Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že Státní pozemkový úřad vůči legionářům neprovádí nařízení vládní ze dne 19. listopadu 1920, čís. 260 Sb. z. a n.

Vláda Československé republiky prodloužila pravomoc S. P. Ú. nařízením vládním ze dne 19. listopadu 1920, čís. 260 Sb. z. a n., výhradně pokud jde o půdu do vnuceného pachtu legionářům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byla prodloužena pravomoc S. P. U., přidělovati půdu do vnuceného pachtu, pro všecky občany bez rozdílu. Zdálo by se, že opatření vlády legionářům, kteří se vrátili do občanského života až na sklonku r. 1920, umožnilo nabýti půdy do vnuceného pachtu. Ale tomu není tak. V celé řadě případů netečností nebo zlovůlí odborných poradců S. P. Ú., majitelů a velkonájemců půdy, ba i lhostejností S. P. Ú. samotného, stalo se, že legionáři, ač byli oprávnění a vyhovovali všeobecným podmínkám, kladeným na žadatele, přídělu půdy do vnuceného pachtu neobdrželi. Tak na př. Beránek Jan, r. l. v Pavlově č. 34, p. Unhošť, podal si přihlášku o vnucený pacht u odb. poradce S. P. Ú. na Kladně před 10 měsíci. Přihláška přes všecky urgence u odborového poradce S. P. Ú. zůstala nevyřízena. Leg. Josef Pavlas z Dolní Vsi, p. Bestvina, okres Čáslav, žádal o příděl půdy do vnuceného pachtu z velkostatku Nasavrky, Komisař S. P. Ú. v Nasavrkách prohlásil se nekompetentní přihlášku vyřizovati, odkázal žadatele na odborného poradce v Chrudimi. Při předvolání oznámil tento žadateli, že není pro vyřízení jeho žádosti a odkázal jej na odborného poradce S. P. Ú. v Chotěboři, kde mu bylo po delším čekání oznámeno, že akce s přídělem půdy do vnuceného pachtu pro legionáře jest již skončena. 31 legionářů, členů Čsl. Obce Legionářské v Nivnici obdrželi do vnuceného pachtu půdu na 3 roky na podzim roku 1920 z velkostatku Lichtensteina v Nivnici. Na námitky velkostatku byl tříletý nájem změněn na dobu jednoho roku a v náhradu slíbena jim půda, kterou nechali někteří vnucení pachtýři neobdělanou v měsíci únoru 1921 (podle výnosu č. j. 5738/14, 342/20-V., 5735/17, 685/20-V.). Dodnes však výnosy S. P. Ú. provedeny nebyly, zato správa velkostatku oznámila, že příděl, který legionářům byl původně přidělen, béře do svého hospodaření a legionáři zůstávají bez přídělu přes to, že jim příděl zrušen S. P. Úřadem nebyl. Legionáři z obcí Živonína u Řepína u Mělníka, počtem 11, ucházeli se o příděl půdy do vnuceného pachtu. Příděl obdrželo jen 5 legionářů, 11 měr s poznámkou, že ostatní obdrží pacht po skončených žních. Po žních byl zmíněným 5 uchazečům pacht odebrán s ujištěním, že příděl bude jim dán z jiné parcely. Stalo se tak na nátlak velkonájemce. Podle daných slibů legionáři se zachovali a žádali odborného poradce dra Bezděku na Mělnicku, aby příděl byl konečně proveden. Tento slíbil, že do 5ti dnů věc bude vyřízena, jelikož prý musí dáti velkostatek své vyjádření. Po třech měsících příděl doposud proveden nebyl a při osobní intervenci jím sděleno, že spisy, týkající se přídělu, byly zaslány do Prahy k S. P. Ú. Při intervenci u S. P. Ú. bylo jim řečeno, že spisy nedošly a že budou ještě u odborného poradce na Mělníce. Při nové intervenci u odborného poradce na Mělníce, odkázal je pan dr. Bezděka opět na S. P. Ú. do Prahy, kde věc doposud leží nevyřízena.

Legionáři z obce Sv. Mikuláše a Kutné Hory žádali v měsíci dubnu r. 1921 o příděl půdy do vnuceného pachtu u odborného poradce S. P. Ú. p. Vraného v Kutné Hoře. Příděl byl žádán ze dvora p. Kubáska. Přes to, že u odborného poradce bylo několikráte intervenováno, byly tyto intervencí bezvýsledné a ku konci p. Vraný prohlásil, aby si legionáři hledali příděl, kde chtějí. V důsledku toho obrátili se legionáři na post, dra Patejdla s písemnou žádostí, kterou tento doručil S. P. Ú. v Praze, aby v řízení bylo pokračováno. Dne 17. září bylo ohledně žádaného přídělu komisionelní řízení za přítomnosti správce S. P. Ú. pana Polanského, při kterém nebylo docíleno dohody, poněvadž velkonájemce p. Kubásek zdráhal se přistoupiti na podmínky, navrhované správcem S. P. Ú. p. Polanským, který na konec dal lhůtu oběma stranám, aby se do 7 dnů dohodly. Když legionáři za účelem dohody došli k p. Kubáskovi, odpověděl: ťDám vám co budu chtít a kdy budu chtít.Ť - Na vyzvání obvodové úřadovny S. P. Ú. ze dne 1. října, aby sdělil podmínky pachtovní, sdělil legionářům: ťPoměry se mění v náš prospěch. (Byla doba karlistického puče.) Nedám vám nic.Ť Na výzvu S. P. Ú. dne 25. října 1921 řekl: ťPole je moje, nedám, nemám s vámi co mluvit.Ť - Na vyzvání obecního úřadu, aby se dostavil ku projednání smlouvy nájemné, vzkázal, že tam nemá co dělat a do dnešního dne nevyhověl příkazům S. P. Ú. a také nebyl za to volán k odpovědnosti.

Legionáři z Pošné u Pacova již přes rok dožadují se přídělu půdy do vnuceného nájmu podle § 63, však marně. Důvody odmítnutí jsou, že žadatelé chtějí jiné pole než se jim nabízelo, že žádali o dvě pole místo jednoho a že na př. legionář Ženíšek jest synem majitele většího hospodářství a že ho mohou živiti rodiče. Všechny tyto důvody jsou falešné. Všichni tři legionáři živí se nádenickou prací, protože nezámožní rodiče dospělé syny vydržovati nemohou. Otec leg. Ženíška jest 9 roků mrtev, matka jeho má 6¹/₂ míry pole a to nazývá S. P. Ú. větším hospodářstvím, které má legionáře i s jeho rodinou jeho matka živiti. Žadatelé prohlásili, že by jim byla dvě pole ve výměře 7 měr a 8 měr milejší, ale byli ochotní přijati, co se ujedná. Okresní poradce z Pelhřimova, pan Vršecký, je proti žadatelům předpojat a nemůže býti nestranný a spravedlivý, protože na Pacovsku veřejné mínění tvrdí, že okres, poradce S. P. Ú. jest současně hospodářským správcem velkostatkáře, jehož majetek náleží pod zábor. Opětné urgence, aby splněny byly oprávněné a zákonné žádosti o příděl půdy legionářům z Pošné, zůstávají nevyřízeny.

Podobným způsobem se zachází s legionáři ve Vys. Libně u Mělníka, kterým S. P. Ú. přiřknut přiděl po 5 měrách, ale je proti majiteli půdy bezmocný, poněvadž jej dosud nepřiměl k tomu, aby přidělenou půdu vydal. Mohli bychom snésti sta podobných příkladů, abychom dokumentovali, jak zákony a nařízeni vlády Československé republiky jsou obcházeny následkem lhostejností úřadu, který klidně přihlíží, jak výnosy jeho jsou ignorovány. Tímto způsobem byla značná část legionářů poškozena a proto táží se podepsaní:

Jakým způsobem chce vláda Československé republiky postarati se, aby Státní Pozemkový Úřad revidoval přihlášky z nicotných důvodů zamítnuté a dodatečné provedl příděl půdy do vnuceného pachtu?

V Praze dne 13. ledna 1922.

Dr. Patejdl, David, Pšenička, Jaša, Oríšek, Špatný, Netolický, Hrušovský, Sladký, dr. Vrbenský, Al. Kříž, Kubál, Svoboda, Trnobranský, Landová-Štychová, Zeminová, dr. Bartošek, Marek, Koudelka, Karpíšková, Langr, Pelikán.

XI./3351 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Mayera a druhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o zabavení časopisu ťDer deutsche LandboteŤ ze dne 22. června 1921.

Svrchu uvedené číslo časopisu ťDer deutsche LandboteŤ propadlo z části červené tužce dohlédacího úřadu, poněvadž v něm byly tyto řádky: ťTak na př. byli delší dobu v Praze a Plzni nesmírné důležití t. zv. ťčeští legionářiŤ, t. j. vojáci, kteří v mnohý tisících přeběhli, theatrálně našňoření, kteří se vyznamenali obzvláště ohrožováním a týráním Němců, žen a dětí, odváživších se pronésti v jejich blízkostí nesměle německé slovo.

A právě v téže době, kdy se v celé československé veřejnosti zpívalo alleluja velezrady, prohlásil tatíček Masaryk ve svém prvním poslání ve sněmovně, že ještě nikdy nebyla provedena ve světě revoluce tak ušlechtilými, vznešenými a čestnými prostředky, takže sprostý podvod a potměšilá zrada byla ještě natřena olejem svatosti.Ť

A dále místo:

ťAvšak i po zřízení českého státu, které bylo posvěceno nejhoršími násilnostmi legionářů v německých částech Čech, chování Čechů se nezměnilo.Ť

Zde obsažená líčeni shodují se se skutečnostmi, které se v posledních létech staly a kterých také úřady nemohou popříti, nelze proto pochopiti, jak se může v demokratické republice propůjčiti úřad k takovému rdoušení našeho německého tisku.

Podepsaní se táží, jsou-li páni ministři ochotní, vydati ihned vhodné pokyny, že se karlovarským úřadům ukládá, aby napříště ustaly od tohoto neodpovědného obtěžování časopisu ťDeutscher LandbotteŤ?

V Praze dne 22. června 1921.

J. Mayer,

dr. Lodgman, inž. Jung, Patzel, dr. Lehnert, J. Fischer, inž. Kallina, Wenzel, Röttel, Schubert, Heller, Zierhut, Kaiser, dr. Spina, Křepek, Windirsch, Scharnagl, dr. Brunar, Matzner, dr. Radda, dr. Feyerfeil, Pittinger.

XII./3351 (překlad).

Interpelace

poslance Krause a druhů

ministrovi financí,

aby v pohraničních okresích Čech byla snížena daň z obratu, daň z příjmů a daň výdělková.

Pro klesnutí německé marky obyvatelstvo pohraničních okresů mnoho nakupovalo, velká jeho část využila laciných nákupů v Sasku, Slezsku a Bavorsku, a jest skutečností, že mnohé rodiny nenakoupily jen nezbytně potřebného oděvu, obuvi, konfekčního zboží a jiných potřeb pro domácnost, nýbrž pořídily si celé výbavy a uhradily si v Německu svou potřebu na velmi dlouhou dobu. To se stalo zvláště v okresech německojablonském, šluknovském, varnsdorfském, rumburském, libereckém, děčínském až k Chebu a Aši, jakož i v okrese trutnovském a v jihočeských pohraničních okresech.

Nyní nastává právě vyměřování daně z obratu za rok 1921 a také daň z výdělku bude předepsána na rok 1922 podle výsledku loňského roku.

Spravedlivé vyměřování daní nemá se opírati o zásadu, aby státu byly získány stejné nebo vyšší daně, nýbrž spravedlivé vyměřování daní má bráti náležitý zřetel k výdělečným a příjmovým poměrům poplatníků.

Vycházející z této zásady, táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Ví pan ministr financí o vylíčených poměrech a jest pan ministr ochoten vydati berním správám pohraničních okresů pokyny, aby vyměřujíce daň z obratu, z výdělku a z příjmů, snížily tuto daň přiměřeně k omezeným provozním poměrům a ke sníženým příjmům obchodníků a živnostníků?

2. Aby při vyměřování daně z obratu nebraly za základ obratu z roku 1920, nýbrž skutečně dosaženého obratu v roce 1921?

3. Jestliže by se při ukládání daně z obratu a z příjmů naskytly pochybnosti o přiznání, aby donutily tyto poplatníky vysvětliti nebo doplniti přiznání ještě před vyměřením?

V Praze dne 12. ledna 1922.

Kraus,

dr. Radda, dr. Brunar, Windirsch, dr. Hanreich, dr. Petersilka, J. Mayer, Matzner, Heller, Schälzky, Budig, Scharnagl, Mark, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Baeran, Zierhut, Pittinger, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Böhr.

XIII./3351 (překlad).

Interpelace

poslanci inž. Othmara Kalliny a druhů

ministrovi spravedlnosti

o neslýchané konfiskační praxi chebského státního zastupitelství, která se obrací zvláště proti časopisu ťEgerer KreisblattŤ.

Žijeme v svobodné, demokratické republice, prohlašuje se nám to denně již přes tří léta. Nejprve měla se přetvořiti ve vyšší Švýcarsko, nyní bylo však uznáno, že se Čechům nehodí švýcarský příklad ze zvláštních důvodů, poněvadž by pak musilo nastati skutečné zrovnoprávnění národů. Proto bylo nutno vynalézti soustavu, jíž by se dalo užití a vzalo se nyní útočiště k soustavě belgické. Tato se prý hodí lépe na naše poměry, poněvadž tam, jak známo, francouzská menšina bezohledně ovládá a potlačuje flámskou většinu.

Pro míru svobod v tomto státě jsou nejlepším měřítkem obzvláště censurní poměry. V této demokratické republice zuří tiskový censor od vybudování státu tak neslýchaně a surově proti našemu německému tisku, že nelze vůbec mluviti o nějakém právu volného projevu mínění. Jest zvláštní zásluhou chebského státního zastupitelství, že koná po této stránce práci nadlidskou, články, které v mnoha časopisech německé části Čech přes přísnou censoru směly vyjíti bez závady, v Chebu propadají censuře, ba na člověka to působí tak, jakoby to bylo spojeno s úmyslem, tamnější národní tisk vůbec umlčeti. Buďtež dnes uvedeny pouze dva příklady:

V čísle 99. ze dne 17. prosince 1921 ve článku ťNáš cílŤ, poslední odstavec:

ťPrávo sebeurčení našeho národa - veliká německá vlastŤ a v čísle 1. ze dne 5. ledna 1922 ve článku ťSvětové poslání českého národaŤ slova:

ťPřes to, že Češi mnoho užívají hesla ťodrakouštitŤ, Joklík vyvozuje, že v Československu jest všechno mnohem horší a zaostalejší než v starém Rakousku, jemuž se Československá republika podobá nejen co do svého ethnografického základu. Ústavní základní zákony, ústavní listina, jazykový zákon, všechny volební zákony atd. byly usneseny v Československu bez společné práce s Němci Národním shromážděním, jež se samo jmenovalo. Tato ústava, naplněná centralistickým duchem; jest všechno ostatní, jen nikoliv nepodobní švýcarského vzoru, který přeci národně smýšlející státy jedině činí trvale života schopnými. Němci podle vzoru pověstného uherského zákona o národnostech byli stlačeni na pouhou menšinu, která jest jazykově uznána teprve tehdy, dosahuje-li v okrese 20% obyvatelstva, češi však, kteří ve starém Rakousku jakoukoliv centralisační politiku nejostřejšími prostředky potírali, nyní by v novém českém státě všecko sestátnili, tak na př. nemocenské pojištění, soukromé dráhy v německé části Čech, bezpečnostní službu v obcích atd. O tom rozhodovaly nikoliv hospodářské důvody, nýbrž provedení jejich jazykové politiky. První odstavec své knížky končí slovy: Nedorozumíme-li se v poslední chvíli s Němci, rozpadne se republika (alespoň ve svém nynějším tvaru) právě tak, jako se rozpadlo Rakousko a Uhersko, poněvadž neuměly včas uspokojiti svých národůŤ.

Podepsaní se proto táží pana ministra, je-li ochoten postarati se o to, aby konečně přestalo neslýchané a demokratické republiky nedůstojné rdoušení německého národního tisku, které pracuje o promyšleném a soustavném jeho zničení?

V Praze dne 12. ledna 1922.

Inž. Kallina,

Pittinger, dr. Luschka, dr. Brunar, dr. Petersilka, Knirsch, dr. Baeran, Schälzky, inž. Jung, Mark, dr. Hanreich, dr. Lodgman, dr. Radda, Kraus, dr. Körmendy-Ékes, Simm, Wenzel, Budig, J. Mayer, Heller, Kostka, dr. Kafka, dr. E. Feyerfeil.

XIV./3351 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi financí,

že ve městě Olomouci se nestejné nakládá s berními poplatníky německými a českými.

V interpelaci, podané dne 22. června 1921 (tisk 2694), na níž přes ustanovení §u 28 j. ř. poslanecké sněmovny nebyla dosud dána odpověď, konstatuje se také, že ťČechoslavieŤ, která získala mnoho milionů lichvářského zisku, vykořisťujíc solní monopol, jejž na ní vláda přenesla, nebyla ještě zdaněna, ba neučinila dosud ani přiznáni daně z příjmů a daně výdělkové. Budiž nyní připojeno, že finanční referent města Olomouce poukázal ve schůzi ze dne 9. července 1921 na to, že nejen ťČechoslavieŤ, nýbrž také jiné podniky neobdržel dosud ještě daňových předpisů za rok 1919, že všechny tyto podniky tak podivuhodně ožívající výhod, jsou české, není zajisté pouhou náhodou. Jestliže se nyní ještě vedle této skutečnosti, jíž i Češi přiznávají a na niž si stěžují, ukládají německým berním poplatníkům olomouckým nepřiměřeně vyšší daně, než českým obchodníkům stejného druhu, pomyslí-li se dále, že městu Olomouci hrozí shroucení pod břemenem dluhů a že bude dlužno na příští rok předepsati 600% obecní přirážky, jeví se postup olomoucké berní správy ve správném světle, Proti německým berním poplatníkům postupuje se soustavně s největší krutostí, kdežto češti berní poplatníci jsou přímo neodpovědným způsobem chránění.

Podepsaní se proto táží pana ministra financí:

1. Jak se může ospravedlniti, že nebyl zdaněn milionový zisk ťČechoslavieŤ a jiných větších českých společností?

2. Jest pan ministr financí ochoten učiniti opatření, aby byla této společnosti daň ihned předepsána?

V Praze dne 15. ledna 1922.

Dr. Brunar,

Knirsch, dr. Keibl, Schälzky, Scharnagl, dr. Medinger, dr. Lodgman, dr. Radda, Budig, dr. Baeran, dr. E. Feyerfeil, Kostka, inž. Kallina, dr. Schollich, Simm, dr. Lehnert, Kraus, Bobek, Schubert, Patzel, dr. Luschka, Mark.

XV./3351 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Raddy a druhů

ministrovi spravedlnosti a ministrovi vnitra

o štváčské činnosti ťOkrskového výboru Národní JednotyŤ ve Znojmě.

Znojemský okrskový výbor ťNárodní JednotyŤ rozšiřuje tento leták:

Bohatství jest mocí.

Není politické svobody bez nezávislého hospodářství.

Vzpomeňte si na uzavřenost a bázeň Němců před převratem; dusilo je jejich svědomí, zatížené velkou vinou. Jak ale roste po 3 létech jejích opovážlivost!

Provokují našeho presidenta na jeho cestě Moravou, odpírají poslušnost zákonu při mobilisaci, znásilňují naše menšiny, ničí základy našeho státu. A za to vše se jim ještě odměňujeme a posilujeme je, donášejíce své peníze do jejich hospodářství, obchodů a podniků. Miliony naších peněz udržují statisíce německých rodin, živí naše nepřátele. uvažuj každý, komu dáváš své peníze za své potřeby; každou korunou proviňuješ se dvojnásob, seslabuješ svůj vlastní národ a posiluješ nepřítele, takové jednání odsuzujeme jako nečestné. Hlavně v rukou českých žen, které nakupují pro rodiny, jest klíč k blahobytu národa.

Nejsilnějším národním projevem jest důsledné a stálé úsilí zvýšiti národní bohatství. Pro slabost a hospodářskou závislost přichází politické, sociální a národní otroctví. Jen bohatý národ určuje si cestu svého osudu. Nenosme českých peněz nepřátelům našeho státu, českými penězi vydržujme české dělníky, živnostníky a úředníky. Naše heslo jest: Očista našeho hospodářského života, našich měst a žup.

Svůj k svému. Kdo se tím neřídí, stojí mezi nepřáteli. Oznamujte každého odboru ťNárodní JednotyŤ.

Ve Znojmě v listopadu 1921.

Pro obsah tohoto letáku tážeme se pana ministra spravedlnosti a pana ministra vnitra, zda jsou ochotni upozorniti na to, že hlásání bojkotu proti německým státním občanům jest právě tak trestné, jako snad hlásání bojkotu proti Čechům, a zdali jsou ochotni proti uvedenému spolku zakročiti podle zákonitých předpisů?

V Praze dne 15. ledna 1922.

Dr. Radda,

Knirsch, dr. Schollich, dr. Lehnert, inž. Kallina, Schälzky, Scharnagl, Budig, Kraus, dr. Baeran, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, Bobek, dr. Brunar, Patzel, Simm, Kostka, dr. Luschka, Schubert, Mark, dr. Keibl.

XVI./3351 (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi národní obrany,

že ony osoby, které při válečných přehlídkách byly uznány schopnými, jsou povinny platiti vojenskou taxu.

Mnoho okresních politických správ zaslalo poslední dobou obecním úřadům spoustu dotazníků o hlášení osob, povinných vojenskou taxou. Tyto dotazníky byly dodány i oněm osobám, které sice kdysi při řádném odvodu jako neschopné byly škrtnuty z odvodních seznamů, avšak při prohlídce za války byly uznány za schopné a až do převratu zůstaly schopné pro službu v poli (třída A). Při tom dovolávají se okresní politické správy zákona ze dne 10. února 1907, č. 30 ř. z, nebo prováděcího nařízení ze dne 19. srpna 1907, č. 211; článek 3. tohoto nařízení stanoví, že příslušnicí domobrany jsou osvobozeni od zapravení služební taxy náhradní za ten rok, ve kterém byli přibrání ke službě, třeba také toliko během některé jeho části.

Nyní však podle §u 62 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n. domobranci ročníků 1897 a starších, kteří jsou podle poslední platné klasifikace k vojenské službě se zbraní schopní, pokládají se za odvedené a mají býti převedeni do zálohy, kdežto ostatní příslušníci těchto ročníků se pokládají za neodvedené.

Z toho vysvítá, že na domobrance ročníku 1897 a starších, kteří naposled byli zařaděni do třídy A, nutno pohlížeti tak, jako by při prohlídce odvodních seznamu nebyli shledáni neschopnými a nebyli škrtnuti, pročež nepodléhají náhradní služební taxe a plným právem se nepřihlásili.

Kromě toho zdá se také, že by bylo velice nesociálním, kdyby se nyní chtěla tato taxa vybírati také od osob, které za války byly prohlášeny za schopné jakékoliv vojenské činnosti ve třídě B nebo C, neboč služeb, které konaly ve válce za své služební doby a obětí, které přinesly, nelze zajisté níže hodnotiti než činnou dobu služební v míru. Podepsaní si tedy dovolují tázati se:

Jest pan ministr ochoten

1. zameziti toto nespravedlivé nakládání s osobami, které při válečné přehlídce byly uznány za schopné služby v polí a vydati ihned příslušné pokyny okresním politickým správám?

2. učiniti nutná opatření, aby z výše uvedených důvodů byly od placení vojenské taxy osvobozený také osoby, zařaděné do tříd B a C?

V Praze dne 12. ledna 1922.

Inž. Kallina,

dr. Luschka, dr. Lehnert, dr. Schollich, inž. Jung, dr. Keibl, Mark, Budig, Knirsch, dr. Radda, Zierhut, J. Mayer, Scharnagl, Pittinger, Bobek, Patzel, Schubert, dr. Hanreich, J. Fischer, Simm, Röttel, dr. Brunar, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lelley, dr. Lodgman, dr. Feyerfeil.

XVII./3351.

Interpelace

poslance Koutného a soudr.

ministrovi vnitra

o konfiskační praxi.

Konfiskační praxe v poslední době je bezohledná u všech politických úřadů. Uvádíme doklady ze dvou venkovských měst.

V táborském časopise ťSnahaŤ byl zabaven tento celý článek:

Jindra Grosman:

Dost krve již vyteklo.

Pročítáme-li záznamy válečných statistik za posledních několik let vedených, tu opravdu s odporem a při tom a velikým úžasem tážeme se sami sebe, jak jest to možno, aby národy kulturní, národy, o kterých pějí se nadšené písně a píší ťúchvatnéŤ knihy, aby tyto národy mezi sebou vedly válku, navzájem se nechávajíce vražditi. Každý soudný člověk, který nespatřuje ideál národa v tom, když druhého vraždí, domýšlel se, že právě uplynulá válka dala všem za vyučenou, vítězům i poraženým a že nikdy již k válce nedojde, zvláště, když Wilsonův Svaz národů dával k tomu jakousi záruku. Ale sklamal se nejen Wilson, sklamal se každý, kdo domníval se, že kapitalism spokojí se pokojným řešením hospodářských a obchodních otázek. Sklamal se každý, kdo se domníval, že již nikdy lidská krev nebude prolévána na bojišti pro zájem kapitálu.

Dnes po tříletém žvanění o odzbrojení, vidíme opak toho, dnes po tříletém mlácení na buben o sebeurčení národů, vidíme, že mračna se znovu stahují, že bouře jest nedaleko. Vidíme boj mezi Anglii a Irskem, mezi Rakouskem a Maďarskem, mezi Polskem a Německem, vidíme ostrou výměnu slov mezi Anglií a Francií, mezi Amerikou a Japonskem a o Balkánu ani nemluvě, jest celý svět ve válečném napětí.

A naše republika Československá, ten ubohý vasal dohody? Ta čeká na povel, na komando, aby šla brániti ten či onen ve válce zúčastněný kapitál. Poslední dny se hodně mluví, že naše vojenská moc zakročí proti Maďarům v otázce ťBurgealanduŤ. Nevíme, jaký prospěch z Tohoto zakročení republika bude míti, ale jedno je jisté a to jest, že zase má býti prolévána lidská krev, která již tolik za poslední léta svlažovala matičku zemi. Proto zdá se nám, že dosti krve této již vyteklo, že není zde důvodu pro to, aby znovu musea býti prolévána a proto voláme ke všem lidem, kteří ještě dnes nestali se úplnými otroky kapitálu a vlády, aby srozumitelně vykřikli do celého světa: ťNechceme nové války, ale náš útok bude platiti všem těm, kdož války vyvolávají, bude platiti všem, kdož dělnictvo vyssávají a zotročují, bude platiti soukromokapitalistickému režimu, bude platiti všem, kdos znehodnotili pojem člověka.

Revoluční proletariát nedopustí, aby tak, jako na počátku světové války, byl zrazen od vůdců II. Internacionály, kteří na místě odboje proti imperialistickým choutkám se plně podrobili přání svých vlád a tímto vydali proletariát v šanc.

Toto nesmí se opakovati! Nechceme válku, vražditi nebudeme a budeme-li hnáni na frontu, tu víme, co máme činiti. Pracující lid se nebude bíti za zájmy kapitálu, pracující lid stříleti nebude. Dost krve již vyteklo, dělník netouží po tom, v ní se broditi a líbí-li se to vládě a kapitálu, ať jdou na jatky sami, my však do proletariátu stříleti nebudeme!

V hodonínském ťSlováckoŤ zabavila censura úplně nebo z větší části tyto články:

Z zájezdu presidenta.

Jsou známy povídačky z historie o různých vládcích, kteří tajně a přestrojeni chodili mezi své poddané se přesvědčit, jak žijí, jaké mají potřeby, radosti a bolesti. Přesvědčovali se též o tom, jak jejich úředníci vládnou a potrestali na místě každého, kdo chudé lidi utiskoval. Něco podobného by bylo potřebí dnes v Československé republice a jejímu presidentovi by to daleko víc slušelo a prospělo na cti, než to dnešní jeho jezdění po republice s bubnem. On, jako šéf státní administrativy měl by si občas tu a tam zajít mezi prostý pracující lid, s ním si pohovořit sám, přesvědčit se na vlastní oči a uši, jak žije. Měl by si zajít do různých úřadů a podívat se československým byrokratům na prsty. Poznal by, že životní podmínky pracujícího lidu se nijak nezlepšily, viděl by, v jaké bídě žijí nezaměstnaní, jak ti, kteří pracují, jsou mizerně placeni. Přesvědčil by se, že chudáci ničeho nezískali převratem. Jak byli ubozí a chudí v Rakousku, tak jsou ubozí a chudí v republice, jejímž je on prvním úředníkem. V úřadech by nalezl bujně rozkvetlý byrokratism, naduté úředníky, myslící si, že lidé jsou zde pro ně a ne oni pro lid. Snad by porozuměl komunismu a plnil by jinak poslání svého úřadu. Takovéto cesty by mu zjednaly popularitu u celé pracující třídy, popularitu daleko větší a cennější, než jakou mu v tyto dny objednávají měšťáci. Dnes on jede obklopen svojí družinou - příslušníky kapitalistické třídy. Jede jako zhrdlý a zpyšnělý král. Kdekoliv se zastaví, padá do náručí zástupcům boháčů, nepřátelům chudého pracujícího lidu. A chudáci, kteří by si chtěli postěžovat, jsou drženi kordonem stráží v uctivé vzdálenosti. Od nich se jen žádá, aby křičeli sláva na zdar.

Dělnictvo zavrhlo boha, když poznalo, že on, chimera, je příčinou útisku a poroby. Zbořilo trůny despotů, ženoucích je do světového vraždění. A musí zavrhnout každý pokus triumfálním oslavováním dělat z lidí bohy. Kapitalista potřebují modly. Potřebují nezbytně nebetyčnou autoritu, dávající souhlas a boží požehnání k vykořisťování a zotročení lidstva.

Logika prostých lidí je jednoduchá, ale ve svých závěrech je zdrcující pro všechny úklady, jež kapitalisté strojí pracující třídě. Nač máme presidenta? Proto, aby se o nás staral. Má on skutečně na mysli prospěch a blaho národa, jehož základem jsou miliony dělníků, stará se skutečně o chudý pracující lid? Ne! On tiskne ruku těm, kteří právě dnes zuřivé na dělníka útočí, utrhují mu na mzdě, vyhazují ho z práce, nedají mu možnost žít. On, syn dělníka, kdysi sám dělník, je dnes od dělnické třídy oddělen kordonem četníků, aby mu nějaký žebrák nevstoupil do cesty. Takto usuzuje dnes dělník, klety má doma bídu a vynakládá poslední síly na to, aby si uchránil celou tu sochou kůrku, kterou ještě dnes má a kterou mu chce kapitalista vyrvat od úst. Měšťácké noviny píší, že prý dělnictvo nadšeně vítalo presidenta. Z uvědomělého dělnictva to nebyl ani jeden. Každý z nás pochopil, že cesta presidentova má agitační účel. Je lacinou reklamou českého kapitálu. Všechny výlohy s ní spojené zaplatí - jako obyčejné - chudáci. Rf.

Všem mladým komunistům v Československu!

Rukujícím nováčkům!

Drazí soudruzi!

Opět se blíží den, kdy tisíce pracujících dělníků a rolníků opustí domov a dílny, aby na rozkaz vládnoucí třídy vstoupili do zbraně a aby vyměnili pracovní oblek za vojenskou blůzu, kladivo a srp s vojenskou puškou a svůj byt s vlhkými kasárnami. Znovu tisícům našich bratří bude odňato na dvě dlouhá léta jejich mládí s volnost, aby pod tyranií brutálních důstojníků sloužili vlastí, velkostatků a továren a dobře placených míst všech boháčů.

Tisíce nejlepších členů dělnické třídy má nám býti odcizeno, aby bytí vychováni v bezduchý nástroj panujících tříd. Tisíce, kteří byli jedinou oporou starých rodičů a nedospělých sourozenců, mají opustit rodinu a zůstaviti je bídě a hladu.

Namlouvá se nám, že je ťmírŤ. Avšak tento mír vybírá si v kasárnách denně své oběti. Od útrap a nelidského zacházení, špatné výživy a nedostatečného oděvu, nezdravých ubikací a přepínání ve cvičení, hyne tisíce našich vojínů-proletářů. Brutalita důstojníků a vojenských soudců, hloupost a nepředloženost velitelů při cvičeních, vyžaduje znovu a znovu nových obětí.

Vy všichni, kteří budete sloužiti v kasárnách měšťáckému militarismu, mějte neustále oči otevřeny a budete připraveni na nejhorší!

A vzdor tornu k vám voláme: Narukujte, nevyhýbejte se kasárnám a zdržte se jakéhokoli odporu při nastupování vojenské služby!

Proletariát potřebuje všude věrné syny. I v kasárnách můžete a musíte bojujícímu proletariátu prokazovati platné služby! Vystupujte odhodlaně za lidské zacházení s proletáři vojáky, Vystupujte otevřeně proti brutalitě buržoasních důstojníků.

Žádejte náležité ošacení, zásobování, byt a volnost. Nedejte se zastrašiti! Veškerý proletariát stojí za vámi, hádejte odstranění nelidských trestů. Zvolte si důvěrníky, kteří vaším jménem budou jednati.

Objasňujte stále vaším kamarádům jejích povinnosti dělníků! Snažte se býti v ustavičném spojení s vaší organisací!

Nedejte si vzíti vaše politická práva!

Čtěte naše listy strany a mládeže! Čtěte brožury a letáky, navštěvujte schůze strany a mládeže, abyste byli vždy informováni o boji dělnické třídy a mohli vždy o nadcházejících událostech uvědomiti své kamarády. Nic nás nesmí neočekávaně překvapiti!

Budete míti stálou pohotovost proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli! Buďte pozorní, poněvadž kapitalistický mír může se každým okamžikem zvrátiti ve válečný konflikt. Zostřující se boj mezi vykořisťovanými a vykořisťovateli hrozí každý den novými výbuchy. Stůjte na stráži, poněvadž k vám při těchto příležitostech budou vždy přicházeti s jedem nacionalismu. Ale jako vojáci dělnické třídy však musíte vědět, že i v kasárnách známe mezinárodní solidaritu.

Dávejte pozor, poněvadž v tomto okamžiku jediný vnější nepřítel kapitalistických států je sovětově Rusko, země vítězné proletářské revoluce, již chrání rudá armáda proletářů.

Existence sovětového Ruska, jež se chce nyní mírně vyvíjeti, je pro buržoasií velikým nepřítelem. Buržoasie chystá nový útok na Rusko právě v období, kdy toto zápasí se živelní katastrofou hladu! Nezapomeňte, že vy se zbraní v ruce jste jednotnou součástí s ruskými proletářskými bratry. V každém případě, za všech okolností, při každé příležitostí, myslete a jednejte vždy proletářsky!

Ústřední výbor komunistického svazu mládeže v Československu.

Protestujeme!

Nejvyšší soud zamítnut zmateční stížnost oslavanských soudruhů a potvrdil tresty, přisouzené jim výjimečným senátem, československá třídní justice přisoudila 7 soudruhů k 56 rokům těžkého žaláře a sice:

Soudr. Votavu na 10 let těžkého žaláře,

soudr. Buriana Vl. na 10 let těžkého žaláře,

soudr. Morila na 8 let těžkého žaláře,

soudr. Sobotku na 8 let těžkého žaláře,

soudr. Škodu na 8 let těžkého žaláře,

soudr. Remundu na 6 let těžkého žaláře,

soudr. Krásného na 6 let těžkého žaláře.

Tímto činem žene vláda Čsl. republiky a její úřady napětí mezi pracující třídou a jejími odpůrci na ostří nože. Nikdo z nás neočekával, že v Čsl. republice je taková strašná nespravedlnost možná. Nechápeme, čeho tím chtějí vládnoucí kruhy docílit. Nezbývá, než nazvat tento neočekávaný rozsudek nejvyššího soudu drzou provokací vlády vůči pracující třídě, jejíž nespokojenost a roztrpčenost má býti takovým způsobem dohnána do nejvyššího možného stupně. Jestli takové jednání republice prospěje - je jiná otázka.

Proletariát na tomto rozsudku vidí, že nemá žádných milostí od vládnoucí krvežíznivé buržoasní bestie k očekávání a že foto brachiální násilí, páchané nad pracující třídou, může býti zlomena zase jenom násilím.

Protestujeme proti násilí, spáchanému nad brněnskými a oslavanskými soudruhy a proklínáme katany, kteří slouží poslušným nástrojem utlačování pracující třídy.

Nezapomínejte, pánové: Kdo seje vítr, sklidí bouři.

V časopise ťTáboritaŤ byl censurou z části seškrtán tento článek:

Otevřený dopis legionáře.

Ministerstvu sociální péče v Praze!

Pane ministře!

Zasílám Vám k prozkoumání ťVyživovací záležitostŤ mých rodičů.

Po dobu války byli jsme tři synové, živitelé, na vojně. Doma rodiče a malá sestra žili následkem toho ve velké bídě. Jsou staří, otec 55 let, matka 54 let, nemocní a práce neschopní. Mají malý domek a 1 a půl měřice půdy.

Za monarchie dostávali celkem K 120 denně podpory, za republiky, pro kterou jsme všichni tři bojovali, já v ruské legií - bratři jako dobrovolníci na Slovensku, byla dokonce tato nepatrná almužna zastavena.

Při mém návratu z Ruska našel jsem rodinu ve velké bídě - otec sedřený, slepý na jedno oko matka rovněž sedřená (měla 9 dětí), nemocná, žili z milosrdenství okolní chudiny.

Bylo to pro mne hrozné. Styděl jsem se k smrti, že matka legionáře a třech synů, vojáků republiky, žebrá. Celá rodina byla stižena nakažlivou nemocí, prostředky na léčení a léky nebyly.

Domáhal jsem se nápravy, psal jsem žádosti, rekursy, hlavně proti neoprávněnému dobrozdání, na základě kterého byla podpora odepřena, a výsledek byl, že bez jakéhokoli vyšetřování, rozhodnutí o postavení všemi instancemi bylo potvrzeno přes to, že právní nárok na podporu byl bezesporný.

Odložil jsem to na příhodnou dobu, vypomáhal jsem rodičům žoldem z vojska za služby Kolčakovi v roce 1919 a hledal jsem nějaké zaměstnání, při kterém bych mohl rodiče uživiti.

Zatím jsem byl ³/₄ roku bez zaměstnání a teď nádeničím v Bratislavě za 30 Kč denně, z čehož ovšem pro rodiče mnoho nezbude.

Vrchol všeho, že tento týden přišel soudní exekutor a zabavuje jim jejich tak bídné nemovitosti bez ohledu na to, že hladoví a žebrají dále.

Demokratická republika vymáhá na bídných z nejbídnějších vrácení podpory ve výší 66 Kč, které za republiky obdrželi.

Ovšem, Vy si to k srdci nevezmete, co je to pro Vás 66 Kč - ale pro ně je to bohatství, vždyť pracují sedláku někdy od noci do noci za 10 Kč denně.

Mne to učí pohlížeti jinak na to, co jsem kdysi stavěl, pro co jsem více jalo 3 léta dával svůj život v šanc.

Nemůžete-li, neb nechcete-li pomoci Vy - rad nepotřebuji - všechny tak zv. zákonité cesty jsem vyzkoušel - zasílám hlavně proto - abych Vám někdy mohl připomenouti, že jako chuďas mám též právo na život, jako všichni sytí.

Nevěřím ve Vaši spravedlnost, ale věřím, že přijde den zúčtování.

Podepsaní se táží:

Jsou tylo případy panu ministrovi známy?

Jak hodlá postarati se o nápravu?

V Praze dne 18. října 1921.

Koutný,

Merta, Svetlik, Malá, Skaunicová, Nagy, Borovszky, Kreibich, Kunst, Tausik, Darula, Surányi, Houser, dr. Šmeral, dr. Hahn, Rouček, Bubník, Blažek, Warmbrunn, Haken, Mikulíček.