Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921
|
I. volební období. |
3. zasedání. |
2674.
Návrh
poslanců Václava Sladkého, Václava Draxla, dra Theodora Bartoška, dra Boh. Vrbenského, Davida a spol.
na vydání novely k hornímu zákonu stran ochrany povrchu proti škodám způsobeným dolováním uhlí.
Zákon
ze dne .................................... 1921,
stran ochrany povrchu proti škodám způsobeným dolováním uhlí.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Horní zákon doplňuje a změňuje se v tomto smyslu:
IV. oddělení.
Hlava první.
O postoupení pozemků a vod.
§ 1.
§ 98. všeob. h. z. má zníti:
Vlastník pozemku jest povinen k oprávněnému dolování postoupiti k užívání nezbytně potřebné pozemky, ale pouze po dobu nevyhnutelné potřeby proti úplnému odškodnění. Z důvodu poškození nelze pozemek požadovati do vlastnictví.
Odškodnění roční musí býti zvýšeno, prokáže-li vlastník v budoucnosti větší škodu.
§ 2.
§ 99. všeob. h. z. má zníti:
Místa, na kterých kutání dovoleno jest pouze se svolením majitele pozemku anebo úřadu (§ 17), nemohou se požadovati do vlastnictví.
Jiné pozemky k účelům provozu hor mohou jen tehdy býti požadovány do vlastnictví, když majitel hor k provozu hor je nezbytně potřebuje a v blízkostí jiných vlastních pozemků nemá.
V případě, že by vodovod pro důlní podnik tímto způsobem nemohl se zavésti anebo jenom s nepřiměřeně vysokým nákladem, může se podnikateli hor povoliti, aby vodovod tento veda pod zemí po zemků v § 17, vytčených, ne však pod domy a hřbitovy.
Takový vodovod musí však býti provede tak, aby voda nepoškozovala okolí, jinak podnikatel ručí za veškerou způsobenou škodu.
§ 3.
§ 100. h. z. doplňuje se takto:
Užívání delší než tříleté znamená trvalé užívání.
§ 4.
§ 101. všeob. h. z. má zníti:
Obě strany pokusí se předem u revírního úřadu v přítomnosti znalce a, jestliže jde o pozemky hospodářské, v přítomnosti hospodářského znalce, o smír.
Nedocílí-li se smírného vyřízení o ponechání pozemku anebo o náhradě, zavede horní úřad s politickou správou další řízení. K tomuto řízení předvoláni buďtež navrhovatel, majitel pozemku a znalci.
Každá strana vyzvána budiž, aby do 14 dnů jmenovala znalce, kterého pak horní úřad musí ustanoviti. Nejmenuje-li strana znalce, může horní úřad podle svého uvážení znalce ustanoviti sám.
§ 5.
§ 102. h. z. má zníti:
Okresní politická správa rozhodne v dorozumění s horním úřadem o všech podmínkách přenechání půdy. Přeje-li si vlastník spoluužívání pozemku po čas přenechání, budiž mu toto spoluužívání zabezpečeno.
Nezbytné pozemky potřebné k provozu hor nesmějí býti požadovány déle než jeden rok před jejich skutečným upotřebením.
Při přenechání lesů dbáno budiž předpisů lesních.
Při vrácení pozemků má podnikatel hor dle přání vlastníka půdy buď stavby odstraniti aneb je tam nechati.
§ 6.
§ 103. doplňuje se takto:
Vlastníku pozemku a, pokud přísluší na něm jinému věcné právo spojené s vlastnictvím, také tomuto oprávněnému, přísluší nárok na náhradu každé škody přímo proti podnikateli hor.
Ostatně platí analogicky ustanovení § 5 až 10 zák. ze dne 18. února 1878 ř. z. č. 30 s tou změnou, že náhrada za hospodářské pozemky zvyšuje se přirážkou 50%ní.
Při dobývaní povrchem (dobývání rozhozem) zvyšuje se přirážka ta na 70%. Pozemky, které leží v pásmě ochranném polohopisného plánu, aneb které byly určeny za stavební místa, odškodňují se vždy jako stavební místa.
Znesnadní-li se aneb znehodnotí provoz hospodářského anebo průmyslového podniku, dlužno poškozeného zvláště odškodniti.
Jestliže odstoupením částí pozemku nemohou zbývající pozemky býti řádně obdělány a trpí tím škodu, má vlastník právo žádati i za zbývající pozemky odškodnění, anebo může žádati, aby podnikatel hor převzal celý pozemek do vlastnictví.
Při zjištění ceny odstupné nemůže se bráti zřetel na to, že pozemek zřízením důlního podniku nabyl větší ceny.
Vlastník pozemku má zákonité právo předkupní na pozemku do vlastnictví majiteli hor odevzdané. Toto právo předkupní budiž v usnesení výslovně uvedeno a knihovně zajištěno.
Odstavec 2. § 103, platí dále.
§ 7.
Veškeré výlohy spojené s vyvlastňovacím řízením, ku kterýmžto výlohám patří i zastoupení právní strany, hradí podnikatel hor.
Hlava druhá.
O náhradě důlních škod.
§ 8.
§ 106. doplňuje se takto:
Báňský podnikatel jest povinen, než se přiblíží dolováním k hranicím vlastníka pozemku na 500 m, půl roku předem uvědomiti tohoto vlastníka, jehož povrch zamýšleným dolováním bude dotčen, a zaručiti se k odstranění a náhradě veškerých dolováním povstalých škod.
Každé opomenutí trestá se obnosem od 5.000 Kč.
Báňský podnikatel jest povinen poškozenému nahraditi veškerou škodu bezpodmínečně, jež povstala následkem dolování, násypem hald neb plyny na povrchu anebo příslušenství téhož i na movitostech.
Za škodu ručí oprávněný k dolování rukou společnou a nedílnou s tím, kdo škodu způsobil. Jest-li škoda způsobena provozem dvou nebo několika podniků, jsou jejich majitelé povinní škodu nahraditi a to rukou společnou a nedílnou, ale ten, kdo nahradil škodu, může se hojiti na ostatních. Jestliže žádný oprávněný k dolování již nepozůstává, ručí poslední oprávněný s tím, kdo škodu způsobil, po případě na přání poškozeného z pokladny pro důlní škody. Pokladna má právo regresní proti tomu, kdo škodu způsobil, a proti oprávněnému k dolování.
Poškozený má právo buď žádati uvedení do předešlého stavu a náhradu škody, anebo pouze náhradu škody. Majitel domu může požadovati vystavění domu stejných rozměrů na jiném způsobilém místě v okolí, když další obývání v domě ohrožovalo by život anebo zdraví. Majitel domu není povinen hraditi snad větší cenu na témž nebo jiném místě vystavěného domu.
Při opravě důlních škod na domech musí k náhradě povinný na vlastní útraty stěhovati bydlící v domě, po případě o umístění vystěhovaných se postarati a ručí též všem v domě bydlícím za každou škodu způsobenou opravou.
Jsou-li stěny potrhány, musí se mimo řádné opravy stěn celá malba uvésti do dřívějšího stavu na náklad k opravě povinných.
§ 106 b.
Povstala-li škoda na staveních, s úředním povolením vystavěných a v důlním poli ležících, má se za to, pokud nebude dokázán opak, že škoda způsobena byla dolováním osobou k dolování oprávněnou.
Stavení ve Slezsku místo politickou správou obcemi schválené používají téže ochrany ode dne obecního schválení.
Předpokládá se, že každé stavení bylo s úředním povolením vystavěno.
§ 106 c.
Byla-li způsobena škoda na pozemcích hospodářských, nutno hraditi poškozenému mimo škody 50% ev. 70% přirážku podle § 103 a.
§ 106 d.
Nárok na náhradu škody promlčuje s v 30ti letech ode dne, kdy poškozený se dověděl o škodě a o příčině spojitosti s dolováním.
§ 106 e.
Právní předpoklad, že škody zavinilo dolování, platí zejména v případě, že voda ze studně zmizela, nebo prameny anebo nějaké jiné soukromé vody v důlním poli docela zmizely, aneb jinak byly poškozeny nebo znečištěny, Poškozený má právo buď požadovati náhradu škody, anebo zaopatření stejného množství vody stejného druhu.
Nastane-li ztráta vody, mají na potřebnou vodu stelného druhu bezplatný nárok jak dosavadní majitelé, tak i uživatelé a jejich nástupci.
§ 9.
Ochranná ustanovení veřejná.
§ 107 a.
Města, a městyse a uzavřené osady, jakož i léčivé prameny i veřejné vodovody zabezpečeny buďtež na žádost proti každému ohrožování dolováním. Při tom budiž zřetel vzat na rozšíření osad.
Tato chráněná plocha může býti teprve po předcházejícím šetření poddolována.
§ 107 b.
Při řízení o povolení stavby nepřísluší podnikateli hor žádné právo námitek, vyjma, že stavbou ohrožovala by se jistota dolování, aneb osob v podniku zaměstnaných, Stížnosti k dolování oprávněných proti povolení stavby nemají odkladného účinku.
Prohlášení, kterým vlastník domu vzdal se práva na nemovitostech stavěti, anebo náhrad dolních škod požadovati, tzv. reversy, které bez přiměřené úplaty byly vydány, považují se jako dar, a bez notářského spisu vydaná prohlášení jsou neplatná a knihovně zanesené reversy tyto buďtež vymazány. Vzdání se námitek proti povolení stavby nepovažuje se za nějakou úplatu.
§ 107 c.
Jestliže s ohledem na dolování předepíší se stavebníkovi nějaké zvláštní podmínky stavební, které stavební řád sám nepředpisuje, hradí veškeré náklady spojené s těmito zvláštními předpisy osoba k dolování oprávněná.
VII. oddělení.
§ 10.
K § 173. dodává se toto:
Majitel ohroženého pozemku anebo zařízení na povrchu jest oprávněn při hrozícím nebezpečenství, nebo již nastalé škodě požadovati u horního úřadu první instance nutná zabezpečení. Jestliže ohrožení týká se pozemků vyjmutých podle §§ 17 a 99, má horní úřad ve srozumění s okresní politickou správou ihned stav věci přibráním znalců zjistiti a nutná opatření zaříditi. Strany mají práva navrhnouti znalce podle § 101, odstavce 3. Jen při hrozícím nebezpečí prodlení může horní úřad zakročiti, aniž by byl vázán na jmenování znalců. V případě tom však má dodatečně vzíti úřad ohled na návrhy strany, pokud se týče jmenování znalce. Úřady mají ihned naříditi nutná opatření a se přesvědčiti; zdali nařízení ta byla splněna. Kdyby nařízení ta v dané lhůtě splněna nebyla, uvalí horní úřad pokutu od 5.000 Kč počínaje na závod, a potřebná práce nařídí se na útraty majitele hor.
Při jednání nařízeném na místě samém bez předběžného výslechu stran má býti vždy učiněn pokus o vyrovnání. Útraty řízení včetně útrat právních zastoupení hradí horní podnikatel, třebas že ochranná opatření nařízena nebyla, ježto mezi tím majitel dolu příslušná opatření učinil.
§ 11.
§ 185. má zníti takto:
Podnikatel dolu smí provozovati pouze podnik na základě provozovacího plánu, který před počátkem provozu hornímu úřadu ku prozkoumání a schválení předložiti musí.
Horní úřady mají tento provozovací plán prozkoumati, zdali neodporuje předpisům zákona, pro případ, že by se pochyby objevily, má si vyžádati vysvětlení a v případě, že by provozovací plán odporoval hornímu zákonu, neb ohrožoval veřejné zájmy neb bezpečnost osob, přiměřenou změnu naříditi.
Proti rozhodnutí horního úřadu má podnikatel právo stížností k hornímu hejtmanství.
K ustanovení platí i ohledně pozdějších změn provozovacího plánu. Naskytnou-li se nepředvídané okolnosti, které vyžadují okamžitou změnu provozovacího plánu, dlužno do 10 dnů tyto hornímu úřadu oznámiti.
Vede-li se některý podnik bez a zvláště proti předpisům provozovacího plánu, budiž uvalena pokuta od 10,000 Kč na báňský podnik a neměla-li žádoucího výsledku, budiž další provozování zakázáno. Jakmile vedlejší důlní práce, ve které se důlní podnik rozvětvuje, nabudou většího rozměru nežli 50 m, musí ohledně tohoto podniku přesně důlní mapy zřízeny býti a na těchto veškerá díla dodatečně tak zanesena, že každé přestoupení hranic větší než 50 m, z těchto map zjistiti lze. Z důlních map musí poměry složení dobývání, větrování, těžení, důlní cesty, jakož i vztahy dolování na povrch zřetelny býti.
Každý oprávněný ku dolování jest povinen kopii každé důlní mapy svým nákladem vyhotoviti a odevzdati hornímu úřadu, a je-li v uhelném revíru sdružení majitelů povrchu, také jeho hlavnímu vedení. U tohoto úřadu má právo majitel pozemku důlního pole, anebo jeho zplnomocněnec nahlédnouti do veškerých jeho nemovitost tangujících důlních map. Tuto důlní mapu a kopii musí oprávněný ku dolování udržovati v souladu se skutečným stavem a každého půl roku bezplatně báňskému úřadu předložiti otisk všechny změny obsahující. Horní úřad má se o tom přesvědčiti a potvrditi, že kopie tyto jsou v souhlasu s důlní mapou a se skutečným stavem.
Nesprávné zakreslení v důlních mapách trestá se pokutou až 10.000 Kč. Při opakování budiž pokuta vyměřena vždy trojnásobným obnosem naposled placené pokuty.
Majitelé nemovitostí na důlním poli mají v pochybnostech právo po oznámení hornímu úřadu přesvědčiti se o správností zápisu důlních map znalcem na všech místech k tomu potřebných.
Shledá-li tento znalec nesprávnosti zápisu v důlních mapách jakož i těžebních plánech, hradí veškeré tím povstalé výlohy podnikatel hor.
§ 12.
§ 185 má zníti takto:
V každém obvodu horního úřadu dlužno zříditi pokladnu pro důlní škody. Správa těchto pokladen podléhá úřadu pro rekultivaci, kterýžto úřad podléhá ministerstvu zemědělství. Do této pokladny spadají veškeré tresty a pořádkové pokuty na základě tohoto zákona vyměřené.
Mimo to platí podnikatelé hor každého obvodu horního úřadu za 1 tunu těženého uhlí 1 Kč čtvrtletně pozadu. Z teto pokladny dlužno hraditi důlní škody, které z jakýchkoliv důvodů od dolů hrazeny nebyly. Mimo to obdrží majitel hospodářství z této pokladny výpomoc k uvedení do předešlého stavu. O povolení těchto podpor rozhoduje ministerstvo zemědělství. Bližší podmínky zřízení tohoto úřadu vydá ministerstvo zemědělství.
§ 13.
Příslušnost horního senátu se zrušuje. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje vydati zvláštní zákon o zřízení rozhodčího soudu za příčinou náhrady důlních škod.
Dokud tyto rozhodčí soudy nebudou ustanoveny, jsou řádné soudy povinny ve sporech o náhradu důlních škod ustanoviti znalce podle návrhu strany, když se na jednom znalci neshodnou.
§ 14.
Zákon tento nabývá platnosti 14. dnem po jeho vyhlášení. Provedou jej ministři veřejných prací a spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
Útisk majitelů povrchu ostravsko-karvinského a severočeského revíru uhelného byl tak hrozný, že právní stav nemůže se tak dále udržeti. Lid veškerý se přímo bouřil elementární silou proti uhelným velkozávodům, které odpíraly majitelům povrchu řádně hraditi důlní škody a svou přesilou hmotnou znemožňovaly drobnému lidu prosaditi náhradu způsobených škod. Mimo to právní stav vybudovaný za kapitalistického režimu rakouského umožňoval na všech stranách velkokapitálu obohacovati se na úkor drobného lidu, na úkor majitelů povrchu.
Proto veškeří majitelé povrchu usilovati ihned po převratu v naší republice o změnu právního stavu, Ježto za plebiscitu nebylo možno svolati v plebiscitním území majitele povrchu, poněvadž v tehdejším spolku "Podkopaní", v němž sorganisováni byli majitelé povrchu všech národností, bylo polské předsednictví, přišel návrh majitelů povrchu novým spolkem "Obrana" vypracovaný tak pozdě do revolučního Národního shromáždění, že Národní shromáždění nemohlo právní stav již ve prospěch lidu změniti, ale usneslo se na návrh poslanců slezských uložiti ministerstvu spravedlnosti, aby vypracovalo návrh na zákonitou úpravu ve prospěch poškozených. Avšak návrh zákona v ministerstvu spravedlnosti vypracovaný spíše zhoršoval nežli zlepšoval postavení majitelů povrchu.
Anketa pak, povolaná ministerstvem spravedlnosti k vypracování nového zákona, nevedla k cíli, ježto majitelé dolů obstruovaly projednávání návrhu při anketě, takže po třech jednáních v ministerstvu spravedlnosti vždy od 91/2 hod. ráno až do 3 hodin odpoledne projednala se teprve první věta prvního paragrafu.
Proto opustili zástupci majitelů povrchu anketu a obracejí se přímo nyní na Národní shromáždění, aby toto vzalo lid oproti velkokapitálu v ochranu. Návrh zákona je požadavek lidu na nesčetných táborech ve slezském území usnesený, a byly požadavky jeho upraveny tak, aby nikterak nevadily řádnému provozování dolování, ale aby pouze odstranily křivdy dosud páchané na drobném lidu.
K § 1.
Podle horního zákona a judikatury nejvyššího soudu správního rakouského nebyl majitel dolu pod žádnou podmínkou oprávněn povrch poškoditi. Správní soud v nesčetných rozhodnutích, jmenovitě rozhodnutím ze dne 27. ledna 1897, čís. 529, ze dne 4. dubna 1907, čís. 3154, ze dne 6. listopadu 1905, čís. 11,691 a ve mnohých jiných rozhodl, že majitel dolu na základě §§ 170, 171, 220, 221 a 222 h. z. povrch poškoditi nesmí a že majitel povrchu v každém případě jest oprávněn u horních úřadů prosaditi zastavení dolování, když by dolováním nějaká škoda na povrchu mohla povstati. Touto judikaturou by ovšem znemožnilo se každé dolování a proto správní soud v důsledku této judikatury rozhodl, že majitel povrchu na základě § 98 h. z. může požadovati přenechání pozemku do užívání i tehdy, když podobného pozemku ku provozování dolování sice nepotřebuje, ale by je dolováním poškodil. Dle stylisace § 98 h. z. zákonodárce na to ani nikdy nepomýšlel, že by mohl býti majitel povrchu nucen postoupiti pozemek do užívání podniku, ku dolování oprávněnému, jen proto, aby pozemky ty mohly býti poškozeny.
Ježto novelou k občanskému zákonu bez svolení rakouského parlamentu císařským nařízením vydanou, jmenovitě § 364/a jest důlní podnik oprávněn povrch poškoditi, což dříve bylo zapovězeno, odpadá tudíž přenechání pozemků jen k tomu účelu, aby pozemky ty mohl býti poškozeny, ježto, jak shora uvedeno, toto přenechání pozemků bylo správním soudem vedle zákona za příčinou umožnění dolování povoleno. Z důvodů těchto nutno přímo nyní zapověděti přenechání pozemků za příčinou pouhého poškození,
b) Ačkoliv posavadní zákon vyslovoval, že majitel povrchu jest nucen pozemek podniku důlnímu přenechati, stávalo se velmi často, že horní úřad na pouhou žádost důlního podniku téměř vždy pozemek i proti vůli majitele povrchu odevzdal k užívání podniku důlnímu. Toto právo vyvlastňovací soukromého podniku nebylo v žádném jiném případě poskytnuto a jest tudíž možnost přenechání pozemků omeziti jen na nejpotřebnější případy. Jest samozřejmo, že majitel musí býti úplně odškodněn. Stávalo se ve všech případech, že horní úřady jmenovaly vesměs znalce podniku důlnímu nakloněné, a od nich závislé, a v žádném případě horní úřady neustanovovaly znalce navržené od majitelů povrchu. Tím se stávalo, že byly v nesčetných případech pozemsky majitelům odňaty, ač toho třeba nebylo, ježto majitel povrchu většinou zdráhal se odevzdati povrch do vlastnictví, ale povrch odevzdán důlnímu podniku pouze do užívání proti ročnímu odškodnění. Toto roční odškodnění bylo vyměřeno podle ceny pozemku v čas zabrání. Nynější cena pozemku jest mnohonásobně vyšší ceny předválečné, výnos každého pozemku jest taktéž mnohem větší. Majitel povrchu byl by tudíž ve prospěch velkozávodu poškozen, kdyby toto roční odškodnění před mnoha lety vyměřené nemohlo se nyní zvýšiti. K ochraně těchto nutno tudíž vysloviti, že roční odškodnění před lety za jiných poměrů stanovené může býti beze všeho zvýšeno, prokáže-li majitel větší škodu.
§ 2.
Důlní podnik často zbytečně požadoval pozemky a proto nutno omeziti toto požadování pouze na nejnutnější případy, když vlastního pozemku podnik poblíže nemá.
§ 3.
Dle posavadního horního zákona mohl býti pozemek požadován pouze k užívání, nikoli do vlastnictví. Jenom při trvalém užívání mohl majitel povrchu žádati, aby uhelný závod převzal pozemek do vlastnictví. Ježto však nebylo v zákoně určitěji vyznačeno, co trvalé užívání znamená, a závody v některých případech v revíru v Čechách se zdráhaly převzíti pozemek do vlastnictví, ač pozemek užívaly déle než 3 léta, dlužno nyní prohlásiti užívání delší než 3leté za trvalé.
§ 4.
Majitel povrchu byl nejvíce zkracován úřady rakouskými, jmenovitě okresním hejtmanstvím a revírním úřadem tím, že tyto korporace nikdy nejmenovaly znalce podle přání majitele povrchu, nýbrž pouze podle přání závodu. Jako znalce ustanovovaly většinou nějakého horního inženýra, který samozřejmé musel podati dobrozdání ve prospěch závodů. Závody si takto vzájemně svými úředníky vypomáhaly. Tímto dobrozdáním byl majitel povrchu vždy poškozen. Proti tomuto bezpráví nebylo možno nalézti nikde ochrany. Jest předpokladem každého spravedlivého rozřešení, aby každá strana mohla jmenovati svého znalce, svého důvěrníka. Poněvadž úřady vždycky bezpodmínečné odmítaly jmenovati znalce podle přání majitelů povrchu, nutno zákonem ustanoviti, že úřad jest vázán jmenovati znalce podle návrhu stran. Tímto zákonitým ustanovením bude velká křivda, páchaná velkozávody za spolupůsobení úřadu, odstraněna.
§ 5.
Stávalo se často, že závody žádaly přenechání pozemku, kteréž jim bylo povoleno, ač potom po mnoho let pozemek ten závodem nebyl používán. Proto nutno vysloviti, že v takovém případě může vlastník pozemek spoluužívati a mimo to nutno zameziti odebrání pozemku předčasně. Proto nutno zákonem omeziti odebrání pozemku na rok před skutečným upotřebením.
§ 6.
Přenecháním pozemku musí býti každý poškozený odškodněn, ať již jest vlastníkem pozemku anebo jen věcně oprávněn. Při odhadu způsobených škod na poli byli majitelé vesměs poškozováni, poněvadž výtěžek byl znalci udáván nepoměrně nízký, a v druhých případech znalci, závislí od závodu, podávali dobrozdání na základě katastrálního čistého výnosu, což znamenalo hrozné poškození dotyčného vlastníka. Proto dlužno zákonem ustanoviti, že dlužno k odhadnuté ceně připočísti 50% přirážky. Při dobývání povrchem dlužno zvýšiti přirážku na 70%. Tyto přirážky jsou i v jiných horních zákonech uzákoněny. Ježto přenechání pozemku ve prospěch soukromého podniku jest zajisté nejkrutější zasáhnutí do práv majitelů, jest zajisté tato přirážka dostatečně odůvodněna. Aby se zamezilo, aby důlní podnik za mírnou cenu nabytý pozemek nemohl prodati do rukou nepovolaných, jest zajisté nutno, zajistiti bývalému vlastníku právo předkupní.
Zkoumání předpokladů ku přenechání pozemku jest velice obtížné pro majitele povrchu neznalého práv a jest tudíž zapotřebí, aby majitel povrchu mohl býti uchráněn velkých škod právním zástupcem. Výlohy tohoto zastupování nejvyšší správní soud rakouský v nečetných rozhodnutích přisuzoval majitelům povrchu až do roku 1895, načež ovšem judikaturu změnil (rozhodnutí ze dne 14. března 1895, č. 1395, rozhodnutí ze dne 14. listopadu 1395, č. 5310 a rozhodnutí ze dne 30. listopadu 1878, č. 3003).
Dlužno tudíž k ochraně majitelů povrchu zákonem ustanoviti, že i útraty právního zastupování při jednáních závodem vyvolaných hradí závod.
§ 8.
Největší útisk provozován byl majiteli povrchu závody při odškodňování. Skutečnou škodu v celé výši závody nikdy nechtěly hraditi; buď závody odmítly vůbec jakoukoli škodu uhraditi, aneb když v některých případech výjimečně se podvolily škodu hraditi, nabízely poškozenému jenom nepatrný zlomek skutečné škody. Poškozenému nezbývalo, nežli buď se diktátu podrobiti anebo nastoupiti trnitou cestu sporu. Avšak důlní spor vyžadoval vždy obrovské oběti. Soudci často důlním poměrům málo rozumějí, takže byli odkázání jen na posudek znalce. Znalci důlní skoro bez výjimky jsou od závodu odvislí a podávají dobrozdání vždy ve prospěch závodu v nejkřiklavějších způsobech. Co se znalci v dřívějších letech z řad aktivních úředníků závodních přibraní napáchali křivd a bezpráví podaným dobrozdáním, jest skutečně neuvěřitelné. Frázovitě úplně proti pravdě v nesčetných případech podávali dobrozdání, že závod škodu nezavinil, vypočítali, že sesouvání půdy děje se jako podle nějakého receptu právě tak, jak si tento závislý znalec představoval a v četných případech znalci podali dobrozdání, že poškozený dům leží úplně mimo dosah škod zaviněných dolováním, ačkoliv skutečně tyto škody povstaly dolováním. Takovým nespravedlivým způsobem byl připravován majitel povrchu o svůj majetek a existenčně nespravedlivě zničen. Provésti důkaz, že právě dolováním škody na povrchu povstaly, jest velice obtížné a dle posavadního zákona musel poškozený provésti úplný důkaz. Když se mu to nepodařilo, byl ztracen. Tento důkaz uložiti žalovanému jest největší bezpráví a v tomto ohledu musí se ve prospěch lidí zákon změniti. I kdyby žalobci se podařilo provésti soupis škody obrovským nákladem, musí podle dosavadního zákona uhraditi předem veškeré útraty dobrozdání, které s ohledem na to, že důlní znalci stojí mnoho tisíc, vyžadují vždy obrovský náklad. Spory ty protahují se do nekonečna. Důlní spor trvá vždy léta. Uplyne mnoho roků, než poškozený může soudně přinutiti důlní podnik, aby splnil to, co podle zákona a morálky měl již dávno učiniti. Zatím, než rozsudek jest vynesen, musí v rozbitém domě bydleti, trhlinami vniká dovnitř stavení studený vzduch, v zimě není možno stavení taková řádně vytopiti, ze všech stran trhlinami rok od roku se zvětšujícími vniká vítr, déšť, sníh a chlad. V takovém domě bydleti jest utrpením pro všechny obyvatele a stávalo se, že i smrt zaviněna byla tímto způsobem.
Ssedáním půdy vlhnou veškerá stavení v revíru. Důkaz provésti však, že právě dolováním vzniká toto vlhnutí, jest skoro nemožný a znalci obyčejně vypovídají ve prospěch závodu. Uváží-li se však, že v nepoddolovaném kraji toto hromadné vlhnutí u všech domů se nenaskytuje, a uváží-li se, že právě tam, kde půda klesá značným způsobem, nastává vlhnutí stavení, jest přece nade vší pochybnost zjevno, že vlhnutí toto zavinilo pouze dolování. Takovým vlhnutím znemožňuje se obývání, stavení stává se neobývatelné, lidé bydlící ve stavení onemocní a umírají, jak zejména stalo se v domě Jana Rottra ve Velkých Kunčicích č. 39, který musel 8 nákladných sporů provésti se Severní dráhou, nežli obdržel aspoň část skutečné škody. Jeho dcera zemřela následkem bydlení ve zvlhčeném bytě. Totéž stalo se ve stavení Markuse Gaziorka v Michálkovicích číslo 95. Markus Gaziorek, horník v Michálkovicích, měl krásný domeček a zahradu. Severní dráha však mu podkopala tak zahradu, že se proměnila v jezero, a kde dříve byly lučiny, nyní plavou ryby. Dům jeho jest tak zničen, že se sesouvá. Tomuto chudému horníku Severní dráha odpírala nahradit škody, odpírala dům spraviti, tak že tento chudý horník musel podati 12 žalob, než přinutil Severní dráhu k vykonání její povinností (byly to žaloby: Cg I. a 97/16 u krajského soudu v Těšíně, C II. 104/16 u okresního soudu ve Slezské Ostravě, C II. 59/17 u okresního soudu ve Slezské Ostravě, Cg I. a 97/17 u krajského soudu v Těšíně, C I. 104/18 u krajského soudu v Těšíně, C I. a 13/18 u krajského soudu v Těšíně; C IV. 1583/18 u okresního soudu v Mor. Ostravě, C IV. 1366/19 u okresního soudu v Mor. Ostravě, Cg 27/20 u krajského soudu v Novém Jičíně.
Ve všech těchto případech byla Severní dráha odsouzena chudému horníku hraditi škodu, dík obranné organisaci poddolovaných, jelikož chudý horník by nemohl vésti tak nákladného sporu proti velkokapitálu. Ačkoliv Severní dráha v roce 1918 byla odsouzena tomuto chudému horníku sesutou chaloupku znovu spraviti, neučinila tak, takže tento chudý horník již 6 roků nemůže vymoci přiznanou náhradu škody.
František Borovec v Michálkovicích musel Severní dráhu pro náhradu škody; způsobenou dolováním, žalovati, ačkoliv žalovaný obnos činil pouze 700 K. Tento spor trval 7 roků a teprve nedávno byl ukončen pro žalobce úspěšně. Náklad tohoto sporu činí více, než obnáší majetek poškozeného. Sedm roků dovedla Severní dráha tento spor protahovati a poškozenému zbytečně činiti výlohy. To jsou poměry do nebe volající! Tímto způsobem odstrašuje se lid požadovati soudní cestou náhradu škody, ježto jednak spor jest nebezpečný, poněvadž záleží na znalcích, jednak spor ten jest nákladný a vyžaduje mnohotisícových výdajů, jednak u soudů trvají důlní spory mnoho let a snad se nestal ani jediný případ, že by důlní spor v jednom roce byl ukončen. Tímto zastrašováním obohacují se závody, poněvadž poškozený musí se podrobiti diktátu důlního podniku a přijmout nabízenou náhradu, která nikdy neodškodňuje poškozeného úplně, nýbrž jenom nepatrnou částí. V mnohých případech, kdy závody odmítly bezprávně jakoukoliv náhradu, poškozený, nežli by existenci svou riskoval a se několik roků rozčiloval, nechal se radši beztrestně závodem ničiti. Proto nestačí poškozenému pouze zákonné ustanovení, že podnik důlní musí hraditi veškeré škody, nýbrž zde musí se umožniti poškozenému, aby také tuto náhradu co nejdříve obdržel a aby nebyl nucen vésti nákladný důkaz, že škody zavinil důl. Naopak musí se požadovati, aby právě majitel dolu byl nucen dokázati, že důl nepoškodil povrch. Jenom toto zákonité ustanovení jest při tomto stavu věci spravedlivé, neboť v četných případech jest úplně nemožné provésti poškozenému důkaz, že závod zavinil škodu, na př. u studní. V poddolovaném území stává se často, že najednou ve všech studních nějaké obce zmizí voda. Tato okolnost pro každého rozumného člověka by stačila jako důkaz, že důl zavlnil zmizení vody, ale u soudu musí majitel studně prokázati, že skutečně závod zavinil tuto škodu. Tento důkaz provésti jest vůbec nemožné. Proto se stává, že se poškozenému vůbec nedostává náhrady. Tak najednou zmizela veškerá voda letos na Hlučínsku ve Lhotce vinou dolování vítkovických závodů. V roce 1916 zmizela voda ve všech studních obce Muglinova vinou dolování vítkovických závodů. V Lazech, Karviné a Dombrové ztratila větší část studní vodu dolováním závodů Orlová - Lazy, horní a hutní společnosti a Larische a vede se nyní i spor o zavedení vody do studní proti zmíněným pod č. j. Cg X 115/20 u krajského soudu v Mor. Ostravě, kdež viníci zdráhají se poškozeným vodu zavésti, ačkoliv jsou k tomu zavázáni. Pro tuto okolnost jest nutno cestou zákonitou právní předpoklady zajistiti, že veškeré škody vzniklé na staveních v důlním poli ležících povstalý dolováním a že i voda ze studní zmizela následkem dolování. Protidůkaz, že tomu tak není, jest možno závodu mnohem lépe provésti než poškozenému. Důkaz tento jest nákladný; vždy spojený s obrovským nákladem, nutno tudíž tento náklad uvaliti z poškozeného lidu na závod uhelný, jak toho spravedlnost rozhodně vyžaduje.
b) Jest nespravedlivo omeziti náhradu škody pouze na nemovitosti, neboť není právního důvodu, proč by báňský podnik neměl hraditi také škody způsobené na movitostech, když na př. ve shora jmenovaném případě u Gaziorka sesul se jeho domek a zabil vepře jemu náležejícího, jest samozřejmo, že podnik, musí hraditi také škody způsobené na movitostech.
Pro poškozeného jest vždy velice těžko věděti, kdo vlastně mu škodu způsobil, poněvadž uhelné podniky někdy pronajímají své pozemky jinému k dolování oprávněnému podniku. Proto dlužno zákonem ustanoviti, že za poškození ručí každopádně podnik k dolování oprávněný, i ten, kdo škodu způsobil.