Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3196.

Vládní návrh

na ratifikaci

"Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného"

uzavřené dne 21. června 1920 v Paříži

mezi: republikou Argentinskou, Belgii, Chile, Čínou, Columbií, republikou Costa-Rica, republikou Kubánskou, Dánskem, Španělskem, Finskem, Francií, Alžírem, koloniemi západní francouzské Afriky, koloniemi a protektoráty francouzské Indočíny, Madagaskarem, Velkou Britanií, a dominiemi Jižní Afriky, Kanadou, Státy Australskými, Novým Zélandem, Indií, Řeckem, Guatemalou, republikou Haiti, Italií a jejími koloniemi Erythreou, Tripolisem a Somali, Japonskem, Lucemburkem, Marokem, knížectvím Monackým, Norvéžskem, republikou Panamskou, Nizozemskem a jeho koloniemi v Nizozemské Indii, Peru, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, státem Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siamem, Švédskem, Švýcarskem, republikou Československou, Tunisem a Uruguay.

Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:

1. Mezinárodní úmluva o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného, uzavřená dne 21. června 1920 v Paříži mezi: republikou Argentinskou, Belgií, Chile, Čínou, Columbií, republikou Costa-Rica, republikou Kubánskou, Dánskem, Španělskem, Finskem, Francií, Alžírem, koloniemi západní francouzské Afriky, koloniemi a protektoráty francouzské Indočíny, Madagaskarem, Velkou Britanií a dominiemi Jižní Afriky, Kanadou, Státy Australskými, Novým Zélandem, Indií, Řeckem, Guatemalou, republikou Haiti, Italií a jejími koloniemi Erythreou, Tripolisem a Somali, Japonskem, Lucemburkem, Marokem, knížectvím Monackým, Norvéžskem, republikou Panamskou, Nizozemskem a jeho koloniemi v Nizozemské Indii, Peru, Polskem, Portugalskem, Rumunskem, Státem Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siamem, Švédskem, Švýcarskem, republikou Československou, Tunisem a Uruguayem, se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby úmluvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi účastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této úmluvy.

Důvodová zpráva.

Roku 1907 sešli se v Paříži, roku 1910 ve Vídni a r. 1913 v Chicagu odborníci z celého světa, aby luštili otázky, týkající se výroby ledu a umělého chlazení vůbec (ze jména pro konservování potravin a jejich dopravu). Utvořena byla řada státních sdružení, zabývajících se realisací vědeckých výzkumů, a mohutná mezinárodní "Association Internationale du Froid" jako polooficielní korporace, sdružující v sobě jednotlivá národní sdružení výše zmíněná.

Nepříznivé politické poměry v bývalé monarchii jakož i přísné rozlišování národnosti a státní příslušnosti (nationrace) v ústředním vedení zmíněné korporace způsobily, že čeští odborníci málo se zúčastnili tohoto ruchu. Po převratu došlo vřelé vyzvání od generálního sekretáře Associace, aby republika československá zúčastnila se spolupráce; poněvadž toto odvětví technické činnosti mělo a má značnou důležitost, zasahujíc do různých oborů podnikání (věda, výživa Iidu, dopravnictví, strojnictví), podalo ministerstvo veřejných prací příslušný návrh, jenž byl ministerskou radou schválen ve schůzi 6. května 1919 s tím, že republika Československá přistoupila za člena Associace do IV. skupiny účastníků s ročním příspěvkem 1000 franků.

Zatím ujala se francouzská vláda iniciativy v tom směru, aby dosavadní polooficielní, polosoukromá korporace nahrazena byla organisací oficielní, a svolala za tím účelem do Paříže mezinárodní konferenci, jež se konala 15.-17. prosince 1919 za účasti 38 států, dominií a kolonií. Na konferenci byla sjednána konvence, jež se tuto předkládá, jež byla pak na nové konferenci, konané 21. června 1920 v Paříži, podepsána splnomocněnými zástupci smluvních států (za republiku Československou podepsal generální konsul Vaniček).

Smluvní strany zavázaly se předmětnou úmluvou zříditi a udržovati Mezinárodní ústav zimný (Institut international du Froid) v Paříži, jehož hlavní účely uvádí podrobně článek 3. úmluvy. Činnost jeho má značný význam pro theoretické i praktické řešeni otázek, přicházejících v úvahu jmenovitě s hlediska výroby, oběhu a spotřeby hospodářských statků, podléhajících rychlé zkáze.

Pokud jde o finanční stránku podnikání zmíněného Ústavu, jsou zúčastněné státy rozděleny do šesti kategorií s ročními příspěvky mezi 12.000 až 1000 franky a poměrným zastoupením na Valném Shromáždění; republika Československá je členem ve skupině V. s příspěvkem 2000 franků a 2 zástupci ve valném shromáždění Ústavu.

Částku tuto je hraditi z rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Vláda republiky Československé, chtějíc uvésti ve skutek závazek převzatý podpisem předmětné mezinárodní úmluvy, navrhuje, aby Národní shromáždění učinilo usnesení ratifikační, výše uvedené.

Po stránce formální se navrhuje, aby vládní návrh byl předložen nejprve poslanecké sněmovně, a připojuje se přání, aby přikázán byl v poslanecké sněmovně výborům zahraničnímu a pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, po schválení poslaneckou sněmovnou pak v senátu výborům zahraničnímu a živnostensko-obchodnímu, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě čtrnáctidenní.

V Praze dne 17. listopadu 1921.