Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Nejkřiklavější poměry jsou v demarkaci. Tam totiž, kde sousední závody způsobují škody na povrchu, nechce žádný podnik dobrovolně škodu hraditi; svádí vinu na druhého, takže skoro nikdy závody po dobrém nenahradí škodu. Tak se stalo na příklad ve Slezské Ostravě v Závadově ulici, kdy veškeří majitelé domů museli bez výjimky zažalovat jak Severní dráhu, tak i p. Vlčka, poněvadž oba odpírali náhradu. Ve všech případech teprve po obtížném provedení důkazu mohli poškození prosaditi náhradu, ale stalo se, že poškození, poněvadž zažalovali závod, který škodu nezpůsobil, byli odmítnuti a museli nésti náklady sporu. Při tom soudy trvaly na tom, aby poškození prokázali, v jakém poměru ten neb onen závod poškození způsobil. Otázka ta musela býti řešena opětně znalci a tu zase zjištěno soudně, že byla dobrozdání soudních znalců bezprávím. V záležitosti Tekly Dušové, dům č. 31 ve Slezské Ostravě; podal totiž centrální ředitel vítkovických závodů Popper dobrozdání, že Severní dráha jest súčastněna na způsobených škodách 15%, hrabě Vlček 85%. V tomto poměru byla také Severní dráha odsouzena k náhradě škody. Když však tato poškozená zažalovala na základě tohoto dobrozdání hraběte Vlčka na placení, tu v druhém sporu vyslechnutý znalec dr. Peters podal dobrozdání, že Severní dráha jest vinna 85% a hrabě Vlček 15%. Tak to tedy vypadalo s důlními znalci, a proto bylo poškozenému v demarkaci skoro nemožno bez hrozného risika spor začíti. Proto jest nevyhnutelno ustanoviti, že v demarkaci ručí závody, které škodu způsobily, rukou společnou a nerozdílnou, a ponechati dotyčným závodům, aby se mezi sebou vyrovnaly.

Poněvadž v Čechách se stávalo, že některá menší společnost, když nezdravým způsobem uhlí vybrala, zmizela a zanechala poškozeného bez náhrady, nutno k zajištění poškozeného zavázati pokladnu pro důlní škody k náhradě.

c) Závody uhelné činily poškozenému všemožné překážky a zejména zdráhali se majetek spraviti a zničenou budovu znovu vystaviti, chtějíce nepatrným obnosem poškozeného odbývati tvrzením, že majetek má jenom nepatrnou cenu. Nutno proto poškozenému nechati na vůli, aby požadoval od škůdce buď uvedení do předešlého stavu aneb náhradu škody. Při tom dlužno zákonem ustanoviti pro případ, že by znovu vystavění domku na témže pozemku nebylo možné, že může poškozený požadovati od závodu vystavění domku na jiném pozemku, poněvadž jinak by mohl poškozený utrpěti velkou újmu. Tak na př. v případě jmenovaného Gaziorka byla Severní dráha odsouzena znovu vystavěti sesutý domek, mezitím však poddolovala Severní dráha onen pozemek takovým způsobem, že nastalo zvlhnutí základů (dům stojí uprostřed jezera) a dnes Sever ní dráha zdráhá se, ač odsouzena, dům znovu vystaviti pod výmluvou, že stavba jest nemožná, a nabízí poškozenému jako náhradu za stavbu celého domu 1600 K!! Podle nynějšího, zákonitého stavu nemůže poškozený nutiti báňský podnik, aby mu vystavěl na jiném místě stejný domek. Při tom ovšem nemůže závod žádati na poškozeném nějaký příplatek, poněvadž závod zavinil posavadní bydlení v jiném domě a zničení celého domu a musí tudíž poškozenému umožniti další pobývání za stejných podmínek, na vlastní útraty.

d) Při opravách domu zdráhá se závod vždy na vlastní útraty vystěhovati v domě bydlící anebo hraditi škodu způsobenou stěhováním. I v této věci dlužno poškozenému umožniti prosazení nároků, ježto bez důlních škod nemusil by býti dům opravován. Jest samozřejmo, že závod musí hraditi veškeré útraty opravou domu způsobené a tudíž i přesídlení v domě bydlících, a že jest také povinností závodu o to se postarati, aby všichni poškození při opravě domu byli dostatečně umístění. Při každém stěhování a opravě domu poškozuje se nábytek a jiné škody se způsobují a bylo by nespravedlivo, aby tyto škody nehradil ten, kdo je způsobil, totiž uhelný závod. Mimo to závod, když byl odsouzen trhliny v domě spraviti, zamazává jen trhliny na stěnách a zdráhá se obnoviti celou malbu. I v tomto případě dlužno zákonem ustanoviti, že závod musí celou malbu na stěně obnoviti, poněvadž poškozený poškození malby nezavinil.

e) Ve Slezsku vymohli si uhlobaroni za starého Rakouska, že v propůjčeném území stavební instancí nebyly obce, nýbrž politické úřady, které stranily velmi často úhelným velkozávodům, hraběti Larischovi a Vlčkovi, až teprve letošího roku k velkému zadostiučinění a k radosti lidu zrušilo Národní shromáždění tuto výsadu slezských uhlobaronů. Stávalo se, že obce slezské nebyly včas vyrozuměny, že důlní míry jsou propůjčeny, a proto obce i nadále povolovaly stavbu v domnění, že jsou k tomu oprávněny. V takových případech namítaly závody, že stavení ta nebyla vystavěna s povolením úředním a podle právního stavu neobdrželi tito chudáci žádné náhrady, ačkoliv mezitím dům přešel třebas do čtvrté ruky a žádný vlastník domu ani knihovní věřitel neměl tušení, že podle právního stavu odpírají závody v tomto případě náhradu škody. Jest tudíž nutno ve Slezsku prohlásiti, že i ta stavení, která povolily obce místo hejtmanství, jsou vystavěna s povolením úředním, neboť nespravedlivým tímto způsobem by bylo mnoho majitelů domů ve prospěch velkokapitálu zničeno, ač za to nemohlo; když obce jako stavební orgány povolily stavbu v domnění, že jsou k tomu oprávněny. Proto nikterak nesmí se vlastníku domu, který za to nemůže, odmítati náhrada škody dolováním způsobené. Závody uhelné namítaly skoro ve všech případech poškození starých budov, že budova nebyla vystavěna s povolením úředním. V dřívějších letech se v obcích nezanášela všechna úřední jednání a scházejí ze starších let mnohá úřední akta. Musí se však za to míti, že každé stavení bylo vystavěno s povolením úředním a nesmí se žádati na vlastníku, aby on dokazoval tuto samozřejmost, nýbrž závod uhelný musí dokázati opak. V tomto směru i judikatura již na základě nejvyššího zákona tak rozhodla, jmenovitě rozhodnutím ze dne 8. ledna 1908, Sb. Herbatschek 701. Dlužno proto tuto judikaturu ustanoviti jako zákon.

f) Již v Rakousku rozhodly veškeré soudy s velice cenným odůvodněním, že důlní škody nepromlčí se ve třech letech, nýbrž ve třiceti letech (tak na př. rozhodnutí nejvyššího soudu Rv II. 138/13, Links 11.513 Gl. Zl. 5774). Avšak novelou, císařským, nařízením, bez vůle lidu vydanou, byla ustanovena tříletá promlčovací lhůta. Toto ustanovení není možno vztahovati na důlní škody a každý jen trochu znalý poměrů musí poznati, že tříletá promlčovací lhůta pro důlní škody jest nemožnou.

Dolováním ssedá se půda ustavičně. Primerní ssedání trvá asi tři léta, sekundární deset let. Půda jest ustavičně v pohybu. Trhliny na domě objevují se každým rokem nové. Majitel domu nechává trhliny ty potud, pokud nedosahují určité šíře, aby potom najednou nechal všechno spraviti, neboť není nic příjemného pro majitele domu, každým rokem nechati dům opravovati. Ustanovením tříletého promlčení byl by nucen každý poškozený do tří let všechny trhliny zažalovati, což není ani ve prospěch závodu, ba naopak, závod se musí sám proti tomuto ustanovení předem postaviti. Lid stojí na tom stanovisku, že nemůže na tom býti hůře v demokratické republice než v absolutistickém Rakousku proti závodům, a když za starého Rakouska měli poškození třicetiletou promlčovací lhůtu, trvají na této i v republice, poněvadž tato lhůta jest nevyhnutelná proto, aby zbytečně nebyli nucení poškození do tří let všechny škody zažalovati. Kdyby tříletá lhůta platila, nemohly by se dáti trhliny, které povstaly přede třemi roky, od závodu spraviti, což jest neudržitelné.

Majitelé povrchu jsou nejvíce postižení dolováním tam, kde není vodovodu, a kde jsou odkázáni jen na studně, neboť studně v poddolovaném území skoro vesměs jsou poškozovány tím, že voda uniká a zmizí; takže majitelé povrchu ani nemohou si zaopatřiti vodu, ježto voda následkem poddolování v celém okolí vysýchá, tak jako se stalo v Muglinově, v Lazech, Karviné a Dombrové. Důkaz však provésti, že právě dolováním voda zmizela, jest, jak již shora uvedeno, skoro nemožné pro majitele povrchu. Jest to největší posavadní bezpráví, páchané uhelnými závody, že v takovém případě nemůže se poškozený domoci právní ochrany. Proto je v tomto případě nevyhnutelný předpoklad, že škoda na studních způsobená byla zaviněna dolováním a zároveň nutno ustanoviti, že závod jest povinen zaopatřiti poškozenému vodu, neboť zaopatřování vody pro její nenahraditelnost nemůže se hraditi nějakou peněžitou náhradou. V některých případech může snad majitel povrchu vodu získati jinak. Proto musí mu býti necháno na vůli práva žádati buď zaopatření vody aneb jinou náhradu. Při tom jest úmyslně uvedeno, že právo to má poškozený, tedy nejenom vlastník!

Města, uzavřené osady a zvláště léčivé prameny dlužno zabezpečiti proti každému ohrožování dolováním a proto nutno jest povolení k dolování dáti teprve po náležitém předchozím šetření, neb jinak by mohla nastati nenahraditelná škoda, tak na př. v okolí Karlových Varů.

Již za starého právního stavu nebyly uhelné závody oprávněny nějaké námitky vznésti proti stavebnímu povolení. Tak rozhodl bezvýminečně vždy nejvyšší správní soud. Odvoláváme se tu zejména na rozhodnutí správního soudu ze dne 7. dubna 1909, č. 2777. V rozhodnutí tom, jakož i v jiných rozhodl správní soud docela správně, že závody uhelné nejsou legitimovány k námitce, že stavba bude ohrožena dolováním anebo že stavbou bude dolování ztíženo, nebo znemožněno. Totéž rozhodl správní soud rozhodnutím ze dne 7. dubna 1909, č. 2941 s dodatkem, že uhelné závody vůbec nejsou k pražádným námitkám u stavební komise oprávněny, nežli k té, že by snad stavbou byl ohrožen život v dole zaměstnaných. Ježto však toto ustanovení jest pouze judikaturou správního soudu, požaduje se nyní, aby tato judikatura byla vzata do zákona.

Ačkoliv touto judikaturou majitelé povrchu byli ochráněni a veškeré námitky závodů proti povolení stavebnímu měly býti beze všeho zamítnuty, úřady, vyhovujíce vždy přání závodů, jmenovitě ve Slezsku, dávaly těmto žádostem protiprávním způsobem vždy odkládací účinek, což mělo za následek, že majitel povrchu nesměl dříve stavěti, dokud o námitkách nebylo ve všech instancích pravoplatně rozhodnuto. Ačkoliv stavební úřady všude předpisovaly, že stavební věci s největší rychlostí nutno vyříditi, rakouské úřady nechaly na přání závodů tyto stížnosti vždy léta ležeti a nestal se ani jediný případ, že by majitel povrchu byl docílil svou stížností zamítnutí do jednoho roku. Veškeré intervence tak hrozně poškozených nevedly k cíli, intervence poslanců nemohly tu mnoho měniti. Intervencím zemřelého poslance Cingra se nanejvýše podařilo, že rekursy byly do jednoho roku vyřízeny. Začal-li majitel povrchu před pravoplatným vyřízením těchto rekursů stavěti, tu závody obrátily se na povolné okresní hejtmanství, které ihned stavbu četníky zastavilo a další stavbu zakázalo. Jak daleko šly úřady nezákonitým způsobem vstříc závodům uhelným, vysvítá z případu Františka Tamzy ve Slezské Ostravě, kde Vítkovické závody sice promeškaly lhůtu k podání rekursu, nicméně však se obrátily na hejtmanství frýdecké, aby toto opožděný rekurs přijalo jako včasný a stavbu zastavilo. Hejtmanství frýdecké pozvalo na stavbu četníky, kteří také stavbu zastavili. K pokračování ve stavbě došlo až když Tamzovi podařilo se zjistiti, že hejtmanství nezákonitým způsobem četníky vyslalo, poněvadž v té chvílí ještě ani rekurs závodů podán nebyl. Ovšem na zakročení poškozeného musilo hejtmanství frýdecké zákaz odvolati. To jest eklatantní důkaz, jak slezská hejtmanství utiskovala lid ve prospěch závodů a jaká bezpráví tu páchána na ubohém lidu. Tento právní stav zavedený nezákonitým způsobem okresním hejtmanstvím umožnil uhelným závodům, že vynutily téměř trestným způsobem veškeré reversy na Slezsku existující.

Majitel povrchu nemohl následkem podaného rekursu stavěti, dokud nebyl rekurs vyřízen. Rekurs byl všemi instancemi sice vždy zamítnut, závody také věděly, že rekursy jsou nezákonné a že musí vždy býti zamítnuty, ale přece podávaly rekursy proto, aby znemožnily stavebníku stavbu a vynutily takto na něm tzv. revers, jímž musil se stavebník vzdáti svého zákonitého nároku na náhradu škody způsobené dolováním. Jakmile závody tímto způsobem na ubohém stavebníku vymámily a vydřely revers, ihned odvolaly rekurs a stavebník mohl stavěti.

Jest samozřejmo, že málokdo mohl léta čekati, než rekursy závodů byly zamítnuty, a že v této hrozné situaci nemohl si jinak pomoci a musil pod tímto přímo trestní hranice dosahujícím nátlakem vydati závodu revers. Tímto reversem vzdal se ubohý majitel povrchu navždy všech nároků oproti závodům a byl navždy ztracen. Reversem tímto znehodnocena na vždy budova bez jakékoliv náhrady. Reversy ty, vždy německy vystavené, měla hejtmanství slezská již v protokole natisknuta. Lid slovanský nevěděl, co tento německy sepsaný revers znamená, neboť jednak nedovedl německy, jednak ani nemohl si uvědomiti dosah prohlášení. Znění reversu bylo závody uhelnými tak dovedně sestaveno, že se stavebník musel vzdáti veškerých nároků pro sebe i veškeré právní nástupce. To znamenalo, že i kdyby dům prodal, a třeba za 50 roků povstaly nějaké důlní škody na domě a závody novému majiteli musili důlní škody hraditi, že mohly hojiti se úplně na prvním stavebníku, jenž musil veškeré výlohy způsobené opravou domu závodům hraditi. Takové nároky vymáhají ještě dnes závody (na př. Severní dráha ve sporu Cg I. 851/20 u krajského soudu v Novém Jičíně a ve sporu Severní dráhy C IB 19/20 u krajského soudu v Novém Jičíně).

Když pak někdy poněkud obezřelý stavebník zdráhal se závodům při stavební komisi revers vystaviti, tu zástupce závodů úlisně upokojil stavebníka, že to jest pouhá formalita, že závod vzdor reversu veškeré škody bude hraditi, že to nic neznamená. Když však stavebník takovým prohlášením dal se oklamati a revers podepsal, tu teprve v budoucnosti seznal, jak byl oklamán, neboť závod vždy nemilosrdně trval na podepsaném prohlášení a o slibech daných jeho zástupcem nechtěl ani slyšeti. Takové lákání a šálení stavebníků bylo na př. soudně zjištěno zástupcem Severní dráhy ve sporu Františka Tomáška z Malých Kunčic proti Severní dráze a ve sporu Františka Weigra ze Slezské Ostravy proti Severní dráze. Ve sporu vyslechnutý okresní hejtman rytíř Jaxa Bobowski jako svědek výslovně potvrdil, že zástupce Severní dráhy ujišťoval stavebníka, že revers jest věcí formální, že Severní dráha spraví veškeré škody důlní, jen ať revers podepíše. Když však nastaly důlní škody, Severní dráha tvrdošíjně náhradu škody odpírala a i popřela prohlášení svého zástupce, že v některých případech stavebník ani nevěděl, co vlastně v němčině podepisuje, vyšlo najevo soudně při sporu Františka Rudky u okresního soudu v Mor. Ostravě. To jsou fakta, která soudně byla zjištěna. Jsou to typické případy, jak majitel povrchu byl přímo okrádán ve prospěch pěti velkozávodů uhelných ve Slezsku, patřících cizincům většinou ve Vídni usedlým.

Úřady rakouské, aby umožnily toto vydírání reversů ze strany závodů, dávaly zcela nezákonitě těmto rekursům odkládací účinek, ačkoliv v zákoně žádné opory k tomu nebylo. V žádné jiné zemí, ani na Moravě, ani v Čechách se tak nestávalo. Stávaly se případy, že teprve u vnuků povstaly důlní škody, ti ani nevěděli, že před 50 lety jejich dědeček podepsal při komisi nějaké nesrozumitelné prohlášení, na základě kterého oni po 50 letech jsou úplně finančně zničení, poněvadž dnes sebe menší oprava vyžaduje ohromné náklady, které jsou nuceni na vlastní útraty hraditi. Tímto hrozným způsobem obohacovaly se závody slezské na úkor ubohého lidu za přímého spolu účastenství a podpory rakouských úřadů slezských, neboť ve Slezsku rozhodovala vůle Larische, Vlčka a vídeňských uhlobaronů. Tyto reversy ohrožují i jistotu sirotčích peněz, půjčených ve Slezsku na domech, jistotu spořitelen a jiných ústavů. V knihách není nikdy napsáno, že vlastník domu vzdal se reversem nároků na náhradu důlní škody a peněžní ústav neb okresní soud povolí půjčku na dům; po nějakém čase jest však dům poddolováním úplně zničen, tu teprve vyjde najevo, aniž by vlastníci bytí o tom věděli, že nepřináleží jim právo na náhradu důlních škod, poněvadž závody vymámily před mnoha lety revers na stavebníku, který si jinak nemohl pomoci.

Tyto reversy vzbudily v celém Slezsku v lidu takové roztrpčení, že to nelze ani vylíčiti. Lid žádá, aby tyto vylákané, bez všeliké náhrady od lidu vynucené a přímo trestním vydíráním nabyté reversy byly zrušeny. Za tyto reversy, kterými se závody obohacovaly o miliony, nedávaly závody ničeho. Proto byl tento revers darováním a ježto k darovací smlouvě jest třeba notářského spisu, jsou vlastně všechny tyto reversy úplně již podle starého zákona neplatné. Jest zajisté samozřejmo, že vzdání se námitek proti povolení stavby není žádná náhrada, poněvadž závody podle zákona nebyly ani legitimovány nějaké námitky podávati a podávaly jenom proto námitky, aby na lidu revers vynutily. - Jestliže ovšem někdo obdržel za vystavení reversu úplatu, pak lze mluviti o smlouvě, a takový revers by ovšem byl platný. Knihovní reversy bývaly dříve uhlozávody proti výslovnému znění zákona knihovního vtělovány, až teprve judikaturou nejvyššího soudu bylo prohlášeno, že revers takový knihovně zanesen býti nesmí. Ježto však i přes tuto judikaturu ještě se nacházejí staré reversy v knihách a jinak z nich odstraněny býti nemohou, musí toto ustanovení býti vzato do zákona.

V nepoddolovaném území může majitel povrchu stavěti podle stavebního řádu. V poddolovaném území závod uhelný požaduje, aby byly zachovávány zvláštní stavební předpisy, které vyžadují velké finanční náklady, (tak zejména přejí si závody zakotvení, dávání nosičů do stavby atd.). Tyto předpisy dějí se výlučně ve prospěch uhelných závodů, aby důlní škody na domě ve velké míře nevznikaly aneb se alespoň zmenšovaly. Jest proto samozřejmý požadavek, aby tyto větší náklady nenesl majitel povrchu, nýbrž majitel dolu, poněvadž k jeho prospěchu se to děje. Dosud bylo to velkým bezprávím, že na povel závodů předepisovaly stavební úřady zvláštní nákladné investice ve prospěch závodů.

Jestliže by dolováním hrozilo nějaké nebezpečenství povrchu, jest ovšem nutno, aby úřady horní podle možností všemu neštěstí předešly a jest tudíž nutno splnomocniti horní úřady, aby mohly v takovém případě učiniti nutná opatření. Vlastníci povrchu mají býti opětně chráněni tím, že úřady mají býti přinuceny vzíti aspoň jednoho znalce podle přání stran, ježto by jinak bylo nebezpečí, že budou přizvání od horních úřadů znalci pouze závodům nakloněni.

Pravidelně mají podnikatelé práci prováděti podle provozovacího plánu, jak se posud většinou děje, a jde nyní pouze o to, aby toto zařízení bylo zákonem předepsáno. Kdyby se nemusil předložiti provozovací plán, mohly by horní úřady od toho upustiti a majitelé dolů by byli této povinnosti zproštěni. Jak z veřejných důvodů, tak i z důvodů soukromoprávních jest nutno, aby důlní mapy byly veřejné a aby byly řádně vedeny, neboť dříve důlní mapy byly v hrozném stavu. Tím jednak byl veřejný zájem ohrožen, jednak i poškození o svá práva připravováni, neboť důlní mapy byly rozhodujícím činitelem při všech důlních opatřeních i při otázce rozhodování o náhradě důlních škod. Jest tudíž nutno předepsati přesně vedení důlních map a tuto přesnost dáti pod sankcí pokutovou. Dále jest rozhodně třeba, aby interesenti měli právo do důlních map nahlédati. Posud tápal vždy poškozený ve tmách. Důlní podniky zamítaly hraditi důlní škody, poškozený nemohl se sám osobně přesvědčiti, zdali a který podnik mu školu způsobil, což platilo zvláště v demarkaci, takže vždy byl spor závodní hrou v loterii. Tomuto nemožnému stavu musí se nyní učiniti konec. Již za starého Rakouska horní komisař Buson poukazoval na nutnost, aby důlní mapy byly veřejné a uveřejnil v "Berghüttliche Blätter" správný svůj náhled. Podniky sice vymlouvají se na nějakou tajnost podniku, což však jest úplně nesprávné, poněvadž skutečně žádná tajnost v dolování neexistuje.

Poněvadž jest důležitost správných důlních map velkého významu, musí horní úřady míti právo přesvědčiti se o správnosti důlních map a i majitelům povrchu musí býti zabezpečeno právo přesvědčiti se, zdali důlní mapy jsou skutečně řádně vedeny. Nesprávnost důlních map samotná ospravedlňuje povinnost, aby důlní podniky hradily výdaje, které zjištěním tímto povstaly. Jaké zlořády byly v bývalých časech při zanášení do důlních map, objasnil Buson ve svém zmíněném pojednání a v každém revíru jsou známy i nejkřiklavější případy těchto nesprávností.

Poněvadž důlními škodami byly zpustošeny celé plochy, zvláště v Čechách, a o rekultivaci se nikdo nestaral, jest nutno zříditi pokladnu pro důlní škody, která by se starala o rekultivaci a výlohy částečně kryla. Kdyby nebyly rekultivovány plochy dolováním zničené, nastala by poušť v dotyčných krajích, jak tomu již bohužel někde jest.

Horní senáty se neosvědčily a byly úplně zbytečné. Členem horního senátu byl vždy úředník horního podniku, který vždycky rozhodoval ve prospěch podniku, takže interesenti byli vždycky v nevýhodě, poněvadž proti mocným podnikům uhelným byl dotyčný, který ochrany hledal, vždy v nevýhodě. Soudce jedině jest úplně objektivní a lid má jedině v soud důvěru a v žádného závodního inženýra, a nutno tudíž tyto horní senáty jako úplně zbytečné zrušiti. Poškozený lid přeje si, aby k urychlení sporu rozhodoval sporné záležitosti rozhodčí soud, poněvadž důlní spory trvají vždy několik roků. Mezitím poškozený jest vystaven všelikým nepříjemnostem, závody úmyslně protahují spor, aby ušetřily opravy, neboť, když závody tři léta spor protáhnou, nemusí tři léta opravovati. Útraty sporu jsou mnohem menší než útraty opravy, takže závody z kapitalistických důvodů raději se soudí, nežli by dobrovolně škody opravily. Ježto však soudy v některých případech jmenují jednostranně znalce od závodu závislé a to jen jednoho znalce, a nechtějí připustiti znalce od poškozeného navrženého, jest nutno k zajištění poškozeného lidu i soudu předepsati, že musí soudy ustanoviti znalce dle přání stran, aby každá strana měla právo, když se nedohodnou na jednom znalci, jmenovati svého důvěrníka. Tím, že soudy mnohdy jmenovali jednoho znalce od závodu závislého, stala se vždy velká křivda poškozenému, ježto soud podle dobrozdání tohoto znalce rozhodl a poškozeného chudáka poškodil. Co všechno znalci ve prospěch závodu potvrzují, jest takřka neuvěřitelno: škody odhadují desetinou skutečné škody; prohlašují, že závod nezavinil škody, ač opak jest očividný atd. Poněvadž každý horní inženýr jest závislým existenčně na závodu, jest jmenování znalce dle přání stran pro řádné a spravedlivé rozhodnutí otázkou nejdůležitější. Jest tudíž nutno ustanoviti, že aspoň jeden znalec musí vždy býti jmenován podle přání poškozeného.

Ke konci podotýkáme, že uzákoněním tohoto návrhu dolování nikterakž poškozeno není, ovšem jest jisto, že uhelné závody vynaloží všechen svůj obrovský vliv, aby znemožnily uzákonění tvrzením, že dolování bylo by ztíženo, ba snad znemožněno, kdyby zákon byl přijat. Veškerá tato tvrzení jsou úplně neodůvodněné fráze. Uzákoněním se dolování nikterakž nestěžuje, nýbrž pouze umožňuje se lepší ochrana vůči závodům uhelným, a skoro ve všech případech se uzákoňuje pouze to, co judikatura již sama uznala. Majitelé povrchu, kteří intervenovali u ministra spravedlnosti p. dra Veselého, aby ministerstvo spravedlnosti vypracovalo nový zákon, obdrželi od něho odpověď, že plně uznává oprávněnost požadavků jejich a že nebude poslance v Národním shromáždění, který by oprávněnost uvedených lidových požadavků neuznal a proti uzákonění těchto hlasoval.

Poněvadž provedením zákona nebudou finance státní nijak zatíženy, odpadá potřeba úhradového návrhu podle § 41. ústavní listiny.

V ohledu formálním navrhujeme, aby tento návrh přikázán byl výboru dopravnímu a právnímu.

V Praze dne 12. července 1921.