XI./3181 (překlad).,
Interpelace
poslance dr. Schollicha a druhů
ministrovi spravedlností
o zabavení časopisu "Neutitscheiner Volkszeitung" ze dne 12. srpna 1921.
V čísle 91. časopisu "Neutitscheiner Volkszeitung" ze dne 12. srpna 1921 byla zabavena tato dvě místa:
"Německému obyvatelstvu městskému a venkovskému!
Němečtí občané!
Dne 14. a 15. srpna (v neděli, a v pondělí ve svátek) koná se v našem německém městě proti vůli převážné většiny obyvatelstva sokolská slavnost; již sama skutečnost, sokolská slavnost s veřejnými průvody v německém městě a nedávné krvavé události v německých městech Ústí nad Labem a Postoloprtech, znamená hrubou beztaktnost a drzou provokaci německého obyvatelstva, zvláště že Sokolové netají se svým přímým nepřátelstvím proti Němcům.
Že povolané úřady bez ohledu na povinnosti k ochraně menšin, převzaté státem v mírových smlouvách, nečinně přihlížejí k podnikům, které zjevně směřují proti německým státním občanům, nebo tyto ještě činně a nepřímo podporují, musí si každý Němec dobře zapamatovati! Stát, jenž pomáhá k podněcování veřejného nepokoje a veřejného pohoršení a jenž dovoluje znásilňovati velký počet státních občanů jiného jazyka, nemůže si zajisté dávati název právního státu!
Němci městští a venkovští dovedou snésti ohromnou křivdu s klidem chytřejšího, jenž ustoupí!
Aby však zmařen byl vlastní účel sokolské slavnosti, jímž jest vyzývati německé obyvatelstvo k nepředloženým činům, budiž naléhavě připomenuto všem, kdo německy cítí a myslí, mladým i starým, aby příští neděli a pondělí již brzy ráno opustili město a zúčastnili se národních slavností v okolí.
Ve vymřelém městě ať potomci těch, kteří český národ povznesli vymoženostmi německého ducha, a v mrzkém nevděku bouří a horují proti svým někdejším dobrodincům! Každý násilný čin, jehož se dopustí proti německému majetku, zůstane skvrnou na štítě jejích národa!
Německým obchodníkům se doporučuje, aby německému osvětovému svazu odvedli 10% čistého zisku dosaženého v oněch dnech!
Všem Němcům ještě jednou naléhavě připomínáme, aby se vyhnuli každé příležitosti, kde by mohli vejíti ve styk se Sokoly!
Ustupujeme surovému násilí a cítíme se přece vysoce povznešenými nad těmi, kteří musí takových prostředků užívati! Nádherná stavba německé kultury, objímající celý svět, nemůže býti srovnávána se sokolskou slavností!"
"Zamýšlený útok na vývěsné tabule! Mezi německým obyvatelstvem kolují pověsti, že na nenapsaném programu sokolské slavnosti má býti také odstranění německých vývěsek obchodních a firem, jakož í ostatních německých nápisu ve městě, nebo zničení vývěsek a návěští, stržení pomníku císaře Josefa atd. Na dotazy mnoha čtenářů našeho časopisu, jak se mají zachovati k těmto úmyslům, budiž sděleno: Násilné odstraňování, strhování a rozbíjení firemních tabulí, vývěsek atd. jest, ať přesahuje škoda, která tím povstala nebo kterou pachatel obmýšlel, 200 Kč či nikoliv, zločinem nebo přestupkem veřejného násilí, trestaným těžkým žalářem od 6 měsíců do 10 let, nebo vězeném od 1 do 3 měsíců. Soud může jen tehdy potrestati jednotlivé pachatele, jestliže za trestního řízení svědkové dokáží, kdo škodu spáchal, což, jak jest známo, při hromadných výstupech demonstrantů jest většinou nemožno. Jak se nám oznamuje, zamýšlí jak městská obec, tak í okresní politická správa učiniti bezpečnostní opatření a zvláště byl povolán silný oddíl četnictva. Poněvadž však jest známo, že na četnictvo, většinou české, nelze se spoléhati, když jde o demonstrace proti Němcům, jest oprávněnou otázka, jak dalece jest přípustna sebeobrana? § 2 platného trestního zákona stanoví: "Čin nebo opomenutí nepřičítá se za zločin, když skutek se stal u výkonu spravedlivé obrany z donucení. Že však někdo spravedlivě se bránil násilí, za to má se míti jen tehdy, když lze z povahy osob, času, místa, ze způsobu útoku nebo z jiných okolností důvodně souditi, že pachatel užil toliko obrany potřebné, aby odvrátil od sebe nebo od jiných nespravedlivý útok na život, svobodu nebo jmění." Strhování a rozbíjení vývěsních a návěštních tabulí jest nespravedlivým útokem na jmění vlastníka, poněvadž jest zakázáno §§ 85 a 468 tr. z., a vlastník nebo třetí osoba užívá toliko spravedlivé obrany z donucení a zůstává beztrestným, užije-li násilí proti oněm, kteří strhují štíty, vývěsní tabule atd.; nečiní při tom rozdílu a jako spravedlivá obrana jest vždy beztrestným, spáchal-li pachatel větší nebo menší poškození věci. Již samo stržení vývěsní tabule se stěny jest takovým poškozením věcí, pro které podle okolnosti proti těm, kdož štíty strhují, beztrestně možno užíti zbraně. Ten, kdo se ke své obraně dovolává spravedlivé obrany, musí dokázati svědky, že použil jen nutné obrany, aby odvrátil nespravedlivý útok. Doporučovalo by se však při vykonávání práva spravedlivé obrany a sebeobrany, aby se raději užilo místo zbraní fotografických přístrojů a aby na náměstí bylo postaráno o jasné osvětlení, zvláště o bleskové světlo, aby se posvítilo na činnost zákeřníků."
V obsahu těchto projevů k německému obyvatelstvu novojičínskému nelze shledati nic státu nebezpečného, co by odůvodnilo zabavení. Že pořádání sokolského sletu ve městě ze 70% německém jest hrubou netaktností a provokací Němců, musí býti přiznáno, i když se na věc pohlíží s jednostranně národního stanoviska.
S druhé strany však musí býti přiznáno právo k sebeobraně při poškozování majetku a vlastnictví, nebo snad mají němečtí poplatníci klidné přihlížeti, jak šovinistické husitství násilím sahá na německý majetek?
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1. Jak odůvodní pan ministr takovou zabavovací praxi, která se zajisté nesrovnává s demokratickým státem?
2. Jste konečně ochoten doporučiti pánům státním zástupcům rozumnější praxi podle zásad svobody mínění a demokracie?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Dr. Schollich,
dr. Baeran, Matzner, dr. Keibl, inž. Kallina, Zierhut, Simm, dr. Medinger, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, Schubert, Knirsch, Schälzky, Mark, Böhr, dr. Brunar, dr. Radda, Kraus, Windirsch, dr. Spina, Křepek.
XII./3181 (překlad).
Interpretace
poslance dra E. Feyerfeila a druhů
vládě,
aby se užilo úvěru ke zmírnění bytové nouze.
Žádostí německých obcí o stavební subvence byly v mnoha případech zamítnuty, proti tomu byly českým obcím ochotně poskytnuty subvence často nejen na jednu stavbu, nýbrž na veliký počet novostaveb.
Poněvadž němečtí poplatnicí mají zajisté právo na to, aby subvence podle počtu obyvatelstva a poplatnosti byly ku prospěchu také německých obcí, táží se podepsaní vlády, je-li ochotna předložiti sněmovně seznam dosavadních subvencí, z čehož by byl patrným počet subvencí, jejich výše v každém jednotlivém případě a počet staveb v obcích, jež nutno uvésti jmenovitě.
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Dr. E. Feyerfeil,
inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Luschka, dr. Medinger, dr. Hanreich, dr. Lehnert, Bobek, dr. Baeran, dr. Schollich, dr. Radda, Kraus, Windirsch, Schubert, Simm, Mark, Schälzky, dr. Spina, Zierhut, Pittinger.
XIII./3181 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů
ministrovi vnitra
o týrání a urážkách bývalých členů německé sebeobrany,
Když německá sebeobrana v Horním Slezsku byla rozpuštěna; vracel se pan Walter Knappe dne 1. července 1921 jako bývalý dobrovolník sebeobranného praporu ke svým rodičům v Opavě a překročil německo-českou hranici u Plště téhož dne v 9 hodin večer.
Při tom zadrželo jej české četnictvo. Poněvadž neměl ani cestovního pasu ani povolení k překročení hranic, vytklo se mu to jako závada a byl vyslechnut. Za tohoto výslechu tázal se ho onen závodčí přátelsky, "zda byl u sebeobrany" a slíbil mu, že jej v tomto případě propustí bez udání a potíží, protože neměl pasu; chce prý jen věděti pravdu. Sotva však pan Knappe v důvěře v jeho slib přisvědčil na tuto otázku, dostal od něho dva políčky a bylo mu vynadáno "německých prasat." Na to odvedli jej na četnickou stanici do Kateřinek, kde sepsavše s ním zápis, propustili jej. Také zde pokoušeli se nahnati mu strachu, dávajíce mu na srozuměnou, že dostane bití. Proti Knappemu vede se trestní vyšetřování. Oznámení podal četník Duda, jenž Knappeho asi také ztýral.
Poukazujíce na toto vylíčení táží se podepsaní pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti tento neslýchaný postup četnictva a pohnati k přímé odpovědnosti vinného závodčího?
2. Jest pan ministr vnitra ochoten vyzvati slezskou zemskou vládu, aby spět zrušila svůj výnos o stíhání českých státních občanů, kteří sloužili v německé sebeobraně a aby nařídila podřízeným činitelům, aby s občany, kteří sloužili v německé sebeobraně, nenakládali jako se sprostými zločinci?
V Praze dne 4. srpna 1921.
Dr. Brunar,
dr. Baeran, Matzner, dr. Keibl, Křenek, Wenzel, J. Mayer, Röttel, Böhr, dr. Hanreich, dr. Spina, dr. Medinger, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, Bobek, Mark, Simm, Heller, Schubert.
XIV./3181 (překlad).
Interpelace
poslanců E. Grünznera, A. Schiffera, E. Hirsche a druhů
ministrovi vnitra,
aby vydal prováděcí nařízení k zákonu ze dne 12. srpna 1921, č. 289 Sb. z. a n.
Zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 289 Sb. z. a n., byly přiznány obecním a okresním zaměstnancům tytéž příspěvky a výpomoci, jaké byly poskytnuty pro drahotu zaměstnancům státním. Mnoho obcí a okresů se však zdráhá vyplatiti svým zaměstnancům tyto příspěvky a výpomoci s odůvodněním, že podle §u 4 zákona vláda určí teprve nařízením, kdy zákon nabývá účinnosti.
Se zřetelem na takovýto stav věcí podepsaní se táží:
Jest pan ministr ochoten, co nejdříve vydati nařízení, oznámené v §u 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 289 Sb. z. a n.?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Grünzner, Schäfer, Hirsch,
Hausmann, Leibl, Hackenberg, Häusler, R. Fischer, dr. Haas, Blatny, Taub, Palme, Dietl, Uhl, Heeger, Čermak, dr. Czech, Schweichhart, Beutel, Kirpal, Kaufmann.
XV./3181.
Interpelace
poslance Pelikána, dra Bartoška, dra Patejdla a spol.
předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany
ve věcí odškodnění obětí politické persekuce za světové války a okamžitého vyplácení přiznaných náhrad.
Vůči deputaci německého parlamentního Svazu, jakož i deputaci německé soc. demokracie prohlásil pan ministerský předseda, že otázka náhrady pozůstalým po obětech událostí v Kraslicích bude řešena bez zbytečného byrokratického posuzování. První zálohy byly dokonce již poukázány.
Oběti svévolného, protistátního německého odboje v nejkritičtější pro stát době, jak tomu bylo v prvých dnech mobilisace, dostávají tedy okamžitě náhradu, zatím co obětem politické persekuce rakouské ve čtvrtém roce republiky po většině žádné náhrady se nedostalo a poškození jsou byrokratickými úředníky všemožně šikanování, jen aby náhrada se nemusela jim přiznati a vyplatiti. V poslední době dokonce prohlašují jak úředníci ministerstva vnitra, tak i jednotlivých zemských politických správ, že pro internované a vězněné není peněz a že vůbec nedostanou ani přiznanou jim náhradu. Není postaráno ani o děti Kudrnovy, Hrubínovy, Gregorovy, vdovu po redaktoru Kotkovi a jiné.
Mírovými smlouvami byla obětem politické persekuce přiznána náhrada za utrpěné škody hmotné, na zdraví a morální, bolestné. "Sdružení internovaných a vězněných" od konce roku 1918 domáhalo se pro své členy u ministerstva věcí zahraničních i u mírové konference přímo, aby na oprávněné nároky jeho členů byl vzat patřičný zřetel a nároky ty náležitým způsobem před mírovou konferencí obhájily se tak, jak tomu bylo u příslušníků italských, belgických a jiných. Z toho důvodu Sdružení uplatňovalo prostřednictvím ministerstva věcí zahraničních nároky své i u reparační komise. Na pozdější stanovisko dohodových mocností, že prý republika naše vstoupila ve válečný stav s mocnostmi centrálními teprve 28. října 1918, nelze bráti zřetele a sice z toho důvodu, že zvláštní československá vláda byla dohodovými mocnostmi uznána již roku 1917 v Italii, 1918 pak Amerikou, Anglií, a Francií, této vládě byly poskytovány zahraniční půjčky a úvěry pro naši v předních liniích bojující armádu, Tomuto stanovisku určitě odporuje bitva u Zborova, Bachmače a později i použití naší armády v samostatném úseku na frontě francouzsko-německé (bitva u Terronu, Vouzičres atd.). Z příčin těch neměl náš úřad věcí zahraničních toto pravdě, právu a historií příčící se rozhodnutí vzíti prostě na vědomí. Ministerstvo věcí zahraničních, učinilo-li tak přece, musilo v témž okamžiku, kdy souhlas s tímto protismyslným rozhodnutím vyslovilo, znáti již jiný pramen, z něhož náhrada obětem politické persekuce vyplacena býti měla. Existuje vedle mírových smluv ještě zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 333 Sb. z. a nař. vedle starých zákonů a nařízení rakouských z roku 1917, které náhradu obětem politické persekuce přiznávají, a dále několik vládních nařízení z doby po převratu.
Materiál o náhradě škod, způsobených obětem politické persekuce za světové války, byl pečlivě sebrán a předložen jednotlivým politickým správám vyjma Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde jednotlivá území jednak pro maďarský vpád, jednak následkem okupace rumunské byla vyklizena teprve později, po uplynutí lhůty ministerstvem vnitra stanovené, jest však této doby většinou připraven a může býti kdykoli buď ministerstvu vnitra neb ministerstvu s plnou mocí pro Slovensko k dalšímu jednání Sekretariátem Sdružení internovaných a vězněných předložen.
Postup jednotlivých komisí při zemských politických strávách v otázce přiznávání nároku na náhradu obětem politické persekuce nelze nikterak zváti správným, již pro jeho nejednotnost a nejrůznější odchylky, nehledě již ani ku byrokratickým malichernostem a obtížím.
Přiznávají-li mírové smlouvy nárok na odškodnění dokonce i válečným zajatcům, nelze naprosto připustiti, aby z náhrady škod vyloučeny byly osoby vojenské, pro čistě politické delikty vězněné a odsouzené, zvláště když uvážíme, že většina těchto osob skutečnými vojáky po smyslu rak. branného zákona ani nebyla, nejsouc vůbec odvedena, nýbrž pouze při zběžných přehlídkách (gemustert) za schopné uznána. Vedle toho nelze pustiti se zřetele, že sama vláda tyto politické delikty osob vojenských jako takové uznává a proto nařídila exhumaci rebela rumburské vzpoury Stanko Vodičky a pohřbení jeho se všemi vojenskými poctami na státní náklad. Podobně tomu jest i s převozem popravených legionářů z italské fronty. Považovati proto dlužno vzpoury rumburskou a kotorskou za činy vyloženě politické, zvláště když po převratu Nár. Výbor jihoslovanský účastníkům vzpoury v Boce Kotorské vydal zvláštní díkůvzdání za zásluhu o zřícení se vojenské moci rakouské a o udržení pořádku a klidu v jednotlivých námořních přístavech.
Konečné za akt politický považovati dlužno pasivní resistenci a drobné vzpoury dělnictva v závodech pod vojenským dozorem pracujících, jakož i hornictva, dělnictva důlního, železničních zřízenců atd., pokud pro tuto svou činnost byli pronásledováni, ježto činností touto, prýštící z čistě národních pohnutek, bylo další vedení války znemožňováno a tisícům českých lidí život zachráněn. Náhrada obětem politické persekuce musí býti přiznána bez výjimky a vyplacena urychleně bez jakéhokoliv zkrácení. Nesmí nésti signum nějakého daru z milosti neb jakékoliv zatímní zálohy nebo půjčky. Při přiznávání náhrady musí býti použito stejného klíče v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, vyplácení náhrady nesmí býti vázáno na relaci neb doporučení úřednictva neb četnictva, které samo dříve obětí politické persekuce udávalo, zatýkalo a vězniti dávalo. Vyplacena musí býti každému, kdož nárok svůj prokázal a o ní žádal, bez ohledu, zda náhradu dle subjektivního úředního pojmu potřebuje či nic.
Přiznává-li dnes vláda, že obětem německého odboje má se z peněz republiky bez zvláštního zkoušení a bez byrokratické procedury okamžitě dostati náhrady a vyplácí-li bez náležitého vyšetření jednotlivých případů ihned zálohu, neuvažujíc, zda pozůstalí hmotné náhrady skutečně potřebují, jest na bíledni, že průkopníkům naší samostatnosti a jejich pozůstalým, nemá-li zviklána býti důvěra nejlepších našich lidí ve spravedlivý postup vlády, vyplácet bude plná náhrada za škody, persekucí jim vzniklé.
Podepsaní táží se: Hodlá vláda urychleným způsobem rozřešiti tuto palčivou otázku tím, že všem obětem politické persekuce rakouské bez výjimky vyplatí plnou přiznanou náhradu a všechny nevyřízené případy urychleně vyřídí, v případech pak moravských a slezských nařídí přezkoušení, jakož i tam, kde podány námitku proti nízké výměře náhrady opožděné přihlášky, nařídí nové další řízení?
V Praze dne 17. listopadu 1921.
Pelikán, dr. Bartošek, dr. Patejdl,
Stříbrný, David, Netolický, Saidl, Laub, dr. Franke, Hrizbyl, Draxl, Langr, Trnobranský, Slavíček, Pechmanová, Landová-Štychová, Hrušovský, Sladký, Buříval, dr. Uhlíř, Zeminová.
XVI./3181.
Interpelace
poslance Nejezchleba-Marchy a soudruhů
ministru národní obrany
o požáru vojenských baráků v Hranících na Moravě.
V pátek, dne 5. srpna t. r., za ohromného vedra a sucha vypukl ve 12 hod. 30 min. ve vojenských barácích v Hranicích požár, jemuž padly za oběť nejen budovy, ale i 97 koní zvláštního druhu a neobyčejné ceny. Byly mezi nimi exempláře oceněné na Kč 60.000 - 70.000. Vedle toho shořelo 175 koňských postrojů, vagon ovsa, vagon slámy, četné vozy atd. Všechny záchranné prostředky ukázaly se marný, poněvadž za 15 minut požár vzplanul tak, že se nikdo nemohl k místu přiblížiti. Škoda tímto požárem způsobená byla 31/2 milionu korun.
Tento požár stal se předmětem ostré kritiky celé veřejnosti. Předmětem této kritiky jest velíte] vojenské ekvitace v Hranících, francouzský major Falgier. Ten měl se stěhovati 23. srpna do Hodonína. - Ačkoliv byl upozorněn četnými činiteli, že v dřevěné budově při ohromném suchu, jež panovalo v těchto měsících, hrozí nebezpečí ohně, přece v 8 dřevěných barácích dal umístiti 108 vojenských koní, cenný to státní materiál. Baráky měly jen jeden východ. Vojenská komise, při níž byl také nadporučík Kolín, francouzský legionář, neuznala tuto budovu za způsobilou pro umístění takového počtu koní a postrojů. Nadporučík Kolín se přímo ohrazoval proti tomuto umístění a poukazoval na velké nebezpečí ohně. Za poznámku, že takovým jednáním se očividně republika poškozuje, dostal od francouzského velitele Chabora 8 dní domácího vězení a byl přeložen do Bratislavy. Přes to, že komise baráky za způsobilé neuznala, francouzský velitel Falgier nařídil úpravu těchto baráků pro koně a koně tam umístil.
Celá veřejnost ostře kritisovala takové jednání, poněvadž byla republice způsobena citelná škoda. Případ je ještě dnes předmětem veřejné kritiky.
Podepsaní se táží:
1. Je pan ministr národní obranu ochoten zavésti přísné vyšetřování ve věci případu hranického a je napříště ochoten zameziti možnost takového případu?
2. Je ochoten pan ministr národní obrany podati veřejnosti uklidňující zprávu?
V Praze dne 11 listopadu 1921.
Nejezchleb-Marcha,
Malypetr, Rychtera, Vraný, Vahala, Mašata, Dubický, Tůma, dr. Blaho, Chlebounová, Jan Čelný, Křemen, Bradáč, Vacula, Štolba, J. Hálek, dr. Hnídek, Beran, dr. Kubíček, dr. Černý, Mach, dr. Srdínko.
XVII./3181 (překlad).
Interpelace
poslanců Beutela, Čermaka, Grünznera, Kirpalové a druhů
ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti
o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí nad Labem.
V čísle 247 ze dne 31. října 1921 sociálnědemokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí nad Labem, bylo ve zprávě uveřejněné pod nadpisem "Proti středoevropské reakci a válečnému nebezpečí", kterážto zpráva týkala se jisté řeči proslovené na shromáždění, zabaveno toto místo:
"Ještě méně však dělnictvo udělí souhlas k jakýmkoliv násilným opatřením nebo docela k válce, kdyby mělo jíti o to, aby se prosadilo úplné provedení Trianonské smlouvy. Zůstává tedy pro dělnictvo otázkou, co jsme s to učiniti proti částečně provedené mobilisaci a proti hrozícímu novému válenému nebezpečí. Také zde nutno znovu říci, že dnes sotva 10 procent dělníků přísluší k politické straně. Kdybych viděl, že zástupy, které jsou ještě dnes nám vzdáleny, jsou politicky dospělé, první bych hlásal světovou revoluci a již nyní bych promluvil pro zřízení komunistické společnosti. Dnes však jest nám jen možno brániti se proti válečnému nebezpečí všemi parlamentárními prostředky, velkými a mohutnými demonstracemi, Řečník poukazuje na řečí, které proslovil post, soudr. dr. Czech a soudr. dr. Heller v zahraničním výboru a v senátě, a jimiž žádají od vlády, aby odvolala mobilisaci a vydala obsáhlá opatření k ochraně dělnictva. Politické poměry překážejí nám v tom, abychom vykonávali větší vliv na vládu tohoto státu, Musíme tedy protestovati velkými a mohutnými projevy proti mobilisaci a proti všem válečným přípravám a dále sdružovati dělnické zástupy ve velké sjednocené ogranisace a vychovávati pro socialismus, jenž poskytuje největší záruku proti všem budoucím válkám."
V čísle 249 ze dne 3. listopadu 1921 téhož periodického časopisu byl rovněž zabaven celý článek, uveřejněný pod názvem: "Žádáme okamžitou demobilisaci." Tento článek zněl:
"Žádáme okamžitou demobilisaci!
Náš ústřední časopis píše: Máme za sebou 10 temných a těžkých dnů, chmurnějších a příšernějších než nešťastný červenec 1914. Také tehdy obcházelo strašidlo války, každý cítil studenou hrůzu vycházející od strašné postavy, ale obrazotvornost kreslila si jen slabý, nedostatečný obraz hrůzy, která zde v zázemí číhala a hrozila. Tehdy mohl ještě se domnívati lehkomyslný a bezcitný původce všeho toho neštěstí, hrabě Berchtold, že malou "procházkou do Bělehradu" se vše odbude a bláznivý měšťanský svět s ním tomu věřil. Tentokráte nemohlo více takové rozkošné šílenství omráčiti myslí; mobilisovaní a jejích rodiny, celá země, třesoucí se bázní a úzkostí, věděla, jak nevýslovnou hrůzu znamená válka, Kdo neviděl rozplývati se v niveč slabé náběhy k novému mírovému hospodářství? Komu nezastírala černá rouška smutku, zoufalé beznadějností jeho nesměle vzkvétajícího, ach, ještě tak skrovného domácího pohodlí? Nebezpečí toho nejhoršího již jest zažehnáno, na válku neodváží se pomysleti ani nejzažranější militarista. Avšak již se stalo dosti neštěstí! Mnoho tisíc bylo vyrváno svému domu a krbu, svému povolání a rodině, pracovny stojí opuštěny, do sta škol mají se nastěhovati vojáci, zřídla důchodů nesčíslných rodin jsou zaražena. Každý den, o nějž déle tento stav trvá, zvyšuje nesnesitelně státní dluhy, ztroskotává jistý počet soukromých domácností. Proto konec mobilisaci! Jednota velké a malé dohody zastraší působivěji maďarská hrabata a loupežníky, než všechny nabité pušky Československa. Důvod, jejž vláda uvádí pro zatímní udržení mobilisace, není ani pádný ani silný. Žádáme proto jménem německé sociálně-demokratické dělnické strany od vlády, by ihned provedla demobilisaci!"
Ústecká okresní politická správa, která zabavila tyto články, odůvodnila konfiskaci dovoláním se ustanovení §u 65 trestního zákona, a litoměřický krajský soud jako trestní soud na návrh státního zastupitelství rozhodnutím ze dne 3. listopadu 1921, č. Pr. 70/21 a ze dne 9. listopadu 1921 Pr. 71/21 potvrzení konfiskace odůvodnil tím, že zabavená místa obsahují přečin podle §u 300 a článek zprvu uvedený mimo to přečin podle §u 305 trest. zákona. Skutečnost, že konfiskační úřady a soud, aby konfiskaci odůvodnily, musely sáhnouti k širokým ustanovením § 65, 300 a 305 tr. z., která poskytují místa nejhorší libovůli, a přes velíce širokou interpretační možnost jmenovaných ustanovení nejsou jednotny ve kvalifikaci, dokazuje sama o sobě, že jde o dva činy konfiskační libovůle, jež jsou přímo paskvilem každé svobody tisku. Tyto obě konfiskace připomínají nejhrubší rdoušení svobodného projevu mínění za války, když neomezený absolutismus vojenské moci slavil své orgie. Konfiskační úřad odůvodňuje tedy zabavení ustanoveními, pocházejícími z doby absolutismu, poněvadž ustanovení dosud platného trestního zákoníku byly převzaty z trestního zákona z roku 1803. Vzhledem k tomuto rázu uvedených ustanovení, úřady v posledních letech před válkou ze studu se vyhýbaly praktickému provádění těch ustanovení. Zůstalo vyhrazeno úřadům demokratické republiky, aby plně a neomezeně uplatnily nejzpátečničtější ustanovení z doby předbřeznové, které již před válkou zmizelo z prakse, skutečnost, jež ve spojení se zpátečnickými, se svobodou tisku neslučitelnými předpisy tiskového zákona a trestního soudního řádu znemožňuje svobodný projev smýšlení a každou neodvislou informaci obyvatelstva tiskem.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti:
1. Jednaly ústecká okresní politická správa a litoměřické státní zastupitelství, provádějíce jmenované konfiskace, z vlastní moci nebo na pokyn představených úřadů?
2. Jsou páni ministři ochotni ochotni vydati pokyn podřízeným úřadům. aby chránily svobodu tisku a zanechaly konfiskací toho druhu, jak byly uvedeny v této interpelaci?
V Praze dne 17. listopadu 1921.
Beutel, Čermak, Grünzner, Kirpal,
Hausmann, Schweichhart, Schäfer, dr. Holitscher, Uhl, Hackenberg, Heeger, Deutsch, Häusler, Kaufmann, Blatny, dr. Haas, Dietl, R. Fischer, Hirsch, Jokl, Palme, Taub.
Původní znění ad III./3181.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Georg Hanreich, Dr. Schollich, Schälzky, Ing. Jung, Dr. Kafka und Genossen an den Minister des Innern wegen Handhabung des Sprachengesetzes.
Die politische Bezirksverwaltung in Mies hat unterm 28. September 1921, Z. 48.149 folgenden Auftrag an die Bezirksverwaltungskommission Staab erlassen:
ťEs kommen Fälle vor, daß von Seite der Distriktsärzte Totenbeschauzettel bei Personen čechischer Nationalität deutsch ausgestellt und dem českobratrskému farnímu ev. úřadu in Pilsen eingesendet werden, wodurch den bestehenden gesetzlichen Bestimmungen der Republik nicht entsprochen wird.
Ich ersuche daher die Distriktsärzte aufzufordern, in jenen Fällen nur čechische Drucksorten zu verwenden, und daher auch den Distriktsärzten nicht bloß deutsche, sondern auch čechische Drucksorten sofort zu senden.
Über das Verfügte ist innerhalb 8 Tagen anher zu berichten.
Der Ministerialrat:
Kozlansky, m. p.
Die Gefertigten stellen an den Herrn Minister die Anfrage:
1. Ist das Pfarramt der čechischen Brüder Gemeinde eine öffentliche Behörde im Sinne des Sprachengesetzes?
2. Was gedenkt der Herr Minister zu tun, um der Verletzung des Sprachengesetzes seitens des Herrn Kozlansky Einhalt zu tun?
Prag, am 21. Oktober 1921.
Dr. Hanreich, Dr. Schollich, Schälzky, Ing. Jung, Dr. Kafka,
Knirsch, Mark, Wenzel, Píttinger, Simm, J. Mayer, Dr. Spina, Budig, Dr. W. Feierfeil, Heller, Zierhut, Bobek, Patzel, Böhr, Böllmann, Kaiser, J. Fischer, Schubert, Dr. Luschka, Dr. Petersilka.
Původní znění ad IV. /3181.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen
an den Finanzminister
wegen Verleihung der erledigten Tabaktrafiken nur an Čechen.
Die meisten seit dem Umsturze in unserer Republik erledigten Tabaktrafiken wurden von den kompetenten Finanzbezirksdirektionen auch im deutschen Gebiete Bewerbern čechischer Nationalität verliehen. Auch in Neutitschein wurden 2 Tabaktrafiken den bisherigen Inhaber Lischka und Jedek genommen und 2 čechischen Bewerbern gegeben, obwohl auch deutsche Invaliden darum eingereicht hatten und bedürftig waren. Wahrscheinlich soll dies mit ein Mittel sein, nm diese Stadt, die trotz der vielen Schikanierungen anläßlich der Volkszählung noch zu 70% deutsch ist, zu čechisieren.
Dagegen wird sich die deutsche Bevölkerung durch Boykott der betreffenden Geschäfte und des Rauchmateriales zu schützen wissen. Die Gefertigten fragen daher den Herrn Finanzminister:
1. Wurde seitens des Ministeriums eine Weisung an die Finanzbezirksdirektionen herausgegeben, daß alle zur Erledigung gelangenden Tabaktrafiken čechischen Bewerbern zu verleihen sind?
2. Wie ist der Vorgang bei Verleihung von Tabaktrafiken heute?
3. Wieviel Tabaktrafiken gelangten im Bereiche der Čechoslovakischen Republik seit dem Umsturze zur Neubesetzung und welcher Nationalität gehören diejenigen an, welche diese Tabaktrafiken erhielten?
4. Sind der Herr Minister geneigt die Finanzbezirksdirektionen anzuweisen, daß in deutschen Städten und Gemeinden unter allen Umständen deutschen Bewerbern der Vorrang gebührt?
Prag am 28. August 1921.
Dr. Schollich,
J. Mayer, Dr. Baeran, Matzner, Ing. Kallina, J. Fischer, Dr. Keibl, Simm, Dr. Spina, Heller, Dr. Kafka, Dr. Brunar, Křepek, Dr. Hanreich, Dr. Lodgman, Dr. Luschka, Bobek, Mark, Böhr, Dr. E. Feyerfeil, Dr. W. Feierfeil.
Původní znění ad V/3181.
Interpellation
des Abg. Zierhut und Genossen
an den Ministerpräsidenten als Vorsitzen den des Ministerrates
in Angelegenheit der Bodenzuteilung.
Das Bodenzuteilungsgesetz von 30 Jänner 1920. Slg. d. G u. V. Nr. 81 bestimmt in § 29. daß die beabsichtigte Durchführung der Bodenzuteilung in geeigneter Weise zur allgemeinen Kenntnis zu bringen und auch gehörig kundzumachen ist, wann und wo die Gesuche um Bodenzuteilung einzubringen sind. Die näheren Bestimmungen in diesen Angelegenheiten sollten durch Verordnungen erlassen werden.
Wir stellen fest daß die im § 2o des bezogenen Gesetzes in Aussicht gestellten Verordnungen in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen noch nicht kundgemacht worden sind obwohl das staatliche Bodenamt schon zur Zuteilung von zerstreut liegenden Boden und von Boden für Bauzwecke die entsprechenden Aktionen schon seit Jänner 1921 eingeleitet hat, Solange diese Verordnungen nicht erlassen und kundgemacht sind, fehlt es an einer wesentlichen gesetzlichen Voraussetzung für die Bodenzuteilungsaktionen des staatlichen Bodenamtes und leidet dieses Zuteilungsverfahren an einem wesentlichen Mangel und kann als rechtsungültig angefochten werden.
Wir fragen daher an: Kann der Herr Ministerpräsident die Unterlassung der ordentlichen Kundmachung der Vollzugsverordnung erklären?
Will daher der Herr Ministerpräsident dafür sorgen, daß die erforderlichen Verordnungen über das Zuteilungsverfahren in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen erlassen und kundgemacht werden?
Wie gedenkt der Herr Ministerpräsident den wesentlichen Verfahrensmangel der bisherigen Zuteilungsaktionen sanieren zu lassen?
Prag, den 14 November 1921.
Zierhut, Kaiser, Dr. Spina, Schubert, Heller, Dr. Petersilka, J. Mayer, Windirsch, Kostka, Pittinger, Röttel, Böhr, Dr. Lodgman, Simm, Ing. Jung, Patzel, Budig, Schälzky, Dr. Radda, Ing. Kallina, Scharnagl, Dr. E. Feyerfeil.
Původní znění ad VI./3181.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Kafka, Kostka und Genossen
an den Eisenbahnminister
wegen der Bestimmungen des Betriebsreglements über die sprachliche Ausfüllung von Frachtbriefen.
Nach den für die čechoslovakischen Staatsbahnen geltenden Bestimmungen sollen Frachtbriefe, welche n einer Sprache der sogenannten Minderheiten ausgefüllt und, Übersetzungen in der Staatssprache beigefügt werden. Diese Bestimmungen werden in der Praxis große Erschwerungen herbeiführen.
Wenn eine deutsche Firma eine Bestellung nach Prag vergibt, so korrespondieren die das Geschäft abwinkelnden Firmen deutsch untereinander De. Prager Kaufmann muß jedoch den Frachtbrief zu Beförderung der zu liefernden Ware čechisch ausfüllen welche Sprache der Empfänger in vielen Fällen gar nicht versteht Aus der zwingenden Bestimmung des Gesetzes wird sich nun ergeben, daß deutsche Firmen nach Möglichkeit Bezüge aus čechischen Orten unterlassen, bzw. einschränken werden.
Auch der entgegengesetzte Fall wird sich ereignen, daß Sendungen aus rein deutschen Orten in čechische mit geringer Minderheit als 20% stattfinden. In diesem Falle soll der deutsche Absender, der mit dem deutschen Adressaten deutsch korrespondiert und nicht čechisch kann, die Ware mit einem čechisch ausgefüllten Frachtbriefe zur Bahnaufgabe bringen. Der Absender, der čechischen Sprache nicht mächtig ist, muß erst den Sprachgelehrten suchen, der ihm den Frachtbrief schreibt und dabei ist noch ziemlich sicher, daß čechische Ausdrücke von fachlich nicht berufenen Leuten falsch übersetzt werden. Zweckmäßig ist also außer aller Frage die Ausfüllungssprache der Frachtbriefe den Parteien zu überlassen und die Bahn als Frachtführer hat in jener Sprache die Übernahmsdokumente, Aviso, etc. auszufertigen die in der Willensäußerung des Absenders durch die Ausfüllung des Frachtbriefes liegt.
Nach all dem Gesagten wird sich in der Praxis ergeben, daß es das Allerbeste ist, daß die Firmen die Frachtbriefe in ihrer Sprache schreiben und daß lediglich die Aufgabeämter berechtigt werden, die für sie notwendig erscheinenden Angaben in der Staatssprache beizufügen. Es wäre aber ein Schaden für die Volkswirtschaft, wenn man durch den Zwang der Beisetzung der Übersetzung in der Staatssprache Irrtümer und Fehler herbeiführen würde wodurch die Waren entweder gar nicht oder verspätet oder gar an eine andere Adresse gelangen würden.
Die Unterzeichneten stellen an den Herrn Eisenbahnminister die Anfrage:
Sind dem Herrn Eisenbahnminister die obigen Verhältnisse, welche in der Lage sind, den gesamten Verkehr zu schädigen, bekannt?
Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Eisenbahnminister zu ergreifen damit es den Firmen ermöglicht wird die Frachtbriefe in der ihnen geläufigen Sprache abzufassen?
Prag, am 16. November 1921
Dr. Kafka, Kostka, Dr. Hanreich, Bobek, Zierhut, Röttel, Böhr, Simm, Ing. Jung, Budig, Pittinger, Dr. Radda, Dr. Petersilka, Scharnagl, Dr. Lodgman, Patzel, Dr. Spina, Ing. Kallina, Schubert, Schälzky, Dr. E. Feyerfeil.