|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. |
|
|
I. volební období. |
3. zasedání |
Překlad.
3135.
Interpelace
poslance Zierhuta a druhů
ministerskému předsedovi jako předsedovi ministerské rady o pozemkové reformě.
Pozemková reforma v Československé republice jde takovým směrem, že jíž nemůžeme k tomu mlčeti.
Již z počátku bylo největší křivdou, že náš německý lid byl donucen připojiti se k státnímu útvaru jiného národa a vůbec se nedbalo práva sebeurčení, všem národům slíbeného, přirozeně jím náležejícího a nepomíjejícího; dále stalo se nám ještě další bezpráví, že české Národní shromáždění, jež jíž od počátku bylo vůči nám nepřátelské - ve skutečnosti byl to přece jen revoluční konvent, - bez zástupců našeho lidu vnutilo nám ústavu, jež našich práv, jako práv německého lidu, našeho právního citu a našeho právního názoru nijak nedbalo.
Tak také pozemkovou reformu vnutil nám revoluční parlament, jehož jsme nikdy neuznalí, a neměli jsme příležitosti přednésti naše závažné pochybnosti proti tomuto druhu pozemkové reformy, jíž nás obdařilo ono revoluční komité. Nyní však pozemkovou reformu, jež opírá se o ustanovení revolučního komitétu. Státní pozemkový úřad, k jejímu provedení zřízený, uvedl na cestu tak zřejmě namířenou proti německému národu tohoto státu, že co nejrozhodněji veřejným projevem chrániti musíme náš lid před škodami, které nás čekají.
Jsme pro pozemkovou reformu, Přímo a upřímně prohlašujeme, že pozemková reforma se musí provésti a to, pokud nutno, důkladně. Avšak nikdy nemůžeme připustiti, aby se pozemkové reformy tak zneužívalo proti našemu německému lidu, proti našemu zemědělství a lesnímu hospodářství, proti našemu soukromému a národnímu hospodářství, proti našemu sociálnímu a národnímu postavení, jak to nyní zřejmě obmýšlí československá vláda.
Pozemkovou reformu začal zákon ze dne 16. dubna 1919, o zabrání velkého majetku pozemkového, kterýžto zákon prosadil revoluční konvent ještě před zřízením parlamentní vlády, § 1, ustanovoval; aby byla provedena úprava pozemkového vlastnictví, zabírá se veliký majetek pozemkový ležící v území Československé republiky a zřizuje se úřad pozemkový, § 10, téhož zákona zní: Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do vlastnictví nebo do pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, družstvům, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým nebo humanitním ústavům. Půdy může býti užito také k jiným účelům všeobecně prospěšným.
Byl tedy všeobecný prospěch přijat jako jediný důvod pro převzetí půdy státem. Při tom samozřejmě všeobecný prospěch předpokládá, že nejen český lid, nýbrž i německý, tomuto státu přivtělený, má míti užitek z převzetí majetku státem. Zvláštní vyvyšování prospěchu státního je známkou absolutismu, Všeobecný prospěch, zvláště ve svobodném demokratickém státě je pouze tam, kde je možno dosáhnouti největší výhody pro veřejné blaho, tedy pro blaho všech ve státě spojených národů.
K provedení tohoto zákona vydán byl zákon ze dne 30. ledna 1920, tak zvaný zákon přídělový. Rozumí se samo sebou, že prováděcí zákon nikdy nesmí přesahovati mezí zákona, jenž se má provésti. Prováděcí zákon je vázán předpisy zákona, jenž má se provésti; může tyto předpisy pouze provésti. Prováděcí zákon sám má ještě nadpis: Zákon ze dne 30. ledna 1920, kterým se vydávají po rozumu § 10, zákona ze dne 16. dubna 1919 ustanovení o přídělu zabrané půdy.
§ 1, tohoto prováděcího zákona stanoví: Pokud stát sám nepodrží zabrané a převzaté půdy, nebo jí neužije k účelům všeobecně prospěšným, přidělí ji pozemkový úřad; na to blíže se vyličuje způsob přídělu.
Z toho vyplývá, že jsou pouze dvě možnosti, aby stát nabyl převzatou půdu, a to:
1. aby jí podržel k účelům všeobecně prospěšným, nebo
2. aby jí ihned užil k účelům všeobecně prospěšným.
Tedy vždy jest účelem, který stát musí spojiti s převzetím zabrané půdy, kterým jedině smí se říditi a který jedině může jej pohnouti ku převzetí, obecný prospěch, který buďto již má ihned býti nebo aspoň v budoucnosti má se očekávati. Sestátnění zabrané pudy z jiných důvodů a k jiným účelům než k účelům obecného prospěchu jest podle zákona vyloučeno.
Jest tedy vyloučeno, aby stát na zabrané půdě provozoval vlastní soukromé hospodářství pro hmotný zisk. Neboť opravdu nebylo by lze pochopiti, jaká jest to pozemková reforma, jestliže stát odstraňuje velkostatkáře, kteří z těchto pozemků těžili pro sebe, proto, aby sám vstoupil na jejich místo, a pro svou vlastní pokladnu, pokračoval v soukromém těžení velkostatkářů. V tom by nikdo nemohl viděti pozemkové reformy, po níž lidstvo tak velice dychtilo. Všechny vady hospodaření ve velkém jež mají velkostatky, nejen že by trvaly dále, ale připojily by se k nim ještě jiné nedostatky.
Stát je zvláště u nás míčem v rukou dočasných pánů, totiž stran, které právě vládnou. Tyto se všemi svými stoupenci a oblíbenci zmocnily by se na tu kterou dobu státem nabytých mocenských výhod, jež poskytují velkostatky, místo velkostatkářů vydatně by využily velkostatků pro sebe, pro své politické účely, a pro soukromé zájmy svých stoupenců a oblíbenců. Co bylo při velkostatcích špatného, to by nejen trvalo dále, nýbrž by se i zvětšilo. Lid a národní hospodářství přišly by potom z bláta do louže.
Dokud byl stát ještě přímo statkem knížecího absolutismu, bylo zajisté také absolutistické hospodářství, neboť stát bral vše možné v obor své těžby. Když se však stát v duchu nové doby vyšinul k ústavnímu, právnímu, mocenskému ústrojí společnosti, finanční hospodářství státu stalo se po většině hospodářstvím berním, a zvláště republikánská ústava státu musí se varovati, aby se nevrátila do šlépějí absolutismu tím, že by odňala lidu hospodářství na půdě, na níž lid jako držitel státu má především nárok. Jsou to lidové vrstvy, jimž náleží hospodářství na půdě ve prospěch národního hospodářství. Stát má opravdu jíž dosti jiných úkolů, kterými může a má se zaměstnávati, než ještě přebírati činnost soukromého hospodaření, které ostatně, jak je všeobecně mámo, provádí-li je stát, skoro vždy musí válčiti s neúspěchy.
Přihlédněmež nyní, k jakým výsledkům dospělo dosud hospodaření Pozemkového úřadu na zabraných statcích.
Vnucená a úřední správa, jíž Pozemkový úřad uvalil na velkostatky, poskytla nám jíž odstrašující příklad, jak bylo nejen soukromé hospodářství velkostatkářů, nýbrž i národní hospodářství všeobecně těžce poškozeno; statky, na nichž se hospodařilo, byly zhoršeny, a nejen že se nedosáhlo prospěchu pro národní hospodářství, nýbrž byly způsobeny trvalé ztráty.
Osoby, jímž vlastník, pokud sám nehospodařil, svěřil hospodaření na velkostatcích, které byly úplně obeznámené s místními poměry, se stavem velkostatku a se všemi podmínkami pro řádné hospodaření, a které byly zapracovány, byly znenáhla odstaveny, a v čelo státního hospodářství byly náhle postaveny, neznámo odkud a jak, nové osoby, na smlouvu jako vnucení správci, a poněvadž tento titul zněl přece příliš nenávistně, jako úřední správci, lidé, kteří bud na novou úlohu vůbec nestačili, anebo, právě poněvadž byli přijati jen na smlouvu, považovali se pouze za dočasné správce, a podle toho také hospodařili, bylo zvykem měniti tyto správce, dříve než uplynul rok nebo i kratší doba. Všichni byli ustanovení jen přízní Pozemkového úřadu, kterou bylo lze snadno ztratiti, a věděli, že jejich pobyt nebude trvalý. Hospodařili tedy ledabyle, vědouce, že opět brzy půjdou. Přicházejíce z dálí, z docela jiných poměrů, ponejvíce jsouce jíž mimo službu nebo ve výslužbě nebo ztrativše svá místa v jiných státech ve válce nebo po ní, sebrali se vnucení a úřední správci, aby dosáhli aspoň dočasného zaopatření na zabraných velkostatcích. Pravé hospodářství oblíbenců a darebáků, hospodářství pro okamžik a drancování; jaké uzrálo právě ve válce a za převratu, bylo hlavní známkou vnucených a úředních správ. Jak je všeobecně známo, vnucené a úřední správy zničily hospodářství na nejnádhernějších velkostatcích, na nichž se dosud vzorně hospodařilo, takže se nejen nedosáhlo čistého zisku, nýbrž schodků rok od roku rostoucích. Každému novému úřednímu správci, i kdyby byl přicházel z největší dálky, byly hrazeny cestovní výlohy z důchodů panství, a každý zařizoval se na novém majetku podle svého vkusu. Budovy se zanedbávaly, nic se více neopravovalo, neprováděly se žádné investice, všeho se využilo, konec konců jen pro český šovinismus. Neboť správci věděli, že především a hlavně musí se obklopiti národně-šovinistickou svatozáří, aby se zalíbili českým stranám a mohli se udržeti ve svém úřadě, dokud jen bude možno, Vedly se tedy česky všechny obchodní knihy a celé dopisování, všechny nápisy byly přeměněny na české, zkušení němečtí úředníci byli odstraněni a místa po Němcích byla obsazena českými úředníky, sehnanými se všech stran, byla zřízena nová místa pro tyto přivandrovalé osoby, jimž bylo opět nutno hraditi stěhovací výlohy a které se také podle svého vkusu nově zařizovaly a tak pokračoval pud šovinisticko-národní, jenž vyzuřoval se na účet nenáviděného velkostatku, až výnos byl vyčerpán nebo dokonce hospodářství stalo se pasivním. Čím rychleji a důkladněji se hospodařilo, tím lépe, jen když se tím vyhovělo národním choutkám po moci. Vždyť to nešlo z kapes Pozemkového úřadu nebo českého státu, nýbrž německého velkostatku, jemuž chtěli beztak zakroutiti krk tak rychle a důkladně, jak jen by bylo možno.
Tyto poměry jsou přímo paskvilem pozemkové reformy, Jsou známkou korupce nejhoršího druhu, jež se zahnízdila na velkostatcích pod záštitou Pozemkového úřadu a státní správy a jež velíce uškodila národnímu hospodářství.
Když nyní přišel čas, že Pozemkový úřad musil veřejností oznámiti svoje konečné plány, ukázala se další odchylka od myšlenky opravdové pozemkové reformy. Jestliže již vnucená a úřední správa velice uškodila národnímu hospodářství, aniž mu jen v nejmenším prospěla, pak nyní má býti stvořen trvalý stav, který bude velikou zkázou národního hospodářství.
Pozemkový úřad neostýchal se překročiti pozemkový zákon, Hrubým přehmatem jest, že Pozemkový úřad sestavuje první úhrnný plán, nedbal všeobecného prospěchu, jenž podle zákona jedině dovoluje státu převzíti zabraný majetek; Pozemkový úřad rád poslechl nejhoršího našeptávání šovinistických českých národních stran a dovoluje, aby se pozemkové reformy zneužívalo k potlačování německého lidu v Čechách, k potlačování, nad něž nelze si mysliti horšího.
Již tím, že stát odepřel převzíti válečné dluhy, což postihlo hlavně Němce a zde především německý střední stav, začal soustavný hospodářský útisk německého národa. S tím byla spojena jiná opatření proti německému národu, aby velice citelně byl postižen německý průmysl, německý obchod a německé polní a lesní hospodářství. Hledala se a všude se našla příležitost k tomu, aby se pokud možno ztrpčil Němcům život v této republice. Německá vzdělanost musila býti zasažena zavíráním škol, pronásledováním německého umění a vědy. Zjevně a potají bojuje se již v tomto státě proti všemu co jest německého a nyní musíme se dočkati toho, že státní úřad, jenž měl provésti pozemkovou reformu podle zákona vlastního státu, prohřešuje se proti tomuto zákonu a osobuje si pravomoc, jež mu nenáleží.
Pozemkový úřad ve svém úhrnném plánu si osobil oprávnění určití velkostatky, jež mají býti státem převzaty, ač nelze dokázati, že by převzetí jích státem nějak, byt i nepatrně, prospělo obecnému dobru; sestátněním těchto velkostatků chce Pozemkový úřad navždy znemožniti jejích rozdělení mezi venkovany.
Pozemkový úřad chce zneužíti pozemkové reformy a na útraty dosavadních majitelů zaříditi na zabraných velkostatcích státní finanční hospodářství v rozsahu, z něhož je zřejmo, že rozhodovaly při tom zištné pohnutky a že Němci mají býti potlačeni tím, že se jím odejmou jejích práva na půdu.
Veřejnost byla překvapena tím, že vojenské strategické důvody žádají, aby v pohraničních územích, obydlených německým obyvatelstvem, lesy přešly v majetek státu. Strategické důvody? Že se na hranicích stavějí pevností, aby byla ochrana proti zevnějšímu nepříteli, to snad má své vojenské důvody. Ale lesů, a to lesů dobře ošetřovaných, majících velmi dobré spojovací cesty, nikdo na světě nebude pokládací za strategickou ochranu proti vnějšímu nepříteli. Pak musily by se spíše lesy po dobrém nebo po zlém znovu proměniti v pralesy, aby se nedalo jimi proniknouti a aby znemožnily průchod nepříteli, nebo musily by se docela vykáceti, aby se dosáhlo volného rozhledu a volného střelného pole proti nastupujícímu nepříteli. Vidíme, že vojenská strategie je pouze záminkou k zakrytí vlastního úmyslu.
Pravda jest, že Pozemkový úřad chce Němcům odníti zděděnou půdu, aby ji mohl užití pro své národně-šovinistické účely jako nejúčinnější zbraně k potlačení německých osad českými štváči.
Český stát měl by jistě dosti jiné naléhavé práce, kterou by mohl vydatně zaměstnati sebe a své úředníky, již více než přespočetné, a nemusel by se pouštěti ještě do státního hospodářství na velikých lesních komplexech. Armáda úředníků a zřízenců se tím ještě zvětší. Hyperprodukce lidí závislých na státu a pohlížejících naň jako na svůj ústav pro zaopatření a svou dojnou krávu, jedním slovem, neblahý státní byrokratismus, jenž jíž měl býti zdolán, sestátněním lesů ještě více se upevní.
Německý lid však bude tím vydán dalšímu útisku a pronásledování. Dosavadní velkostatkáři byli většinou, i když právě ne přáteli Němců, tedy aspoň ne nepřátelského smýšlení, Zemědělští úředníci a zaměstnanci velkostatků byli v německých krajinách většinou sami Němci, nebo nebylí nepřátelí Němců. To však změní se v neprospěch Němců, jakmile stát převezme rozsáhlé lesní komplexy, což můžeme určitě předvídati, znajíce český stát a jeho úředníky. Čeští úřednicí, které nový stát do německých krajů dosadí, budou cizí německé půdě, nebudou rozuměti německému lidu a jeho potřebám, a tím zvětší se již trvající napjetí mezi Čechy a Němci v tomto státě. Myslíme tím tolik přehmatů, jež spáchali proti Němcům poštovní úřednicí, školní úřady, vojsko a četnictvo, političtí úředníci atd., shora až dolů, a stále ještě tento stát nemá dosti na německých obětech.
Nezřízená a nezkrocená česká touha po moci žádá nyní také hraniční lesy, aby si na nich mohla vyliti svůj vztek a z nich kořistiti, užíváme výslovně ještě slova kořistiti, poněvadž předem víme, že hlavní pohnutkou budou spekulační úmysly milců, přívrženců a sluhů právě vládnoucích českých vůdců a stran; těmto ovšem bude cizí obecný prospěch a oni nebudou se starati o obecné dobro. Při opravdu ideální myšlence pozemkové reformy nemá místa úmysl spekulaőní; o takové však - jak se zdá - jde hlavně, chce-li Pozemkový úřad nabýti lesů pro český stát.
Český stát stal se již vůbec předmětem spekulace různých kořistníků. Zatažen do vleku dravé chamtivosti a ziskuchtivosti stane se za krátko obětí poválečných výdělkářů.
Avšak tento stát necharakterisuje jen chtivost, nýbrž i národní vášeň, nezkrocená nenávist vůči Němcům a nevážnost k veškerému lidskému citu pro lid jiného národa, takže v každém opatření musíme skoro vždy tušiti to nejhorší pro německý lid a toto domnění se vždy také přesně splní.
Tážeme se tedy pana předsedy vlády jako předsedy ministerské rady:
1. Ví ministerská rada, že první úhrnný pracovní plán Státního pozemkového úřadu přesahuje pravomoc Pozemkového úřadu, poněvadž Pozemkový úřad svévolně překročil účel obecného prospěchu, který jedině rozhoduje o tom, které ze zabraných velkostatků má stát převzíti?
2. Jest ministerská rada ochotna naříditi Pozemkovému úřadu, aby tento všeobecný pracovní plán, pokud podle něho stát zamýšlí převzíti zabranou půdu, uvedl na zákonitou míru?
3. Předloží ministerská rada tuto část prvního pracovního plánu sněmovně s důvodovou zprávou, jež se shoduje se zákonem, aby sněmovna mohla tuto část schváliti?
4. Nařídí ministerská rada Pozemkovému úřadu, aby této částí pracovního plánu neprovedl, dokud sněmovnou nebude schválena?
V Praze, dne 19. července 1921.
Zierhut,
Kaiser, Böllmann, dr. Spina, Windirsch, Böhr, J. Fischer, Křepek, J. Mayer, Röttel, Schälzky, dr. Petersilka, dr. Keibl, Schubert, Kostka, Simm, Pittiner, dr. Hanreich, inž. Kallina, Patzel, dr. Baeran, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Kafka, inž. Jung.