Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2536.
Vládní návrh,
kterým se předkládají ku schválení Národnímu shromáždění osnovy hospodářských ujednání uzavřených v Praze dne 29. června 1920 mezi republikou Československou a říší Německou.
Návrh schvalovacího usnesení.
Národní shromáždění se usnáší:
1. Hospodářská ujednání, uzavřená mezi republikou československou a říší Německou v Praze dne 29. června 1920, se schvalují i s protokoly o válečných půjčkách, výplatě kuponů z dluhopisů sestátněných dřívějších drah soukromých, jakož i se zvláštní úmluvou o provedení čl. 297 mírové smlouvy Versailleské.
2. Ministr financí se zmocňuje, učiniti na základě zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a nař., cestou nařizovací nutná opatření ku provedení ustanovení bodu 3. přílohy E přiloženého hospodářského ujednání.
3. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
4. Ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se všemi súčastněnými ministry učinil další opatření za účelem provedení těchto ujednání.
Důvodová zpráva.
Po obnovení politické samostatnosti našeho státu bylo ihned patrno, že bude nutno v brzku zahájiti v plném rozsahu hospodářské styky se sousedními zeměmi, a to v prvé řadě s Německem, se kterým sdílíme v ohromné rozloze staré říšské hranice, a s nímž již za Rakouska země naše udržovaly nejčilejší vztahy obchodní.
Vztahy tyto dotýkaly se četných odvětví výrobních, v nich oba sousedící státy s vysoce vyvinutým průmyslem již dříve na sebe byly odkázány a vzájemnou výměnou zboží účelně své národní hospodářství doplňovaly.
Bezprostřední sousedství obou států neobmezovalo se přirozeně na styky čistě obchodní, nýbrž vytvářilo řadu styčných bodů v oboru dopravním, poštovním a telegrafním, v řízení celním, v úpravě pohraničního pohybu obyvatelstva a v různých opatřeních v oboru daňovém.
Jest přirozeno, že oba státy záhy po převratu pocítily potřebu všechny tyto otázky co nejdříve, byť i ve formě provisorní upraviti vzájemnou dohodou, k čemuž přistupovala další okolnost, že mírová smlouva Versailleská některými svými ustanoveními přímo jednání takové činila nutným. Mimo to zanechala doba válečná a poválečná ve většině států celou řadu institucí povahy prohibiční a kontrolní, kterážto opatření zvláště tíživě musila býti pociťována mezi dvěma státy ve velkém okruhu spolu sousedícími.
Z těchto důvodů bylo zapotřebí, aby dřívější úmluvy; platné mezi Německem a bývalým Rakouskem, nahrazeny byly za změněných poměrů politických co nejrychleji v nejdůležitějších směrech novými úmluvami mezi Německem a státem československým.
Potřeba tato pociťována byla na obou stranách, a tak došlo k poradám súčastněných vládních činitelů, jichž výsledkem jest souhrn ujednání, podepsaných v Praze dne 29. června 1920.
Ujednání tato obsahují následující části:
1. Hospodářskou dohodu mezi vládami československou a německou, jež vzešla ze snahy, dáti vzájemným hospodářským vztahům urovnaný právní základ. K této hospodářské dohodě náleží přílohy, tvořící s ní nedílný celek.
Příloha A, týkající se železniční dopravy, doplněna zvláštní přílohou, vztahující se k číslu 7 b přílohy A.
Příloha B, obsahující seznam zboží, na jehož vývoz z Německa do Československé republiky se klade se strany československé zvláštní důraz, a dále seznam zboží, na jehož vývozu z Československé republiky do Německa zvláště Německu záleží.
Příloha C, obsahující seznam zboží, jehož dovoz zaručuje se Usnadniti do jisté míry a za určitých předpokladů Německo Československé republice, resp. Československá republika Německu.
Příloha D, týkající se úmluvy o vzájemné výměně uhlí.
Příloha E, upravující některé otázky finanční.
Příloha F, obsahující úlevy v pomezním styku.
Příloha G, obsahu jící vzor živnostenského legitimačního listu pro obchodní cestující.
2. Úmluvu mezi vládou československou a vládou německou o provedení čl. 297 mírové smlouvy Versailleské, týkající se práva republiky Československé zadržeti a likvidovati německý majetek.
3. Protokol o válečných půjčkách a kuponech.
4. Protokol, sepsaný na základě čl. XVI. hospodářské dohody o zušlechťovacím řízení v oboru lnářském.
5. Smlouvu o státním občanství mezi říší Německou a republikou Československou.
Posléze uvedená smlouva o státním občanství předložena byla již ministerstvem zahraničních věcí, kdežto protokol sepsaný na základě čl. XVI. o zušlechťovacím řízení v oboru lnářském nepředkládá se z toho důvodu, že obsahuje pouze provedení ojedinělého případu řízení zušlechťovacího podle zásad pojatých do čl. XVI. hospodářské dohody (uvedené pod č. 1.).
K jednotlivým těmto u jednáním dlužno přičiniti následující poznámky:
Všeobecná hospodářská dohoda.
V hospodářské dohodě zaujímá přirozeně největší část úprava, týkající se vzájemného dovozu a vývozu, ježto v obou státech jak dovoz tak i vývoz státně jest kontrolován a podroben zvláštnímu řízení povolovacímu.
V dohodě této učiněn prvý krok k přechodu do mírového hospodářství, neboť obě strany se zavázaly vyměniti si seznamy volného zboží, jichž dovoz a vývoz nemá býti zásadně podroben nějakému omezení. Při stanovení těchto seznamů mohou ovšem obě strany postupovati úplně samostatně se zřetelem na stav vlastního hospodářství a jeho potřeby. Další cennou úmluvu nutno spatřovati v závazku obou vlád zasaditi se o to, aby určení nejnižších cen vývozních stalo se tak, aby byla zaručena bezprostřední výměna zboží mezi oběma státy tím, že mají vyloučeny býti zvláštní výhody odběratelům ve státech třetích.
V souvislosti s tímto ustanovením stala se dohoda o dodržování ujednané ceny vývozního zboží, jež nemá býti na příště důvodem odepření vývozního povolení za podmínek ve čl. III. blíže uvedených.
Pro celou řadu zboží, na jehož vzájemné výměně oběma státům záleží, a jež uvedeny jsou v přílohách B a C, byla sjednána dohoda, že jich dovoz z jednoho státu do druhého má býti za určitých podmínek usnadňován. Výpočet v těchto seznamech není nikterak taxativní, a. není proto zboží v seznamech těchto neuvedené z dovozu vyloučeno; výpočet tento uvedl hlavní druhy zboží, ohledně nichž povolovací praxe v obou státech v době sjednávání této úmluvy vyžadovala přesnější úpravy.
Se strany naší zdůrazněna byla zvláště potřeba dovozu anilinových barev z Německa a německá vláda prohlásila ve čl. II této dohody také ochotu, zasaditi se u průmyslu anilinové barvy vyrábějícího o to, aby potřebám československého průmyslu co nejvíce vycházel vstříc, jak co do množství tak co do podmínek dodávacích. Vláda československá může konstatovati, že požadavku tomuto bylo vyhověno a že stížnost značnějšího dosahu se strany našeho průmyslu anilinové barvy potřebujícího nebyly předneseny.
Mezi zbožím, na jehož dovoz z republiky Československé do Německa zvláštní důraz byl kladen, nalézá se v prvé řadě dříví, a to jak kulatina, tak brusné a důlní dříví. Československá vláda slíbila, že nebude příště činiti obtíží vývozu tohoto zboží do Německa v mezích platných předpisů, zvláště pak že vyjde Německu vstříc při vývozu z pohraničních okresů, ze Slovenska a při vývozu, který se děje po vodě.
Současně stala se dohoda ohledně prošlých, ale nevyčerpaných povolení k vývozu dříví a o poskytování nových povolení na základě starších uzávěrek. S naší strany byly koncesse tyto učiněny vzhledem k velkým obtížím transportním, jež koncem roku 1919 a začátkem roku 1920 nedovolovaly použíti udělených již vývozních povolení.
Úlevy v pomezním styku jsou podrobně uvedeny v příloze F, a to v rozsahu dosud při úmluvách, takovýchto obvyklém. Úlevy tyto doplňuje ještě ustanovení čl. IX. prohlášením, že pohraničním obyvatelům jednoho státu nemá nastati dodávací povinnost ve prospěch druhého státu proto, že hospodaří na pozemcích ležících na území tohoto státu.
Otázky týkající se některých úlev při vyclívání zboží, nebo při dopravě zboží na trhy, dále potírání podloudnictví, úpravy řízení zušlechťovacího projednány jsou. ve čl. XI. až XVI.
Vzájemné osvobození od daní a dávek povolují obě smluvní strany kupcům, továrníkům a živnostníkům, nakupujícím nebo zakázky dle vzorků přijímajícím ve státě druhém, když prokáží, že ve státě svého bydliště platí zákonné dávky ze živnosti.
Československé republice již mírem Versailleským (část X.) jsou nejvyšší výhody oproti Německu sice jednostranně přiznány, bylo však zajisté v zájmu dobrých hospodářských styků záhodno, ve formě smluvní také Německu s naší strany přiznati zásadu, že s německými příslušníky, pokud jde o výši, zajištění a vybírání dávek vývozních a dovozních, o obchod dovozní, vývozní a průvozní a o ustanovení o dovozu, vývozu a průvozu, o spotřební dávky a vnitřní daně, o provozování obchodu, živností, průmyslu a zemědělství a o nabývání a držbu movitého a nemovitého majetku, nakládáno nebude hůře než s příslušníky jiného státu.
V důsledku této zásady smluven byl v čl. X. postup o připuštění společností německých provozování obchodů na základě svolení uděleného již dřívější rakouskou nebo uherskou vládou. Společnosti tyto mohou prozatím obchody provozovati i nadále v dosavadním rozsahu, budou však povinny do 6 měsíců po nabytí účinnosti této smlouvy znovu zažádati o připuštění u příslušných úřadů československých, nebo provozování obchodů zanechati.
Naproti tomu bude také postavení dřívějších rakouských nebo uherských společností provozujících obchody v Německu a majících nyní sídlo v republice Československé stejně uspokojivě upraveno.
Obě vlády prohlásily, že postaví na roveň příslušníky druhého státu příslušníkům svým, pokud jde o sociální pojištění. Čl. XX. vyhrazuje podrobnější ustanovení zvláštní dohodě, jež v tomto oboru se má státi.
Čl. XVIII. upravuje prozatím jen některé nejhlavnější otázky, týkající se nerušené plavby námořní a vnitrozemské, a vyhrazuje dohodu o vzájemném postupu stran plavby zvláštní úmluvě, jež jeví se nutnou vzhledem k čl. 363 a 364 mírové smlouvy Versailleské, jimiž republice Československé zajištěno bylo právo zříditi vlastní svobodné oblastí (zones franches) v přístavech v Hamburku a Štětíně.
Konečně projevily obě strany ve čl. XIX. shodu o tom, aby učiněna byla zvláštní ujednaní o styku poštovním, telegrafním a telefonním, jakož i o obapolné ochraně proti nákazám a o řízení při právní pomoci. Rovněž má dojíti k úpravě otázky, jak vyhnouti se dvojitému zdanění, a k ujednání o právní pomoci ve věcech berních, jakož i daňových věcech trestních.
Dohoda o dopravě.
Dle čl. 366 mírové smlouvy s Německem, jakož i v obdobných článcích ostatních mírových smluv, zavázaly se strany smluvní, že obnoví Bernskou mezinárodní úmluvu. Jest tudíž Německo zavázáno mírovou smlouvou řídit se Bernskou mezinárodní úmluvou, jakož i ustanoveními tuto smlouvu doplňujícími.
Republika Československá zavázala se smlouvou, s hlavními mocnostmi dohodovými uzavřenou, že přistoupí do 12 měsíců k Bernské mezinárodní úmluvě. V důsledku toho vzata byla za základ dopravně-právních vztahů mezi republikou Československou a Německem Bernská úmluva mezinárodní, která platiti má však prozatímně, pokud o přistoupení k Bernské mezinárodní úmluvě nebude rozhodnuto, jakožto úmluva tarifní s jistými úlevami, jež podmíněny jsou mimořádnými poměry.
Stejných zásad použito bude též při úpravě mezinárodní dopravy s jinými zeměmi, na které republika Československá a Německo budou míti účast.
Ježto jest v zájmu drah i dopravců, aby překartování na hranicích bylo odstraněno a zavedeny byly v nejbližší době přímé sazby mezi Německem a republikou Československou, bylo stanoveno, aby zatím, dokud vzhledem k poměrům valutárním není možno ještě v plném rozsahu tyto přímé sazby zavésti, vytvořeny byly přímé sazby alespoň pro nejdůležitější relace a nejdůležitější druhy zboží. Tarifní systém plativší před převratem ponechán v platnosti, čímž zaručeno Německu zatím zachování zásady parity.
Za účelem zajištění transportů železničních mezi severními přístavy německými a mezi Francií, Belgií a Holandskem atd. se strany jedné a republikou Československou se strany druhé v transitu přes Německo organisována bude přeprava pokud možno i zvláštními vlaky.
V zájmu nerušené dopravy mezinárodní by bylo, aby Německo přistoupilo, pokud se otázky přechodu a výměny vozů týče, k mezinárodní úmluvě vozové, jejíž návrh vypracován byl v Římě. Ježto však v dohledné době není naděje, že by se tak stalo, bylo by nutno ponechati zatím v platnosti úmluvy, které platily před převratem, totiž vozovou úmluvu spolkovou a úmluvu mezinárodní.
Pro urychlenou přepravu zajatců do republiky Československé přes Hamburk projevena bylá se strany německé ochota; ve příčině přepravy repatriantů československých slíbeno zvláštní rozhodnutí o konkrétních návrzích, které budou ve věci s naší strany podány.
V důsledku nedostatku vozů, zejména lokomotiv, bylo Německo nuceno přepravu na svých železnicích co možno omeziti. K průvozu připuštěno jen malé množství zboží na základě povolení, dávaných říšským komisařem. V důsledcích smlouvy mírové musil tento všeobecný zákaz průvozu býti zrušen. Tím nastalé zatížení německých drah transitním zbožím, se všech stran přicházejícím, přimělo německou vládu, že bylo předepsáno pro zboží, které mělo Německem transitovati, dopravní povolení, jež byla udělována jen pro ono zboží, které v Němečku samotném nebylo poukázáno na přepravu vodní.
Se stejnými, ba ještě většími obtížemi přepravními zápasí i republika Československá, která mimo to nemá tolik vodních cest, na něž by přebytečnou přepravu mohla poukázati. Přes tyto obtíže, které činily nutné omezení přepravy vnitřní, neomezovalo ministerstvo železnic nikterak přepravu transitu.
Bylo proto také německou vládou prohlášeno, že ve příčině dovozů do Německa se upustí od toho, žádati přepravní povolení v předpokladu, že i vláda československá nebude německému dovozu činiti žádných obtíží. Ve příčině průvozu upouští vláda německá.. taktéž od zvláštních přepravních povolení pro každou zásilku a souhlasí s tím, aby počet vozů na, všech přechodních stanicích německým drahám podávaných stanoven byl denně počtem nejvýše 200. K této koncesi odhodlala se vláda německá v předpokladu, že obtíže, které by z toho mohly povstati na německých drahách, budou odstraňovány přátelskou dohodou súčastněných drah.
Dohoda o vzájemných dodávkách uhlí.
Nedostatečná těžba kvalitního uhlí kamenného ve vnitrozemí, na něž většina podniků na Slovensku, Moravě a ve východních Čechách je zařízena, dále pak okolnost, že železniční správa nebyla a není ani i dnes vzhledem k stálému nedostatku železničních vozidel s to, dopravovati uhlí z hnědouhelné pánve po veškerých oblastech republiky Československé, nutí a přinutila nás k uhelné dohodě, dle které Německo dodává nám měsíčně 105.000 tun slezského uhlí kamenného a koksu, naproti čemuž uvolila se Československá republika k vývozu 202.000 tun českého uhlí hnědého a 4000 tun uhlí, kladenského a plzeňského.
Jelikož uhlí kladenské a plzeňské dodáváme Německu za slezské uhlí v relaci 1:1, dodáváme, jak z uvedených čísel je vidno, uhlí hnědé za uhlí slezské v relaci 1:2. Relace tato není. sice přiměřená, a aby bylo lze ji pokládati za přiměřenou vzhledem ke kvalitě uhlí hnědého, které my vyvážíme, musila by býti volena relace 1:1.6. Německo převzalo však závazek, dovážeti uhlí kamenné k nám ve vlastních vozech až na množství 15.000 tun z Dolního Slezska, a vedle toho převzalo povinnost odvézti si rovněž ve vlastních vozech veškeré hnědé uhlí, jež my Německu dodáváme.
Jest tedy nepříznivá relace dodávky vyvážena částečně přístavbou vozů. Na vzájemné výměně uhlí jsou oba státy proto interesovány, poněvadž bychom my musili zásobovati Moravu, Podkarpatskou Rus a Slovensko hnědým uhlím z českých pánví, a na druhé straně zase Německo dovážeti by musilo slezské uhlí kamenné do Bavorska a Saska. Pro oba státy bylo by to nejenom zatížením železničního provozu, který v dobách návalu transportů železnice nemohly zmoci, nýbrž i zvýšením beztoho již vysokých provozních tarifů, jež ještě více zdražují cenu uhlí a ztěžují takto produkci průmyslovou.
Smlouva červnová jest vlastně pokračováním smlouvy, která končila v květnu loňského roku. Dle této smlouvy dodávali jsme v relaci 1:2.8, ale měli jsme za to možnost dodávati z dolů i jiných, a sice s horším uhlím než z jakých dodáváme nyní. Koncese ve zlepšení relace byla vykoupena tím, že naše dodávky uhlí byly nyní omezeny jen na doly lepší jakostí.
Finanční ujednání.
Ujednání bodu 1. a 2. přílohy E, jimiž říšskoněmečtí příslušníci postavení byli co do uvolnění účtů, pohledávek a depotů na roveň příslušníkům československým, resp. příslušníkům jiných států, vyplynula ze zásady vyjádřené v hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, dle které vláda československá použije zásadně práva čl. 297 mírové smlouvy Versailleské, zadržeti i likvidovati německý majetek jen potud, pokud všeobecně hospodářský a sociální zájem státu vyžaduje, aby německý majetek přešel do oblastí jejího vlivu. Se stanoviska akce soupisové jsou ujednání tato zcela v souhlasu se zásadami nařízení soupisových, dle nichž bez ohledu na státní příslušnost majitelovu rozhodovalo pouze, byl-li majetek dne 1. března 1919 na území Č. S. R. a bydlil-li majitel v této době v republice nebo zde déle než rok se zdržoval.
Bod 3. přílohy E jest normální úpravou t. zv. "affidavit", které předpisuje odstavec 4. § 15 nařízení z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n. (o soupisu a označení cenných papírů), pro výplatu československých cenných papírů, jež u nás ani soupisem ani označením povinny nebyly.
Úprava t. zv. "affidavit" v § 15 odst. 4, nař., č. 126 Sb. z. a n. z roku 1919, ukázala se naprosto nutnou v zájmu dobré pověsti naší za hranicemi a pro hodnocení našich papírů v cizině.
K úpravě "affidavit" ve formě místopřísežného prohlášení odhodlala se správa finanční tím spíše, že důkaz místopřísežným prohlášením jest v Německu běžným i ve věcech velmi závažných a nesprávná udání trestají se dle § 158 říšského trestního zákona německého vězením od jednoho do tří let.
Podle místopřísežného prohlášení provedou říšskoněmecké finanční úřady okolkování papírů a kuponů, pokud jsou splatny, v době, pro kterou platí označovací povinnost dle § 9 nařízení, z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., čímž i výplata příštích splatností československých cenných papírů v Německu jest značně usnadněna.
Celý bod 3. přílohy E jest jen změnou § 15 nařízení z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., vydaného dle zmocňovacího zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., a jest proto nutno, aby do zákonodárného usnesení, jímž hospodářské ujednání bude v platnost uvedeno, pojato bylo zmocnění. umožňující další úpravu cestou nařizovací v otázce dotčené v bodu 3. přílohy E.
Při dohodě, která byla učiněna v příčině honorování válečných půjček, nebyla překročena směrnice, daná zákonem ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., o IV. státní půjčce. Dle této směrnice jest při honorování válečných půjček jedině rozhodna ta okolnost, je-li dosavadní majitel válečných půjček československým příslušníkem a nabyl-li válečné půjčky nejpozději při převratu (28. října 1918).
Stejná práva jako tuzemcům přiznána byla ohledně válečných půjček pouze oněm říšskoněmeckým státním příslušníkům, kteří v době upsání válečné půjčky již na území Československé republiky bydlili a v určité lhůtě po schválení tohoto ujednání přijati budou do státního svazku československého. Obdobné ustanovení stalo se ohledně německých. společností, jsoucích v držení válečných půjček.
K této koncesí odhodlala se finanční. správa z důvodu, že s německé strany tento ústupek byl prohlašován za podmínku souhlasu k celé hospodářské dohodě.
Úmluva o provádění čl. 297 mírové smlouvy Versailleské.
Mírová smlouva Versailleská stanoví v čl. 297 (lit. B), že se mocnostem spojeným a přidruženým vyhrazuje právo zadržeti a likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době, kdy mírová smlouva vstoupí v platnost, náležejí německým příslušníkům nebo společnostem jimi kontrolovaným a nalézají se na jich území, počítaje v to i území, která jim byla postoupena. Dle tohoto ustanovení nabyl také stát československý právo zadržeti a likvidovati německý majetek v jeho území se nalézající ve všech shora naznačených směrech. Nutno přiznati, že by úplné provedení tohoto oprávnění bylo pro Německo velkého dosahů vzhledem k četným a význačným hospodářským zájmům, jež Německo má v naší republice ať prostřednictvím osob fysických nebo společností různého druhu.
Požadavku německému, vzdáti se úplně tohoto práva, nemohlo ovšem při jednání býti vyhověno; vláda československá dala však sjednanou úmluvou o této otázce na jevo, že nezamýšlí bezvýhradným provedením uvedeného článku mírové smlouvy kořistiti ze svého postavení mezi státy vítěznými, nýbrž že chce se omeziti na ony obory, kde hospodářské a sociální zájmy státu skutečně toho vyžadují.
Úmluva o této otázce byla nutná již také z důvodů právní jistoty, aby bylo se strany naší vůči Německu na jisto postaveno, v jakém rozsahu přiznaného práva republika Československá hodlá použíti, jakož i v které době, právo toto chce uplatniti.
Obmezila-li vláda československá své právo, zadržeti majetek německý, jen na některé obory, stalo se tak vzhledem k povšechnému národohospodářskému stavu našeho státu, jednak však také v úmyslu prokázati Německu i v tomto směru naši snahu po dobrých sousedských stycích.
Konečnou dohodou bylo sjednáno, že vláda československá použije práva, zadržeti a likvidovati německý majetek v oněch hospodářských odvětvích, při nichž se pomýšlí na zvýšení státního vlivu, nebo jež mají tvořiti předmět zvláštních sociálních neb hospodářských reforem, jako železnice, doly, hutě, jakož i léčebné lázně.
Další ujednání týká se formálního postupu při likvidaci tohoto majetku, jakož i o způsobu, jak stanoví se odškodnění.
Mimo uvedená hospodářská odvětví, pro něž výslovně právo likvidace bylo vyhrazeno, stala se ohledně ostatního německého majetku dohoda v tom směru, že československá vláda jest oprávněna zvláště při průmyslových, podnicích, které pro národní hospodářství jsou důležity, učiniti osvobození od zadržení a likvidace závislým na podmínce, že domácí zájmy budou ve správě těchto podniků přiměřeně uplatněny, a to v poměru mezi provozem, nalézajícím se na území Československé republiky, a celkovým provozem dotyčného závodu.
Vstup smlouvy v platnost.
Ustanovení hospodářské smlouvy, jež lze prováděti cestou administrativní, zejména však předpisy týkající se vývozu a dovozu, byly již vládou německou i vládou československou po podpisu smlouvy 29. června 1920 současně v život uvedeny a přispěly nemálo k vzájemným stykům obou států. Jest přirozeno, že při tak živých stycích vyskytla se nutnost revise stávající prakse a bližšího provádění úpravy vývozu a dovozu. V té příčině konány byly podrobné porady v Berlíně v únoru 1921, jež nastalé pochybnosti odstranily a v rámci původní úmluvy dané direktivy ohledně povolování vývozu a dovozu ujasnily a podrobněji propracovaly. Porady ty konaly se v četných odvětvích průmyslových a dlužno zvláště zaznamenati, že v některých odvětvích, jako chemického průmyslu, průmyslu knoflíkářského, schváleny byly i dohody, jež mezi súčastněnými průmysly se staly za intervence zástupců obou vlád.
Po stránce formální vyslovuje se přání, aby ujednání tato byla přikázána k projednání v poslanecké sněmovně výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živnosti, a v senátě výboru zahraničnímu a výboru národohospodářskému (živnostensko-obchodnímu).
V Praze dne 2. července 1921.
Černý, v. r.
v zastoupení ministra zahraničních věcí.
Dr. Hotowetz, v. r.,
ministr obchodu a Úřadu pro zahraniční obchod.
Osnovy československo-německých ujednání ze dne 29. června roku 1920.
Materiál při závěrku československo-německých porad z června 1920 skládá se z těchto částí:
1. Z hospodářské dohody mezi vládami československou a Německou s přílohami A až G. Příloha A týká se železniční dopravy a má zvláštní přílohu k čís. 7 b; příloha B obsahuje seznam zboží, na jehož vývoz z Německa do československé republiky jest kladen se strany československé zvláštní důraz a dále seznam zboží, na jehož vývozu z československé republiky do Německá zvláště záleží Německu; příloha C obsahuje seznam zboží, jehož dovoz do jisté míry a za určitých předpokladů, zaručuje jednak Německo československé republice, jednak československá republika Německu; příloha D týká se úmluvy o vzájemné výměně uhlí; příloha E úpravy některých finančních otázek; příloha F obsahuje úlevy v pomezním styku a konečně příloha G vzor živnostenského listu legitimačního pro obchodní cestující.
2. Z mluvy mezi vládou československou a vládou německou o provádění čl. 297. mírové smlouvy Versailleské (týká se práva zadržeti a likvidovati německý majetek atd.).
3. Z protokolu k čl. XVI. československo-německé dohody (dvě smlouvy z oboru lnářského). 4. Z protokolu o válečných půjčkách a kuponech.
Hospodářská dohoda mezi vládami československou a německou.
Vláda republiky československé a vláda říše Německé, snažíce se dáti vzájemným hospodářským vztahům urovnaný právní základ, dohodly se v těchto bodech:
Článek I.
Průvoz zboží všeho druhu a osob z území jednoho státu územím státu druhého, jakož i doprava zboží a osob z Německa do Československa a obráceně nebudou příště podrobeny omezením kromě těch, jež vyplynou jako technicky nutná opatření ze všeobecného stavu dopravního.
Podrobnější ustanovení o tom jakož i o ostatních otázkách železniční dopravy jsou obsažena v příloze A této úmluvy.
Výjimka ze zásady uvedené v prvním odstavci připouští se u zboží, jež je v jednom z obou států předmětem státního monopolu. Obě vlády vyhrazují si později podrobněji se dohodnouti o postupu při průvozu tohoto zboží. Až do té doby nebude na dosavadní praxi nic měněno.
Článek II.
Pokud trvá přechodné hospodářství, jehož je třeba, aby překonány byly hospodářské následky války, budou platiti dosavadní omezení dovozu a vývozu, avšak přes to bude zásadně snahou každé strany působiti k tomu, aby podle hospodářské situace byla tato omezení zrušována. Pro tuto dobu budou platiti pro vzájemný obchod zbožím tato pravidla:
a) Obě strany sestaví a co nejdříve si vymění seznamy volného zboží, jehož dovoz a vývoz zásadně nemá býti podroben nijakému omezení. Každé straně jest ponecháno na vůli, aby zavedla pro zboží, obsažené v seznamu volného zboží, povinnost přihlášky, neb tam, kde již jest, aby ji ponechala v nynější podobě. Seznamy volného zboží mohou býti změněny podle potřeby. Tyto změny, pokud se jimi obmezí seznam volného zboží, nebudou platit pro zboží, jež v den vyhlášení bylo již odevzdáno k dopravě.
Všecky změny buďtež druhé straně co nejrychleji oznámeny.
b) Zboží, jež není uvedeno v seznamu volného zboží, podrobeno jest na obou stranách povolovacímu řízení. Obě strany se zavazují, že vzájemně ulehčí udílení dovozních a vývozních povolení pro zboží, které jest vyjmenováno jako zvláště důležité pro hospodářský život druhé strany v přílohách B a C, tvořících nedílnou část tohoto ujednání. Tyto přílohy mohou býti podle potřeby měněny v obapolné shodě.
Obě strany se shodují v tom, že při vývozu zboží, pokud jest vytčeno v příloze B, budou. se obě vlády zásadně říditi tímto hlediskem: bude-li uhrazena tuzemská potřeba, bude zásadně vyhovováno návrhům na vývozní povolení, která jsou přiměřena úhradě potřeby žádajícího státu. Okolnost, že vyváží se ono zboží do třetích států, platiž pravidelně za oporu pro mínění, že domácí potřeba může býti považována za uhrazenu v náležitém rozsahu.
Zvláště pokud jde o potřebu anilinových barev v Československé republice, prohlašuje Německá vláda ochotu, že se zasadí u tohoto německého průmyslu, aby v dodávce pro nejnutnější potřebu československého průmyslu co nejvíce vyhověl jak co do množství, tak i co do dodávacích podmínek; vláda nebude překážeti vývozu onoho zboží, jež je německý průmysl ochoten dodati průmyslu československému.