Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Článek 18.

Každá z Vysokých Smluvních Stran se zavazuje spolupůsobiti k tomu, aby přestupky celních a monopolních zákonů státních druhé strany byly zamezovány, odhalovány a udávány druhé Smluvní Straně.

Článek 19.

Vyjímaje případ soudního prodeje nebudou moci lodi jedné z Vysokých Smluvních Stran býti nacionalisovány v druhé z Vysokých Smluvních Stran, bez prohlášení o pozbytí vlajky; vydaného úřadem státu, jemuž podléhají.

Článek 20.

Vůdcové lodí a člunů, náležejících jedné z Vysokých Smluvních Stran, budou moci volně se plaviti po všech vodních cestách, ať přirozených, ať umělých, které se nalézají na území druhé Vysoké Smluvní Strany, za týchž podmínek a platíce tytéž poplatky z lodí a nákladu, které platí vůdcové lodí a člunů domácích.

Článek 21.

V přístavech Království Italského a jeho kolonií nebude vybírán od lodí československých, které tam. přistanou následkem nehody nebo nouze, nebo za účelem zastávky vzhledem k prohlášení přístavu základním přístavem, žádný poplatek plavební nebo přístavní, pokud tam loď ovšem nebude provozovati žádnou činnost obchodní.

V případě ztroskotání nebo poškození (havarie) lodi, náležející vládě nebo příslušníkům československým, na pobřeží Italie a jejích kolonií, bude nejen trosečníkům poskytnuta veškerá pomoc a ulehčení, nýbrž i mimo to lodi, jejich části a zbytky, jich nářadí a všechny předměty k nim náležející, listiny lodní nalezené na palubě, jakož i věci a zboží, které byly shozeny do moře a zachráněny, nebo cena za ně stržená, budou plně vráceny majitelům k jejich žádosti nebo k žádosti jejich, k tomu řádně zmocněných zástupců; to vše bez jiného placení kromě výloh záchrany a zachování a vůbec těchže poplatků, které by v podobných případech byly nuceny zaplatiti lodi domácí.

Není-li tu majitele nebo jeho zvláštního zmocněnce,. budou věci vydány úřadům konsulárním. Předpokládá se však, že, hlásí-li se kdo v případě ztroskotání dle zákona k lodi, k jejím předmětům a zboží, bude věc předložena k rozhodnutí příslušným soudům místa ztroskotání.

Článek 22.

Veškeré zboží jakéhokoliv druhu nebo původu, jež smí býti v Italii dováženo, vyváženo, prováženo nebo ukládáno do skladišť loďmi domácími, bude moci stejně býti tam dováženo, vyváženo, prováženo nebo ukládáno do skladišť loďmi československými, při čemž bude požívati týchž výsad, úlev, výhod a restitucí a nebude podrobeno jiným nebo vyšším poplatkům celním neb dávkám, aniž jiným nebo těžším omezením než těm, jež platí pro zboží dovážené, vyvážené, provážené nebo ukládané loďmi domácími.

Článek 23.

S loďmi československými bude nakládáno v přístavech italských jak při jejich příjezdu, tak během jich pobytu a při odjezdu stejně jako s loďmi domácími, a to, jak pokud se týče. poplatků a dávek jakéhokoliv druhu a pojmenování, vybíraných ve prospěch státu, obcí, korporací, veřejných funkcionářů nebo jakýchkoliv institucí, tak i pokud se týče přikázání místa k zakotvení těchto lodí, místa k nakládání a vykládání a vůbec ohledně všech formalit a jakýchkoliv opatření, jakým mohou býti podrobeny lodi, jejich posádky a jich náklad.

Článek 24.

Rovnost lodí československých a jejich nákladů s loďmi italskými nevztahuje se

a) na zvláštní zákony o ochraně domácího loďstva obchodního, pokud se týkají stavby nových lodí nebo vykonávání lodní plavby se zvláštními prémiemi nebo úlevami;

b) na výsady poskytnuté společnostem pro zábavné plavby mořské;

c) na provozování služby přístavní a pobřežní plavby, kteréž jsou vyhraženy loďstvu domácímu;

d) na provozování rybářství.

Článek 25.

Články 21, 22, 23 a 24, pokud jich lze použíti, platí vzájemně pro italské lodi a plavidla v přístavech a vodách vnitrozemských v Československu.

Článek 26.

Národnost lodí každé z Vysokých Smluvních Stran bude zjišťována podle zákonů a ustanovení toho státu, jemuž lodi náležejí.

K průkazu nosnosti lodí budou Vysoké Smluvní Strany uznávati měrné listiny, vydané v souhlasu se zákony onoho z obou států; jemuž lodi náležejí.

Článek 27.

Vláda italská souhlasí s tím, aby vláda československá po předběžné dohodě s ní užívala přístavu terstského jako základního přístavu obchodních lodí, náležejících československým příslušníkům.

Přiznání vlastnosti základního přístavu neosvobozuje dotyčné lodi od zachovávání všeobecných a zvláštních předpisů, které upravují zdržování se lodí v přístavě, ať v pásmech určených k obchodní činnosti, ať v pásmech určených k pobytu lodí při jich opravování, vyzbrojování neb odzbrojování.

Lodi československé, pokud se zdržují v přístavě, budou mimo to povinny zachovati všechny předpisy přístavní policie, jež spadají do příslušnosti úřadů námořních.

Používání přístavních staveb a zařízení v Terstu se strany Československa zůstává upraveno zvláštní úmluvou.

Článek 28.

Příslušníkům každé z Vysokých Smluvních Stran bude volno za týchž podmínek a za tytéž poplatky jako vlastním příslušníkům užívati hlavních silnic a jiných cest, průplavů, splavů, přívozů, mostů a otáčivých mostů, přístavů a přístavišť, označení a osvětlení vody splavné, lodivodů, jeřábů a vah veřejných, skladišť a zařízení na záchranu a uložení lodního nákladu a jiných předmětů, pokud taková zařízení a opatření jsou určena k veřejnému užívání, nechť je spravuje stát neb soukromé osoby.

Kromě zvláštních předpisů o výstražných světlech a majácích neb o lodivodství nebude vybírán žádný poplatek, nepoužije-li se skutečně těchto zařízení a opatření.

Článek 29.

S obyvateli území obou Vysokých Smluvních Stran, s jich zavazadly a jejich zbožím bude na železnicích nakládáno stejným způsobem jak pokud se tkne cen a způsobu dopravy, tak i pokud se tkne lhůt výpravy, daní a poplatků veřejných.

Článek 30.

Vysoké Smluvní Strany budou dbáti toho, aby vzájemná doprava na železnicích, nalézajících se na jich území, byla pokud možno usnadněna a zavazují se, že budou působiti k tomu, aby příslušné správy železniční hleděly uzavříti dohody mezi sebou a se železničními správami států mezi nimi ležících o utvoření přímých tarifů pro dopravu osob, zavazadel a zboží a o vlakových spojeních tak, aby vyhověno bylo požadavkům dopravním.

Článek 31.

Kdykoliv jedna z Vysokých Smluvních Stran by měla uzavříti s třetím státem dohody o svazových tarifech pro železniční dopravy mezi vlastním územím a územím téhož třetího státu přes území druhé Vysoké Smluvní Strany, tato poslední bude povinna spolupůsobiti k utvoření řečených tarifů svazových.

Obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že si vzájemně poskytnou dopravní sazby, jež by na tratích železničních anebo na cestách splavných platily pro dopravy třetího státu; v každém případě, že použijí na dopravu jedné z obou Vysokých Smluvních Stran v transitu po vlastním území sazeb rozumných. československo usnadní nicméně transit potravin italského původu, poskytujíc pro ně nejnižší sazby, jež jsou stanoveny na téže linii a v tomtéž směru vnitřními tarify.

Článek 32.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, aby zabránily šíření se phyloxery, používati při vzájemných dovozech opatření, stanovených mezinárodní úmluvou Bernskou ze dne 3. listopadu 1881 a dodatečným prohlášením ze dne 15. dubna 1889.

Článek 33.

Vysoké Smluvní Strany si vzájemně sdělí veškerá omezení obchodu, stanovená z důvodu zdravotní policie.

Článek 34.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou prováděti mezinárodní úmluvu pařížskou ze dne 20. března 1883 o ochraně průmyslového vlastnictví, revidovanou ve Washingtonu dne 2. června 1911, jakož i každou mezinárodní úmluvu, týkající se jmenovitě patentů na vynálezy, k níž by obě Smluvní Strany přistoupily.

Vysoké Smluvní Strany se dále zavazují, že budou prováděti mezinárodní úmluvu Bernskou ze dne 9. září 1886 o ochraně literárních a uměleckých děl, revidovanou v Berlíně 13. listopadu 1908 a doplněnou dodatečným protokolem podepsaným v Bernu 20. března 1914.

Článek 35.

Obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že zahájí co možná nejdříve jednání, aby byla uzavřena jedna nebo více zvláštních úmluv, jež by zaručovaly dělníkům a jich právním zástupcům jednoho z obou států na území druhého rovné nakládání s vlastními příslušníky ve všem, co se týče provádění zákonů o ochraně práce, pomoci lékařské a nemocniční, sociálním pojištění proti různým nebezpečím, vyučování a svobodě spolčovací i svobodě organisace odborové.

Článek 36.

Vysoké Smluvní Strany poskytují si vzájemně právo jmenovati konsuly ve všech přístavech a ve všech obchodních místech území druhé Vysoké Smluvní Strany, v nichž jsou připuštěni konsulové třetího státu.

Tito konsulové jedné z Vysokých Smluvních Stran budou požívati pod podmínkou vzájemnosti v území druhé veškerých výsad, práv a svobod, jichž požívají a v budoucnosti budou požívati konsulové kterékoli jiné mocnosti.

Pokud se tkne však osvobození od daní přímých, je shoda v tom, že toliko konsulové z povolání budou moci požívati tohoto osvobození, pokud ovšem nejsou poddanými Vysoké Smluvní Strany, v jejímž území mají vykonávati své funkce, a v žádném případě u větší míře než diplomatičtí zástupci Vysokých Smluvních Stran.

Řečeným funkcionářům se dostane od místních úřadů veškeré podpory a přispění, jež se poskytuje anebo jež bude poskytnuto v budoucnosti konsulárním funkcionářům státu, požívajícího nejvyšších výhod, při vydávání námořníků a vojáků, tvořících posádku na lodích jedné ze Smluvních Stran, kteří by sběhli na území druhé.

Článek 37.

Kdykoliv vzniknou mezi Vysokým Smluvními Stranami rozpory o výkladu a provádění ustanovení této smlouvy, rozpory tyto budou urovnány rozhodčím nálezem, požádá-li o to jedna z Vysokých Smluvních Stran.

Pro každou rozepři bude rozhodčí soud složen takto: Obě Vysoké Smluvní Strany budou každá jmenovati jako rozhodčího ze svých státních příslušníků jednu způsobilou osobu a dohodnou se o volbě třetího rozhodčího, příslušníka třetího státu přátelského. Vysoké Smluvní Strany si vyhražují označiti předem pro období, které se stanoví, osobu, jež bude vykonávati v případě sporu funkce třetího rozhodčího.

Článek 38.

Tato smlouva vstoupí v platnost po výměně ratifikačních listin a zůstane platnou do 31. prosince 1925.

V případě, že žádná z Vysokých Smluvních Stran neoznámí 12 měsíců před vypršením svůj úmysl odvolati její účinnost, smlouva zůstane závaznou až do vypršení jednoho roku ode dne, kdy ji jedna nebo druhá z Vysokých Smluvních Stran vypoví.

Článek 39.

Tato smlouva, sepsaná ve dvou exemplářích, jeden v jazyku českém, druhý v jazyku italském, bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Římě co možno nejdříve.

V případě rozporu bude směrodatným text v jazyku italském, jakožto jazyku známém všem plnomocníkům.

Čemuž na vědomí uvedení plnomocníci podepsali tuto smlouvu a přitiskli na ni své pečeti.

V Římě, dne 23. března 1921.

L. S. Zdeněk Fierlinger m. p.

L. S. Zdeněk Fafl m. p.

L. S. Lodovico Luciolli m. p.

L. S. Angelo di Nola m. p.

Závěrečný protokol

připojený k obchodní a plavební smlouvě mezi Československem a Ialií.

Při podpisováni obchodní a plavební smlouvy, uzavřené dnešního dne mezi Československem a Italií, učinili podepsaní plnomocníci následující výhrady a prohlášení, která mají tvořiti nerozdílnou část smlouvy samé.

K článku 3.

živnostenské legitimace budou stanoveny dle vzorce připojeného v příloze A a vystaveny v jazyku československém neb italském s překladem francouzským.

Vysoké Smluvní Strany oznámí si vzájemně úřady pověřené vydáváním legitimací, jakož i předpisy, kterým se musí cestující podříditi při provozování svého obchodu.

Předměty, podléhající celním poplatkům, které budou dovezeny obchodními cestujícími jako vzorky, budou jednou i druhou stranou připuštěny bez cel dovozních a vývozních s podmínkou, že tyto předměty, aniž by byly prodány, budou opět vyvezeny ve lhůtě 12 měsíců a že totožnost předmětů dovezených a opět vyvezených nebude pochybna, ať procházejí ostatně kterýmkoli celním úřadem při svém vývozu.

Zpětný vývoz vzorků musí býti zaručen při vstupu do obou zemí buď složením obnosu celních poplatků neb jistotou.

Po uplynutí předepsaných lhůt obnos cla, podle toho byl-li složen nebo zajištěn, bude ve prospěch státní pokladny súčtován neb z dané jistoty zapraven, nebude-li prokázáno, že v této lhůtě byly vzorky nebo modely opět vyvezeny.

Jestliže před uplynutím předepsané lhůty vzorky nebo modely budou předloženy příslušnému úřadu celnímu za účelem opětného vývozu, celní úřad bude povinen se přesvědčiti, že předměty jemu předložené jsou totožné s těmi, pro něž bylo dáno povolení dovozu. Není-li v tomto směru pochyby, potvrdí celní úřad opětný vývoz a vrátí obnos cla, při dovozu složeného, nebo učiní opatření, potřebná pro uvolnění jistoty.

Od dovozce nebude vyžadováno žádných jiných nákladů, kromě kolkových poplatků za vydání osvědčení neb dovolovacího listu a rovněž za připojení značek, určených k zajištění totožnosti vzorků neb modelů.

K článku 9.

Osvědčení o původu budou moci býti vydávána vlastními úřady místa vývozního, neb odbavujícím úřadem celním buď ve vnitrozemí neb na hranicích, neb příslušnou obchodní a živnostenskou komorou, neb konsulárním agentem, a budou moci býti nahrazeny také fakturami, jestliže to příslušné vlády uznají vhodným.

V pochybných případech vláda dovozní země bude moci žádati, aby průkazy tyto byly ověřovány jejím vlastním agentem konsulárním, pověřeným pravomocí v místě, z něhož zboží bylo odesláno.

K článku 11.

Rozumí se, že svoboda provozování obchodu dovozního, vývozního a průvozního nebude moci býti podrobena jiným omezením než těm, která budou způsobena okamžitými nesnázemi technickými.

K článku 15.

Přirážka, která se platí z piva v sudech neb v láhvích při dovozu do Italie, jakožto ekvivalent vnitřní dávky, bude vybírána podle volby dovozcovy, buď na základě maximálního sacharometrického obsahu 16 stupňů, neb na základě obsahu cukerního a alkoholového, zjištěného dle vzorce, stanoveného společnou dohodou, který má zaručiti vyrovnání mezi přirážkou na piva dovážená a dávkou uvalenou na piva v zemi vyráběná.

V případě, že by se měla přirážka podle žádosti dovozcovy vybírati na základě zjištěného obsahu cukru a alkoholu, budou certifikáty o analyse, vydané v Československu ústavy k tomu zmocněnými, uznány úřady italskými.

Zásilky piva, provázené takovými certifikáty, nebudou podrobovány nové analyse, vyplývá-li z řečených certifikátů, že sacharometrický stupeň mladinky byl zjištěn dle uvedeného vzorce a že bylo šetřeno pravidel o analyse, která budou stanovena společnou dohodou mezi dotyčnými vládami také s ohledem k zájmům zdravotním.

Certifikáty budou vyhotoveny v jazyku italském neb francouzském dle vzoru připojeného v příloze B.

V případě odůvodněné pochybnosti vyhrazuje se italské Celní správě právo přezkoumati analysu piv připuštěných k dovozu na základě certifikátů.

Ústavy zmocněné k vydávání certifikátů, o nichž se mluví v předchozích ustanoveních, budou určeny společnou dohodou mezi příslušnými vládami.

K článku 24.

V každém případě československé lodi budou moci plouti z jednoho do druhého neb více přístavů italských, buď aby tam., složily zcela neb z části svůj náklad z ciziny pocházející, buď aby naložily neb doplnily svůj náklad do ciziny určený.

K článku 31.

§ 1. Vzhledem k dopravám, o nichž se jedná v článku tomto a v článku 30., zůstávají v platnosti závazky, stanovené článkem 3. Sévreské smlouvy ze dne 10. srpna 1920 mezi Italií, Polskem, Rumunskem, Státem S. H. S. a Československem.

§ 2. Slovy "ceny rozumné" míní se ceny takové, aby nepřekážely transitu, t. j. ceny, stanovené na tarifním kilometrovém podkladu, nepřevyšujícím normální podklad, platný pro dopravu téhož zboží v tuzemsku. Pod "potravinami" rozumějí se položky, obsažené v specielních tarifech č. 55 až 56 mezinárodní italské dopravní služby s připojením těchto položek: "sekané zboží uzenářské, med a víno". Mimo to byla učiněna dohoda, aby i "čerstvé květiny" pokud se nakládání při transitu týče, byly na roveň postaveny s "potravinami".

Tento protokol, který bude považován za schválený a potvrzený Vysokými Smluvními Stranami bez další zvláštní ratifikace, pouhou výměnou ratifikačních listin o smlouvě, k níž se vztahují, byl sepsán ve dvou exemplářích, jeden v jazyku českém, druhý v italském.

V případě rozporu bude směrodatným tekst v jazyku italském, jakožto jazyku známém všem plnomocníkům.

V Římě, dne 23. března 1921.

(L. S.) Zdeněk Fierlinger m. p.

(L. S.) Zdeněk Fafl m. p.

(L. S.) Lodovico Luciolli m. p.

(L. S.) Angelo di Nola m. p.

ŽIVNOSTENSKÁ LEGITIMACE

PRO OBCHODNÍ CESTUJÍCÍ.

(razítko)

MAJITEL:

(příjmení a jméno)

(Místo) dne.....................19...

Tímto listem se osvědčuje, že jeho majitel...............................

má (druh továrny nebo obchodního domu) v............pod firmou................

(aneb):

jest obchodním cestujícím ve službě firmy................ v...................

která tam má (označiti továrnu nebo obchodní dům).

Poněvadž majitel tohoto listu zamýšlí vyhledávati zakázky a kupovati zboží na účet výše uvedené firmy, jakož i na účet

této firmy.......................................

těchto firem...................................

osvědčuje se mimo to, že se mají zapravovati předepsané dávky za provozování živnosti

svrchu zmíněné firmy.........................

svrchu zmíněných firem..................... ve zdejším státě.

Popis majitele listu:

Věk...................................

Postava............................

Vlasy:...............................

Zvláštní znamení:............

Poznámka: Dle jednotlivých případů napíše se do formuláře obsahujícího potřebné místo jeden nebo druhý z alternativních odstavců.

K povšimnutí:

Dle platných zákonných ustanovení v území smluvních stran má majitel tohoto listu právo zakázky sbírati a zboží kupovati výhradně jen jako cestující a jen na účet výše uvedené firmy, výše uvedených firem. Může s sebou míti jen vzorky, nikoliv však zboží.

CERTIFIKÁT O ANALYSE

zásilky čsl. piva, určené k dovozu do Italie, vydaný na základě vzorku, vzatého z.......................... dne (datum)............................ a zaslaného na (jméno ústavu)...................................

I.

Údaje pro zjištění totožnosti:

[Tyto údaje, kromě údajů pod č. 5., musí býti vzaty z etikety láhve-vzorku neb z průvodního papíru.]

1. Jméno odesilatelovo..........................................................

2. Místo odeslání...................................................................

3. Jméno a bydliště příjemcovo (toto označení může zůstati též nevyplněno).

4. Pojmenování druhu piva....................................................

5. Patrná znamení pečetí, přitisknutých na láhvi-vzorku a osvědčení, že tyto pečeti byly nalezeny v dobrém stavu...............

6. číslo a jiné značky sklepních sudů, z nichž pivo bylo stočeno......................

II.

Výsledky analyse.

Alkohol v procentech (%) váhy...........................

Výtažek v procentech (%) váhy...........................

Sacharometrické stupně mladinky, z níž bylo pivo vyrobeno, vypočteny dle vzorce:

e = (100 (E + 2,0665 A))/(100 + 1,0665 A), v němž značí:

e: výtažkový obsah mladinky,

E: výtažkový obsah piva v procentech váhy

A: alkoholový obsah piva v procentech váhy.

Přepočteno dle objemu, má mladinka................sacharometrických stupňů [Redukováno dle Brixových tabulek.]. Obsah kyseliny siřičité jest normální.

III.

Důsledek.

Šetření svrchu uvedené, jakož i celková jakost piva vůbec, nedávají příčiny k pochybnostem, že by pivo nebylo vyrobeno výhradně ze sladu, chmele, kvasnic a vody a že by nebylo jeho složení složením normálního piva.

Mimo to se prohlašuje, že pivo neobsahuje glycerinu, kyseliny salicylové, kyseliny borové, kyseliny šťavelové, ani hořkých látek pivu cizích.