Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

2894.

Vládní návrh,

kterým se předkládají ke schválení Národnímu shromáždění:

1. smlouva obchodní a plavební,

2. závěrečný protokol k obchodní a plavební smlouvě s přílohami,

3. dohoda o výsadách a ulehčeních ve prospěch československého provozu v terstském přístavu,

4. úmluva právně-finanční,

5. protokol o stanovení úvěru Italie na účet vlády československé za dodávky válečného materiálu a živin a

6. obchodní úmluva s protokolem; uzavřené dne 23. března 1921 v Římě mezi republikou Československou a královstvím Italským.

Návrh ratifikačního usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:

1. Smlouva obchodní a plavební, a závěrečný protokol k obchodní a plavební smlouvě s přílohami, dohoda o výsadách a ulehčeních ve prospěch československého provozu v terstském přístavu, úmluva právně-finanční, protokol o stanovení úvěru Italie na účet vlády československé za dodávky válečného materiálu a živin a obchodní úmluva s protokolem, uzavřené dne 23. března 1921 v Římě mezi republikou Československou a královstvím Italským, se schvalují.

2. Vládě se ukládá, aby úmluvy tyto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi súčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení těchto úmluv.

Důvodová zpráva.

Rozvoj našich obchodních styků s Italií zápasil dosud s překážkami, spočívajícími jak v celním režimu a úpravě dovozu i vývozu v obou státech, tak i v těžkých nesnázích dopravních. Válkou přerušeny byly smluvní styky Italie se zeměmi bývalého mocnářství Rakousko-Uherského. Následkem toho používá Italie dosud na dovoz našeho zboží sazeb generálního celního tarifu, což jest ovšem velkou nevýhodou pro nás při soutěži se státy, s nimiž Italie má obchodní smlouvy a pro něž užívá tedy svého tarifu smluvního. Podobně ovšem i my. aplikujeme na italské zboží náš autonomní celní tarif.

V úpravě dovozu a vývozu redukovala Italie sice své dovozní a vývozní zákazy, přes to však zůstaly ještě v platnosti některé zákazy dovozu; postihující citelně některé přední druhy našeho vývozního zboží.

Naše dopravní styky s Italií trpěly od počátku zejména neurovnaností dopravy přes nově vzniklé státy, ležící mezi námi a Italií, a nedostatkem dopravního materiálu. Přes to, že poměry dopravní se již značně zlepšily v obou těchto směrech, zbývá ještě dosti nesnází, jež brání pravidelnému rozvoji rychlé a bezpečné dopravní služby mezi oběma státy.

Přes tyto těžké nesnáze v uvedených směrech rozvíjel se náš obchodní styk s Italií zejména v poslední době způsobem, dokazujícím zřejmě důležitost italského trhu pro náš vývoz.

V r. 1919 dle statistiky vydaných dovozních a vývozních povolení byl náš obchod s Italií ještě značně pasivní; obnášelť dovoz z Italie 683,704.016 Kč a vývoz pouze 211,119.812 Kč, takže pasivum naší obchodní bilance s Italií obnášelo v tomto roce 472,584.204 Kč. Veliké toto pasivum vysvětluje se v prvé řadě velikou naší potřebou jak surovin, tak polotovarů a hotového zboží po ukončení války. V prvním pololetí tohoto roku stála Italie s 13,03% našeho dovozu na 4. místě mezi našimi dovozními státy a s 2902% na 6. místě v našem vývozu. V druhém pololetí pak činil dovoz z Italie 11,78% našeho dovozu a vývoz do Italie 4,31 % našeho vývozu. V dovozu stála Italie v 2. pololetí 1919 na třetím místě, ve vývozu osmém.

V roce 190, kdy první potřeba dovozu byla již ukoj ena " změnil se obraz našich obchodních styk °u s Italií v náš prospěch. Za prvních 3/g, tohoto roku dovezli jsme z Italie dle statistiky skutečně provedeného dovozu a vývozu zjišťovaného teprve od počátku roku 1920 396.778,01 q a 27.638 kusů různého zboží; vývoz naproti tomu dosáhl výše 1,315.924,04 q a 629 kusů různého zboží. Náš vývoz do Italie převyšoval tedy o celých 919.146 q ns dovoz z Italie. V dovoze stála Italie s pouhým 0,99% teprve na osmém místě, kdežto ve vývozu s 2% byla na místě pátém. Hodnota našeho dovozu a vývozu není ještě zjištěna, ježto není ještě ustavena komise k určování hodnot vývozního a dovozního zboží. Použijeme-li však italské statistiky z roku 1920, naskýtá se nám týž obraz i v hodnotě dovozu a vývozu. Dle této statistiky dovezla Italie z Československé republiky do konce října 1920 zboží za 158,403.492 lir, kdežto vývoz italský k nám za stejnou dobu obnášel pouze 68,871.812 lir. Dosáhlo tedy italské pasivum resp. naše aktivum za prvních 10 měsíců minulého roku značné výše 89,531.680 lir, čili náš vývoz do Italie byl svou hodnotou více ne dvakráte větší jako náš dovoz.

Dle dosavadního vývoje našeho zahraničního obchodu lze doufati, že tento: směr v našich stycích s Italií se nezmění.

Tyto stále rostoucí obchodní styky s Italií činily smluvní úpravu celního režimu, dovozních a vývozních zákazů i otázek dopravních přímo nezbytnou a čím dále naléhavější. V souvislosti s tím bylo nutno také určitěji upraviti otázku naší dopravy přes Terst, jenž se stal sice italským přístavem, pro nějž neplatí již zvláštní režim, jímž jej podporovalo bývalé mocnářství, ale jenž podržel do velké míry svou důležitost jak pro náš dovoz, tak i zejména pro náš vývoz do zemí středomořských a balkánských, jižního Ruska a Orientu.

Vedle otázek obchodně-politických a dopravních jest zde řada otázek právně finančních vzniklých následkem války i v důsledku mírových smluv, jež rovněž musely býti nezbytně upravený vzájemnou dohodou obou států; sem náleží také otázka našeho dluhu Italii za výzbroj a zásobování našeho vojska a za postoupené potraviny.

Celý tento komplex otázek byl předmětem posledního jednání s Italií, jež bylo do velké míry pokračováním a dokončením dřívějších jednání vedených už v r. 1920 v Terstu a v Št. Hradci. Smluvní jednání v Římě bylo započato dne 9. února a zakončeno dne 23. března t. r. uzavřením hlavních úmluv: 1: Smlouvy obchodní a plavební, 2. úmluvy o podpoře čsl. obchodu v terstském přístavu, 3. úmluvy právně finanční, 4. dohody o stanovení našeho dluhu, 5. obchodní úmluvy.

V oboru obchodně politickém oddělen byl obor všeobecných otázek, jež mohou býti předmětem trvalejší úpravy, od otázky přechodné úpravy dovozu a vývozu. První otázky tvoří obsah obchodní a plavební smlouvy, druhé pak otázky jsou upraveny zvláštní obchodní úmluvou mající ráz administrativní.

Obchodní a plavební smlouva omezující se na otázky všeobecného rázu a trvalejší povahy byla uzavřena na dobu do konce roku 1925, aby tím získána byla potřebná stabilita pro vývoj vzájemných obchodních styků.

Smlouva stanoví předem všeobecné zásady vzájemné svobody v provozování obchodu a živností na základě principu parity, svobody nabývání a držby statků movitých i nemovitých, svobody cestování za obchodem spolu se zásadami o nakládání se vzorky; svobodné návštěvy trhů a veletrhů, svobody v obchodním jednání i volného přístupu k soudu, vzájemné uznání společností dle práva obchodního i občanského a osvobození příslušníků druhého státu od vojenské služby a vojenských břemen i od závazných veřejných funkcí.

Nejdůležitější součástkou obchodní a plavební smlouvy jsou ustanovení o celním režimu. Smlouvou byla pro oba státy přijata vzájemně zásada nejvyšších výhod s vyhražením možnosti pro obě strany, upustiti od tohoto režimu, kdyby smluvní strany přestaly vůbec aplikovati tento princip ve své obchodní a celní politice.

Italie poskytuje smluvním státům na základě doložky o nejvyšších výhodách smluvní tarif vyplývající z obchodních smluv Italie s Brasilií, Francií, Japonskem, Rumunskem, Řeckem, Srbskem, Španělskem a Švýcarskem; starých smluv s Rakousko-Uherskem a Německem, zrušených válkou, Italie ovšem již neaplikuje.S naší strany zásada nejvyšších výhod zahrnuje celní výhody; jak jsme je dosavadními smlouvami poskytli státu S. H. S. a Švýcarsku. Jistá nevýhoda, spočívající v tom, že ltalie neaplikuje starých zrušených smluv s bývalými centrálními mocnostmi, nemohla býti tentokráte vyvážena zvláštními celními slevami, ježto - připravujíce v nejbližší době nezbytnou revisi celního tarifu - nemohli jsme jednati o úpravě jednotlivých položek a vázati tak navzájem náš dosavadní, dnes nedostačující celní tarif; bylo tedy nutno spokojiti se až do revise celního tarifu s nejpříznivějším režimem, který dnes Italie poskytuje svým smluvním státům, což nám ovšem zachovává s druhé strany naprostou volnost v úpravě celního režimu našeho v mezích zásady nejvyšších výhod. Budou tedy platiti pro nás dle smlouvy všechny celní slevy, jež Italie poskytla neb poskytne kterémukoli jinému státu. K těmto celním sazbám Italie přiráží podobně jako my ažiovou přirážku, která byla dříve vyměřena v procentech celní sazby, naposled ve výši 300%, a jež se od 1. dubna stanoví dle průměru kursu italské liry v Novém Yorku neb římského kursu na Londýn a Nový York denně resp. při clech pod 100 lir vždy na 14 dní.

Vedle této zásadní otázky obsahuje obchodní smlouva v oboru celního režimu obvyklá všeobecná ustanovení o možnosti požadovati osvědčení původu; vymezení práva všeobecných zákazů dovozu a vývozu v určitých případech v dobách normálních s výhradou práva upravovati dovoz a vývoz zákazy v dnešní přechodné době, dále výhradu zvláštních ustanovení pro monopoly, obchod se zbraněmi a střelivem a horní koncese, stanoví zásadu svobodného transitu a obsahuje zásadní ustanovení o bezcelním záznamném řízení, o aplikování vnitřních dávek na dovoz, o nakládání se zbožím vyrobeným v zušlechťovacím řízení, o zvláštní kontrole výrobků z drahých kovů a o součinnosti obou států při stíhání celních a monopolních přestupků. V oboru dopravním jedná smlouva jednak o dopravě lodní; jednak o dopravě železniční a používání pozemních a vodních komunikací.

V oboru plavebním upravuje smlouva otázku nacionalisování lodí, náležejících jednomu ze smluvních států, stanoví vzájemné právo volné plavby a zaručuje československým lodím osvobození od poplatků plavebních a přístavních v určitých výjimečných případech, obvyklou pomoc při ztroskotání a poškození, volnost dopravy zboží a stejné nakládání v tomto směru i stran používání italských přístavů jako s italskými loďmi, s určitými obvyklými výjimkami, to vše s právem vzájemnosti, pokud tato ustanovení budou praktická pro italské lodi v našich přístavech a vodách; zároveň stanoví smlouva zásady pro zjišťování národnosti lodí a tonáže. Kromě toho dává italská vláda svůj souhlas k užívání terstského přístavu jako základního přístavu pro československé lodi; o použití přístavních staveb a zařízení uzavřena byla zvláštní dohoda.

Pro používání pozemních i vodních komunikací předpisuje smlouva stejné nakládání jako vlastními příslušníky.

V železniční dopravě platí zásada stejného nakládání s obyvateli obou států, jich zavazadly a zbožím. Obě strany se zavazují usnadniti vzájemnou železniční dopravu zejména působením k tomu, aby stanoveny byly přímé tarify a vlaková spojení a spolupůsobením pro utvoření svazových tarifů s třetími státy. Pro sazby dopravní stanovena jest zásada nejvyšších výhod a používání rozumných sazeb pro vzájemný transit. O ochraně proti phyloxeře platí ustanovení mezinárodní konvence bernské; všechna omezení dopravy z důvodů zdravotní policie musí býti druhému státu oznamována.

Konečně obsahuje obchodní a plavební smlouva ustanovení o aplikování mezinárodních konvencí o ochraně průmyslového vlastnictví a ochraně děl literárních a uměleckých, závazek uzavříti zvláštní dohody o stejném nakládání s dělnictvem, ustanovení o právu jmenovati konsuly a jich výsadách a právech a konečně ustanovení o rozhodování eventuelních sporů o interpretaci smlouvy rozhodčím výrokem: Smlouva platící do konce 1925 jest vypověditelná 12 měsíců před vypršením s možností automatické prolongace až do uplynutí jednoho roku po výpovědi.

V závěrečném protokolu stanoveny jsou některé detaily k ustanovením obchodní a plavební smlouvy rázu více technického.

V úmluvě o výsadách a ulehčeních ve prospěch československého provozu v terstském přístavu je s jistými změnami obnovena smlouva z 23. srpna 1919 o postoupení nájmem hangaru 55 s přilehlým volným prostorem československé vládě k užívání na 2 roky s možností automatického prolongování, k účelu dočasného uložení zboží, určeného do Československa neb vyváženého přes Terst z Československa za podmínek a modalit úmluvou stanovených. Pro používání přístavních zařízení a přístavní služby platí nejpříznivější podmínky a stejné zacházení jako s italskými příslušníky. Ve všech otázkách, týkajících se československého obchodu, jedná při provádění této smlouvy za Československo generální konsulát v Terstu. V hangar u 55 bude zřízen československý celní úřad.

Právně finanční úmluva stanoví předem zásady pro vyrovnání pohledávek a dluhů, znějících na staré K rakousko-uherské.

Úmluva uznává paritu pohledávek a dluhů uzavřených ve stejné době mezi stejnými osobami.

Dluhy a pohledávky vzniklé před příměřím ve Villa Giusti 3. listopadu 1918 mezi osobami sídlícími na území československém se strany jedné a na území nových provincií italských se strany druhé dlužno platiti v. hodnotě odpovídající hodnotě rakousko-uherské koruny v době převratu vyjádřené v lirách italských (analogie čl. 271 mírové smlouvy St. Germainské). Jelikož československá koruna na bursách italských dosud znamenána není, bylo nutno voliti kurs bursy ženevské.

Dluhy a pohledávky vzniklé po 3. listopadu 1918 budou vyrovnány v korunách československých, jelikož v době vzniku pohledávky obě strany musily již počítati se znehodnocením rakouskouherské koruny následkem rozpadnutí se bývalého mocnářství Rakousko-uherského.

Jelikož italské zákonodárství starých provincií nemohlo upravovati placení dluhů a pohledávek znějících na straně koruny rakousko-uherské měny cizí v těchto územích, byl pro dluhy a pohledávky mezi osobami sídlícími na území starých provincií italských se strany jedné a na území československém s strany druhé uznán zákonný stav platný v Československé republice.

Pojem osob sídlících jest převzat ze smluv mírových (čl. 248. mírové smlouvy St. Germainské).

Vzhledem k zvláštnímu poměru smluv pojišťovacích bude nutno upraviti tyto vztahy smlouvou zvláštní.

Vztahy upravené již mírovou smlouvou (čl. 248. mírové smlouvy St. Germainské a obdobné články ostatních smluv mírových) tato úmluva ponechává nedotčeny.

Lhůta příročí pro válečné poškozence k placení zmíněných dluhů jest omezena na šest měsíců od nabytí účinnosti této úmluvy.

Článek 3, odpovídá z části článku 2. smlouvy mezi sukcesními státy podepsané v Sévres 1. srpna 1920; zaručuje navrácení majetku československých příslušníků sekvestrovaného na území italském a zaručuje navrácení majetku příslušníků obou smluvních stran odvlečeného orgány zejména vojenskými bývalého mocnářství Rakousko-uherského. Aby nároky na náhradu škod vzniklých tímto navrácením mohly býti účinně uplatňovány oproti státům dříve nepřátelským, zaručují si obě strany smluvní vzájemnou podporu při jich uplatňování.

Ustanovení článku 249. mírové smlouvy St. Germainské bod B. odst. 3. a obdobných článků ostatních smluv mírových rozšiřuje se též na osoby, které nabyly československého státního občanství opcí, a prodlužuje lhůtu zmíněného článku a odstavce mírové smlouvy St. Germainské pro prokázání státního občanství za účelem desekvestrace o 3 měsíce od nabytí účinnosti této úmluvy.

Postup desekvestrační jest úmluvou zjednodušen.

Úmluva stvrzuje dále platnost článku 75. mírové smlouvy St. Germainské a obdobného článku mírové smlouvy Trianonské.

Jelikož společnosti italské připuštěním se strany vlády rakouské neb uherské nabyly práva provozovati obchody na celém území rakouském neb uherském, aniž by byly zapsány na území republiky Československé, jest za účelem evidence těchto společností nutno, aby společnosti ty žádaly znovu o připuštění k obchodování.

Rozhodnutím smíšeného rozhodčího soudu dle dílu X. oddělení VI.,mírové smlouvy St. Germainské (tedy rozhodčího soudu československo-rakouského neb italsko-rakouského) a dle obdobných částí ostatních smluv mírových přiznává se vykonavatelnost na území smluvní strany na soudě rozhodčím nezúčastněné, (tedy území italském neb československém).

Úmluva upravuje prozatímně až do uzavření zvláštní úmluvy otázky vzniklé vydáním zákona československého o dávce z majetku a přírůstků.

Příslušníkům obou smluvních stran zaručena jest navzájem účast na svěřenstvích do doby, do které svěřenství budou zákonodárstvím ponechána v platnosti.

Spory vzniklé z výkladu neb aplikace budou předloženy rozhodčímu soudu ustanovenému na základě dohody obou smluvních stran k rozhodnutí.

Protokol o stanovení úvěr u Italie na účet vlády československé za dodávky válečného materiálu a živin stanoví zásady pro určení našeho dluhu italské vládě za dodaný válečný materiál, zásobování, výzbroj, výstroj a vyplacené požitky i náklady na utvoření československého vojska ve vojsku italském a československých praporů po příměří, jakož i za potraviny. Celkový dluh bude stanoven nejdéle do 30. června 1921 smíšenou komisí, do 4 měsíců pak uzavře se dohoda o době a způsobu placení; a to buď hotově neb ve zboží; zárukou dluhu budou neprodejné pokladniční poukázky naší vládou vydané; úroky z dluhu se počítají od 1. ledna 1922, kterýmž dnem také italská vláda otevře československé vládě běžný účet pro provedení těchto ustanovení.

Obchodní úmluva, uzavřená toliko pro krátkou dobu přechodnou, pozbude významu po uvolnění dnešního vázaného hospodářství poválečného. Do té doby slouží k tomu, aby umožnila některým našim výrobkům přístup na trh italský, alespoň v rámci stanovených kontingentů.

Ač je tato úmluva povahy administrativní, ježto její obsah nepřesahuje obor pravomoci úřadu pro zahraniční obchod, formálně není uzavřena pouze mezi zástupci súčastněných ministerstev, ale mezi hlavami obou, států, stejně, jako předchozí smlouvy, s ní současně projednané. Z toho důvodu jest předkládána spolu s ostatními smlouvami ke schválení.

V ostatním poukazuje vláda přímo k ustanovením úmluv.

Po stránce formální vláda navrhuje:

Jelikož královský italský dekret ze dne 9. června 1921, č. 806, uveřejněný v úředním listě č. 153 ze dne 30. června 1921, dle kterého vstoupila v Italii dnem 1. července 1921 v platnost nová celní sazba italská, která, pokud nebude schválena smlouva obchodní a plavební zaručující československé republice zásadou nejvyšších výhod v celním režimu nižší celní sazby, zvýšením dovozního cla vylučuje konkurenční schopnost československých výrobků v Italii, činí dovoz jejich do Italie nemožným a ohrožuje povážlivě československý průmysl a obchod, budiž předloha tato podle § 55 jednacího řádu obou sněmoven schválena ve zkráceném řízeni ve lhůtě 5 dnů. Zároveň připojuje se přání, aby předloha tato byla předložena poslaneckou sněmovnou výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu a senátem výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému s tím, aby podal o ní zprávu do tří dnů.

Úmluvy předkládají se ve zvláštních exemplářích.

V Praze, dne 16. července 1921.

Obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím italským.

President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král italský prodchnuti přáním, aby utužovali vždy více obchodní styky mezi oběma státy, rozhodli se uzavříti obchodní a plavební smlouvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky:

President republiky Československé

pány:

Zdeňka Fierlingera,

přednostu obchodního oddělení ministerstva zahraničních věcí,

Zdeňka Fafla,

přednostu oddělení pro románské země úřadu pro zahraniční obchod.

Jeho Veličenstvo král italský

pány:

Ludovico Luciolli,

generálního ředitele cel a nepřímých daní,

Angelo di Nola,

generálního ředitele obchodu,

kteříž, vyměnivše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:

Článek 1.

Mezi příslušníky obou Vysokých Smluvních Stran bude úplná a naprostá svoboda obchodu a plavby a budou se moci usazovati svobodně na území druhé Vysoké Smluvní Strany.

Příslušníci italští v Československu a příslušníci českoslovenští v Italii, usadí-li se v přístavech, městech nebo v jakémkoliv místě jmenovaných území trvale neb dočasně, nebudou podrobeni z důvodu svého obchodu nebo své živnosti jiným neb vyšším daním, poplatkům, taxám neb dávkám ať jakkoli pojmenovaným, než jsou podrobeni příslušníci vlastní, a práv, výsad, osvobození, immunit, jakož i jakýchkoli jiných výhod, jichž budou požívati příslušníci jedné z Vysokých Smluvních Stran v obchodu a živnosti, budou stejně požívati i příslušníci druhé Vysoké Smluvní Strany.

Ustanoveními tohoto článku neruší se nikterak zákony, nařízení a zvláštní opatření, týkající se obchodu, živnosti a policie, která platí na území každé z obou Vysokých Smluvních Stran a jimž jsou podřízeni i příslušníci kteréhokoliv jiného státu.

Zásady, že příslušníci druhé Strany, kteří provozují živnost neb obchod, budou, pokud jde o placení daní, postaveni úplně na roveň s příslušníky vlastními, bude užito stejně, pokud jde o stanovy korporací nebo jiné místní předpisy, v místech, kde snad ještě platí. Této zásady však bude moci býti použito jen tehdy, budou-li splněny veškeré podmínky, vyžadované zákony každé z Vysokých Smluvních Stran k oprávnění provozovati živnost.

Článek 2.

Italové v Československu a Čechoslováci v Italii budou míti vzájemně právo nabývati a držeti statky všeho druhu i povahy, movité i nemovité, a budou jimi moci svobodně nakládati koupí, prodejem, darováním, směnou, svatebními smlouvami, posledním pořízením, posloupností ab intestato nebo jakýmkoliv jiným způsobem za týchž podmínek jako vlastní příslušníci, aniž budou platiti daně, dávky a poplatky jiné neb vyšší, než kterým budou podle zákona podrobeni příslušníci vlastního státu.

Zůstávají však v platnosti, pokud jde o nabývání, držení a užívání nemovitostí, výjimky a omezení, stanovená pro cizí občany zákonodárstvím obou Vysokých Smluvních Stran z důvodu bezpečnosti státní.

Článek 3.

Obchodníci, továrníci a jiní živnostnici jedné z obou Vysokých Smluvních Stran, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace, vydané úřadem své země, že ve státu svého bydliště jsou oprávněni provozovati svůj obchod neb svou živnost a že tam platí zákonné daně a poplatky, budou míti právo buď osobně neb cestujícími ve svých službách uzavírati koupě zboží na území druhé Vysoké Smluvní Strany u obchodníků neb ve veřejných prodejnách neb u výrobců tohoto zboží. Budou také moci přijímati zakázky i podle vzorků u obchodníků neb jiných osob, které ve své živnosti používají zboží nabízeného druhu. Ani v jednom ani v druhém případě nebudou povinni z toho důvodu platiti zvláštních vyšších poplatků, než jaké jsou povinni platiti vlastní příslušníci neb příslušníci státu, požívajícího nejvyšších výhod v tomto směru. Při provozování své činnosti na území druhé Vysoké Smluvní Strany budou požívati se strany veřejné správy a veřejných úřadů stejného nakládání jako vlastní příslušníci.

Živnostníci (obchodní cestující), opatření živnostenskou legitimací, jsou oprávněni míti s sebou vzorky, nikoliv však zboží.

Předcházející ustanovení neplatí pro podomní živnosti, ani pro podomní obchod, ani pro vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani obchodu ani živnosti.

Článek 4.

S příslušníky obou Vysokých Smluvních Stran bude zacházeno jako s vlastními příslušníky, když se ubírají z území jedné Vysoké Smluvní Strany na území druhé k návštěvě veletrhů a trhů, aby tam provozovali svůj obchod a odbývali své výrobky a nebudou podrobeni vyšším dávkám, než se vybírají Vysokými Smluvními Stranami od vlastních příslušníků.

Článek 5.

Italové v Československu a Čechoslováci v Italii budou míti úplnou svobodu spravovati své záležitosti jako vlastní příslušníci buď osobně nebo skrze prostředníky jimi zvolené, aniž budou povinni platiti odměny neb náhrady agentům, komisionářům atd., jichž nehodlají použíti, a aniž budou v tomto směru podrobeni jiným omezením, než jsou stanovena všeobecnými zákony dotyčného státu.

Budou moci naprosto svobodně si počínati, jako vlastní příslušníci při svých nákupech a při svých prodejích, při stanovení cen kteréhokoli předmětu obchodu a ve svém obchodním jednání vůbec, šetříce však státních celních zákonů a podrobujíce se státním monopolům.

Rovněž budou míti volný a snadný přístup k soudům všech stolic a vší jurisdikce k uplatnění svých práv a k své obhajobě. K tomu cíli budou moci užívati advokátů, notářů a zástupců, jež budou pokládati za vhodné k hájení svých zájmů a budou požívati vůbec ve věcech soudních těchže práv a výsad, jež jsou nebo budou příště přiznány vlastním občanům.

Článek 6.

Společnostem podle obchodního a občanského práva, včetně veřejných a soukromých pojišťoven, usídleným na území jedné z Vysokých Smluvních Stran a pravoplatně ustaveným podle příslušných zákonů, bude přiznána za podmínek a s výhradou omezení stanovených předpisy, platícími v území Vysokých Smluvních Stran, s podmínkou vzájemnosti, právní existence na území druhé stran a budou moci vykonávati tam veškerá práva včetně práva domáhati se svých práv před soudy podle platných zákonů a nařízení buď za účelem zahájení procesu neb za účelem obhajoby.

Společnosti tyto budou požívati ve všech případech na území druhé Vysoké Smluvní Strany týchž práv, která jsou neb budou přiznána podobným společnostem kteréhokoliv jiného státu.

Článek 7.

Příslušníci obou Vysokých Smluvních Stran budou osvobozeni na území druhé Vysoké Smluvní Strany od jakékoli vojenské služby pozemní neb námořní v řadovém vojsku neb v milici. Rovněž budou osvobozeni od každé závazné veřejné funkce, ať soudní, ať správní neb samosprávné, od ubytování vojska, od každé dávky válečné; od každé rekvisice neb vojenského plnění jakéhokoli druhu, s výjimkou břemen vyplývajících z držby neb nájmu nemovitostí a s výjimkou plnění a rekvisice vojenských, stíhajících stejně všechny příslušníky státu jakožto nájemce neb vlastníky nemovitostí.

Nebudou moci býti podrobeni ani osobně ani z důvodů svého majetku movitého neb nemovitého jiným povinnostem, náhradám, dávkám neb daním, než jakým budou podrobeni vlastní příslušníci.

Článek 8.

Pokud jde o výši záruky a vybírání dovozních a vývozních cel, včetně přirážek, přirážkových koeficientů neb zvýšení, jichž tato cla jsou neb budou předmětem, jakož i pokud jde o průvoz, zpětný vývoz, uložení ve skladišti a o formality celní, o překládání zboží a vůbec ve všem, co se týče provozování obchodu a živnosti, obě Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že poskytnou druhé straně veškeré výhody a svobody, jež jedna z nich poskytla neb poskytne některé třetí mocnosti.

Podle této zásady zemské plodiny a průmyslové výrobky italské, které budou dováženy do Československé republiky, a zemské plodiny a průmyslové výrobky československé, dovážené do Italie, určené buď k spotřebě nebo k uložení ve skladišti, zpětnému vývozu nebo průvozu, budou podrobeny témuž nakládání a nebudou podléhati ani vyšším ani jiným clům, než jakým jsou podrobeny výrobky státu, požívajícího v tomto směru nejvyšších výhod.

Strany se shodují v tom, že tato ustanovení nevztahují se na zvláštní výhody, jež jsou nebo budou později přiznány státům sousedním k úlevě pohraničního styku.

Rovněž jest shoda o tom, že pokud jde o výši dovozních cel, bude přiznané nakládání podle zásady nejvyšších výhod ve smyslu tohoto článku vzájemně závazné mezi oběma Vysokými Smluvními Stranami pouze potud, pokud poskytnou takovéto nakládání kterékoli třetí mocnosti. Ona z obou Vysokých Smluvních Stran, jež by nepřiznala v dovozních clech nakládání podle nejvyšších výhod bez podmínek neb náhrady žádnému jinému státu, múze upustiti od užívání této zásady i vůči druhé straně, oznámí-li to dva měsíce předem. V tomto případě závazek používati zásady nejvyšších výhod pomine také pro druhou Vysokou Smluvní Stranu.

Článek 9.

Dovozci zboží italského původu do Československé republiky a dovozci zboží československého původu do Italie budou zpravidla vzájemně osvobozeni od závazku předkládati osvědčení o původu. Nicméně předkládání osvědčení o původu bude moci býti výjimečně požadováno jednou z Vysokých Smluvních Stran, jestliže by zavedla diferenční cla podle původu zboží a jestliže by dle všeobecné situace, jak co do cel, tak co do podmínek dopravních, bylo pravděpodobno, že by bylo dováženo z území druhé Vysoké Smluvní Strany zboží pocházející z třetího státu, jenž v daném případě byl by vyloučen z výhodnějšího nakládání.

Článek 10.

Majíce na zřeteli mimořádné poměry mezinárodního obchodního styku, vyhražují si vlády Vysokých smluvních Stran pro dobu trvání těchto poměrů možnost upravovati dovoz a vývoz zboží zákazy neb omezeními, úměrnými zvláštním potřebám ochrany hospodářských a finančních zájmů státu.

Přes to je shoda v tom, že těchto zákazů, pokud se z nich výslovně nečiní výjimka zvláštní úmluvou, má býti používáno od každé Vysoké Smluvní Strany vůči druhé za podmínek a způsobem nejvýhodnějším.

Jestliže by jedna z obou Vysokých Smluvních stran zavedla nové zákazy dovozní neb vývozní, bude zkoumána možnost povoliti výjimky na žádost druhé Vysoké Smluvní Strany takovým způsoben, aby co možná nejméně byly dotčeny obchodní vztahy mezi oběma zeměmi.

Článek 11.

Ode dne, kdy vlády obou Vysokých Smluvních Stran ve společné dohodě vzájemně prohlásí, že se vzdávají možnosti v předcházejícím článku uvedené. Vysoké Smluvní Strany zůstávají zavázány učiniti překážek žádným, způsobem vzájemnému obchodu obou zemí zákazy dovozními, vývozními a průvozními. Výjimky z tohoto pravidla, pokud jich může býti použito na veškeré země neb na země, nalézající se ve stejných poměrech, mohou býti stanoveny pouze v těchto případech:

1. Ve výjimečných poměrech se zřetelem na válečná opatření;

2. z důvodů veřejné bezpečnosti;

3. pokud jde o státní monopoly již platné, nebo které budou teprve zavedeny;

4. pokud jde o použití na cizí zboží zákazů a omezení, stanovených vnitřními předpisy vzhledem k vnitřní výrobě podobného zboží nebo vzhledem k prodeji nebo dopravě v tuzemsku podobného zboží tuzemské výroby;

5. z ohledů zdravotní policie a se zřetelem na ochranu užitkových zvířat a rostlin proti nemocem, škodlivému hmyzu a škodlivým příživníkům a především v zájmu veřejného zdravotnictví a v souhlase s mezinárodními zásadami přijatými v tomto směru.

Pokud běží o podrobná ustanovení, jakož i živočišné suroviny a o předměty, jimiž se nákaza může přenášeti, vyhražují si vlády obou Vysokých Smluvních Stran uzavříti zvláštní úmluvu.

Článek 12.

Režim státních monopolů jakož i obchod válečnými zbraněmi a střelivem a rovněž horní koncese podléhají dále zákonům a příslušným ustanovením Vysokých Smluvních Stran.

Článek 13.

Zboží všeho druhu, jež přichází z území nebo do území jedné z obou Vysokých Smluvních Stran, bude vzájemně osvobozeno na území druhé Vysoké Smluvní Strany od veškerých průvozních cel, ať je prováženo přímo nebo ať za průvozu má býti vyloženo, uloženo do skladiště a opět naloženo. Toto zboží bude v každém případě požívati nejpříznivějšího nakládání, poskytnutého kterékoli třetí mocnosti.

Toto ustanovení nečiní újmy větším výhodám a větším zárukám, stanoveným článkem 19. smlouvy, uzavřené mezi Československem a Čelnými Mocnostmi Spojenými a Sdruženými dne 10. září 1919.

Článek 14.

Aby byl usnadněn zvláštní obchodní styk, jenž se rozvinul mezi územími obou Vysokých Smluvních Stran, budou připuštěny k dovozu i vyváženy od obou Vysokých Smluvních Stran se závazkem, že budou vráceny, s dočasným osvobozením od dovozních a vývozních cel a v souhlase s úpravou, stanovenou ve společné dohodě od Vysokých Smluvních Stran, tyto předměty:

a) Veškeré zboží, s výjimkou potravin, které z volného obchodu na území jedné z Vysokých Smluvních Stran bude zasláno na veletrhy a trhy na území druhé Vysoké Smluvní Strany, aby tam bylo uloženo ve skladech neb skladištích celních, jakož i vzorky dovážené vzájemně od obchodních cestujících firem československých a italských s podmínkou, že veškeré toto zboží i tyto vzorky, nebudou-li prodány, budou zpět vyvezeny do země původu ve lhůtě předem stanovené.

b) Pytle všeho druhu prázdné, označené a již upotřebené, jakož i prázdné a označené sudy, jež jsou dováženy z území druhé Vysoké Smluvní Strany, aby byly opět naplněné vyvezeny, nebo které se zpět, dovážejí, když byly před tím plné vyvezeny.

c) Předměty určené ke správce. Totožnost zboží vyváženého a zpět dováženého musí býti dokázána a příslušné úřady budou míti k tomu cíli právo tyto předměty opatřiti na náklad interesované strany zvláštními známkami.

Článek 15.

Vnitřní dávky z výroby, zhotovení neb spotřeby, které postihují nebo budou postihovati výrobky tuzemské buď na účet státu, neb na prospěch správ obecních a korporací, nebudou moci postihnouti pod žádnou záminkou ani ve vyšší výměře ani obtížnějším způsobem podobné výrobky, pocházející z území druhé Vysoké Smluvní Strany.

Jestliže jedna z Vysokých Smluvních Stran by považovala za nutné zavésti novou dávku akcizovou neb spotřební, nebo přirážku k dani na některý předmět tuzemské výroby neb zhotovení, podobný předmět cizí bude moci být ihned zatížen při dovozu stejnou dávkou.

Článek 16.

Se zbožím, vyrobeným v zušlechťovacím řízení na území jedné z Vysokých Smluvních Stran, bude od druhé Vysoké Smluvní Strany nakládáno jako se zbožím, pocházejícím z volného obchodu téže Vysoké Smluvní Strany.

Článek 17.

Zlatnické a klenotnické zboží ze zlata, stříbra, platiny neb z jiných drahých kovů, dovážené z území jedné z Vysokých Smluvních Stran, může býti podrobeno na území strany druhé závaznému neb fakultativnímu kontrolnímu režimu, jak je stanoven zákonem dotyčného státu pro podobné zboží tuzemské výroby.