest ochoten vysvětliti slezské zemské vládě, že úřad jejího druhu nesmí libovolně potlačovati právo a zákony, a že tedy nutno zrušiti všechny uložené tresty a odškodniti postižené?
Jaké stanovisko zaujímá pan ministr spravedlnosti k postupu opavského státního zastupitelství v případě dra Wenzelidesa?
V Praze dne 5. dubna 1922.
Inž. Jung,
Röttel, Patzel, Knirsch, dr. Kafka, Simm, Mark, Böllmann, dr. Lodgman, Böhr, Budig, Scharnagl, Bobek, J. Mayer, J. Fischer, Schälzky, Pittinger, Kostka, Schubert, Matzner, dr. Brunar.
III./3550 (překlad).
Interpelace
posl. inž. Junga a druhů
ministrovi železnic
o tom, jak olomoucké ředitelství státních drah jedná s německými úředníky.
Olomoucké ředitelství povolalo všechny německé úředníky statusu III ke složení zkoušky z češtiny a zároveň je upozornilo, že nedopadne-li zkouška příznivě, zařadí je, pokud patří do statusu III a) do statusu III b).
Následek takového samovolného postupu by byl, že by postiženým úředníkům přes nezávadné konání služby bylo bráněno v postupu a že by byli citelně poškozeni a kromě toho by musili vraceti značné částky požitků, které již obdrželi. Není pochybnosti, že tyto jazykové zkoušky, na které, jak jasně vysvítá z jistého výnosu ministerstva železnic, vůbec toto ministerstvo nepomýšlelo, nařídil, jako mnohé jiné trýznění německých úředníků, jen osobní referent Rebik, dostatečně známý jako šovinista.
Předpisy o rozdělení statusu III stanoví, že úředníci statusu III a) mají znáti služební jazyk jen potud, aby to stačilo k úřední potřebě. Nikde nebyly nařízeny jazykové zkoušky a žádné jiné ředitelství také dosud na ně nepomýšlelo.
Postup zavedený olomouckým ředitelstvím státních drah nalezl by ovšem rychle napodobitele a stal by se neslýchaným utlačováním německých úředníků, kteří konali svoji službu nezávadně. Podníceno olomouckým příkladem zamýšlí již také brněnské ředitelství zavésti takové zkoušky.
Podepsaní se proto táží:
1. Ví pan ministr o postupu olomouckého ředitelství státních drah a schvaluje jej?
2. Co zamýšlí učiniti, aby napříště učinil přítrž stálým přehmatům olomouckého ředitelství státních drah, a jeho samovolnému vykládání ministerských nařízení?
3. Jest zvláště ochoten ihned zastaviti jazykové zkoušky, jež nařídilo olomoucké ředitelství?
V Praze dne 5. dubna 1922.
Inž. Jung,
Patzel, dr. Kafka, Knirsch, Simm, Mark, dr. Lodgman, Böllmann, Pittinger, J. Fischer, Kostka, J. Mayer, Matzner, Bobek, Scharnagl, Budig, Böhr, Schälzky, Röttel, dr. Brunar, Schubert.
IV./3550 (překlad).
Interpelace
poslanců Josefa Mayera, dra Hanreicha, Pittingera, Röttela a druhů
ministrovi vnitra a národní obrany
o tom, jak se choval vládní zástupce na sjezdu venkovského dorostu v Brně.
Dne 2. dubna konal se v Brně sjezd sudetských německých zemědělců, jenž byl velice četně navštíven. Ve spojení s ním měl se konati v německém domě téhož dne o 3. hod. odpol. sjezd venkovského dorostu s tímto denním pořadem:
ť1. Účel a cíle hnutí venkovského dorostu (župní starosta Josef Nedetzka ze Suchdola).
2. Tělesné povznesení venkovské mládeže a tělocvičné spolky (župní náčelník prof. J. Freising z Brna).
3. Týdny duševní práce slezské organisace venkovského dorostu (rolník A. Gross z Jindřichova).
4. Vesnické divadlo (náčelník mládeže Hugo Klose z Opavy).
5. Další odborné vzdělání venkovské mládeže (zemědělský učitel A. Klee z Rýmařova).
6. Vlastivěda ve službách venkovanů (prof. Emil Lehmann z Lanškrouna).Ť
Úřad vyslal také k tomuto sjezdu vládního zástupce a tento vládní zástupce se osmělil žádati před počátkem shromážděni, aby se vojáci v sále přítomní vzdálili.
Uvedený denní pořádek jest takový, že sám o sobě neospravedlňuje takového postupu vládního zástupce. Avšak jednání tohoto úředníka příčí se docela ústavě Československé republiky, která zaručuje svým občanům a mezi nimi také svým vojákům volební právo a tím tedy také každou politickou účast. Nelze přece míti za to, že tato politická účast může býti povolena jen české části obyvatelstva, musí však vzbuditi ještě větší podiv, když si na zcela nepolitickém sjezdu mládeže zástupce úřadu dovolí zakazovati německým vojínům účast na takových přednáškách.
Podepsaní se tedy táží:
1. Uznávají páni ministři postup vládního zástupce na brněnském sjezdu venkovské mládeže za ospravedlněný či nikoliv?
2. Jest našim německým vojínům zaručeno stejné právo na základě ústavních zákonů republiky Československé jako českým?
3. Jsou páni ministři ochotni vhodným způsobem pohnati k odpovědnosti onoho úředníka za jeho hrubé porušení práv občanů tohoto státu?
V Praze dne 5. dubna 1922.
J. Mayer, dr. Hanreich, Pittinger, Röttel, Knirsch, Budig, Patzel, Zierhut, Simm, Bobek, Böhr, dr. Kafka, dr. W. Feierfeil, Mark, Heller, Schubert, J. Fischer, Kaiser, Schälzky, inž. Jung, dr. Petersilka, Scharnagl.
V./3550 (překlad).
Interpelace
poslance Matznera a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení provolání v časopisech ťFreudenthaler ZeitungŤ čís. 25, ťJägerndorfer ZeitungŤ čís. 25 a ťDeutsche PostŤ čís. 72 v Opavě.
Censurní praksi se zalíbilo potlačiti provolání ťNěmečtí bratří v městech a vesnicích!Ť Censura odstranila je z německých časopisů a četníci dostali rozkaz, aby časopisy s tímto provdáním zabavili.
Provolání znělo takto:
Němečtí bratří v městech a vesnicích! Německá půda jest v nebezpečí! Svatá německá rodná půda v Branticích, Krňově, Úvalně, Brumovicích, Škrochovicích, Holasovicích a jinde má býti rozdělena českým emigrantům, hlavně českým legionářům. Německá půda musí zůstati německá. Německou národní věc zrazují, kdo se tomu příčí, aby malodomkářům a drobným rolníkům dostala se do vlastnictví půda německých panství. Družstevní hospodaření znamená: Napomáhati zazobanému židovstvu k zemanskému šlechtictví. Dosud ještě na zadku rolníků, nádeníků, poddaných a nevolníků pálí rány holí ze starých časů roboty, nové roboty nechceme.
Pryč s útokem na vyvlastněni německé půdy. V davech vzhůru na obranu do Krňova v neděli dna 26. března.
Váš věrný poslanec
František Matzner
Podepsaní spatřují v tomto zabavení úplně nedemokratické zasáhnutí podřízených činitelů do shromažďovacího a spolkového zákona a svobody státních občanů, odsuzují tuto soustavu táží se pana ministra:
1. Může schvalovati tento postup censurních činitelů?
2. Jest ochoten rázným zakročením odstraniti konečně tuto zbytečnou censurní praksi proti německému tisku?
V Praze dne 30. března 1922.
Matzner,
dr. Lehnert, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lodgman, Knirsch, Röttel, J. Fischer, J. Mayer, Böllmann, Schubert, Kostka, Scharnagl, Schälzky, dr. Hanreich, dr. W. Feierfeil, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, dr. Keibl, Windirsch, Bobek, Kaiser, Patzel, Wenzel, Pittinger.
VI./3550.
Interpelace
poslance Desidéra Kovačiče a soudruhů ministrům: školství a národní osvěty, veřejných prací, veřejného zdravotnictví a předsedovi ministerstva o nedodržených slibech, daných sněmovně ve věci novostavby Štefánikova čs. štát. ref. reál. gymnasia v Novom Meste nad Váhom na Slovensku.
Dne 14. ledna 1921 zodpověděli páni ministři školství a veřejných prací dotaz poslance Kovačiče a soudruhů, podaný o novostavbě gymnasia v N. Mestě nad Váhom. Uznávajíce neudržitelnost poměrů slíbili nápravu; odpověď jejich končila doslovně takto:
ťPodle nynějšího stavu věcí lze souditi, že definitivní plány stavební budou v roce 1921 vyhotoveny a schváleny, aby se mohlo ještě během roku 1921 začíti s vlastní stavbou.Ť
Tento slib dvou ministrů, daný oficielně, nebyl dodržen.
Jest sice pravda, že v rozpočtu na rok 1922 byly zařaděny 2 miliony korun na stavbu tuto; jest však patrna snaha, co možná oddáliti a znemožniti uskutečnění této tak nadmíru potřebné stavby. V roku 1921 nebyly nikým urgovány stavební plány, které architekt podle jasného znění smlouvy měl dodati do konce července 1921. Byly znovu a znovu měněny disposice, když konečně již se s architektem jednati muselo. Při intervencích svádí vinu ministerstvo na ministerstvo.
A při tom v budově gymnasia, které počtem žáků patří mezi největší středoškolské ústavy na slovenském venkově, propadají se prohnilé stropy, provalují se záchodové výkaly a zdravotní stav žactva i učitelstva je trvale špatný.
Komise stavební vyslovují se opětovně, že budova jest ve stavu desolátním, že ohrožuje bezpečnost učitelů i žáků.
Avšak ani školský referát, ani ministerstvo školství, ani ministerstvo veřejných prací, ani ministerstvo zdravotnictví neodpovědělo vůbec na naléhavou prosbu, kterou profesorský sbor předkládá. Ba dokonce i nepovšimnuta a bez odpovědi jest petice podepsaná dvaceti dvěma obecními zastupitelstvy, mnoha farními úřady a jinými úřady a mnoha jednotlivci, poslaná ve formě otevřeného dopisu panu min. předsedovi dr Benešovi.
Proto táží se interpelující poslanci:
1. Jak vysvětlí páni ministři, že nebyl dodržen slib, daný na dotaz o stavbě?
2. Co učiní páni ministři školství, veřejných prací a zdravotnictví, aby gymnasium Štefánikovo nebylo nadále hanbou naší kultuře?
3. Jsou páni ministři ochotni převzíti záruku, že urychlenému vybudování a zařízení školy té bude věnována mimořádná péče, již pro nezaměstnanost a pro uznaně neudržitelné poměry?
V Praze dne 2. května 1922.
Kovačič,
Benda, Čundrlík, Ertl, Kubál, Sychravová, Tadlánek, Pocisk, Kosík, Habrman, Brožík, Geršl, Jaša, Hvizdák, Kříž, Pík, Svoboda, dr. Markovič, Karpíšková, Barták, A. Chalupa, Novák.
VII./3550 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zřízení německé soukromé obecné školy v Starých Horách, okrese německobrodském.
Německá jednotřídní škola v Starých Horách, okrese německo-brodském, byla zrušena výnosem zemské školní rady ze dne 13. srpna 1920, č. IV-6658 ai 20, ačkoliv ve školním roce 1920/21 bylo v ní 31 žáků. Odvolání proti zrušení školy není dosud ještě vyřízeno. Proti tomu zřídila zemská školní rada českou menšinovou školu, ačkoliv nebylo 40 českých dítek a pro umístění české menšinové školy zabrala budovu zrušené německé školy. Proti zabrání byla podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, která podle nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 26. října 1921, č. 13546 měla ten výsledek, že zabrání německé školy bylo prohlášeno za nezákonité, poněvadž předseda zemské školní rady nebyl oprávněn zřizovati školu pro menší počet žáků než 40. Dosud však neučinily školní úřady ke zrušení nezákonitého zabrání nic.
Pro německé děti ve Starých Horách, které zůstaly docela bez vyučování, žádalo se o zřízení soukromé školy. Žádost byla dvakráte odmítnuta, jelikož místnosti vyhlédnuté pro umístění byly shledány závadnými. Nyní však byla opatřena úplně vhodná školní místnost; avšak předseda německo-brodského okresního školního výboru se nyní zdráhá naříditi komisi nutnou k podání posudku o těchto místnostech.
Hledí se tedy všemožným způsobem odsunouti vyřízení žádosti o zřízení německé soukromé obecné školy. Smutným při tom jest to, že 30 německých dětí bude úplně zdrženo ve školním vzdělání, neboť jim byla vzata každá příležitost k učení. K nejbližší německé škole v Hybrálci, jejíž expositurou byla dříve škola starohorská, jsou cesty zvláště v zimě tak špatné, že často ani dorostlí nemohou pro závěje po těch cestách choditi.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten naříditi zemské školní radě, aby ihned nařídila komisi k podání posudku o školní místnosti ve Starých horách a aby oprávněnému zřízení německé soukromé školy tamtéž nečinila žádných dalších překážek.
V Praze dne 4. dubna 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Knirsch, Patzel, Wenzel, J. Mayer, J. Fischer, Schubert, Scharnagl, Kostka, Schälzky, Röttel, inž. Jung dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, dr. Petersilka, Böhr, Böllmann, Matzner.
VIII./3550 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra, že česko-dubská místní školní rada odepřela německé obecné a občanské škole v Českém Dubu příslušné učebné pomůcky.
V Českém Dubu byla před převratem německá občanská škola a 5titřídní škola obecná, které byly umístěny ve školní budově vystavěné německými příznivci. Po převratu byla 5titřídní německá škola zredukována výnosem presidia zemské školní rady ze dne 17. prosince 1919, č. 2409 na dvojtřídku a byla jí odňata jakož i německé občanské škole budova se všemi učebnými pomůckami. Pro německé školy byl upraven vesměs ze soukromých peněz soukromý dům, do něhož se také dne 1. září 1921 nastěhovaly. Místní školní rada v Českém Dubu dodala ze starého zařízení německé školní budovy věcné potřeby jen pro 3 třídy obecné školy, odepřela však dodati věcné potřeby pro školu občanskou a vydati učebné pomůcky jak pro ni, tak i pro školu obecnou a násilně zabránila nařízenému převezení učebných pomůcek do nové německé budovy. Výslovně se podotýká, že učebné pomůcky německé obecné a občanské školy byly opatřeny jen částečně z rozpočtu liberecké okresní školní rady, jíž byly německé školy před převratem podřízeny; velmi mnoho věcí darovali příznivci německé školy, ba některé předměty věnovali německému učitelskému sboru.
Místní školní rada v českém Dubu se usnesla ve schůzi dne 22. července a 25. srpna 1921, že učebných pomůcek nevydá, pokud neučiní ministerstvo rozhodnutí o rozpuštění německé občanské školy. Tímto usnesením se počala celá řada vzpurností místní školní rady proti všem opatřením školních úřadů. Turnovský okresní školní výbor, jemuž byly podřízeny česko-dubské německé školy, rozhodl výnosem ze dne 30. srpna 1921, č. 2114 a ze dne 4. září 1921, č. 2213 a presidium zemské školní rady výnosem ze dne 31. srpna 1921, č. 3835, že věcné potřeny pro německé školy má dodati místní školní rada podle zákona ze dne 24. února 1873 zemského zákona č. 16 a učebné pomůcky podle §u 25, odstavce 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. nebo je odevzdati. Těchto rozkazů uposlechnuto nebylo; všechny protesty německých členů česko-dubské místní školní rady okresnímu školnímu výboru v Turnově a zemské školní radě byly mamy. Němečtí členové místní školní rady pokoušeli se potom po dobrém o dohodu stran učebných pomůcek. Avšak čeští členové odmítli i toto. Nyní nařídil turnovský okresní školní výbor výnosem ze dne 19. prosince 1921, č. 3121, aby byly vydány učebné pomůcky v jazyku německém, jichž česká občanská škola česko-dubská nemůže užívati a ostatní aby byly rozděleny, což mělo býti smluveno ve společné poradě ředitelství za předsednictví předsedy místní školní rady. Místní školen rada ve schůzi dne 20. ledna 1922 odmítla však dohodu, odvolávajíc se na svá usnesení ze dne 22. července a 29. srpna 1921 a usnesla se na resoluci, aby na zrušení německé občanské školy bylo znovu naléháno. Turnovský okresní výbor nařídil výnosem ze dne 30. ledna 1922, č. 222 znovu poradu o rozdělení a vydání učebných pomůcek, které měly býti zjištěny seznamem v zápise. Čekavše nějakou dobu, naléhali u předsedy místní školní rady v přítomnosti českého učitele na vyřízeni tohoto výnosu. Předseda místní školní rady prohlásil, že jest ochoten svolati o tom poradu, musil však od toho opět upustiti pro odpor ředitele české občanské školy a několika členů učitelského sboru, kteří trvali na svých někdejších usneseních.
Kladl se tedy znovu odpor výnosům zemské a okresní školní rady a když němečtí zástupci protestovali, nezakročilo se proti vzpouzející se místní školní radě donucovacími opatřeními, nýbrž protest byl zaslán zemské školní radě. (Číslo okresní školní rady 504 ze dne 3. března 1922.)
Požadavek Čechů, aby německá občanská škola v Českém Dubu byla zrušena, jest neoprávněný, poněvadž jest v ní přes 100 dětí školou povinných a jest jedinou občanskou školou pro několik německých obcí z blízkých školních okresů České Lípy a Dubu, jimž pro špatné dopravní poměry není možno navštěvovati občanskou školu v jejich okresích a které podle §u 3 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. doplněného novelou ze dne 9. září 1920, č. 295 Sb. z. a n. nemohou býti vyloučeny z návštěvy občanské školy, poněvadž tento zákon při přijímání žáků nezná okresních hranic.
Odpírá tedy místní školní rada v Českém Dubu, odvolávajíc se jednoduše na nezákonný požadavek, úředním rozkazům, které chtějí odstraniti čistou krádež.
Tážeme se proto pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra vnitra:
1. Vědí páni ministři o těchto skutečnostech, poněvadž se proto již několikráte zakročovalo?
Jest pan ministr školství ochoten potrestati česko-dubskou místní školní radu pro její neustálé nedbání rozkazů školních úřadů všemi prostředky, jež má po ruce podle zákona o dohledu nad školami a rozhodně ji úředně rozpustiti?
3. Jest pan ministr vnitra po dohodě s panem ministrem školství ochoten naříditi, aby zadržené učebné pomůcky byly vydány cestou exekuční?
V Praze dne 5. dubna 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Kostka, Schälzky, Matzner, J. Fischer, Knirsch, Patzel, Wenzel, J. Mayer, Röttel, Böhr, Böllmann, Schubert, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, inž. Jung, dr. Petersilka, Scharnagl.
IX./3550 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o zavření německé soukromé obecné školy ve Znojmě-Hradisku.
Moravská zemská školní rada výnosem ze dne 7. června 1920 č. 1622 povolila se stanoviska školních úřadů otevření německé soukromé školy v osadě Hradisku s předpokladem, že se provede několik stavebních adaptací. Těmto podmínkám žadatelé v plném obsahu vyhověli a po ukončení těchto oprav, o čemž byla podána zpráva okresnímu školnímu výboru, zahájilo se vyučování podle uděleného svolení k otevření.
Přes to předseda okresní školní rady ve Znojmě dr. Mareš až do dalšího opatření zakázal výnosem ze dne 11. listopadu 1921 náhle spolu s žádostí o nové adaptace ťnezákonitěŤ (přes svolení zemské školní rady!) zahájené vyučování jako protizákonné a školní místnosti byly skutečně dne 18. listopadu 1921 za policejní asistence uzavřeny a zapečetěny. Proti tomuto opatření předsedy okresní školní rady bylo podáno odvolání k zemské školní radě.
Odvolání bylo sice vyhověno výnosem presidia zemské školní rady ze dne 20. ledna 1922 č. 14, poněvadž předseda okresního školního výboru nebyl oprávněn k uzavření školy, místo toho bylo však zároveň zakázáno vyučovati na německé soukromé obecné škole ve Znojmě-Hradisku, poněvadž jest neoprávněné a příčí se zákonu, až do doby, kdy se provede vyžadovaná kollaudace a zjistí se, že podmínky, za nichž zemská školní rada výnosem ze dne 7. června 190 č. 1622 svolila k otevření této školy, byly přesně vyplněny.
Tento výnos presidia moravské zemské školní rady jest velmi zajímavý, neboli z něho jasně vysvítá, jak nižší školní úřady dostávají pokyny o sprovozování se světa německých vyučovacích ústavů. Odpovídá totiž na návrh znojemského starosty na zrušení německé soukromé školy v Hradisku a zní:
ťPokud jde o návrh pana starosty, zpráva ze dne 7. května 1921 č. 117/21 pros., že německá soukromá obecná škola byla zrušena podle §u 11 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189, poněvadž tato škola sleduje účely germanisační a veřejné mínění žádá, aby byla zrušena, poukazuje se na zdejší výnos ze dne 23. března č. 294/pres.
Tímto výnosem bylo panu starostovi oznámeno stanovisko ministerstva školství a národní osvěty, jež nám oznámilo výnosy ze dne 30. ledna 1921 č. 76082 a ze dne 20. ledna 1921 č. 78865, že než se může přikročiti k uzavření soukromých obecných škol a výchovných ústavů podle §u 11 výše uvedeného zákona, jest nezbytně nutno, aby to bylo písemně dokázáno a zjištěno, že skutečně veřejné mínění žádá zrušení této školy a jakými určitými případy a jak dalece to projevuje veřejné mínění se zřetelem na onu školu.
Kdyby měla býti škola zrušena z jiných důvodů, jest nutno prokázati písemnými důkazy, jaké jsou pro to povážlivé důvody a v čem vlastně spočívá tato povážlivost. Jde tedy o věcné prokázání těchto důvodů pro zrušení a nikoliv pouze o tvrzení úřadu.
Tvrdí-li tedy pan starosta, že tuto školu navštěvují většinou děti českého původu a českého mateřského jazyka, a že jetím účelem jest poněmčení, mělo by býti toto tvrzení zjištěno přesným a každou pochybnost vylučujícím vyšetřením těchto okolností a protokolárním výslechem rodičů školních dětí a jiných nestranných šetření, zvláště výslechem věrohodných svědků.
Kdyby pan starosta měl odůvodněné pochybnosti o výpovědích rodičů stran národnosti dítek nebo kdyby šlo o děti ze smíšených manželství, bylo by nutno výpovědi rodičů přezkoušeti a nestranně zjistiti, jak se v rodině mluví a jak se dorozumívají v rodině mezi sebou a s nejbližším okolím.
Také kdyby bylo pochybné, jaké řeči děti znají, bylo by nutno úředně to zjistiti, bude-li třeba zkouškou.
Není závadným užije-li se k tomuto zjištění operátů o sčítání lidu.
Upozorňujeme pana starostu, že tato vyšetřování nutno provésti co nejpřesněji a s mocí důkazovou, poněvadž návrh na zrušení školy podle §u 11 výše zmíněného zákona možno předložiti jen tehdy ministerstvu školství a národní osvěty, když se tímto šetřením zjistí nade vší pochybnost, že veřejné mínění žádá zrušení této školy. Konečně se opětovně upozorňuje, že zmíněným §em 11 zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 Sb. 2. a n. nebyly zrušeny §§ 70 a 73 ř. z. o obecných školách, podle něhož zemská školní rada má právo naříditi uzavření školy, jestliže vydržovatelé školy nevyplnili podmínek pro její otevření.Ť
Veřejné mínění - přirozeně berouc je jen s jedné strany národní - a nikoliv skutečná potřeba uznává se tedy za rozhodující pro trvání německých škol! Kromě toho se beze všeho dovoluje, aby se tajného materiálu o sčítání lidu užilo k informacím!
Kollaudace, jež se skutečně dne 20. února 1922 konala, měla ten výsledek, že podmínky stanovené při povolování školy, byly skutečně splněny vyjma dvě drobné, lehce odstranitelné odchylky od žádaných úprav. Nyní však, aby se znemožnila německá soukromá škola, byly vymyšleny nové podmínky, které se částečně vztahují na celý dům a nikoliv na školní místnost. Poněvadž počet dítek navštěvujících německou soukromou školu činí 21, kdežto dříve při žádosti bylo počítáno jen s 12-15, musilo se konati docela nové vyšetřování, ačkoliv se v soukromé škole vyučuje polodenně.
Úřady, které chtějí školu jednoduše znemožniti nebo zničiti, provádějí tedy zřejmě taktiku prodlužující.
Tážeme se pana ministra školství:
1. Ví pan ministr o těchto věcech, poněvadž přece jde většinou o ministerské výnosy?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi okamžité otevření německé soukromé školy ve Znojmě-Hradisku a zameziti její obmýšlené zničení?
3. Jest pan ministr ochoten uznati, že na trvání nebo netrvání německé školy nerozhoduje veřejné české mínění, nýbrž skutečná potřeba?
V Praze dne 5. dubna 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Strom, dr. Kafka, Kostka, Schälzky, Matzner, J. Fischer, Knirsch, Patzel, Wenzel, J. Mayer, Röttel, Böhr, Böllmann, Schubert, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, inž. Jung, dr. Petersilka, Scharnagl.