Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání |
3321
Rozdáno ve 119. schůzi.
Interpelace
I. post. Housera a soudr. min. školství a nár. osvěty o povolení soukromé školy klášteru Milosrdných sester v Praze v Úvoze,
II. posl. Najmana a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení 47. čísla týdeníku ťNáš CílŤ, vycházejícího v Plzni,
III. post. Pelikána, Maka, G. Navrátila, dra Mazance a spol. min, železnic, že se oddaluje vyřízení sporných otázek sociálně-hospodářské a existenční povahy mezi ministerstvem železnic a zastupitelstvem železničních zaměstnanců ústředním důvěrnickým sborem a odborovými organisacemi,
IV. posl. Hakena a soudr. min. předsedovi a min. zemědělství o zabezpečení dělnictva na zabraném a přejímaném pozemkovém majetku,
V. posl. dra Lodgmana a druhů min, vnitra o úředním rozkazu ozdobiti budovy městských úřadů prapory dne 28. října 1921,
VI. posl. dra Baerana, dra Brunara a druhů min. spravedlnosti o censurních poměrech na Moravě,
VII. posl. dra Brunara a druhů min. vnitra o nezákonném postupu šternberské okresní politické správy,
VIII. posl. dra E. Feyerfeila, dra Keibla a druhů min. národní obrany o zaplacení nákladu za stravování vojska městu Rumburku,
IX. posl. dra Brunara a druhů min. soc. péče o zasahování státu do soukromých fondů dobročinných,
X. posl. dra Brunara, dra E. Feyerfeila a druhů min. národní obrany o neštěstích, jež se přihodila při dělostřeleckých cvičeních ve střelbě v bruntálském okrese,
XI. posl. dra Raddy, Pittingera a druhů min, vnitra a spravedlnosti o událostech, ve znojemském obecním zastupitelstvu,
XII. posl. dra Lodgmana a druhů min. pro zásobování lidu o zadání dodávky 15.000 vagónů obilí a mouky,
XIII. posl. dra Lodgmana, dra Raddy a druhů min. vnitra, že bývalý okresní velitel četnictva R. Heidenreich v Mikulově nebyl přeložen do výslužby,
XIV. posl. dra Keibla, dra Lodgmana a druhů min. vnitra o mosteckých událostech dne 26. června 1921,
XV. posl, dra Raddy a druhů min. pošt a telegrafů o zřejmých přehmatech podřízených činitelů,
XVI. posl. dra Raddy a druhů min. nár. obrany, aby spisovateli A. G. Gregenbauerovi byla vyplacena náhrada škody za zabraný psací stroj,
XVII. posl. dra Keibla, inž. Kalliny a druhů min. železnic o protizákonném výnosu podmokelského železničního provozního úřadu,
XVIII. posl. dra R. Lodgmana a druhů ministrovi spravedlnosti, že mostecký krajský soud má jen jednojazyčné složenky,
XIX. posl. dra E. Šchollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o nesprávné odpovědi na interpelaci tisk 2136,
XX. posl. dra Keibla, Krause a druhů ministrovi vnitra o náhradě škody těm, kteří byli poškozeni událostmi v Ústí n/Labem dne 3. srpna 191,
XXII. posl. Zierhuta a druhů ministerskému předsedovi o provedení resoluce ke 3. novele zákona o drobných pachtýřích,
XXII. posl. Kostky, dra Kafky a druhů min, předsedovi jako ministrovi věcí zahraničních o vydávání německých překladů úředních informačních zpráv ministerstva věcí zahraničních,
XXIII. posl. Krause a druhů min. národní obrany o osvobození nadporučíka Beránka a rotmistra Löwa. kteří byli udáni pro krádež a rušení domácího klidu, avšak vojenská prokuratura v Terezín udání to odložila,
XXIV. posl. dra E. Feyerfeila a druha min. vnitra o postupu pražské zemské politické správy ve věci německého překladu zemského zákoníka>
XXV. posl. dra E. Feyerfeila a druhů vládě o poskytnutí subvence českým turistům na Šumavě,
XXVI. posl, dra E. Feyerfeila a druhů min. železnic o šovinistických přehmatech proti jazykovému zákonu při vydávání jízdních lístků v Budějovicích,
XXVII. posl. dra E. Feyerfeila, dra Lodgmana a druhů min: národní obrany o nestejném nakládání se záložníky německými a českými u stavebního pluku č. 1.,
XXVIII. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra a min. zdravotnictví o vykonávání lékařské praxe v jihomoravském pohraničním území,
XXIX. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, že okresní politická správa ve Šternberku na Moravě žádá odstranění pomníku císaře Josefa v Unčově,
XXX. posl. dra E. Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o potrestání rodičů v Šenově (okres Nový Jičín),
XXXI. posl. dra E. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o vyloučení dětí z německé školy v Ženklavě,
XXXII. posl. dra Keibla, Krause a druhů min. spravedlnosti o pohoršlivém chování státního zástupce dra Stefky v České Lípě.
I./3321
Interpelace
poslance Fr. Housera a soudruhů
ministru školství a národní osvěty
o povolení soukromé, školy klášteru Milosrdných sester v Praze v Úvoze.
Klášterní škola Milosrdných sester Karla Boromejského založená r. 1866 byla německá a po padesát let germanizovala dívčí mládež do ní docházející, jež náležela výhradně národnosti české. Byly to zejména dívky z Malé Strany, Hradčan a Břevnova. České mládeži vštěpoval se v ní německý duch. Po převratu přeměnil řád německou školu, která byla šestitřídní, na českou pětitřídní a sice během školního roku. K tomu je třeba podle zákonných předpisů povolení školních úřadů, protože řád otevřel školu novou.
Řád ohlásil pouze okresní školní radě v Praze, že se ve škole vyučuje česky, ale nepředložil učebné osnovy ke schválení, jak je předepsáno. Okresní školní rada nevzala jeho oznámení na vědomí, ale ve škole se vyučovalo dále, ač dle § 70 říš. školního zákona se v ní vyučovati nemělo. Kongregace podala proti rozhodnutí okresní školní rady pražské odvolání zemské školní radě, která je zamítla, a potom se odvolala k ministerstvu, které rovněž stížnost zamítlo. Úřady zdržovaly svá zamítavá rozhodnutí po léta; od začátku řízení do rozhodnutí ministerského uplynulo půl třetího roku. Dle zamítavého vyřízení ministerského s okamžitou právní mocí měla býti škola ihned zavřena. Předseda městského školního výboru však školu nezavřel a poskytl tím řádu příležitost, aby si vymohl pro stížnost ku správnímu soudu účinek odkládací. Toho také řád dosáhl, ač zákonitých důvodů pro odklad nebylo. Výměr magistrátu nařizující zavřeni školy zůstal neproveden.
Kongregace v obavě, že nezákonná škola bude zavřena, podala v lednu 1921 k městskému školnímu výboru v Praze pojednou žádost za povolení nové školy s českým jazykem vyučovacím. Ale rekursu dosud nevyřízeného, jejž proti rozhodnutí podala, neodvolala. Byl to úskok: žádost za povolení nové školy zřejmě odporovala souběžnému řízení rekursnímu, jímž se kongregace domáhala rozhodnutí, že nového povolení školy nepotřebuje. Městský školní výbor se právem nechtěl propůjčiti k této nedůstojné hře. -Zemská školní rada měla však patrně věc se žadatelem smluvenou, nedbala právních protestů městského výboru školního a nutila jej k nejspěšnějšímu vyřízení žádosti, aby sama o ni rozhodla ještě dříve, než bude vyřízena stížnost kongregace u správního soudu. Okresní výbor školní nemohl doporučiti kladné vyřízení žádosti, protože nevyhovovala zákonným podmínkám. Zemská školní rada Irovou školu povolila. Nezachovala ani úředního postupu při sdělení svého rozhodnutí a poslala povolení nové školy přímo kongregaci, nikoli prostřednictvím první instance. Povolení nové školy kongregaci Milosrdných sester Karla Boromejského v Praze v Úvoze odporuje ústavě Československé republiky. Dle § 119 ústavní listiny má býti veřejné vyučování zařízeno tak, aby neodporovalo výsledkům vědeckého badání. Tomu odporuje každá škola, která je řízena řádem. Na škole vyučují řádové sestry; sama příslušnost k řádu vylučuje plnění tohoto ustanovení. Jednání sborové v zemské školní radě by nemohlo nedbati ústavního zákona, proto bylo povolení této nové školy rozhodnuto presidiálně. S jakým kvapem se povolení dálo, je viděti z toho, že věc byla vzata jako nezralá z denního pořádku schůze a hned potom vyřízena presidiálně. K úřednímu řízení nebylo přizváno městské zastupitelstvo pražské, ač při něm mělo býti jako zákonný interesem. Místnosti pro novou školu jsou nedostatečné, nevyhovující rozměry, mají zdravotní závady, a jak technický znalec zjistil, ohrožují zdraví dětí. Duch, jímž bude nová škola řízena, ilustruje nejlépe fakt, že představená kláštera je Němkyně, česky ani neumějící.
Zemská školní rada je instituce, která zasahuje do rozvoje národního školství v Čechách způsobem, který je vážně ohrožuje. Je to úpad, jenž v našem státě trvá, ač jeho funkční období jíž uplynulo. Její složení je takové, že v ní zasedají jako členové zástupci zemského výboru českého z dob předválečných, probošt Burian je do ní vyslán kurií velkostatkářskou, zasedají v ní duchovní, kteří jsou zástupci církví katolické a evangelické a zástupce vyznání židovského, kteří byli jmenováni rakouským císařem. Proto tento nejvyšší školní úřad v Čechách řídí národní školu v tendencích bývalého státu rakouského, feudálně klerikálních a nikoli v intencích republikánských a pokrokových.
Podepsaní se táží:
1. Je ministerstvo školství ochotno zrušiti nezákonné povolení nové klášterní školy Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze v Úvoze?
2. Je vláda ochotna prováděti § 119 ústavní listiny a nepovolovat škol řádům a církevním organisacím a nepřipustiti za učitele jiné osoby než stavu laického?
3. Je vláda ochotna zrušiti zemské školní rady a dle § 38 zákona, jímž se upravuje správa školská, nahraditi je sbory, v nichž by měly zastoupení kromě referentů pro záležitosti administrativní, hospodářské a pedagogické také všechny politické strany dle počtu členů jednotlivých politických klubů v poslanecké sněmovně?
V Praze dne 14. prosince 1921.
Houser,
Darula, Haken, Burian, Kreibich, Merta, Skaunicová, Mikulíček, Kučera, Skalák, Warmbrunn, Nagy, Kunst, Borovszky, Tausik, Malá, dr. Šmeral, Teska, Toužil, Blažek, Krejčí, Svetlik, Koutný, Bouček.
II./3321
Interpelace
poslance J. V. Najmana a druhů
ministrovi vnitra a spravedlnosti
o zabavení 47. čísla týdeníku ťNáš CílŤ, vycházejícího v Plzni.
V čísle 47. ze dne 20. listopadu uvedeného časopisu byl článek ťSpravedlnost základem státuŤ, který dále uvádíme a pro jehož obsah byl celý náklad tohoto časopisu zabaven.
článek ten zní:
Spravedlnost základem státu.
Ještě dnes na mnohých soudních budovách skví se latinské nápisy, jež přeloženy do češtiny značí okřídlená slova nadpisu tohoto článku. To bylo za Rakouska a státní rakouské soudy měly dle povinnosti a přísné dle spravedlivých zákonů také spravedlivě souditi. Vzdor tomu, jak známo, byla justice tato mnohdy velmi nespravedlivou a jednala přímo proti intenci spravedlnosti státu. Nadpisy, hlásající spravedlnost jsme zdědili, ale neřekli jsme že budeme v republice československé souditi po Vzoru rakouském nespravedlivě, naopak, jako demokratický stát jsme si uložili, že skutečně spravedlnost, spravedlivé zákony i spravedlivé soudy tvořiti budou mohutné státní základy.
Skutečnost ve čtvrtém roce trvání republiky však nám potvrdila opak. Vedle z Rakouska převzatých a posud platných trestních zákonů vytvořilo naše Národní Shromáždění nové, jež v mnohém předčí pokud krutosti se týká, ty nejpřísnější rakouské paragrafy. Je to v prvé řadě stíhání lichvy a lichevní zákony. My obchodníci jsme již dávno vytýkali nedostatky lichevním Zákonům a proto stavíme se ostře proti pomocí jich prováděné soudní praksi. Zákony o lichvě v republice československé jsou postaveny na vratkých nohách, na zcela špatných podkladech i předpokladech. Opovážil-li se někdo prodati zboží přes určenou maximální cenu aneb za zdánlivě vyšší občanský zisk, je nemilosrdně trestán nejen pokutou, ale i vězením. Za podklad občanského zisku nepovažuje se kalkulace obchodníkova, ani se neuvažuje, že při zboží s cenami maximálními mají obchodníci namnoze na místě zisku ztrátu a to proto, že výdělek při takovém zboží velmi často nekryje ani režijní výlohy. A proto viděli jsme již nesčetné řady případů, kde prodával obchodník zboží na základě vlastní kalkulace, že byl lichevními soudy stíhán a také nemilosrdné trestán. Tresty, jež se v takovýchto případech vyměřují jsou tak kruté, že naprosto neodpovídají spáchaným trestným skutkům, zejména když ve většině případů, jak zde uvedeno, se o trestném činu ani mluviti nemůže. Je známo, že také byl vydán zákon, že ti, kteří by se víckráte dopustili lichvy, mají býti potrestáni tím způsobem, že budou pracovati na veřejném místě, aby byli vystaveni veřejnému posměchu a pohanění. Takto má ve svém vlastním státě ustláno na růžích stav živnostenský a obchodnický. Přidáme-li k tomu nesnesitelná daňová břemena, vysvětluje se to, že množí se stále případy zoufalství, jež tragicky zakončují. Jedním takovým markantním příkladem je právě odehravší se sebevražda trhovkyně kol. Břicháčkové v Praze. Tato trhovkyně měla svůj ovocnářský obchůdek na pražském náměstí jako sta jiných. Přišly letošního roku na pražský trh třesně a tu byla nařízena za tyto prodejní cena, jež se neměla překročiti. Nikdo se těchto trhovců neptal po nákupních pramenech ani cenách, mohou-li za určené ceny prodávati, nýbrž jak se u nás pravidelné děje, přišel rozkaz a bylo po reptání. Jmenovaná Břicháčková neuposlechla a poněvadž měla nákup tak drahý, že nemohla za úředně stanovenou cévu třešně prodávati, prodávala je o 20 hal. dráže na 1 kg. Byla udána, dostala se před lichevní soud a byl jí za to vyměřen žalář v trvání šesti měsíců a Kč 10.000,-, aby bylo dobře rozuměno, tedy slovy: deset tisíc korun pokuty. Břicháčková byla tímto rozsudkem zdrcena a mnohokráte projevila, že skončí raději sebevraždou, než-li by jako nevinná nastoupila vězení. Pokutu ovšem, nemajíc téměř žádné jmění, platiti nemohla, poněvadž celý majetek pozůstával z obchodu a zboží v něm, jež representovalo se na známém víku z proutí upleteného, jak mívají trhovci a zahradníci. Tak ohromný obchod to byl. Sebevražedný úmysl skutečně Břicháčková jako matka tří dětí a živitelka své staré matky provedla tím, že skočila dne 12. t. m. do Vltavy a utonula. Pražští trhovci jí vypravili pohřeb a tato byla dne 15. t. m. za obrovské účasti pražských kolegů pohřbena. Nad rovem jejím promluvil kolega poslanec Najman. O případu tomto nastal ve veřejnosti rozruch a jak obyčejně bývá, byly i zde dvě strany.
Na stranu nešťastné Břicháčkové vedle všeho obchodnictva a živnostnictva postavila se také žurnalistika agrární, svým ústředním listem ťVenkovemŤ, proti postavili se zejména čeští socialisté ve svém orgánu české ťSlovoŤ dokazujíce, že motiv sebevraždy Břicháčkové byl zcela jiný a že strana živnostenská případu tohoto demagogicky využívá. My jsme daleci toho, abychom v řad; příslušníků stavu našeho v této době plné nespokojenosti a roztrpčenosti chtěli zaváděti demagogii, naopak je pravdou, že snažíme se vždy a za každých okolností zmírňovati a utišovati. Stanou-li se ovšem případy, jako je zde právě vyjmenovaný, pak nelze ani mlčeti, ani klidné přecházeti přes, nýbrž poukazovati na důsledky a nabádati ku přemýšlení a uvažováni. A odhodláme-li se k tomuto, pak ovšem činíme tak důrazně a před celou veřejností, jsouce si vědomi svého práva na veřejný projev i obranu. Že by se mohl vynésti tak krutý rozsudek za uvedený zde přestupek je jistě unikem pro republiku československou i mimo ni. V tomto listě poukázali jsme již dávno, že panuje u nás třídní soudnictví a toto tvrzení se čím dále tím více potvrzuje. Víme dobře, že s. č. byl propuštěn železniční zřízenec pro krádež u dráhy a spáchal sebevraždu. Byl to poprask v socialistických listech, kde byla obviňována dráha z nešlechetného jednání. Tedy měla býti krádež v tomto případě docela beztrestnou věcí. V případě Jirákově, toho podvodníka a darebáka, který se odvážil chtíti podplatiti našeho ministra věcí zahraničních, jsme opět viděli, jak malý trest byl tomuto vyměřen a snad proto, že to byl vysoký úředník v ministerstvu a to ještě podmínečně, tak že ani trest si neodpykal. Na Plzeňsku viděli jsme v Nýřanech případ, kde dělníci beze vší příčiny vyrabovali a zničili krámu obchodníků a byli u soudu za to potrestáni čtyřměsíčním žalářem a to zase podmínečně. To jsou uvedeny jen některé případy a srovnáte-li případ lichvy tragicky zesnulé Břicháčkové, tu musí každý nepředpojatý člověk říci, že skutečně v republice československé spudí se podle příslušnosti politické strany, protože si také politické strany tvoří zákony tak, aby trestaly příslušníky stavů jiných a jejich aby v každém trestném případě pokud možno nejvíce chránily. Jsou to trpká slova, jichž dosahu jsme si úplně vědomi, musíme-li jich veřejně vysloviti, poměry však dospěly tak daleko, že nezbývá nám k obraně i nápravě jiná cesta, nežli tato. Když se stala na Novopacku vražda finančního rady, aniž by byl býval vrah dopaden, byli to také čeští socialisté, kteří ihned tvrdili, že vraždy dopustil se politický živnostník. My pochopujeme úplně rozčilení našich kolegů při doručování namnoze nesplnitelných platebních rozkazu, nikdy však nebudeme schvalovati takové jednání, aby příslušník stavu našeho vztáhl vražedné ruky na zodpovědného státního úředníka. Také ale nepřipustíme, aby ať předpisem berních břemen neb stíháním lichevních soudů byli naši lidé vháněni v zoufalství a jako východisko tohoto utrpení museli hledati v utracení vlastního života. Jsme daleci toho, dotýkati se vznešené osoby našeho presidenta, když však vzpomeneme, jak často a všemi politickými stranami se hlásá jeho životní program i zásady, mezi nimiž se v prvé řadě mluví o humanitě, nenapadá, že naší Zákonodárci přímo políčkují svými zákony tyto posvátné zásady největšího českého humanisty a náčelníka státu? Máme ministrem spravedlnosti muže, jenž se hlásí také ku straně politické, jejíž program je stejně humanitní, ztělesněný v učení Kristovu a hlavně lásce křesťanské ku svému bližnímu. Je možno, aby tento ministr spravedlnosti ponechal i nadále osudu nevinné příslušníky státu a pro nepatrné a malicherné věci posílal je do kriminálu, když naproti tomu celá řada darebáků v republice provozuje státu nebezpečné rejdy beztrestně? Bude míti pan ministr spravedlnosti tolik odvahy, aby vykonal v tomto směru kus spravedlnosti a přičiní se tomu, aby přísný lichevní zákon byl zmírněn? My každopádně tuto záležitost p. ministru spravedlnosti předkládáme k úvaze a očekáváme, že v zájmu humanity, o níž se u nás tak všade. ovšem naplano mluví, dovoláme se zde nápravy. Oběti nespravedlivých zákonů se množí a my varujeme všechny činitele státní, aby na nastoupené cestě nesetrvali více, nýbrž uznali jedenkráte. že obchodníci a živnostníci, mají li skutečně své postavení ztížené ohromným daňovým břemenem, musí býti zbaveni alespoň těch obav, že každého dne, jakmile vstoupí ve svoji živnost, nejsou jednou nohou zároveň v kriminále. To je život strastný který nikoho netěší, naopak omrzuje a vyhání z obchodníka a živnostníka poslední špetku chutě k práci. Konati všechny povinnosti ku státu, lopotiti se dnem i nocí jen proto, aby uhájil jen bídnou existenci a býti úřady stále štván a pronásledován, to by si jistě nedal žádný druhý stav v republice líbiti. To děje se jen obchodnictvu a živnostnictvu, poněvadž nemá v zákonodárných sborech náležitého zastoupení a ochrany. Poměry se stále stupňují víc a více v náš neprospěch a ať se pak nikdo nediví, až dohnáno nesnesitelným tlakem, bylo by nuceno obchodnictvo a živnostnictvo dáti v sázku vše co má a uchopiti se posledních prostředků, k nimž utíká se ten, jenž již žádné jiné cesty nezná. Jak z citovaného článku vidno, jest v něm kritizován postup lichevních soudů, který dohání krutými rozsudky občany k sebevraždě. Jelikož konfiskace časopisů Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské se opakují (konfiskace Reformy a Jihočeského Národohospodáře) a tím znemožňuje se, by občanstvo bylo. o stavu věcí správně informováno, táží se podepsaní:
Jsou pánům ministrům případy tyto známy a pokládají zabavení za oprávněné a v naší demokratické soustavě za odůvodněné?
V Praze dne 19. prosince 1921.
Najman,
Vrabec, Onderčo, dr. Labay, dr. Gažík, Tontik, Modráček, Steiskal, Hudec, dr. Kmetko, Hancko, dr. Buday, Tománek, Bobok, dr. Juriga, Hlinka, Anděl, Horák, Pastyřík, Mlčoch, Vávra.
III./3321.
Interpelace
poslanců Pelikána, Marka, G. Navrátila, dra Mazance a spol.
ministru železnic,
že se oddaluje vyřízení sporných otázek sociálně-hospodářské a existenční povahy mezi ministerstvem železnic a zastupitelstvem železničních zaměstnanců, ústředním důvěrnickým sborem a odborovými organisacemi.
Následkem absolutistického postupu ministerstva železnic a sporného výkladu některých zákonů a nařízení jednotlivými odděleními tohoto úřadu, nakupilo se mezi ministerstvem a zastupitelstvem železničních zaměstnanců, jakož i odborovými organisacemi tolik sporných otázek, že další Ťodklad jejich řešení mohl by poškoditi veřejné zájmy.
Jedná se o tyto věci:
1. Násilný výklad zákona o osmihodinové době pracovní a obcházení tohoto zákona prováděcími výnosy ministerstva železnic.
2. Normování železničních zaměstnanců ve smyslu nesprávného vykládání zákona v osmihodinové době pracovní.
3. Propouštění ťpřebytečnéhoŤ zaměstnanectva v důsledcích nesprávného normování na základě kritisované praxe zákona o osmihodinové době pracovní.
4. Odmítání železničních zaměstnanců vracejících se z presenční služby vojenské s odvoláním na poměry, zavládnuvší zjevy kritisovanými v bodu 1-3.
5. Zkrácení čekacích lhůt pro staniční a skladištní sluhy, lampáře, strážníky, cidiče vozů, četaře nosičů zavazadel a dílenských pomocníků. Ministerstvo zpěčuje se požadavek tento uznati oprávněným přes to, že jest odůvodněn §em 7. prováděcího vládn. nař. ze dne 22./XII. 1920, čís. 666 Sb. z. a n., jakož i zpěčuje se zařaditi tyto zaměstnance do skupiny B.
6. Rozšíření vztahuje se i na ony dělníky a provisorní zaměstnance, kteří 1. lednem 1921 dosáhli 1, 11/2, 2, 21/2 anebo 5leté doby čekací.
7. Propočítání let a jmenování u staničních dozorců, kteráž kategorie zejména za války a po válce plně nahrazovala výkony úřednické při dopravní, komerční i telegrafní službě.
8. Propočítání let u dělmistrů, kteří vedle vysokoškolského úřednictva jsou v dílnách hlavními technickými odpovědnými orgány a stojí namnoze po stránce existenčního i hospodářského uznání za svými podřízenými.
9. Jmenování vozmistrů, strojníků a dílovedoucích a mistrů osvětlování, úředníky. Jedná se vesměs o důležité skupiny dozorčí technické služby, oproti nimž min. železnic rovněž stojí na stanovisku zamítavém.
10. Stabilizace žen dle výnosu min. železnic z 2./XII. 1920, č. 51383. Výnos tento, samotným ministerstvem vydaný na základě důvodové zprávy k zákonu č. 541 Sb. z. a n. z roku 1919, ministerstvo samo nerespektuje a na požadavky odpovídá propouštěním žen ze služeb státních drah a znovu je přijímá jako výpomocné dělnice za denní mzdu bez ohledu na jejich členství v pensijním fondu.
11. Zkrácení postupových a povyšovacích lhůt u úředníků železničních a ponechání výhod, kterých tito požívali proti úředníkům státním před i po vydání zákona z 25./1. 1914, č. 15 ř. z. Úřednictvo železniční, zaměstnané z valné většiny v exekutivě za velkého risika bezpečnostního po stránce fysické i právní dožadovalo se tím uznání za svou větší práci, což bylo jim ostatně i přiznáno jednak důvodovou zprávou k zákonu č. 541 ex 1920, jednak i § 3. zákona č. 222 z roku 1920 o propočítání služební doby. I zde však ministerstvo staví se na stanovisko záporné.
12. Vydání zimních i letních stejnokrojů stabilizovaným zaměstnancům. Ministerstvo brání se tomuto požadavku z důvodů prý předpisových, že skupinám, o nichž se jedná, stejnokroje nepatří. Zastupitelstvo zaměstnanců potírá tento názor poukazem, že stejnokroje stabilizovaným zaměstnancům patří, ať se jedná o jakoukoli skupinu.
Záležitosti tyto tvoří trvalý spor, vlekoucí se mnoho měsíců a vyvolávající pochopitelný rozruch mezi příslušníky železniční služby.
Protože podepsaným nemohou býti tyto poměry lhostejny, táží se pana ministra železnic:
Je pan ministr železnic ochoten postarati se nejrychleji o rozřešení všech výše naznačených otázek a svolati za tím účelem poradu příslušných zástupců železničních zaměstnanců s ministerstvem železnic
Hodlá pan ministr železnic pro příště respektovati příslušná nařízení o pravomoci ústředního důvěrnického sboru při min. železnic, spoluprojednávati otázky svrchu naznačené povahy?
V Praze dne 19. prosince 1921.
Pelikán, Marek, G. Navrátil, dr. Mazanec,
dr. Uhlíř, Sladký, Biňovec, Sedláček, Tayerle, Rosolová, Čuřík, dr. Matoušek, Prokeš, Slavíček, Jan Černý, Pocisk, Buříal, Zeminová, Purkyňová, Pechmanova, David, dr. Franke.
IV./3321.
Interpelace
poslance Jos. Hakena a soudruhů
ministerskému předsedovi a ministru zemědělství
o zabezpečení dělnictva na zabraném a přejímaném pozemkovém majetku.
Podle § 72. zák. ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový měl Pozemkový úřad sdělati ke dni 4. března 1920 soupis všech zaměstnanců na zabraném pozemkovém majetku, pokud náležejí do kategorie osob, podléhajících pensijní povinnosti podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., a o jejich služebních požitcích a zaopatřovacích nárocích. lem 73. uvedeného zákona byla současně vláda zmocněna, aby stanovila výši zaopatřovacích požitků a nároků osob v 72, vytčených a zřídila příslušný fond. Podle znění zákona byl tento fond určen výhradně pro osoby při zemědělství zaměstnané a do té doby pensijní povinnosti podléhající - třebaže se v § 75. připouštěla možnost podle finančního stavu fondu a se souhlasem ministerstva sociální péče - poskytovati z něho podpory v nezaměstnanosti, avšak jen tak, aby nebyl vlastní účel dotčen.
Zákonem tedy nebylo pamatováno vůbec na zabezpečení velké většiny zaměstnanců na velkostatcích, na zemědělské dělnictvo, které jak svědčí prvé školské příkladyŤ provádění pozemkové reformy, má býti jednoduše s půdy, na které se sedřelo, zmrzačilo a zestárlo, spolu se svými nedostatkem a bídou utýranými rodinami vyházeno na cesty a návsi, aby buď se žebráckou holí v ruce dožadovalo se veřejné dobročinnosti nebo tak zv. chudinského zaopatření v domovských obcích, nebo svou pracovní silou stlačovalo při trvalé nezaměstnanosti průmyslového dělnictva jeho hladové a k lidskému životu nedostatečné mzdy, nebo aby konečně za mořem hledalo záchranu své existence, pokud to Amerika stanovením dovozního kontingentu bílých otroků dovolí. Že o zaopatření zemědělského dělnictva a jeho rodin při přejímání zabrané půdy není vůbec postaráno a že otázka ta se přímo lehkomyslně přezírá, o tom podává neklamný důkaz provedení pozemkové reformy na velkostatku pardubickém, kde přišli o zaměstnání tito zemědělští dělníci a zřízenci:
1. Dvůr Hradiště: Formánek Josef, 60 let starý od mládí tam zaměstnaný. Dnes živí se žebrotou. Novák Josef, šafář, 70letý, od mládí na dvoře zaměstnaný, byl propuštěn bez odškodnění a pense je živ z milosti dobrých lidí. Jedličková Marie, 50letá, Tlapák Frant, 60letý, Tlučhoř Frant, 60letý, bez zaměstnání a bez chleba. Šafář Jiří Boštík, Josef Hlaváček. 43letý, od narození byl na tomto velkostatku, Frant. Bečka, 70letý, se svou 67letou manželkou. Stařec tento nemá, kam by se uchýlil, je na něho činěn nátlak, aby se vystěhoval. Nezbývá, než aby šel žebrotou. Bažent Frant.; se 6člennou rodinou; na velkostatku byl zaměstnán 25 roků. Vedle toho přišla o zaměstnání celá řada jiných denních dělníků.
2. Dvůr Ždánice, Hrobice a Nemošice. Na těchto dvorech dělnictvo 30. října po sklizni bramborů propuštěno. Další jejich osud jest záhadný. Nájemce dvou prve jmenovaných dvorů, pan Kuthan, sám prohlásil, že na dvorech bude hospodařiti do 30. října. O osudu dělnictva že mu není ničeho známo.
3. Na velkostatku Nemošice, jehož nájemcem byl dosud Egon Winternitz, bylo 15. října propuštěno dalších 12 rodin zemědělských dělníků, které celou řadu let byly na velkostatku zaměstnány a jsou velice četné. Jsou to: Frant. Šlechta, 61letý, s pětičlennou rodinou (pracoval tam 32 roky); pan Vavroušek, 63letý, se ženou (13 roků); Anna Nermutová se 67letou matkou a 3 nezaopatřenými dítkami (9 r.); Josef Melichar, 73tetý, s nemocnou ženou a vnukem sirotkem (98 r.); Anna Svobodová, 68letá (40 r.); Josef Roček se ženou, oba 60letí (5 r.); Norbert Havlík, 57letý se ženou a. 5 nezaopatřenými dítkami (4 r.); Frant. Přibil se čtyřčlennou rodinou, (3 r.); Karlík Václav se čtyřčlennou rodinou (5 r.); Modráček Čeněk se sedmičlennou rodinou (5 r.); Kat. Ročková, jejíž muž padl ve válce s tříčlennou rodinou (3 r.); Alois Hubáček, jenž se při opravě střechy velkostatku zmrzačil, s tříčlennou rodinou (3 r.). Rodin zmáhá se zoufalství, neboť budou vystaveny bídě a hladu. Státní pozemkový úřad teprve teti svolává ankety o zaopatření zemědělských dělníků, ale při tom v čele jeho jsoucí osoby nedaly si ani tolik práce, aby zjistily, kolik rodin a dělníka i zřízenců při rozparcelovaných velkostatcích přišlo o práci, zaměstnání a existenci, ač je povinností Pozemkového úřadu, aby v každém případě napřed pevně zjistil, chrápají-li se vůbec vážně ustanovení obsažená v § 75. cit. zák:, kde se praví, že trvalí zaměstnanci velkého pozemkového majetku, pokud pozbudou zaměstnání jedině převzetím zabraných nemovitostí k účelu provedení pozemkové reformy, požívají určitých výhod, jako že se má na ně bráti zřetel při obsazování míst na státním pozemkovém majetku, že mohou býti zaopatřeni přídělem půdy ze zbytkových statků a pod. Avšak ze znění těchto ustanoveni je patrno, že i při tom měli tvůrci zákona na mysli jen zaměstnance, kteří podléhají pojistné povinnosti a že na dělnictvo nemyslili vůbec, ač právě zde mohli ukázati aspoň trochu dobré vůle.
Tak mělo býti zemědělské dělnictvo snad odbyto ustanovením §u 74. uvedeného zák., kde se praví, že pense a dary z milosti jsou osoby, jež je poskytovaly (neb jejich právní zástupci), povinny dále platiti, zajistiti a zlepšovati. Ale tvůrci zákona patrně i tu měli výhradně na zřeteli jen zaměstnance sepsané ke dni 4. března 1920, tedy podléhající pensijní povinnosti a jejich příslušníky a nikoli dělníky.
Ze všeho je zřejmo, že tak početný stav zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém jako dělnictvo, při sdělávání zákonných opatření pro zajištění zaměstnanců vůbec nebyl povšimnut přes to, že zbavení jeho dosavadních existencí při dalším provádění pozemkové reformy bude míti dalekosáhlé sociální přesuny a že zemědělské dělnictvo při hromadném propouštění musilo by sáhnouti ke všem prostředkům na záchranu prosté své existence, jíž má býti bezohledné zbaveno. Odkazování, že dělnictvo může zajistiti si existenci převzetím části zabrané půdy, k čemuž má podle přídělového zákona nárok, je jenom zastíráním skutečnosti, že dělnictvo má býti svého dosavadního zaměstnání zbaveno, poněvadž nemá prostředku, aby si zajistilo tolik půdy, příslušných budov a provozovacích prostředků, kolik k zajištění existence potřebuje.
Z těchto důvodů žádáme pak minist. předsedu, aby v době co nejkratší jménem vlády podal Národnímu shromáždění zprávu o tom, jaký výsledek měl soupis zaměstnanců provedený podle § 72. náhradového zákona, jakož i o tom, kolik osob na zabrané půdě jest existenčně závislých, a o jejichž zajištění zákonem není nijak postaráno.
Tážeme se vlády:
1. Zda je ochotna urychleně podati návrh zákona, kterým by se doplnila ustanovení o zabezpečení zaměstnanců na zabraném majetku týkající se také zemědělských dělníků deputátních i stálých denních a jímž by se zajistil starobní a úrazový důchod osobám k další práci neschopným, nebo jen částečně ku práci způsobilým a jejich nezaopatřeným příslušníkům?
2. Zda je ochotna podati návrh zákona, jímž by se doplnila ustanovení zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 80 Sb. z. a n. o přídělu zabrané půdy tak, že stát převezme pro zaměstnance na zabraném a přejímaném hospodářském objektu tolik půdy, kolik by jim připadlo při zřízení samostatných podniků zemědělských se všemi potřebnými hospodářskými budovami a zemědělsko-průmyslovými objekty a potřebným mrtvým i živým inventářem a že tyto objekty dá dosavadním zaměstnancům v kolektivní nájem?
3. Zda je vláda ochotna k tomuto účelu, jímž se dosavadním zaměstnancům jedině může zajistiti další existence, opatřiti dostatečné finanční prostředky zřízením zvláštního státního pozemkového fondu, vydáním státních dluhopisů, jimiž by se zabraný pozemkový majetek velkostatkářský vyplatil a po dobu 100 let z prostředků získaných z nájmů státní půdy jich vylosováním umořoval, když už našemu požadavku vyvlastnění velkostatků bez náhrady vyhověno nebylo?
V Praze dne 19. prosince 1921.
Haken, Bubník, Danila, Svetlik, Krejčí, Nagy, Rouček, Houser, Skaunicová, Toužil, Teska, Borovszky, Malá, Koutný, Kunst, dr. Šmeral, Tausik, Blažek, Kučera, Mikulíček, Warmbrunn, Kreibich, Skalák, Burian.
V./3321 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o úředním rozkazu ozdobiti budovy městských úřadů prapory dne 28. října 1921.
O letošním státním svátku dne 28. října znovu se pokoušely politické úřady, jako již v předešlých letech, donutiti německé správy měst, aby ozdobily budovy městských úřadů prapory ve státních barvách, ačkoliv se pro příslušné rozkazy nemohou dovolati žádného zákonného ustanovení. To se stalo také v Teplicích-Šanově. Jak se dovídáme, mělo toto zdánlivé neuposlechnutí rozkazu býti pro teplickou okresní politickou správu podnětem k pobídnutí zemské správy politické zestátniti teplickou policii.
Podle našeho názoru jest nezbytně nutno, aby se konečně jednou vysvětlilo a uvedlo na vědomí politickým úřadům, že se úřední rozkazy smějí vydávati jen v mezích zákona a musejí spočívati na zákonném podkladě, že tedy nelze vydávati libovolných rozkazů a jejich neuposlechnutí trestati různým sužováním a omezováním obecní samosprávy.
Podepsaní se táží: Jak může pan ministr ospravedlniti rozkaz teplické politické správy č. 13.594 z r. 1921? O jaký platný zákon se tento rozkaz opírá a zamýšlí pan ministr - není-li podmínek pro jeho platnost - výnos ten z úřední moci zrušiti?
V Praze dne 30. listopadu 1921.
Dr. Lodgman,
Mark, dr. Brunar, Kraus, Knirsch, dr. Keibl, Böllmann, dr. Kajka, Bobek, Böhr, inž. Kalliua, inž. Jung, Budig, dr. Petersilka, Patzel, Windirsch, dr. Spina, dr. Medinger, Schttbert, dr. Baeran, dr. Schollich.
VI./3321 (překlad).
Interpelace
poslance -dra Aloise Baerana, dra Brunara a druhů
ministrovi spravedlnosti -
o censurních poměrech na Moravě.
Již několikrát jsme si stěžovali, že německé moravské časopisy jsou vydány na pospas těžkým pronásledováním státními zástupci. Dřívější ministr spravedlnosti upozornil, že paušálních tvrzení nemůže vyřizovati a že není správné, že co jeden německy časopis přinese, v jiném se zabaví. Mezitím se však posléze zmíněné případy tak rozmnožily, že jest již nejvýš na čase, aby ministerstvo spravedlnosti po této stránce zakročilo. Moravský časopis ťDer Mährische GrenzboteŤ otiskl v čísle 126 ze dne 6. listopadu 1921 článek, který vyšel bez závady v časopise ťTagesboteŤ v Brně, v časopise ťBohemiaŤ v Praze a ťReichenberger ZeitungŤ. Než přes to byl časopis ťDer Mährische GrenzboteŤ v Jihlavě pro tento článek zkrátka zabaven. Mohly by se panu ministrovi spravedlností předložiti nesčetné takové případy z poslední doby. V zájmu úspory papíru a času nebudeme však tuto věc blíže rozebírati, nýbrž budiž tento případ časopisu ťDer Mährische GrenzboteŤ předložen panu ministrovi spravedlnosti jako zásadní, aby o něm rozhodl:
Oba články, o nichž jest řeč, jsou tyto:
Brzká demobilisace. Z dobře zpraveného pramene dovídá se ťNárodní demokracieŤ, že jakmile Maďaři uveřejní platnost zákona, jímž se Habsburkové zbavují trůnu, počne se s demobilisací vojska, což se očekává nejpozději do pondělka. ťPravděpodobně budou propuštěny dva ročníky, ostatní mužstvo zůstane ve zbrani, dokud neobdržíme záruk, že Maďaři loyálně vyplní své závazky. Nejlepším donucovacím prostředkem by bylo, kdyby byli Maďaři přinuceni poskytnouti náhradu mobilisačních nákladů, aby pak bylo v jejich zájmu, aby pokud možno brzy byli všichni českoslovenští vojáci do zbraně povolaní, demobilisováni.Ť
Krvavé události v Kraslicích. Časopis ťGraslitzer VolsksblattŤ uveřejňuje dne 1. t. m. vylíčení krvavých událostí v Kraslicích. List obrací se proti úřední zprávě, podle níž prý bylo vystřeleno z domů. V dalším praví: Mobilisační vyhlášky, vyhlášené v úterý ráno, uposlechli jen docela ojedinělí povolaní branci. Ve středu večer konala se silně navštívená schůze povolaných, v níž bylo jednohlasně usneseno, vojenskou službu nenastoupiti. Ve čtvrtek dopoledne se konala druhá schůze povolaných branců, po níž kráčeli v průvodu na náměstí, kde se již byl shromáždil dav čítající sta lidí. Kolem poledne bylo z děkanského chrámu zvoněno na poplach, načež dav rychle vzrostl na několik tisíc osob. Po uklidňovacích řečích starosty a jeho náměstka, který oznámil, že politické strany a městské zastupitelstvo zaujmou k situaci stanovisko ve schůzi, která se bude konati odpoledne na radnici, mluvilo leště několik jednotlivých povolaných branců, jejichž slova byla přijata bouřlivým souhlasem a jejichž napomenutí, aby se nyní rozešli a vyčkávali usnesení schůze na radnici, bylo také posléze uposlechnuto. Avšak již kolem půl druhé počal se dav na náměstí opět shromaždovati. Mordo to býti asi 5000 osob. Ve schůzi na radnici bylo odhlasováno usnesení. uveřejniti vyhlášku s vyzváním ke klidu a k opětnému nastoupení práce. Mezitím vzrostlo vzrušení a napětí davu na nejvyšší stupeň a oči všech se obrátily k balkonu radnice, na němž se objevili páni, určení ve schůzi za řečníky. Náměstek starostův Karel Fuchs oznámil, že shromáždění zástupci politických stran se usnesli, důtklivě vyzvati dav, aby se uklidnil a rozešel. Řečník byl však přerušován výkřiky, které se ponenáhlu vystupňovaly v řev. Část lidí tohoto vyzvání uposlechla, veliký dav však zůstal pohromadě. Dav lidí pohyboval se pak pomalu přes tržní náměstí, ke kostelnímu náměstí a směrem k nádraží, poněvadž mezitím došla zpráva, že na nádraží přijelo již vojsko. Když po druhé zazněl zvon na poplach a skutečně vojsko vystoupilo z vlaku, neznalo již rozrušení davu mezí. Na nádraží se shromáždilo několik set osob, které přivítaly vojsko proklínáním a hlasitými výkřiky. Několik mladíků hodilo prý zde také několika kameny, jimiž však nebyl žádný voják zasažen. K nějakému skutečnému ohrožení vojska nedošlo. Náměstí bylo již obsazeno větším davem lidí, který se zdráháním ustupoval před přicházejícím vojskem. Za vojky se tlačily ihned davy, takže vojsko bylo úplně uzavřeno; jednotliví vojáci byli od oddílu poněkud odtlačeni a jednomu takovému vojákovi, který se dostal s nějakou skupinou do rvačky, vyšla náhle rána z pušky, jejíž záklopka nebyla uzavřena. V několika okamžicích odehrálo se pak toto: Vojáci několika skoky udělali si místo a zahájili palbu - několik málo jich střílelo do vzduchu, velkou většinou však na dláždění přímo před dav, setrvávající po prvé ráně strnulý hrůzou, který se ihned s jediným strašlivým výkřikem na všechny strany rozbíhal. Palba, soudě podle počtu prázdných nábojů, trvala asi 6 až 8 vteřin. Za 10 vteřin po prvé ráně vypadalo náměstí jako bojiště.
Podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti, co zamýšlí učiniti, aby se prováděla stejnoměrná praxe proti všem německým časopisům a zda má v úmyslu státní zastupitelství v tom směru informovati?
V Praze dne 15. prosince 1921.
Dr. Baeran, dr. Brunar,
Dr. Medinger, Bobek, dr. Lodgman, dr. Petersilka, dr. Schollich, Kraus, Budig, dr. Radda, Patzel, inž. Jung, Windirsch, Matzner, inž. Kallina, dr. Keibl, Knirsch, Böllmann, Schubert, dr. Kafka, Simm.