c) Obě vlády jsou ochotny zaručiti vývozním povolením, která budou příště udělena podle platných předpisů, pro dobu jejich platnosti úplnou účinnost, i kdyby vývozní předpisy dodatečně byly změněny.
Povolení může býti odvoláno:
1. Pokud budou ohroženy naléhavé veřejné zájmy,
2. pokud ho bylo dosaženo na základě nesprávných údajů nebo nepoctivým způsobem.
Jestliže vývozní povolení byla udělena dříve než byly zavedeny vývozní dávky (v to zahrnujíc zvýšený manipulační poplatek), neb dříve než budou zvýšeny trvající vývozní dávky (v to zahrnujíc zvýšený manipulační poplatek) platí zmíněné povolení beze zření na nová ustanovení ještě šest neděl od okamžiku, kdy nabyla účinnosti. Po tomto okamžiku vývozní povolení platí jen ještě tehdy; když bez újmy zvláštních ustanovení a se zřetelem na zvláštní okolnosti v jednotlivých případech se zaplatí dodatečně dávka, resp. rozdíl mezi starou a novou dávkou za hodnotu zboží, které až do tohoto okamžiku nebylo ještě vyvezeno.
Pro prodloužená vývozní povolení a pro ona, jež nahradí již prošlá, jest rozhodný den vyhotovení vývozního povolení, resp. prvního vývozního povolení.
Vývozní povolení, která budou udělena a jichž nebude moci býti včas použito z důvodů, které, jak se prokáže, nebyly zaviněny stranou, budou prodloužena, resp. obnovena, budou-li tu ještě podmínky, za nichž byla udělená. Prodloužení, resp. obnovení nebude odepřeno z důvodu, že byly snad zatím nově zavedeny jiné vývozní předpisy.
Pokud jde o žádosti o prodloužení, resp. obnovení vývozních povolení, které byly podány na základě starých uzávěrek, odporujících nově platným vývozním předpisům, slibují obě strany, že je Budou blahovolně zkoumati. V tomto případě zavazují se obě vlády, že u příslušných povolujících úřadů zasadí se všemi prostředky o to, aby tyto případy byly příznivě vyřízeny.
Článek III.
Pokud pro udělení vývozního povolení jest rozhodná cena vývozního zboží, nemají zpravidla cenová ustanovení, resp. nová cenová ustanovení žádného vlivu na ony smlouvy, které byly uzavřeny před vydáním těchto cenových ustanovení, resp. nových cenových ustanovení, bylo-li při uzavření smluv učiněno zadost tehdy platným ustanovením cenovým, a buď
a) kupec již částečně splatil nebo
b) dodavatel plnil podle smlouvy nebo
c) kupec již povolil náležité zvýšení ceny.
Výjimky z těchto zásadních ustanovení mohou nastati tehdy, jestliže smlouvy pocházejí doby mimořádně vzdálené.
Obě vlády zasadí se o to, aby nejnižší vývozní ceny byly určeny tak, aby byla zaručena bezprostřední výměna zboží mezi československou republikou a Německem a podle možnosti vyloučeny zvláštní výhody odběratelům ve státech třetích.
Článek IV.
Nehledíc k případům přechodného hospodářství, které jsou upraveny ve článku II. a III., stojí obě strany zásadně na tom stanovisku, že jest třeba postupně snažiti se o to, aby vzájemný styk mezi oběma jejich zeměmi nebyl zadržován nijakými zákazy dovozu, vývozu a průvozu.
Výjimky mají býti připuštěny jen:
a) z důvodů veřejné bezpečnosti,
b) při zboží, které v jedné z obou zemí jest předmětem státního monopolu,
c) z ohledů zdravotně policejních,
d) proto, aby mohlo býti použito na cizí zboží zákazů a omezení, která jsou ustanovena pro výrobu, odbyt a dopravu domácího zboží v tuzemsku.
Zvláště platí zásada vyslovená v článku IV. také pro ono zboží, které bylo zařaděno v obou státech do seznamů volného zboží toho kterého času právě platných.
Článek V.
Pokud jde o vývozní povolení již udělená, o obnovu prošlých, jakož i o udělení vývozních povolení pro staré uzávěrky, nastupují pro dovoz dříví z československé republiky na místě hořejších ustanovení tyto předpisy:
1. Na místě vývozních povolení, udělených včetně do 14. dubna 1920, budou dána nová povolení pro množství dříví ještě nevyvezená a to pro dosud neprošlou dobu platnosti starých vývozních povolení. Tato nová povolení jsou podrobena všeobecnému vývoznímu poplatku, který bude počítán na základě cen fakturních, uvedených ve starých vývozních povoleních.
2. Za vývozní povolení, jichž platnost již vypršela, budou dána nová na žádost interesentů za předpokladu, že jejich platnost vypršela teprve po 15. prosinci 1919, dokáže-li se mimo to, že k vývozu nedošlo pro obtíže ve vypravení a dopravě a dále, že žádost za obnovu vývozních povolení byla podána u československé dřevařské komise nejpozději do 31. května 1920. V té které době právě platný vývozní poplatek bude také v tomto případě počítán na základě cen fakturních, uvedených ve prošlých vývozních povoleních.
3. Stejně jako se žádostmi o vývozní povolení na základě nových uzávěrek bude též nakládáno se starými uzávěrkami na dříví, pro něž nebylo dosud vydáno vývozní povolení nebo které přes to, že vývozní povolení bylo uděleno, nenáležejí pod ustanovení bodu 2., poněvadž tu není nutných předpokladů; budou tedy podrobeny novému zkoumání podle předpisů právě platných. Přes to však československá vláda zajišťuje, že se starými uzávěrkami při tomto zkoumání bude — ceteris paribus — zvláště příznivě nakládati a to v tom směru, že vláda, resp. Dřevařská komise se vzdá jakéhokoliv působení na skutečné prodejní ceny uzávěrek.
Československá vláda však zaručuje, že bude takto postupovati jen vůči těm, kdož zpraví Dřevařskou komisi v Praze (Praha II., Hybernská ulice 1) co nejdříve, nejdéle do 1. září 1920 o starých uzávěrkách a to buď v opise nebo ve výtahu. Tato lhůta nemá vlivu na podávání žádostí o vývozní povolení.
Za základ počítání vývozního poplatku, který má býti zaplacen při starých uzávěrkách, se vezme nejnižší vývozní cena 525 M za m³ u kulatiny a 350 M za m³ u brusného dřeva, pokud úřední nejnižší vývozní cena bude vyšší než tyto ceny. Klesne-li úřední nejnižší vývozní cena pod shora uvedené částky, jest počítati tento všeobecný vývozní poplatek na základě nové úřední nejnižší vývozní ceny.
Československá vláda slibuje, že nebude příště v mezích platných předpisů činiti žádných obtíží vývozu kulatiny, brusného dřeva a řeziva do Německa, zvláště že přijde Německu vstříc vývozem z pohraničí, ze Slovenska a po vodě.
Článek VI.
Československá vláda se zavazuje, pokud jde o staré uzávěrky na dodávky sladu, že ihned dodá 300 vagonů a do konce června 1920 dalších 300 vagonů. Za tento celkový počet 600 vagonů zaplatí němečtí kupci částku 425 M za 1 q, jež zahrnuje kupní cenu a vývozní poplatek československá vláda prohlašuje dále ochotu, že poskytne z nové žně potom ještě zbývajících ze starých uzávěrek 1050 vagonů, aniž toto množství bude počítáno na staré uzávěrky; zůstává tudíž vyhrazeno nové dohodě obou kontrahentů, aby stanovila cenu pro toto množství.
Článek VII.
O úpravě vzájemného odběru uhlí bylo učiněno ujednání obsažené v příloze D.
Článek VIII.
Některé finanční otázky byly upraveny úmluvou, obsaženou v příloze E.
Článek IX.
Aby byl usnadněn vzájemný styk s pohraničními okresy (všeobecně do 15 km po obou stranách hranic) byla sjednána mezi oběma stranami zvláštní ustanovení, která jsou obsažena v příloze F.
Tato úprava, pokud není v příloze F zvláště stanoveno jinak, nemá vlivu na omezení volného obchodu, platná v obou státech, jakož i na předpisy o státním hospodaření některými výrobky. Avšak pohraničním obyvatelům jednoho státu nemá nastati dodávací povinnost ve prospěch druhého státu proto, že hospodaří na pozemcích na území tohoto státu.
Článek X.
Nehledíc k úlevám v tak zv. drobném pohraničním styku, nebude československá vláda. až do uzavření obchodní smlouvy mezi oběma státy nakládati s německými příslušníky, pokud jde o výši, zajištění a vybírání dávek vývozních a dovozních, o obchod dovozní, vývozní a průvozní a o ustanovení o dovozu, vývozu a průvozu, o spotřební dávky a vnitřní daně, o provozování obchodu, živností, průmyslu a zemědělství a o nabývání a držbu movitého a nemovitého majetku, hůře než příslušníky jiného státu.
Akciové a jiné obchodní, průmyslové nebo finanční společnosti včetně pojišťovacích společností, které mají sídlo v území jedné strany a jsou právně podle jejich zákonů zřízeny, budou také v území druhé strany, šetří-li příslušných zákonů a nařízení tam platných, oprávněny uplatňovati veškerá práva a zvláště vésti spory před soudy jako žalobkyně nebo. žalované.
Pokud jde o připuštění k provozování obchodu na územích druhé strany, platí tamní zákonná a reglemeritární ustanovení. Ony společnosti však, které provozují obchody v československé republice na základě připuštění dřívější vlády bývalé monarchie, mají, pokud žádosti takové již nepodaly, do 6 (šesti) měsíců po tom, co tato dohoda nabude účinnosti, znovu zažádati o připuštění ku provozování obchodů u příslušného úřadu československé republiky nebo v téže lhůtě provozování obchodu v Československé republice zanechati. Dokud nebudou tyto žádosti vyřízeny, mohou dotyčné společnosti v československé republice provozovati obchody na základě dřívějších oprávnění v dosavadním rozsahu. Budou-li znova připuštěny, nebude na nich žádán admisní poplatek z oné částky akciového, vkladového a obligačního kapitálu, ze které státní poplatek, za provozování oněch společností na území republiky československé již byl zaplacen.
Pokud německá vláda, majíc zření na to, že byl založen československý stát, přikročí s hlediska vzniku nových států k nové úpravě poměrů společností rakouských a uherských se sídlem ve staré rakousko-uherské monarchii, které byly dříve v Německu k provozování obchodu připuštěny, nedopadne tato úprava nikterak nepříznivěji, než. jak shora smluveno.
Se společnostmi, jmenovanými ve druhém odstavci tohoto článku, nebude v obou státech po stránce objektivně právní zacházeno hůře než s právně uznanými společnostmi stejného druhu kterékoliv třetí země. Toto ustanovení netýče se rozhodnutí, která se dějí na základě státní povinnosti koncesní nebo ve správních věcech volného uvážení.
Článek XI.
Obě vlády budou i příště k tomu přihlížeti, aby jejich pomezní celní úřady naproti sobě ležící, kde to poměry dovolí, byly přeloženy do téhož místa, aby úřední úkony při přechodu zboží z jednoho do druhého celního území mohly se díti zároveň.
Hlavní celní úřad ve Zhořelci, který byl dříve zřízen na základě státní smlouvy s Rakousko-Uherskem, bude zachován jako československý hlavní celní úřad na stejném základě.
Článek XII.
Ze zboží, prováženého územím jedné z obou smluvních stran z území nebo do území druhé smluvní strany, nesmějí býti vybírány průvozní dávky. Tato úmluva platí stejně jak pro zboží, které bylo po přeložení nebo uložení provezeno, tak pro zboží bezprostředně provážené.
Článek XIII.
Aby vzájemný styk byl dále usnadněn, přiznávají obě strany osvobození ód dovozních a vývozních dávek pro zboží (s výjimkou potravin), které přichází z volného obchodu v území jedné ze smluvních stran do území druhé na trhy nebo veletrhy nebo je zasíláno na nejistý prodej mimo obchod na trzích a veletrzích, jakož i pro vzorky, které obchodní cestující s sebou berou, pokud totožnost předmětů vyvezených a opět dovezených jest nepochybná; osvobození to se dává pro všechny tyto předměty, jsou-li neprodány zpět dovezeny ve lhůtě, kterou je předem stanoviti.
Tato ustanovení nemají vlivu na zvláštní předpisy, vyplývající z řízení povolovacího.
V řízení, které má býti zachováváno při provádění těchto ustanovení, nebude dosavadní praxe až na další nijak měněna.
Článek XIV.
Obě strany se zavazují, že budou spolupůsobiti přiměřenými prostředky, aby se předešlo podloudnému obchodu do jejich i z jejich území a aby tento obchod byl trestán, že ponechají v platnosti trestní zákony v té věci vydané, že budou si poskytovati právní pomoci, že dovolí, aby dozorčí úředníci druhé strany pronásledovali do jejich území ty, kteří jednají proti předpisům, a že těmto úředníkům poskytne se nutných zpráv a pomoci jejich berními, celními a policejními úředníky jakož i obecními starosty a místními přednosty.
Celní kartel, který má býti uzavřen podle těchto všeobecných ustanovení, vyhrazuje se zvláštnímu ujednání. Dosavadní praxe budiž nadále zachovávána.
Obě vlády si vyhrazují, že eventuelně uzavrou ještě zvláštní úmluvu stran práva honění.
Obě strany zasadí se, seč jsou, aby usnadnily cestovní ruch, zvláště pokud směřuje za obchodem nebo k návštěvě lázní, a že, pokud platné pasové předpisy nemohou býti zmírněny, co možná ulehčí a urychlí příslušné formality.
Článek XV.
Pokud jde o celní manipulaci zbožím, které se odbavuje listem průvodním, usnadní se obapolně obchod tím, že, přechází-li zboží přímo z území jedné strany do území strany druhé, závěra se nesejme, jiná závěra se nepřiloží a zboží se nevybalí, pokud se vyhoví požadavkům v tom směru té doby smluveným.
Článek XVI.
Dosavadní řízení zušlechťovací budiž zásadně zachováváno.
Německá vláda se zavazuje, že nebude činiti překážek vývozu stonkového a močeného lnu do československé republiky na zpracování na lněná vlákna, pokud tento vývoz bude navrhován spolkem "Deutsche Flachsbaugesellschaft" nebo jeho právním nástupcem. Stejně zavazuje se vláda československá, ze nebude činiti překážek zpětnému vývozů onoho množství vláken, jež bylo vyrobeno ze stonkového a močeného lnu, dovezeného na zpracování z Němečka do Československé republiky a zvláště že se postará také o to, aby takových překážek nebylo činěno od úřadů lnem hospodařících. Avšak československá vláda vyhrazuje si právo zadržeti v jednotlivých případech pro vlastní průmysl 10 procent ze získaného zušlechtěného výrobku.
Ustanovení tohoto článku nemají vlivu na zvláštní ujednání, která byla učiněna nebo případ od případu budou učiněna v příčině určitého zušlechťovacího řízení.
Článek XVII.
Kupci, továrníci a jiní živnostníci, kteří prokáží, že ve státě, ve kterém bydlí, platí zákonné dávky ze živnosti jimi provozované, nebudou povinni platiti ve státe druhém jiných dávek, jestliže buď sami neb cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupují anebo majíce jen s sebou vzorky, hledají zakázky. Pro legitimaci obchodních cestujících ve vzájemném styku bude uznán s obou stran v bývalém rozsahu legitimační list, uvedený v příloze G podle druhdy platného vzorce.
Příslušníci jedné strany, kteří mezi místy různých států provozují povoznictví, aneb plavbu po moři nebo řekách, nebudou povinni platiti z těchto živností v území druhé strany daně z výdělku.
Článek XVIII.
Každá z obou smluvních stran připustí lodi a lodní náklady strany druhé v námořní a vnitrozemské plavbě za týchž podmínek a za tytéž poplatky a ve všech ostatních právních vztazích jako lodi a lodní náklady vlastní. Totéž platí o námořní plavbě pobřežní. Státní příslušnost lodí obou smluvních stran budiž posuzována dle zákonodárství domova. Stran uznávání měrných listů lodních a měřících certifikátů té neb oné strany budiž zachováván dosavadní postup. Tato ustanovení nemají vlivu na úpravu, jak byla nebo. bude učiněna mezinárodními smlouvami, jež nyní platí nebo příště budou sjednány.
V ostatním vyhrazují si obě strany sjednati zvláštní dohodu o vzájemném postupu stran plavby.
Článek XIX.
Obě strany shodují se na tom, aby byla učiněna zvláštní ujednání v příčině styku poštovního, telegrafního a telefonního, a obapolné ochraně proti nákazám a o řízení při právní pomoci.
Kromě toho zavazují se smluvní strany, že vymění do měsíce po podpisu této dohody návrhy na smlouvu o tom, jak se vyhnouti dvojitému zdanění a o právní pomoci, ve věcech berních (šetření o daních, stanovení daně a vymáhání daně) a o daňových věcech trestních.
Článek XX.
Obě vlády postaví na roveň příslušníky druhého státu příslušníkům svým, pokud jde o sociální pojištění. Podrobnější ustanovení vyhrazují se zvláštní dohodě.
Článek XXI.
Tato dohoda nemá vlivu na ustanovení mírové smlouvy versaillské, jakož i ostatních mírových smluv, které budou ještě uzavřeny, jakož i na smlouvu mezi čelnými spojenými a sdruženými mocnostmi a československou republikou, uzavřenou v St. Germain en Laye dne 10. září 1919.
Článek XXII.
Tato dohoda, podepsaná v československém a německém prvopise, bude po schválení vládou a zákonodárnými sbory ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve v Praze vyměněny. Platnost dohody nastane dnem ratifikace a potrvá, nebyly-li vymíněny jiné lhůty, dokud nebude jednou smluvní stranou v tříměsíční lhůtě vypověděna.
Dáno v Praze, dne 29. června roku tisícího devítistého dvacátého.
Dr. V. Schuster v. r.
von Stockhammern v. r.
Příloha A.
1. Pro dopravu mezi Československou republikou a Německem platí beze změny mezinárodní dohoda o železniční nákladní dopravě.
Železniční správy budou upravovati vzájemné styky na tomto základě, hledíce k současným provozním a dopravním poměrům.
2. Bude snahou, aby stejných zásad bylo použito, pokud možná, také k úpravě mezinárodní dopravy mezi jinými zeměmi, v níž Československá republika a Německo mají účast.
3. Obě vlády zařídí u svých železničních správ:
a) aby co nejdříve počaly s nutnými průpravnými pracemi, aby byly zavedeny přímé sazby mezi Československou republikou a Německem pro určité předměty a místa,
b) aby, bude-li nutno, se postaraly o to, aby osobní a nákladní doprava dála se pravidelně, pokud jde o stránku provozní a dopravně technickou,
c) aby si vycházely vzájemně co nejvíce vstříc při dopravě potravin a nutných životních potřeb.
4. Obě vlády budou provozovati tarifní politiku vůči druhé straně podle stejných zásad jako vůči ostatní cizině a zejména nebudou na základě parity, která byla smluvena mezi Německem a bývalou rakousko-uherskou monarchií, proti sobě v ostatní dopravě provozovati nepřátelské dopravní politiky.
5. Obě vlády shodují se v tom, aby co nejdříve za účasti co největšího poctu železničních správ bylo usilováno o to, aby byly uzavřeny smluvní dohody o přechodu vozů a vzájemném jejich používání, jakož aby, nemohl-li by se tento úmysl brzo uskutečniti, byla učiněna zvláštní ujednání tohoto druhu pro jednotlivé části dopravy.
Dříve platná mezinárodní ujednání o vozech nabudou ihned platnosti a budou platiti, dokud nenastane účinnost tohoto ujednání.
6. Německá vláda jest zásadně ochotna dopravovati co možná rychle do vlasti bývalé válečné zajatce a legionáře, vracející se z Ruska přes Hamburk.
O dopravě československých reemigrantů z Ameriky přes severoněmecké přístavy nemůže dáti sice německá vláda dnes určitého slibu; vyhrazuje si však učiniti na popud československé vlády zvláštní rozhodnutí, bude-li podán určitý návrh a zároveň označen počet reemigrantů a ostatní potřebné podrobnosti.
7. Pokud jde o otázky dovozu do Německa a průvozu Německem, probírané na jednáních v Děčíně dne 4. března 1920 o dopravě zboží mezi Československem a Německem, bylo sjednáno toto:
a) Obě vlády si vzájemně slibují volný dovoz v mezích dovozních povolení udělených od komisařů obou vlád.
Zvláštní dovozní povolení nebudou příště německými železničními správami požadována.
b) Obě vlády si vzájemně zaručují nerušenou průvozní dopravu železniční.
O průvozní dopravě bude mezi železničními správami obou stran sjednána zvláštní dohoda se zřetelem na nynější dopravní obtíže.
Jestliže by se naskytly na jednotlivých přechodech hranic nebo přilehlých tratích dopravní potíže, vzniklé z předběžné úpravy průvozní dopravy dle této přílohy, vynasnaží se obě strany odstranit tyto potíže vyjednáváním.
S dosud požadovaných průvozních povolení příště sejde.
c) Československá a německá železniční správa vzájemně si přislibují, že si předem včas oznámí větší transporty, jež se příště naskytnou, a že se zvláště dohodnou, jak nejúčelněji je provésti.
Příloha k číslu 7 b přílohy A.
Německá železniční správa jest vůči československé železniční správě prozatím ochotna přes vlastní velké potíže dopravní a provozní přebírati úhrnem na. všech československých přechodech denně až 200 vozů pro průvoz Německem.
Příloha B.
I. Seznam zboží, na jehož vývoz z Německa do československé republiky jest kladen se strany československé zvláštní důraz:
1. Anilínové barvy, dehtové barvy a umělé indigo; 2. suroviny a pomocné látky, rovněž chemikálie pro sklářství a průmysl porculánu, písek křemenný a sádrovec; 3. sůl (kuchyňská, dobytčí a průmyslová); 4. draselnaté soli; 5. soli kobaltové: 6. litografický kámen; 7. obtisky; 8. chlorid horečnatý; 9. pryskyřice; 10. smirek a smirkové výrobky; 11. železo a ocel; 12. měděná litina, hliník; 18. stroje, zvláště tiskařské a sazečské speciální stroje všeho druhu; 14. nástroje železné a ocelové; 15. elektrotechnické zboží; 16. chemicko-farmaceutické výrobky; 17. umělé hedvábí a vlákna snopková; 18. semeno cukrovky jakož i jiná původní pěstěná semena; 19. zemáky k sadbě; 20. celluloid; 21. blejno zinkové.
II. Seznam zboží, na jehož vývozu z československé republiky do Německa zvláště záleží Německu:
1. Dříví (kulatina, dlouhé dříví, báňské dříví, brusné dříví); 2. kaolin; 3. tuha; 4. křemenec; 5. glycerin (syntetický); 6. slad; 7. chmel; 8. syřidlo; 9. sparterie, dráčkové pletivo; 10. cement; 11. surové sklo; 12. jetelové semeno.
Příloha C.
Seznam zboží, jehož dovoz do jisté míry a za určitých předpokladů usnadniti zaručuje jednak Německo Československé republice, jednak Československá republika Německu:
I. Dovoz z Československé republiky:
1. Jablonecké zboží; 2. zboží skleněné; 3, zboží porculánové, hliněné a šamotové; 4. knoflíky všeho druhu; 5. minerální vody, originální zřídelní přípravky vyrobené z minerálních vod; 6. hudební nástroje a části hudebních nástrojů; 7. zboží kožené, kožené rukavice; 8. polodrahokamy a zboží granátové;
9. vlasové síťky, preparované vlasy; 10. umělé květiny; 11. lučebniny; 12. peří; 13. mlýnské kameny; 14. doutníkové a cigaretové špičky; 15. vápno; 16. pivo; 17. čedičové kameny; 18. hračky a jejich částky; 19. hrubší zboží košikářské a pletené; 20. vyšívání, krajky a zboží prýmkařské; 21. nábytek k zvláštním účelům.
II. Dovoz z Německa:
1. Hračky a jejich součástky; 2. stroje, zvláště mlynářské, cihlářské, tkalcovské a hospodářské, stroje úpravní a třídicí pro doly, čelisti do drtičů kamene, bagry, mléčné odstředivky, elektrické motory, pak hospodářské nářadí, zvláště překlápěcí pluhy (obracáky); 3. automobily a jejich součásti; 4. hudební nástroje; 5. výrobky průmyslu grafického; 6. zinkové plechy; 7. jednoduché tiskařské barvy; 8. letovací přístroje a letovací nástroje; 9. ohřívače a vařiče, zvláště petrolejové a plynové vařiče a laboratorní kahany; 10. plechové a štancované zboží; 11. fotografické papíry, chemikálie a svinuté filmy; 12. drobné železné zboží; 13. porculán a sklo; 14. labský pískovec; 15. pivo; 16. výrobky zahradnické; 17. čalouny.
Příloha D.
Úmluva
mezi vládami Československé republiky a Německé říše o vzájemné výměně uhlí.
Vláda Německé říše uvolňuje pro období od 1. července 1920 až včetně do 31. prosince 1920 k vývozu do Československé republiky měsíčně úhrnem 105 tisíc tun kamenného uhlí a koksu. V tomto množství je 15.000 až 20.000 tun kamenného uhlí a koksu z Dolního Slezska, z čehož nejméně alespoň 7500 až 10.000 tun nutno dodati v uhlí kamenném.
Celkový zbytek má býti uvolněn z Horního Slezska.
Vláda Československé republiky jest povinna z množství zde uvedeného dovézti sobě ve vlastních vozech z Dolního Slezska měsíčně 15.000 tun, ostatní uhlí musí býti dodáno Německou říší ve vozech německých.
Vláda Československé republiky uvolní naproti tomu měsíčně 202.000 tun českého hnědého uhlí a 4000 tun kladenského anebo plzeňského kamenného uhlí do Německa.
Doprava těchto množství má se díti v německých vozech, pokud nemohou býti přistaveny československé vozy. Pro dopravu do Německa má býti též využito vodní cesty z překladišť v Ústí n. L. a Rozbělesích.
Mimo to poskytne vláda Československé republiky Německé říši. měsíčně 15.150 tun hnědého uhlí, z nichž s německé strany dodá se potřebné lodní uhlí pro labské transporty československého zboží z československé republiky a do Československé republiky. Další pro tuto labskou dopravu potřebné uhlí má býti poskytnuto Německou říší.
Vláda Německé říše uvolňuje v pohraničním zásobování po nápravě ze. Saska a Dolního Slezska do Československé republiky 4000 tun uhlí měsíčně. Vláda Československé republiky uvolňuje v pohraničním zásobování měsíčně uhlí až do výše 2500 tun po nápravě a mimo to 500 tun, jež poskytuje měsíčně po dráze; jakožto uhlí otopné pro úředníky železniční, celní a policejní obou států v pohraničních územích.
Pokud by vláda Československé republiky žádala zvláštní dodávky koksu z Horního Slezska, bude dodáváno v poměru 7 tun koksu za 10 tun uhlí.
Nemůže-li jedna ze smluvních stran v některém měsíci splniti dodávku, jest povinna zbytek dodati v měsíci příštím.
Po úhrada vlastní železniční spotřeby mají býti oboustranné cizozemské dodávky provedeny souběžně s dodávkami vnitrozemskými.
Obě strany prohlašují, že jsou ochotny tuto smlouvu při jejím projití prodloužiti na dalších pět měsíců, to jest až do 31. května 1921 a to buď souhlasně s tímto ujednáním anebo se zkrácením vzájemných v této úmluvě stanovených kontingentů na nejvýše 75%.
Příloha E.
1. Účty německých státních příslušníků, jež jsou doposud na území Československé republiky zcela nebo částečně vázány (tak zvané vázané účty), uvolňují se majitelům stejně jako účty tuzemců bez všelikého jiného omezení. Byly-li při soupisu pohledávek, jež říšští Němci mají za tuzemskými dlužníky, nebo při soupisu a označení cizozemských cenných papírů, jež patří říšským Němcům, v Československé republice jakékoli poplatky zaplaceny, platí pro slevu nebo náhradu těchto poplatků stejné zásady jako u tuzemců a příslušníků jiných států. Další uzávěra nebo zabavení německých účtů bude přípustno pouze v té míře, ve které tato opatření postihnou stejně účty domácích neb cizích státních příslušníků jiného státu. Byly-li německé účty prohlášeny za propadlé proto, že nebyly přihlášeny k soupisu, slibuje se, že bude blahovolně zkoumána žádost o opětné jejich uznání.
2. Stejně zrušena bude platná dosud uzávěra depotů cenných papírů německých příslušníků v československé republice bez rozdílu, jsou-li uloženy v republice Československé či jinde. Další uzávěra nebo zabavení mohou býti nařízena toliko v tom rozsahu, ve kterém stihnou československé státní příslušníky neb příslušníky jiných států.
3. Úhrada nyní neb budoucně splatných výplat československých cenných papírů, patřících říšsko-německým příslušníkům, a výměna nových archů kupónových a dividendových k těmto papírům prováděna bude bez újmy předpisů výnosu ministerstva financí v Praze ze dne 20. ledna 1920, č. j. 104.310 z 1919, na místopřísežné prohlášení říšsko-německého majitele papírů, jež tento učiní u svého příslušného německého finančního úřadu a jež vyhotoví se trojmo dle přiloženého vzoru.
První z těchto tří stejnopisů místopřísežných prohlášení uloží se ve spisech dotyčného finančního úřadu, který také druhý stejnopis určený pro Československou republiku podrží a třetí stejnopis s úředním potvrzením vrátí straně. Zároveň označí finanční úřad neb orgán jím zmocněný cenné papíry, které strana při místopřísežném prohlášení předložila.
Stejně označiti jest cenné papíry, na které vztahuje se nařízení ministerstva financí ze dne 20. ledna 1920, při čemž stačí pro označení průkaz dle tohoto nařízení.
Dalších náležitostí, není třeba. Při dalších výplatách takto označených cenných papírů nežádá se již místopřísežného prohlášení.
Označení cenných papírů, při čemž opatřiti jest způsobem naprosto stejným nejen pláště, nýbrž i talony do 31. prosince 1923 dospělé, jakož i neoddělené dospívající kupony úředním razítkem označujícího úřadu, provedeno budiž pokud možno nejdříve, nejdéle do 15. září 1920.
Místopřísežná prohlášení, sebraná pro Československou republiku, buďtež zároveň s tabelárními seznamy cenných papírů, tvořícími nedílnou součást těchto prohlášení, zaslána československé vládě příslušnými finančními úřady nejpozději do 15. října 1920.
Německé finanční úřady jsou podle § 156 říšského trestního zákona příslušný přijímati tato místopřísežná prohlášení.
Německé finanční úřady jakož i banky, které jsou činné jako místa výplatní, jsou povinny, dozví-li se o jednáních, jež se nesrovnávají s místopřísežným prohlášením, oznámiti ihned státnímu zastupitelství k dalšímu stíhání.
Splatné výplaty uhradí a kupónové a požitkové listy vymění se jen tehdy, bude-li Německo československým státním příslušníkům nebo osobám, které se dne 12. března 1919 již déle než jeden rok zdržovaly v Československé republice, vypláceti cenné papíry i kupony a požitkové listy, které byly v Československu označeny dle nařízení ze dne 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n., o soupisu a označení cenných papírů, stejně jako tuzemcům.
Příloha k číslu 3. přílohy E
(ustanovení finanční).