Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
|
I. volební období. |
4. zasedání. |
3181.
Rozdáno ve 103. schůzi.
Interpelace:
I. posl. J. Davida, dra Th. Bartoška, dra Patejdla a spol. vládě o nepřípustné praxi jazykového zákona,
II. posl. R. Bergmana, Fr. Maška, Šamalíka a druhů vládě, ve příčině spravedlivé úpravy pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků,
III. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů ministrovi vnitra, jak se provádí jazykový zákon,
IV. posl. dra Schollicha o druhů ministrovi financí, že se uprázdněné tabáční trafiky zadávají jen Čechům,
V. posl. Zierhuta a druhů min. předsedovi jako předsedovi min. rady o přídělu půdy,
VI. posl. dra Kafky, Kostky a druhů ministrovi železnic, o ustanoveních provozního řádu, jakým jazykem se mají vyplňovati nákladní listy,
VII. posl. dra Kafky, Kostky a druhů ministrovi pošt, že bylo odepřeno vydávati dvoujazyčné sešity poštovních šeků a výtahů z účtu vlastníkům účtů v poštovním šekovém úřadě a v poštovní spořitelně,
VIII. posl. Schweichharta, Leibla a druhů vládě, o změně zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných pachtů,
IX. posl. J. Mayera a druhů ministerskému předsedovi a ministrovi vnitra, o zabavováni časopisů,
X. posl. inž. Junga a druhů ministrovi spravedlnosti pro odpověď na dotaz o udání zemské úřednice,
XI. posl. dra Schollicha a druhů ministrovi spravedlnosti, o zabavení časopisu "Neutitscheiner Volkszeitung" ze dne 12. srpna 1921,
XII. posl. dra E. Feyerfeila a druhů vládě, aby se užilo úvěru ke zmírnění bytové nouze,
XIII. posli dra Brunara a soudr. ministrovi vnitra, o týrání a urážkách bývalých členů německé sebeobrany,
XIV. posl. E. Grünznera, A. Schäfera, E. Hirsche a druhů ministrovi vnitra, aby vydal prováděcí nařízení k zákonu ze dne 12. srpna 1921, čís. 289 Sb. z. a n.,
XV. posl. Pelikána, dra Bartoška, dra Patejdla a spol. předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany ve věci odškodnění obětí politické persekuce za světové války a okamžitého vyplácení přiznaných náhrad,
XVI. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. ministru národní obrany o požáru vojenských baráků v Hranicích na Moravě,
XVII. posl. Beutela, Čermaka, Grünznera, Kirpalové a druhů ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti o zabavení sociálně-demokratického deníku "Volksrecht", vycházejícího v Ústí n./L.
I./3181.
Interpelace
posl. J. Davida, dra Theodora Bartoška, dra Patejdla a spol.
vládě
o nepřípustné praksi jazykového zákona.
Dne 17. října 1921 konalo se u krajského soudu v Mostě porotní přelíčení proti bývalému redaktoru "Stráže na Severu", p. J. Míčkovi, pro přečin proti bezpečnosti cti. Také žalující strana byla, stejně jako žalovaný redaktor, národnosti české, mělo tudíž podle jasného předpisu §u 2. zák. ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., celé líčení provedeno býti výhradně jazykem českým a nějaké překládání z jazyka státního do jazyka nezúčastněné národnostní menšiny nebylo naprosto přípustno. Jelikož obžalovanému bylo dobře známo, že z důvodů dále uvedených veliká většina porotců nezná jazyka českého, žádal po třikráte za delegování jiného soudu porotního. Všechny tyto žádosti však z naprosto nepochopitelných důvodu zamítl vrchní zemský soud a to jednu z nich dokonce již tehdy, když vrchní zemský soud ze spisů při náležité pozornosti seznati musil, že německý zástupce žalující strany úmyslně odmítá všechny porotce jazyka českého znalé, a kdy tedy i vrchní soud musil nabýti přesvědčení, že pro nepatrný počet porotců znajících český jazyk, vůbec nebude možno sestaviti porotu češtiny znalou, a že tudíž obžalovaný bude souzen lidmi, kteří mu vůbec nerozumějí.
A tak došlo k líčení dne 17. října 1921, při němž zástupce žalobkyně opětně úmyslně, aby zmařil hájení obžalovaného, odmítl 6 vylosovaných porotců, jazyk český ovládajících, následkem čehož v porotě zasedalo 9 porotců, kteří dokonce s jakousi výsměšnou hrdostí prohlásili, že česky nikdo z nich nerozumí. Jakmile byla zjištěna tato okolnost činící přirozeně každý výkon spravedlnosti naprosto ilusorním, navrhl obhájce obžalovaného, odmítaje tyto osoby pro jich naprostou nezpůsobilost, jejich vyloučení a odročení líčení, Soud se však usnesl, že provede líčení oboujazyčné (!), že bude vše z češtiny do němčiny překládati (jaká něžná upomínka na staré Rakousko!) a tím prý se provedení líčení umožní. Rozhodnutí toto zřejmě porušuje nejen předpis, ale i ducha jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., přímo uráží jazyk státní a naprosto znemožnilo obžalovanému, aby se hájil.
Vždyť dle předpisu §u 41 tr. ř. musí býti v řízení před soudy porotními obžalovaný zastoupen obhájcem, tento obhájce musí se dle §u 324 tr. ř. uchopiti slova a jeho plaidoyer, který vůbec nelze přeložiti, a o jehož překlad se přirozeně předseda senátu ani nepokusil, tvoří podstatnou a nejvýznačnější část obrany obžalovaného! V tomto případě však tyto zásady trestního řádu byly porušeny, neboť českým vývodům obhájce českého obžalovaného, které dle §u 2 cit. jazyk, zákona musily býti předneseny česky, vůbec nerozumělo 9 porotců, a to právě těch 9, kteří potom obžalovaného odsoudili. Jest nepochopitelná smělost těchto lidí, chtíti zastávati úřad soudcovský za takovýchto okolností a vysvětliti ji možno jen tím, že tito německonacionálně zaujatí porotci soudili a odsoudili českého redaktora, jim na severu nepohodlného a nenáviděného.
V porotě té zasedaly dále dvě ženy, jazyka německého vůbec neznalé a poněvadž hlavní porotce neuměl ani slova česky a ostatní němečtí porotci rovněž nikoliv, jak lze tu mluvní o nějaké "poradě" porotců? Jako na výsměch ustanovení §u 326 tr. ř. přečetl vrchní porotce poučení výhradně německy, čemuž členky poroty, řeč tuto neovládající, vůbec nerozuměly!
Není divu, že za takovýchto okolností, které jsou pravým paskvilem justice, obžalovaný byl odsouzen.
Tento případ jest křiklavým dokladem toho., jak jazyková práva našeho lidu v území smíšeném jsou směle porušována a zároveň je i toho dokladem, že zákon z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n. v smíšeném území existuje pouze na papíře, že obecní úřady absolutně nehledí k předpisu §u 9 cit. zák. a že také komise, ustanovená dle §u 9 mají býti do listin porotců osoby, znající jazyky zemské. Jest také dokladem toho, že naše politické úřady neplní povinnosti uložené jim tímto §em 9 cit. zák. a že také komise, ustanovená dle §u 12 cit. zák. nesestavuje seznam hlavní tak, jak toho vyžaduje právní bezpečnost našeho lidu.
Jen tím může se vysvětliti, že v seznamu porotců u krajského soudu v Mostě, k němuž náleží české okresy lounský, mostecký a duchcovský, vykazující na 45% českého obyvatelstva a okresy bílinský, horno-litvínovský, žatecký a postoloprtský se silnými českými menšinami, jest ze 36 pouze 12 porotců znalých jazyka českého. V seznamu náhradníků jsou pouze tři, ač náhradníci ustanovují se z Mostu a nejbližšího okolí, tedy z obvodu, v němž nesporně české obyvatelstvo má většinu.
Podobnými případy jest ohrožena právní bezpečnost našeho lidu.
Podepsaní se táží vlády republiky Československé a zejména pánů ministrů spravedlnosti a vnitra:
1. zda vědí o nezákonném postupu krajského soudu v Mostě při uvedeném líčení, jak lze odůvodniti použití jazyka německého při zcela českém případu, jaká budou učiněna opatření, aby se podobné případy neopakovaly a aby zabezpečena byla právní ochrana příslušníků našeho národa;
2. zda jest p. ministr spravedlnosti ochoten naříditi podle §u 292 tr. ř. generální prokuratuře, aby v případě shora vylíčeném vznesla zmateční stížnost pro zachování zákona;
3. zda jest ochoten pan ministr vnitra, přinutiti podřízené okresní správy, aby zachovávaly zákon o sestavování porotců, aby vedly kontrolu nad seznamy obecními, aby působily k tomu, by do seznamu zapisovány byly především osoby ovládající státní jazyk;
4. zda jest p. ministr spravedlnosti ochoten naříditi, aby komise ustanovené dle §u 12 zák. v seznamech porotců hleděly především ku jazykové kvalifikaci osob do seznamu zapisovaných?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
David, dr. Bartošek, dr. Patejdl,
Laube, Hrizbyl, dr. Franko, Pelikán, dr. Uhlíř, Langr, Saidl, Stříbrný, Zeminová, Pechmanová, Špatný, Sladký, Slavíček, Netolický, Hrušovský, Draxl, Landová-Štychová, Trnobranský.
II./3181.
Interpelace
poslanců R. Bergmana, Františka Maška, Šamalíka a druhů
vládě
ve příčině spravedlivé úpravy pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků.
Zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů bylo pachtýřům před válkou propachtované půdu umožněno dožadovati se prodloužení pachtu (podpachtu) na další tři roky, a to v zásadě za stejných pachtovních podmínek. Co do pachtovného však ustanovuje dovolený již zákon, že může pachtýř, je-li pachtovné v poměru k běžným pachtovním cenám nepřiměřeně vysoké, žádati současně s ohlášením nároků na obnovu pachtu jeho přiměřené snížení pro pachtovní rok 1921/1922, pro další pak pachtovní léta napřed vždy nejdéle do 30. září toho kterého pachtovního roku. Je-li však pachtovné v poměru k běžným pachtovním cenám nepoměrně nízké, může propachtovatel žádati přiměřené zvýšení, a to nejdéle do 31. října toho kterého pachtovního roku. Vzhledem k tomu, že dovolaný zákon vztahuje se jen na pacht (podpacht) zemědělského pozemku, který končí v druhé polovicí roku 1921, zůstává pro velké množství zemědělských pachtů v platnosti nespravedlivý zákon ze dne 8. října 1920, č. 586 (publikovaný jako opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústavní listiny) o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků. Tento zákon vztahuje se na dlouhodobé pachty, jichž pachtovní doba nevypršela v druhé polovině tohoto roku. Takovýchto pachtů jest posaváde velmi mnoho, neboť majitelé statků střední velikostí i menších hospodářství pronajímali ve většině případů své pozemky na dobu 12 letou, a to nejen v Čechách, nýbrž hojnější ještě měrou na Moravě. Nynější majitelé pronajatých pozemků dali své pozemky v pronájem jen z důvodu sociálních a hospodářské nezbytnosti, jako na příklad pro stáří, nemoc, změnu bydliště, nebo ovdovění, když muž ve válce padl a pod. Ponecháni opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, č. 586 Sb. z. a n. v platnosti, ohrožuje přímo existenčně majitele pronajaté půdy, ježto tržní poměry od roku 1920 se vyvinuvší činí z pachtovného výše uvedeným opatřením Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé normovaného prostě uznávací poplatek, který není žádným ekvivalentem za poskytnutí užívání pozemků pronajímatelových, tato sociální nespravedlnost dovolaného opatření Stálého výboru Národního shromáždění se zvýší, až bude zmíněným majitelům předepsána daň z majetku. Za takovýchto poměrů jest se stanoviska sociální spravedlnosti opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920 neudržitelným.
Proto se podepsaní táží:
1. Zda vláda jest ochotna podniknouti potřebné roky k vydání spravedlivého zákona o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků, pokud jde o pachty sjednané před 1. lednem 1918, a to se zpětnou působností pro rok 1921?
2. Po případě zda vláda hodlá rozšířiti působnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. i na pachty, které dle smlouvy skončí se později než v roce 1921?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Bergman, Mašek, Šamalík,
dr. Lukavský, Votruba, dr. Rašín, dr. Kramář, Veverka, dr. Engliš, Špaček, dr. Hajn, Petrovický, Rosolová, G. Navrátil, dr. Matoušek, Zavřel, Purkyňová, inž. Bečka, Fr. Navrátil, Tomík, Janalík.
III./3181 (překlad).
Interpelace
posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho, inž. Junga, dra Kafky a druhů
ministrovi vnitra,
jak se provádí jazykový zákon.
Okresní politická správa ve Stříbře vydala okresní správní komisi ve Stodě dne 28. září 1921 pod č. 48.149, tento rozkaz:
"Stává se, že obvodní lékaři vystavují německé ohledací lístky úmrtní o osobách české národnosti a zasílají je českobratrskému farnímu evangelickému úřadu v Plzni, čímž se nevyhovuje platným zákonným ustanovením republiky.
Žádám proto, by obvodní lékaři byli vyzváni, aby v takových případech užívali pouze českých tiskopisů, a proto aby obvodním lékařům ihned se začaly nejen německé tiskopisy, nýbrž také české.
O výkonu budiž sem podána zpráva do 8 dnů.
Ministerský rada:
Kozlanský, v. r."
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Jest farní úřad českobratrské obce veřejným úřadem po rozumu jazykového zákona?
2. Co zamýšlí pan ministr činiti, aby zamezil porušování jazykového zákona panem Kozlanským?
V Praze dne 21. října 1921.
Dr. Hanreich, dr. Schollich, Schälzky, inž. Jung, dr. Kafka,
Knirsch, Mark, Wenzel, Pittinger, Simm, J. Mayer, dr. Spina, Budig, dr. W. Feierfeil, Heller, Zierhut, Bobek, Patzel, Böhr, Böllmann, Kaiser, J. Fischer, Schubert, dr. Luschka, dr.Petersilka.
IV./3181 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi financí,
že se uprázdněné tabáční trafiky zadávají jen Čechům.
Většinu tabáčních trafik, uprázdněných v naší republice od převratu, zadala příslušná okresní finanční ředitelstva i v německých územích uchazečům národnosti české, Také v Novém Jičíně byly odňaty dvě tabáční trafiky dosavadním majitelům Lischkovi a Jedekovi a dány dvěma českým uchazečům, ač o ně zažádali také němečtí invalidé a byli chudí. Pravděpodobně má to býti prostředkem, aby se počeštilo toto město, které přes všechna trýznění při sčítání lidu jest ještě ze 70% německé. Proti tomu bude se chrániti německé obyvatelstvo boykotem oněch závodů a kuřiva.
Podepsaní táží se proto pana ministra financí:
1. Vydalo ministerstvo okresním finančním ředitelstvím nějaký pokyn, že se všechny tabáční trafiky, které se uprázdní, mají zadati uchazečům českým?
2. Jaký jest nyní postup při zadávání tabáčních trafik?
3. Kolik bylo znovu zadáno tabáčních trafik v obvodu Československé republiky od převratu, a které národnosti příslušely osoby, jež obdržely tyto tabáční trafiky?
4. Jest pan ministr ochoten, rozkázati okresním finančním ředitelstvím, že v německých městech a obcích za všech okolností mají přednost uchazeči němečtí?
V Praze dne 28. října 1921.
Dr. Schollich,
J. Mayer, dr. Baeran, Matzner, inž. Kallina, J. Fischer, dr. Keibl, Simm, dr. Spina, Heller, dr. Kafka, dr. Brunar, Křepek, dr. Hanreich, dr. Lodgman, dr. Luschka, Bobek, Mark, Böhr, dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil.
V./3181 (překlad).
Interpelace
poslance Zierhuta a druhů
ministerskému předsedovi jako předsedovi ministerské rady
o přídělu půdy.
Zákon o přídělu půdy ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. stanoví v §u 29, že chystané provádění přídělu půdy jest uvésti vhodným způsobem v obecnou známost a že má býti také náležitě vyhlášeno, kdy a kam jest podávati žádosti za příděl půdy. Bližší ustanovení o těchto věcech měla býti dána nařízeními.
Zjišťujeme, že nařízení slíbená v §u 29 uvedeného zákona dosud nebyla vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení, ačkoliv Státní pozemkový úřad jíž v lednu 1921 započal s přiměřenými činnostmi k přídělu rozptýlené půdy a půdy pro stavební účely. Dokud tato nařízeni nebyla vydána a vyhlášena, schází podstatný zákonitý předpoklad přidělování půdy Státním pozemkovým úřadem, toto řízení přídělové trpí podstatnou vadou a může býti pojato v odpor jako právně neplatné.
Proto se tážeme:
Může pan ministerský předseda vysvětliti, proč prováděcí nařízení nebylo řádně vyhlášeno?
Zamýšlí tedy pan ministerský předseda postarati se o to, aby nutná nařízení o řízení přídělovém byla vydána a vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení?
Jak zamýšlí pan ministerský předseda napraviti podstatnou vadu dosavadního řízení přídělového?
V Praze dne 14. listopadu 1921.
Zierhut,
Kaiser, dr. Spina, Schubert, Heller, dr. Petersilka, J. Mayer, Windirsch, Kostka, Pittinger, Röttel, Böhr, dr. Lodgman, Simm, inž. Jung, Patzel, Budig, Schälzky, dr. Radda, inž. Kallina, Scharnagl, dr. E. Feyerfeil.
VI./3181 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
ministrovi železnic
o ustanoveních provozního řádu, jakým jazykem se mají vyplňovati nákladní listy.
Podle ustanovení pro československé státní dráhy mají se nákladním listům, vyplněným v jazyku tzv. menšiny, připojovati překlady v jazyku státním. Tato ustanovení způsobí při provádění velké potíže.
Zadává-li nějaká německá firma objednávku do Prahy, dopisují si firmy sjednávající obchod spolu německy. Pražský obchodník musí však vyplniti nákladní list k dopravě dodávaného zboží česky, kterémužto jazyku v mnoha případech příjemce vůbec. nerozumí. Výsledek tohoto donucovacího ustanovení zákona bude nyní takový, že německé firmy pokud možno upustí od objednávek z českých míst, nebo je omezí.
Přihodí se také opačný případ, že dojde k zásilkám z čistě německých míst do českých míst s menšinou pod 20%. V tomto případě má německý odesílatel, který si s německým příjemcem německy dopisuje a česky neumí, podati na dráhu zboží s nákladním listem česky vyplněným. Odesílatel, který česky neumí, musí teprve hledati osobu jazyk ovládající, aby mu napsala nákladní list, a při tom jest ještě téměř jisto, že osoby odborně nevzdělané, přeloží české výrazy špatně. Jest tedy nesporně účelné, ponechati stranám, jakým jazykem vyplní nákladní listy, a dráze, jako nákladnímu povozníku, aby vystavila přejímací listiny, návěští atd. takovým jazykem, jaký naznačil odesílatel vyplněním nákladního listu jako projev své vůle.
Po všem tom, co jsme zde řekli, ukáže se v praxi, že jest nejlepší, aby firmy psaly nákladní listy svým jazykem a aby jen podací úřady byly oprávněny připojiti údaje pro ně potřebné jazykem státním. Bylo by škoda pro národní hospodářství, kdyby nuceným připojováním překladu v jazyku státním byly způsobeny omyly a chyby, čímž by zboží buď vůbec nedošlo, nebo by došlo pozdě anebo docela na jinou adresu.
Podepsaní táži se pana ministra železnic:
Ví pan ministr železnic, o svrchu vylíčených poměrech, které jsou s to, poškoditi veškerou dopravu?
K jakým opatřením zamýšlí pan ministr železnic sáhnouti, aby firmám umožnil psáti nákladní listy jazykem jím běžným?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Dr. Kafka, Kostka,
dr. Hanreich, Bobek, Zierhut, Rüttel, Böhr, Simm, inž. Jung, Budig, Pittinger, dr. Radda, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. Lodgman, Patzel, dr. Spina, inž. Kallina, Schubert, Schälzky, dr. E. Feyerfeil.
VII./3181 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů
ministrovi pošt a telegrafů,
že bylo odepřeno vydávati dvoujazyčné sešity poštovních šeků a výtahů z účtů vlastníkům účtů v poštovním šekovém úřadě a v poštovní spořitelně.
Po zřízení poštovního šekového úřadu a poštovní spořitelny byly vydány majitelům účtů jen české sešity poštovních šeků a výtahy z účtů. Poněvadž se ukázalo, že odporují jazykovému zákonu a mimo to zavinily mimořádné poškození celého obchodního stavu, bylo po četných stížnostech vyhověno přání německých vlastníků poštovních šeků a nařízením stanoveno, že se mají vydávati dvoujazyčné sešity poštovních šeků a dvoujazyčné výtahy z účtů. Poslední dobou upustilo se znovu od této praxe a vlastníkům účtu rozesílaly se jen české sešity poštovních šeků a výtahy z účtů. Na stížnost postižených německých majitelů účtů vyložil poštovní šekový úřad, že z hospodářských důvodů budou se napříště vydávati jen jednojazyčné české sešity poštovních šeků a výtahy z účtů. Odůvodnění, že se to stalo z příčin hospodářských jest samozřejmě úplně nesprávné, neboť němečtí vlastníci poštovních šeků, to jest většinou němečtí obchodníci a velkoprůmyslnicí neznají českého jazyka a také nemohou býti nuceni, zaměstnávati zřízence českého jazyka znalé. Jest tedy samozřejmo, že po většině nerozumějí českým tiskopisům poštovního šekového úřadu, což musí býti příčinou omylů a chyb, které velíce škodí obchodnímu životu. Avšak i poštovní šekový úřad bude velíce zatížen tím, že pro nedorozumění budou stále docházeti stížnosti a žaloby, jimiž se bude zdržovali činnost poštovního šekového úřadu a zvýší se nával práce. Nutno tedy v zájmu hladkého vývoje obchodních styků žádati, aby se oněm obchodníkům a průmyslníkům, kteří o to žádají, vydávaly dvoujazyčné výtahy z účtů a sešity poštovních šeků. Nelze uplatniti ani odůvodnění, že u poštovního šekového úřadu není možno zaznamenávati, zda vlastník účtu žádá dvoujazyčného sešitu poštovních šeků a výtahu z účtu, neboť v každém velkém obchodním závodě, v každé velké bance, v každé velké továrně vedou se záznamy, jakým jazykem jest nutno dopisovati si se zákazníkem. Poněvadž poštovní šekový úřad jest podnikem čistě obchodním a při tomto úřadě vůbec se nesmí přihlíženi k národnostní stránce, mají se umožniti oněm obchodníkům, kteří si přejí dvoujazyčného styku, aby také skutečně dostávali dvoujazyčné tiskopisy a vyřízení.
Podepsaní se proto táží pana ministra pošt:
1. Ví pan ministr o výše vylíčených poměrech?
2. Bylo vydávání dvoujazyčných sešitů poštovních šeků a výtahů z účtů odepřeno za souhlasu pana ministra?
3. Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby vyhověl oprávněným přáním německých majitelů poštovních šeků, aby jim byly vydávány dvoujazyčné tiskopisy a výtahy z účtů?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Dr. Kafka, Kostka,
Pittinger, Budig, Schälzky, dr. Lodgman, Patzel, Röttel, dr. Spina, inž. Jung, Böhr, dr. Petersilka, dr. Hanreich, dr. E. Feyerfeil, Zierhut, Simm, Scharnagl, dr. Radda, inž. Kallina, Schubert, Bobek.
VIII./3181 (překlad).
Interpelace
poslanců Schweichharta, Leibla a druhů
vládě
o změně zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných pachtů.
Uvedený zákon nevyhovuje oprávněným zájmům drobných pachtýřů nižádným způsobem, neboť poskytuje propachtovatelům možnost k rozličnému týrání, především k výpovědi pachtovních smluv a k obrovskému zvýšení pachtu. Budou-li pachty vypověděny, bude ohrožen celý hospodářský život mnoha drobných rolníků, zvláště když jsou výhradně odkázání na výnos ze svého zpachtovaného hospodářství. Nouze drobných rolníků a drobných pachtýřů není ani o chlup menší než nouze nájemníků.
Proto žádáme pro polní pachty tutéž trvalou zákonnou ochranu, jaké požívají nájemníci zákonem ze dne 8, dubna 1320, č. 275 Sb. z. a n. Zvláště žádáme proto rozsáhlou zákonnou ochranu: 1. proti výpovědi a 2. proti zvýšení pachtovného. Co se týká požadavku 1., ustanovuje sice zákon o obnově drobných zemědělských pachtů zásadu nevypověditelnosti na 3 léta, tato zásada však platí, jde-li o rolnické pachty, pouze na papíře, neboť tento zákon ponechává z této zásady tolik výjimek ve prospěch vlastníků pozemků, že takový vlastník, jedná-lí jen poněkud chytře, může každému drobnému pachtýři pacht odníti. Zemře-li na př. vlastník pozemku nebo odevzdá-li statek, může syn dáti drobnému pachtýři ihned výpověď.
Pokud možno ještě hůře jest postaráno o ochranu drobných pachtýřů proti zvýšení pachtovného.
Nařízením Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8, října 1920, č. 586 Sb. z. a n. bylo pro drobné pachty stanoveno nejvyšší pachtovné, odstupňované podle jakosti zpachtovaných polí, které se vžilo a osvědčilo. Vlastníkům pozemků byl poskytnut 75% přídavek k mírovému pachtu, podle toho tedy o 55% více než vlastníkům domů, a zaručuje se tím 6%ní, tedy velmi řádné zúročení kapitálu. Kdyby se vlastníkům domů někdy dovolilo požadovati nájem vysoký podle uhosti, jaká bouře rozhořčení zdvihla by se proti tomu v celé veřejnosti?
Zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů zrušuje však zkrátka nejvyšší pachtovné a dovoluje tím propachtovatelům požadovati pachtovné vysoké podle libosti. Účinky již se ukazují, ježto vlastníci pozemků žádají 4 - 5 násobné dosavadní pachtovné.
Protestujeme rozhodně proti tomu, že drobní pachtýři byli odstrčeni ku prospěchu statkářů a že se nedbá jejich nouze a klademe tyto nejmenší požadavky:
1. Aby bylo opět zavedeno nejvyšší pachtovné, jaké bylo stanoveno nařízením Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, č. 586 Sb. z. a n.
2. Aby byl neprodleně zrušen nepříznivý předpis §u 2. lit. b) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n., podle něhož při každém úmrtí vlastníka pozemku nebo když vlastník odevzdává pozemek dítěti, může dítě ihned dáti výpověď z pachtu.
3. Aby byl změněn předpis téhož §u 2. lit. a) v tom směru, že jen takový vlastník pozemku může dáti výpověď z pachtu, jestliže na celém svém statku majícím nejvýše 15 ha, se svou rodinou sám hospodaří.
Konečně
4. aby z dílců, nejvýše 800 čtverečních sáhů velikých (1 korec) nebylo možno dáti výpovědi, neboť rolníkovi, který má 60 nebo 100 ha a více, nezáleží na tom, zda korec nebo několik korců polí musí nechati v pachtu, kdežto na pachtu jednoho korce závisí celý hospodářský život právě nejchudších drobných pachtýřů.
Podepsaní se táží:
Jest vláda ochotna v nejkratší lhůtě předložiti sněmovně ve svrchu uvedeném smyslu novelování zákona ze dne 12. srpna 1921 o drobných pachtech?
V Praze dne 16. listopadu 1921.
Schweichhart, Leibl,
Hackenberg, Dietl, Pohl, dr. Holitscher, R. Fischer, Blatny, Deutsch, Hillebrand, dr. Haas, Häusler, dr. Czech, Taub, Uhl, Kirpal, Kaufmann, Hausmann, Beutel, Jokl, Heeger.
IX./3181 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Mayera a druhů
ministerskému předsedovi a ministrovi vnitra
o zabavování časopisů.
V německém časopisu "Bohemia" ze dne 2. listopadu 1921 čte se na předním místě: "Pro poměry, jaké nyní vládnou a jak se dnes censuruje, jsou podepsané redakce nuceny upustiti až do dalšího rozhodnutí od jakéhokoliv stanoviska k politickým událostem."
Tato omluva, podepsaná nejvýznamnějšími německými deníky, dokazuje dostatečně, jak neospravedlnitelně a neodpovědně rdousila vláda v poslední době veřejné mínění.
Zvláště nápadně, přímo trestuhodně vyznamenal se po této stránce karlovarský úřad. Články, které bez závady vyšly v jiných listech, byly v časopise "Deutscher Landbote" zabaveny. Tak dne 26. října v čísle 86. padly za oběť červené tužce dohlédacího úřadu tyto poznámky:
"Aby dal více, k tomu není žádný rolník povinen, a ať to s náležitým důrazem poví pochopům vlády, kteří jej po této stránce neoprávněně obtěžují."
"... Slovensko vybrati. Myslím, co do rozhodnosti nelze si přáti jiného výrazu. I my jsme rozhodnuti dáti jen to, co strany povolily, a více nad to nebude nám možno vyrvati ani násilím."
Tyto řádky byly vytrženy a odstavce, který se zabývá neustálým vázaným hospodářstvím, a který poukazuje na přehmaty pražských úřadů při předpisování kontingentu obilí, které chtěly zavázati rolníky k plnění, k nimž vláda při nynější státní formě není v žádném směru oprávněna bez dohody s politickými stranami.
Rdoušení veřejného mínění jde však ještě dále. Tak časopis "Deutsche Landpost" ze dne 1. listopadu t. r. č. 245 byl zabaven proto, že otiskl usnesení karlovarského krajského sjezdu strany o mobilisaci, kteréžto usnesení vyjadřuje náladu velké politické strany, jíž zadržeti před veřejností nebyla vláda oprávněna již pro význam této strany.
Usnesení zní takto:
"Krajský sjezd Svazu rolníků (Bund der Landwirte) v Karlových Varech vzal s největším rozhořčením na vědomi zprávu poslance Mayera o nejnovějších událostech ve sněmovně a ohrazuje se co nejrozhodněji proti tomu, aby německý národ v tomto státě byl zatahován do dobrodružství, které povstalo ze zřejmé svévole a neodpovědného velikášství. Se stanoviska německých zemědělců protestuje krajský sjezd, že od rolnictva mají se požadovati plnění, jichž nemůže dodržeti. Krajský sjezd ohrazuje se proti jakémukoliv způsobu vázaného hospodářství, jež se má opět tímto způsobem vpašovati, ohrazuje se proti jakémukoliv plnění, jehož žádá stát na rolnících pro výzbroj ke škodě veškerého obyvatelstva, ohrazuje se však také proti jakýmkoliv způsobem upravenému plnění, jež nebude nahrazeno ihned a za plnou hodnotu. Karlovarský sjezd jako zástupce německého venkovského lidu žádá, aby byla ihned odvolána tak svévolná mobilisace a odmítá jakoukoliv dobrovolnou práci o tomto opovážlivém počínání."
Podepsaní se táží: Jest vláda ochotna zabrániti napříště tomuto neslýchanému rdoušení německého tisku? Jest ochotna provinilé úředníky pohnati k odpovědnosti a postarati se o to, aby napříště od takovýchto přehmatů upustili?
V Praze dne 3. listopadu 1921.
J. Mayer,
dr. Hanreich, Křepek, dr. Radda, Simm, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Baeran, Böhr, Schläzky, inž. Jung, Röttel, Heller, Zierhut, Kaiser, Schubert, Windirsch, Pittinger, dr. Spina, Bobek, dr. Schollich.
X./3181 (překlad.
Interpelace
poslance inž. Junga a druhů
ministrovi spravedlnosti
pro odpověď na dotaz o udání zemsky úřednice.
Dne 16. června t. r. podali poslanci inž. Jung a druhové ministrovi spravedlnosti tento dotaz:
"Dotaz poslance inž. Junga a druhů panu ministrovi spravedlnosti, že úředníci okresního soudu opavského tajně udali německou zemskou úřednicí. Zemská úřednice Růžena Heinová jest jako zástupkyně německé národně-sociální strany členem lichevního soudu. Ač o tom úřady vědí, dostala k zasedání lichevního soudu pouze české pozvání. Proto jmenovaná vrátila toto pozvání s poznámkou: "Vracím, jako sepsané v řeči mi nesrozumitelné." Okresní soudce Vičánek a správce kanceláře Kischner zaslali potom toto pozvání s uvedenou poznámkou a jeho překlad zřejmě udavačský jejímu českému přednostovi služební cestou pro slečnu Heinovou. Stalo se to tak, ač jmenovaná udala přesně svůj byt. Jelikož slečně Heinové dosud všechna doručení byla posílána do jejího bytu, neboť členem lichevního soudu jest jako zástupkyně politické strany a nikoliv jako zemská úřednice, jest jasno, že tímto udavačským jednáním okresního soudce Vičánka a správce kanceláře Kischnera se zamýšlelo uškoditi jí u jejích českých představených.
Toto jednání nelze dosti odsouditi tím spíše, že jmenovaná jako zástupkyně německé politické strany nesporně má právo domáhati se německých přípisů.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest pan ministr ochoten pro tento případ k odpovědnosti povolati okresního soudce Vičánka a správce kanceláře Kischnera?
2. Jest dále ochoten postarati se, aby příště podobné případy se již neopakovaly?
Na tento dotaz odpověděl ministr spravedlnosti dr. Popelka takto:
"Odpověď ministra spravedlnosti na dotaz poslance inž. Junga a druhů o domnělém udání učiněném na německou zemskou úřednici úředníky okresního soudu v Opavě.
Obeslání Růženy Heinové, zemské úřednice v Opavě vztahovalo se k její funkci jako člena lichevního soudu, k jehož sezení byla jím zvána. Bylo proto vyhotovení pozvání toho ve státním jazyce, náležejíc do úřadování soudního, ve shodě s ustanovením § 1 č. 1. zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.
Postup soudních orgánů při doručení obeslán prostřednictvím představeného Heinové byl vhodný a účelný v zájmu nerušeného výkonu služby v úřadě, jemuž Heinová náležela, a stal se v obdobě ustanovení §u 158 tr. ř., při čemž jedině stalo se nedopatření, že obsílka k žádosti o doručení připojená nebyla dána do uzavřeného obalu.
Jinak není však důvodu pro mínění, že by počínání okresního soudce Vičánka a vrchního oficiála Kischnera bylo závadným a nezavdává tudíž v jiných směrech podnětu k nějakému opatření."
Dřívější ministr spravedlností stavěl se tedy, jak vysvítá z jeho odpovědí, na stanovisko, že pozvání německým členům lichevního soudu i v obcích s převážně německým obyvatelstvem jako v Opavě, sepsaná v jazyku českém, jsou správná.
Podepsaní se domnívají, že zde jde o podivný výklad jazykového zákona ze dne 28. února 1920.
Podepsaní se proto táží:
Souhlasí pan ministr s tímto výkladem svého předchůdce?
V Praze dne 15. listopadu 1921.
Inž. Jung,
Simm, Knirsch, Patzel, dr. Kafka, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Pittinger, dr. Keibl, Schubert, dr. Hanreich, Szentiványi, dr. Baeran, dr. Radda, Kraus, dr. Lelley, Kaiser, Röttel, dr. Petersilka, Windirsch.