Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

jichž trati leží na československém území a jichž akcie, resp. interimni listy jsou v úschově u Státní pokladny ve Vídni.

*) a sice 10 kusů 50násobných akcií (po 10.000 K) 100.000 K

250 kusů 5násobných akcií (po 1.000 K) - 250.000 K

175 kusů jednoduchých akcii (po 200 K) - 35.000 K

B. Akcie Dolnoctenského cukrovaru.

Z těchto akcií náleží fondu válečných poškozenců 212 celistvých po 400 zl. a 14 čtvrtek po 100 zl.

Z těchto 212 celistvých akcií jest vystaveno 6 kusů na jména šesti úředníků bývalé císařské správy statků v Praze náležejících správní radě cukrovaru (mezi nimi Josef M a t t u s c h jako místopředseda).

Ostatních 206 celistvých a 14 čtvrtinových akcií zní na jméno "Nejvyšší císařský fond rodinný".

Z jmenovaných 6 kusy akcií jsou uloženy 2 akcie v Praze a 4 u fondové pokladny. Ode všech akcií jsou pouze po ruce pláště.

Protokol

sepsaný o jednáních konaných v době od 22. ledna do 8. února 1922 mezi ministrem financí republiky československé Augustinem Novákem a spolkovým ministrem financí republiky Rakouské dr. Alfredem Gürtlerem a poskytnutí úvěru 500,000.000 Kč republikou Československou republice Rakouské, jakož i o některých jiných dosud nerozřešených otázkách finančních obou států se dotýkajících.

1. Obě strany schvalují a podpisují přiložený text úmluvy o poskytnutí úvěru 500,000.000 Kč republikou Československou republice Rakouské.

2. Spolkový ministr financí republiky Rakouské prohlašuje, že rakouská vláda požádala již finanční výbor Svazu Národů, aby opatřil prohlášení zmíněné ve článku 3. a) v poslední větě, úvěrní smlouvy.

Ministr financí republiky Československé béře toto prohlášení na vědomí a prohlašuje jménem republiky Československé ochotu, že bude tento krok rakouské vlády účinně podporovati.

3. Ministr financí republiky Československé prohlašuje, že tato úvěrní úmluva bude československou vládou schválena až po její ratifikaci československým Národním shromážděním.

Toto prohlášení béře spolkový ministr financí republiky Rakouské na vědomí.

4. Ministr financí republiky Československé prohlašuje na žádost spolkového ministra financí republiky Rakouské ochotu, že jí poshoví aktivní a dosud nezapravený zůstatek, valuta k 15. únoru 1922, v obnosu 169,219.411 Kč, který vznikl ve prospěch československých železnic z vyúčtování odúčtoven ve Vídni a v Praze.

Nové dluhy rakouských spolkových drah, které v nejbližších odúčtovacích měsících u těchto odúčtovacích míst vzniknou, budou rovněž poshověny, avšak jenom v míře a rámci záruk republikou Rakouskou poskytnutých, a to až do částky 44,000.000 Kč, která vzájemnou shodou byla stanovena a kterou přijímají se, tyto záruky jakožto jistota.

Jakožto záruky pro částky podle odstavce 2. poshověné poskytují se ihned republikou Rakouskou zástavy uvedené v článku 5., odstavci 1., bodu 1. a 2., při čemž stanoví se vzájemnou shodou a bez prejudice pro určení ceny na případ prodeje, že jakožto jistota přijímají se cennosti uvedené v článku 5., odstavci 1., bodu 1., úvěrní úmluvy částkou 17,000.000 Kč a záruková hypotéka, stanovená v článku 5., odstavci 1., bodu 2., úvěrní úmluvy částkou 27,000.000 Kč, která bude též knihovně vtělena.

Poshovění pohledávek označených v odstavci 1. a 2. poskytuje se až do rozhodnutí o ratifikování úvěrní úmluvy.

Ode dne, kdy pohledávky podle 2. odstavce nebudou danými zárukami více kryty, mají rakouské spolkové dráhy resp. republika Rakouská schodky dotyčného odúčtovacího měsíce, jež zárukami nebudou více kryty, podle splatných odúčtovacích pravidel hotově v Kč v předepsané lhůtě zaplatiti.

Pro příště dlužno zaplacení provésti přesně ve smyslu článku 30., bodu 3., předpisů o vyúčtování a vyrovnání. Touto úmluvou nejsou nikterak dotčeny předpisy vídeňské odúčtovny v článku 30., bodu 4., odúčtovacích pravidel stanovené.

Poshověné obnosy budou i s úroky sraženy při výplatě zápůjčkové valuty, resp. po uplynutí poshovění cestou odúčtovny rakouskou vládou zaplaceny.

5. Úmluvou ze dne 4. února 1922 docíleno byla narovnání 6 pohledávkách rakouského Hlavního ústavu pro věcnou demobilisaci z dodávek zboží na základě smlouvy ze dne 13. prosince 1918, kterou vláda československá se zavázala, že k úplnému vyrovnání zmíněných pohledávek zaplatí Hlavnímu ústavu pro věcnou demobilisaci částku 56,000.000 Kč.

Ministr financí republiky Československé prohlašuje ochotu, že upustí od kompensace této částky 56,000.000 Kč se stejnou částkou poshověných pohledávek republiky československé vyznačených pod hadem 4. a že ihned po Blažení cenností v článku 5., odstavci 1., bodu 1., vyznačených dá tento obnos k disposici rakouskému spolkovému ministerstvu financí u živnostenské banky v Praze.

6. Ministr financí republiky Československé prohlašuje však, že československá finanční správa musí opatřiti si u skupiny československých bank prostředky k tomuto zaplacení, resp. poshovění potřebné půjčkou na dobu 4 měsíců a zaplatiti za to této bankovní skupině 6% úroky p. a. jakož i jednorázovou provisi 11 1/2%. Ježto částky podle bodu 4. poshověné zúrokují se v rámci vyúčtování odúčtovny tolika 6% p. a., nahradí republika Rakouská československé finanční správě 1 1/2% provisi z částky 100,000.000 Kč, t. j. částku 1,500.000 Kč, která srazí se při vyplacení částky 56,000.000 Kč.

7. Spolkový ministr financí republiky Rakouské prohlašuje jménem vlády rakouské ochotu, že bude jednati o prodeji cenných papírů uvedených v článku 5., číslo 1., jakož i nemovitosti označené v článku 5., číslo 2., československé vládě. Dojde-li ku prodeji těchto objektu nebo některých z nich, bude výtěžek vládou československou složen k věrné ruce na účet zmíněný v článku 5., číslo 3., úvěrní úmluvy. Jakmile tento účet věrné ruky bude podle posledního odstavce článku 5. úvěrní úmluvy zrušen bude moci rakouská vláda disponovati těmito výtěžky padle svého uvážení buď ku krytí příštích úrokových a umořovacích splátek povoleného úvěru 500,000.000 Kč, anebo k účelu částečného předčasného splacení tohoto úvěru.

8. Obě strany se shodly, že pohledávka ze sanačních zápůjček poskytnutých bývalou rakouskou vládou Záložnímu úvěrnímu ústavu v Hradci Králové prostřednictvím Zemské banky v Praze v obnosu 6,000.000 K, bude kompensována touž částkou pohledávky, kterou má Zemská banka v Praze, resp. Záložní úvěrní ústav v Hradci Králové z titulu svých splátek t. zv. zálohový účet u poštovní spořitelny ve Vídni.

Touto kompensací neprejudikuje se nikterak právnímu stanovisku, které zastávají obě strany ohledně těchto kompensovaných pohledávek a zvláště jejich stanovisku o nakládání pohledávkami z t. zv. účtů ve starých korunách.

9. Tento protokol byl sepsán v řeči československé a německé, oba texty jsou autentické.

V Praze dne 8. února 1922.

Ang. Novák, v. r.

269. sezení. Středa, 7. března 1922.

ROZHODNUTÍ.

Dopis vlády rakouské týkající se dosažení úvěru 500 mil. K československých................................. annex 1261.

Bylo přijato následující rozhodnutí:

1. Komise Reparační připouští na základě čl. 197. smlouvy St. Germ. odchylku (změnu = dérogation) o statcích a příjmech Rakouska zmíněných v úmluvě uzavřené mezi Československem a Rakouskem v Praze dne 8. února 1922 (annex 1261-b-2).

2. Rozumí se samo sebou, a) že záruky takto přijaté budou vůbec k disposici pro každou novou půjčku, ano i mající povahu provisorní, schválenou Velkou Britanií, Francií a Italií, v případě, že tyto mocnosti by to žádaly, vzhledem k utvoření společného fondu ze všech jejich záruk, b) že tyto záruky budou vesměs eventuelně vtěleny každému systému užitému Společností Národů.

3. že každé arrangement pro eventuelní prodej hodnot specifikovaných v annexu k úmluvě má býti podrobeno schválení Reparační komise.

4. Aby jednání navázaná druhými vládami neopozdila se zahájením této půjčky, Reparační komise připouští změnu naznačenou v § 1. shora pod podmínkou, že československo zavazuje se modifikovati, pro budoucnost závazky přijaté, aby je uvedlo v harmonii s těmi, které budou eventuelně přijaty pro celek operace, která má býti podniknuta mocnostmi nahoře zmíněnými nebo veškerým organismem mezinárodním, zejména co se týče záruk a úrokové míry.

President a Sir John Bradbury jsou dále pověřeni, aby redigovali dopis vládě rakouské ohledně finančních reform, které jest nutno, aby vláda rakouská uskutečnila.

ÚMLUVA.

Mezi československou vládou zastoupenou vedoucím odborovým přednostou ministerstva financí Dr. Bohumilem Vlasákem a plukovníkem inž. Františkem Eckertem z ministerstva Národní obrany a rakouskou vládou zastoupenou vrchním stavebním radou inž. Karlem Pichlerem a finančním radou Dr. Oskarem Fellnerem, resp. rakouským Hlavním ústavem pro věcnou demobilisaci zastoupeným odborovým přednostou Dr. Josefem Künstlerem a generálním sekretářem Dr. Antonínem Vagetem bylo ohledně předmětů, které československá vláda na základě státní smlouvy ze dne 13. prosince 1918 ze zásob demobilisačních odebrala, uzavřeno toto narovnání:

Československá vláda zaplatí rakouskému Hlavnímu ústavu pro věcnou demobilisaci za všechny odebrané předměty nyní smluvenou úhrnnou částku 56,000.000 Kč, slovy padesátšest milionů československých korun, rakouská vláda resp. rakouský Hlavní ústav pro věcnou demobilisaci zříkají se navzájem všech a jakýchkoliv pohledávek ze státní smlouvy shora uvedené vzniklých. Tím jsou s konečnou platností upravena navzájem veškerá práva a veškery povinnosti ze státní smlouvy shora citované vyplývající. Podmínky platební stanoví se zvláštní úmluvou.

V Praze dne 4. února 1922.

Z. vládu Československou:

Dr. Bohumil Vlasák, v. r.

Pluk. inž. František Eckert, v. r.

Beilage

zu Artikel 5, Absatz 1, Punkt 1.

VERZEICHNIS DER AKTIEN.

A. Lokalbahn-Gesellschaften,

deren Linien auf čechoslovakischem Gebiete liegen und von denen Aktien bezw. Interimscheine sich in Verwahrung der Staatszentralkasse in Wien befinden.

*) u. zw. 10 Stück 50fache Aktien (á 10.000 K) = 100.000 K

250 Stück 5fache Aktien (á 1.000 K) = 250.000 K

175 Stück einfache Aktien (á 200 K) = 35:000 K

Aktien der Unter-Cetno'er Zuckerfabrik.

Von diesen Aktien gehören dem Kriegsbeschädigten-Fond 212 ganze ä 400 fl und 14 Viertel ä 100 fl.

Von den 212 ganzen Aktien sind 6 Stück auf die Namen der dem Verwaltungsrate der Zuckerfabrik angehörenden sechs Beamten der ehemalig Kaiserlichen Güterverwältung in Prag (hierunter Josef Mattusch als Vicepräsident) ausgestellt.

Die übrigen 206 ganze und 14 Viertel-Aktien lauten auf den "Allerhöchsten kaiserlichen Familienfond".

Von den genannten 6 Stück Aktien erliegen 2 Aktien in Prag und 4 bei der Fondskassa. Von sämtlichen Aktien sind nur Mantelbogen vorhanden.

Schlußprotokoll

über die in der Zeit vom 22. Jänner bis B. Februar 1922 zwischen dem Bundesminister für Finanzen der Republik Österreich Dr. Alfred Gürtler arid dem Finanzminister der čechoslovakischen Republik August Novák gepflogenen Verhandlungen über die Gewährung eines Kredites von 500,000.000 Kč seitens der Čechoslovakischen Republik an die Republik Österreich und über einige andere zwischen beiden Staaten schwebende finanzielle Fragen.

1. Der zuliegende Text eines Übereinkommens über die Gewährung eines Kredites von 500,000.000 Kč seitens der Čechoslovakischen Republik an die Republik Österreich wird von beiden Teilen genehmigt und gefertigt.

2. Der Bundesminister für Finanzen der Republik Österreich erklärt, daß von der österreichischen Regierung wegen Erwirkung der im Artikel 3. a), Schlußsatz, des Kreditübereinkommens vorgesehenen Erklärung an das Finanzkomitee des Völkerbundes bereits, herangetreten worden sei.

Der Finanzminister der Čechoslovakischen Republik nimmt diese Erklärung zur Kenntnis und erklärt sich namens der Čechoslovakischen Republik bereit, diesen Schritt der österreichischen Regierung wirksam zu unterstützen.

3. Der Finanzminister der Čechoslovakischen Republik erklärt, daß die Genehmigung des Kreditübereinkommens durch die čechoslovakische Regierung erst nach erfolgter Ratifizierung durch die čechoslovakische Nationalversammlung erfolgen werde.

Diese Erklärung wird vom Bundesminister für Finanzen der Republik Österreich zur Kenntnis genommen.

4. Der Finanzminister der Čechoslovakischen Republik erklärt sich über Ersuchen des Bundesministers für Finanzen der Republik Österreich bereit, der letzteren den aus der Abrechnung der Saldierungsstellen Wien und Prag zu Gunsten der čechoslovakischen Eisenbahnen resultierenden aktiven und nicht beglichenen Saldo, Valuta zum 15. Februar 1922, mit einem Betrage von 169,219.411 Kč zu stunden.

Die in den nächstfolgenden Saldierungsmonaten bei diesen Abrechnungsstellen erwachsenden neuen Schulden der österreichischen Bundesbahnen werden gleichfalls gestundet, jedoch nur nach Maßgabe und! im Rahmen der von der Republik Österreich geleisteten Garantien und zwar bis zu dem einverständlich festgesetzten Betrage von 449000.000 Kč, mit welchem diese Garantien als Sicherheit angenommen werden.

Als Garantien für die nach Al. 2 gestundeten Beträge werden von der Republik Österreich die im Artikel 5, Absatz 1, Punkt 1 und 2, angeführten Pfandobjekte sogleich beigestellt, wobei einverständlich und ohne Präjudiz für die Bestimmung der Preise im Falle eines Verkaufes festgestellt wird, daß die im Artikel 5, Al. 1, Punkt 1, des Kreditübereinkommens angeführten Effekten für einen Betrag von 17,000.000 Kč und die im Artikel 5, Al. 1, Punkt 2. des. Übereinkommens vorgesehene Kautionshypothek für den Betrag von 27,000.000 Kč, mit welchem sie auch einzuverleiben sein wird, als Sicherheit angenommen werden.

Die Stundung der im Absatz 1 und 2. bezeichneten Forderungen wird bis zur Entscheidung über die Ratifizierung des Kreditübereinkommens gewährt.

Von dem Tage an, an welchem die nach dem 2. Absatz gestundeten Forderungen durch die gestellten Garantien nicht mehr gedeckt erscheinen, haben die österreichischen Bundesbahnen, resp. die Republik Österreich die durch die Garantien nicht mehr gedeckte Differenz des betreffenden Saldierungsmonates nach den bestehenden Saldierungsnormen bar in Kč termingemäß zu bezahlen.

In der Folge hat der Geldausgleich im Sinne des Artikel 30, Punkt 3. der Bestimmungen für die Abrechnung und Saldierung genau zu erfolgen. Durch diese Vereinbarung werden die im Artikel 30, Punkt 4, der Saldierungsbestimmungen festgesetzten Vorschriften der Wiener Saldierungsstelle in keiner Weise berührt.

Die gestundeten Beträge samt Zinsen werden bei der Zuzählung der Darlehensvaluta in Abzug gebracht, bezw. beim Aufhören der Stundung im Wege der Saldierungssteile von der österreichischen Regierung bezahlt.

5. Zufolge Übereinkommens vom 4 Februar 1922 ist über die Forderungen der österreichischen Hauptanstalt für Sachdemobilisierung aus der Lieferung von Waren auf Grund des Vertrages vom 13. Dezember 1918 ein Ausgleich zustande gekommen, wonach sich die čechoslovakische Regierung verpflichtet hat, einen Betrag von 56,000.000 K zum vollständigen Ausgleiche der bezeichneten Forderungen an die Hauptanstalt für Sachdemobilisierung zu bezahlen.

Der Finanzminister der Čechoslovakischen Republik erklärt sich bereit von der Kompensation dieses Betrages von 56,000.000 Kč mit dem gleich hohen Teilbetrage der in Punkt 4 bezeichneten gestundeten Forderungen der Čechoslovakischen Republik abzusehen und diesen Betrag dem österreichischen Bundesministerium für Finanzen bei der Živnostenská banka in Prag sofort nach Erlag der im Artikel 5, Absatz 1, Punkt 1. bezeichneten Effekten zur Verfügung zu stellen.

6. Der Finanzminister der Čechoslovakischen Republik erklärt jedoch, daß sich die čechoslovakische Finanzverwaltung die zu dieser Zahlung, bezw. Stundung erforderlichen Mittel durch Aufnahme eines Darlehens bei einer Gruppe čechoslovakischer Banken auf die Dauer von 4 Monaten bar schaffen und hiefür dieser Bankengruppe 6% Zinsen p. a. und eine einmalige Provision von 1 1/2% vergüten müsse. Da die nach Punkt 4. gestundeten Beträge im Rahmen der Abrechnung der Saldierungsstellen bloß mit 6% p. a. verzinst werden, so wird die Republik Österreich der čechoslovakischen Finanzverwaltung die 11/2%ige Provision von dem Betrage von 100,000.000 Kč d. i. somit den Betrag von 1,500.000 Kč zu vergüten haben, welcher bei Flüßigmachung des Betrages von 56,000.000 Kč in Abzug gebracht werden wird.

7. Der Bundesminister für Finanzen der Republik Österreich erklärt sich namens der österreichischen Regierung bereit in Verhandlungen betreffend den Verkauf der im Artikel 5, Zahl 1. erwähnten Wertpapiere und der im Artikel 5, Zahl 2. bezeichneten Realität an die čechoslovakische Regierung einzutreten. Sollte ein Verkauf dieser Objekte oder einzelner derselben zustande kommen, so ist der Erlös seitens der čechoslovakischen Regierung auf -das im Artikel 5, Zahl 3. des Kreditübereinkommens erwähnte Treuhandkonto zu erlegen. In dem Zeitpunkte, in welchem dieses Treuhandkonto gemäß dem letzten Absatze des Artikel 5. des Kreditübereinkommems aufzulösen ist, wird die österreichische Regierung über diese Verkaufserlöse nach ihrem Ermessen entweder zur Deckung künftiger Zinsen und Tilgungsraten des gewährten 500,000.000 Kč-Darlehens oder zum Zwecke der teilweisen vorzeitigen Rückzahlung dieses Darlehens verfügen können.

8. Beide Teile kommen überein, daß die Forderung aus den von der ehemaligen österreichischen Regierung der Kreditvorschußanstalt in Königgrätz im Wege der Zemská banka in Prag zur Verfügung gestellten Sanierungsdarlehen im Betrage von 6,000.000 K mit einem gleichen Betrage jener Forderungen kompensiert wird, welche die Zemská banka in Prag beziehungsweise die Kreditvorschußanstalt in Königgrätz aus dem Titel ihrer Erläge auf das sogenannte Vorlagekonto beim Postsparkassenamte in Wien zu stellen hat.

Durch diese Kompensation wird dem Rechtsstandpunkte, welchen beide Teile hinsichtlich der zu kompensierenden Forderungen vertreten und insbesondere ihrem Standpunkte Hinsichtlich der Behandlung von Forderungen aus der sogenannten alten Kronenrechnung in keiner Weise präjudiziert.

9. Dieses Schlußprotokoll wurde in deutscher und čechoslovakischer Sprache verfaßt, beide Texte sind authentisch.

Prag, am B. Februar 1922.

Gürtler, m. p.

ÜBEREINKOMMEN.

zwischen der österreichischen Regierung, vertreten durch Oberbaurat Ing. Karl Pichler und Finanzrat Dr. Oskar Fellner, bzw. der österreichischen Hauptanstalt für Sachdemobilisierung, vertreten durch Sektionschef Dr. Josef Künstler und Generalsekretär Dr. Anton Vaget und der čechoslovakischen Regierung, vertreten durch den leitenden Sektionschef im Finanzministerium Dr. Bohumil Vlasák und durch Obersten Ing. Franz Eckert im Ministerium für Nationale Verteidigung, wurde bezüglich der auf Grund des Staatsvertrages vom 13. Dezember 1918 von der čechoslovakischen Regierung aus Demobilisierungsbeständen bezogenen Waren nachstehender Vergleich abgeschlossen:

Die čechoslovakische Regierung bezahlt der österreichischen Hauptanstalt für Sachdemobilisierung für sämtliche bezogene Waren den nunmehr vereinbarten. Pauschalbetrag von 56,000.000 Kč, sage: Fünfzigsechs Millionen čechoslovakische Kronen, wogegen die österreichische Regierung, bzw. die österr. Hauptanstalt für Sachdemobilisierung auf alle wie immer gearteten Forderungen aus dem Titel des obangeführten Staatsvertrages verzichten. Hiedurch erscheinen sämtliche aus dem obzitierten Staatsvertrage entspringenden gegenseitigen Rechte und Pflichten endgiltig geregelt. Die Zahlungsmodalitäten werden durch ein separates Übereinkommen festgesetzt.

Prag, am 4. Februar 1922.

Für die österreichische Regierung:

Für die österr. Hauptanstalt für Sachdemobilisierung:

L. S.