§§ 74 a 75. Vojenským osobám, které válečnou službou byly na zdraví a výdělečné schopnosti poškozeny a předčasně z činné služby vyloučeny, navrhuje se mírné zvýšení požitků, aby jim byl boj o existencí ulehčen.
§§ 76—80. Ustanovení těchto paragrafů srovnávají se s dosavadními pravidly. Důvody, které svého času byly podkladem pro zvýšení zaopatřovacích požitků za službu válečnou, platí plnou měrou i dnes.
§§ 81—83. Vypracováno podle zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., a podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. března 1920, č. 151 Sb. z. a n., a ze dne 8. ledna 1921, č. 8 Sb. z. a n.
§§ 84 a 85: Vojenská správa potřebuje dostatečného počtu vycvičených pilotů a pozorovatelů a uznává tedy nezbytně nutným, aby osobám zaměstnaným v oboru leteckém byly při zaopatření přiznány zvláštní výhody vzhledem na zvýšené požadavky a stálé nebezpečí života v této službě.
§§ 86—89. Dosavad nebylo žádného zákonitého ustanovení, které by osobám v těchto paragrafech uvedeným zajistilo nárok na vojenské zaopatření. Osnova činí zde nápravu a navrhuje přiznati jim požitky podle zásad platných pro civilní státní zaměstnance. Zaopatření ošetřovatelek jest odůvodněno nutností postarati se o to, aby vojenská správa měla v čas potřeby k službám dostatečné pracovní síly.
§ 91. Výplata úmrtného jest upravena podle dosud platných zásad a v souladu s ustanoveními platnými pro civilní státní zaměstnance.
§ 92. Na dosavadních pravidlech stran péče o choromyslné nebylo zásadně nic změněno.
Vzhledem ku zvýšenému nákladu na životní potřeby a k poměrně nízkým zaopatřovacím požitkům byla pro gážisty v hodnostních třídách (čekatele) předepsána II. všeobecná třída.
§ 93. Srovnává se s ustanoveními dosud platnými.
§ 95. Aby bylo zamezeno požívání dvojích požitků z veřejných prostředků, jest nutno přesně označiti veškeré civilní služby, které jest postaviti na roveň civilní státní službě. Legionářské fondy nejsou veřejnými fondy podle tohoto zákona.
§ 96. Ustanovením tohoto paragrafu je rozřešena otázka započítání služební doby ztrávené před státním převratem ve službách rakousko-uherského mocnářství a doby činné služby v čs. vojsku před platností nového zaopatřovacího zákona.
Osnova tohoto zákona vychází ze zásadního hlediska, že právo na příznivější započítání jisté služební doby, získané podle dosavadního zaopatřovacího zákona a podle předpisů tento zákon doplňujících, má býti zachováno. Válečná léta budou započítána podle dosavadních ustanovení. Aby bylo vyvarováno různým omylům, je potřeba zvláštního nařízení, které by přesně určilo likvidační úřady podle tohoto zákona.
Uvedená cís. nařízení byla uveřejněna ve Věstníku býv. ministerstva války.
§§ 97, 104. Ustanovení těchto paragrafů jedná o příslušnících bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armády, kteří nebyli převzati do činné služby v čs. vojsku.
§§ 99, 100, 101, 105, 106 a 112. Ze snahy, odměniti obětavou činnost těch, kteří spolupůsobili při vybudování Čs. republiky, vyplývá ustanovení tohoto paragrafu, zajišťující gážistům čs. vojska a pozůstalým po nich za jistých podmínek zaopatření podle tohoto zákona, i když tito gážisté byli dáni do výslužby nebo zemřeli před platností tohoto zákona. U gážistů ve výslužbě se požaduje — jestliže se jejich zdravotní stav nezhoršil — aspoň jednoroční služba v čs. vojsku, aby bylo znemožněno zneužití této výhody.
Z ustanovení zák. ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., který přiznává nárok na důchod předkům vojínů padlých nebo zemřelých za světové války, vyplývá nutnost, vyhraditi ministru národní obrany právo ku přiznání zaopatřovacích požitků předkům gážistů a poddůstojníků z povolání, padlých nebo zemřelých za světové války, ovšem v souhlasu s ministrem financí.
Dále bylo nutno postarati se též o ženské ošetřovatelky, poškozené za světové války a o sirotky po takových osobách, poněvadž tyto osoby nemají nároku na požitky podle výše zmíněného zákona.
§§ 102, 103, 107 a 108. Zaopatřovací požitky poškozenou světové války — vyjímajíc gážisty a pozůstalé po nich — byly již upraveny zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. Zbývá ještě postarati se vhodným způsobem o invalidy předválečné ze stavu mužstva a o pozůstalé po osobách ze stavu mužstva, kteří jsou vyloučeni z požitků dle zákona výše zmíněného. Aby bylo přezkoušení nároků na požitky a bezvadné poukázání požitků umožněno osobám, které jsou vyloučeny z nároku na invalidní důchod podle zákona ze dne 20. dubna 1920, č. 142 Sb. z. a n., nařizuje se, aby poživatel sám včas požádal o výplatu požitků.
§ 109. Přiznává vojenským pensistům a pozůstalým po vojenských osobách stejné výhody, jaké mají státní pensisté civilní a pozůstalí po civilních státních zaměstnancích.
§ 110. Jedná o drahotních výpomocích invalidnímu mužstvu a pozůstalým po nich.
§ 111. Vojenští kapelníci byli v bývalé rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armádě zaměstnáni na smlouvu a neměli pro sebe a svoji rodinu nároku na vojenskou pensi. Pro zaopatření těchto osob byl zřízen zvláštní fond, do kterého přispívala také vojenská správa (poslední roční příspěvek 60.000 K). Jest zajisté s hlediska sociálního odůvodněno, aby bylo postaráno vhodným způsobem o tyto osoby, pokud jsou našimi příslušníky a jsou v nouzi. Náklad s tím spojený bude nepatrný.
§ 113. Inkorporované území hlučínské nutí k úpravě nároku na vojenské zaopatření získaných službou v německé armádě pro osoby, které se staly příslušníky Čs. republiky. Aby bylo V této otázce jednotně postupováno, upraví ji vojenská správa v dohodě s ostatními obory státní správy zvláštním nařízením.
§ 114. Zákon tento nabývá účinnosti ode dne, kdy byly upraveny služební požitky čs. vojska, to jest počínaje 1. lednem 1920.
Úprava zaopatřovacích požitků staropensistů na výměru požitků novopensistů navrhuje se zároveň zvláštním vládním návrhem.
§ 115. Obdobně jako dosavadní předpisy ukládá tato osnova povinnost vyžádati si zvláštního povolení k požívání zaopatřovacích požitků v cizině. Způsob, jakým dlužno při tom postupovati, bude upraven zvláštním nařízením v dohodě s ministerstvem věcí zahraničních a s ministerstvem financí.
Provedení tohoto zákona působí zvýšení zaopatřovacích požitků. Jakou měrou bude tím zvýšen celkový náklad pensijní, nelze určiti ani přibližně, již vzhledem k nedokončené organizaci čs. vojska; možno však očekávati, že zvýšení nebude značné, poněvadž zaopatřovací požitky, zděděné po starém Rakousku, se budou postupně zmenšovati.
Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena; zároveň se projevuje přání, aby osnova byla přikázána v poslanecké sněmovně výborům brannému, státně-zřízeneckému a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě výborům brannému, sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy.
V Praze, dne 20. května 1921.
Ministr národní obrany: