Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období |
4. zasedání. |
3182.
Rozdáno ve 103. schůzi.
Odpovědi:
I. ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů, že se žákům občanských škol z jiného obvodu brání choditi do školy (tisk 2376),
II. ministra financí na interpelaci posl. dra Keibla a druhů, jak berní správa v Děčíně předpisovala daň z obratu (tisk 2719),
III. ministra obchodu na interpelaci posl. Kostky a druhů, jak rozhodla okresní správa politická v Trutnově o kovářství Viléma Hoffmana v Humburkách (tisk 2687),
IV. vlády na interpelaci posl. dra E. Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o otevření poboček s německým jazykem vyučovacím na státním ústavě pro vzdělání učitelek ženských odborných škol v Praze (tisk 2729),
V. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana, Křepka, Böhra, inž. Junga, dra Kafky, Matznera a druhů o krvavém vystoupení četnictva ve Frývaldově (tisk 2331),
VI. vlády na interpelaci posl. dra E. Schollicha a druhů o presidiálním výnosu předsedy zemské školní rady ze dne 6. května 1921, č. 2079 "Loutkové divadlo a výchova mládeže" (tisk 2130),
VII. ministra vnitra na interpelaci posl. Borovszkého, Surányiho a soudr. o krvavém přepadení obyvatelstva obce Ardanovců v Podkarpatské Rusi četnictvem (tisk 2618),
VIII. ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci posl. Borovszkého G., Svetlika a soudr. o provokaci dělného lidu v Krompachách (tisk 1872),
IX. ministra zahraničních věcí, zemědělství, obchodu a financí na interpelaci poslanců Szentiványiho, Kolomana Füssyho a spol., o úpravě poklesu cen nastalého v polně hospodářských surovinách (tisk 2486),
X. ministra spravedlností na interpelaci poslance dra Jenö Lelleye a spol. o stranickém a bezprávném postupu censurování Jana Ostrici, nitranského státního zástupce (tisk 2451),
XI. ministra vnitra na interpelaci poslanců Ot. Schuberta a druhů o nezákonném postupu okresního výboru v Domažlicích (tisk 2254),
XII. správce ministerstva pro zásobování lidu a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance J. V. Najmana a druhů o lichvě okresního obilního ústavu v Plzni (tisk 2494),
XIII. ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci posl. dra J. Jabloniczkého a druhů o vybírání poplatků za dobytčí pasy v župě Komárenské (tisk 2662),
XIV. ministra sociální péče na interpelaci poslance Hausmanna a soudr. o povinném nemocenském pojištění dělníků zaměstnaných nouzovými pracemi ve smyslu zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. z., zákona ze dne 15. května 1919, č: 268 Sb. zák. a nař. a zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. zák. a nař. (tisk 2716),
XV. ministra financí a ministra zemědělství na interpelaci posl. dra Hanreicha, Křepka, Böllmanna, Pittingera a soudruhů o ceně řepy na rok 1921 (tisk 2610).
I. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeyla, Simma, dra Kafky a druhů,
že se žákům občanských škol z jiného obvodu brání choditi do školy (tisk 2376),
Ke tvrzení pánů interpelantů, obsaženém v prvém a druhém odstavci výše uvedené interpelace, že totiž děti mimo školní obec přebývající, nebývají připuštěny k návštěvě občanské školy a že tudíž odpírá se jim možnost vzdělání přesahujícího učební úkol obecné školy, nemohu zaujmouti určitého stanoviska, aniž mohu nějaké opatření učiniti, ježto jsou rázu všeobecného. Jsem však ochoten o konkrétních případech, budou-li mně naznačeny, příslušné šetření provésti a podle výsledku po případě takové opatření učiniti, aby předpisům zákonným byla zjednána platnost.
Ke konkrétnímu případu miroslavské školy občanské dovolují si uvésti toto:
Podle zprávy předsedy zemské školní rady není ani jediného případu v okrese Mor. Krumlovském, že by německým školním dítkám bylo odepřeno přijetí do měšťanských škol. Zejména v Miroslavi, kde ani ve školním roce 1920/21 ani ve školním roce 1921/22 ani jediné dítko nebylo odmítnuto, tomu tak není, což potvrdil sám ředitel tamní německé měšťanské školy předsedovi okresního školního výboru. Kdežto do německé měšťanské školy v Miroslavi docházejí dítky z osmí obcí okolních, jest česká měšťanská škola navštěvována dětmi pouze ze tří okolních obcí. Jest tedy německá škola měšťanská útočištěm dítek daleko širšího okolí než česká. V roce 1920/21 navštěvovalo německou občanskou školu v Miroslavi 49 chlapců domácích, 48 chlapců cizích a 48 žákyň domácích a 22 cizích, z čehož patrno, že přespolním návštěva školy občanské zamezena nebyla.
Pokud se interpelace dotýká přijímání dětí z obcí okresu touškovského do německé měšťanské školy v Plzni, dovoluji si podotknouti, že proti usnesení místní školní rady pro německé školy v Plzni, aby byly přijímány dítky z cizích okresů do téže školy, podána byla stížnost městskou radou v Plzni k okresnímu úřadu školnímu a po odmítnutí tímto k zemské školní radě, která ve věci dosud nerozhodla. Nenabylo tedy ono usnesení dosud moci práva.
K potvrzení tohoto případu závažnou jest okolnost, že městské zastupitelstvo v Plzni souhlasí s přijímáním dítek do měšťanské školy německé, pokud dítky ty pocházejí z obcí politického okresu plzeňského, odpírá však přijímati dítky z cizích okresů politických, v tomto případě z okresu stříbrského.
Pokud interpelace vytýká, že zřízení německé měšťanské školy v Touškově nebylo povoleno, dovoluji si poukázati k tomu, že pro zřízení školy té nebylo zákonných podmínek ve smyslu §u 2 zákona ze dne 3, dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. Počet žactva nemohl býti výhradně rozhodným, poněvadž tvoří pouze jednu z podmínek, které zákon pro zřízení školy menšinové vyžaduje.
Předpisy o přijímání dětí z cizích školních obcí vyly posléze upraveny § 3, zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., doplněného zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 95 Sb. z. a n. Poněvadž tyto předpisy principielně docházku dětí z cizích školních obvodů připouštějí a jedině omezení k poměrům místním přihlížející obsahují, mám za to, že není třeba vydávati v té příčině předpisy nové.
V Praze dne 15. října 1921.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
II. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelací poslance dra Keibla a druhů,
jak berní správa v Děčíně předpisovala daň z obratu (tisk 2719),
Výnosem ze dne 6. ledna 1921, č. 110736 bylo berním správám uloženo, aby nejdéle do 15. dubna 1921 vyměřily daň z obratu a proto, aby v ukládacím řízení se omezily jen na nejnutnější šetřeni, zejména aby zpravidla upustily od vyrozumění a výslechu poplatníků, jichž přiznání byla podle odhadu znalců zvýšena. Ukládací řízení měla však berní správa doplniti v těch případech, kdy si podal poplatník stížnost na vyměřenou daň. Opatření toto bylo nutným z toho důvodu, že berní správy jsou přetíženy prací a nebyly by mohly v tak krátké době zpracovati ohromný počet došlých přiznání. Tímto nařízeným postupem nebyli poplatníci nikterak zkrácení, poněvadž měli možnost v případech, kde se cítili nesprávným vyměřením daně poškození, stěžovati si do daňového předpisu, u nadřízeného úřadu. Dalším výnosem ministerstva financí ze dne 14. července 1921, č. 68218 bylo pak berním správám nařízeno, aby v těch případech, kdy si poplatníci podali odůvodněnou stížnost do předepsané daně, nebyla na nich vymáhána ta částka daňová, s jejímž odpisem lze pravděpodobně počítati. Bylo tedy učiněno dostatečné opatření, by zájmy poplatníků v ukládacím řízení byly chráněny.
Berní správa v Děčíně řídíc se shora uvedeným zdejším výnosem, nechala veškerá došlá přiznání přezkoušeti hodnověrnými znalci a důvěrníky i řad poplatníků a podle jejích posudku a odůvodnění v některých případech zvýšila přiznaný obrat. Tvrzení interpelace, že berní správa v Děčíně "skoro ve všech případech" daň z obratu předepsala ve výměře přesahující o 60 - 100% přiznání, není pravdivé, jak vidno z toho, že z 9500 poplatníků podalo si jen 1000, tudíž jen jedna desetina stížnost do vyměřené daně. Jest samozřejmo, že při velikém počtu poplatníků v ojedinělých případech nesprávným odhadem znalců byla daň z obratu vyměřena vyšším obnosem než jaký odpovídá skutečností; na nesprávnost tuto mohl si však vždy poplatník stěžovati a tím si zjednati nápravy. Také další tvrzení interpelace, že berní správa sdělila některým poplatníkům na jich dotaz nebo stížnost, že jest tajné nařízení ministerstva financí, aby se předpisovala větší daň z obratu, než by se měla podle přiznání a podle zákona předepsati, nezakládá se podle konaného šetření na pravdě; na takové dotazy berní správa sdělila, že ministerstvo financí nařídilo tentokrát zjednodušení ukládacího řízení proto, aby se c nejrychleji daň vyměřila.
V Praze dne 21. října 1921.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
III. (původní znění).
Odpověď
ministra obchodu
na interpelaci poslance Kostky a druhů,
jak rozhodla okresní správa politická v Trutnově o kovářství Viléma Hoffmana v Humburkách (tisk 2687).
K výše uvedené interpelaci znějící vládě, sděluji:
Dle provedeného šetření byla Vilému Hoffmannovi schválena kovářská dílna v domě č. 74 v Humburkách a jemu udělena podkovářská koncese.
V Praze dne 14. října 1921.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
IV. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dra E. Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o otevření poboček s německým jazykem vyučovacím na státním ústavě pro vzdělání učitelek ženských odborných škol v Praze (tisk 2729).
Ministerstvo školství a národní osvěty ve snaze opatřiti pro rodinné školy s německým jazykem vyučovacím učitelský dorost řádně vzdělaný a plně kvalifikovaný, zařídilo v letošním roce pobočky na ústavě učitelek pro tyto školy. Potřeba jejich je nutná, poněvadž značná část učitelek těchto škol s německým jazykem vyučovacím neodpovídá svým vzděláním žádané kvalifikaci.
K zápisu, který byl vyhlášen na všech rodinných školách, o jichž absolventky jde, přihlásilo se pouze 6 žákyň a to 2 pro oddělení prádla a 4 pro oddělení šatů (incl. 2 jeptišky), Vzhledem k tomuto nízkému počtu, který nikterak neodůvodňuje otevření tříd úplně separovaných, byly žákyně sice přijaty, avšak v praktickém vyučování, v ručních pracech a v kreslení, kde není třeba všeobecných výkladů; byly sloučeny s oddělením českým; potřebného poučení individuelního dostává se žákyním v jazyku německém silami učitelskými dostatečně ovládaném.
V předmětech theoretických vyučují vesměs síly se způsobilostí pro jazyk německý jako vyučovací.
Dodatečně podařilo se počet žákyň opětným vyzváním a dispensemi od předepsaného předchozího vzdělání zvýšiti na 10.
Vláda nepomýšlí zříditi německý státní ústav, poněvadž dosavadní stav přihlášek do takového ústavu jest tak nepatrný, že by se ústav zvláštní neudržel ani s minimálním počtem žákyň. Dosavadním opatřením je pak pro potřebu škol prozatím dostatečně postaráno. K tomu se ještě připomíná, že bylo letos dovoleno ženskému výrobnímu spolku Frauenerwerbverein v Brně, aby pro vzdělání učitelek oboru hospodyňského zřídil kursy, které přes četné a blahovolně udílené dispense z předepsaných podmínek přijímacích dosáhly jen 18 žákyň.
V Praze dne 29. října 1921.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
V. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Lodgmanna, Křepka, Böhra, inž. Junga, dra Kafky, Matznera a druhů
o krvavém vystoupení četnictva ve Frývaldově (tisk 2331).
V neděli dne 29. května 1921 konala se ve Frývaldově za účastenství asi 4,000 osob veřejná schůze lidu, na které bylo protestováno proti domněle nespravedlivým předpisům daní. Po skončení schůze odebrala se deputace, vedená panem poslancem Matznerem k přednostovi okresní správy politické ve Frývaldově a odevzdala mu dvě resoluce na táboru přijaté se žádostí, aby je dále předložil a přání v nich projevená podle možností podporoval. Přednosta okresní správy politické prohlásil, že resoluce nadřízeným úřadům předloží, podotkl však, že jako orgán výkonný jest povinen říditi se jen platnými zákony a že mu vliv na ukládání daní ani na úpravu zákonných předloh berních předpisů nepřísluší.
Mezitím odebrala se část demonstrantů k budově berní správy a vyslala deputaci k přednostovi úřadu, který byl donucen, ježto někteří demonstranti i do úředních místností vnikli, aby k davu před budovou shromážděnému promluvil z okna úřadovny. Po něm promluvil pan poslanec Matzner, načež se deputace vzdálila. Krátce potom někteří z demonstrantů strhli úřední štíty berní správy k berního úřadu, nesoucí státní znak republiky Československé. Hned po té obrátil se dav k budově okresní správy politické v úmyslu, aby i tam stejným způsobem pohanil státní znak a projevil nevážnost vůči úřadu Čsl. republiky.
Okresní hejtman teprve v tomto okamžiku povolal četnictvo k ochraně budovy okresní správy politické, avšak dříve, než četnictvo zakročilo, byl i tam úřední štít se státním znakem stržen a odvlečen, četníci - počtem 9 - byli davem asi 800 až 1.000 osob silným obklíčeni. Jeden četník byl stržen k zemi, škrcen, kopán a odzbrojen, 4 další četníci byli poraněni holemi. Poněvadž dav přes několikeré vyzvání velitele, vrchního četnického strážmistra, aby se klidně rozešel, neuposlechl a neustal četnictvo ohrožovati, použilo četnictvo v nutné sebeobraně bodáků. Při tom byly dvě osoby lehce bodáky poraněny. Okresní hejtman povolal, vida nebezpečné ohrožování četnictva, četnickou posilu 20 mužů pod velením nadporučíka a obrátil se zároveň na pana poslance Matznera s důtklivou žádostí, aby hleděl lid uklidniti, což tento učiniti slíbil; úspěchu však neměl. Když se objevila sesílená četnická asistence, žádal pan poslanec, aby byla odvolána, což muselo ovšem býti odmítnuto. Asi po 5 minutách podařilo se pak četnictvu výtržníky bez dalších výstupů rozptýliti. Vojska při této demonstraci použito nebylo.
Pro účastenství na těchto výtržnostech byly 3 osoby druhý den zatčeny a dopraveny k zemskému soudu v Opavě.
Podle tohoto výsledku konaného šetření není důvodu, aby zakročeno bylo proti přednostovi okresní správy politické a proti orgánům četnictva, poněvadž se nedopustili žádných nesprávností.
V Praze dne 24. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
VI. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelací poslanců dra E. Schollicha a druhů
o presidiálním výnosu předsedy zemské školní rady ze dne 6. května 1921, č. 2079 "Loutkové divadlo a výchova mládeže" (tisk 2770).
Výnos předsedy zemské školní rady ze dne 6. května 1921, č. 2079 byl vydán na žádost vydavatelství časopisu pro pěstování českého loutkového divadla "Loutkář" a bylo tudíž zcela přirozeno, že byl určen českým školám. Pod výrobky "cizího původu" nutno rozuměti pomůcky vyrobené za hranicemi; poukaz na dekorace M. Aleše považovati jest za doporučení uměleckého díla nesporně vynikající ceny, vytvořeného arci v duchu lidovém. Upozornění na firmu "Ateliery", Praha II., Spálená ulice, nelze rovněž chápati jako jednostranné doporučení určité firmy, nýbrž jako upozornění na pramen, který jedině Alešovy dekorace vydal, jsa k tomu zmocněn rodinou. Nelze tudíž v interpelací jmenovaném výnose předsedy zemské školní rady spatřovati porušení jeho povinností a není proto příčiny k zakročení.
V Praze dne 12. října 1921.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šrobár, v. r.
VII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelací poslanců Borovszkého, Surányiho a soudruhů
o krvavém přepadení obyvatelstva obce Ardanovců v Podkarpatské Rusi četnictvem (tisk 2618).
Na základě výsledků konaného šetření pokládám si za čest odpověděti toto:
Pětadvacet obcí v obvodu nynější lesní správy Zahať, mezi nimi Ardanovo, zakoupilo v roce 1906 od velkostatkářů Bedřicha a Karla Schönborna-Buchheima lesní pozemky zvané "Zahaťské hornatiny" s tím, že kupní cenu, kterou sobě vypůjčily, budou z prodejní hodnoty lesní podstaty umořovati. Poněvadž však následkem nevýhodných dřevo-obchodních poměrů nebylo na zaplacení dluhu vyhlídky, nabídly zmíněné obce jmenovaný majetek maďarskému ministerstvu orby ke koupi; toto jej také skutečně koupilo a zřídilo zahaťskou státní lesní správu.
Na jednotlivých loukách a holých plochách, dokud nebyl majetek spravován erárem, pásly obce dobytek. Když maďarský lesní erár převzal tyto pozemky do své správy, zjistil, že pastevní plochy jsou bezpodmínečně plochami lesními a započal je zalesňovati.
V zalesňování pokračovala pak i čsl. státní správa lesní a ještě na jaře 1921 byly provedeny kultury které vyžadovaly značného nákladu.
Obyvatelstvo obce Ardanova a některých jiných obcí usilovalo letošního jara násilným způsobem o to, aby mohlo značně rozmnožený počet dobytka pásti v lesích, lesní personál bránil však tomuto počínání, poněvadž byly jím působeny v lesních kulturách obrovské škody.
Dne 21. června 1921 vyhnala část obyvatelstva Ardanovského dobytek na pastvu do mladých lesních kultur a na louky státních lesů, které byly úplně zničeny. Lesní personál, který tomu bránil, byl zahnán, hlavní lesní Krebs při tom sekerou na hlavě vážně zraněn a dům jeho vypleněn.
Tvrzení, že lesní personál střílel na dobytek, neodpovídá skutečnosti. Rovněž neodpovídá skutečnosti tvrzení, že hlavní lesní Krebs lidi za nejmenší přestupky tloukl a ukládal jim vysoké pokuty.
Dne 22. června 1921 přišli do Ardanova čtyři četníci, byli však rozvášněným lidem přivítáni sekyrami a puškami, takže uznali za vhodné ustoupiti, aby si opatřili posilu a mohli bez krveprolití zjednati pořádek, a téhož dne večer dorazil do Ardanova hlavní slúžný Mukačevský s dvěma policejními úředníky a 20 četníky, načež bylo v noci přikročeno k zatýkání hlavních vinníků. As kolem 3. hodiny v noci ozvalo se u kovárny ve vsi poplašné zvonění a okamžitě počali se sbíhati mužové, ozbrojení sekyrami, vidlemi a pod. nástroji ke kovárně, která leží asi 100 kroků vzdálena od obecního domu, obsazeného v tu dobu četnictvem. Zároveň se pokoušelo několik mužů dostati se ke kostelní zvonici, aby zvoněním na poplach přivolali pomoc ze sousedních obcí. Část četnictva rozprášila ozbrojený zástup, při čemž bylo nutno v sebeobraně použití střelné zbraně. Jedna osoba byla zraněna a několik osob bylo odzbrojeno a zatčeno. Situace stávala se pak stále kritičtější, poněvadž hloučky mužů i žen ozbrojených nejrůznějšími předměty útočily se všech stran na četnictvo. Mezi 8. a 9. hodinou přihnal se zástup obyvatelstva z Medenice v síle asi 150 mužů vzbouřencům na pomoc. Srocený dav ozbrojený sekyrami útočil na četnictvo, které v nejnebezpečnějších okamžicích v sebeobraně bylo nuceno použíti střelné zbraně. Jedna osoba, a to Jurko Kobal, jenž na výzvu hlavního slúžného, aby zástup odhodil zbraně a se rozešel, vyskočil ze zástupu a se sekyrou do výše zdviženou vedl zástup k útoku proti úředním orgánům, byl smrtelně zraněn a několik jiných osob utrpělo lehčí poranění. Později přitáhl ještě zástup asi 250 mužů z obce Silce, který však vyzvání, aby se rozešel, uposlechl a do Silce se vrátil. Poté nastal v Ardanově klid.
Z podaných zpráv jest patrno, že četnictvo pod vedením hlavního slúžného chovalo se podle výsledků konaného šetřeni bezvadně a s krajní reservou. Použití zbraně bylo ve smyslu § 13. zákona o četnictvu ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., odůvodněno. Tvrzení, že četnictvo střílelo po každém, kdo se ukázal na ulici, i po lidech jdoucích do kostela a za svým povoláním, jest nesprávné; četnictvo použilo zbraně jen v největší tísní.
Rovněž neodpovídá skutečnosti tvrzení, že byl rychtář zbit a že ho jeden z četníků chtěl probodnouti.
Na konec si dovoluji podotknouti, že nařízením vlády ze dne 21. května 1921, č. 201 Sb. z. a n., bylo užívání pastvin v Podkarpatské Rusi upraveno a vyhověno tím oprávněným potřebám obyvatelstva, jež odkázáno jest v mnohých krajích na chov dobytka.
V Praze dne 29. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
VIII.
Odpověď
ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska
na interpelaci poslanců Borovszkého Gézy, Svetlíka a soudruhů
o provokaci dělného lidu v Krompachách (tisk 1872).
I. Tragická událost v Krompachách byla s dostatek osvětlena při vyšetření, které provedla komise pověřená poslaneckou sněmovnou a není proto zapotřebí ještě dále se zabývati otázkou víny.
Dlužno poznamenati jen ještě, že také soudní vyšetření celé záležitosti potvrdilo výsledky provedeného již vyšetřování; bylo jím zejména potvrzeno, že četnická asistence chovala se ve vyvolaných bouřích korektně, opatrně a s největšími ohledy a šetrností vůči výtržníkům, takže jí nelze vytknouti žádné nesprávnosti.
V důsledku toho také nebylo důvodu dotčené četnické osoby z trestu přeložiti na jiné místo; teprve když samy o to žádaly, bylo jejich žádosti vyhověno.
II. Mužstvo četnické stanice v Krompachách bylo úředně přikázáno zásobováním zásobovacímu ústavu krompašské železárny, kterému také zásobovací komisariát v Bratislavě připadající příděl na četnictvo již od července r. 1920 přikazoval. Četnictvo vybíralo si svůj příděl u tohoto ústavu úplně za týchž podmínek a ve stejné míře jako robotnictvo samo; při tom nutno dodati, že dělnická kontrola a vedení tohoto ústavu naprosto vylučovalo, že by snad četnictvu mohlo se tu dostávati od kohokoliv nějakých výhod a že by se tak na úkor služby mohlo ocitnouti v odvislém poměru ke komukoliv.
Není tedy příčiny k nějakému opatření v interpelované záležitosti.
V Praze dne 19. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:
Dr. Mičura, v. r.
IX. (původní znění).
Odpověď
ministra zahraničních věcí, zemědělství, obchodu a financí
na interpelací poslanců Szent-Iványiho, Kolomana Füssyho a spol.
o úpravě poklesu cen, nastalého v polně-hospodářských surovinách (tisk 2486).
Na výše uvedenou interpelaci dovolujeme si odpověděti takto:
Při uzavírání všech zahraničních obchodních smluv, jakož i při přípravných pracích pro sdělávání zákonů a nařízení jsou zastoupeni pokud se týče slyšeni zástupci zemědělských zájmových zastupitelstev a mají možnost - hájíce své zájmy - se zástupci ostatních hospodářských interesů působiti k řešení nejlépe vyhovujícímu prospěchu celku. Postup tento bude zachován i nadále.
S Maďarskem byla zahájena hospodářská jednání, jichž důležitou část tvoří otázky dopravní, pro jichž řešení byla zřízena zvláštní dopravní komise. Proč v jednání tomto se nepokračuje, je pánům interpelantům známo.
Zájmy hospodářství polního byly respektovány již nařízením ze dne 21. května 1921, čís. 193 Sb. z, a n., jímž byly obnoveny dřívější celní sazby stanovené pro četné výrobky polnohospodářské, zejména také pro dobytek. Pokud jde o konečnou úpravu sazeb autonomním celním sazebníkem, pracuje na jeho vydání zvláštní komise, jejíž elaborát bude jíž v dohledné době dokončen a bude pak předmětem porad zúčastněných ministerstev, k nimž přizváni budou zástupci zájmových svazů.
Státní finance nedovolují toho, aby stát přímo poskytoval peněžním ústavům zápůjčky; než vláda hodlá zemědělská družstva podporovati tím, že jim poskytne státní záruku, jakmile příslušná zákonná osnova, jež byla již Národnímu shromáždění předložena, stane se zákonem. Mimo to postará se vláda o to, aby se také Slovensku a Podkarpatské Rusi dostalo příležitosti zjednati si laciný hypotekární úvěr.
Ministerstvo zemědělství se snaží prostřednictvím příslušných zemědělských organisací oživiti nejen činnost dosavadních úvěrních družstev na Slovensku, nýbrž i rozmnožiti jich počet zakládáním družstev nových - jež hodlá i finančně podporovati, aby byla vybudována sít úvěrních družstev v rozsahu, vyhovujícím potřebám zemědělským na Slovensku.
Ministerstvo zahraničních věcí konstatuje, že při všech svých krocích má na zřeteli národohospodářské zájmy státu a jest daleko vší vládychtivosti nad sousedními státy, jak ostatně dokazuje veškerá jeho politika.
V Praze dne 29. října 1921.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Ministr zemědělství:
F. Staněk, v. r.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák, v. r.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
X. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Jenö Lelleye a spol.
o stranickém a bezprávném postupu censurování Jana Ostricy, nitranského státního zástupce (tisk 2451).
Ministerstvo spravedlnosti zavedlo na základě podaní interpelace šetření, jež mělo tento výsledek:
Z povinných výtisků periodického časopisu "Křesťanský Socialista", jež dalo si ministerstvo spravedlnosti předložiti a mezi nimiž se nacházela nejen čísla v interpelaci výslovně uvedená, nýbrž i čísla, na něž se interpelace neodvolává, seznalo ministerstvo spravedlností, že těžko bylo by lze nalézti v republice periodický časopis, který by hledíc ke způsobu psaní prokazoval v takovém stupni protistátní tendenci, jak tomu jest skutečně u periodického časopisu "Křesťanský Socialista".
Způsob psaní tohoto periodického časopisu dostoupil v tomto směru takového stupně, že ministerstvo Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska bylo nuceno rozhodnutím ze dne 24. srpna 1921, č. 17.204 adm. rev. vydávání tohoto časopisu zastaviti.
Pokud jde o čísla tohoto časopisu v interpelaci uvedená (č, 8, 10, 12 a 20) v každém téměř článku lze nalézti nepokrytě štvaní proti určitým národnostem, jednotlivým třídám obyvatelstva, proti určitým náboženstvím státem uznaným, konečně štvaní proti státu samému a sice tím způsobem, že zkresleným a nepravdivým líčením poměrů na Slovensku útočí se proti vládě s vyloženým úmyslem, aby útočilo se na stát sám, na republiku.
Není téměř jediné kritiky rozhodnutí a opatření státních orgánů, aby jí nebylo využitkováno k útokům shora uvedeným.
Vedle článků nesporná trestného obsahu vyskytují se ovšem i statě, jejichž vyloučení censurou nelze plně schvalovati. Proto však nelze ani v těchto případech tvrditi, že by šlo o hrubé zavinění státního zástupce, jež by vyžadovalo zakročení zavedením disciplinárního řízení, neb že by jeho postupem při censuře periodického časopisu "Křesťanský Socialista" dokázána byla nezpůsobilost k vykonávání úřadu censurního.
Má tudíž ministerstvo spravedlnosti zato, že vyhoví plně účelu podané interpelace, když státní zastupitelství v Nitře upozorní na pochybné případy.
V Praze dne 16. října 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
XI. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Ot. Schuberta a druhů
o nezákonném postupu okresního výboru v Domažlicích (tisk 2254).
Na základě interpelace svrchu zmíněné dal jsem věc vyšetřiti zemským správním výborem v Čechách a podávám na základě vykonaného šetření tuto odpověď:
Okresní správní komise v Domažlicích rozeslala všem obcím svého okresu, jak českým tak i německým, v září r. 1920 oběžník, v němž je upozornila na privilegované postavení obcí (osad) při upisování IV. státní půjčky v tom směru, že mohou býti vyměněny válečné půjčky ve výši 75% nom. hodnoty za IV. státní půjčku za podmínek uvedených v zákoně ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 27. června 1920, č. 454 Sb. z. a n. České obce ihned upsaly IV. státní půjčku, německé obce však místo usnesení obecního zastupitelstva o opsání této půjčky zasílaly usnesení schůzí občanstva a vymlouvaly se, že nemají peněz ku krytí úpisu. Okresní správní komise z toho seznala, že jedná se o organisovaný jednotný postup německých obcí proti úpisu IV. státní půjčky. Že toto území okresní správní komise bylo odůvodněno potvrzuje i zemský správní výbor ze své zkušenosti, podle níž německé okresy i obce snažily se všemi prostředky vyhnouti se upsání IV. státní půjčky.
Vzhledem k tomu okresní Správní komise v Domažlicích znova výnosem ze dne 27. ledna 1921, č. 347 vyzvala obecní zastupitelstva, aby IV. státní půjčku upsala, při čemž je upozornila na to, že v případě neupsání byla by ohrožena podstata kmenového jmění obce a že by tudíž okresní správní komise byla nucena v zájmu neztenčeného zachování kmenového jmění obecního zakročiti podle §u 96 obecního zřízení. Když tato výzva zůstala bezvýslednou, bylo nařízení to opakováno a tu také byl vydán výnos ze dne 9. dubna 1921, v interpelací citovaný.
Všechny tyto výnosy vydala okresní správní komise na základě svého dohlédacího práva podle § 68 a § 96 obecního zřízení, podle něhož obecní představenstva a zastupitelstva mají za povinnost zachovati kmenové jmění obce neztenčené a okresnímu zastupitelstvu náleží, přihlížeti k tomu, aby jmění a kmenový statek obecní zachovaly se neztenčeny.
K tomu podotýká zemský správní výbor, že názor okresní správní komise v tomto směru podle jeho mínění jest správný a že odpovídá tehdy převládajícímu přesvědčení nedáti osobám, které neužijí svého práva k upisování státní půjčky na podkladě rakouských válečných půjček, žádné další náhrady (§ 12 zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n.). Bylo prý ale tehdy také známo z prohlášení tehdejšího ministra financí (Věstník záloženský ze dne 28. října 1920), že i osoby ve smyslu §u 12 cit, zákona privilegované mají se upisování zúčastniti, neboť není naděje na nějaké příznivější řešení této otázky pro osoby privilegované. Časopisecké zprávy pak ohlašovaly, že privilegované osoby obdrží jen rentu 2%.
Měla proto okresní správní komise zcela odůvodněnou obavu, aby obce nebyly svojí neúčastí státní půjčky čitelně poškozeny, a proto také vycházejíc z prává daného jí §em 96 ob. zř. a vzhledem k §u 69 ob. zř. i z práva daného §em 100 ob. zř., užila okresní správní komise všech po nice jsoucích prostředků a hrozila obcím, které po předchozím upozornění nebudou dbáti svých povinností, na důsledky §u 100 ob. zř.
Až potud nelze ničeho namítati proti postupu okresní správní komise.
Avšak okresní sprání komise, když jí některé německé obce předložily obecní rozpočty na rok 1921, z nichž nebylo patrno, že bylo vyhověno zmíněným výnosům o povinnosti úpisu IV. státní půjčky, vydala výnos, kterým se rozpočet vrátil s tím, že nemůže býti předložen ke schválení. Výnos takový byl také vydán obecnímu úřadu ve Zdánově a jest citován v interpelaci.
K tomu podotýká zemský správní výbor, že okresní správní komise nebyla oprávněna povolení přirážek učiniti odvislým na upsání státní půjčky a zastaviti obcím další výplatu obecních přirážek a že tu vyšla ve snaze postarati se o neztenčené zachování kmenového jmění z mezí své kompetence. S tímto stanoviskem zemského správního výboru nemohu než projeviti plný souhlas. Avšak zemský správní výbor sám podotýká, že sluší uvážiti, že po předchozím prodloužení upisovací lhůty bylo nebezpečí v prodlení; ježto nedalo se tehdy souditi - a dokonce ne na základě zákona o IV. státní půjčce - o koncesích dalších v neprospěch výnosu této půjčky a že proto okresní správní komise užila prostředku nejúčinnějšího, totiž odepření finančních prostředků: Nad to finanční situace dotyčných obcí není podle tvrzení zemského správního výboru tak zoufalá a jestliže jí oběh za takovou pokládá, měla si svůj stav uvědomiti již při upisování válečných půjček. Vždyť nejednalo se nyní než o napravení starých chyb a zhodnocení jinak bezcenných neb aspoň méněcenných papírů.
Ostatně okresní správní komise sama, když seznala, že jde o plánovitý postup všech německých obcí v okrese, předložila obecní rozpočty jejich se žádostmi za povolení přirážky zemskému správnímu výboru. Okresní správní komise ovšem vzhledem k svému stanovisku nedoporučila žádostí tyto k příznivému vyřízení. Bude nyní na zemském správním výboru, aby uvážil, pokud k tomuto nepříznivému vyjádření okresní správní komise má přihlížeti.
Za tohoto stavu věci nemám příčiny, abych přikázal okresnímu správnímu výboru v Domažlicích, by svoje výnosy odvolal; k takovému příkazu bych ostatně podle platných zákonů neměl oprávnění.
V Praze dne 29. října 1921.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.