Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Rozpočtový výbor usnesl se postupně na návrh zpravodaje vrátiti tyto přípisy i s přílohami s poukazem, že jest třeba tyto návrhy dříve rozdati tiskem ve sněmovně.

Předsednictvo poslanecké sněmovny vyžádalo si o. této záležitosti dobrozdání ústavního výboru tímto přípisem:

Národní shromáždění republiky československé.

Poslanecká sněmovna.

Čís. 2148.

Předsednictvo.

V Praze dne 20. července 1921.

Výboru ústavnímu poslanecké sněmovny N. S. R. Č.

Poslanecké sněmovně předloženo bylo vládou několik žádostí za překročení státního rozpočtu na rok 1921 v té formě, že na základě usnesení ministerské rady příslušné resortní ministerstvo žádalo za souhlas Národního shromáždění k úhradě výloh v rozpočtu uvedených a virementem neuhraditelných.

První případ byla žádost předsednictva ministerské rady jako poukazovacího úřadu za souhlas se zvýšením dotace Nejvyššího správního soudu, která byla pod č. t. 1564 poslaneckou sněmovnou a po ní též senátem příznivě vyřízena.

Další žádosti toho druhu došly od ministerstva spravedlnosti stran zvýšení položky: výpomoci a odměny za více práce soudců a státních zástupců, a dále stran úhrady příspěvku na náklady společnosti národů v r. 1921. Tyto žádosti byly přikázány výboru rozpočtovému, který se však usnesl přípisy vrátiti s poukazem, že je třeba tyto vládní návrhy jako tisk rozdati ve sněmovně. Postup, který byl zachován při č. t. 1564, byl ve výboru rozpočtovém o značen za protiústavní.

Když předsednictva obou sněmoven pro potřebu rozšíření sněmovních místností, pro netušenou drahotu tisku a zvýšení poslaneckých platů byla nucena rovněž domáhati se svolení Národního shromáždění k překročení úhradových položek svého rozpočtu, jednala ve své schůzi dne 24. června 1921 také o otázce formálního postupu a výkladu jednacího řádu vzhledem k ustanovením čl. III., shledala postup, který byl zvolen v případě tisku č. 1564, zcela korektním, a předložila jako úřad, který podle § 9 jedn. řádu poukazuj správní vydání sněmovny, své návrhy na překročení rozpočtu sněmovního výboru rozpočtovému poslanecké sněmovny.

Předsednictvo zvolilo tento postup po informacích, které si opatřilo stran výkladu finančního zákona a ústavy u ministerstva financí, vnitra a předsednictva ministerské rady na základě této úvahy.

Schvalování rozpočtu státního, jakkoli děje se ve formě zákona (finančního, resp. rozpočtového — § 41 úst. list.), nepovažuje panující mínění za akt zákonodárný, nýbrž za akt správní. Přes to nutno, vzhledem ke zmíněnému výslovnému ustanovení ústavní listiny, tuto formu ve výročním rozpočtu státním zachovati. Tento finanční zákon obsahuje rozpočtové normy rázu formálního i materielního pro příslušný správní rok. Pro. rok 1921 upraveno jest státní hospodářství finančním zákonem ze dne 17. prosince 1920, č. 682 Sb. z. a n. — ČI. III. tohoto zákona činí disposice a stanoví podmínky a postup pro případ, že položky rozpočtové nestačí a že, během správního roku ob jeví se nové, nepreliminované potřeby státní.

Účelem tohoto článku III. bylo usnadniti a zjednodušiti postup, který dosud v takových případech bez podobného zákonného ustanovení byl nutný, t. 3. vydání nového zákona rozpočtového, resp. novelisaci hlavního zákona finančního zákonem o t. zv. dodatečném rozpočtu (srv. na př. zákon ze dne 18. prosince 1919, č. 670 Sb. z. a n.). Odstavec I. a II. tohoto článku připouštějí dosud zakázaný t. zv. virement v rámci rozpočtu státního, odstavec III. činí opatření, aby také v případě, kde bude nutno tento rámec překročiti, nebylo zapotřebí formy zákona. Požadavkům ústavních záruk a parlamentního dozoru nad hospodářstvím státním činí se zadost ustanovením, že k překročení státního rozpočtu jest třeba "svolení N. S.", ničeho více. Tím není míněno zajisté svolení ve formě zákona, odpadá tudíž sankce presidentova, odpadají však též jiné formality, které pro zákony předpisuje ústava a jednací řády. Není to jediný případ, kdy zákony žádají pouhé svolení, schválení, kontrolu, neb pod. Národního shromáždění (tedy akt správní, nikoli zákonodárný). Srv. na př. § 28 zákona branného z 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., § 3; 10, 12 a 13 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n. o zřízení a působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu, § 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, kterým se vláda zmocňuje činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou, §§ 24, 25 a 54 ústavní listiny, § 78 jedn. řádu a j.

Ani ústavní listina ani jednací řády v příčině takovýchto a ještě jiných podobných aktů správních nepředpisuje formálního postupu. Zdá se, že jednací řád, jehož § 18 dělá dojem výpočtu taxativního, na nejeden z uvedených aktů zapomněl.

Mezeru po této stránce sluší vyplniti interpretací.

Výbor rozpočtový neuvedl ani ve svých přípisech ani v jednacích zápisech bližších dat a důvodů, proč považuje postup dosud zachovaný za neústavní. žádá pouze výslovně, aby příslušná podání byla vytištěna a ve sněmovně rozdána. K tomu třeba poznamenati, že ústavní listina nemá nikde předpisu o povinném tisku sněmovních předloh. § 37 úst. listiny vyhradil úpravu technické stránky sněm. jednání jednacím řádům. Mohl by tudíž postup, zvolený při tisku č. 1564, jen nepřímo porušovati ústavu tím, že by příčil se jednacímu řádu o ústavu opřenému.

Než ani v tomto směru neshledalo předsednictvo proti zákonnosti, rozporu s jednacím řádem při výše označeném postupu.

Ani jednací řád nemá všeobecné normy, že všechny podněty sněmovního jednání musí býti poslancům sděleny v tiskopisu. Naopak vypočítává výslovně druhy předloh, které nutno vytisknouti (na př. §§ 19, 20, 21, 33, 42, 49, 68, 72, 73, 74, 76, 79), připouští k jednání podněty netištěné, resp. dispensuje v četných případech od tisku jinak obligátního (§§ 35, 42, 55, 67, 70, 71).

Z toho bylo by spíše a contr. možno vyvozovati, že jednací řád není budován na principu absolutní závaznosti tisku sněmovních předloh, nýbrž že tuto zásadu spíše v jistých směrech opouští. Nelze tudíž opříti požadavek tisku v případ. správních funkcí sněmovních výše uvedených o výslovný předpis zákona, i bylo v předsednictvu uvažováno, není-li snad požadavkem účelnosti. Než ani tu předsednictvo neshledalo potřeby odchýliti se od svého stanoviska. Nejen že drahota a příval tisků sněmovních přiměly předsednictvo rozhodnouti se v příčině tisku sněm. pomůcek pro největší spořivost a restrikci, předsednictvo shledalo, že ani žádoucí informovanosti poslanců neděje se újma, upustí-li se od tisku žádostí, o něž jde, poněvadž sněmovna nejedná bez tištěného podkladu, základem jednání v plenu jest zpráva výborová, kterou podle § 33 jedn. řádu nutno tisknouti a která zajisté uvede veškerá závažná data potřebná k informaci sněmovny (srv. tisk 1564) a která podle § 42 jedn. řádu může býti předmětem jednání nejdříve teprve po uplynutí 24 hod. poté, co byla rozdána.

Na základě této úvahy učinila předsednictva své usnesení o formálním. postupu v této věci, opírajíce se též o své právo autentického výkladu jednacího řádu [§ 9, lit. a)]. Nicméně rozpočtový výbor usnesl se dne 5. července vrátiti rovněž návrh předsednictva na překročení rozpočtu na rok 1.921 "s poukazem, že je třeba tento návrh jako tisk (?) rozdati ve sněmovně". Předsednictvo k tomuto poukazu poznamenává, že samo nemá iniciativy sněmovní, kromě formálního postupu při sněmovním jednání, že by tudíž předloha jako sněmovní tisk musila býti podána jako návrh iniciativní (!!) anebo vládní. K této druhé alternativě nemohlo se předsednictvo naprosto odhodlati, nechtíc zadati suverénním právům sněmovny. Otázku kompetence k podání žádosti podle 3. odstavce čl. III. fin. zák. vykládá totiž jak předsednictvo, tak vláda (i fin. ministerstvo); že žádost za překročení rozpočtu podati má orgán vydání poukazující (arg. slova: "K poukázání výdajů jest zapotřebí, t. j. má poukazovací orgán zapotřebí") a tím jest, pokud jde o kapitolu 2. státního rozpočtu, předsednictvo sněmovní (arg. § 9, lit. g) jedn. řádu).

Předsednictvo jednalo o stanovisku rozpočtového výboru opětně ve schůzi dne 19. července 1921 a usneslo se, požádati ústavní výbor o všemožně urychlené dobrozdání v otázkách sporných mezi předsednictvem a výborem rozpočtovým.

Předseda poslanecké sněmovny N. S. R. Č.

Tomášek, v. r.

Dobrozdání ústavního výboru zní takto:

Presidium sněmovny předložilo ústavnímu výboru k podání dobrozdání o sporu mezi. ním a rozpočtovým výborem spis čís. 2148 ze dne 20. července 1921.

Dle § 9 jest jedině presidium oprávněno vykládati jednací řád. ústavní výbor dává tedy toto dobrozdání bez jakéhokoli prejudice. Zde tedy běží o otázku:

I. Jednalo presidium správně, jestliže předložilo žádost ministerstva spravedlnosti za svolení za zvýšení položky v rozpočtu: Výpomoci a odměny za více práce soudců a státních zástupců, a úhrada příspěvku na náklady společnosti národů v r. 1921, bezprostředně rozpočtovému výboru, aniž by žádost dalo dříve tisknutou předložiti sněmovně.

II. Jednalo správně, jestliže samo předložilo svoji žádost za. překročení svého rozpočtu přímo rozpočtovému výboru.

Ústavní výbor jednal nejdříve všeobecné o otázkách předkládání tisků poslanecké sněmovně a vycházel z těchto úvah:

V otázce předkládání tisků poslanecké sněmovně je třeba rozlišovati trojí případ:

I. Běží o podněty jednání poslanecké sněmovny, o nichž je výslovně předepsán postup jednání jednacím řádem a o nichž je výslovně předepsáno předložení tiskem sněmovně před přikázáním výboru. Tak tiskem musí býti rozdány dle § 19 jedn. řádu návrhy vládní a iniciativní návrhy poslanců. Dále tisku se týkají §§ 20, 21, 33, 42, 49, 68, 72, 73, 74, 76, 79.

II. Podněty jednání sněmovního, o nichž je výslovně předepsáno, že tiskem rozdány býti nemají, tak žádosti (petice) dle § 71 jedn. řádu, jehož se týkají §§ 35, 42, 55, 67, 70, 71.

III. Podněty, o nichž jednací řáď nemá žádného ustanovení v tomto směru, kde tedy úplně záleží na presidiu sněmovny; jak o věci rozhodne.

Nyní běží o to, který bod nutno aplikovati na ony sporné případy.

Vláda žádá v prvém případě na základě čl. III. fin. zákona ze dne 17./12. 1920, č. 682, za svolení k překročení rozpočtu. Článek ten zní:

K poukázání výdajů státním rozpočtem neopatřených, dále takových výdajů, jimiž se povolený úvěr překročí a které nemohou z jiných rozpočtových položek (virementem) býti hrazeny, jest zapotřebí svolení Národního shromáždění. Nezasedá-li toto a nejedná-li se o trvalé zatížení státních financí, může toto svolení uděliti Stálý výbor Národního shromáždění republiky československé podle § 54 ústavní listiny.

Článek ten výslovně mluví o svolení Národního shromáždění, aniž určuje blíže formu, jakou svolení se má uděliti. Je nesporné, že zde běží o akt správní, ne zákonodárný, Ústava § 41 úst. list. předpisuje ovšem pro schválení rozpočtu formu zákona. Tak se stalo zákonem, ze dne 17./12. 1920, č. 682. Ale tento zákon stanoví ve čl. III. za jakých podmínek lze vládě poukazovati výdaje státním rozpočtem neopatřené a výdaje, jimiž se rozpočet překročuje. Tento článek byl tedy svého času projednáván rozpočtovým výborem.

Vláda si má dle tohoto článku vyžádat svolení Národního shromáždění. Ze smyslu vyplývá jasně, že není třeba nového zákona finančního nebo novelisace fin. zákona, nýbrž na žádost vlády dává svolení N. S. Kdyby byl rozpočtový výbor chtěl, aby se šetřilo všech forem zákona, byl by to jistě určitěji vyjádřil sám. Z toho lze odvozovati, že není také třeba, aby šetřilo se všech forem, kterých je třeba při projednávání vládních návrhů dle § 19 jedn. řádu. Nespadá tedy tento případ pod I. bod, kde je předepsáno jednacím řádem rozdání návrhů tiskem před přikázáním výboru, nýbrž pod bod III., kde má presidium na vůli jednati dle svého uvážení.

Ústavní výbor, odpovídaje na dotaz předsednictva o první otázce, dává dobré zdání v tom smyslu, že presidium neporušilo jednacího řádu. (o nějakém protiústavním činu, jak udává rozpočtový výbor, nemůže býti vůbec řeči), a že je tedy možno, aby tato žádost vlády byla přímo rozpočtovému výboru předložena.

Ovšem, podotýká zároveň, že se odporučuje presidiu, aby v takovýchto případech, kde může samo rozhodnouti, pro příště předkládalo žádosti vlády tiskem dříve, nežli budou přikázány výboru.

Co se týče případu druhého, kde samo presidium žádá za překročení rozpočtu, ten — samo sebou se rozumí — spadá rovněž pod bod III., poněvadž nejedná se ani o návrh vládní, ani iniciativní.

Tedy ani v tomto případě neporušilo presidium jednacího řádu. V tomto případě nemůže ovšem také ústavní výbor ani odporučiti, aby dříve byla takováto žádost tiskem rozdána.

Předseda:

Dr. Czech, v. r.

Zpravodaj:

Dr. Hnídek, v. r.

Předsednictvo poslanecké sněmovny zaslalo toto dobrozdání v opise se všemi přípisy rozpočtovému výboru s tímto doprovodem:

Národní shromáždění republiky Československé.

Čís. 2172.

Poslanecká sněmovna.

V Praze, dne 1. srpna 1921.

Předsednictvo.

Překročení státního rozpočtu podle čl. III. finanč. zákona.

Vrací se

rozpočtovému výboru poslanecké sněmovny N. S. R. Č.

s poukazem na připojené (v opise) dobrozdání ústavního výboru ze dne 1. srpna 1921 k podání zprávy s podotknutím, že předsednictvo poslanecké sněmovny na základě § 9, lit. a), jednacího řádu podle svého usnesení ze dne 1. srpna 1921 setrvává na výkladu jednacího řádu, který sdílí ve svém dobrozdání též ústavní výbor.

Předseda poslanecké sněmovny N. S. R. Č.:

Tomášek v. r.

Rozpočtový výbor ve své schůzi, konané dne. 2. srpna t. r., usnesl se po prozkoumání záležitostí:

1. setrvati na svém stanovisku, aby veškeré žádosti za svolení k překročení povoleného rozpočtu podle čl. III. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, č. 682 Sb. z. a n., byly napříště před přikázáním výboru rozdány i s podrobnými přílohami a vysvětlivkami tiskem ve sněmovně;

2. dáti rozmnožiti všechny přípisy, o které nyní jde, pro členy rozpočtového výboru a je projednati.

Kromě toho bylo zdůrazněno, že dobrozdání ústavního výboru obsahuje obrat: "protiústavní čin" předsednictva, kterého rozpočtový výbor nikde nepoužil.

Aby pro, příště zamezeno bylo jakékoliv nedorozumění, interpretuje rozpočtový výbor resolucí ke konci zprávy připojenou, čl. III. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, č. 682 Sb. z. a n., a žádá slavnou poslaneckou sněmovnu o její schválení.

In merito rozpočtový výbor prozkoumal jednotlivé výdajové položky, o jichž dodatečné povolení se žádá a nemá k žádostí ministerstva spravedlnosti žádné poznámky. Pokud se jedná o žádost ministerského praesidia resp. ministerstva věcí zahraničních, mělo býti přesně označeno, v kterém titulu, paragrafu a ve které položce žádané překročení se žádá.

Pokud se týče dodatečného rozpočtu Národního shromáždění, očekávalo se, že v dodatečných rozpočtových příjmech objeví se položka za nájem restaurace sněmovní.

V obšírné debatě žádáno jednomyslně, aby vážnost sněmovny byla zvýšena přesným postupem podle jednacího řádu a zamezením vstupu neposlanců do prostorů, určených pro poslance. Rovněž žádána šetrnost při podávání návrhů a interpelací pro tisk.

Rozpočtový výbor navrhuje:

Slavná poslanecká sněmovno račiž dáti svolení k překročení rozpočtu podle čl. III. finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čl. 682 Sb. z. a n., podle příloh dříve uvedených, a sice

u kapitoly III. (Národní shromáždění),

Dodatek rozpočtu 1921.

III. Národní shromáždění.

u kapitoly X. (ministerstvo zahraniční), tit. 1. mimoř. vydání položka 22a "příspěvek na náklady Společnosti národů v r. 1921" 9,044.685 Kč

a u kap. XIX. (ministerstvo spravedlnosti)

tit. 2. pol. 7. "odměny a výpomoci" 180.000 Kč

tit. 3. pol. 7. "odměny a výpomoci" 5,640.000 Kč

kap. XIX. A. pol. 7. "odměny a výpomoci" 180.000 Kč

Úhrn 6,000.000 Kč

Resoluce:

Veškeré žádosti za svolení k překročení rozpočtu podle čl. III. fin. zák. ze dne 17. prosince 1920, č. 682 Sb. z. a n., jest před přikázáním spisu výboru rozdati ve sněmovně tiskem.

V Praze dne 3. srpna 1921.

Předseda:

Bradáč Bohumír, v. r.

Zpravodaj:

Dr. O. Srdínko, v. r.