Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

3430.

Odpovědi:

I. ministra financí a obchodu na interpelaci posl. Kostky, dra Kafky a druhů o státním hospodaření lihem (tisk 2401),

II. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o přehmatech přednostů okresních politických správ a předsedy zemské školní rady ve věcech týkajících se německých škol (tisk 2865),

III. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů, že předseda německé okresní školní rady zneužil úřední moci (tisk 2925),

IV. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelací posl. Křepka, dra Baerana, Böhra, inž. Junga, dra Kafky a druhů, že v Moravské Ostravě mělo býti 5.000 osob oloupeno o volební právo tím, že zmizely stálé voličské seznamy (tisk 2938),

V. předsedy vlády na interpelaci posl. Hakena a druhů o provádění zákona o obstavení velkostatků (tisk 3190/IV),

VI. správce ministerstva pro zásobování lidu na interpelací posl. Malé, Mikulíčka a druhů o zvýšení cen mléka a o stanovení jeho jakosti zákonu nevyhovující (tisk 3190/XII), VII. ministra národní obrany na interpelaci posl. Nejezchleba-Marchy a soudy. o požáru vojenských baráků v Hranicích na Moravě (tisk 3181/XVI),

VII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Hakena a soudy. o konfiskační praxi v Praze (tisk 3201/II),

IX. vlády na interpelaci posl. Tausika a soudr. o neodpovědném a věcně neodůvodněném dráždění dělnictva na Slovensku (tisk 1777),

X. ministra vnitra na interpelaci posl. Blažka a soudr. o konfiskační praxi (tisk 3190/1),

XI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Roučka a soudy. n konfiskaci v krajinském časopise ťPravdaŤ dne 16. září 1921 (tisk 3201/IIl),

XII. ministra sociální péče na interpelaci posl. Pelikána a spol. o překročení zákonité doby pracovní v továrně F. A. Baťa ve Zlíně o výjimečném postavení jmenované firmy oproti úřadům a o vlivu, který poměry tyto mají na právní postavení dělníků, jakož i na existenci malovýroby (tisk 3190/XI),

XIII. ministra vnitra na interpelaci posl. Blažka a soudy. o bezohledné konfiskační praxi, zahájené poslední dobou politickými úřady naší republiky (tisk 3201/IV),

XIV. ministra národní obrany a ministra zahraničních věcí na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o nedůstojném nakládáni s říšsko-německými důstojníky (tisk 2943),

XV. ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů, že četnictvo za vyučování vniká do školních tříd (tisk 2937),

XVI. vlády na interpelaci posl. dra Medingera a druhů o podpoře průmyslových závodů v okolí Praděda, postižených povodní dne 1. června 1921 (tisk 3087),

XVII. ministra vnitra na interpelaci posl. Hackenberga, Čermaka, Häuslera a druhů do nevydávání cestovních pasů okresní politickou správou ve Šternberku československým státním příslušníkům německé národnosti (tisk 2905),

XVIII. vlády na interpelaci posl. Kreibicha, Hakena a druhů, že zemská správa politická a liberecká státní policie týrá lidové knihkupectví ťRunge a spol.Ť v Liberci (tisk 3102),

XIX. ministra sociální péče na interpelaci posl. Kostky, Schälzkyho a soudy. o válečných poškozencích, bydlících v cizině (tisk 3146),

XX. ministra národní obrany na interpelaci posl. Schuberta a druhů, že v Ronšperku byl stržen a poškozen pomník císaře Josefa (tisk 3138),

XXI. ministra národní obrany na interpelaci post. dra E. Feyerfeila, dra Schollicha a druhů o poměrech u 8. pěšího pluku v Těšíně v Československu (tisk 3104),

XXII. předsedy vlády na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o nepřípustném vlivu na rozhodování bytové komise karlovarské (tisk 2944),

XXIII. předsedy vlády na interpelaci posl. Krause a druhů o opravě jména města Boru v seznamu poštovních úřadů (tisk 3107),

XXIV. ministra vnitra na interpelaci posl. Uhla, Dietla, Čermaka a soudy., jak postupuje okresní správa politická sušická proti stávkujícímu dělnictvu (tisk 3158/X),

XXV. ministra financí na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů, že se uprázdněné tabáční trafiky zadávají jen Čechům (tisk 3181/IV);

XXVI. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o zabavení časopisu ťNeutitscheiner VolkszeitungŤ z 12. srpna 1921 (tisk 3181/XI),

XXVII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o trestech při sčítání lidu ve Lhotce v okresu bíloveckém (tisk 3106),

XXVIII. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o přehmatech, jichž se dopustil velitel dělostřeleckého pluku č. 8 na německé menšinové škole v Hradci-Podolí (tisk 2691),

XXIX. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra Schollicha, dra E. Feyerfeila a druhů o ztýrání německého pěšáka (tisk 3158/XXIV),

XXX. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Hanreicha a druhů, že exekuční žádosti zemského inspektorátu zemských dávek v Praze projednávají se ryze česky (tisk 2725),

XXXI. ministra vnitra na interpelací posl. Grünznera, Schäfera, Hirsche a druhů, aby bylo vydáno prováděcí nařízeni k zákonu ze dne 12. srpna 1921, čís. 289 Sb. zák. a nař. (tisk 3181/XIV),

XXXII. ministra zemědělství na interpelaci posl. F. Maška, R. Bergmana a soudy. o zvýšení remunerace za vyučovací hodiny na hospodářských školách lidových (tisk 3201/IX),

XXXIII. předsedy vlády na interpelaci posl. dra Šmerala a soudr. o národnostních štvanicích v poslední době a chování vlády (tisk 2872).

l./3430 (původní znění).

Odpověď

ministrů financí a obchodu

na interpelaci poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

o státním hospodaření lihem (tisk 2401).

Špatné výsledky nuceného hospodaření, na které poukazují pp. interpelanti, nemohou býti vytýkány státnímu hospodaření lihem.

Dle účetních závěrek, které čsl. komise lihová již předložila a uveřejnila, činil zisk státní pokladny z hospodaření lihem za období od 1. listopadu 1918 do 31. srpna 1919 částku 167,534.937 Kč 93 hal. a za období od 1. září 1919 do 31. srpna 1920 částku 376,759.058 Kč 62 hal.

Za poslední výrobní období od 1. září 1920 do 31. srpna 1921 bude účetní závěrka předložena nejdéle do konce prosince t. r. a zisk státní pokladny za toto období dosáhne - soudě dle dosud známých účetních položek - přibližně asi 2700,000.000 Kč.

Ačkoliv tyto výsledky státního hospodaření lihem jsou samy o sobě již dostatečnou odpovědí na dotyčné výtky pp. interpelantů, čsl. komisi lihové činěné, a uvádějí jednotlivé údaje interpelace na pravou míru, podotýkáme přece ještě k jednotlivým bodům této interpelace toto:

Zmínka o dárečkách v podobě alkoholového kontingentu mohla by se týkati snad jen některých slovenských zemědělských lihovarů co do získání alkoholových kontingentů ještě v dobách před převratem od tehdejší finanční správy maďarské, a stala se u nás bezpředmětnou, poněvadž alkoholový kontingent v době po převratu byl zákonem přesně stanoven a od konce předešlého výrobního období se vůbec již nepřiděluje.

Přejímací ceny za surový líh, vládním nařízením z 24. února 1921, č. 79 Sb. z. a n., pro výrobní období 1920/21 stanovené, vypočteny byly na podkladě kalkulací, přezkoušených jak odborníky z kruhů výrobců, tak i nepředpojatými znalci z řad orgánů státních, a to s přísným zřetelem na všeobecné poměry výrobní a odbytové vůbec a v odboru lihovém zvláště.

Přejímací cena za exkontingentní líh, vyrobený v lihovarech zemědělských, stanovena byla v uvedeném nařízení na 1.080 Kč a za líh vyrobený v průmyslových lihovarech na 700 Kč za 1 hl alkoholu. Tudíž s rozdílem 380 Kč na 1 hl alkoholu ve prospěch lihovarů zemědělských.

Rozdíl ten musil býti připuštěn, měl-li býti brán spravedlivý zřetel na všeobecně známou okolnost, že lihovary průmyslové vyrábějí líh jen ve velkých rozměrech, v pravém slova smyslu po továrnicku, a s výhradným zřením na nejracionelnější využití všech výhod velkého provozu, z nichž poukazujeme zvláště na použití dokonalých přístrojů destilačních, zařízených většinou na výrobu čistého lihu přímo ze zápary, dále na možnost nejhospodárnějšího využití paliva i pracovních sil, na výhodně volené polohy závodů při tratích drah a konečně na mnohé výhody spojené s používáním melasy, jakožto výhradné téměř suroviny průmyslových lihovarů, zvláště pokud se týče získávání velice cenného vedlejšího výrobku, t. j. Bodných a draselných solí.

Lihovary zemědělské naproti tomu pracují z největší části jen v rozsahu omezeném, v míře poměrné ku rozloze pozemků s lihovarem spojených, používají většinou mnohem jednodušších a často nedokonalých přístrojů destilačních s nedostatečným využitím spotřebovaného paliva a mají v dopravním směru zpravidla velice nevýhodnou polohu. Lihová výroba zemědělských lihovarů jest tedy nesrovnatelně méně racionelní a nese se především k získání a řádnému využití výpalků a teprve v druhé řadě ku vlastní výrobě a zhodnocení lihu.

Ze všech těchto rozdílů ve způsobě výroby resultuje i daleko menší výrobní režie v lihovarech průmyslových oproti zemědělským, kterážto při posuzování příslušných cenových kalkulací nezbytně musila vésti také ke stanovení přiměřeně nižší ceny přejímací za líh, vyrobený v lihovarech průmyslových, u porovnání s přejímací cenou za líh, vyrobený v lihovarech zemědělských.

Námitky interpelace proti odstupňování cen lihu v zemědělských lihovarech vyrobeného, dle druhu surovin, k výrobě lihu použitých, nejsou rovněž oprávněné, naopak odstupňování toto jest nutným požadavkem spravedlnosti, uváží-li se na př., že při loňské ceně brambor 40 Kč za 1 q a horší jejich jakosti, jejíž následkem byla průměrně pouze 9procentní lihová výtěžnost, spotřebovalo se na 1 hl lihu za 445 Kč brambor, kdežto na 1 hl lihu z řepy při loňské ceně téže 30 Kč za 1 q a 10procentní výtěžnosti spotřebovalo se řepy toliko za 300 Kč, a dálo, že při zpracování řepy uspoří se ještě značné náklady zcukřovací jako slad, zvýšený otop, delší práce a tudíž vyšší náklady mzdové atd.

Pokud interpelace poukazuje na vysoké náklady Čsl. komise lihové, které odhaduje na 20 Kč na 1 hl lihu, dovolujeme si sděliti, že dle podané jíž a uveřejněné účetní a obchodní zprávy čsl. komise lihové pro období 1919120 činily náklady komise na 1 hl prodaného lihu necelých 10 Kč, a účet realit že vykazuje celkovou položku 179.244 Kč 16 hal., z čehož samotného vyplývá, že zmínka pp. interpelantů o hotehu v Celetné ulicí, lihovou komisí prý zakoupeném, neodpovídá skutečnosti.

O způsobu prodeje lihu na Slovensku uvádíme, že čistý líh v nezpracovaném stavu se na Slovensku volně prodávati nesmí, a čsl. komise lihová přísně toho dbá, aby skutečně prodej takový se neděl, stíhajíc každého, kdož by proti tomu jednal, okamžitým odnětím veškerého přídělu líhu. K vůli úplnosti podotýkáme, že na Slovensku obmezen jest toliko výčep lihovin, kdežto prodej lihovin v uzavřených nádobách jedině v tom směru jest tam vázán, že smí se díti toliko osobami k takovému prodeji oprávněnými.

Prodejní ceny lihu, rumu a výčepní kořalky jsou maximovány a o jejich dodržováni dbá možná kontrola.

Přidělování lihu čsl. komisí lihovou dělo.,e původně v určitém poměru k předválečným odběrům. Později musily býti tyto základny zvláště u menších odběratelů zvýšeny případně změněným odbytovým poměrům přizpůsobeny.

Míra a způsob tohoto přidělování lihu, jakož vůbec všechno ostatní hospodaření čsl. komise lihové bylo podrobeno opětovné revisi Nevyšším účetním kontrolním úřadem. Učiněné při tom poznatky jsou předmětem úředního jednáni ministerstva financi a není příčiny, proč by po skončení tohoto jednání výsledek měl býti jakýmkoliv způsobem tajen.

Tím odpovídáme na konečnou otázku č. 1. interpelace.

Ku konečné otázce č. 2. o odstranění státního hospodaření lihem podotýkáme, že hospodaření toto musilo býti vládním nařízením ze dne 25. srpna 1921, č. 286 Sb. z. a n., až na další ponecháno v působnosti, poněvadž nutno dříve, než se čsl. komise lihová zruší, učiniti opatření; aby příjem státní pokladny z obhospodařování lihu v roční částce kolem tříset milionů korun, jehož stát nemůže postrádati a který z jiných zdrojů nemůže býti nahražen, byl i nadále státu zachován.

V Praze dne 28. prosince 1921.

Ministr obchodu:

Inž. Ladislav Novák, v. r.

Ministr financí:

Augustin Novák, v. r.

II./3430 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o přehmatech přednostů okresních politických správ a předsedy zemské školní rady ve věcech týkajících s německých škol (tisk.2865).

Zemská školní rada jest státním úřadem školským druhé instance. Její předseda jest tudíž povinen podle § 1, al. 1. zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. zásadně úřadovati jazykem československým. Ježto i okresní výbory školní jsou úřady státní, mafii podle téhož ustanovení rovněž zásadně úřadovati tímto jazykem. Při zevrubnějším provedení jazykového zákona upraví se podle §u 8 tohoto zákona i provedení jeho §u 5.

§ 43 zemského zákona pro dechy ze dne 24. června 1890, č. 46 z. z., jehož se interpelace dovolává, byl zrušen §em 9 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122: b. z. a n. Ustanovení §§ 7, 21 a násl. zákona ze dne 24: února 1873, č. 17 z. z. pozbyla pak účinnosti §em 37 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. a nařízeními vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 605 a 608 Sb. z. a n., vydanými podle §u 38.

Předseda zemské školní rady nevydává rozhodnutí stranám přímo, ale oznamuje je podřízeným úřadům, aby je stranám intimovaly. Domnívá-li se některá strana, že byla v konkrétním případě ve svém jazykovém právu omezena nebo poškozena, má právo domáhati se nápravy podle §u 7 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. Pokud jest vládě známo, nebyly však stížnosti toho druhu vůbec předloženy a ani interpelace neuvádí konkrétních případů.

V Praze dne 21. listopadu 1921.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Šrobár, v. r.

III./3430 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,

že předseda německé okresní školní rady v Moravské Ostravě Žilka zneužil úřední moci (tisk 2925).

Předseda okresní školní rady v Moravské Ostravě vydal vynesení ze dne 1. června 1921, č. 145-pros., na něž interpelace si stěžuje v době, kdy o vyloučení českých dětí z německých škol v Moravské Ostravě bylo zemskou školní radou rozhodnuto. Ježto podle §u 40, zákona ze dne 27. listopadu 1905, z. z. č. 4 z roku 1906 nemá stížnost do rozhodnuti zemské školní rady podaná, odkládacího účinku, nelze z tohoto stanoviska proti vynesení dotčenému ničeho namítati.

V důsledku tohoto právního stavu provedl předseda okresního školního výboru vyloučení českých děti z německých škol v Morav. Ostravě. Brzy na to bylo - podle zprávy předsedy zemské školní rady v Brně - zjištěno, že vyloučené děti nedocházejí ani do škol veřejných ani soukromých, a že také nejsou vyučovány v domácnosti, což ovšem odporuje §u 20, zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., doplněného zákonem ze dne 2. května 1883, č. 53 ř. z. Opíraje se o právo, vyplývající z §u 205 řádu školního a vyučovacího, žádal proto předseda okresního školního výboru zprávu od rodičů o tom, kým jsou dotyčné dítky vyučovány, kde a v kterém oboru; zprávu žádanou od rodičů neobdržel.

Důsledkům tohoto odporu musí ovšem rodiče se podrobiti. Předsedou okresní školní rady nebylo bráněno rodičům, aby datli dítky své vyučovati ve škole soukromé nebo v domácnosti. Avšak rodiče takových dětí, které jsou vyučovány ve škole soukromé nebo doma, jsou povinni učiniti předepsané kroky, pokud se týče - jde-li o vyučování domácí - žádati o to, aby dítky jejich byly osvobozeny od návštěvy školy veřejné. Pokud se tak nestalo, trvá povinnost dětí navštěvovati školu veřejnou a to onu, z niž nebyly vyloučeny. Ježto školní úřady, tedy i okresní školní úřad bdíti mají nad tím, aby žádné dítě nezůstalo bez předepsaného vyučování, mají přirozeně také právo žádati od rodičů, jichž dítky žádnou veřejnou školu nenavštěvují, potřebná vysvětlení, aby na tomto podkladě další opatření mohly učiniti. Takovým opatřením jsou rodiče povinni se podrobiti i může po případě býti i nařízeno, aby dítě bylo dáno do veřejné školy obecné nebo soukromé s právem veřejnosti. Rodiče mohou žádati podle §u 206, aby jejich dítky, pokud jsou vyučovány doma nebo na škole soukromé bez práva veřejnosti, byly připuštěny ke zkoušce z předmětů povinných nebo nepovinných na obecné škole veřejné nebo soukromé s právem veřejnosti nebo na takové škole měšťanské. Zkoušku propouštěcí jsou dítky, jež se vyučují doma nebo na škole soukromé, nemající právo veřejnosti, vykonati povinny.

Zakazuje-li vynesení, o něž jde, správám škol připouštění dětí, o nichž není známo, zdali a jak byly vyučovány, ke zkouškám, není tím zajisté znemožněno konání takových zkoušek a vyhrazuje okresní školní úřad vzhledem k výjimečným poměrům pro sebe právo udíleti povolení ke konání zkoušek takových, aby dle povinnosti své mohl se přesvědčiti o tom, jak děti vědomostí předepsaných nabyly.

Přihlížejíc k těmto okolnostem, nemá správa vyučovati příčiny, aby z moci úřední jakýmkoli způsobem zakročovala proti předsedovi okresní školní rady v Moravské Ostravě.

V Praze dne 21. prosince 1921.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Šrobár, v. r.

IV./3430 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Křepka, dra Baerana, Böhra, inž. Junga, dra Kafky a druhů,

že v Moravské Ostravě mělo býti 5000 osob oloupeno o volební právo tím, že zmizely stálé voličské seznamy (tisk 2938).

Až do června 1921 byly v Moravské Ostravě vykládány každého půl roku k nahlédnutí stále tytéž, již hned po vyjití zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n., sdělané, tištěné seznamy voličské, doplňované vždy jen dle výsledku řízení reklamačních. Tento postup vedl k mylnému i pány interpelanty sdílenému názoru, že se vykládati mají k nahlédnutí vždy tytéž seznamy voličské a že seznamy znovu vyložené odchylovati se smějí od posledně vyložených jen změnami, doplňky a opravami, provedenými při posledním řízení reklamačním. Nesprávnost tohoto názoru vyplývá již z ustanovení §u 8 odst. 1. zákona o stálých seznamech voličských, dle něhož poslední seznamy voličské mají býti jen podkladem pro sestavení nových seznamů voličských, v nichž dlužno provésti ťvšechny změny během uplynulého pololetí nastaléŤ. Staré seznamy voličské samy nemohou býti pro nové pololetí použity tím, že by se v nich snad provedly změny nastalé během posledního pololetí, neboť tyto seznamy musí, dokud nové seznamy nestaly se pravoplatnými, beze změny zůstati, ježto podle ustanovení §u 14 téhož zákona, nastala-li potřeba volby v době, kdy jsou vyloženy seznamy nové a běží pro tyto seznamy řízení reklamační, voleno býti musí na základě nezměněných seznamů z období předešlého.

Je přivozeno, že v obci tak rušné, jako jest Moravská Ostrava, v níž poměry populační podléhají rychlým změnám, voličské seznamy v červnu 1921 znovu po 1 1/2 roce sestavené liší se značně od seznamů původních. Mimo to bylo zjištěno, že v prvních tištěných seznamech voličských bylo zapsáno na 1500 cizích státních příslušníků, jmenovitě těch, kteří rozdělením Těšínska stali se státními občany Polskými; dále na 1500 osob zemřelých a vystěhovalých, počítaje v to i vojíny demobilisované a jinam službou přikázané, a že scházelo v nich na 2000 voličů,. kteří zatím dosáhli 21. roku věku, na 1500 voličů se přistěhovavších, vrátivších se zajatců, demobilisovaných příslušníků vojska a pod.

Nedalo se proto, nehledě ani k svrchu zmíněné zákonné nepřípustnosti vyložiti pro období nové zase staré seznamy voličské, tak veliké množství nastalých změn provésti v dosavadních tištěných seznamech již z důvodů technických, neboť dle § 7 odst. 2. svrchu uvedeného zákona mají seznamy voličské sestaveny býti v domech podle abecedního pořadu voličůŤ.

Byly-li v nově sestavených seznamech voličských vady, zejména nebyly-li v nich, jak se domnívají páni interpelanti, zapsány osoby, které se v den sčítání lidu nezdržovaly v Mor. Ostravě, bylo věcí zúčastněných stran, domáhati se toho, aby případné vady byly opraveny v řízení reklamačním.

Proti voličským seznamům, vyloženým v Moravské Ostravě dne 15. června 1921 bylo také podáno 7248 reklamací, z toho 7143 reklamací domáhajících se zapsání voliče, 102 reklamací žádajících opravy jména neb adresy a 3 reklamace žádající vyškrtnutí voliče. Reklamační komise odmítla z toho počtu 3400 reklamací o zapsáni jako bezpředmětných, ježto reklamovaní voliči již byli v seznamech zapsáni, dalších 1712 reklamací o zapsání bylo zamítnuto jako neoprávněných, jelikož reklamovaní voliči již zemřeli, se odstěhovali nebo jsou nesporně cizinci. Naproti tomu bylo příznivě vyřízeno 102 reklamací na opravu jména, 3 reklamace na škrtnutí voliče a 2031 reklamací na zapsání voliče.

Vzhledem k počtu téměř 20.000 voličů v Mor. Ostravě není svrchu zmíněný počet odůvodněných reklamací nikterak tak příliš značný, aby se mohlo mluviti o úmyslném oloupení voličů o volební právo.

Dlužno připomenouti též, že stížnost podaná ve věci reklamačního řízení do postupu komise reklamační byla nálezem volebního soudu ze dne 17. září 1921, č. 168121, zamítnuta jako bezdůvodná, proti rozhodnutím reklamační komise ohledně volebního práva jednotlivých osob pak vůbec žádných stížností k volebnímu soudu podáno nebylo.

Tvrzení interpelace, že staré seznamy zmizely, je.:naprosto nesprávné. Tyto seznamy jsou uloženy ve spisech úředních a mimo to i jednotlivé strany měly tyto seznamy po ruce.

Při vyložení stálých voličských seznamů v červnu 1921 nebyly v Moravské Ostravě ve smyslu § 8 zákona o stálých seznamech voličských po domech seznamy voličů v domech těch bydlících, vůbec vyvěšeny a jest proto bezpodstatná námitka interpelace, pokud vytýká vady těchto vývěsků po domech. Ministerstvo vnitra učinilo však opatření, aby bylo napříště ustanovení předposledního odstavce § 8 cit. zákona bezpodmínečně šetřeno.

Z.uvedeného vyplývá, že interpelace tato spočívá jen na mylném výkladu zákona a že při zmíněném vyložení stálých seznamů voličských v Mor. Ostravě nešlo o žádné zneužití moci úřední nebo dokonce, jak interpelace tvrdí o podvody, a že jmenovitě právo voličů, proti seznamům voličským námitky podávati, nebilo nikterak porušeno.

Z toho důvodu není také pražádné příčiny, aby vláda poháněla dotyčné činitele při vyložení seznamů a řízení reklamačním zúčastněné k zodpovědnosti.

Přes to byl vzhledem ku trestnímu oznámení podanému Deutsche Nationalpartei a spol. učiněn státnímu zastupitelství v Moravské Ostravě u tamního krajského soudu návrh na zahájení vyhledávání proti neznámým pachatelům pro zločin dle § 101 tr. z. Vyhledávání to dosud není skončeno. Výsledky jeho budou kontrolou šetřeni administrativního.

Ministerstvo vnitra dává každého půl roku podřízeným úřadům přesné pokyny, aby při vykládání stálých seznamů voličských pečlivě bylo šetřeno ustanovení zákona a jest na voličích samých, domnívají-li se, že vyložené seznamy jsou snad neúplné nebo vadné, aby plnou měrou využili zákonem jim přiznaného práva reklamačního.

V Praze dne 11. ledna 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

V./3430.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci poslance Hakena a druhů

o provádění zákona o obstavení velkostatků (tisk 3190/IV.).

Udíleti svolení k právním jednáním podle §u 1 zákona ze dne 9. listopadu 1918; č. 32 Sb. z. a n., příslušelo původně ministerstvu zemědělství. Působnost tato přešla zákonem ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n., na státní pozemkový úřad, který vstoupil v činnost dne 15. října 1919.

Činnost dle zákona č. 32 Sb. z. a n. 2 r. 1918 jest v nejužší souvislostí s udílením souhlasu podle §§ 7 a 18 zákona za dne 16. dubna 1919, č. 215 b. z. a n. (zákona záborového), o kterýchžto případech vedou se přesné záznamy, a to pro zcizení a směny seznam A., pro zavazení seznam B. a pro pachty seznam C.

Celkem jest znamenáno případů:

úhrnem 2929 případů.

Od konce dubna 1921 do konce září 1921 bylo propuštěno v 610 případech celkem 1165 ha 39 a půdy, z čehož připadá na půdu:

zbytek pak pro účely komunikační a jiné.

Pokud úřední činnost, vyřizováni běžných spisů a dosavadní omezený počet úřednictva i místností státního pozemkového úřadu dovolují, pracuje tento úřad o podrobných statistických výkazech a výsledcích shora uvedené činnosti od vydání zákona č. 32 Sb. z. a n. z r. 1918 až po dobu poslední. Z důvodů těch - nehledě ani k technickým obtížím spojeným s reprodukováním velmi obsáhlého spisového materiálu - nelze uváděti jednotlivě případy uděleného souhlasu po př. svolení.

V Praze dne 27. ledna 1922.

Předseda vlády:

Dr. Ed. Beneš, v. r.

VI./3430.

odpověď

správce ministerstva pro zásobování lidu

na interpelaci posl. Malé, Mikulíčka a druhů o zvýšení cen mléka a o stanovení jeho jakosti zákonu nevyhovující (tisk 3190/XII.).

Paritní komise, ustavená v březnu r. 1921 u ministerstva pro zásobování lidu pro úpravu obchodu mléčného, sestává v stejném poměru ze zástupců konsumentů, producentů i obchodu.

Konsumenty zastupují v paritní komisí jejich zástupci v říšské hospodářské radě.

Jakožto odborný expert jmenován byl mlékařský referent zemědělské rady.

Úprava ceny a jakosti mléka, o nichž byla v tisku počátkem listopadu 1921 zprava, stala se ve schůzí výše zmíněné paritní komise dne 4. listopadu 1921 na základě úsudků odborníků, se souhlasem zástupců konsumentů, jakožto důsledek zhoršených výrobních poměrů na trhu mléčném. Bylo se oprávněně obávati, že by Velká Praha zůstala bez mléka.

Cena v drobném prodeji stanovena byla při mléku plnotučném, pasteurisovaném, mlékárenském a při mléku nepasteurisovaném, vyrobeném v kravínech, ve stájích bez hospodářství na 4 Kč, při mléku nepasteurisovaném od mlékařů a obchod. mlékáren pak stanovena v drobném prodeji na 3 Kč,80 h.

Činnost paritní komise vztahuje se jen na obvod Velké Prahy a proto i ceny jí stanovené mafií platnost jen pro Velkou Prahu. Nejsou vyšší nežli v ostatních velkých konsumních střediscích našeho státu; naopak jsou města a místa průmyslová, kde mléko za souhlasu konsumentů prodává se za ceny vyšší pražských. V těchto případech dějí se opatření, aby ceny byly sníženy a dle možnosti vyrovnány tak, aby zamezeno byl spekulativnímu obchodu mlékem.

Aby se dostalo mléka i chudým a nemajetným rodinám, jimž by cenou bylo nedosažitelno, jest zařízeno, že ťOchraně matek a kojencůŤ poskytuje se za sníženou cenu mléko potřebné pro kojence a děti chudých, nemajetných rodin.

Pokud se týče hodnoty tukové, jakosti mléka, byla pro plnotučné mléko stanovena nejnižší mez 2.8% tuků; publikované číslo 2.08% nebylo správným a bylo do tisku chybně vloženo.

Usnesení paritní komise o nejnižší mezi 2.8% tuků bylo opraveno na výši dosaváde platnou v regulativu mléčném pro Velkou Prahu, t. j. 3.2% tukové hodnoty.

Ministerstvo pro zásobování lidu věnuje veškeru péči, aby Velká Praha co do množství i jakosti mléka byla uspokojena. Ve shodě s fysikátem magistrátu města Prahy pracuje o novém mléčném regulativu pro Velkou Prahu na zajištěni zdravého mléka a opatření proti jakémukoliv falšování mléka, kterýžto regulativ má sloužiti jako rámcový a vzorný regulativ dle potřeby i pro ostatní velká konsumní střediska v republice.

V Praze dne 10. ledna 1922.

Správce ministerstva pro zásobování lidu. Ministr:

Srba, v. r.

VII./3430.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Nejezchleba Marchy a soudruhů

o požáru vojenských baráků v Hranicích na Moravě (tisk 3181/XVI.).

Odpovědnost za politováníhodnou událost v Hranicích, jež stala se předmětem této interpelace i dalšího dotazu v poslanecké sněmovně podaného, svalována jest neprávem na majora Falguiera, velitele školy.

Prozatímní umístění Ústředního jezdeckého ústavu v Hranicích v roce 1920 bylo usneseno po četných poradách a úvahách, při kterých se nepřihlíželo k osobním zájmům. Nad to major Falguiere byl pouze velitelem jednotky, který prováděl rozkazy.

Zatímní zařízení v Hranicích bylo skoro se všech hledisek výborné; přes to mělo stinnou stránku, totiž umístění koní ve velké boudě; která za tímto účelem byla přizpůsobena na stáje. Ťato adaptace bula proveditelná s malým nákladem a bylo příčinou, že toto řešení bylo ihned přijato. Každý si byl vědom nebezpečí, které při požáru by vyplývalo ze soustředění 150 koní v dřevěném baráku; tato okolnost byla ihned oznámena velitelem školy a zároveň plukovníkem inspektorem jezdectva.

Při první prohlídce náčelníka hlavního štábu a generálního inspektora čs. vojsk (koncem ledna) major Falguiere na místě samém upozorňoval na nebezpečí, které vyplývá hlavně z nedostatku východů a žádal o dovolení zříditi několik východů z nouze. Tyto východy byly zřízeny a jen dík tomuto opatření mohlo býti asi 20 koní zachráněno z výhně dne 12. srpna.

Ve stájích byla nařízena a prováděna nejpřísnější opatření: 4 muži měli permanentní službu každodenně, důstojníci a poddůstojníci ze žactva byli určeni k této službě a každou noc byly určeny dvě obchůzky důstojníků. Celý rok prošel bez nejmenší příhody.

Kdyby se bylo rychleji uskutečnilo definitivum zařízení školy tak, jak se stalo v Hodoníně, a kdyby přesídlení bylo provedeno ku konci kursu tak, jak toho žádal major Falguiere, neštěstí by se nebyla přihodilo.

Krátce 12. srpna o půl jedné odpoledne po dvou měsících veder a bezpříkladného sucha, za parného dne a velkého větru přihodilo se, že jiskra komínu vojenské akademie zapálila střechu boudy. Tato byla pokryta dehtovým papírem. Během dvou minut celá střecha byla v ohni a spadla na koně.

Bylo to sice veliké neštěstí, ale nutno konstatovati, že z mužstva nepřišel nikdo o život a že za neštěstí není možno činiti někoho odpovědna.

Již delší dobu žádal major Falguiere o definitivní přemístění školy do vhodných místností, nezbytných pro udržování koní a pro všeobecnou práci. Ježto se situace v Pardubicích ani nezměnila, ani nezlepšila, nebylo možno, aby se tam škola vrátila. Uvažovalo se o přemístění do Brandýsa, do Staré Boleslavi a do Bzence. Ale všude stejné nesnáze ubytovací znemožnily provedení. Tu teprve po četných pátráních a obtížích všeho druhu bylo rozhodnuto přemístiti školu do Hodonína, což jest dnes již uskutečněno. Major Falguiere nemůže býti činěn ani v nejmenším odpovědným v celé této záležitosti. Od té doby, kdy major Falguiere byl pověřen organisací a vedením Ústředního jezdeckého ústavu, bylo jedinou jeho snahou pracovati v zájmu čs. jezdectva.

Příčina požáru, jakož i eventuelní vina na tomto, byla vojenskou správou všestranně vyšetřována jak velitelstvím Ústředního jezdeckého ústavu, tak zemským vojenským velitelstvím pro Moravu a Slezsko, jakož i delegovanou dvoučlennou komisi M. N. O.

Na základě příslušných protokolů nařídilo M. N. O. vojenskému prokurátorovi vyšetřování ve smyslu §u 134 v. tr. ř., které ještě není skončeno.

Záležitost nadporučíka Kolína má se zcela jinak, než jak v interpelaci líčeno:

Dne 29. listopadu 1920 v 18 hodin shromáždil generál Chabord profesory a instruktory vojenské akademie, aby s nimi projednal otázky výcviku.

Ke konci této schůze hovořil s nimi o politické a vojenské situaci evropské, jakož i o okolnostech, za jakých by Československo mohlo býti podporováno Francií nastal-li by konflikt s Německem. Konče, vyslovil míněni, že mnoha čsl. důstojníkům schází rozhodnost a že mají též málo citu pro odpovědnost.

Tu se stalo, že nadporučík Kolín povstal, protestoval dosti prudce proti těmto slovům a přešel v řeči své na théma velikého hangáru, který podle jeho názoru nebyl udělán pro koně Ústředního jezdeckého učiliště, jež tam měli býti dáni.

Jest nutno poznamenati, že nadporučík Kolín byl opilý, což všichni přítomní důstojníci mohli konstatovati (výpověď podplukovníka Svátka, jenž byl schůzi přítomen).

Po skončení schůze odebral se generál Chabord do kanceláře podplukovníka Svátka a uložil nadporučíku Kolínovi trest osmidenního vězení z tohoto důvodu ťDrzé chování a vystupování vůči generáloviŤ.

Nadporučík Kolín nebyl tudíž potrestán pro své protestování o stájích Ústředního jezdeckého učiliště, nýbrž pro své vystoupeni ve schůzí a pro opilství.

Co do jeho přeložení z vojenské akademie a jeho odeslání do Bratislavy jako důsledek tohoto potrestáni, rovněž není správný předpoklad interpelace.

Nadporučík Kolín, povýšen několik dní po této aféře na kapitána, byl odeslán do vojenské akademie, aby řídil opravné práce, jež tam byly konány (zřízení jízdárny, amfitheatru, dvou velkých hangárů, vnitřního cvičného terénu atd.).

Na počátku měsíce dubna 1921, tedy 4 měsíce později, M. N. O, pokládajíc jeho poslání za skončené, přidělilo jmenovaného k stavebnímu ředitelství Z. V. V. v Bratislavě. Generál Chabord nežádal nikdy o přeložení kapitána Kolína.

V Praze dne 7. ledna 1922.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.