|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. |
|
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3201.
Rozdáno ve 107. schůzí.
Interpelace:
I. post. Kučery a soudruhů ministru vnitra o konfiskační praxi,
II. posl. Hakena a soudy, ministru vnitra o konfiskační praxí v Praze,
III. posl. Roučka a soudy, ministrovi spravedlností o konfiskací v krajinském časopise ťPravdaŤ dne 16. září 1921,
IV. posl. Blažka a soudr. ministru vnitra o bezohledné konfiskační praxi, zahájené poslední dobou politickými úřady naší republiky,
V. posl. inž. Junga a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení periodického časopisu ťNeue ZeitŤ v Opavě,
VI. posl. dra Brunara a druhů ministru vnitra o zabavení čísla 43. periodického týdeníku ťMährisch-Schles, PresseŤ,
VII. posl. dra R. Lodgmana a druhů ministrovi národní obrany o poměrech v československém vojsku,
VIII. posl. dra Czecha, Čermaka a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení článků: ťKdyž Masaryk cestujeŤ a ťZločiny českoslov. militarismuŤ v čísle 16, časopisu ťSozialdemokratŤ, ústředního orgánu německé sociálně-demokrat. strany dělnické v Československé republice,
IX. posl. Maška, Bergmana a soudruhů ministru zemědělství o zvýšení remunerace za vyučovací hodiny na hospodářských školách lidových,
X. posl. Josefa Hakena a soudruhů ministru národní obrany o ztýrání mobilisovaného vojína Vojtěcha Ježka legionářským nadporučíkem Chvalovským u 22. pěš. pluku v Jičíně,
XI. posl. Josefa Hakena a soudruhů ministru pro zásobování lidu o zajištění zásobování zemědělského dělnictva,
XII. posl. Václava Myslivce a soudruhů ministru národní obrany o úpravě požitků vojenských staropensistů,
XIII. posl. Ladislava Kučery a soudruhů ministrovi sociální péče o sociálních opatřeních na ochranu zemědělského dělnictva,
XIV. posl. dra Šmerala a soudruhů ministerskému předsedovi a ministru obchodu o zvyšování celních sazeb,
XV. posl. Beutela, Grünznera, Kirpalové a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení časopisu ťVolksrechtŤ, čís. 134, ze dne 15. června 1921, periodicky vycházejícího v Ústí n. L.,
XVI. posl. inž. Junga a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení periodického časopisu ťDeutsche ZeitungŤ v Olomouci,
XVII. posl. Nagyho, Tausika a soudruhů ministru vnitra a ministru pro správu Slovenska v záležitosti dělnice Alady Marie, která je devátý měsíc nezákonně vězněna,
XVIII. posl. Frl Maška, R. Bergmana a soudruhů ministru národní obrany o nedostatečné výživě mobilisovaných vojínů a o nedostatku bytů pro aktivní důstojníky v exponovaných posádkách,
XIX. posl. Kaderky a soudr. ministru zásobování o veřejném zásobování drobného venkovského lidu,
XX. posl. dra Luschky a druhů ministrovi vnitra o státním občanství ve Východním Slezsku,
XXI. posl. dra Brunara, dra Schollicha, Matznera a druhů ministrovi vnitra o zákazu politických schůzí,
XXII. posl. dra Aloise Baerana a druhů ministrovi spravedlnosti o neodůvodněném zabavení časopisu ťSchönhengster ZeitungŤ,
XXIII. posl. Jokla, Heegera a soudr. ministrovi národní obrany, že představení důstojnicí nedbají práv vojáků,
XXIV. posl. Křepka a druhů ministerskému předsedovi o zvýšení obilního kontingentu.
I./3201.
Interpelace
poslance Ladislava Kučery a soudruhů ministru vnitra
o konfiskační praxi.
Konfiskační praxe v poslední době má již ráz zvůle některých censorů. Tak se konfiskují výtky činěné českým sociálně demokratickým poslancům. V ťRudém PraporuŤ, časopisu strany komunistické v Kolíně, ze dne 14. července t. r. byl konfiskován tento odstavec v dopise z Ouval:
ťV prosinci, kdy vláda společně se sociálpatrioty udělala puč na radikálně smýšlející dělnictvo, spousta důvěrníků zemědělského dělnictva byla schytána a uvržena do žaláře, Ten okamžik bylo povinností poslance Chalupy, aby co nejpříkřeji se postavil proti tomuto bestiálnímu činu vlády, poněvadž nejvíce bylo zatčeno zemědělských dělníků. Chalupa se postavil po bok vlády a hlasoval zrovna tak jako Hummelhans pro pořádek, t. j. pro zavírání a střílení do dělníků.Ť
Jistě že neslýchaná stranickost byla už v této konfiskaci, ale censor škrtl i tuto větu: ťžádný z dělníků za takovýmito vůdci dělnictva jíti nesmíŤ, tedy zde censora neobyčejně nápadné chrání československé sociálnědemokratické vůdce.
Nejzuřivější censor v republice jest v Báňské Bystřici, který každé číslo komunistického ťHlas LuduŤ víc než z polovice vyškrtá. Je to censora zlovolná a uvádíme některé ukázky, co všechno je škrtáno. Zase zejména věci, kde se činí výtky sociálnědemokratickým vůdcům.
Tak v čís. ze dne 2. července v článku do vlády konfiskována byla druhá část věty, která zněla: ťKapitalistické státy pripúšťajú zástupcóv robotnictva len vtedy do vlády, jestliže tito sa naprodob zavjaju verno složit kapitalistickým záujmom.Ť Dále byla zkonfiskována věta, tohoto znění; ťMinistra buržoasnej vlády, i keď su socialními demokratmi, nie sú ani len o vlásek lepší ako buržui sami.Ť Dále byl konfiskován protest proti daním tohoto znění: ťDnes už vie každý, že každé zaťaženie daňové odnesie proletár na múky, cukru, sirkoch, tabaku, stravoch, topánkoch atd.Ť
Celý způsob konfiskování v Báňské Bystřící dělá dojem úmyslností a schválnosti.
V časopise ťTáboritaŤ konfiskována byla tato stať:
Ale 29. června 1918 byl ve Vladivostoku udělán převrat lidmi západo - evropské kultury, bratry Slovany - Čechoslováky, kteří hlavně sami mluví a píší o svojí kultuře, vedle těch, kterým se specielní česká kultura hodí pro osobní cíle, Slýchali jsme často, že hudba působí i na hrubé lidi a dělá z nich lidi jemné; bratří Čechoslováci, ač jsou skoro všichni hudebníci, dle toho by museli býti zvláště jemnými, více než druhé národy; my ale vidíme podle faktů, že oni klesli na úroveň starověkých divochů.
Dne 29. června 1918 Čechoslováci po celý den prováděli prohlídky a zatkli mnoho škodlivých bolševických elementů.
Při prohlídkách obyčejně zmizely hodinky, peníze a podobné malé věci, čemuž nelze se diviti. Čtyři roky, kdy Čechoslováci bojovali za Rakousko-Uhersko, za carské Rusko, za Kornilova (část III. pluku), za spojence a Kolčaka v Sibíři, udělaly z nich žoldnéře, kterým stala se vojna řemeslem.
Zatčené vodili na hlavní strážnici v Gnilém Uglu, kde stál 5, československý pluk T. G. Masaryka. V malé, úzké komnatě byla zřízena soudní síň, kde postaven byl stůl a lavice pro prokurátora československých vojsk, doktora práv Šebestu a stůl s lavicí pro soudce.
Kolem strážnice rozestavena silná česká hlídka. Uvnitř budovy slyšeti hluk a nadávky. Já stál u vchodu strážnice, když jeden Čech mně řekl: ťHleď, vedou jednoho na smrt. Jdi se podívati!Ť
ťCož on je odsouzen k zastřelení?Ť tázal jsem se.
ťNe, bude popraven bez rozsudku, bez soudu; kdo nám to může zakázati? My pomáhali ruským bagamům (samorostlá nadávka) a nyní jsme pány my!Ť
ťAle to není správnéŤ, odporoval jsem já, ťneboť o nás se bude mluviti, že jsme horší než zvěř; odsuzovali jsme bolševiky pro barbarství a sami to dělámeŤ,
ťNefilosofuj, nebo ti rozbiju hlavuŤ, zněla odpověď, ťmy nic nezákonného neděláme, prokurátor o tom ví, a nic proti tomu neříkáŤ.
Mimo mne vedli člověka se sklopenou hlavou, Vedla jej tlupa českých vojáků; vpředu nesli svítilny. Bylo 10-11 hod, v noci. Jeden z Čechů se jej táže: ťTys Maďar?Ť ťNe, já Rus. Pro Boha nezabíjejte mne, já na Vás nestřílel, jsem nevinen,Ť lkal neznámý.
ťLžeš, tys Maďar,Ť s klením odpovídali mu Češi.
Když přiblížili se k naznačenému-místu popravy, tu jeden Čech udeřil vojenskou lopatkou (na rytí zákopů) neznámého do hlavy, roztnuv ji na dvě části. Do nešťastníka sekali tak dlouho, dokud z hlavy nezůstala bezforemná hmota masa a kostí.
ťVedou druhého,Ť ukazoval můj soused. Znovu to samé představení.
ťMaďar,Ť křičeli na něj.
ťNe. Mám ženu, tři děti, ušetřte mne.Ť Místo odpovědi zabíjeli jej lopatkami.
Přivedli třetího. Ztepilý, smělý mladík, o kterém Češi dlouho hovořili s vážností.
Tento neprosil o milost. Když přivedli jej na místo popravy, on opovržlivě a chladně řekl Čechům: ťVíte co, vezměte moje nové botky, které jsem včera koupil. Na čerta jích budu potřebovati na onom světě.Ť Když češi botky vzali, on nabídl jim svoje kalhoty. Při svlékání kalhot udeřili jej špičákem do zad a také tak zvěrsky ubili.
Mé nervy to nevydržely, já nemohl se více dívati.
Druhý den, 30. června v českém štábu hovořili důstojníci o tom, že za noc bylo zabito 22 lidí.
Mohyla, do které mrtvoly byly naházeny, nebyla hluboká a vepři, cítíce krev, sbíhali se a začatí mohylu rýti, tak že bylo nutno k ní postaviti hlídku, aby odháněla dotěrná zvířata.
Očitý svědek.
Poznámka. Zahájeným pátráním potvrzen byl fakt zvěrského zabíjení lopatami a špičáky (ani jeden nebyl zastřelen) údaji mnohých českých vojáků. Rozdíly byly jenom v udávaných číslech nešťastníků; jedni tvrdili, že zabito bylo 15 lidí a druzí 22 lidí. Rozdíl objasňuje se tím, že žádný z přítomných neměl tolik síly dívati se na ponravy od začátku do konce. Totožnost popravených nebylo možno zjistiti, jelikož mrtvoly z prvé mohyly byly vykopány a odvezeny, neznámo kam. Někteří ze svědků tvrdí, že mezi popravenými byl 15letý chlapec.
Kdo dal příkaz k popravám, jest dosud neznámo. Jedni tvrdí, že prokurátor Šebesta a druzí, že čeští vojáci zabíjeli z vlastní iniciativy. Pravděpodobno, že vojáci žádali za vydání některých zatčených ku popravě, a Šebesta tomu nebránil.
Vladivostočtí občané, kteří měli své příbuzné mezi zatčenými 29. června 1918 a dosud neznají jejích osudu, nechť se obrátí na českoslovácký štáb, Světlanská ulice, bývalý mořský klub, se žádostí o naznačení místa, kde pohřbeni byli zabití 29. června za účelem zjištění totožnosti.
Při tom jest nutné odvolati se a ukázati potřebné dokumentu, Podle některých pramenů za dva dny po hromadné popravě zabiti bytí ještě tři lidé, jichž totožnost nebylo lze zjistiti.
V jiném čísle konfiskováno bylo:
ťK organisaci jeho povolali se franc, generálové, kteří nejraději by u nás býti zavedli poměry cizineckých legií a kteří dosáhli toho, že v armádě zaveden byl rakouský řád disciplinární, že uvedena do dřívějších svých práv privilegovaná kasta důstojníků, jejíž libovůli jest vydán prostý voják na pospas, Případ, kdy naduty kapitán přikáže zastřeliti vojína Hermana a kdy on, jakož i vykonavatel jeho příkazu, jsou vojenským soudem osvobozeni, jest dostatečným důkazem, že důstojníku jest dovoleno spáchati beztrestně zločin a že prostý voják jest považován za bezcennou částici militaristického aparátu. Denně se potkáváme s tělesným trýzněním vojáků důstojníky a pozorujeme-li statistiku trestů vojáků, jíž podle vysokého procenta trestaných můžeme si domysliti, jak surová dresura vládne v republikánských kasárnách. Takový je stav našeho vojska vod vedením francouzských důstojníků, kteří v Macharovi a Husákovi získali věrné spojence. Vojenská kancelář presidentova stala se středem kamarily, obklopující presidenta, zasahující z počátku jen do vojenství, dnes však již do celého života politického. K provedení toho potřebovali vojenské kruhy militarismem odchované důstojníky a proto byl dán generální pardon všem bývalým rakušáckým důstojníkům a do služeb republiky přijímání takoví Generálové Kroupové, Schöblové, Podhajští, vedle celé řady štábních a subalterních důstojníků, těžce provinivších se na naši akci zahraniční. A jím ku pomoci přikvačili i legionářští důstojníci, kteří zapomněli na dřívější nepřátelství, neboť sibiřská akce kontrarevoluční je sblížila. My dnes můžeme konstatovati, že unifikace domácího i legionářského důstojnictva se zdařila proto, že není a nebylo duševního rozdílu mezí nimi, ježto legionářsky důstojník, ve většině nechápaje zahraniční akci jinak, nežli jako militaristická vodník, zůstal v jádře kontrarevolucionářem skvěle se osvědčivším za éru Kolčakovy. Neboť kolik na př. důstojníků stálo v Sibiři na straně internovaných delegátů a mnoho-li jich bylo na straně Bohdana Pavlů? A proto dnes ona harmonie mezi nimi a někdejšími rakouskými oficíry, jímž vojsko jest nemyslícím stádem, jejž možno použití proti nepříteli vnějšímu i vnitřnímu.Ť
A dále propadlo konfiskaci toto místo:
ťProletariát musí však postřehnouti, že se tu jedná o útok, vedený v prvé řadě proti němu, že tu jde o to, aby byl zbaven podpory svých dětí, obětovaných molochu militarismu, vychovávaných k tomu, aby jednou bez duševních skrupulí mířily proti svým otcům na vzbouřených ulicích.Ť
Podepsaní se táží:
Je ochoten pan ministr zjednati nápravu?
V Praze dne 3. srpna 1921.
Kučera,
Haken, Houser, Mikulíček, Tausik, Darula, Merta, Borovszky, Malá, Koutný, Kreibich, Skalák, Nagy, Surányi, Skaunicová, dr. Hahn, Toužil, Krejčí, Bouček, Kunst, Blažek.
II./3201.
Interpelace
poslance Hakena a soudruhů ministru vnitra
o konfiskační praxi v Praze.
V časopise ťKomunistaŤ ze dne 29. července 1921, č. 14 byl konfiskován následující projev:
ťSoudruzi, dělníci! Na schůzích a táborech, konaných 11. a 12. t. m. pozvedli jste hlasy proti chystanému útoku na Vaše a Vašich rodin životy, proti odejmuti chlebových lístků a žádali jste svobodu pro svoje předbojovníky, dělníky, vězně, aby tato skvrna československé justice byla odstraněna. Nešlo tedy přímo o prosazení zásadních požadavků, jsou to věci zcela přirozené a samozřejmé. Přes to - třebaže měšťácké a patriotické listy píši o straně komunistické jako o malinkém zlomku v národě - v místech, kde měly býti pořádány, byla nařízena pohotovost všeho vojska. Rovněž i v Olomouci vyfasovali jsme my, vojáci, na Vás dělníky, ostré patrony a všude jsme na Vás, jako na zloděje číhali, a v daném okamžiku měli jsme s bodáky proti Vám vystoupiti.
Dělníci! I Vy, kteří nejste dosud komunisty, všimněte si dobře, kdy stojí vojáci proti Vám v pohotovosti, a kdy dělají stafáž při projevech, které prý jsou ťdělnickéŤ (jako na př. soc. dem. Olympiada). Všimněte si, jak kapitalistické vládě vyvstává pat smrtelný na čele, pořádají-li něco komunisté, a jak se tato vláda přítelíčkuje se sociálně demokratickými vůdci při jejich projevech. A pak poznáte docela jasně, kdo je na správné cestě proti kapitalismu a kdo kapitalistům přisluhuje.
My, ve vojenském kabátě odění komunisté při čteni rozkazů o pohotovosti proti dělnictvu vždy se útrpně usmějeme vládnoucí vrchnosti, a pak vždy úzkostlivě sledujeme Vás, dělníci, kterak Vy se ke komunismu chováte. Věřte, že budou-li dělníci někdy příčinou potlačení sporu dělníků s vládou, že vinni jste Vy, nerozhodní dělníci, kteří dosud nechcete nebo neumíte vidět a slyšet, ale ustrašeně už už cítíte lehtání bodla na svých ňadrech, aniž byste pomyslili, že jsme z Vás, a Vaši a žijeme pro Vás, neboť Vy jste národ a my přece národní obrana. Jen směle vpřed a hlavu zpříma! Vojáci komunisté olomoucké posádky.Ť Je panu ministru známa tato neslýchaná konfiskační praxe?
Hodlá pan ministr zjednati nápravu?
V Praze dne 6. srpna 1921.
Haken, Burian, Krejčí, Warmbrunn, Kreibich, Koutný, Kunst, dr. Šmeral, dr. Hahn, Kučera, Svetlik, Nagy, Blažek, Houser, Rouček, Skalák, Mikulíček, Malá, Skaunicová, Tausik, Darula.
III./3201.
Interpelace
poslance Jaroslava Roučka a soudruhů ministrovi spravedlnosti
o konfiskací v krajinském časop. ťPravdaŤ dne 16. září 1921.
V časopise ťPravda", krajinském to listu naší strany pro okres vyškovský, zabavila brněnská censura dne 16. září 1921 následující článek:
Otevřený list panu pres. T. G. Masarykovi.
Ctěný pane presidente!
Odbočka komun, legionářů ve Vyškově vítá Vás tímto na Moravu a na cestě do Vyškova. Rakouští velezrádci vítají svého vůdce, velezrádce rakouského. Byli jsme první, kteří jsme zradili Rakousko, kteří budovali a stavěli z ničeho český stát. Českou republiku, jedni z prvních velezrádců a dnes, pane presidente, jsme první velezrádci Československé republiky, jsme komunisté a jako takoví jsme velezrádci a zločinci. Proč? Snad proto, že trváme pevně na tom, co jsme se zavázali svým čestným slovem vykonati, osvoboditi český národ, že chceme, aby byl skutečně svoboden. My, kteří jsme bez rozmýšlení pochopili svoji socialistickou povinnost, nečekali ani nečekáme odměny žádné za to, ale chceme, aby český člověk nebyl vykořisťován. Sám jste řekl: ťKdo vykořisťuje své bratry, není Čechem.Ť Snad proto, že chceme splniti čestné slovo, slib, daný praporům legií na zahraniční program, na deklaraci zahraniční vlády, kterou jste sám, pane presidente, podepsal tehdy, kdy nebylo české republiky, kdy byli jsme jen my, legionáři, snad proto, že trváme na jeho uskutečnění do důsledků, jako lidé čestní jsme povinni sobě sami a lidu svému slovu dostáti za každou cenu. Je-li to velezrádce, jsme velezrádci. Ale jako takoví, dovolujeme si připomenout jedno: Že jsme věřili, že slovo a podpis prof. Masaryka znamenají hotový čin a zdá se, že jsme se zklamali, neboť z deklarace zahraniční vlády není uskutečněno nic. Zbyl z ní jen ten kus papíru a trochu slibů. Kde máme slibovanou slavnostně svobodu tisk, slova, shromáždění, když musíme každou schůzí hlásíc byrokratům rakouským, kteří, když chtějí, nám jí milostivě dovolí, když každý, poněkud svobodnější projev je bývalým rakouským censorem zkonfiskován, když tito byrokraté na naše schůze chodí a nám je rozpouštějí, v čem máme svobodu? Kdo je pánem na pádě národu kdysi ukradené? Zase bývalí rakušáci a nejhorší nepřátelé českého národa, kteří tento vyssávají až na morek. Kdo vládne ve velkých průmyslových střediscích? Zase tito vyssavači českého lidu. Kdy bude provedena rozluka církve od státu, slavnostně slibovaná, kdy bude súčtováno s Římem, tímto hrobařem českého národa? Nevíte, pane presidente? Zastavte tuto bídu, valící se na národ český znovu, pane presidente, a vraťte se zase tomu malému dobrému, českému lidu, s ním a v jeho středu budujte tento stát, neboť jen tak může býti vybudován. Vybudujte stát spravedlivý, stát socialistický, takový, jak jsme si jej představovali za hranicemi, v němž nebude vykořisťovatelů ani vykořisťovaných.
ťTábor je náš program,Ť řekl jste, pane presidente, sepsal jste a podepsal deklarací nezávislosti Českosl. republiky a my jsme dali čestné slovo a slib, že tento uskutečníme bud jak bud. Tomu slovu dostojíme a jako legionáři dostáti musíme stůj co stůj. Tábor je náš program a víme, že jen bojem dobudeš sobě právaŤ
Podepsaní se táží: Jest panu ministrovi známo, že se konfiskují i docela věcné a slušné projevy komunistických legionářů? Jest pan ministr ochoten tomu řádění censury učiniti přítrž?
V Praze dne 18. října 1921.
Rouček,
Kunst, Tausik, Skaunicová, Haken, Kreibich, Malá, Houser, Svetlik, Toužil, Kučera, Warmbrunn, Skalák, Borovszky, Mikulíček, Blažek, Koutný, Burian, Darula, Merta, dr. Šmeral.
IV./3201.
Interpelace
poslance Blažka a soudruhů ministru vnitra
o bezohledné konfiskační praxi, zahájené poslední dobou politickými úřady naší republiky.
V časopise ťPrůbojŤ, vycházejícím v Lounech, byl v čísle 52, ze dne 20. září 1921 zabaven tento článek:
Všem, kdož budou rukovat. Mladí hoši, kvapem blíží se doba, která zanechává ve vašem životě mnohou příčinu, nutící vás ku přemýšlení. Odchodem k určenému oddílu vojenskému zanecháte rodiče na pospas vykořisťování křesťanských i nekřesťanských lichvářů, kteří, jak jste poznali z názorného vyučování t. zv. státotvorných stran, dovedou ve svých časopisech fangličkářsky omámiti lid pověstmi o ťslabé republiceŤ, která svými 150 tisící vojáků v míru má být podpůrným sloupem těch, kdož vás doma okrádají. Opustíte svoje matky, jež vás vychovaly, abyste šli sloužiti molochu militarismu a proti ťvnitřnímu nepříteliŤ. Co znamená slovo ťvnitřní nepřítelŤ, to je v lidové mluvě následující; Když dělnictvo donuceno hladem, jde žádat o zvýšení mzdy neb výhod smlouvy, tu ihned fabrikant neb správce velkostatku žádá přes pol. správu o vojenskou intervenci a vy vojáci, tak jako v Mostě, Rumanové a j., máte jít střílet do dělníků. Ano, hoši, budete-li vojáky-dělníky a zradíte-li slova své matky a svých spoludělníků, budete mít tu čest, že vám řekne důstojník: ťNestřílíte do dělníků, ale potíráte bolševismŤ. Odměnou bude vám ostřejší disciplína špatná menáž a j. U čsl. 20. p. p. se to praktikuje ještě lépe. Tam, ač je u některých rot špatná menáž a nejrakušáčtější disciplína, dovolí si nadporučík Teinicer pří prohlídce koní dáti pěšákům několik pohlavků a velitel pluku po největším honění na cvičeních jednoduše zastaví mužstvu patřičnou dovolenou, jež je k smíchu ťpovolena zákonemŤ, takže u čsl. 20. p. pl. vystřídaly se teprve dvě čety, což je as 50% mužstva, na I. pololetí, t. j. od 1. října 1920 do 1. března 1921 a o II. pololetí ani nemluvě. Ti, jež mají na podzim byli demobilisováni, jsou o tento volný čas jednoduše okradení. Svrchovanou mazaností vel. čs. p. p. jest to, že všechno demobilisované mužstvo bude do 20. září staženo u náhrad, prap., aby nepřišlo do styku s nováčky, z nichž mají, vychováni býti oni ťnoví a dobří vojáciŤ. Soudruzi a dělnické matky; vy jste přímo povinni svým dětem vštípit lásku k dělné třídě, aby tito hoši, výkvět váš, nebyli pohlceni molochem čsl. militarismu. Hoši, předesílám toto vám, kteří máte rukovat. Učte se pilně, ale s rozvahou, abyste nezapomněli na svůj původ a dělnické cíle. Budou vás svádět, budou vás trestat, ale i vám září slunce osvobození, které vás osvítí jen tehdy, bude-li vaše mysl směřovati k ryzímu dělnickému cíli, svobodné, buržoasní nadvládou nevázané společností dělníků. Pryč s militarismem! Za socialistickou republiku!
R.
Jest panu ministru vnitra znám tento bezohledný postup politic. úřadu vůči veřejnému mínění: a co hodlá učiniti, aby zjednána byla náprava?
V Praze dne 20. října 1921.
Blažek,
Tausik, dr. Hahn, Krejčí, Malá, dr. Šmeral, Bubník, Rouček, Merta, Haken, Mikulíček, Skaunicová, Teska, Houser, Toužil, Kunst, Kreibich, Svetlik, Darula, Burian, Surányi.
V./3201 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Junga a druhů ministrovi spravedlností
o zabavení periodického časopisu ťNeue ZeitŤ v Opavě.
Ve 23. čísle periodického časopisu ťDie neue ZeitŤ ze dne 4. července t. r. - jak vysvítá z přílohy - zabavilo státní zastupitelství tato místa:
Na stránce 3. v článku ťŽijeme v právním státě?Ť tato místa:
ťČetníci žádali nejhrubším tonem: ťZ cesty!Ť a když to nešlo tak rychle, jak si přáli - neboť valil se celý proud lidí úzkou ulicí mezí okresní politickou správou a hotelem ťKorunouŤ -, došlo nejprve k slovní potyčce; konečně četníci obrátili zbraně proti demonstrantům. Jeden mladík odnesl si bodnutí bodlem do zad a musili jej dopraviti do nemocníce, někteří jiní lidé byli lehce poraněni bodly. To nejhorší však teprve přijde. Druhého dne (v pondělí) odpoledne byli tři občané z Frývaldova zatčení; Gustav Gottwald, mistr klempířský, Josef Hauke, mistr krejčovský, J. Ueberall, knihař. Ihned se 6 četníky do Opavy! Žijeme v právním státě nebo v tyranství, že se může něco takového přihoditi? Tří muži, známí jako klidní a rozvážní lidé, odvedou se bez vyšetřování, jako těžcí zločinci. Jest to hraní s ohněm a podrobování Němců nejtvrdší zkoušce. Žádáme, aby oni tří zatčení byli ihned propuštěni. Vyšetřování - dobře; provinili-li se proti státním zákonům, nechť jsou postaveni před soud. Avšak bez vyšetřováni, bez právního výroku nakládací s nimi jako s prostými zločinci, to nesmí býti, proti takové svévoli musí se každý právně myslící člověk opříti. Na vládě nyní jest, aby dokázala, že chce skutečně chrániti právo, i - jako v tomto případě - jde-li o Němce! Či jsou Němci v tomto státě skutečně psanci?Ť
Na stránce 4, v článku ťOpět jedna schůze v Německých Kravařích rozpuštěna.Ť tato místa:
ťKdyž na to pan Sozna z Německých Kravař podával zprávu o nespravedlnostech, jichž se dopustily na něm hlučínské právní úřady, stalo se to přítomnému vládnímu zástupci, který sám přispěl svou troškou k těmto odsouzením, tak nepříjemným, že schůzí rozpustil. Opět o jednu hanebnost české demokracie více.Ť
Konečně na stránce 4, byl pak zabaven celý článek ťOpavský posádkový velitel nadává Němcům.Ť Zní takto:
ťOpavský posádkový velitel nadává Němcům. Při vojenském cvičení dne 28. května zvolal posádkový velitel generál Myrty před svými důstojníky a mužstvem: ťZakázal jsem co nejpřísněji, aby se na cvičení braly přilby! Ty nosí ťbochesŤ! My nejsme ťbochesŤ, jsme Češi!Ť Tato podlá urážka, jíž francouzský povýšenec opětně užil, aby vyjádřil svoji nenávist vůči německému národu, jest stejně urážkou pro německé obyvatelstvo opavské, jako pro mnoho německých vojáků, kteří jsou pod jeho velením. President Masaryk dříve než žádá, aby Němci vyšlí vstříc, nechť ucpe ústa takovýmto pánům.Ť
Všechna tato místa neobsahují nic, co by poškozovalo stát, a nějak štvalo. Jsou to spíše pouhé samozřejmé informace, kterých tisk nemůže dobře před obecenstvem zadržeti.
Takové rdoušení volného slova příčí se jakémukoliv modernímu chápání úkoly tisku a jest v nejostřejším odporu se násadami demokracie, která se prý v Československé republice usídlila.
Podepsaní se proto táží:
1. Shoduje se tento postup státního zástupce v Opavě s názorem pana ministra spravedlností na právo tisku, kritisovati?
2. Jest pan ministr ochoten, vydati podřízeným úřadům pokyny, aby příště zamezil takové pronásledování německého tisku?
V Praze dne 23. června 1921.
Inž. Jung,
dr. Baeran, Wenzel, Matzner, Mark, Kostka, dr. Lehnert, J. Mayer, Zierhut, Böhr, dr. Kafka, dr. Lodgman, Patzel, Simm, Knirsch, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, Kaiser, Böllmann, dr. Spina, dr. Keibl.
VI./3201 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů ministru vnitra
o zabavení č. 43, periodického týdeníku ťMähr. schles. Presse.Ť
V úvodníku ťHromadná projev na frývaldovském náměstíŤ čísla 43, ve Frývaldově vycházejícího časopisu ťMähr. schles. PresseŤ ze dne 1. června 1921 zabavila okresní politická správa frývaldovská tato místa:
ťKdyž množství se rozešlo a účastníci odešli Rudolfovou ulicí k nádraží, vyšel před dvéře okr. polit. správy četník s puškou a bodákem a dráždil mimojdoucí, jak očití svědkové zjišťují, posměšnými posuňky, ale také, jak se zdá, úštěpky. Po hádce, jež povstala pro toto vyzývavé jednání, následovaly násilností, jež se velíce rozšířily, když další četníci přišli českému druhu na pomoc. Obzvláště vyznamenal se jakýsi četnický nadporučík, jenž mával svým revolverem a neustále vyhrožoval. Že pobouřený lid nedal se strhnouti k nepředloženým činům, lze přičísti jen činnému zakročeni poslance Matznera a důvěrníkům rolnickým a živnostenským. Jistý rolník z Mikulovic byl bodákem bodnut a na plících těžce raněn, jinému z Bukové bylo probodeno předloktí Kdežto první musel býti dán do nemocnice, mohl býti druhý odevzdán do domácího ošetřování. Že četnictvo též dostalo svůj díl, snadno lze v této situaci pochopiti. Po celý den bezpečnostní orgány zcela rozumně vůbec se neukázaly a k dalším případům nebylo by došlo, kdyby byl četník dovedl ještě o pět minut déle udržeti svojí zvědavost na uzdě. Jak očití svědkové byli s to zjistiti, nezachoval četník oné rozvahy, již právem od něho možno požadovati, neboť jinak byl by zajisté ustoupil, když byl zpozoroval, že jeho objevení jakož i chování dráždivě působí na lid. Doufáme, že okresní politická správa povolá k odpovědností a potrestá orgány, které (snad) bez rozkazu povolaných osobností provokovaly a použily zbraněŤ.
ťKaždý den přináší nám nové důkazy, že tento stát má v úmyslu vyhubiti němectví. Každý den přináší zprávu o novém neštěstí. Němečtí úřednicí se přesazují, německé školy jsou utiskovány, my stáváme se zcela jednoduše bezprávnými v tomto státě, jenž jmenuje se demokratickou republikou.Ť Podepsaní táží se pana ministra vnitra:
1. Věří pan ministr vnitra, že v tomto státě jest svoboda tisku?
2. Je ochoten, poučiti okresní politickou správu frývaldovskou, co jest podstatnou známkou svobody tisku, jež patří k demokratické republice?
V Praze v červnu 1921.
Dr. Brunar,
J. Fischer, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, Kostka, Mark, Böllmann, Kaiser, Schälzky, Pittinger, Zierhut, Kraus, Wenzel, dr. Hanreich, Bobek, J. Mayer, Budig, Scharnagl, dr. Kafka, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lodgman.
VII./3201 (překlad).
Interpelace
poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů ministrovi národní obrany
o poměrech v československém vojsku.
Časopisy přinesly nedávno tuto zprávu:
ťDůstojnický dorost v československém vojsku. Zemské velitelství pro Slovensko uveřejňuje v rozkaze č. 9., vydaném dne 11. dubna 1921 v Bratislavě zajímavý kulturní obraz z vojenských kruhů, z nějž vyjímáme toto:
ťŠkolní oddělení generálního štábu zřídilo výnosem č. 111142/v. ze dne 22. prosince 1920 (Věstník III. ročník částka 68, čl. 701 z r. 1920) kurs pro mladší důstojníky pěchoty, převážně pro legionáře, kteří nemají vojenských škol nebo neprodělali důstojnických kursů, byli však za statečnost před nepřítelem povýšení a do činné služby zařadění. Po skončení prvního měsíce vyučování v tomto kurse, v němž jest zařaděno 148 důstojníku, hlavně z ruské legie, hlásí velitel kursu toto:
1. Všeobecné vzdělání.
Všeobecné vzdělání a všeobecné schopnosti většiny důstojnických navštěvovatelů nevyhovují nikterak požadavkům, jež se kladou na československé důstojníky. Ze 148 žáků jen 15 složilo zkoušku dospělosti, jeden jest absolventem rakouskouherské kadetní školy, ostatní jsou živnostnicí, řemeslníci, nedostudovaní studenti a dělníci. Přímo zarážející jsou nedostatky všeobecného vzdělání; veliké rozdíly v tomto ztěžují, ba překáží takřka normálnímu průběhu přednášek, takže učitelé důstojnicí jsou nuceni přednášeti základní pojmy z obecné školy. Základní poznatky z pravopisu, počtů, fysiky, dějepisu a zeměpisu možno posouditi podle těchto příkladů: Písemná denní hlášení neobsahují takřka jediného slova bez hrubé pravopisné chyby; při praktických cvičeních mnozí neznali ani světových stran, o trojúhelníku se domnívali, že má čtyři úhly, aniž pří tom věděli, co úhel jest; při hodině dějepisu pokládali letopočet napsaný na tabuli 334-323 před Kristem za přepsání učitelovo; písmena řecké abecedy pokládali za značky, které si učitel sám vymyslil.
2. Vojenské vzdělání.
Pokud se v krátké době mohlo zjistiti, jest vojenské vzdělání velmi slabé, nelze o něm takřka mluviti. Většina důstojnických navštěvovatelů přišla z kanceláří (!), jejích znalostí jsou proto podprůměrné. Jako velitelé vystupují nejistě, jsou často bezradní, bez energie, neznají jednoduchých povelů, nemají ponětí o vojenském vystupování.
3. Tělesná způsobilost.
Až na jednotlivce jsou tělesně dobře vyvinuti. Protože delší dobu nic nedělali, nemají dosud obratnosti a nejsou otužilí.
4. Duch žáků.
Duch žáků jest prozatím dobrý. Z počátku byli sice příliš sebevědomí, avšak sebevědomí kleslo od té doby, co zde jsou prokázané mezery vzdělání a neznalosti. Pracují však vesele a svorně. O disciplíně možno říci všeobecně, že jest dobrá.
5. Pilnost.
Musím konstatovati, že žáci snaží se pozorností, pílí a zájmem vyrovnati vylíčené mezery. Při přednáškách jeví se dostatečná pozornost, mnozí však přes důkladné vysvětlení nemohou jích sledovati a také jím nerozumějí, poněvadž nejsou zvyklí pracovati duševně. Pro nepatrný cvik ve psaní spotřebují veškerý čas ke psaní poznámek a nemohou ho užíti ke studiu a k potřebnému sebevzdělání (mnozí pracují do 3 hodin do rána). Poněvadž jest potřebí vysvětlovati základní pojmy, rozšiřuje se rozsah vyučovací látky a žáci stojí před nesmírným návalem teoretického materiálu. Jest se obávati, že u většiny dostaví se onen psychologický okamžik, kdy z bezradnosti a neschopnosti odmítnou jakoukoliv práci.
Velitelství školy lituje, že nemůže instruktorů plně užívati ku prospěchu vojska; nebol většina žáků bude neschopna, aby nabyté znalosti bezvadně zhodnotila. Jest přece však jisto, že absolventi tohoto kursu budou s to zastávati svou službu poněkud lépe, než jejich ostatní druhové. Konečně dlužno litovati, že bylo jmenováno mnoho důstojníků dříve, než mohly se posouditi jejich schopnosti, to jest jejich všeobecné vzdělání a vojenské znalosti.
Na základě tohoto hlášení nařídilo školní oddělení generálního štábu výnosem ze dne 10. března 1921, č. 51978/vých. rozdělení kursu ve dvě skupiny, a to: na skupinu pro schopnější žáky a druhou pro žáky s dostatečným všeobecným a vojenským vzděláním.Ť
Podepsaní se táží: Byl zmíněný výnos skutečně vydán a jest vylíčení těchto poměrů v československém vojsku pravdivé?
V Praze dne 14. června 1921.
Dr. Lodgman,
inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Kafka, Scharnagl, Budig, Bobek, Schälzky, dr. Hanreich, J. Mayer, Kraus, J. Fischer, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Schollich, Kostka, Mark, Pittinger, Böllmann, Wenzel, Zierhut, Kaiser.