Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ, BELGIE, BOLIVIE, ŘÍŠE BRITSKÁ, ČÍNA, CUBA, EQUATOR, FRANCIE, ŘECKO, GUATEMALA, HAITI, HEDŽAS, ITALIE, JAPONSKO, NICARAGUA, PANAMA, PERU, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBO-CHORVATSKO-SLOVINSKA, SIAM a STÁT ČESKOSLOVENSKÝ.

Hledíce k tomu, že dlouhá válka, jež právě se skončila a do níž většina národů postupně byla zapletena, způsobila v různých částech světa nahromadění značných množství zbraní a válečného střeliva, jejichž roznesení bylo by nebezpečím pro mír a veřejný klid;

hledíce k tomu, že jest v některých částech světa nutno vykonávati zvláštní dohled nad obchodováním zbraněmi a střelivem a jejich držbou, hledíce k tomu, že smluvní ujednání, jmenovitě bruselská Akta ze dne 2. července 1890, jež podrobují předpisům obchod zbraněmi a střelivem v některých krajinách, neodpovídají již nynějším poměrům, které vyžaduji podrobnějších ustanovení pro rozsáhlá území v Africe a zavedení obdobného řádu v některých územích asijských;

hledíce k tomu, že jest nezbytným zvláštní dohled v mořském pásmu přiléhajícím k některým krajům, aby zajistil účinnost opatření Vládami učiněných jak pokud jde o dovoz zbraní a střeliva do těchto krajů, tak pokud jde o vývoz zbraní a střeliva z jejich hlavních území;

a s výhradou, že tato Úmluva po uplynutí sedmi let bude revidována se zřetelem na získané zkušenosti, projeví-li v tom smyslu přání Rada Společnosti Národů usnesením většinou hlasů v případě potřeby;

ustanovili za své plnomocníky:

PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH:

Ctihodného Franka Lyona Polka, státního podtajemníka;

ctihodného Henry White, bývalého mimořádného a zplnomocněného velvyslance Spojených Států v Římě a v Paříži;

generála Taskera H. Blisse, vojenského zástupce Spojených Států v Nejvyšší válečné radě;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ:

P. Pavla Hymanse, ministra věcí zahraničních, státního ministra;

p. Julia van den Heuvel, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále Belgů, státního ministra;

p. Emila Vandervelde, ministra spravedlnosti, státního ministra;

PRESIDENT REPUBLIKY BOLIVIE:

P. Ismaila Montes, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Bolívie v Paříži;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL SPOJENÝCH KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA I BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ:

Velectihodného Artura Jamese Balfoura, O. M., člena parlamentu, státního tajemníka věcí zahraničních;

velectihodného Andrew Bonara Lawa, člena parlamentu, lorda soukromé pečeti;

velectihodného vikomta Milnera, G. C. B., Cx. C. M. G., státního tajemníka osad;

velectihodného George Nicola Barnesa, člena parlamentu, ministra bez porterfeuille;

a:

za DOMINION KANADSKÉ:

ctihodného sira Alberta Eduarda Kempa, K. C. M. G., ministra zámořské moci;

za COMMONWEALTH AUSTRALSKOU:

ctihodného George Jostera Pearce, ministra obrany;

za JEDNOTU JIHOAFRICKOU:

velectihodného vikomta Milnera, G. C. B., G. C. M. G.;

za DOMINION NOVOZÉLANDSKÉ:

ctihodného Sira Thomase Mackenzie, K. C. M. G., vrchního komisaře novozélandského ve Spojeném království;

za INDII:

velectihodného barona Sinhu K. C., státního podsekretáře pro Indii;

PRESIDENT REPUBLIKY ČÍNSKÉ:

P. Lou Tseng-Tsianga, ministra věcí zahraničních;

p. Chengting Thomasa Wanga, bývalého ministra zemědělství a obchodu;

PRESIDENT REPUBLIKY KUBÁNSKÉ:

P. Antonio Sanchez de Bustamente, děkana právnické fakulty havanské university, presidenta kubánské Společnosti pro právo mezinárodní;

PRESIDENT REPUBLIKY ECUADORU:

P. Dorn y de Alsua, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Ecuadoru v Paříži;

PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ:

P. Georgesa Clemenceaua, ministerského předsedu, ministra války;

p. Stephena Pichona, ministra věcí zahraničních;

p. Louis-Luciena Klotze, ministra financí;

p. André Tardieu, generálního komisaře pro francouzsko-americké věci válečné;

p. Julesa Cambona, francouzského velvyslance;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL HELLENŮ:

P. Nikolu Politise, ministra věcí zahraničních;

p. Athosa Romanose, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u republiky francouzské;

PRESIDENT REPUBLIKY GUATEMALY:

P. Joaquima Mendeze, bývalého státního ministra veřejných prací a vyučování, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Guatemaly ve Washingtoně, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra se zvláštním posláním v Paříži;

PRESIDENT REPUBLIKY HAITI:

P. Tertulliena Guilbauda, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra haitského v Ecuadoru;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL HEDŽASU:

P. Rustena Haidara;

p. Abdula Hadi Aouni;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ:

Ctihodného Tommaso Tittoni, senátora království, ministra věcí zahraničních;

ctihodného Vittoria Scialoju senátora království;

ctihodného Maggiorina Ferrarise, senátora království;

ctihodného Guglielma Marconi, senátora království;

ctihodného Silvia Crespi, poslance;

JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKA:

Vikomta Chinda, mimořádného a zplnomocněného velvyslance J. V. císaře japonského v Londýně;

p. K. Matsui, mimořádného a zplnomocněného vyslance J. V. císaře japonského v Paříži;

p. H. Ijuina, mimořádného a zplnomocněného velvyslance J. V. císaře japonského v Římě;

PRESIDENT REPUBLIKY NIGARAGUY:

P. Salvadora Chamorro, předsedu poslanecké sněmovny;

PRESIDENT REPUBLIKY PANAMSKÉ:

P. Amonia Burgose, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra panamského v Madridě;

PRESIDENT REPUBLIKY PERU:

P. Carlose G. Candamo, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra panamského v Madridě;

PRESIDENT REPUBLIKY POLSKA:

P. Ignace J. Paderewského, ministerského předsedu, ministra věcí zahraničních;

p. Romana Dmowského, předsedu polského Národního Výboru;

PRESIDENT REPUBLIKY PORTUGALSKÉ:

Dua Affonso da Costa, bývalého ministerského předsedu;

Dra Augusto Luiz Vieira Soares, bývalého ministra věcí zahraničních;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL RUMUNSKÝ:

P. Nikolas Misu, rumunského mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra v Londýně;

Dra. Alexandra Vaida-Voevod, ministra bez portefeuille;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ:

P. N. P. Pašiče, bývalého ministerského předsedu;

p. Ante Trumbiče, ministra věcí zahraničních;

p. Ivana Žolgera, doktora práv;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL SIAMSKÝ:

Jeho Výsost prince Charoona, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále siamského v Paříži;

Jeho Nejjasnější Výsost prince Traidos Prabandhu, státního podtajemníka věcí zahraničních;

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:

P. Karla Kramáře, ministerského předsedu;

P. Eduarda Beneše, ministra věcí zahraničních;

kteří vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě,

shodli se na těchto ustanoveních:

KAPITOLA I.

Vývoz zbraní a střeliva.

Článek 1.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují zakázati vývoz válečných, tuto vyjmenovaných zbraní, touž děl jakéhokoliv druhu, vrhačů výbušných neb otravné plyny vyvíjejících nábojů jakéhokoliv druhu, chrličů plamenů, pum, granátů, kulometů a zbraní malé ráže ze zadu nabíjených všelikých modelů, jakož i vývoz střeliva pro tyto různé druhy zbraní. Zákaz vývozu platí o těchto zbraních a střelivu, ať jsou sestaveny neb v části rozloženy. Vysoké smluvní strany vyhražují si nicméně právo vydávati, pokud jde o zbraně, jejichž užívání právo mezinárodní nezapovídá, svolení příčící se tomuto zákazu, avšak jedině za tím účelem, aby se dovolil vývoz zbraní pro potřeby jejích Vlád aneb Vlády některé z nich.

Jde-li o střelné zbraně a střelivo způsobilé, aby sloužily válce a jiným. účelům, vyhrožují si Vysoké Smluvní Strany právo zjistiti podle důležitosti určení a jiných okolností každé zásilky, k čemu jí má býti použito, ať každém případě právo rozhodnouti, platí-li o ní ustanovení tohoto článku.

Článek 2.

Vysoké Smluvní Strany zavazují se zakázati vývoz jiných zbraní a střeliva než zbraní a střeliva válečného, ať složených, ať v části rozložených, jsou-li určeny pro pásy neb kraje doleji v článku 6. určené.

Vysoké Smluvní. Strany vyhrožují si nicméně právo vydati povolení příčící se tomuto zákazu, kterážto povolení samozřejmě budou vydávati jejich vlastní úřady, na nichž bude, aby se předem přesvědčily, že zbraním a střelivu, pro něž se žádá vývozní povolení, nedostane se určení neb použití, jež by odporovalo ustanovením této úmluvy.

Článek 3.

O nákladech, k nimž dojde plněním smluv sjednaných před tím, než tato úmluva nabyla působnosti, budou platiti ustanovení této úmluvy.

Článek 4.

Vysoké Smluvní Strany se navazují, že nedají vývozního povolení zemi, která se zdráhá přijmouti poručenství, pod které byla postavena, aneb která by se snažila, jsouc postavena pod poručenství některé mocnosti, opatřiti si mimo její hranice zbraně a střelivo, uvedené v článku 1. a 2.

Článek 5.

Bude zřízen Ústřední Mezinárodní úřad, podřízený Společnosti Národů, jehož úkolem bude shromažďovati a uschovávati všeliké listiny vyměněné mezi Vysokými Smluvními Stranami ohledně prodávání, kupování a oběhu zbraní a střeliva, o kterých mluví tato úmluva.

Každá z Vysokých. Smluvních Stran musí každoročně uveřejňovati zprávu, obsahující vývozní povolení, která dala, s označením množství a určení zbraní a střeliva, o nichž bude řeč. Ústřednímu Mezinárodnímu úřadu a generálnímu tajemníku Společnosti Národů zasláno bude po výtisku této zprávy.

Vysoké Smluvní Strany se dále zavazují, že budou zasílati Ústřednímu Mezinárodnímu Úřadu a generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů úplné statistické zprávy o, množství a určení všelikých bez povolení vyvezenTch zbraní a střeliva.

KAPITOLA II.

Dovoz zbraní a střeliva. Pásma zakázaná a podrobená námořnímu dohledu.

Článek 6.

Vysoké Smluvní Strany zavazují se, každá pokud jde o území podrobené její pravomoci, zameziti dovoz zbraní a střeliva, o nichž mluví odstavce 1. a 2., do těchto územních pásem a zakázati dále jejich dopravu a průvoz níže vytčeným mořským pásmem:

1° do celé pevniny africké vyjímajíc území Alžíru, Libye a Jihoafrické Unie;

v zakázaném pásmu africké pevniny zahrnuty jsou přilehlé ostrovy vzdálené méně než 100 mořských mil od pobřeží, jakož i ostrovy Princovy, Saint-Thomé, Annobon a Sokotora;

2° do Zakavkazska, Persie, Gwadaru, na poloostrov arabský a do území asijské pevniny, která dne 1. srpna 1914 příslušela k říši ottomanské;

3° do mořského pásma obsahujícího Rudé moře, záliv adenský, záliv perský, jakož i moře Omanské a ohraničeného čárou, jež vychází od mysu Guardafui, jde podél rovnoběžky tohoto mysu až tam, kde tato se stýká s poledníkem 57° východní délky dle Greenwichu, a odtud dostihuje přímo východní hranice perské v zálivu Omanském.

Bude možno dávati zvláštní dovozní povolení do pásem svrchu vyznačených, jež budou, co do pásma afrického, podléhati předpisům uvedeným níže v článcích 7° a 8°, pokud nebude přísnějších ustanovení, která by platila v těch místech; v ostatních pásmech v tomto článku vypočítaných budou povolení podléhati obdobným předpisům, vydaným vládami, jež tam vykonávají vládní moc.

KAPITOLA III.

Dohled na souši.

Článek 7.

Zbraně a střelivo, jejichž dovoz do zakázaných pásem bude zvláště povolen, bude lze dovážeti jen přes přístavy, které k tomu určí úřady státu, osady, protektorátu nebo země podrobené mandátu.

Budou tam ukládány dovozcem na jeho náklad a nebezpečí do veřejného skladiště postaveného pod výhradný dozor a stálý dohled úřadu a jeho zřízenců, z nichž aspoň jeden musí náležeti ke stavu úředníků správních nebo vojsku. Přijímání a vydávání musí býti vždy předem povoleno správními úřady státu, kolonie, protektorátu neb země podrobené mandátu, leda že by šlo o zbraně nebo střelivo určené k výzbroji veřejné moci neb k organisaci obrany státních území.

Výdej zbraní a střeliva ve skladech uložených bude dovolen jen, jde-li o některý z těchto případů:

1° jsou-li určeny do míst, o nichž nadřízené úřady prohlásí, že tato místa neb jejich obyvatelé mohou chovati, pod dohledem a za odpovědnosti místních úřadů, zbraně za účelem obrany proti lupičům neb vzbouřencům;

2° jsou-li učeny na místa, která nadřízený úřad určí za skladiště, nad nimiž konají dozor a za něž zodpovídají úřady místní;

3° jsou-li určeny pro soukromé osoby, které prokáží, že jich potřebují k svým osobním dovoleným účelům.

Článek 8.

V zakázaných pásmech, v článku 6. určených, bude obchod zbraněmi a střelivem postaven pod dohled zřízenců úřadů veřejných a podroben těmto předpisům:

1° nikdo bez povolení nesmí míti skladu zbraní neb střeliva;

2° Každý, jemuž bylo povoleno míti sklad zbraní neb střeliva, misí k tomu účelu upraviti zvláštní uzavřenou místnost s jediným jen vchodem, opatřeným dvěma zámky, z nichž jeden budou směti otvírati jen zástupcově úřadu.

Majitel skladu bude zodpověden za množství zbraně neb střeliva ve skladu a bude na něm, aby je při každé prohlídce odůvodnil; k tomu účelu bude zboží došlé a vydané zapisováno do zvláštní záznamné knihy, stránkované a zkratkami podpisu opatřené; záznamy v této knize budou se opírati o jednotlivá úřední rozhodnutí, jimiž přemístění bylo povoleno.

3° Zbraně neb střelivo bude lze převážeti jen se zvláštním svolením.

4° Ze soukromého skladu nesmí býti nic vydáno bez povolení vystaveného okrskovým úřadem na odůvodněnou žádost podepřenou zbrojním pasem neb zvláštním oprávněním k nákupu střeliva. Každá zbraň musí býti zaznamenána a známkou označena; dohlédací úřad krom toho poznamená ve zbrojním pase značku zbraně.

5° Bez zvláštního povolení nesmí nikdo, ani za úplatu ani bezplatně, na jiného převésti zbraně neb střelivo, jichž jest zákonitým držitelem.

Článek 9.

V zakázaných pásmech, v článku 6. určených, zapoví se výroba a konečná úprava zbrani nebo střeliva mimo zbrojovky zřízené místní správou nebo, jde-li o kraje postavené pod poručenství, mimo zbrojovky, které byly, zřízeny místní správou pod dohledem státu vykonávajícího mandát v zájmu obrany území a udržení veřejného pořádku.

Opravu zbraní bude lze prováděti jen ve zbrojovkách nebo podnicích,.jež k tomu obdrží povolení od místní správy; toto povolení bude dále dáti jen tehdy, bude-li zachovávání pravidel obsažených v této Úmluvě zaručeno.

Článek 10.

V zakázaných pásmech, v článku 6. určených, bude státu, jenž jest nucen použíti území některého státu sousedního k dovozu zbraní nebo střeliva, ať sestaveného neb rozstrojeného, materiálu a látek výzbrojních, dovolen na jeho požádání provoz územím onoho státu.

Nicméně bude povinen na podporu své žádosti za průvoz zaručiti, že řečené předměty jsou určeny k potřebám jeho vlastní vlády a že nikdy nebudou ani prodány ani postoupeny neb vydány pro soukromou potřebu, ani že jich nebude použito proti zájmům Vysokých Smluvních Stran.

Veškeré přestupky budou řádně vyšetřeny tímto způsobem:

a) Je-li dovážející stát úplně svrchovaný, zjistí se jeho přestupek jedním nebo několika u něho pověřenými zástupci sousedních Vysokých Smluvních Stran.

Po případném uvědomění zástupců ostatních Smluvních Stran přikročí všichni vespolek k prozkoumání skutkové podstaty a případně vyvolají vysvětlení státu dovážejícího. Vyžaduje-li toho závažnost skutkové podstaty a jsou-li vysvětlení dovážejícího státu uznána za nedostatečná, oznámí společně tomuto, že všechna v jeho prospěch vydaná průvozní povolení se zastavují a že každá jeho nová žádost bude odmítnuta, pokud neposkytne nových dostatečných záruk.

O formě a podmínkách záruky v tomto článku dotčených dohodnou se zástupci sousedních smluvních stran předem. Tito zástupcově budou si navzájem sdělovati, tak jak budou postupně vydávána, průvodní povolení vystavená příslušnými úřady.

b) Je-li dovážející stát postaven pod mandát zřízený Společností Národů, provede zjištění přestupku některá z Vysokých Smluvních Stran aneb na její vlastní popud Mocnost, na niž mandát byl vznesen; této také bude příslušeti, aby podle povahy vyslovovala neb požadovala, že všechna průvodní povoleni mají býti zastavena a na příště odpírána. Zjistí-li se náležitě přestupek, nebude dáno bez předběžného souhlasu Rady Společnosti Národů provinilému státu nové povolení. Kdykoli by agitace nebo zmatky ve státě dovážejícím ohrožovaly veřejný klid některého sousedního státu, jenž podepsal tuto úmluvu, odepnou veškeré sousední státy dovážejícímu státu transitní přívoz zbraní, střeliva, výzbrojného materiálu a výzbrojných látek až do doby, kdy klid bude obnoven.

KAPITOLA IV.

Dohled na moři.

Článek 11.

S výhradou opačných ustanovení obsažených ve zvláštních smlouvách nyní platných anebo ve smlouvách, jež snad budou později sjednány a které musí v každém případě vyhovovati předpisům této úmluvy, bude svrchovaný stát nebo mocnost obdrževší mandát od Společnosti Národů vykonávati dohled a policejní službu ohledně teritoriálních vod v zakázaných pásmech vyjmenovaných v článku 6.

Článek 12.

V zakázaných pásmech, čítajíc v to pásma podléhající dozoru na širém moři, jak byla vytčena v článku 6., jsou zakázány veškeré operace spojené s nakládáním, skládáním a překládáním zbraní nebo střeliva na lodi domácí nosnosti menší než 500 tun.

Se zřetelem k tomu jest pokládati za domácí každou loď, která náleží tuzemci, nebo jest vyzbrojena nebo řízena tuzemcem, anebo na které více než polovina mužstva záleží z domorodých příslušníků pobřežních zemí oceánu Indického, Černého Moře, Perského zálivu a zálivu Omanského.

Toto ustanovení neplatí ani o člunech nebo lodicích ani o lodích, které, nevzdalujíce se přes pět mořských mil od břehu, provozují výhradně pobřežní obchod mezi různými přístavy téhož státu, kolonie, protektorátu neb země podrobené mandátu, ve kterých jsou sklady.

Jelikož dopravované zbraně nebo střelivo podléhají ustanovením této úmluvy, musí každý náklad zbraní nebo střeliva, naložený na plavidla nebo lodě, o nichž je zmínka v předešlém odstavci, míti zvláštní povolení od úřadu územního.

Toto povalení musí obsahovati, všechny údaje nutné k tomu, aby mohla býti stanovena jakost a množství nákladu, loď, na kterou ten náklad má býti naložen; jméno příjemce, jméno přístavu nakládacího a jméno přístavu určení. Mimo to musí býti zvláště vytčeno, že povolení bylo vydáno podle předpisů této úmluvy.

Předcházející opatření netýkají se:

1° dopravy zbraní nebo střeliva prováděné na účet vlád, pokud jsou doprovázeny úředníkem řádně kvalifikovaným;

2° zbraní nebo střeliva v držení osob opatřených zbrojním pasem, slouží-li tyto zbraně osobní potřebě držitele a jsou-li přesně popsány na zmíněném zbrojním pasu.

Článek 13.

A.by se čelilo jakékoli neoprávněné dopravě zbraní nebo střeliva v pásmu, podrobenému námořnímu dohledu, vytčenému článku 6., odstavec 3, musí domácí lodě nosnosti menší než 500 tun, které neprovozují výhradně pobřežní dopravu mezi různými přístavy téhož státu, kolonie, protektorátu nebo země podrobené mandátu nevzdalující se více než 5 mil od břehu a které pocházejí a nebo jsou určeny do kteréhokoli místa zahrnutého v toto pásmo, býti opatřeny deklarací lodního nákladu nebo jiným, podobným dokladem udávajícím zevrubně množství a jakost dopravovaného zboží, jeho původ a určeni. Tato listina zůstane kryta úředním tajemstvím, které jestli zajištěno zákony státu, jemuž loď přísluší a nemůže býti zkoumána při zjišťování pravost vlajky, leda svolí-li k tomu zájemník. Předpisy o vystavení těchto dokladů nevztahují se na čluny, které nejsou úplně opatřeny můstky, které nemají více než deset mužů posádky a které provozují výhradně rybolov ve vodách pobřežních.

Článek 14.

Oprávnění vztyčiti vlajku některé z Vysokých Stran Smluvních v pásmu pod námořním dohledem, vytčeném v článku 6-3°, bude uděleno toliko těm domácím loděm, které současně vyhoví těmto třem podmínkám:

1. Majitelé lodí musí býti příslušníky té mocnosti, jejíž vlajky přejí si užívati;

2. musí prokázati, že jsou držiteli nemovitosti v obvodu toho úřadu, kterému podávají svou žádost anebo složiti v hotovosti jistotu jakožto záruku za peněžité pokuty, které by mohli na sebe uvaliti.

3. Jmenovaní vlastníci jakož i kapitán lodi,;jsou povinni podati důkaz, že požívají dobré pověsti, a zvláště, že nikdy nebyli trestáni pro nedovolenou dopravu předmětů dotčených v této úmluvě.

Povolení musí býti každoročně obnoveno. Musí obsahovati údaje potřebné k zjištění totožnosti lodi, jméno, lodní prostor, výstroj lodní, hlavní rozměry, číslo zápisní knihy a listinu signálovou. Musí býti opatřena datem, kdy bylo vystaveno a udána úřední hodnost úředníka, který povolení vydá.

Jméno domácí lodi a údaj lodního prostoru musí býti vyryty a barevně vyznačeny písmem latinským na zádi lodi; začáteční písmena přístavu domovského, jakož i číslo zápisu v pořadí čísel tohoto přístavu mají býti černě vyznačeny na lodních plachtách.

Článek 15.

Domácí lodi, jichž se netýkají předpisy ve smyslu posledního odstavce článku 13. ohledně deklarace lodního nákladu, obdrží od územního úřadu nebo podle povahy případu od úřadu konsulárního zvláštní povolení obnovitelné každého roku a odvolatelné za podmínek vytčených v článku 19.

Toto zvláštní povolení musí obsahovati jméno lodi, její význačné vlastnosti, její státní příslušnost, její domovský přístav, jméno kapitánovo, jméno vlastníkovo a označení pobřežních oblasti, v nichž loď smí se plaviti.

Článek 16.

Vysoké Strany. Smluvní shodují se v tom, že užijí v pásmu podléhajícím námořnímu dohledu, zevrubně určenému v článku 6 3 následujících pravidel:

1. potká-li válečná loď, náležející některé z Vysokých Smluvních Stran mimo pobřežní vody loď domácí, nosnosti menší 500 tun, plující pod vlajkou některé z Vysokých Smluvních Stran, může velitel válečné lodi, má-li důvodnou příčinu domnívati se, že domácí loď nese tuto vlajku neoprávněně a proto, aby proti zákazu dopravovala zbraně nebo střelivo, přikročiti ku zjištění státní příslušnosti řečené lodi přezkoumáním právního titulu opravňujícího užívání vlajky, vyjímajíc všechny ostatní doklady:

2. Za tím účelem může býti vyslán na podezřelou loď, když byla předem houkáním uvědoměna o tomto úmyslu, člun, jemuž velí důstojník v stejnokroji. Důstojník vyslaný na palubu zastavené lodi jest povinen počínati si ohleduplně a co možná šetrně; před opuštěním zadržené lodi sepíše protokol ve formě a v jazyku obvyklém v zemi, k níž náleží. Tento protokol, zjišťující skutkovou podstatu, musí býti datován a podepsán důstojníkem.

Není-li na palubě válečné lodi jiného důstojníka mimo velitele, může tento výkon býti obstarán některým poddůstojníkem nejvyšší hodnosti.

Kapitán nebo vlastník zastavené lodi, jakož i svědci budou vyzváni, aby protokol podepsali; mají však právo připojiti jakékoli vysvětlení, jež uznají za účelné.

3. Nemůže-li se loď vykázati písemným povolením k používání vztýčené vlajky anebo není-li tento doklad v dobré a náležité formě, bude loď dopravena do nejbližšího přístavu pásma, kde se nachází kompetentní úřad té mocnosti, jejíž vlajka byla vztýčena, a odevzdána tomuto úřadu.

Nachází-li se nejbližší kompetentní úřad mocnosti, jejíž vlajka byla vztýčena, v přístavu ležícím na takovou vzdálenost od místa přistižení, že by válečná loď byla nucena vyplouti ze svého staničního nebo hlídkového úseku, aby doprovodila zadrženou loď do tohoto přístavu, není třeba vyhověti pravidlu shora vytčenému. V tomto případě může býti loď dopravena do nejbližšího přístavu, kde jest kompetentní úřad, zastupující některou z Vysokých Smluvních Stran jinou než jest ta, které náleží válečná loď. Okamžitě budou učiněna opatření, aby o zábor u byl vyrozuměn kompetentní úřad, zastupující zúčastněnou mocnost.

žádné řízení nebude zahájeno proti lodi nebo její posádce před příchodem zástupce mocnosti, jejíž vlajku loď vztýčila nebo bez instrukcí tohoto zástupce.

4. Řízení dle odstavce 3 může býti zahájeno, jestliže po provedení zjištění vlajky a přes to, že předložena byla deklarace nákladu, velitel válečné lodi i nadále pokládá domácí loď za podezřelou z neoprávněné dopravy zbraní nebo střeliva.

Zúčastněné Vysoké Strany Smluvní určí v tomto pásmu a oznámí ústřednímu úřadu, jakož i ostatním smluvním mocnostem ony územní nebo konsulární úřady anebo zvláštní zmocněnce, kteří, v případech shora označených, budou kompetentními.

Podezíraná loď může býti též odevzdána některé válečné lodi státu, jehož vlajku byla vztýčla pokud se však tato za ni zaručí.

Článek 17.

Vysoké Strany Smluvní zavazuji se zasílati Ústřednímu Úřadu vzorce dokladů zmíněných v článcích 12, 13, 14 a 15, jakož i podrobný seznam povolení poskytnutých podle předpisů této kapitoly tak, jak jsou vydávány.

Článek 18.

Vyslechna důstojníka lodi jímatelské přikročí úřad, jemuž podezíraná loď byla předána, k úplnému vyšetření podle vlastních zákonů a pravidel státních.

Vyjde-li při tomto vyšetřování na jevo, že vlajka byla neoprávněně vztýčena, zůstanu zadržená loď k použití jímatele a zodpovědné osoby budou vydány jeho soudům.

Prokáže-li se, že zadržená loď užívala právoplatně vlajky, že však provozovala nedovolenou dopravu zbraní nebo střeliva, budou zodpovědné osoby vydány soudům toho státu, jehož vlajku loď nesla. Loď sama i s nákladem zůstane pod dozorem úřadu, který řídí vyšetřování.

Článek 19.

Veškerá nedovolená doprava nebo i každý pokus o ní, bude-li právoplatně zjištěna vina kapitána neb vlastníka lodi, oprávněné nésti vlajku některé z mocností, které podepsaly tuto úmluvu, nebo obdrževši povolení, vytčené v článku 15, budou míti za následek okamžité odejmutí tohoto oprávnění nebo tohoto povolení.

Vysoké Strany Smluvní učiní potřebná opatření, aby jejich územní úřady anebo jejich konsulové zasílali ústřednímu Úřadu ověřené opisy každého oprávnění k užívání jich vlajky ihned, jakmile bude uděleno, jakož i návěští o jeho odnětí. Zavazují se rovněž zasílati řečenému. Úřadu opisy. oněch povoleni, o nichž se děje zmínka v článku 15.

Článek 20.

Velitel válečné lodi, který zadrží některou loď plující pod cizí vlajkou, jest v každém případě povinen uvědomiti o tom svou vládu a udati důvody, pro které se tak stalo.

Výtah této zprávy spolu s opisem protokolu, sepsaného důstojníkem nebo poddůstojníkem, vyslaným na zadrženou loď, musí býti co nejdříve zaslány ústřednímu úřadu a zároveň vládě, pod jejíž vlajkou prohlédnutá loď plula.

Článek 21.

Shledá-li úřad, pověřený vyšetřováním, že loď byla neprávem zadržena a ze svého směru odvedena, nebo že jí neprávem byla vnucena nějaká opatření, stanoví obnos povinné náhrady. Jestliže důstojník jímatelský nebo úřady, jichž je příslušníkem, berou v odpor výsledky vyšetřování, nebo výše stanovené náhrady, bude tento spor předložen rozhodčímu soudu, sestavenému z jednoho rozhodčího jmenovaného vládou, pod jejíž vlajkou loď plula, z jednoho rozhodčího, jmenovaného vládou, jejíž příslušníkem je důstojník jímatelský a jednoho hlavního rozhodčího, voleného oběma rozhodčími takto jmenovanými. Oba tito rozhodčí mají býti voleni, pokud je to možné, z řad diplomatického, konsulárního anebo soudního úřednictva Vysokých Smluvních Stran. Tato jmenování musí se státi v době co nejkratší a nesmí nikdy vztahovati se na domácí obyvatele, placené vysokými Smluvními Stranami. Každá přiznaná náhrada bude zúčastněné straně vyplacena ve lhůtě nejdéle šestiměsíční ode dne rozhodnutí.

Rozhodnutí bude zasláno Ústřednímu Úřadu a hlavnímu tajemníku Společnosti Národů.

HLAVA V.

Ustanovení všeobecná.

Článek 22.

Vysoké Strany Smluvní vykonávající moc vládní na územích, nacházejících se v zakázaných pásmech, vytčených v článku 6., zavazují se, každá pokud o ni jde, že učiní vhodná opatření, aby zajistily provedení této úmluvy a zejména, stíhání a potlačení přestupků předpisů, jež v ní jsou obsaženy.

Vysoké Strany Smluvní oznámí tato opatření Ústřednímu Úřadu a hlavnímu tajemníku Společnosti Národů, jimž označí kompetentní úřady, o nichž je řeč v předcházejících článcích.

Článek 23.

Vysoké Strany Smluvní vynasnaží se všemožně, aby přiměly i ostatní Státy, členy Společnosti Národů, k přistoupení na tuto úmluvu.

Takovéto přistoupení oznámí se diplomatickou cestou vládě Republiky francouzské a tato podá o tom zprávu všem ostatním Státům smlouvu podepsavším i státům na tuto úmluvu přistouplým. Úmluva nabude působnosti ode dne, kdy bude přístup oznámen francouzské vládě.

Článek 24.

Vysoké Strany Smluvní shodují se v tom, aby, vzejde-li mezi nimi jakýkoliv spor o uplatňování této úmluvy, který by nemohl býti urovnán cestou vyjednávání, byl takovýto spor předložen rozhodčímu soudu, jak stanoveno v úmluvě Společnosti Národů.

Článek 25.

Všechna ustanovení dřívějších mezinárodních úmluv obecného rázu, týkající se věci, jež jsou předmětem této úmluvy, pokládají se za zrušena, pokud vážou navzájem mocnosti, které jsou stranami této úmluvy.

Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována.

Každá mocnost zašle svou ratifikaci vládě francouzské, která se postará o to, aby byla o tom podána zpráva všem mocnostem smlouvu podepsavším.

Ratifikace zůstanou uschovány v archivech vlády francouzské.

Tato úmluva nabude působnosti pro každou z podepsavších mocností, dnem od složení ratifikace a ad toho okamžiku tato mocnost bude vázána naproti druhým mocnostem, které již uložily své ratifikace.. Jakmile nabude tato úmluva působnosti, zašle vláda francouzská její ověřený opis mocnostem, jež podle mírových smluv zavázaly se, že uznají a schválí tuto úmluvu a jsou proto na roveň postaveny smluvním stranám a jichž jméno bude oznámeno státům přistouplým.

Tomu na víru nahoře jmenovaní zmocněnci podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Paříži, desátého září roku tisícího devítistého devatenáctého v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republiky francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze signatárních mocnosti.

(Překlad.)

V okamžiku podpisu úmluvy s lotem dnešního dne, jednající o obchodu zbraněmi a střelivem, podepsaní zplnomocněnci prohlašují, každý jménem své vlády, že považovali by za čin příčící se úmyslu Vysokých Smluvních Stran a duchu této úmluvy, aby v době, než vstoupí v působnost tato úmluva, některá Smluvní Strana učinila jakékoli opatření, které by bylo v rozporu s ustanoveními této úmluvy.

Dáno v jediném exempláři v St.-Germain en Laye, dne desátého září devatenáct set devatenáct.