VIII./3430.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Hakena a soudruhů
o konfiskační praxi v Praze (tisk 3201/II.).
Ježto konfiskaci periodického časopisu ťkomunistaŤ č. 14 (30) ze dne 29. července 1921 nařídilo státní zastupitelství v Praze, úřad ministerstvu spravedlnosti podřízený, převzal jsem odpovědění Interpelace.
Není ml možno ve věci konfiskace této jakékoliv opatřeni učiniti, ježto státní zastupitelství v Praze zabavilo místo v interpelaci citované z toho důvodu, že v něm shledalo skutkovou podstatu přečinu § 305, tr. z.
Zemský soud trestní v Praze jako soud tiskový, na nějž se státní zastupitelstvo s návrhem na potvrzení konfiskace této obrátilo, vyhověl návrhu jeho a zakázal další rozšiřování shora uvedeného tiskopisu, potvrdiv zcela důvody, pro které konfiskace byla nařízena, svým nálezem ze dne 31. července 1921, č. j. Pr. I. 190/21.
Bylo tedy věcí těch, kdož tímto rozhodnutím soudu cítili se postiženi, aby užili opravných prostředků, jež jim trestní řád poskytuje k tomu účelu, aby mohlo býti přezkoumáno rozhodnutí soudu; jež může býti měněno jedině pořadem instančním.
Tohoto svého oprávnění však postižení neužili.
V Praze dne 1. ledna 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
IX.3430.
Odpověď
vlády na interpelací poslance Tausika a soudruhů
o neodpovědném a věcně neodůvodněném dráždění dělnictva na Slovensku (tisk 1777).
V interpelaci ze dne 10. března 1921 tvrdili pp. poslanci Tausik a soudruhové, že se chytá zastavení sklářských závodil v Lučenci a dřevařských závodů ve východním Slovensku a Podkarpatské Rusi, v kterémžto aktu spatřovali pp. interpelanti nepřátelský čin zaměstnavatelů proti dělníkům, a žádali, aby vláda zabránila dalšímu šíření nezaměstnanosti. Vzhledem k tomu pokládám si za čest sděliti, že vláda od počátku toto hnuti sledovala a přišla k poznání, že dočasné zastavení závodů ve východním Slovensku a v Podkarpatské Rusi lze považovati za následek světové průmyslové stagnace, proti níž jednotlivé závody byly bezmocny. Jmenovitě ve sklářském průmyslu byla loňského roku krise, která nabyla rozměrů světových. Od té doby se situace zlepšila pro druhy skla kvalitního, obyčejné zboží nemůže leště na světovém trhu konkurovati.
Časem arci vyskytnuvší se pracovní spory dodávaly postupu zaměstnavatele zdání, jakoby zastavení podniku bylo bojovným prostředkem zaměstnavatele proti dělnictvu. Avšak nutno přiznati, že kořeny průmyslové stagnace spočívaly ve všeobecných hospodářských poměrech a byly na Slovensku ještě sesíleny nepříznivou teritoriální polohou těchto krajin, které znesnadňují vývoz zejména na západ.
Ministerstvo sociální péče snažilo se působí na zaměstnavatele všech odvětví, aby práci nezastavovali, nýbrž v zájmu udržení dělnictva dále pracovali. Poukazuji zvláště na jednání v železárnách v Trnavě a Krompachu, jakož i na to, že závodům v Lučenci bylo přičiněním ministerstva sociální péče zprostředkováno vyplacení záloh na náhradu válečných škod. Kromě toho učinila vláda veškeré kroky, aby nezaměstnanosti bylo pokud možno čeleno prováděním prací veřejných, zejména staveb pozemních, vodních, silničních a mostních. Ministerstvo veřejných prací pečovalo o to, aby urychleným projednáváním a prováděním těchto staveb v různých krajích Slovenska bylo dělnictvu dle možnosti opatřeno zaměstnám. Pokud se však nepodařilo umístiti dělníky v závodech průmyslových nebo při řečených již Stavbách veřejných, bylo o nezaměstnané v rámci platných zákonných předpisů postaráno; takže v té příčině učinila státní správa svému úkolu plnou měrou zadost.
Pokud se týče záležitosti konfliktu dělnictva v Krompaších, byla vyřízena včasným zasažením ministerstva sociální péče a byla konečné likvidována Ústředním paritním výborem republiky československé k účelu tomu zvláště přizpůsobeným, který zasedal v Brně ve dnech 31. března a 1. a 2. dubna 1921 za předsednictví zástupce ministerstva sociální péče.
Ke konci mohu prohlásiti, že státní správa celkem vyhověla veškerým stížnostem v interpelaci uvedeným - pokud to ovšem vzhledem k všeobecným poměrům hospodářským bilo možno - takže v tomto směru dnes již není příčiny k dalšímu zakročování.
V Praze dne 31. ledna 1922.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
X./3430.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Blažka a soudruhů
o konfiskační praxí (tisk 3190/I.).
Okresní politická správa v Ústí n. Lab. zabavila č. 44 časopisu ťNáš SeverŤ ze dne 4. listopadu 1921 a č. 45 téhož časopisu ze dne 11. listopadu pro články v interpelaci otištěné na základě §u 487 tr. ř., shledavšiv nich skutkovou podstatu trestných činů. Obě tyto konfiskace příslušný krajský soud potvrdil. V případech těchto jde tedy o rozhodnutí soudní, jež měniti možno jen pořadem soudních instancí:
Všem politickým správám okresním bylo zdůrazněno, aby při vykonávání censury měly na paměti zásadu tiskové svobody a zakročily jen tehdy, je-li skutková podstata trestných činů zcela určitě zjevna a veřejný zájem vyžaduje zabavení. Z toho, co bylo shora uvedeno, vyplývá, že výtka šikanování komunistického tisku okresní politickou správou v Ústí nad Labem není důvodná.
V Praze dne 19. prosince 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XI./3430.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Jaroslava Roučka a soudruhů
konfiskační v krajinském časopise ťPravdaŤ dne 16. září 1921 (tisk 3201/III.).
Státní zastupitelství v Brně zabavilo č. 37 periodického časopisu ťPravdaŤ v Brně ze dne 16. září 1921 pro článek v interpelaci uvedený; v němž shledalo skutkovou podstatu zločinu podle §u 65 a) tr. z.
Zemský soud trestní jako soud tiskový v Brně potvrdil k návrhu státního zastupitelstva tuto konfiskaci nálezem ze dne 20. září 1921, čís. j. Pres. 385121-2 z týchž důvodů, pro něž byla konfiskace státním zastupitelstvem nařízena.
Kdož konfiskací cítili se postiženi, neužili opravného prostředku proti nálezu soudu. K nějakému opatření justiční správy není podkladu.
V Praze dne 25. prosince 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Josef Dolanský, v. r.
XII./3430.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Jana Pelikána a spol.
o překročení zákonité doby pracovní v továrně F. A. Baťa ve Zlíně, o výjimečném postavení jmenované firmy oproti úřadům a o vlivu, který poměry tyto mafií na právní postaveni dělníků, jakož i na existenci malovýroby (tisk 3190/XI.).
Ministerstvo sociální péče zvědělo, že se nešetří předpisů zákona o 8hodinné době pracovní v továrně na obuv F. A. Baťa ve Zlíně, ze stížnosti, kterou jemu zaslal dne 8. září 1921 Ústřední svaz obuvníků republiky Československé v Praze a ihned nařídilo příslušnému živnostenskému inspektorátu, aby poměry v řečeném závodě vyšetřil a o učiněných opatřeních podal podrobnou zprávu. Živnostenský inspektorát jíž před tím v tomto podniku zjistil; že v poslednější době, kdy nastala lepší konjunktura a firma zaváděla v systému výrobním mnohé novoty, že dělnictvo bylo skutečně donucováno denně déle než 8 hodin pracovati a že firma zaměstnává ženy i v sobotu po druhé hodině odpolední; nyní opětovně naléhal na firmu, aby předpisy zákona o 8hodinné době pracovní přesně dodržovala, a když jeho zakročení nesetkalo se s žádoucím výsledkem, oznámil firmu u příslušné správy politické s požádáním, aby proti firmě bylo co nejpřísněji zakročeno podle §u 13 zákona o 8hodinné době pracovní.
Jelikož podle zprávy živnostenským inspektorátem dne 5. prosince 1921 podané, u jmenované firmy 8hodinná doba pracovní se nyní dodržuje a firma se zavázala co nejdříve odstraniti ostatní úředně zjištěné nedostatky, nepokládá ministerstvo sociální péče za nutné naříditi v interpelaci požadovaný výslech dělníků a podotýká, že. příslušnému živnostenskému inspektorátu bylo znova uloženo, aby se v řečené továrně častějšími revisemi přesvědčil, dbá-li firma náležitě všech zákonitých předpisů.
V Praze dne 14. ledna 1922.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
XIII./3430.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Blažka a soudruhů
o bezohledné konfiskační praxi, zahájené poslední dobou politickými úřady naší republiky (tisk 3201/IV).
Okresní správa politická v Lounech-zabavila č. 52. periodického tiskopisu ťPrůbojŤ ze dne 20. září 1921, vydávaného v Lounech, pro celý obsah článku nadepsaného ťVšem, kdož budou rukovatiŤ, kterýžto článek jest nyní otištěn v interpelací, a to pro trestné činy podle §u 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. na rok 1863.
Zabaveni toto tiskový soud v Mostě potvrdil a rozhodnutí, kterým bylo zapovězeno tiskopis rozšiřovati, bylo vyhlášeno v Úředním Listě republiky československé ze dne 27. září 1921, čís. 220.
Jde tedy o rozhodnutí soudní jež měniti možno jedině pořadem řádných instancí soudních. Okresní politická správa v Lounech nedopustila se nesprávnosti.
V Praze dne 21. prosince 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XIV./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany a ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance dra Brunara a druhů
o nedůstojném nakládání s říšsko-německými důstojníky (tisk 2943).
Dne 7. července 1921 o 21. hodině přešla tlupa bavorských vojáků na vozech i pěšky na československé území u Bernartic, aby navštívila hostinec tamtéž. Finanční stráž bavorské vojíny beze všeho propustila; ale když tito se ve 22 h. 45 min. vraceli zpíti zpět; byli zastaveni naší hlídkou a vyzváni k legitimování. Zdráhali se tak učiniti a vyhrožovali hlídce revolvery. Zatím co svobodník Adamíček prohlížel dokumenty vojínů sedících na voze, kočí popohnal koně a ujel. Svobodník Adamíček však jednoho z vojínů zadrčel a tím němečtí vojáci byvše popuzeni, vraceli se ke hranici zpět. Jeden z nich, měl v ruce revolver, kterým namířil, ale nevystřelil. Při nastalém povyku pěšák Karpeles, který, zpozoroval; že svobodník Adamíček jest bavorskými vojáky ohrožován zbraní a ohrožen přesilou; vystřelil; Svobodník Adamíček zajal poručíka ťSebeobranyŤ Hanse Hotopa a odvedl jej do Waissaku. Poručík Hotop opilý nebyl a nebránil se a byl odveden hlídkou do Bernartic, kdež ubytován v hostinci u českého mužstva, jelikož v noci nebylo možno pro zajatého důstojníka hledati bytu. Druhého dne byl eskortou (která samozřejmě měla bodáky na puškách) dopraven. do Jindřichova. Tamější velitel sepsal s ním protokol a odeslal jej k praporu do Cukmantlu, kdež velitelstvím praporu byl vyslechnut, odňaty mu peníze a pošláť znovu do Jindřichova. V Jindřichově byl ubytován za daných poměrů nouzových mezi mužstvem.
Dne 9. července 1921 dodán byl poručík Hotop pod eskortou drahou velitelství divise do Opavy, kdež dle daných předpisů byl vyslechnut. Během výslechu dostavil se divisionář generál Marty a konferoval několik minut s kapitánem, který vedl výslech. S Hotopem však vůbec nemluvil, nemohl se jej tedy dotazovati, odkud mají hornoslezští povstalci zbraně a nemohl mu také vyhrožovati zastřelením.
Po skončeném výslechu odveden byl hlídkou do kasáren a ubytován v jedné místnosti s kapitánem v. Borcke a poručíkem Jansenem, kteří se již co internovaní v místnosti nalézali.
Kapitán v. Borcke a poručík Jansen přešli hranice, aby se informovali o osudu poručíka Hotopa a byli zatčeni a odvedeni do Jindřichova, poněvadž neměli povolení ku překročení hranic. Kapitán v. Borcke najal si vůz, poněvadž nemohl tuto cestu. vykonati pěšky. Po té byli v Cukmantlu vyslechnuti a odňaty jim peníze. V Cukmantlu byli ubytováni nouzově a stravováni ve smyslu platných předpisů, t. j. vojenskou stravou. Pak byli na selském voze odvezeni do Jindřichova a odtud do Opavy. V Opavě byli vyslechnuti u divise a ubytováni byli společně s poručíkem Hotopem v místnosti dostatečně velké, ve které byly vojenské slamníky pro mužstvo úplně čisté. Strava byla vojenská, záchod čistý. Odebrané peníze byly jim na potvrzení velitelstvími divise. vydány. Procházeti se mohli hodinu po kasárenském dvoře neb přilehlé zahradě.
Jakmile došel velitelství divise dne 12. července 1921 rozkaz od ministerstva, aby němečtí příslušníci byli odevzdáni německým úřadům; bylo to ihned nařízeno a tito předáni dne 14. července 1921.
S důstojníky nebylo nakládáno jako s trestanci, neb byli ubytováni v důstojnické místnosti, nově vybílené. Kromě dovolené vycházky byl jim povalen i nákup potřeb v kánoně. Internovaní důstojníci však rušili hrubým způsobem řád s vystupovali hrubým způsobem nejen proti strážnímu mužstvu, ale i proti dozorčím důstojníkům. Pomalovali stěny i strop v místnosti různými nákresy a pohrdlivými nápisy. Slamníky znečistili od bot. Zbytky menáže byly důstojníky pohozeny i s jídelními miskami přede dveřmi ze zlosti, že stráž nedovolila jim přistup do umývárny, když tam meškalo mužstvo. Znečistěná místnost byla přivedena do původního stavu ze srážek žoldu internovaných německých příslušníků.
Nesdílím domněnku pánů interpelantů, že by takovými událostmi kalil se poměř mezi naší republikou a Německem, neb oba státy zajisté mají zájem na pořádku, který jest předpokladem dobrého sousedského poměru.
V Praze dne 1. prosince 1921.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
XV./3430 (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že četnictvo za vyučování vniká do školních tříd (tisk 2937).
Tvrzení interpelace, že četnici vstupují v plné zbroji v době vyučování do tříd a provádějí tam šetření o oznámeních, jež byla učiněna proti jednotlivým učitelům a učitelkám, neodpovídají skutečnosti. Také stížnost, jako by četnictvo provádělo dozor nad služební činností učitelstva, není oprávněná.
Šetření, která se konala ve školní budově, byla nutná, ale ani v jediném případě nebylo zasahováno do služebních povinností učitelstva.
V Bílovci dostavil se četnický strážmistr do školní budovy v době mimo vyučování na příkaz okresní politické správy, aby zjistil, jsou-li ve třídách vyvěšeny plakáty obsahu protičeského, jak bylo udáno. O věci nejednal s ředitelem školy, ale stalo se tak v zájmu vyšetřování. V případě učitele Brosmanna nešlo o dozor nad služební jeho činností, nýbrž o šetření, které bylo prováděno v souvislosti s případy porušování čistoty sčítání lidu pro výroky tohoto učitele; v nichž byla spatřována skutková podstata trestního činu naznačeného v i§u 302 tr. ř.
Četník vyslýchal sice některé žačky v domě Tich rodičů, domněnka však, že kdosi získal žačky, aby dávaly pozor a o událostech ve škole podávaly zprávu, se nezakládá na pravdě:
V Kateřinkách zašel četnický strážmistr při služební pochůzce do školní budovy na udání, za učitelka II. třídy ztýrala tělesně jednoho žáka. Požádal jmenovanou učitelku slušným způsobem o rozmluvu, a když vyšla na chodbu, vysvětlil jí, oč jde, a sepsav s ní rodopis, odešel.
Tvrzení interpelace, že četnický velitel odeslal oznámení podle §u 431 místo 420 tr. zák. a že toto oznámení později sám odvolal, neodpovídá taktéž skutečnosti.
Ani v Děrném nedopustil se velitel tamní četnické stanice ničeho, co by Zasluhovalo výtky. Vyšetřování konal mimo školu; toliko školního správce vyslechl ve školní budově a nahlédl do přírodopisného kabinetu, ježto bylo tvrzeno, že oslepnutí žákyně souviselo s uzavřením jejím do přírodopisného kabinetu.
Není tudíž důvodu k dalšímu opatření v interpelované záležitosti.
V Praze dne 9. ledna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. V. Šrobár, v. r.
XVI./3430 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Medingera a druhů
o podpoře průmyslových závodů v okolí Praděda, postižených povodní dne 1. června 1921 (tisk 3087).
Na podkladě vykonaných šetření poskytnuta byla obyvatelstvu okresu šumperského, postiženému katastrofální povodni dne 1. června 1921, k záchraně hospodářské existence nouzová podpora státní ve výši 100.00 Kč a mimo to dostalo se postiženým podpory zemského výboru moravského rovněž ve výši 100.000 Kč.
Dále konají se ve všech politických okresích na Moravě ve prospěch postižených těch sbírky, lež posud nebyly skončeny, jichž dosavadní výtěžek je však velmi značný.
Z podpory státní a zemské poskytnuta byla dřevařskému závodu Josefa Drosda, o němž se zmiňuje interpelace dosud subvence 50.000 Kč, mimo to bude na podnik ten vzat zřetel i při rozdílení výtěžku sbírek a jest dle výsledku šetření přispění, jehož se firmě té dostalo a ještě dostane, úplně postačitelným.
Společnosti Holzindustrie-Gesellschaft v Koutech bylo lze vzhledem na zjištěné majetkové poměry poskytnouti pouze menši státní podporu ve výši 15.000 Kč, pomocnému výboru byl však dán pokyn, aby při rozdělování sbírek soukromých vzal patřičný zřetel též na firmu tuto.
Zjištěné majetkové poměry firmy Friedrich Ullrich a syn v Rejpoticích poskytují dostatečnou záruku, že i bez státního přispění uhájí firma svoji existenci a že jí nehrozí hospodářská zkáza, nelze tedy dle platných předpisů povoliti podniku tomu státní nouzové podpory.
Ostatní průmyslové podniky v interpelaci vyjmenované, jakož i Liechtensteinská správa velkostatku ve Velkém Losíně, jsou jak zjištěno velmi dobře situovány a nebyly povodní nikterak ohroženy na svém hospodářském bytí.
Pokud se týče odpisů daní pro podniky v interpelaci uvedené, je finanční správa ochotna poskytnouti poškozeným veškeré dle platných ustanoveni přípustné slevy, jestliže nařízeným šetřením bude zjištěno; že splněny jsou podmínky, pro tyto slevy resp. odpisy.
Podřízeným úřadům finančním bylo již uloženo, aby při vyřizování podaných žádostí postupovaly blahovolně a s největším urychlením.
Nutno však již nyní podotknouti, že odpis daně výdělkové dle II. hlavy zákona o d. os. pro podniky podléhající veřejnému účtováni, z důvodů nastalé poruchy ve provozu není možným, poněvadž škoda způsobená živelní pohromou dojde výrazu v bilanci za běžný rok a bude míti za následek snížení běžného výnosu a tím také nižší předpis daňový pro příští rok berní.
Aby se pro budoucnost předešlo podobné živelní pohromě, sestaven byl v dohodě se zemským stavebním úřadem moravským program potřebných vyklizovacích a zajišťovacích prací na Divoké a Spojené Děsné o celkovém rozpočtu 600.000 Kč a k úhradě stavebního nákladu povolen byl 60%ní státní příspěvek za předpokladu, že rovněž zemský výbor moravský poskytne přiměřený příspěvek ve výši 30% nákladu a že zúčastněné obce převezmou zbývajících 10 procent.
V Praze dne 10. ledna 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XVII./3430 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Hackenberga, Čermaka, Häuslera a druhů
do nevydávání cestovních pasů okresní
politickou správou ve Šternberku čsl. státním příslušníkům německé národnosti (tisk 2905).
Florentina Gallaschová dostavila se na okresní správu politickou ve Šternberku ke kancelistovi Novákovi se žádostí, aby jejímu synu z prvního manželství Josefu Wagnerovi, který jest rakouským příslušníkem a zdržoval se tehdy v Rakousku, bylo dáno povolení k pobytu ve Šternberku.
Kancelista Novák odkázal Gallaschovou na okresního hejtmana.
Okresní hejtman, jemuž pak Gallaschová svou žádost přednesla, informoval se u ní o příčinách, proč její syn jako rakouský státní občan nezůstane v Rakousku a poukazoval na velký počet cizozemců zdržujících se v okresu šternberském a na nezaměstnanost domorodého obyvatelstva.
Gallaschová na to s nevšední výmluvností pronášela otázky a výčitky, které interpelace uvádí jako výroky okresního hejtmana. Gallaschová chovala se tak útočně, že okresní hejtman konečně byl nucen rozhovor ukončiti. Ačkoliv dodatečně okresní hejtman vyšetřil, že údaj Gallaschové, že koupila obchod v Novém Jičíně, v němž chce umístiti svého syna, je nepravdivý, udělil povolení, aby Oskar Wagner směl přijeti do Šternberka, protože zjistil, že mu matka posílá podpory.
Wagner pak skutečně za několik dní do Šternberka přijel.
Okresnímu hejtmanovi nebyly uděleny pokyny, uvedené v interpelaci a okresní hejtman dr. Dostál nic podobného také nevyřkl.
Není tudíž příčiny, aby byl volán k zodpovědnosti.
V Praze dne 10. ledna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
XVIII./3430 (původní znění).
Odpověď
vlády na Interpelaci poslanců Kreibicha, Hakena a druhů,
že zemská správa politická a liberecká státní policie týrá lidové knihkupectví ťRunge a spol.Ť v Liberci (tisk 3102).
Výnosem zemské správy politické v Praze ze dne 28. června 1921, č. 3/B-831-130543, byla udělena veřejné obchodní společnosti Runge a spol. v Liberci koncese knihkupecká se stanovištěm v Liberci.
Žádosti jmenované společnosti ze dne 27. ledna 1921 za schválení pobočky této živnosti v Chomutově zemská správa politická v Praze výměrem ze dne 30. května 1921, č. 3/B 831/2-172.650 ai 1921, nevyhověla z důvodů nedostatku místní potřeby.
Odvolání z tohoto rozhodnutí předložila jmenovaná zemská správa politická k rozhodnutí ministerstvu obchodu.
Výnosem ministerstva obchodu ze dne 17. listopadu 1921, čís. 29670, byl spis tento vrácen zemské správě politické v Praze k doplnění.
K další žádosti ze dne 27. května 1921 schválila zemská správa politická výnosem ze dne?0. listopadu 1921, č. 3/B 83117 ai 1920 - 367.698 ai 1921, jmenované společnosti zřízení pobočky živnosti knihkupecké v Ústí. Instruovaný spis došel k zemské správě politické od okresní správy politické v Ústí n. L. dne 14. listopadu 1921.
Pokud se -týče v interpelaci uvedené žádosti křesťansko-sociální strany v Liberci podotýká se, že jde-li tu snad o žádost spolku ťVolksrathŤ v Liberci za udělení koncese knihkupecké v Liberci, tu byla tato jmenovanému spolku udělena výměrem zemské správy politické v Praze ze dne 13. června 1921, č. 3/B 1341-174.415.
Žádosti knihkupectví ťRunge a spol.Ť v Liberci za povolení ku sbírání-předplatitelů ve smyslu §u 23. tiskového zákona pro osoby v interpelaci jmenované nebylo vyhověno z toho důvodu, že dle provedeného šetření jmenované soby neposkytovaly záruky, že by povolení toho nebylo zneužito k akcím příčícím se platnému řádu právnímu.
V četných jiných případech, kde závad takových nabylo, žádaná povolení jmenované firmě byla udělena.
Zahraniční literatura, kterou knihkupectví Runge do komise přijímá, podléhá ve smyslu platných předpisů censuře. Tím vzniká ovšem průtah v expedování zásilky, bylo by však mylné v omeškání. tom spatřovati úmyslnost úřadů censuru provádějících. Pokud obsah zásilky veřejnému zájmu se nepříčil, byla zásilka jmenovanému knihkupectví bez prodlení vydána.
Vláda učinila opatření, aby tisková prohlídka zásilek z cizozemska na firmu Runge se prováděla co nejrychleji.
Pokud interpelace týká se celního úřadu v Liberci sděluji, že žádná ze zásilek knih uvedených v interpelaci neleží již u zmíněného celního úřadu.
Z pozdější doby firmě Runge a spol. došlých zásilek bylo 12 beden a 11 poštovních balíků knih okresní politickou správou v Liberci zaplaveno, pročež nemohly býti firmě vydány. Tyto zásilky jsou uloženy u celního úřadu v Liberci.
V Praze dne 9. ledna 1922.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr obchodu: