Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Důvodová zpráva.

Má-li Československá republika čestně uhájiti své posice a vybojovati si ještě lepší na mezinárodních světových trzích jako stát eminentně průmyslově vývozní, musí býti mimo jiné věnována ta nejúzkostlivější péče a co největší pozornost řádnému vyškolení, zdokonalení a zdatné výchově našeho živnostenského a obchodního dorostu na příslušných odborných školách. Ovšem mají-li tyto školy splniti plně své poslání, musí vynikati jak po stránce výchovné, tak po stránce naučné a odborné, musí vyhovovati nejen kvantitativně, nýbrž především kvalitativně, aby z ní vycházel dorost co nejmodernější vyškolený a vyzbrojený pro tuhé zápasy našeho tovaru na světovém národohospodářském kolbišti.

Náš stát vydržuje a subvencuje v letošním školním roce celkem 220 obchodních škol všeho druhu, v nichž v 925 třídách jest vyučováno celkem 30.541 žáků. K tomu nutno připočísti ještě veliký počet soukromých obchodních učilišť, jazykových škol a škol pro pisárenskou manipulaci, které navštěvuje při nejmenším alespoň 15.000 žáků. Jde tedy o kategorii odborných škol, důležitých jak počtem, tak především i jejich významem a důležitostí pro naši obchodní a průmyslovou budoucnost.

Avšak zatím co naše průmyslové školství stojí zejména po stránce organisační na výši doby, nejsou v obchodním školství poměry právě nejutěšenější. Zaviňuje je především nedokonalá, nejasná a zastaralá zákonitá úprava tohoto školství.

Obchodní školství vyvíjelo se v býv. říši rakousko-uherské teprve v posledních desítiletích s rozvíjejícím se zprůmyslněním a peněžnictvím této říše, a to původně bez zasahování státu jen ze soukromého počinu, jako podnik výdělečný a zištný, přinášející svému vydržovateli často na újmu účelu výchovného a naučného jednak krytí vydržovacích nákladů, jednak i jistý zisk. Proto poměry na těchto výdělečných soukromých obchodních školách byly a jsou do dnes příčinou ostrých kritik a oprávněných výtek. žactvo těchto škol bývá posuzováno především jako zdroj příjmů a bývá vykořisťováno jednak hmotně nepřiměřeným vysokým školným, zápisným a nákladnými různými poplatky, jednak výchovně a odborně velmi slabými vyučovacími výsledky, protože vyučování svěřuje se laciným silám externím a nekvalifikovaným, které se nad to často střídají. Neví zde náležitého státního odborného dohledu a dozoru. Z důvodů úspornosti bývají třídy přeplňovány, někde dokonce stojí v čele takovéto školy pouze fingovaný zodpovědný a formálně kvalifikovaný správce jen dle jména, za které se schovává skutečný vydržovatel školy. Mnohdy tyto soukromé výdělečné školy usilují zvýšiti příliv žactva nekalou soutěží a nedůstojnou, nepravdivou reklamou, vypočtenou na klamání obecenstva (na př. nesplnitelným slibováním opatření míst absolventům).

Vylíčené neutěšené poměry v této důležité kategorii odborného školství zaviněny byly především nedostatečným dosavadním zákonodárstvím. V býv. Rakousku bylo totiž soukromé vyučování a zřizování soukromých škol upraveno císařským nařízením ze dne 27. června 1850, ř. z. č. 309, které však při tehdejší nevyvinutostí odborného školství upravovalo jen zřizování soukromých středních škol (gymnasií a reálek). Proto nižší obchodní školy, jazykové školy, školy pro pisárenskou manipulaci (těsnopis, krasopis) nepotřebovaly na základě zmíněného císařského nařízení, na němž právně zcela spočívaly, k svému zřízení předchozího úředního svolení. Zemské politické správy braly zřízení prostě na vědomí - buď výslovně nebo mlčky - když byly splněny určité zákonité podmínky. O jazykové školy pak nestaral se vůbec nikdo, takže dnes není ani možno zjistiti, která jazyková škola byla vzata příslušnou politickou instancí na vědomí a která byla zřízena a trvá bez souhlasu úředního. Stejné poměry jsou i v bývalých zemích koruny Uherské lna Slovensku), kde zřizování, vydržování a vůbec celá organisace obchodního školství spočívá především na nařízení býv. ministerstva obchodu spolu s min. kultu a vyučování ze dne 20. srpna 1895, č. 44.001.

Teprve později vedle výdělečných obchodních škol soukromého podnikatele vznikaly obchodní školy, zakládané spolky (zejména kupeckými, gremiem), v poslední době pak i obchodními komorami a samosprávnými institucemi, zvláště obcemi. Ačkoliv při zakládání těchto škol nerozhodovaly motivy zištné a výdělečné, přece při skrovných spolkových prostředcích a při nedostatečné hmotné podpoře z veřejných prostředků rozhodovalo i zde často hledisko úspornosti a železná nutnost snížiti nákladnou režii, čímž i na těchto školách vznikaly jisté vady a nedostatky, na př. vysoké školné, laciné síly externí, přeplněné třídy, nevhodné a nehygienické učebny atd. Proto jest žádáno čím dále tím naléhavěji vydržovateli jednak převzetí spolkových obchodních škol obcemi, a vydatné subvencování státem, zeměmi, obchodními komorami, jednak jest, voláno po postátnění-, aby takto mohly býti tyto školy řádně zabezpečeny existenčně a zmodernisovány a zdokonaleny po stránce výchovné a naučné. Ovšem úplné postátnění obchodních škol není právě nejlepším řešením dnešní krise, protože jednak ztrácí se jím nutný kontakt s praktickým obchodním životem a snadnost i pružnost přizpůsobovati se novým poměrům a trhu práce, jednak hrozí nebezpečí zbyrokratisování těchto praktických škol a drahé, těžkopádné administrace!

Neujasněnost a nedokonalost dosavadní zákonité praxe zaviňovala také, že při zakládání nové obchodní školy nestátní nebylo mnohdy dbáno ani jejího trvalého hmotného zabezpečení a řádného vybavení, ani přiměřeného rozdělení obchodních škol po státním území, ba někdy ani ne skutečné místní potřeby příslušného učiliště. Všechny tyto vylíčené nesnáze, zákonodárné nesrovnalosti, nedostatky a vady chce odstraniti projednávaný vládní návrh č. 3151. Je to zákon, jehož obsah jde mnohem dále a mění pronikavěji dnešní neuspokojivý stav obchodního školství, než napovídá,jeho skromný nadpis. Neboť tento zákon usiluje s výminkou Podkarpatské Rusi provésti na celém státním území Československé republiky jednotnou organisaci obchodního školství jak veřejného, tak i soukromého, upraviti je obdobně školství střednímu, odstraniti stávající vady a nedostatky a postaviti obchodní školství na výši dnešních požadavků. Osnova zákona, jenž vznikl z bohaté zkušenosti dosavadních poměrů a nedostatků, byla před předložením zákonodárnému sboru dána k posouzení a k projednání všem příslušným interesentům: na př. profesorským sborům obchodních škol, kuratoriím, obchodním komorám, jednotám gremií, zemské živnostenské radě a zejména říšské živnostenské radě. Takto došlo po dvouletém zkoumání, hledání a pilování k dnešní formě projednávané zákonné předlohy, která jest skutečným a cenným pokrokem pro důležitou kategorii tohoto odborného školství proti dnešnímu stavu neurčitosti a bezzákonitosti.

Kulturní výbor poslanecké sněmovny projednal za přítomnosti přednosty odboru obchodního školství v ministerstvu školství a národní osvěty pana min. rady Pižla důkladně vládní osnovu zákona a usnesl se přijatí ji beze změny s výminkou §u 33, kde v posledním odstavci doplněna byla slova: "řádnou výchovu žactva ve směru státně občanském" slovy: "mravním neb odborném," analogicky §u 16 této osnovy. Aby pak nevznikly při výkladu tohoto zákona nějaké nejasnosti, byl dán v kulturním výboru některým větám určitých paragrafů jasný výklad.

Tak v §u 4, odst. 2. k slovům "obchodní akademie jest učiliště čtyřleté, vybudované zásadně na nižší střední škole"; dán jest tento autentický výklad: "Druhým odstavcem §u 4 není nijak zamýšleno vyloučiti absolventy občanských škol z návštěvy obchodních akademií. Vložka "vybudované zásadně na nižší střední škole" nemá býti nijak na újmu školám občanským, nýbrž je pojata do zákona proto, aby nebylo pochybnosti, že jde o ústav rovnocenný a rovnoprávný s vyšší střední školou."

§ 16. Rozumí se samo sebou, -že krajnímu prostředku, o kterém mluví tento paragraf, musí předcházeti podrobné vyšetření a přesné zjištění závad, pro které má býti škola zavřena.

§ 20, poslední odstavec. Jen ve zvlášť pozoruhodných a výjimečně ohleduhodných případech může býti udělena dispens od průkazu československého státního občanství.

§ 42 má znemožniti, aby nemohl majitel soukromé školy, jemuž bylo znemožněno zříditi nebo vydržovati soukromou školu, zneužíti jména vzdělávacího spolku (třeba i ad hoc utvořeného) k pokoutnímu školskému vyučování a k výdělečnému vykořisťování návštěvníků.

Protože touto osnovou zákona bude proveden opravdový pokrok v organisaci obchodního školství, doporučuje kulturní výbor slavné poslanecké sněmovně Národního shromáždění, aby schválila předloženou osnovu zákona.

V Praze dne 11. ledna 1922.