Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3197.

Vládní návrh,

kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění

úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách, uzavřená v Praze dne 10. března 1921.

Návrh schvalovacího usnesení.

Národní shromáždění republiky československé se usnáší:

1. Úmluva mezi republikou československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách uzavřená v Praze dne 10. března 1921 se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby úmluvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.

3. Ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je třeba ku provedení této smlouvy.

Důvodová zpráva.

Na podnět rakouské vlády, učiněný jejím komisařem v mezinárodní komisi pro stanovení hranic česko-rakouských a schválený touto komisí v 17. plenárním sezení dne 1. prosince 1920, bylo zahájeno jednání mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské za tím účelem, aby upravena byla, jednak otevřená až dosud hranice v území Valčickém, přiřčeném republice Československé mírem Saint-Germainským, jednak řada otázek souvisejících s prohlášením bývalých hranic zemských mezi Čechy a Moravou s jedné a Dolními a Horními Rakousy s druhé strany za státní hranice republiky Československé a Rakouské, jednak některé další s vedením čsl.-rakouské hranice souvislé otázky.

Důvodem k výše zmíněnému podnětu byla snaha rakouské vlády, aby docíleno bylo pokud možno rychlého a smírného řešení v r. 1920 započatých, avšak jen asi z jedné třetiny ukončených prací v mezinárodní rozhraničovací komisi a tím také uspořeny značné náklady, spojené s vydržováním zmíněně komise. Mezistátní komise oběma vládami jmenovaná, zahájila své porady v lednu 1921 v Praze, pokračovala v nich v únoru ve Vídni a dokončila je počátkem března v Praze, kde smlouva o uvedených otázkách byla dojednána a uzavřena. Smlouva tato neobsahuje definitivních disposicí územím, nýbrž je, pokud jde o otázky teritoriální, pouhou přípravou pro rozhodnutí delimitační komise.

Za republiku Československou podepsal úmluvu tuto zmocněnec čs. vlády inž. Václav Roubík, sekční šéf ministerstva veřejných prací, a za republiku Rakouskou dr. Robert Davy, sekční šéf státního úřadu pro vnitro a vyučování.

Pokud jde o obsah smlouvy, připomíná vláda toto:

Potřeba a účelnost smlouvy podává se z výše zmíněných důvodů, osvětlujících podnět vyšlý z rakouské strany. Smlouva řeší všechny dosud nevyřízené otázky státní hranice dělící Československo od Rakouska, a ta počínaje obcí Nová Ves (severovýchodně od Cmuntu) na východ až po ústí řeky Moravy do Dunaje. Onoho dílu státní hranice česko-rakouské, rozprostírajícího se od Nové Vsi přes Cmunt na západ až ku styku s pranicí česko-bavorskou na Plešném, se smlouva nedotýká, neboť tento díl Hranice byl mezinárodní komisí česko-rakouskou již rozhodnut a vytýčen během roku 1920. Tento díl hranice, obsahující jednak starou zemskou hranici českohornorakouskou jednak novou hranici na Vitorazsku, byl stanoven po značných obtížích a průtazích delimitační komisí samou, ježto ve sporných bodech této části hraniční čáry dohody s republikou Rakouskou nebylo lze docíliti. Rozhodnutí komise ohledná této části hranic jest ovšem již podle mírové smlouvy St.-Germainské konečné a není dotčeno přítomnou úmluvou.

Oddíl I.

umožňuje republice Československé, aby využila veškerou národohospodářsky vysoce cennou vodní sílu pohraniční trati řeky Dyje mezi obcí Čížovem a obcí Podmoklem výstavbou údolní přehrady pro účely elektrisační. Vláda rakouská se zavázala uděliti k tomu cíli potřebné koncese, eventuelně postoupiti potřebné další území; prohlášení zmíněné v čl. 5 tohoto oddílu bylo již vládou rakouskou vládě československé sděleno.

Na druhé straně stojí závazek republiky Československé na dodávání určitého množství elektrické energie. Mimo to povoleno bylo republice Rakouské vojenské zajištění toho rázu, že na jižním břehu Dyje nebudou prováděna opevnění, aniž posunuty vojenské oddíly.

Oddíl II.

má za účel, aby v dohodě co nejkratší a bez dalších obtíží a průtahů vytýčena byla státní hranice v území Valčickém takovým způsobem, že berouc slušný ohled na místní zájmy obyvatelstva rozhraničovaného území a polohové umístění jeho nemovitého majetku, sjednává pokud možno úplné uspokojení zájmů celostátních obou států a veřejných zájmů hranicí dotčených obcí. Získává si ku příkladu pro Československo celé území pramenišť vodovodu valčického, položené za hraniční čarou, danou mírem St.-Germainským; pro Rakousko naopak omezení nezbytného jinak řezání katastru obcí, zbylých u Rakouska, na míru co nejmenší. Tento oddíl úmluvy má o všem charakter předběžné úmluvy, která bude po smyslu č. 6 závěrečného protokolu provedena souhlasnými návrhy zmocněnců obou států v rakousko-československé delimitační komisi a příslušným rozhodnutím této mezinárodní instituce. Toto rozpadnutí ovšem bude míti povahu prvního určení příslušné části hranice republiky Československé ve smyslu mírové smlouvy a nelze tudíž na tento oddíl smlouvy hleděti jako na změnu hranic.

Oddíl III.

upravuje prozatímně, a to až do té doby, kdy nabude působnosti všeobecná dohoda o malém styku pohraničním - zatím již v rámci obchodně-politické smlouvy s Rakouskem podepsaná - nejdéle však do konce roku 1921, styk obyvatelstva na pohraničním území a umožňuje zejména obyvatelstvu rakouských obcí ležících okolo Valčic a odříznutých novou hraniční čarou od svého nemovitého majetku na Valčicku, aby mohlo používati tohoto svého majetku, resp. jeho produktů jako dosud.

Oddíl IV.

umožňuje rakouskému pohraničnímu obyvatelstvu používání dráhy Mikulov-Valčice-Břeclava za podmínek obvyklých v pohraničním styku.

Oddíl V.

dává městu Břeclavě možnost, aby si vybudovalo vodovod, jehož prameny a část vedení nalézají se na půdě rakouské, a to dle projektu, krátce před válkou schváleného příslušným rakouským vodoprávním úřadem, vzdor okolnosti, že toto vodoprávní povolení pozbylo vlastně moci práva s ohledem na promeškání lhůty obcí. Zabezpečení možnosti výstavby vodovodu dle zmíněného projektu vyžadováno bylo obcí a odůvodňováno nemožností výstavby vodovodu z končin nalézajících se na území československém.

Oddíl VI.

zajišťuje obyvatelstvu rakouských obcí, položených podél ústí řeky Dyje do řeky Moravy, aby jako dosud mohlo používati svého pozemkového majetku, položeného mezi řekou Dyjí a řekou Moravou a tvořícího od nepaměti součást dolnorakouské země, která sahala až do uzavření míru Saint-Germainského přes ústí řeky Dyje až k toku řeky Moravy. Pozemky tyto, tvořící t. zv. Podyjský roh, přiřčeny byly jmenovanou mírovou smlouvou Československu. Účelem ustanovení tohoto oddílu jest tedy zabezpečiti kontinuitu hospodářského života v tomto úseku.

Oddíl VII.

Dle tohoto oddílu úmluvy tvoří řeka Morava, dosud neregulovaná a čas od času, zvláště po povodních, měnící břeh svého toku, tak zv. hranici pohyblivou až do onoho času, kdy definitivní úpravou a upevněním koryta říčního bude možno stanoviti střed upraveného koryta za trvalou hranici státní. Tím odpadá nutnost vytýčiti státní hranici velkými náklady již dnes a vydávati další značné finanční náklady na udržení a patrnost této hranice v místech řekou opuštěných a devastovaných.

Oddíl VIII.

Při delimitačním řízení vyskytá se řada otázek právní povahy, na příklad otázka udržování cest a vodních toků na hranici, otázka vlastnictví a užívacích práv ku pozemkům ležícím za státní hranicí a náležejícím majitelům, kteří jsou státními občany druhého státu, udržování lesů, hrazení bystřin a pod.

Úmluva má za účel, aby takovéto otázky, jež v řízení delimitačním se mohou vyskytnouti jako otázky vedlejší, byly ve shodě s rozhodnutím konference velvyslanců z 30. října 1920 řešeny přímo mezi oběma státy zúčastněnými, a to s vyloučením kompetence delimitační komise.

Vyloučení kompetence této mezinárodní instituce má v přední řadě za účel urychliti a usnadniti řešení otázek podobných. Aby se tak státi mohlo i dle právního řádu vnitrostátního, dohodly se obě vlády, že si vyžádají zákonné zmocnění, řešení otázek, jež by v určitých případech vyžadovaly po případě schválení parlamentů obou států.

Vláda rakouská příslušný návrh zákona svému zákonodárnému sboru již předložila; vláda československá učiní tak v době nejbližší.

Oddíl IX.

upravuje způsob úhrady nákladů spojených s funkcemi delimitační komise čs.-rakouské a vzájemnou kontrolu obou států. Předpisy tyto jsou v souhlase s rozhodnutím nejvyšší rady v otázkách delimitačních a mají za úkol, aby oba zúčastněné státy mohly bez průtahu vyrovnávati mezi sebou finanční závazky, vyplývající z činnosti mezinárodní komise rozhraničovací a prací jí podniknutých.

Oddíl X.

umožňuje oběma státům, aby již nyní mohly považovati hranice za stanovené v celku, aniž by se musely obávati, že by jednostrannými požadavky svých zástupců v rozhraničovací mezinárodní komisi mohla býti dána možnost této komisi, aby se zabývala vždy novými hraničními spory na bývalých administrativních hranicích. Takovým způsobem by ukončení rozhraničovacích prací mohlo býti oddáleno a způsobeno jak nové znepokojení obyvatelstva, tak i nové značné náklady na úpravu hranic.

V podrobnostech poukazuje vláda k ustanovením úmluvy samé, jakož i k ustanoveni závěrečného protokolu, tvořícího podstatnou součást dohody docílené úmluvou.

Vláda republiky Československé jest přesvědčena, že dohodou touto obhájeny byly spravedlivě zájmy obou zúčastněných států, pokud jsou dotčeny rozhraničením prováděným na základě mírové smlouvy St.-Germainské. Dohodou touto bude také, jak se vláda domnívá, učiněn konec nejistým a neurovnaným poměrům podél nové hraniční čáry a v jejím sousedství, do nichž docházely se strany obyvatelstva časté stížnosti, nad to jest jí usnadněna velmi značnou měrou činnost komise delimitační a uspořeny velmi značné náklady. Dohoda tato bude zajisté značiti významný krok ku konečnému a definitivnímu stanovení hranic republiky dle, mírové smlouvy.

Po stránce formální se projevuje přáni, aby tento Vládní návrh byl předložen v poslanecké sněmovně výboru zahraničnímu a ústavnímu, a v senátu výboru zahraničnímu a právnímu, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 17. listopadu 1921.