Nedostatky zákona. Po strance věcné je zákonodárství uherské nejúplnější z dosud platných zákonů v území naší republiky. Schází pouze zkušenosti, do jaké míry tato zákonná ustanovení v praksi se osvědčila.

Zásady obsažené v předložené osnově zákona o zvelebení chovu hospodářského zvířectva jsou výslednicí dlouholetých zkušeností.

Produkce živočišná ve svém vývoji vyžaduje odchylná opatření oproti produkci rostlinné.

Základ akce zvelebovací — držení plemeníků vymyká se možnosti jednotlivých chovatelů. Okolnost tato měla za následek, že již od r. 1895 zakládány byly různé organisace chovatelské za účelem jednotného postupu akce zvelebovací.

Snahy tyto v uplynulém dvacítiletí došly svého výrazu téměř v úplné síti okresních organisací chovatelských jak v Čechách (na základě zákona spolkového), tak i na Moravě (ve formě družstevní).

Leč i na Slovensku shledáváme se 8 určitou, formou zemědělské korporace (polnogazdovská povernictva), která do určité míry nahrazovala nedostatek dobrovolné organisace zemědělské.

Je nesporno, že těmto okolnostem lze děkovati za kvalitativní a kvantitativní vzestup v chovu dobytka, který přes epidemii slintavky a kulhavky v r. 1909—10, jež postihla chovy historické části státního území, znamenal v letech předválečných značný přírůstek.

Tím odůvodněna jest první část osnovy, která navrhuje utvoření zájmových sdružení pro chov dobytka. Opatřením tímto stopována jest zásada přenésti provádění zákona tohoto do sfér čistě odborných, vzdálených jakýchkoliv kompromisů na úkor věci samé.

Z působnosti vymezené sdružením je dostatečně prokázáno, že jedná se pouze o soustředění interesů chovatelských v rámec jednotné organisace.

Mimořádná pozornost v navrhovaném zákonu věnována jest otázce licentování (= výběru) plemeníků, jich opatřování, připouštění a chovu.

že zákon dotýká se mimo chovu hovězího dobytka též chovu vepřového bravu a ovcí, je plně odůvodněno významem, který jednotlivé druhy mají pro zemědělskou výrobu vůbec, a který pro jednotlivá území státní neb pro jednotlivé kategorie chovatelů má zvláštní důležitost.

Předpisy pro licentování (= výběr) jsou souhrnem praktických poznatků, získaných při provádění zákonů již dříve platných, a jest to hlavně zákon moravský, vykazující pronikavé úspěchy chovatelské, který na koncepci návrhu vykonal svůj nesporný vliv.

Důvody, snesené pro utvoření zájmových organisací docházejí svého výrazu v uložení povinnosti opatřovati a držeti plemeníky místním sdružením chovatelů dobytka.

Výjimka činí se pouze u chovů sledu-jících odlišné cíle produkční, kterážto okolnost vyskytne se u velkých statků velmi zhusta.

Stanovené zásady chovatelské pro připouštění a chov plemeníků jsou realisováním zásad chovatelských, všeobecně uznávaných a praxí doložených a tvoří jádro moderního zvelebovacího zákona.

Odlišné poměry hospodářské v jednotlivých částech území státního jsou toho příčinou, že mnohé detaily zákon doplňující bez zásadních změn bylo nutno vyhraditi prováděcímu nařízení.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova, byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se, projevuje přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru národohospodářskému k podání zprávy vždy ve lhůtě 14denní.

V Praze dne 27. července 1921.

Ministr zemědělství:

Dr. Brdlík, v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP