Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3200

Rozdáno ve 108. schůzi.

Interpelace:

I. posl. Toužila a soudruhů ministru vnitra a ministru pošt v záležitosti poštovního zřízeno a legionáře Václava Hořejšího z Krásného Března,

II. posl. J. Fischera a druhů ministrovi vnitra, že při slavnosti odhalení pomníku padlým vojínům v Žihlích v okrese podbořanském bylo zakázáno vyvěsiti černo-červeno-zlaté prapory,

III. posl. dra Eugena Lelleyho a súdruhovia celej vláde o zvýšení pensijných pôžitkov slovenským staropensistom,

IV. posl. dra Eugena Lelleyho a súdruhov ministrovi pre správu Slovenska o protizákonnom jednaní župany šaryšského,

V. posl. dra Eugena Lelleyho a súdruhov ministrovi školstva a národnej osvety v záležitosti učiteľov na odpočinku,

VI. posl. J. Fischera a druhů ministrovi vnitra o potrestání při komisionelním šetření o německé škole v Kryrech dne 14. července 1921,

VII. posl. dra G. Hanreicha a druhů ministrovi vnitra o událostech při stávce zemědělského dělnictva v pohořelickém okrese,

VIII. posl. Grůnznera, Tauba a druhů ministrovi železnic o poměrech na hustopečské místní dráze,

IX. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdruhov ministerskému predsedovi o zatýkaniach, súvychlých s činnosťou komisie pre úpravu hranic,

X. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdruhov v záležitosti zápovede novin ťEsti UjságŤ, vydávaných v Košiciach.

I./3200.

Interpelace

poslance Toužila a soudruhů ministru vnitra a ministru pošt

v záležitosti poštovního zřízence a legionáře Václava Hořejšího z Krásného Března.

Václav Hořejší sloužil u 4. pluku ruských legií v hodnosti důstojnického čekatele a byl v r. 1919 vyznamenán křížem sv. Jiří za chrabrost a příkladné chování.

Po příjezdu do své vlasti nalezl rodinu rozvrácenu. Za původce rodinného neštěstí pokládal Antonína Voláka, kterého také zastřelil. Hořejší byl postaven před porotní soud a porota uznala ho 12 hlasy nevinným. Václav hořejší byl zaměstnán jako poštovní zřízenec v Ústi n. Lab.

Ale následkem relace, která podána byla četnickým velitelstvím v Krásném Březně ze dne 10. října 1921 (č. j. 1275) byl ze služeb poštovních propuštěn. V relaci mluví se o zastřelení Antonína Voláka, dále o obvinění z krádeže. Toto obvinění spočívá na příhodě, která se stala v červnu 1921, kdy byl Václav Hořejší v průvodu svého známého v lese na houbách a při návratu byl napaden třemi ozbrojenými občany, kteří z lovecké pušky a revolveru vystřelili po hořejším a jeho společníku. V. Hořejší tehdy sám odebral se na četnickou stanici a učinil o tomto případu oznámení. Jak šetření případu pokračovalo a skončilo, není mu známo, ale v uvedené četnické relaci mluví se o tom, že bylo na něho učiněno tutlání pro pokus krádeže a nebezpečné vyhrožování. Za třetí pak uvedená relace praví jmenovaný odebírá komunistické časopisy a je podle všeho komunistického smýšlení. Nutno souditi, že patrně tento poslední důvod byl rozhodujícím pro propuštění legionáře Václava Hořejšího.

Podepsaní se ptají:

Jsou páni ministři ochotni tento případ vyšetřiti a zjednati zadostiučinění Václavu Hořejšímu a naříditi, aby byl přijat zpět do služeb poštovního úřadu v Ústí n. Lab.?

V Praze dne 19. listopadu 1921.

Toužil,

Houser, Tausik, Warmbrunn, Malá, Darula, Koutný, Surányi, Kunst, Skaunicová, Burian, Kučera, Kreibich, Blažek, Bubník, Krejčí, Nagy, Merta, Skalák, Svetlik, Haken, dr. Šmeral, Mikulíček.

II./3200 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Fischera a druhů ministrovi vnitra,

že při slavnosti odhalení pomníku padlým vojínům v Žihlích v okrese podbořanském bylo zakázáno vyvěsiti černo-červeno-zlaté prapory.

Podbořanská okresní politická správa povolila výnosem ze dne 19.9. 1921, č. 15.550 předsedovi výboru pro zřízení pomníku padlým vojínům v Žihlích panu Františku Kordovi, slaviti slavnost odhalení dne 26. 9. 1921 a vyvěsiti černo-červeno-zlaté prapory. Obyvatelstvo bylo na slavnost připraveno a obzvláště bylo postaráno o stravování přespolních hostů. Tu v poslední chvíli dne 24.19. 1921 došel z Podbořan zákaz č. 15.560, že se nesmí použíti slavnostního místa a že se nesmějí vyvěsiti zákonem povolené prapory. Slavnost musila býti odřeknuta a pořadatelé a obchodníci byli těžce poškozeni.

Předseda výboru ohlásil slavnost odhalení znovu na den 16. října, a výnosem ze dne 6.10. 1921, č. 16.448 došlo povolení s tím, že černo-červeno-žluté prapory mohou býti vyvěšeny. V Posledním okamžiku výnosem ze dne 12./10. 1921, č. 16.446 bylo znovu zakázáno vyvěsiti německé prapory. Slavnostní výbor byl těžce poškozen a obyvatelstvo velice rozhořčeno jednáním úřadů, k čemuž podstatně přispělo, že svoláno 24 četníků.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Kdo v poslední chvíli dal podnět, aby se zakázalo vyvěsiti černo-červeno-zlaté prapory?

2. Jaká byla příčina zákazu?

3. Jste ochoten, uděliti podbořanské okresní politické správě vhodné rozkazy, jak se má při podobných příležitostech chovati, aby německé obyvatelstvo nemusilo býti v poslední chvíli těžce poškozeno a velice podrážděno?

V Praze dne 26. října 1921.

Fischer,

dr. Baeran, Zierhut, Kaiser, Heller, Böhr, Křepek, Matzner, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Lodgman, Böllmann, Bobek, Patzel, Wenzel, Simm, Knirsch, dr. Spina, Schubert, Pittinger, J. Mayer, dr. Petersilka, dr. Luschka, Budig, Mark, dr. Keibl, Schälzky, inž. Kallina.

III./3200 (překlad).

Intrpellácia

poslanca dra Eugena Lelleyho a súdruhov celej vláde

o zvýšení pensijných požitkov slovenským staropensistom.

Od tej doby čo bolo Slovensko ku Československej republike pripojené, berú maďarskí staropensisti svoje pensie tu. Táto pensia je tak nepatrná, že za dnešných životných pomerov i za almužnu sotva môže byť pokladaná, u mnohých činí iba mesiačných 20-30 korún, čo k živobytiu naprosto nestačí, tak že väčšine pensistov hrozí smrť hladom.

Túto polohu pensistov uznalo zákonodárstvo republiky a prispelo im ku pomoci: vydalo zákon č. 2. z r. 1919 o českých pensistoch. § 7. zákona zo dňa 17. XII. 1919 čís. 3. zmocňuje vládu, aby ona ustanovenia, ktoré sa týkajú pensistov českých, rozšírila na pensistov slovenských, čo však ona ešte do dnes neučinila - ačkolvek oni prevedenie nového pensijného zákona z r. 1921 túžobne očakávaju.

So zreteľom na to, že Slovensko je veľmi výnosnou čiastku Československej republiky, kde sa vybieraju dane na základe vynesených zákonov, - kedže sa tedy územie toto čo do svojej výnosnosti páči, je podporovanie tých, ktorí územie toto kulturne pozdvihli, a tedy zvýšenie pensií bývalých úradníkov teraz pensionovaných slušné a spravodlivé a proto tiež mravuou a sociálnou povinnosťou, veď občanom jedného a tohože státu musí sa merať rovnou mierou. Je to okatou nespravodlivosťou, že v území českom a moravskom žijúci pensisti už od doby vynesenia zákona požívajú zvýšené (80%-né) pensie, kdežto slovenskí podnes čakajú na milosť vládnucích štátnych velikánov.

V záujme pensistov učinilo dosial u vlády kroky predsedníctvo (v čele s predsedom Belom Stekenhubrom) výboru bratislavských pensistov, ktorému sa dostalo povzbudzujúceho sľubu, že pensisti ešte na jaro tohoto roku obdržia vyššie pensie (80 atd.) novým pensijným zákonom z r. 1921 im zabezpečené a dotiaľ, dokiaľ to nebude vypracované, poukážu sa im už v mesiaci februáru zálohy po 1000, 700 a 500 K, avšak od tejto doby ani vyššie pensie ani nové zálohy, ktoré ich maly od hladovej zkázy spasiť, poukázané neboly.

V záujme ubiedenej massy zúfalých a lepšiu prítomnosť zaslúživších si pensistov interpelovali už v mesiaci júli 1921 dr. Körmendy Ékes Lajos a súdruhovia, dosial však bez výsledka, dokým na naliehavú a až do vybavenia udržovanú interpelláciu vyslancov dra Czecha a Čermáka boly výkazy od českých a moravských pensistov na Slovensko pridelených už vyžiadané a z tohoto miesta predložené (viď ťPrager TagblattŤ zo dňa 2. augusta čís. 179.), tedy na drievejšiu interpelláciu vysoká vláda nereaguje, poneváč sa v nej jedná o nevlastných slovenských dietkach-pensistoch, kým pozdejšie prednesené pránie Čechov je vyplnené.

Toto rozlišovanie je docela nespravodlivé a nesrovnáva sa ani s mierovou smluvou.

Uvážime-li, že vláda dnešným životným pomerom primerane a tiež so zreteľom na demokratické a sociálne zásady požitky úradnikov vo službe aktivnej značne zvýšila, tak že úradný zamestnanec (sluha) bere ročných 14.000 K platu, kým pensia jeho bývalého prednostu v hodnosti vrchného finančného radu činí po 40 ročnej službe 6172 K, - tu netreba vysvetlovať, že žiadosť o revisiu je preveľmi odôvodnená a že to humánné a opravdu sociálné smýšlanie jakožto imperatívnu povinnosť prikazuje.

Pýtam sa tedy celej vlády:

1. či je ochotná učiniť opatrenia, aby boly pensie staropensistov na základe všeobecnej revisie stanovené takým obnosom, ktorý by zaistil živobitie primerané dnešným pomerom?

2. Zda-li je ochotná postarať sa o to, aby pensie českých a slovenských pensistov boly ustanovené rovnou mierou?

3. Či je ochotná túto mieru upotrebiť tiež u úhradníkov, ktorí budú teraz pensionovaní?

V Prahe dňa 27. augusta 1921.

Dr. Lelley,

Schälzky, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Pittinger, inž. Kallina, Schubert, J. Mayer, Patzel, Zierhut, Füssy, Křepek, dr. Lodgman, dr. Körmendy-Ékes, dr. Baeran, Röttel, Kaiser, dr. Schollich, Simm, Böhr, dr. Spina.

IV./3200 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Eugena Lelleyho a súdruhov ministrovi pre správu Slovenska o protizákonnom jednaní župana šaryšského.

Dňa 3. júla a potom 5. augusta 1921 ohlásila prešovská kresťansko-sociálna strana u župana šaryšského, že chce na deň 21. augusta 1921 svolať uzavrené členské shromaždenie v Prešově a žiadala, aby ohláška bola vzatá na vedomie.

Župan odoprel ohlášku na vedomie vziať výmerom č. 334./921. doručeným 2 dni pred zamýšľaným shromáždením z toho dôvodu, poneváč vo smysle ministerského nariadenia č. 8921-21 adm. V. v Prešove môže byť koananá len schôdzka odborne-organizačná.

Župan bol na nesprávny výklad výšuvedeného ministerského nariadenia upozornený, napriek tomu však trval na svojom rozhodnutí.

Podľa tohoto nariadenia v štatariálnych územiach nesmia byť konané odborne-organizačné, členské schôdzky. Podľa zrejmého smysla osnavy - so zreteľom na to, že medzi slovami ťodborne-organizačnéŤ a ťčlenské schôdzkyŤ je čiarka, môžu byt v štatariálných územiach konané schôdzky odborových organizácií a tiež schôdzky politických strán za účasti výlučne členov pozvaných, kdežto dľa výkladu župana môže byť povolená len členská schôdzka odborovej organizácie.

Tiež dosavádna prax svedčí o tam, že je župan so svojim výkladom na omylu, bo ministerstvo samo vo veľa prípadoch povolilo členské schôdzky iným politickým stranám.

Jednanie župana bolo tedy v každom smere bezprávné a svevoľné.

Proti tomuto bezprávnemu jednaniu použil som opravných prostriedkov u bratislavského ministerstva, kde pán rada Dolejš sám uznal omyl vo výkladu župana a sľúbil, že bude županovi telefonavať a sdelí mu svoje rozhodnutie.

Odpoveď bola tá, že župán trvá na svojom rozhodnutí a má k tomu ťtiež iné dôvodyŤ než tie, ktoré uviedol vo vydanom úradnom spise. Avšak dôvody tieto ani do dnes ešte nesdelil.

Paneváč toto jednanie župana znamená úplné sosmiešňovanie všetkých zákonov a práv, ba čo viac, i úradnej vrchnostenskej autority, pýtame sa pána ministra:

1. či je ochotný šaryšského župana pre jeho vedomé protizákonné jednanie k zodpovednosti pohnať a náležite potrestať?

2. zda-li je ochotný postarať sa o to, aby budúcne boly práva štátnych občanov bez ohľadu na politické presvedčenie stejne respektované?

V Prahe dňa 31. augusta 1921.

Dr. Lelley,

dr. Jablonicky, Szentiványi, Zierhut, Röttel, Patzel, dr. Schollich, Schubert, Schälzky, Křepek, J. Mayer, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lodgman, dr. Spina, dr. Baeran, inž. Kallina, Kaiser, Böhr, Simm, Pittinger, Füssy.

V./3200 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Eugena Lelleyho a súdruhov

ministrovi školstva a národnej osvety v záležitosti učitelov na odpočinku.

Osúd učiteľov, najväčších to dobrodincov ľudu, je v čsl. republike až k zúfaniu macošský. Z mizerného platu živoria tí, ktorý v prospech ľudu obetujú svoju mladosť a ničia svoj mužský vek, len keby však aspoň mohli byt živí, hoc i na žebráckom chlebe.

Avšak po uplynutí celého života ztráveného tou prácou najšľachetnejšou, očakáva učiteľa a jeho rodinu smrť hladom, alebo žobrácka palica.

Vo smysle platných predpisov činí minimum odpočivného u učiteľa na odpočinku spolu s válečnou podporou ročných 852 K, t. j. mesiačných 71 K a maximum odpočivného spolu s válečnou podporou ročných 3880 K, t. j. mesiačných 324 K.

Minimum pensie učiteľských vdov činí spolu s válečnou podporou mesiačných 54 K, a maximum mesiačných 132 K.

Myslím, že bude zbytečným dokazovať absurdum toho, aby sa môhol niekto z mesiačnej 71 K až do 324 korunovej penzie vyživiť a že muž, ktorý svoje najlepšie sily ľudovej osvete obetoval, je nútený chopiť sa žobráckej palice, ak nechce umrieť hladom.

Totiež platí i o vdovách, len že ešte vo vyššom stupni.

Pomery tieto pre štát, kde sa z každého kúta ozývajú heslá demokracie a kde za účelom riešenia sociálnych otázok obetujú sa iba na pokusy milliony, znamenajú tú najväčšiu hanbu, a túto čo najrýchlejšie odstrániť je najprednejšou povinnosťou každého štátnika.

Pýtame sa tedy pána ministra:

1. zda-li zná zúfalú polohu pensionovanych učiteľov a učitelských vdov na Slovensku?

2. či je ochotný s urychlením postarať sa o to, aby odpočivné učiteľských pensistov a vdov bolo stanovené so zreteľom na možnosť živobytia?

3. či je ochotný poukázať učiteľským pensistom a vdovám primeranú rychlú podporu dotiaľ, dokiaĺ otázka táto nebude cestou zákonodárstva riešená?

V Prahe, dňa 19. septembra 1921.

Dr. Lelley,

dr. Jabloniczky, dr. Baeran, Pittinger, Zierhut, Schälzky, Patzel, Schubert, Křepek, Röttel, dr. Schollich, Böhr, Simm, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Körmendy-Ékes, Szentiványi, dr. Spina, Kaiser, Füssy, J. Mayer.

VI./3200 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Fischera a druhů ministrovi vnitra

o potrestání při komisionelním šetření o německé škole v Kryrech dne 14. července 1921.

Výnosem okresní politické správy podbořanské ze dne 14. IX. 1921, č. 15140 byli odsouzeni

Čeněk Wolf, úředník,

František Habl, rolník,

Karel Muck, obchodník,

Josef Wagner, vysokoškolský posluchač

k pokutě 200 K nebo 14 dnům vězení. Toto odsouzení jest neoprávněné, neboť věc se měla takto:

Při komisionelní prohlídce budovy německé školy v Kryrech, konané z neznámého důvodu dne 14. července 1921, byl přítomen také správce české školy učitel Fencl, čímž se rozčílil dav asi 50 lidí, shromážděných před školou a žádal na panu místodržitelském tajemníkovi dru Leizerovi, aby byl odstraněn učitel Fencl, který se neoprávněně prohlídky zúčastnil. O úřední komisi obecenstvo nevědělo a tedy také ani odsouzení. Tito jako zvědavci šli za dotazovatelem, a nikdo to odsouzeným nijak nezakázal. Dav čekající před budovou vzrostl nyní na 200 osob a žádal, aby byl učitel Fenol odstraněn. Zatím inž. Mauermann vyměřoval se strážníkem místnosti. Místodržitelský tajemník dr. Leizer vyjednával s podepsaným. Vyměření a prohlídka skončila se nerušeně.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Jste ochoten událost nestranně a správně vyšetřiti?

2. Jste ochoten ihned zrušiti uložené tresty, předsedu komise pohnati k odpovědnosti a naznačiti mu, že napříště má rozhodovati jen s hlediska právního?

3. Jste ochoten podati zprávy, proč byla z úřední povinnosti nařízena komisionelní prohlídka německé školy, již dávno užívané?

V Praze dne 26. října 1921.

Fischer,

inž. Kallina, Knirsch, Kaiser, Heller, dr. Baeran, dr. Keibl, dr. Lehnert, dr. Lodgman, Křepek, Budig, Mark, dr. Luschka, J. Mayer, Zierhut, dr. Spina, dr. Hanreich, Wenzel, Böllmann, Bobek, Patzel, Matzner, Simm, Schubert, Pittinger, Böhr, dr. Petersilka, Schälzky, dr. Radda.

VII./3200 (překlad).

Interpelace

poslance dra G. Hanreicha a druhá ministrovi vnitra

o událostech při stávce zemědělského dělnictva v pohořelickém okrese.

Dne 10. října t. r. provedli zemědělští dělníci na velkostatcích pohořelického okresu t. zv. generální stávku a ve sražených řadách táhli na schůzi do Pohořelic. Jeden tento oddíl, který přicházeje od Loděnice, prošel územím obce Cvrčovic, ohrožoval skutkem rolníky z této obce, pracující na polích, a jejich příslušníky a zaměstnance a přinutil je, aby ihned zastavili práci. Tytéž události se opakovaly, když se účastníci schůze vraceli z Pohořelic do Loděnic.

Tato událost jest bezpříkladným zasahováním do práva osobní svobody a nezávislosti rolnictva pohořelického okresu a vrhá podivné světlo na bezpečnostní poměry vůbec, jaké vládnou v tom okrese.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Podaly Vám podřízené úřady zprávu o těchto událostech?

2. Jaká opatření byla učiněna, aby byly provinilé osoby nalezeny a spravedlivě potrestány?

3. Co zamýšlí pan ministr činiti, aby zlepšil bezpečnostní poměry pohořelického okresu v míře důstojné právního státu?

V Praze dne 17. listopadu 1921.

Dr. Hanreich,

Böllmann, Windirsch, Heller, dr. Spina, Schubert, dr. Petersilka, Kostka, Bobek, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, dr. Lodgman, Scharnagl, Füssy, Böhr, Schälzky, dr. Luschka, Zierhut, Pittinger, Röttel.

VIII/3200 (překlad).

Interpelace

poslanců Grünznera, Tauba a druhů ministrovi železnic

a poměrech na hustopečské místní dráze.

Na hustopečské místní dráze na Moravě jsou od nějaké doby poměry, které nejen že těžce utlačuji zřízence této dráhy a uvádějí je do stálé nejistoty a rozčilení, nýbrž také již vyvolávají velký nepokoj a rozhořčení u hustopečského a okolního obyvatelstva, a vyzývají k tomu, aby tisk k ním zaujal své stanovisko. Ředitelství této dráhy postupuje co nejbezohledněji jak proti svým vlastním zřízencům, tak i proti zasilatelům zboží a již velice ublížilo veřejnému zájmu na této dráze a snížilo jej.

Majitel této dráhy přibrav na pomoc své zřízence tím, že vyžádal si jejich podpisy, uměl prosaditi povolení výjimečných sazeb; avšak nedodržel svých povinnosti vůči zřízencům, k nimž se zavázal stran zřízeneckých platů. Jeho zakročení se loni podařilo získati dvojí zvýšení sazeb, a to nejprve 100%ní a krátce na to nové zvýšení sazeb 50%ní.

V březnu 1420 sjednal majitel této dráhy, pan Redlich, se svými zřízenci smlouvu, jíž se zavázal, že napříště beze všeho poskytne také svým zřízencům všechna zvýšení platu, která dávají státní dráhy svým zřízencům. Rovněž se pan Redlich zavázal, že uzná služební řád státních drah a že vydá jmenovací dekrety mnoha zřízencům. Pan Redlich nedodržel ani jedné ani druhé povinnosti, k níž se smlouvou zavázal, a odpírá trvale a zarputile postaviti v platech své zřízence na roveň zřízencům státních drah. Proti tomu žádá od svých zaměstnanců služební a pracovní výkony daleko přesahující míru, kterou zákon připouští. Pan Redlich se nestará ani o zákon ani o právo, nýbrž vládne a řídí podle své libosti. Jmenovací dekrety má již po několik měsíců uzavřeny ve své zásuvce a nevydává jich zaměstnancům, kteří na ně mají nárok. Nařizuje propouštěti úředníky a dělníky bez výpovědi, aniž jim vyplatil požitky za výpovědní dobu, a vyhazuje je prostě z jejich míst, když nevyhoví jeho rozmarům a žádostem, které směřují často proti služební přísaze, jak se to stalo v případech provozního úředníka Przybylského, správce provozu inž. Kerpla a mnoha jiných zaměstnanců. Postup pana Redlicha měl již ten následek, že provoz této dráhy byl již bez vedoucího úředníka a že nastalo také zastavení provozu, čímž byla ohrožena a poškozena nejen bezpečnost samého provozu, nýbrž i zájmy cestujícího a zasílajícího obecenstva, a následkem toho test mnoho sporů proti panu Redlichovi. Provozního úředníka Przybylského propustil pan Redlich, poněvadž, když činitelé státní železniční správy revidovali hospodaření hustopečské místní dráhy, odmítl jednati tak, jak toho pan Redlich na něm žádal. Ačkoliv okresní politická správa vyzvala pana Redlicha, aby tohoto úředníka znovu přijal do služby, prohlásil pan Redlich, že za žádnou cenu Przybylského zpět nevezme, i kdyby mu to ministerstvo železnic desetkráte rozkázalo. Zdá se, že tento poctivý a věrný úředník byl povinen i u brněnské zemské politické správy, což lze souditi z jednoho výroku tamějšího úředníka dra Wiesnera, jenž projednávaje věc státního občanství Przybylského (Przybylski jest Polák), označil jej za buřiče, z čehož je zřejmo; že jmenovaná zemská správa politická byla úplně nesprávně informována o tomto v každém směru bezúhonném úředníku Przybylském. Zřejmě mělo tím býti dosaženo, aby Przybylskému nebylo přiznáno československé státní občanství a on pokud možno nejrychleji mohl být vykázán z území republiky. Tato domněnka potvrzena jest tím, že Przybylski také skutečně dostal úřední vypovídací rozkaz. Toto zřejmé naléhání na vykázání Przybylského z území republiky má zajisté svou příčinu v událostech u zmíněné již revise. Správa místní dráhy zbavila by se takto jednoduše a lacino člověka, jehož další pobyt jí asi není příjemným. To však se nepovedlo a tou dobou jest Przybylski ještě v Hustopeči, poněvadž politické úřady se přesvědčily o jeho loyálním chování.

Za propuštěného úředníka Przybylského ustanovil Redlich nového mladšího úředníka Hasentauera, od něhož za mrzkou mzdu denních 4.- Kč žádal, aby konal službu 15 hodin denně. Samozřejmě nemohl tento úředník za takových poměrů býti živ a vzdal se již zase svého místa.

Správce provozu inž. Kerpl, jenž nemohl déle přihlížeti k tomuto bezmeznému vykořisťování, odvážil se předložiti ředitelství návrh na zvýšení mzdy úředníku Hasenauerovi a na ustanovení 2 kancelářských pomocných sil, aby se jednak vyhovělo zákonitým předpisům o služební době a jednak aby se mohl zmoci pracovní úkol. Krátce na to propustil pan Redlich také správce provozu, jenž jest již starším mužem. Nedosti na tom, pan Redlich vypověděl ho ihned z jeho služebního bytu a když pan inž. Kerpl nenašel hned bytu, hrozil mu pan Redlieh, že ho dá soudně vystěhovati. Tento muž nemohl bytu dosud nalézti, ačkoliv zcestoval již 41 míst a za toto hledání bytu vydal již více než 2000 K, což za jeho poměrů znamená velice citelný výdaj. A nezbývalo mu nic jiného, než uložiti svůj nábytek do skladiště za měsíčních 60.- K a odcestovati ke své dceři do ciziny, aby konečně nalezl útulek. Služební byt jím vyklizený zůstal prázdný, jelikož pan Redlich nemohl najíti správce provozu a byl konečně nucen požádati brněnské ředitelství státních drah, aby mu poskytlo 2 úředníky na substituci. Jeden z těchto úředníků se rovněž již znovu poroučel, neboť pan Redlich se zdráhat zaplatiti mu diety a za práci přes čas částku 1.800.- K. Propuštěnému správci provozu inž. Kerplovi zadržel pan Redlich plat za poslední měsíc a vyplatil jej částečně teprve, když mu Kerpl hrozil žalobou.

Nejinak než se svými zřízenci zachází pan Redlich i s osobami, které jsou dráze cizí, a znepřátelil se s většinou hustopečského obchodního světa nejen pro své pyšné chování, nýbrž hlavně proto, že docházejících účtů delší dobu neplatí a v jednotlivých případech musel býti soudně žalován. Příznačnou pro chování pana Redlicha proti živnostníkům jest trapná událost, která se stala dne 13. června t. r. v čekárně II. třídy na hustopečském nádraží státní dráhy v přítomnosti cestujících. Jakýsi živnostník jenž měl větší pohledávku za práci, kterou dráze vykonal, chytil pana Redlicha a hlasitě a rozčíleně žádal od něho zaplacení, při čemž užil slov, kterých zde nelze opakovati, načež konečně účet byl na místě vyrovnán. Takové případy musí těžce poškoditi vážnost železnice. Avšak vlastníkovi této místní dráhy zdá se to býti úplně lhostejným. Vždyť přece svými nenávistnými nařízeními snížil od několika měsíců provoz příjmy o mnoho tisíc K, při čemž nebyla citelně poškozena jen dráha sama, nýbrž i národní hospodářství, což možno dokázati těmito příklady. Tak dal uzavříti nepatřící mu úzkokolejnou vlečku zdejší cihelny ťDutagŤ, což vedlo ke sporu rušení držby. Když soud zrušil toto uzavření, zakázal přistavovati vozy na nádražní kolej položenou vedle úzkokolejné dráhy, a tak se musily nakládati cihly, které bylo nutno dovážeti povozem, na holeji pro nakládání nevhodně položené. Tím značně klesl počet nakládaných vozů a dráze se způsobil podstatný schodek. Námitky správce provozu, týkající se toho, zůstaly bez úspěchu.

Dále nařídil pan Redlich, že se ke skladišti najatému zemským obilním ústavem nesmějí více přistavovati vozy, tak že se došlé a podávané zboží musí vykládati na jiném místě a odtamtud se teprve dopravuje do skladiště. Následek toho jest, že zásilky určené pro město Hustopeč a ve skladišti uložené zásoby luštěnin, činící asi 60 vagonů, povozem se musejí dopravovati z města Hustopeče a zpět do stanice Hustopeč státní dráha. Těmito opatřeními pozbavena byla dráha nákladů v ceně mnoha tisíc korun.

Firmě Julius Aschkenes, která hned za nádražím má vlastní skladiště dříví, bylo zastaveveno přisunování vozů k jeho skladišti proto, poněvadž šéf této firmy je podkomisionářem zemského obilního ústavu. Na námitky správce provozu Kerpla, že si pan Redlich sám škodí těmito opatřeními, pan Redlich odpověděl: ťDo toho Vám nic není, to jest má věc, já si nedám nikým dělalo těžkostí i kdybych sám pří tom měl zhynouti.Ť

Tím, co bylo uvedeno, není ani z daleka vyčerpán předložený materiál o hrozném hospodářství u hustapečské místní dráhy a bylo by možno ještě mnoho a tom vypravovati. Poměry však, jež za panování pana Redlicha u hustopečské místní dráhy povstaly, jsou neudržitelné, skandální a škodí těžce zřízenectvu jakož i širokým vrstvám obyvatelstva, byly tím dostatečně osvětleny, aby byl dán podnět ministerstvu železnic jako nejvyššímu dozorčímu úřadu k neprodlenému a energickému zakročení.

Podepsaní táží se proto pana ministra železnic:

Ví pan ministr o těchto skandálních poměrech a co zamýšlí učiniti, aby je co nejrychleji odstranil?

V Praze dne 19. listopadu 1921.

Grünzuer, Taub,

Beutel, Schuster, dr. Holitscher, Uhl, Palme, Leibl, Hausmann, Häusler, Deutsch, Kirpal, Kaufmann, Dietl, Čermak, Hillebrand, Blatny, Schweichhart, Jokl, Schäfer, Heeger, Pohl.

IX./3200 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

ministerskému predsedovi o zatýkaniach, súvychlých s činnosťou komisie pre úpravu hraníc.

Keď sa dostavila na Slovensko komisia hranice upravujúca, podalo maďarské obecenstvo na niektorých miestach tejto komisii žiadosti, v ktorých dalo výraz svým oprávneným požiadavkom.

Žiadosť v Rožňave podaná obsahovala len toľko, aby komisia vzala na vedomie, že 79.54% rožnavského obyvateľstva je maďarské. Len to, a nič iné.

Avšak rožňavskému policajnému úradu i toto stačilo k tomu, aby zatknul premonstrátskeho profesora Farkaša Kovácsa, tajemníka krestansko-sociálnej strany Ondreja Tötössyho a krajčíra Baltazara Fehéra, obyvateľov rožňavských a ich od tejto doby väznil, poneváč oni sbierali podpisy na dotýčnu žiadosť.

Pýtame sa pána ministerského predsedu, zdali sa stotožňuje s týmito prechmaty policie, a jestliže nie, zdali je ochotný postarať sa o to, aby boli tí nevinní, ktorí v súvislosti s činnosťou komisie pre úpravu hraníc v Rožňave alebo v inom území Slovenska, boli zatčení, ihneď na slobodu prepustení a náležite zakročiť proti policajným správam, ktoré svojej úradnej mocí zneužily.

V Prahe, dňa 16. novembra 1921.

Dr. Körmendy-Ékes,

dr. Lelley, dr. Jabloniczky, Schälzky, dr. Schollich, Simm, Pittinger, dr. Radda, inž. Kallina, Kaiser, inž. Jung, Böhr, Zierhut, Křepek, Füssy, Szentiványi, dr. Lodgman, Schubert, Patzel, Knirsch, dr. Petersilka.

X./3200 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov

v záležitosti zápovede novín ťEsti UságŤ, vydávaných v Košiciach.

V Košiciach vydávaný úradný orgán kresť.-sociálnej strany ťEsti UjságŤ bol udajne pánom ministrom-plnomocníkom zastavený. Toto zastavenie stalo sa súčasne s tými opatreniami, ktoré všetky, jako menovite zavretie ústredne strany v Bratislave, zatykanie vedúcich členov strany v rôzných časťach Slovenska atd. boly namierené na ochromenie činnosti strany kresťansko-sociálnej.

Že tieto noviny k zápovedi príčinu nezavdaly, to dokazuje i odôvodnenie v ministcrskom prípisu obsažené, dľa ktorého zápoveď stala sa nutnou preto, bo noviny tieto u príležitosti prejednávaní v Benátkach nevlastenecky sa zlchovaly - kdežto skutočnosť je tá, že noviny ťEsti UjságŤ následkom prez týždne trvajúcej stávky tlačiarov v dobe prejednávaní v Benátkach vôbec nevychádzaly a tedy ani nemaly príležitosť také alebo inaké stanovisko zaujať.

Kedže v tomto prípade je okate zrejmé, že zápoveď nemá vôbec vážneho dôvodu, ale pochádza jednoduše iba z tendencie prenásledovania a jej účelom je len to, aby sa staväli prekážky proti činnosti uznanej krajinskej strany, ktorá je i v parlamente zastúpená,

pýtame sa pána ministerského predsedu, či je ochotný pozbaviť platnosti - opatrenie vztahujúce sa na zápoveď týchto novín a umožniť ich ďalšie vydávanie.

Môžeme to požadovať tým oprávnenejšie, poneváč prísna censura, ktorá na Slovensku je v nepretržitej činnosti, vylučuje to, aby môhol časopis protištátnu činnosť vyvinúť.

V Prahe, dňa 16. novembra 1921.

Dr. Körmendy-Ékes,

dr. Lelley, dr. Jabloniczky, dr. Lodgman, Schälzky, dr. Schollich, dr. Radda, Pittiner, inž. Kallina, Kaiser, inž. Jung, Křepek, Füssy, Szentiványi, Böhr, Schubert, Patzel, Knirsch, Zierhut, Simm, dr. Petersilka.