(Překlad.)
Mezinárodní úmluva
o zřízení
Mezinárodního Ústavu zimného v Paříži,
sjednaná
MEZI REPUBLIKOU ARGENTINSKOU, BELGIÍ, CHILE, ČÍNOU, COLUMBIÍ, REPUBLIKOU COSTA-RICA, REPUBLIKOU KUBÁNSKOU, DÁNSKEM, ŠPANĚLSKEM, FINSKEM, FRANCIE; ALŽÍREM, KOLONIEMI ZÁPADNÍ FRANCOUZSKÉ AFRIKY, KOLONIEMI A PROTEKTORÁTY FRANCOUZSKÉ INDOČÍNY, MADAGASKAREM, VELKOU BRITANIÍ A DOMINIEMI JIŽNÍ AFRIKY, KANADOU, STÁTY AUSTRALSKÝMI, NOVÝM ZÉLANDEM, INDIÍ, ŘECKEM, GUATEMALOU, REPUBLIKOU HAITI, ITALIÍ A JEJÍMI KOLONIEMI ERYTHREOU, TRIPOLISEM A SOMALI, JAPONSKEM, LUCEMBURKEM, MAROKEM, KNÍŽECTVÍM MONACKÝM, NORVÉŽSKEM, REPUBLIKOU PANAMSKOU, NIZOZEMSKEM A JEHO KOLONIEMI V NIZOZEMSKÉ INDII, PERU, POLSKEM, PORTUGALSKEM, RUMUNSKEM, STÁTEM SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SIAMEM, ŠVÉDSKEM, ŠVÝCARSKEM, REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU, TUNISEM A URUGUAYEM.
Podepsaní zmocněnci vlád států v předu jmenovaných, shromáždění na poradě v Paříži, sjednali tato ustanovení:
Článek 1.
Vysoké Strany Smluvní zavazují se založiti a udržovati mezinárodní ústav zimný se sídlem v Paříži. Každý stát, dominion nebo kolonie, které úmluvy této nepodepsaly, mohou k ní na svou žádost přistoupiti, bude-li přijetí jejich do mezinárodního Ústavu zimného odhlasováno valným shromážděním, stanoveným článkem 4. této smlouvy, dvoutřetinovou většinou přítomných nebo zastoupených členů. žádost musí býti podána řediteli ústavu a obsahovati závazek ročního příspěvku na náklady ústavu za podmínek stanovených v článku 9. Ředitel sdělí přijetí, jakmile bude odhlasováno, ministrovi zahraničních věcí republiky francouzské, který je oznámí všem vládám smluvním.
Článek 2.
Osoby právnické nebo fysické, které vynikly v zimovědě, nebo v průmyslu zimném, a podporovatelé Mezinárodního Ústavu zimného mohou obdržeti usnesením výkonného výboru titul dopisujícího člena ústavu.
Článek 3.
Hlavní účely Ústavu, jehož činnost jest mezinárodní, jsou tyto:
1. podporovati vyučování vědy a prakse umné, jakož i vývoj a popularisování studií a vědeckých nebo technických výzkumů v tomto oboru,
2. podporovati studium nejlepšího řešení otázek, jež se týkají uchovávání, dopravy a rozprodeje potravin, podléhajících zkáze,
3. seznamovati, s udáním původu uveřejňovaných zpráv, se světovým stavem mražených potravin s trojího hlediska, a sice s hlediska výroby, oběhu a spotřeby,
4. soustřeďovati k uveřejňování veškery zprávy a doklady vědecké, technické a hospodářské, jež se týkají výroby a užívání zimy,
5. soustřeďovati ke studiu zákony, předpisy a zprávy všeho druhu o průmyslu zimném a předkládati dle potřeby vládám k schválení opatření, jimiž se mají zlepšiti a sjednotiti předpisy o mezinárodní dopravě výrobků, při nichž se dá s výhodou použíti chlazení,
6. pořádati mezinárodní sjezdy zimné,
7. udržovati stálé styky s vědeckými a odbornými skupinami, aby se zabezpečilo uskutečnění programu činnosti ústavu.
Všechny otázky, které se týkají zájmů hospodářských, zákonodárství a správy jednotlivého státu, jsou vyloučeny z působnosti Mezinárodního ústavu zimného.
Článek 4.
Mezinárodní Ústav zimný podléhá svrchovanosti a správě valného shromáždění složeného ze zástupců ustanovených státy zúčastněnými. Státy, které si nepřejí jmenovati oficielních zástupců, mohou na jich místě uvésti Mezinárodnímu Ústavu zimnému některé odborné sdružení, které tam bude pravoplatně zastupovati jejich země.
Počet zástupců každého státu na generální konferenci stanoven jest článkem 9. této úmluvy, kterým se upravuje podíl států na výlohách Ústavu. členové konference, kteří nemohou se zúčastniti některé schůze, mají právo pověřiti svým zastupováním některého jiného spolučlena valného shromáždění.
Valné shromáždění schází se nejméně každý druhý rok.
Článek 5.
Výkonná moc Mezinárodního Ústavu umného jest svěřena výkonnému výboru, který pod vedením a správou valného shromáždění provádí usnesení jeho a připravuje pro něj návrhy.
Výkonný výbor skládá se z členů jmenovaných příslušnými vládami. Každý stát, dominion a kolonie zúčastněná má ve výkonném výboru jednoho člena.
Předsedové mezinárodních komisí ustanovených dle článku 7. této úmluvy, mohou se zúčastniti ve výkonném výboru a hlasem poradním.
Výkonný výbor schází se nejméně dvakrát do roka. Jest pověřen prováděním usnesení valného shromáždění, má dozor nad veškerou správou Ústavu, jmenuje tajným hlasováním ředitele, který koná úřad generálního tajemníka valného shromáždění, stanoví organisační předpisy pro personál a opatřuje vše, čeho třeba k činnosti Ústavu.
Členové výkonného výbor u, kterým není možno zúčastniti se schůze osobně, mohou pověřiti svým zastupováním některého spolučlena výboru.
Výkonný výbor může ustanoviti ze svého středu řídící výbor.
V době mezi jednotlivými schůzemi má výkonný výbor pravomoc valného shromáždění, kterému jest vyhraženo konečné schvalování jeho usnesení.
Výkonný výbor volí ze svého středu předsedu, šest místopředsedů a správní výbor složený z 12 členů, který sestavuje rozpočet a předkládá výroční zprávu o finančním stavu Ústavu.
Pod dozorem správního výboru rozhoduje ředitel o výdajích a o použití příjmů, podpisuje veškery kvitance a všechny stvrzenky, uznává, přijímá, převádí nebo vystavuje všechny směnky, cenné papíry nebo poukázky na řád Ústavu.
Článek 6.
Činnost Ústavu zajištěna jest personálem placeným, skládajícím se z ředitele, jmenovaného výkonným výborem a z jednatelů potřebných k činnosti Ústavu.
Jmenovati a propouštěti jakékoliv zaměstnance přísluší výkonnému výboru na návrh ředitele.
Článek 7.
Studia stanovená v článku 3. této úmluvy podnikají se a konají mezinárodními komisemi, jichž počet a úkoly vytčeny jsou valným shromážděním.
Tato studia týkají se otázek vztahujících se na výrobu a užívání zimy ve všech jejích oborech a zejména:
na dosažení nízkých teplot;
na zařízení a potřeby zimotvorné;
na průmyslové užívání zimy; na dopravu;
na zákonodárství; na vyučování;
na všeobecné hospodářství a na statistiku.
Předseda každé z těchto komisí volen jest valným shromážděním a jest v něm zpravodajem.
Složení každé komise stanoveno jest rovněž valným shromážděním podle návrhů předložených předsedou od ní jmenovaným se zřením na přání vyslovená Sdruženími zimy nebo jinými organisacemi vědeckými nebo průmyslovými oněch zemí, které jsou přihlášeny k této smlouvě.
Článek 8.
Práce komisí a zprávy všeho druhu nabyté ústřední správou Ústavu podle čl. 3. této úmluvy uveřejňují se ve Věstníku. Tato úřední publikace vydává se v angličtině ve francouzštině, avšak na žádost příslušných zemí může býti uveřejňováno i vydáni v kterémkoli jazyku států přihlášených k této úmluvě, pokud to dovolí řádné a mimořádné příjmy Ústavu.
Věstník dodává se zdarma všem zemím přihlášeným k této úmluvě v poměru stanoveném valným shromážděním podle třídy, v níž jednotlivé země jsou zapsány.
Článek 9.
Výlohu spojené s činností Ústavu jsou uhražovány:
1. ročními příspěvky států, které béřou podíl v jeho činnosti a jehož příspěvek jest stanoven podle tříd udaných tuto:
|
Třída |
Roční příspěvek |
Počet zástupců ve valném shromáždění |
|
I |
12.000.- fr. |
6 |
|
II |
9.000.- fr. |
5 |
|
III |
6.000.- fr. |
4 |
|
IV |
4.000.- fr. |
3 |
|
V |
2.000.- fr. |
2 |
|
VI |
1.000.- fr. |
1 |
2. Příjmy plynoucí z předplatného na Věstník a z prodeje publikací Ústavu za podmínek stanovených výkonným výborem.
3. Subskripcemi, dary a odkazy, které mu mohou zákonitě připadnouti, zejména podle čl. 2. této úmluvy.
Částky, jimiž přispívá každý smluvní stát, jsou splatny počátkem každého roku řediteli Ústavu prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí republiky Francouzské.
Článek 10.
Tato úmluva jest sjednána na dobu deseti let. Když lhůta tato vyprší, obnovuje se mlčky od pěti k pěti letům, při čemž každá vláda má právo vystoupiti z Ústavu nebo změniti třídu, v níž jest zařaděna, po každém období, ohlásila-li to nejméně rok napřed.
Každá vláda, která přistoupila později, jest vázána až do uplynutí prvního desetiletí, byla-li přijata v prvním pětiletí tohoto období. Jinak jest vázána až do uplynutí období dalších pěti let, které následují po onom období, kdy byla přijata.
Článek 11.
Úmluva tato budiž ratifikována. Každý stát, oznámí v čase pokud možno nejkratším ratifikaci vládě francouzské, která se postará o uvědomění ostatních smluvních zemí.
Listiny ratifikační budou uloženy v archivech vlády francouzské.
Tato úmluva nabude platnosti pro každou smluvní zemi dnem, kdy předána bude listina ratifikační.
Sepsáno v Paříži dvacátého prvého června tisícdevětsetdvacet v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republiky Francouzské, a jehož snímky budou zaslány každé smluvní mocnosti.
Zmíněný exemplář datovaný, jak vpředu uvedeno, může býti podepsán až včetně do 31. prosince 1920.
Na důkaz toho zmocnění zástupci dále podepsaní, jichž plné moci byly uznány za dobré a správné, podepsali tuto úmluvu:
Za republiku Argentinskou:
DE ALVEAR.
JORGE GUERRERO.
Za Belgii:
WALTER PEEREBOON.
Za Chile:
MAXIMILIANO IBANEZ.
Za Čínu:
Za Columbii:
Za republiku Costa-Rica:
MANUEL DE PERALTA.
Za republiku Kubánskou:
RAFAEL MARTINEZ ORTIZ.
Za Dánsko:
H. A. BERNHOFT.
Za Španělsko:
MARIANO BASTOS.
Za Finsko:
Za Francii:
J. RICARD.
ANDRÉ LEBON.
MAURICE LESAGE.
Za Alžír:
E. GÉRARD.
Za kolonie západní francouzské Afriky a za Madagaskar:
YOU.
Za Kolonie a francouzské protektoráty Indočíny:
GARNIER.
Za Velkou Britanii:
Za Dominie Jižní Afriky:
Za Kanadu:
Za Státy Australské:
Za Nový Zéland:
Za Indii:
Za Řecko:
SKOUSÉS.
Za Guatemalu:
Za republiku Haiti:
Za Italii:
ANDREA SABINI.
Za italské kolonie Erythréu, Tripolis a Somali:
LE Dr. UBERTO FERRETTI.
Za Japonsko:
H. ASHIDA.
Za Lucembursko:
J. PH. WAGNER.
Za Maroko:
NACIVET.
Za knížectví Monacké:
BALNY D'AVRICOURT.
Za Norvéžsko:
CHRISTOFFER SMITH.
Za republiku Panamskou:
R. A. AMADOR.
Za Nizozemsko a za Nizozemskou Indii:
KAMERLINGH ONNES.
Za Peru:
Za Polsko:
STANISLAV SOKOLOWSKI.
Za Portugalsko:
JOSÉ DE MATTOS BRAANCAMPS.
Za Rumunsko:
Za Stát Srbů, Chorvatů a Slovinců:
DUŠAN TOMIČ.
Za Siam:
Za Švédsko:
Za Švýcary:
DUNANT.
CH. GUILLAUME.
Za republiku Československou:
V. C. VANÍČEK.
Za Tunis:
H. GEOFFROY SAINT-HILAIR.
Za Uruguay: