|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
4. zasedání |
3340.
Odpovědi:
I. ministra financí na interpelaci poslance dra Brunara a druhů o obchodu solí Čechoslavií (tisk 2694);
II. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra Brunara, Matznera a druhů o vojenském obsazení slezské hranice proti Německé říši (tisk 2939);
III. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Raddy a druhů o trestech uložených při sčítání lidu (tisk 2855);
IV. ministra spravedlnosti na interpelaci post. Skaláka a soudr. o konfiskaci spisku: "Jak se odrakoušťujeme", jejž napsal dr. Fr. Joklík, vydaného nakladatelstvím Hejda a Tuček v Praze (tisk 3190/V.);
V. ministra financí na interpelaci posl. dra Emericha Raddy a druhů o zdanění společnosti s r. o. (tisk 3089);
VI. ministra národní obrany na interpelaci posl. Josefa Hakena a soudruhů o ztýrání mobilisovaného vojína Vojtěcha Ježka legionářským nadporučíkem Chvalovským u 22. pěšího pluku v Jičíně (tisk 3201/X.);
VII. vlády na interpelaci posl. Krause a druhů, aby státní zásobovány potravinami v novém hospodářském roce vztahovalo se i na živnostníky a obchodníky (tisk 2998);
VIII. předsedy vlády a ministra národní obrany na interpelaci post. Krause a druhů o přečinu československého důstojníka a dvou státních úředníků proti mírumilovnému občanu německo-jablonskému (tisk 2862);
IX. ministra financí a ministra vnitra na interpelaci posl. dra Luschky a druhů, že se nařízení ze dne 28. listopadu 1919, čís. 644 Sb. z. a n. proti jeho smyslu provádí vůči podomním obchodníkům hlučínského okresu (tisk 2697);
X. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lukavského a soudr, o událostech ve Stříbře dne 7. července 1921 (tisk 2571);
XI. vlády na interpeláciu poslanca dra Karola Kmetku o vypustení kňazského malého a veľkého semenišťa v Nitre, ktoré sú na teraz úradmi zabrané (tl. 2559);
XII. ministra železnic na interpelaci posl. V. Sladkého, Fr. Langra a společníků, aby doplněna byla železniční sít župy Slezsko-Ostravské (tisk 780);
XIII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Matouška a soudr. o zkouškách soudcovských (tisk 2291);,
XIV. ministra s plnou mocou pre správu Slovenska na interpeláciu post. Svetlika, Kunsta a súdr. ohľadom zneužitia úradnej moci župana liptovského vo sporoch robotníctva (tl. 1633);
XV. ministra železnic na interpelaci posl. Záruby, dra Mazance a soudr. o jmenování železničních úředníků (tisk 2888);
XVI. ministra školstva a národnej osvety na interpeláciu poslancov Antona Hancku a spol. v záležitosti sriadenia vysokej školy lesnickej, resp. vybudovania vysokej školy technickej na Slovensku (tl. 2891);
XVII. správce ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. J. Dubického, Fr. Mašaty a druhů o nedostatečné distribuci obilí, dodaného na letošní kontingent (tisk 3132);
XVIII. predsedy vlády na interpeláciu posl. Braneckého, Mašaty, Dubického a spoločníkov v záležitosti poškodených uchadzačov o pôdu z veľkostatku Szentiványiho v obci Prilepy (župa tekovská (tl. 2904);
XIX. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. B. Bezděka, Šedláčka a soudr. o poměrech na obecné škole v Protivanově na Moravě (tisk 3139);
XX. správce ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. J. Dubického, Mašaty a společníku o hospodářství ve Státním obilním ústavu (tisk 2839);
XXI. ministrů zemědělství, financi, zásobování a vnitra na interpelaci posl. Svetlika, Hakena, Mikulíčka a soudr. o katastrofální živelní pohromě v hornatých částech republiky najmě pod Tatrami a v pastvinových obvodech Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2808);
XXII. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů, že ministerstvo školství a národní osvěty odepřelo schváliti IV., VII., VIII. díl čítanky Bernt-Lehmann-Wepsovy pro gymnasia a VII. díl pro reálky (tisk 2945);
XXIII. ministra zemědělství a ministra financi na interpelaci posl. Scharnagla a druhů, aby byl snížen poplatek za připouštění státních hřebců (tisk 2461);
XXIV. ministra vnitra a ministra financí na interpelaci posl. dra Lehnerta a druhů o zbytečném chikanování cestujících při přechodu přes hranice (tisk 2884);
XXV. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o přehmatech předsedy okresního školního výboru, pokud se týče okresní školní rady v Mor. Ostravě (tisk 2393);
XXVI. ministra železnic na interpelaci posl. dra Hanreicha, dra Lehnerta a druhů, že liberecké železniční úřady užívají jednojazyčných českých podacích lístků (tisk 2720);
XXVII. ministra s plnou mocou pre správu Slovinska na interpeláciu posl. dra Körmendy-Ékesa a sůdr. v záležitosti systematického zakazovania Pudových shromaždení strany kresťansko-sociálnej niektorými hlavnými slúžnými (tl. 2657);
XXVIII. předsedy vlády a ministra vnitra na interpelaci posl. J. Mayera a druhů o zabavování časopisů (tisk 3181/IX.);
XXIX. ministra železnic na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů, že ve stanicích československých státních drah v Ústí nad Labem vydávají se při podáváni zboží jen české podací lístky (tisk 2660).
I./3340 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra H. Brunara a druhů
o obchodu solí ťČechoslaviíŤ (tisk 2694).
Již za války byl velký nedostatek soli, který se stal po převratu přímo kritickým.
Proto staralo se ministerstvo financí hned od počátku, aby zajistilo obyvatelstvu potřebné množství soli cizozemské, ježto výroba tehdy jediného republice připadnuvšího solivaru v Solnohradě u Prešova sotva stačí ku krytí potřeby několika málo žup Slovenských.
Jednání s Rakouskem, Rumunskem a Polskem nevedlo k cíli, poněvadž tyto státy požadovaly jednak vysoké ceny jednak kompensace, jež nebylo lze poskytnouti.
Jedině Německo projevilo ochotu dodati veškeré potřebné množství soli za přijatelnou cenu a bez kompensací.
Jelikož přímý odběr soli státní správou v nedostatku odborně vyškolených sil se nedoporučoval a v první době vzhledem k neupraveným poměrům mezistátním nebyl ani proveditelným a na druhé straně volný nákup soli neskýtal za tehdejších poměrů obchodních a dopravních záruky, že bude dostatečné množství soli dováženo a za přiměřenou cenu a stejnoměrně prodáváno, pověřilo min. financí po poradě se zástupci všech obchodních a živnostenských komor v Čsl. republice dovozem soli pro Čechy Českosl. dovozní a obchodní společnost v Praze a pro Moravu, Slezsko a Slovensko exportní a importní společnost "Čechoslavii" v Olomouci.
Příslušné smlouvy na dodávání soli byly uzavírány za spolupůsobení ministerstva financí. Aby sůl, jejíž cena nákupní v Německu během doby značně stoupla, pro spotřebitele se zdražila jen v míře co nejmenší, nařídilo ministerstvo financí ve shodě s ministerstvy obchodu a pro zásobování lidu, že obě společnosti smějí do prodejní ceny kromě ceny nákupní, dovozného a jinakých skutečných výdajů (na obal a pod.) na účet režie a zisku započísti 30 h za 100 kg t. j. 30 Kč za 1 vagon.
Obě společnosti předkládaly ministerstvu financí kalkulace přejímacích cen, které byly přezkoušeny a ceny volně do vagonů naložené soli vypravené z Děčína, Bohumína, Mezilesí a Opavy ministerstvem stanoveny, při čemž sobě ministerstvo vyhradilo, že propočty kalkulací dle původních dokladů přezkouší a případné přebytky vyplývající z rozdílu mezi prodejními cenami a skutečnými výlohami za nákup a dopravu soli budou po vyčerpání odvolávek z té které smlouvy řádně vyúčtovány a že tyto přebytky budou odvedeny do státní pokladny.
Není tedy informace o ziscích obou firem, označených jako pohádkové a stamilionové, správná. Že by se byla "Legiobanka" namáhala, aby dostala obchod solí do svých rukou, jest vyloučeno již vzhledem k tomu, že se tato banka ustavila teprve během letošního roku.
Celkový dovoz solí činil v letech 7919 a 1920 u pražské společnosti 11.702 vagony, u olomoucké společnosti 11.481 vagon a v roce 1921 do konce měsíce července, kdy vypršely poslední smlouvy dolovací, přibližně u pražské společnosti 1906 a u Čechoslavie 1651 vagon.
Není tedy také tvrzení, že bylo dovezeno 100.000 vagonů, správné.
Zda odpovídá skutečnosti udání, že v době kdy v Německu stálo 100 kg 40 M a na zemských hranicích dle udaného výpočtu 85 Kč 50 h, požadovaly obě firmy za 100 kg 117,93 Kč., později dokonce 119,93 Kč, nemohl jsem vyšetřiti, poněvadž nebyla přesně udána doba, kdy se tak státi mělo, abych mohl zjistiti, na základě které smlouvy sůl ta byla dodána.
Jak značným změnám podléhala nákupní cena vývozní soli v Německu, vysvítá z toho, že v březnu 1919 stálo 100 kg jedlé soli parita Brunšvik 550 M, v září téhož roku 850 M, v únoru 1920 již 30 M, v dubnu téhož roku dokonce 50 M a v říjnu pak 35 M.
Že německá sůl během prvních dvou let po převratu neočekávaně se zdražila, toho příčinou jest značné zvýšení nejen cen německé soli určené pro vývoz, nýbrž i dopravních výloh a nákladů jak v cizozemsku, tak i v pohraničí.
Bylo tedy nutno několikráte přejímací ceny vagonových zásilek soli v pohraničních stanicích měniti, z čehož však obě společnosti těžiti nemohly, poněvadž jich odměna svrchu uvedená zůstala nezměněna.
Pověření obou společností dovozem soli bylo pouze dočasným opatřením vzhledem k mimořádným poměrům poválečné doby a bylo od něho již v srpnu letošního roku upuštěno, od kteréžto doby se povoluje všem o to žádajícím tuzemcům dovoz cizozemské soli do oněch okrsků, jež následkem doposud nedostačující domácí výroby až na další jsou na odběr soli cizozemské odkázány.
Konečně podotýkám, že "Čechoslavie" započala činnost 1. ledna 1919 a učinila přihlášení pro výměru všeobecné daně výdělkové již 20. února 1919. Jelikož zakládací kapitál činil méně než 1 milion korun, podrobena byla za dobu od 1. ledna do 31. prosince 1919 všeobecné dani výdělkové, která jí byla také již vyměřena.
Za dobo od 1. ledna 190 podléhá společnost dani výdělkové dle II. hlavy zákona o osobních daních. Ukládání této za r. 1920 a 1921 provedu berní správa v Olomouci současně.
Že tato správa dosud nemohla vyměřovati nové podniky, stalo se jen pro nedostatek konceptních sil, poněvadž uvedená správa jest delegována ku vyměření zvláštní daně výdělkové z celého okresu obchodní komory olomoucké.
Ukládám současně této berní správě, aby zaostalé vyměření daně výdělkové za uvedená léta s urychlením provedla, aby nedodělek tento nebyl příčinou nesprávných výkladů o protežování podniku.
V Praze dne 10. prosince 1921.
Ministr financí
Aug. Novák, v. r.
II./3340 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance. Dra Brunara, Matznera a druhů
o vojenském obsazení slezské hranice proti Německé říši (tisk 2939).
Vyslání asistenčních oddílů na slezskou hranici proti německé říši bylo diktováno jednak tím, že tehdejší události v Horním Slezsku nevylučovaly event. překročení našich hranic ozbrojenými tlupami ať německými nebo polskými, jednak chováním domácího obyvatelstva, které se netajilo svým neloyálním smýšlením proti Čs. republice, jak dokazovaly nejen zřejmé provokace proti posádce, nýbrž i hojné nálezy zbraní a střeliva.
Co se týče ubytování vojska v hostinci Emila Müntznera v Nikulovicích, byly dvě čety v tomto hostinci přikázány starostou obce. O nějakém rušení hostinské živnosti pana Müntznera nemohlo býti řeči. Mužstvo bylo od 6 do 11 a od 14 do 17 hodin zaměstnáno, chování jeho mimo službu bylo naprosto korektní a nedošlo nikdy k žádným stížnostem. Rovněž nezakládá se na pravdě, že by se pohybovalo v zahradě hostince ve výstroji, který by se hodil pro sluneční lázně.
Poněvadž četa ubytovaná v hostinci pana Müntznera byla velmi exponována a v celém okolí hostince nemohl se nalézti pro poručíka Šedu byt, nařídil kapitán poručíka Šedovi, aby se nastěhoval do místnosti sloužící po dva dny co kancelář, aby takto mohl bydleti poblíže čety. Kapitán oznámil to představenstvu obce. Poručík Šeda dostavil se do uvedeného hostince, kde mu paní Müntznerová oznámila, že světnici mu dáti nemůže, poněvadž jí přišly školní děti na prázdniny. Poručík Šeda pravil, že přijde za hodinu, aby byla místnost připravena. Po jedné hodině dostavili se do místnosti dva vojíni, kteří přinesli ruční zavazadla poručíka Šedy. Mezitím udala hostinská, že v místnosti leží nemocná služka, která také skutečně v lůžku se zavázanou hlavou ležela. Mužstvo pobíhající po dvoře spatřilo ji krátce před tím na dvoře. Poručík Šeda odebral se po tomto příběhu ke starostovi obce a oba pak odešli do hostince pana Müntznera. Starosta po stížnosti paní Müntznorové uvolnil pak tuto světnici a ubytoval poručíka Šedu v domě pana Buchmanna, který se nalézá mezi celním úřadem československým a pruským a tedy na místě velmi exponovaném. V důsledku odloučenosti poručíka Šedy od jemu svěřeného mužstva a v důsledku exponovanosti místa pobytu poručíka Šedy, žádal kapitán, velitel roty znova starostu obce, aby nařídil propůjčení zmíněné místnosti u pana Müntznera. Starosta obce vyhověv žádosti velitele roty, uvědomil pana Müntznera, že místnost jest přikázána poručíku Šedovi. Na to pan Müntzner vystěhoval veškeré zařízení bytové ze světnice a ponechal jen holé stěny.
Kontraverse mezi velitelem roty a paní Müntznerovou měla tento průběh:
Četa roty ubytovaná dosud na verandě byla vystěhována do kůlny a stáje na tvrzení paní Müntznerové a sklepnice, že toto přestěhování nařídil velitel roty. Kapitán dověděv se o tom příštího dne, odebral se do hostince, aby se sám přesvědčil o situaci: Na jeho žádost dostavil se k němu hostinský se svou paní a sklepnicí. Kapitán žádal od hostinského vysvětlení, jakým právem vystěhovat mužstvo z ubikace, která byla přidělena obcí a jakým právem bez jeho vědomí lživým udáním tvrdil poddůstojníkům, že se vše dělo na jeho rozkaz. A dále jakým právem dovoluje si hostinský disponovati s mužstvem roty. Na tuto otázku velitele roty osopily se obě ženy na něho a v důsledku toho kapitán odpověděl, že v takových záležitostech se ženskými vůbec nevyjednává. Pan Müntzner udával, že on o celé záležitosti nevěděl, že vše způsobila jeho žena a že hned jak to zpozoroval, řekl: "Na, der Herr Hauptmann wird einen feinen Spektakl machen, wenn er darauf kommt, daß die Mannschaft ausquartiert ist." Kapitán pravil ještě, že si v budoucnu rozhodně zapovídá, aby jeho mužstvo bylo bez jeho vědomí přestěhováno. Paní Müntznerová zasáhla do rozmluvy těmito slovy: "Das ist eine feine Wirtschaft. Das ist nur hier zu Lande möglich - fuj." Kapitán odvětil klidně: "To budete míti příležitost opakovati na okresním hejtmanství."
Jezdecký pluk konal všechna cvičení pod velením svých důstojníků a při všech cvičeních bylo šetřeno z rozkazu důstojníků polí, na kterých se nalézalo obilí. Že by vojsko vyhrožovalo někomu zastřelením, nezakládá se na pravdě.
Major, velitel 1. korouhve čs. jezdeckého pluku užil v interpelaci uváděných slov při příležitosti, když po příchodu 2. korouhve do Frýdberku dne 27. června 1921 hlásil velitel četnické stanice, že před příchodem vojska vylepen byl ve městě protivojenský štvavý plakát a označil jako pachatele jistého stavitelského kresliče. Velitel četnické stanice vyslovil názor, že by dobře působilo, kdyby major s tímto provokatérem sám promluvil. Major odebral se s četníkem ku provokatéru, který čekal na ulici, varoval jej z veškerých nepředložených činů a užil těchto slov: "Gegen Leute Ihrer Art werde ich mit schärfsten Mitteln vorgehen um die nötige Ruhe im Orte aufrecht zu erhalten. Wenn Sie steh rühren, lasse ich Sie aut eigene Verantwortung verhaften und nach Troppau abführen." Po těchto slovech vzdálil se provokatér, neodpověděv jediného slova. Vystoupení majora bylo odůvodněno smýšlením obyvatelstva a nalezením tajných skladišť zbraní.
Při hledání ubikací nemísilo se mužstvo do úředního jednání svých představených a představenstvem obce, inkriminovaného výroku nepoužil nikdo. Rovněž lékárníkovi z Frýdberku nehrozil nikdo z důstojníků, poddůstojníků, ani vojínů odnětím koncese.
Mužstvo bylo velmi dobře disciplinováno a chovalo se vůči promýšleným výzvám německé mládeže podivuhodně trpělivě. Během času byla mezi vojíny a občany úplná harmonie přes prvopočáteční nedorozumění a přes to, že bylo státní policií objeveno celé tajné skladiště pušek. Seznam nespolehlivých osob neexistoval. Soulad vojska s občanstvem byl potvrzen při odchodu do mírových posádek neočekávaně přátelskými projevy jednotlivců. Nějakého nespravedlivého chování neb útisku civilního obyvatelstva také nebylo a právě pro naprostou objektivnost vojska docíleno bylo u obyvatelstva onoho respektu. Při odchodu posádky všechna tři města stvrdila ochotně, že po celou dubu chování se vojska bylo bezvadné a že ubikace odevzdány byly v úplném pořádku.
V Praze dne 3. prosince 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
III./3340 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci post. dra Emericha Raddy a druhů
o trestech uložených při sčítání lidu (tisk 2855).
Jak jsem již v odpovědi na zcela obdobnou interpelaci pana poslance dra Emericha Raddy (tisk č. 3159/XXV) uvedl, musí býti údaje o národnosti podle 20. prováděcího nařízení o sčítání lidu ze dne 30. října 1920, č. 592 Sb. z. a n. zjištěny se zvláštní svědomitostí a přesně dle pravdy.
Z tohoto prováděcího nařízení, a úředního návodu o vyplňování jednotlivých sloupců sčítací listiny vyplývá, že nesmí býti údaj o národnosti libovolný, jak se páni interpelanti domnívají, nýbrž že musí stejně tak jako každý jiný údaj odpovídati skutečné pravdě.
Aby tomuto požadavku bylo vyhověno, jest sčítací komisař dle zásad vyslovených jasně ustanovením §§ 17-20 výše citovaného vládního nařízení povinen, zkoumati každý údaj, tudíž i údaj o národnosti a má-li pochybnost o jeho správnosti, předložiti po případě věc k rozhodnutí okresnímu politickému úřadu, který rozhodne a zavede dle § 12. téhož nařízení trestní řízení, uzná-li, že strana vědomě učinila udání skutečné pravdě odporující. Tak tomu bylo také v případech v interpelaci uvedených, v nichž nelze proto spatřovati nezákonný postup okresní správy politické a nějaké porušení zákona.
Vzhledem však na majetkové poměry Adolfa a Viktorie Přibylových a Albíny Doležalové snížila zemská správa politická k jejich žádosti trest jim uložený v cestě milosti na 100 Kč, případně na vězení 3 dní.
Co se pak týče Richarda Wernera, který jak sám v trestním řízení doznal, udal německou národnost jen proto, že je jako živnostník odkázán na Němce a že chodil do německé školy, nebylo o jeho žádosti o prominutí trestu dosud rozhodnuto.
V Praze dne 30. listopadu 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
IV./3340.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Skaláka a soudruhů
o konfiskaci spisku: "Jak se odrakoušťujeme", jejž napsal Dr. Fr. Joklík, vydaného nakladatelstvím Hejda a Tuček v Praze (tisk 3190/V.).
Podle zprávy státního zastupitelstva v Praze nařízena byla konfiskace spisku dra Fr. Joklíka "Jak se odrakoušťujeme" vydaného nakladatelstvím Hejda a Tuček v Praze, pro místa v interpelaci doslovně uvedená, ježto v nich shledána byla skutková podstata zločinu, resp. přečinu podle §§ů 65 a), 300, 305. tr. z. a čl. IV. zák. ze dne 17. prosince 1862, č. 8 z r. 1863.
Konfiskace tato byla k návrhu státního zastupitelstva potvrzena zemským jako tiskovým soudem v Praze a to nálezem z 15. září 1921, č. j. Pr I 229/21 z týchž důvodů, pro které státní zastupitelství zabavení nařídilo.
Proti tomuto nálezu podal autor spisku dr Fr. Joklík námitky, které však neměly úspěchu, nýbrž byly nálezem téhož soudu ze dne 25. října 1921, č. j. Pr. II 229/21 zamítnuty.
Dalšího opravného prostředku proti nálezu námitky zamítajícímu užito nebylo.
K opatřením justiční správy není příčiny.
V Praze dno 18. prosince 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
V./3340 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Dra Emericha Raddy a druhů
o zdanění společnosti s r. o. (tisk 3089).
Konaným šetřením ohledně společnosti s r. o. "První znojemský biograf" bylo zjištěno, že v interpelaci uvedená data jsou jak ohledně vyšetření daňové základny tak i předepsané daně výdělkové na berní rok 1920 a daně válečné za léta 1917 -1918 a 1918-1919 správna.
Společnost tato vykazuje sice dle účtu zisku a ztráty za obchodní rok 1918/1919 čistý zisk 71.381,44 Kč, avšak společníci vybrali si již během tohoto obchodního roku z podniku pro svoji domácnost předem částku 26.507,03 Kč, kterou nutno připočísti k vykázanému čistému zisku, takže tento činil správně 97.888,47 Kč a daňová základna po připočtení ostatních nezapočítatelných položek 103.128,13 Kč.
Béře-li se zřetel na tuto okolnost, pak není správným tvrzení, v interpelaci obsažené, že předepsaná daň výdělková s přirážkami nejen zcela pohlcuje, nýbrž i přesahuje veškerý čistý zisk a že společnost je tímto daňovým předpisem nucena likvidovati, resp. vyhlásiti konkurs.
Pokud ovšem předepsaná daň výdělková s přirážkami přesahuje 80% čistého zisku, bude předpis ten ve smyslu § 32. zákona ze dne 12. srpna. 1921, čís. 329 Sb. z. a n. na tuto maximální hranici poměrně zkrácen, a to i tenkráte, kdyby rekurs společnosti proti předpisu daně výdělkové na berní rok 1920 podaný a domáhající se vyloučení jednotlivých položek z daňové základny, byl zamítnut.
Vzhledem pak k tomu, že toto ustanovení 32. cit. zák. ponechává podnikům veřejně účtujícím pro berní léta 1920 a 1921 za všech okolností 20% čistého zisku nezkráceně, není dle názoru ministerstva financí třeba ve směru tom předložiti nějakou novou osnovu zákona neb dáti podřízeným úřadům další nové pokyny.
Důvodem, že rekurs, který společnost podala proti předpisu daně výdělkové na berní rok 1920, nebyl dosud vyřízen, jest okolnost, že ještě před jeho rozhodnutím bylo nutno konati šetření, poněvadž společnost předložila dodatečně novou účetní závěrku za obchodní rok 1918/1919, vykazující bilanční zisk jen částkou 47.478,47 Kč.
Ku zaplacení stávajících daňových nedoměrků byly společnosti prozatím do konce roku 1921 povoleny měsíční splátky po 8.000 Kč a příslušné berní správy bylo nařízeno, aby od event. exekučního vymáhání těchto nedoplatků až na další upustila.
V Praze dne 26. listopadu 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
VI./3340.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Josefa Hakena a soudruhů
o ztýrání mobilisovaného vojína Vojtěcha Ježka legionářským nadporučíkem Chvalovským u 22. pěšího pluku v Jičíně (tisk 3201/X.).
Případ v interpelaci uvedený stal se takto Nadporučík Chvalovský jako velitel 12. (kulometné) roty 22. pěšího pluku v Jičíně, detachované po dobu mobilisace v obci Holině, konstatoval dne 17. listopadu ráno při nastoupení roty, že střelec Ježek schází, poněvadž přes výslovný zákaz večer opětovně odešel o své újmě do sousední obce Dílců, aby tam u rodičů přenocoval, a do nastoupení roty se nevrátil. Když se poté navrátivší Ježek dostavil na rozkaz rotného velitele do jeho bytu, dal mu tento po několika prudkých slovech výčitek, že se Ježek přes všechny domluvy nechová jako legionář, několik políčků a při pokuse vystrčiti jej ze dveří, zasáhl jej kolenem do spodní oblasti břišní. Ježek umdlel, nadporučík Chvalovský poskytl mu první pomoc a poslal přítomného mladšího důstojníka, ihned pro lékaře. Na rozkaz lékaře byl Ježek převezen v průvodu důstojníka a dvou vojínů do posádkové nemocnice v Jičíně a odtud předán do okresní nemocnice. Lékaři nenašli kromě podlitiny pod pravým okem, způsobené asi úderem helmice při políčku, a citlivosti břicha, stop žádného zevního poranění. Primář nemocnice dr Pelikán konstatoval lehké poranění, podlitinu pod okem a kontusi pravého chámovodu, které asi ve třech dnech přestalo. Po propuštění z nemocnice dne 21. listopadu konstatovali lékaři neurasthenii středního stupně, střelec Ježek byl demobilisován a nastoupil dne 26. listopadu svou službu u okresního soudu na Smíchově.
Nadporučík Chvalovský učinil o incidentu okamžité hlášení, na jehož základě byl velitelem pluku dne 18. listopadu zproštěn funkce velitele roty a podáno naň trestní oznámení. Na toto oznámení nařídil vojenský prokurátor v Josefově proti nadporučíkovi Chvalovskému trestní řízení pro zločin proti § 284. voj. tr. z. (ztýrání podřízeného ve službě), které provádí divisní soud v Hradci Králové.
Střelec Ježek jest neurasthenik, slabé konstrukce tělesné i oslabeného systému nervového a jen tomuto stavu jest možno přičísti mimořádný účinek utrpěné kontuse. Primář jičínské okresní nemocnice konstatoval při jeho dopravení do nemocnice, že jej ošetřoval již jednou v polovině srpna t. r. v podobném stavu za příznaků akutní otravy alkoholem, která dle sdělení Ježkova nastala požitím likéru ve vlaku na cestě na dovolenou.
Vojín Ježek žádal při výslechu, aby proti jeho veliteli nebylo vedeno žádné vyšetřování ani řízení. Tomu ovšem se nemohlo vyhověti.
Domnění, že tělesné ztýrání jest "legionářským způsobem trestání", bylo by těžkou urážkou legií. Legie tělesných trestů neužívaly, jako jich nezná československé vojsko. Ojedinělé incidenty nejsou systémem.
Okamžitá vyšetřování bylo zahájeno podle platných předpisů ihned, není, resp. nebylo tedy třeba, abych takové teprve nařizoval.
V Praze dne 20. prosince 1921.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
VII./3340 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Krause a druhů,
aby státní zásobování potravinami v novém hospodářském roce vztahovalo se i na živnostníky a obchodníky (tisk 2998).
"V době, kdy interpelace byla podána (24. července t. r.) byla akce zásobovací pro nový hospodářský rok 1921/22 ve stadiu projednávání a mohly snad zdánlivě vzniknouti obavy, že by určité kategorie konsumentstva mohla býti nějak zkrácena. Tak dalo se asi usuzovati z oběžníků ministerstva pro zásobování lidu ze dne 14. června 1921, čís. 43.484, v němž stanovena příjmová hranice roční 10.000 Kč, takže osobám, majícím příjem vyšší, nároku na chudinské zásobení nemělo býti přiznáno. Citovaný oběžník byl však toliko pomůckou pro sestavení zásobovacího plánu, aby přibližně byl zjištěn počet osob, které by do veřejného zásobování mohly býti pojaty.
Definitivně upravena byla tato otázka, vládním nařízením ze dne 11. srpna 1921, čís. 270 Sb. z. a n., v němž v §u 1. stanoveno, kdo dle svých poměrů příjmových a rodinných v zásadě má nárok na veřejné zásobování.
Toto vládní nařízení řeší tudíž otázku veřejného zásobení jednotně a všeobecně, nečiníc rozdílu mezi jednotlivými kategoriemi konsumentstva, takže ani drobní obchodníci a živnostníci nejsou na tom hůře než konsumentstvo ostatní."
V Praze dne 24. listopadu 1921.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
VIII./3340 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády a ministra národní obrany
na interpelaci poslance Krause a druhů
o přečinu československého důstojníka a dvou státních úředníků proti mírumilovnému občanu německo-jablonském (tisk 2862).
Dne 26. června t. r. byl na domě prodejny časopisů č. 301 v Německém Jablonném panem Františkem Lorencem vyvěšen černožlutý - tedy úředně zakázaný prapor, který zpozoroval při své procházce nadporučík Karel Beránek, přidělený posádkovému velitelství. Chtěl na tuto nepřístojnost upozorniti za příčinou zakročení tamější četnictvo, ale nezastihl nikoho na četnické stanici, neboť její velitel byl služebně zaneprázdněn.
Z toho důvodu zakročil dotyčný důstojník sám. Vyzval majitele zmíněného domu, aby prapor odstranil, což však tento zdráhal se učiniti, vymlouvaje se, že politická správa vybubnováním dovolila jejich vyvěšení a že žije v "Deutschböhmen". Kromě toho užil i jiných provokativních výroků. Byl tudíž přinucen prapor sejmouti, což však činil velice neochotně za trestuhodných poznámek, směřujících proti Československé republice.
Prapor byl nadporučíkem Beránkem, aby nemohl býti opětná vyvěšen, zabaven a odevzdán posádkovému velitelství a pak politické správě až do rozhodnutí zemské politické správy k prozatímnímu uschování.
Okresní cestmistr a evidenční rotmistr, přidělený okresní politické správě v Německém Jablonném, doprovázeli sice nadporučíka Beránka k Lorencovi, do jednání však nikterak nezasahovali.
Nadporučík Beránek vzal si sebou, více jako svědky, dva ukrajinské poddůstojníky tamější vojenské policie, poněvadž - jak dříve uvedeno z četníků nikoho nezastihl. Oba tito poddůstojníci byli ozbrojeni vojenskými revolvery, které se ve službě nosí.
Trestní řízení soudní, které na základě udání obce bylo zavedeno proti nadporučíku Beránkovi, evidenčnímu rotmistru a cestmistrovi, není dosud skončeno.
Zemské vojenské velitelství vytklo důtklivě nadporučíkovi Beránkovi jeho jednání, poněvadž přestoupil platná nařízení, která zakazují vojenským osobám mísiti se do úkonů, příslušejících výhradně politické správě.
V Praze dne 16. prosince 1921.
Předseda vlády:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr národní obrany: