Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

f) zřekne-li se nároku na důchod, na dobu zřeknutí,

g) byla-li odsouzena trestním soudem k trestu na svobodě delšímu než 6 měsíců, na dobu odpykání trestu, nebyla-li výplata důchodu zastavena trvale. V případech výjimečných, hodných zvláštního zření, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí nevinné rodině odsouzené vdovy povoliti na dobu trestu výplatu důchodu zcela nebo z části.

Nárok na důchod vdovský pomíjí vždy koncem měsíce, v kterém se sběhla událost, působící pozbytí nároku na tento důchod.

§ 48.

Vdova, jíž byla výplata důchodu zastavena proto, že se znovu provdala (§ 47b), může si vyhraditi právo na dosavadní důchod vdovský pro ten případ, že by znovu ovdověla, nebo může, zříkajíc se této výhody, přijmouti odbytné.

V prvním případě nabude zase nároku na bývalý důchod tehdy, když druhý manžel zemře nebo když druhé manželství bylo pravoplatně zrušeno nebo prohlášeno za neplatné.

Má-li však vdova nárok na důchod vdovský z druhého manželství, přísluší jí pouze jeden důchod, a to v částce vyšší.

Výplata důchodu vdovského počne se v těchto případech 1. dnem toho měsíce, který následuje po dni úmrtí, nebo po dni, kterým se počíná právní působnost soudního rozhodnutí.

Odbytné může býti vyžádáno do tří let počínajíc dnem provdání a rovná se, jsou-li v den provdání nezaopatřené děti, požívající příspěvku na vychování, jednomu a půl ročnímu, není-li těchto dětí, tříletému důchodu vdovskému.

§ 49.

Za okolností hodných zvláštního zření může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti zaopatřovací požitek zcela nebo z části vdově, která podle ustanovení § 36 (poslední odstavec), § 37 (poslední odstavec) a § 42 bod a) a e) nemá nároku na důchod vdovský.

Nevinné vdově (manželce) po osobě, která pozbyla podle § 10 nároku na zaopatřovací požitky, jíž by jinak přináležel v případě smrti propuštěného nárok na vdovskou pensi jakmile by nález nabyl pravoplatnosti, může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zření přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře její normální vdovské pense, ode dne úmrtí propuštěného a nebyl-li přiznán příspěvek podle 2. odstavce § 10, již ode dne, kterým byly propuštěnému zastaveny požitky.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvků na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodně nebo trvale zastaviti.

B. Příspěvek na vychování.

§ 50.

Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným, nemanželským a adoptovaným dětem po gážistech (čekatelích), spadajícím pod ustanovení §§ 36, 37 a 39, jakož i schovancům náleží příspěvek na vychování ve výší 1/5 vdovského důchodu (§§ 38—40) pro každé z nich.

Předpokladem práv jest

a) u dětí adoptovaných a u schovanou, že se adopce nebo přijetí stalo ještě v činné službě gážisty (čekatele), že on dítě vydržoval až do své smrti, že dítě jest a zůstává nemajetné,

b) u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetny a že žily s gážistou (čekatelem) až do jeho smrti v jeho domácnosti, nebo byly ještě za jeho činné služby zplozeny a otcovství bylo soudně zjištěno nebo mimosoudně uznáno.

§ 51.

Příspěvek na vychování pro jedno dítě nesmí přesahovati ročně 1200 Kč a úhrn příspěvků na vychování pro všechny děti nesmí převyšovati důchod vdovský (§§ 38—40).

§ 52.

Dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným — pokud nepozbyly pro svoji osobu nároku na zaopatřovací požitek — patří sirotčí důchod v celkové částce 1/2 důchodu vdovského (§§ 38—40), nejvýše však pro jedno dítě 2000 Kč.

Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na vychování, který by podle § 50 býval náležel matce (maceše), převyšoval důchod sirotčí, budiž tato převyšující částka poukázána jako přídavek k důchodu sirotčímu podle hlav, a to tím způsobem, že kdykoliv některé dítě pozbude práva na důchod srážejí se příspěvky na vychování, které na toto dítě připadají, a to tak dlouho, až ona převyšující částka je úplně vyčerpána a zbude toliko úplný sirotčí důchod.

Důchod sirotčí i s přídavky nesmí býti větší než důchod vdovský podle §§ 38—40.

§ 53.

Na děti jmenované v § 50 a) a b) se ustanovení § 52 nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí také děti manželské, mající právo na důchod sirotčí, nesmějí příspěvky na výchovu oněch s důchodem sirotčím a přídavky těchto přesahovati hranicí, uvedenou v posledním odstavci § 52.

V případech uvedených v § 49 mohou se povoliti příspěvky na vychování a důchod sirotčí i dětem.

Mají-li, nebo získají-li děti v § 50 odstavec a) a b) jmenované ještě jiný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do příspěvku na vychování, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.

§ 54.

Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a dětí po gážistovi (čekateli), který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady převyšovati normální výslužné zemřelého.

§ 55.

Ustanovení v § 43 platí obdobně pro sirotky (schovance) po gážistovi (čekateli,), který byl v státní civilní (jí rovné) službě.

§ 56.

Příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nepřísluší sirotku (schovanci) po gážistovi (čekateli), jenž pozbyl nároku na výslužné podle ustanovení § 30 d), e) a f). Nároku nemá též sirotek (schovanec), jenž byl za života svého otce odsouzen pravoplatně pro zločin a nepominuly-li ještě v den úmrtí otce následky trestu.

§ 57.

Nároku na příspěvek na vychování (důchod sirotčí) nemá sirotek (schovanec) po gážistovi (čekateli) v záloze (§ 37), jehož roční příjem převyšuje 8.000 Kč.

Je-li však vyšší jeho příjem menší než součet 8.000 Kč a příspěvku na vychování (důchodu sirotčího), který by sirotku (schovanci) jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Pro započítání příjmů jiných osob a příjmů z vlastní práce, jakož i pro případné zvýšení této částky platí obdobně ustanovení § 24.

§ 58.

Příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu), platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí gážisty (čekatele), nebo vdovy.

Pro pohrobky počíná se nárok na tyto požitky dnem narození.

§ 59.

Nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) pomíjí obdobně podle ustanovení § 47 [vyjímajíc bod f)] také

a) pro dcery dovršením 24. roku,

b) pro syny dovršením 21. roku, navštěvují-li však učeliště s náležitým prospěchem nejdéle dovršením 24. roku,

c) když sirotek (schovanec) byl jinak zaopatřen.

Nevinným sirotkům (dětem) po osobě, která pozbyla podle § 10 nároku na zaopatřovací požitky, jimž by jinak přináležel v případě smrti propuštěného, když by nález nabyl pravoplatnosti, nárok na příspěvek na vychování (důchod sirotčí), může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí v případech hodných zvláštního zření přiznati příspěvek na výživu, nejvýše však ve výměře jejich normálních příspěvků na vychování (důchodů sirotčích), ode dne úmrtí propuštěného a nebyl-li přiznán příspěvek podle 2. odstavce § 10 již ode dne, kterým byly propuštěnému zastaveny požitky.

Ministerstvo národní obrany může kdykoliv prozkoumati předpoklady pro mimořádné přiznání příspěvku na výživu a podle výsledku výplatu tohoto požitku přechodně nebo trvale zastaviti.

§ 60.

Kdy pokládati jest sirotka (schovance) za zaopatřena, posuzuje se podle pravidel, platných pro civilní státní zaměstnance.

§ 61.

Po době uvedené v § 59 a) a b) může ministr národní obrany v dohodě s ministrem financí povoliti příspěvek na vychování (důchod sirotčí, přídavek k tomuto důchodu) zcela nebo z části všem dětem (schovancům) uvedeným v § 50, jsou-li nemajetny a jsou-li pro těžkou tělesnou nebo duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřiti výživu, nebo pokud jde o nemajetné syny studující na vysokých školách, nemohli-li pro účast na světové válce studií dokončiti a studují-li s dobrým prospěchem, na dobu pro ukončení studií nezbytně potřebnou.

§ 62.

Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na vychování vdově, jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samostatně.

Vdově, která výchovu sirotků (schovanou) jí svěřených zanedbává, může vojenská správa výplatu příspěvků na vychovám zastaviti. Příslušné částky požitků obdrží v tomto případě soudně ustanovený poručník.

C) Nároky předků.

§ 63.

Zemře-li vojenská osoba (gážista, čekatel) za okolností uvedených v § 3 a), nebo padne-li před nepřítelem a nezanechá-li ani vdovy ani sirotků (schovanců), uvedených v § 50, přísluší rodičům vojenské osoby důchod:

a) jsou-li neschopni výdělku,

b) byli-li zemřelým podporováni,

c) nemají-li příjmu převyšujícího 4.000 Kč ročně.

Je-li však vyšší jejich příjem menší než součet 4.000 Kč a důchodu, který by jim jinak příslušel, jest jim přiznati důchod v částce, doplňující tento součet.

Pro započítání příjmů jiných osob a pro případné zvýšení této částky platí obdobně ustanovení § 24.

§ 64.

Důchod rodičů činí 1/3 důchodu vdovského (§§ 38 a 40) pro jednu osobu.

Zemře-li jeden z rodičů přechází nárok zemřelého za podmínek uvedených v § 63 na jeho další předky, při čemž předkové bližší mají přednost před vzdálenějšími.

Důchod předků platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po dni úmrtí vojenské osoby, po případě jednoho z rodičů. Nárok na tento důchod pomíjí obdobně podle ustanovení § 47.

Pro nárok na důchod rodičů (předků) gážistů (čekatelů), umístěných v civilní státní (jí rovné) službě, platí obdobně ustanovení § 43.

§ 65.

Vojenská správa jest oprávněna kdykoliv znovu prozkoumati podmínky důchodu a podle výsledku důchod znovu vyměřiti nebo zastaviti.

ODDÍL III.

Zvláštní ustanovení.

Přídavek za zranění.

§ 66.

Přídavek za zranění se přiznává nezávisle na výslužném a vyměří se pouze podle následků zranění (poruchy zdraví) buď trvale nebo dočasně. Nárok na tento přídavek nutno zjistiti superarbitračním řízením. Předpokladem jest, že událost, na níž se zakládá nárok na přídavek, souvisela se službou válečnou.

§ 67.

Gážistům, zařaděným v hodnostních třídách a čekatelům, trvale neschopným služby vojenské, přísluší přídavek za zranění trvale podle následků zranění (poruchy zdraví) v této roční výměře:

a) když pozbyli bez vlastní úmyslné viny způsobilosti k vojenské službě zraněním nebo těžkou poruchou zdraví, způsobenou při vykonávání činné služby nebo zvláštnostmi vojenské služby a nemají nároku na vyšší výměru .............. 600 Kč, když za okolností označených v bodu a),

b) pozbyli jedné ruky nebo nohy, obou rukou nebo nohou, ale mohou ještě používati loketních a kolenních kloubů, za každou končetinu ........................ 1200 Kč,

c) oslepli na jedno oko ........ 1800 Kč,

d) pozbyli celé horní nebo dolní končetiny, nebo obou horních nebo dolních končetin, za každou končetinu ............... 1800 Kč,

e) ohluchli na obě uši, pozbyli řeči, nebo utrpěli těžká poškození, která nejsou zvláště uvedena v odstavci b) až g), ale která se rovnají ztrátě celé horní nebo dolní končetiny (poruše zdraví) tohoto stupně .....1800 Kč.

f) oslepli na obě oči, nebo se stali tak slabozrakými, že mohou pouze rozeznávati veliké předměty jen na nejbližší vzdálenost, nebo rozlišovati světlo ode tmy .... 4200 Kč,

g) jsou úplně ochrnuti ....... 4200 Kč.

Nemůže-li poškozenec trvale vládnouti končetinou, vyměří se mu přídavek jako při ztrátě končetiny.

§ 68.

Gážistům mimo hodnostní třídy přísluší za stejných předpokladů táto výměra:

§ 69.

Úhrn přídavků za zranění, po případě podle odstavců b) až g) jedné osobě příslušející, nesmí převyšovati u gážistů v hodnostních třídách a čekatelů 4200 Kč, u gážistů mimo hodnostní třídy 1680 Kč ročně.

Nárok na přídavek za zranění jest nutno uplatniti do pěti let po události, která tento nárok odůvodňuje.

Z přídavků za zranění nutno hraditi náklad na opravu a nové pořízem prothés.

Přídavek za zranění pravoplatně přiznaný může býti patřičně zvýšen, prokáže-li se pozdějším superarbitračním řízením, že se zdravotní stav poškozencův zhoršil následkem události, která byla základem jeho nároku na přídavek za zranění.

Gážistům a čekatelům přizná se přídavek za zranění podle §§ 67 a 68, i když náleželi v době poranění (poruchy zdraví) do stavu mužstva.

Obdobně se přizná a vyměří příslušející přídavek za zranění podle ustanovení §§ 67 a 68 bývalým gážistům a čekatelům, kteří vojenské hodnosti pozbyli nebo byli propuštěni, když minula jejich povinnost ke službě.

§ 70.

Gážisté (čekatelé) dočasně neschopní vojenské služby, kteří odcházejí z činné služby, nebo byli ponecháni v neaktivitě nebo odcházejí na dovolenou s čekaným, mají — jsou-li splněny podmínky § 67 — nárok na dočasný přídavek za zranění ve výši ustanovené v §§ 67 a 68, a to na dobu superarbitračním řízením ustanovenou, nejdéle však na dvě léta nebo na dobu dovolené s čekaným.

Podle výsledku nové superarbitrace poukáže se přídavek za zranění trvale nebo dočasně v přiměřené výši nebo se zastaví.

§ 71.

Přídavek za zranění platí se předem v měsíčních nedělitelných částkách obdobně podle ustanovení § 29, nejdříve však prvním dnem toho měsíce, který následuje po představení gážisty (čekatele) superarbitrační komisi.

§ 72.

Nároku na přídavek za zranění pozbývá poživatel:

a) zemře-li,

b) mešká-li mimo oblast čs. státu bez svolení příslušných úřadů,

c) pozbude-li čs. státního občanství,

d) vstoupí-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných čs. úřadů,

e) uplynula-li lhůta, na kterou byl přídavek za zranění dočasně přiznán,

f) zřekne-li se nároku na přídavek za zranění, na dobu zřeknutí.

§ 73.

Z přídavku za zranění neplatí se daně ani poplatky. Tento přídavek nemůže býti také zabaven.

Válečný přídavek.

§ 74.

Vojenským osobám, které se staly následkem služby válečné neschopnými vojenské služby a požívají trvalého výslužného (invalidního služného) podle tohoto zákona, přísluší válečný přídavek.

Tento přídavek činí:

a) u gážistů v hodnostních

třídách a u čekatelů ..... 600 Kč ročně

b) u gážistů mimo hodnostní

třídy ................ 400 Kč

§ 75.

Nárok na válečný přídavek může býti uplatněn do tří let po skončené demobilisaci, poukazuje se k výplatě prvním dnem měsíce, v kterém byl přiznán, zaniká zároveň s nárokem na výslužné a přestává přechodně na dobu činné služby (doplněk k výslužnému).

Zvýšení zaopatřovacích požitků za službu válečnou.

§ 76.

Gážistovi zařaděnému v hodnostní třídě, jenž byl v poli zatímně nebo definitivně povolán na místo, pro které je podle organisačních předpisů předepsána vyšší hodnost než on má, a jenž se stal služby neschopným následkem poranění (poruchy, poškození zdraví), jež utrpěl při vykonávání služby před nepřítelem, vyměří se výslužné podle nejnižší pensijní základny nejblíže vyšší hodnosti, nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

Povolání na toto vyšší místo musí býti nařízeno a písemným rozkazem od oprávněných činitelů prohlášeno.

§ 77.

Čekatelům, kteří se následkem služby válečné stali neschopnými vojenské služby, vyměří se výslužné ve výši, určené pro gážisty XI. hodnostní třídy nejnižšího platového stupně.

§ 78.

Pozůstalým po gážistech zařaděných v hodnostních třídách, kteří za války byli povoláni na místa, pro která je podle organisace předepsána vyšší hodnost nežli jejich, a kteří při vykonávání této služby padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli v polní službě, vyměří se zaopatřovací požitky v té výši, která by jim příslušela, kdyby manžel (otec) byl dostával požitky nejnižšího platového stupně hodnostní třídy nejblíže vyšší, ovšem nedosáhl-li časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

§ 79.

Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří padli před nepřítelem, nebo zemřeli následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, a byli by do 6 měsíců, počínaje ode dne úmrtí, postoupili do požitků vyšší hodnostní třídy, po případě do vyššího platového stupně, budou přiznány zaopatřovací požitky podle nejnižšího platového stupně nejblíže vyšší třídy hodnostní, po případě nejblíže vyššího stupně jejich hodnostní třídy, ovšem nedosáhli-li v prvním případě časovým postupem vyššího platového stupně téže nebo vyšší hodnostní třídy.

§ 80.

Pozůstalým po gážistech (čekatelích), kteří padli před nepřítelem, nebo zemřeli do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, již utrpěli službou v poli, zvýší se zaopatřovací požitky podle §§ 38, 40, 50 a 62 o 50%.

Toto zvýšení nesmí převyšovati:

a) u vdovy částku .......... 2000 Kč,

b) u sirotků bez otce a u schovanou ................... 400 Kč,

c) u sirotků úplně osiřelých (jim na roveň postavených) ............... 600 Kč

ročně.

Zvláštní ustanovení pro čsl. zahraniční vojsko (čsl. legie).

§ 81.

Služba ztrávená v čs. legiích započítá se při výměře výslužného podle zákona ze dne 24./VII. 1919 (číslo 462 Sb. z. a n.) a podle nařízení vlády republiky československé ze dne 4./III. 1920 (číslo 151 Sb. z. a n.) trojnásobně, a to od prvního dne toho měsíce, kdy byla podána přihláška nebo bylo provedeno zařadění do čs. legií (nebo do spojenecké armády, když tato doba uznána za legionářskou) až do 31. prosince 1919, pokud se týče do vystoupení z legií, stalo-li se toto před 31. prosincem 1919.

Služební doba počítá se podle počtu kalendářních měsíců, při čemž neúplný měsíc jest počítati za celý.

Těm, kterým se z vojenských služebních důvodů bylo nebo bude možno vrátiti na území čs. republiky až po 31. prosinci 1919, končí se služba v legiích dnem jejich návratu do republiky, pokud tento návrat nebyl oddálen jejich zaviněním, resp. přidělením k nějakému služebnímu postavení nevyplývajícímu přímo z jejich poměru legionářského, avšak nejpozději do 30./XI. 1920.

Příslušníkům čs. legií, kteří se stali službou v čs. zahraničním vojsku vojenské služby neschopnými a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, přináleží výslužné podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání, a to i tehdy, když jsou příslušníky cizích státu, avšak nevstoupili-li do jejich služeb.

Nároky pozůstalých po zemřelých (padlých) legionářích jsou nezávislé na čs. státním občanství.

Nezbytnou podmínkou jest však, že zemřelý (padlý) byl v den úmrtí příslušníkem čs. legií.

§ 82.

Léta válečná, ztrávená v bývalé rak.-uherské (rakouské, uherské) armádě, započítají se podle ustanovení § 27, 1. a 2. odstavec. Doba v zajetí počítá se stejně jako léta válečná.

§ 83.

Kromě toho započítají se pouze pro výměru vojenských požitků zaopatřovacích ještě:

a) u důstojníků léta od dokonaného 20. roku věku,

b) u ostatních příslušníků čs. legií od 21. roku věku — vyjímajíc dobu podle § 81 započítanou — jakožto doba služební.

Zvláštní ustanovení pro letce.

§ 84.

Vojenským osobám přiděleným letectvu započítá se služební doba ztrávená v činné službě letecké dvojnásobně.

Činnou leteckou službu koná ten, kdo jest určen k letu jako pilot nebo pozorovatel a skutečně lítá.

Započítání této doby vylučuje započítání roku válečného. Bylo-li by v jednom roku započítání válečného roku příznivější, započítá se pouze rok válečný.

§ 85.

Pilotům a pozorovatelům jakož i jiným vojenským osobám služebně k letu určeným přísluší přídavek k výslužnému, když při letu přišli k úrazů a pozbyli tím způsobilosti k vojenské službě.

Tento přídavek se přizná, vyměří a vyplácí ve stejné výši a za stejných okolností jako válečný přídavek podle §§ 74 a 75.

Nároky osob přibraných k služebním výkonům pro válečné účely.

§ 86.

Osoby, které jsou v civilních státních (jim rovných) službách a byly zaměstnány v poli přiměřeně podle své hodnosti — aniž se tak stalo podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech — a které se staly válečnou službou neschopnými civilní služby, mají nárok na zaopatřovací požitky podle civilních pensijních zákonů jako při úrazu v civilní službě na účet civilní správy.

§ 87.

Při zranění (poruše zdraví), které u vojenských osob by tvořilo základ nároku na přídavek za zranění, přizná a vyměří se přídavek za zranění na účet vojenské správy osobám v předcházejícím paragrafu uvedeným obdobně podle ustanovení §§ 66—73, a to zaměstnancům v hodnosti úředníků ve výši, stanovené pro vojenské gážisty zařaděné v hodnostních třídách, zaměstnancům náležejícím do stavu podúředníků a sluhů ve výši určené v § 68.

§ 88.

Pozůstalým po osobách, uvedených v § 86, které padly před nepřítelem nebo zemřely následkem poranění před nepřítelem, nebo do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, přivedené službou polní, příslušejí zaopatřovací požitky podle ustanovení civilních pensijních zákonů jako při úrazu v civilní službě na účet civilní správy.

§ 89.

Ženským ošetřovatelkám (z povolání i výpomocným), zaměstnaným za stálý plat při ošetřování raněných a nemocných ve vojenských léčebných ústavech, přísluší výslužné až do 1200 Kč, když

a) následkem výše uvedené služby se staly výdělku neschopnými,

b) nemají žádného jiného zaopatření. Výslužné přizná se podle služební doby a podle poruchy zdraví trvale, je-li neschopnost k výdělku trvalá, nebo dočasně podle ustanovení § 19.

V případech bodu b)—g) § 67 bude jim přiznán přídavek za zranění podle ustanovení platných pro gážisty mimo hodnostní třídy.

Úplně osiřelým sirotkům po takových ošetřovatelkách náleží důchod sirotčí ve výši, určené pro úplně osiřelé sirotky po gážistech mimo hodnostní třídy nejnižšího platového stupně, když jejich matka zemřela na poranění před nepřítelem nebo do tří let po skončení demobilisace následkem poruchy (poškození) zdraví, utrpěné službou válečnou.

Mají-li nebo získají-li sirotci ještě jiný nárok na příspěvek na vychování nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do důchodu sirotčího, jenž sirotku náleží podle tohoto zákona.

Ministr národní obrany může v dohodě s ministrem financí přiznati tyto zaopatřovací požitky výjimečně za stejných podmínek též nemajetným, zvláštního zření hodným ženským ošetřovatelkám a úplným sirotkům po nich, když tyto osoby byly zaměstnány ve vojenských léčebných ústavech bez stálého platu nebo v ústavech pro podobné ošetřování nemocných.

§ 90.

Nároky na zaopatřovací požitky osob, přibraných podle zákona o válečných úkonech k osobním pracím nebo použitých k dobrovolným službám, jsou upraveny zákony o válečných úkonech. Podle týchž pravidel posuzovati dlužno též nárok na zaopatřovací požitky osob povolaných ke zvláštním úkonům za mobilisace a ve válce podle § 3 branného zákona.

ODDÍL IV.

Různá ustanovení.

§ 91.

Pozůstalým po vojenských osobách, které požívaly vojenských zaopatřovacích požitků, i když vojenské hodnosti pozbyly, přísluší mimo nárok na zaopatřovací požitky — mají-li jej — úmrtné ve výši tříměsíčního skutečně vyplaceného výslužného (invalidního služného).

Nárok na úmrtné má nejprve vdova. Tato pozbývá nároku, nežila-li se zemřelým ve společné domácnosti, ledaže tak učinila se svolením manželovým nebo též jeho vinou, nebo ze zdravotních důvodů.

Není-li vdovy, náleží úmrtné nerozdílnou rukou manželským (legitimovaným) potomkům, kteří byli v opatrování zemřelého, není-li ani těch, manželským (legitimovaným) potomkům, kteří obstarali pohřeb na vlastní útraty nebo ošetřovali zemřelého před jeho úmrtím.

Ustanovení třetího odstavce platí obdobně při úmrtí svobodných (ovdovělých, rozvedených), bezdětných vojenských osob, ve prospěch zákonitých dědiců.

Jinak může býti úmrtné, nebo jeho část, přiznáno osobám, které prokáží, že zemřelému vystrojily na vlastní útraty pohřeb nebo jej před smrtí ošetřovaly.

Úmrtné může býti zabaveno jen do třetiny, a to pouze na útraty pohřební, jinak je nezabavitelno.

Pozůstalým po vojenských osobách, které dostávaly příplatky k výslužnému podle § 18, odstavec 2., přizná a vyměří se úmrtné ve výši tříměsíčního rozdílu mezi vojenským a civilním výslužným na účet vojenské správy.

V případech § 20 přizná se úmrtné podle požívaných voj. požitků zaopatřovacích. Případný doplatek na úmrtné, plynoucí z doplňku k výslužnému na účet civilní správy, zatěžuje civilní správu.

§ 92.

Choromyslné gážisty a čekatele požívající služného, čekaného nebo zaopatřovacích požitků — vyjímajíc osoby, které vojenské hodnosti pozbyly — umístí vojenská správa ve vojenském nebo civilním léčebném ústavu pro choromyslné, když:

a) vojenský nebo civilní úřední lékař to vysvědčením uzná za nutné a

b) příslušníci se o nemocného nestarají.

Gážisté v hodnostních třídách a čekatelé budou umístěni ve druhé, gážisté mimo hodnostní třídy ve třetí všeobecné třídě léčebného ústavu.

Za šaty, prádlo a drobné potřeby obdrží ústav předepsanou částku podle toho, v které třídě jest choromyslný umístěn.

Choromyslnému gážistovi (čekateli) příslušejí na dobu pobytu v léčebném ústavu požitky podle toho, do které skupiny přináleží (aktivní, zaopatřovací požitky, čekané).

Vydání za umístění a ošetřování choromyslného gážisty (čekatele) v ústavu nutno hraditi nejen z těchto požitků, nýbrž i z ostatních příjmů choromyslného, tedy i z úroků soukromého jmění atd.

Tato vydání mají přednost před jinými pohledávkami.

Nedostačují-li výše zmíněné prostředky ošetřovaného, hradí zbytek vojenská správa.

Zemře-li choromyslný, může býti použito jeho soukromého jmění na úhradu těchto vydání, když by tím nebyla ohrožena výživa pozůstalých. Pohledávka státu může býti zajištěna již za živobytí choromyslného.

Byl-li nemocný z ústavu propuštěn před koncem měsíce, použije se na zapravení vydání pouze příslušné částky požitků, zbytek vyplatí se poživateli (kurátorovi).

§ 93.

Příslušníci osob nezvěstných před nepřítelem mají stejné právo na zaopatřovací požitky jako pozůstalí po osobách padlých před nepřítelem; příslušníci osob jinak nezvěstných mají nárok jako pozůstalí po osobách zemřelých.

Příslušníci nezvěstných gážistů (čekatelů), umístěných v civilní státní (jí rovné) službě, mají nárok na tyto požitky pouze tenkráte a potud, když a pokud příjem z této služby plynoucí nepřevyšuje požitků, které by jim podle předcházejícího odstavce příslušely.

Zaopatřovací požitky se vyměří a vyplácejí příslušníkům osob nezvěstných podle tohoto zákona počínaje prvním dnem toho měsíce, který následuje po dni nezvěstnosti, a to tak dlouho, až se nezvěstný zase objeví, nebo bude prohlášen za mrtvého, ovšem pokud nárok na tyto požitky ještě trvá.

§ 94.

Pro zabavení a postoupení zaopatřovacích požitků platí stejné předpisy jako pro civilní státní zaměstnance, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Postup nebo jakékoliv právní jednání, příčící se těmto ustanovením, nemá právního účinku.

§ 95.

Civilní státní službě jsou podle, tohoto zákona na roven postaveny veškeré civilní služby (skutečné nebo zatímně) za stálý plat od státu, župy (země, kraje), okresu, obce, měst s právem municipálním, nebo jejich podniků jakož i veřejných fondů a drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami soustavně spojeno právo na zaopatření.

ODDÍL V.

Ustanovení přechodná a závěrečná.

§ 96.

Doba činné služby, ztrávená před zřízením čs. státu ve vojště dohodových spojenců nebo v rakousko-uherské (rakouské nebo uherské) armádě, dále ve službách dvorních, jakož i doba služby u úřadů likvidačních bývalé rakousko-uherské vlády až do 31. ledna 1920 započítá se při výměře výslužného stejně jako doba služby v čs. vojště podle § 26 tohoto zákona. Které úřady jest míti za úřady likvidační podle tohoto zákona, bude upraveno zvláštním nařízením.