Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1648.
Vládní návrh
Zákon
ze dne ..........................................................1921
o konjunkturní dani z vývozních zisků roku 1920.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vývozní zisky, kterých bylo docíleno při vývozu zboží, uvedeného v §u 4, do ciziny, podrobují se zvláštní dani konjukturní.
§ 2.
Vývozním ziskem rozumí se — s výjimkou uvedenou v §u 5, odst. 4. — rozdíl mezi tuzemskou prodejní (tržní) cenou vyvezeného zboží a cenou, které v cizině za toto zboží bylo dosaženo, oboje vyjádřeno v Kč.
Za tuzemskou prodejní (tržní) cenu pokládá se u vývozce, který vyvezené zboží sám v tuzemsku koupila cena nákupní, u vývozce — výrobce cena, za kterou totéž zboží v tuzemsku prodává.
Nemůže-li výrobce tuzemskou prodejní (tržní) cenu prokázati, na př. proto, že určité zboží v tuzemsku nemá odbytu, platí za tuzemskou prodejní (tržní) cenu k účelům tohoto zákona cena výrobní s přirážkou 20%.
Byl-li výrobce nucen z ohledu na vývozní zisky prodávati pro tuzemsko za cenu výrobní nebo ještě nižší, upraví ministerstvo financí po průkazu této okolnosti tuzemskou cenu ve smyslu odstavce 3. tohoto paragrafu.
Při vypočítávání vývozního zisku připočte se k tuzemské prodejní (tržní) ceně stanovené způsobem výše uvedeným (odst.. 2. a 3.) 20 %.
Prokáže-li vývozce, že režijní náklady vývozní u příslušného vývozu obnášely více než 20% tuzemské ceny prodejní (tržní), připočte se k ceně tuzemské celý tento náklad režijní.
§ 3.
Za cenu docílenou v cizině pokládá se ona částka v Kč, kterou obdržel vývozce buď přímo za vyvezené zboží nebo za cizí valutu získanou vývozem.
Prokázati částku obdrženou v Kč za cizí valutu přísluší vývozci. Nelze-li částku tuto zjistiti, přepočte se cizí valuta, pokud byla odevzdána Československé devisové ústředně nebo Bankovnímu úřadu ministerstva financí, podle kursu, za který byla převzatá, valuta neodvedená — mimo obchody kompensační níže uvedené — podle nejvyššího kursu na Pražské burse v době od udělení vývozního povolení do dne, kterým platnosti pozbylo.
Použil-li vývozce stržené cizí valuty k obchodu kompensačnímu, přepočítá se stržená a ke kompensaci použitá cizí valuta na Kč podle kursu jejího na Pražské burse v den, kdy súčtování její na kompensační obchod bylo provedeno.
Neprokáže-li vývozce den súčtování přepočte se cizí valuta použitá ke kompensaci podle nejvyššího kursu, jakého dosáhla na Pražské burse ve lhůtě povolené ku provedení obchodu kompensačního.
Není-li v dny rozhodné podle ustanovení tohoto paragrafu bursovního záznamu, platí vždy záznam nejblíže předcházející.
§ 4.
Konjukturní dani podle §u 1 podléhají vývozní zisky (§ 2) docílené při vývozu tohoto zboží:
1. porcelánu,
2. chmelu.
3. dříví,
4. dřevěného uhlí,
5. semen.
§ 5.
K napravení konjukturní daně z vývozních zisků povinny jsou osoby fysické i právnické, které těchto zisků docílily v roce 1920:
I. přímo vývozem do ciziny,
II. nepřímo — prodejem zboží sice v tuzemsku, avšak k účelům vývozu a za ceny vývozní.
Za subjekty náležející do kategorie I. pokládali se osoby, kterým uděleno bylo vývozní povolení k vývozům spadajícím podle ustanovení tohoto zákona (§ 7) do roku 1920, resp. osoby, které na základě povolení vývoz skutečně provedly.
Do kategorie II. náležejí osoby, které prodaly zboží v tuzemsku k účelu vývozu za cenu vývozní. Za ceny vývozní pokládají se ve smyslu tohoto zákona ceny prodejní (tržní), které převyšují tuzemské prodejní (tržní) ceny (§ 2) o více než 20%.
U těchto osob (II.) pokládá se za vývozní zisk rozdíl mezi vývozní cenou prodejní a tuzemskou cenou prodejní (tržní), zjištěnou podle ustanovení. §u 2, a zvýšenou ve smyslu posledního odstavce téhož paragrafu o 20%.
§ 6.
Základ vyměření konjunkturní daně tvoří souhrn vývozních zisků z r. 1920 zjištěných podle ustanovení §§ 2, 3 a 5 po srážce skutečných ztrát, které subjekt dani této podrobený při vývozu, resp. prodeji (§ 5, II.) zboží uvedeného v § 4 v roce 1920 prokazatelně utrpěl.
Výměra daně konjukturní obnáší 50% základu výše uvedeného.
Vývozní poplatky manipulační, které vývozce za povolení vývozu zboží (§ 4) skutečné zaplatil, odpočtou se od vyměřené daně konjukturní.
§ 7.
Platnost tohoto zákona vztahuje se na kalendářní rok 1920, a spadají pod ustanovení jeho všecky případy vývozů, resp. prodejů (§ 5, II.) v nichž v tomto roce vývozní cena v jakékoliv formě byla vyrovnána.
Vývozy dříví, z nichž zaplacen byl poplatek zavedený nařízením vlády republiky československé ze dne 11. března 1920, čís. 213 Sb. z. a n., jsou z působnosti tohoto zákona vyňaty.
§ 8.
Povinnost k placení daně konjukturní odpadá, jestliže úhrnná hodnota vývozů, resp. prodejů (§ 3, § 5, odst. 3.) spadajících pod ustanovení tohoto zákona u jednoho a téhož subjektu nepřesahuje 50.000 Kč.
§ 9.
Vyměření daně z vývozních zisků provede ministerstvo financí (revisní odbor).
Předpis této daně provede se pro veškeré subjekty této daně u důchodkového úřadu v Praze.
§ 10.
Každý subjekt dani této podrobený povinen jest do 60 dnů po uveřejnění tohoto zákona podati přiznání vývozních zisků za rok 1920, na úředním tiskopise, který nařízením bude stanoven, u berní správy v Praze I.
Po marném uplynutí této lhůty vyzván bude poplatník individuelně k podání přiznání se lhůtou nejméně 14denní a s pohrůžkou, že po bezvýsledném uplynutí poskytnuté lhůty bude provedeno vyměření daně na základě pomůcek a dokladů úředních.
Toto ustanovení nevylučuje však vynucení podání přiznání opětovným uložením pořádkové pokuty.
Nepodá-li poplatník povinné přiznání ve všeobecné lhůtě 60denní, může býti vyměřená daň zvýšena o 5%.
Nevyhoví-li ani individuelnímu vyzvání k podání přiznání, zvýší se daň o dalších 5%. Vyzvání toto musí obsahovati výslovné upozornění na tento právní následek.
§ 11.
Přiznání shromážděná podle ustanovení § 10 přezkoumá revisní odbor ministerstva financí na základě vývozních povolení a ostatních zápisů a dokladů úředních, chovaných v Úřadu pro zahraniční obchod, po případě i jiných pomůcek.
V případě potřeby může se dožadovati součinnosti Úřadu pro zahraniční obchod, zejména Komise pro zahraniční obchod, zřízené u tohoto úřadu.
Vzniknou-li pochybnosti o správnosti udání obsažených v přiznání, může revisní odbor ministerstva financí svými orgány provésti prohlídku knih a dokladů u poplatníka neb jiných osob, u nichž lze se nadíti zjištění potřebných dat.
Na základě těchto šetření upraví a doplní se případně udání v přiznání a daň konjunkturní se vyměří.
§ 12.
Nepodá-li poplatník, byv k tomu vyzván podle §u 10, odst. 2. přiznání vůbec nebo po uplynutí stanovené lhůty, vyměří se daň konjunkturní na základě pomůcek a dokladu úředních.
Totéž platí, opomene-li poplatník uvésti v přiznání okolnosti podstatné pro vyměření daně (§§ 2, 3, 4, 5) a příslušnému vyzvání k doplnění přiznání ve lhůtě stanovené nevyhoví.
§ 13.
Na vyměřenou konjunkturní daň z vývozních zisků vydá ministerstvo financí platební rozkaz. jehož vzorec se ustanoví nařízením, a proti němuž může poplatník do 30 dnů po doručení podati své námitky.
O těchto námitkách, které na splatnost daně účinku nemají, rozhodne ministerstvo financí po event. dalším šetření zejména také podle potřeby revisí knih a zápisů poplatníkových s konečnou platností.
O podání námitek platí v ohledu formálním, ustanovení zákona ze dne 19. března 1876, č. 28 ř. z. (Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus publikován v dodatku VIII. k vl. nař. ze dne 25. června 1920. č. 424 Sb. z. a n.)
Směřují-li námitky poplatníkovy proti okolnostem, které nezakládají se pouze na přiznaných nebo zjištěných faktech, nýbrž také na volném uvážení (§ 2, odst. 3., § 4, § 5, odst. 3.), vyžádá si ministerstvo financí před rozhodnutím o takových námitkách dobrozdání zvláštní komise sestávající ze čtyř odborníků laiků, jmenovaných po dvou Úřadem pro zahraniční obchod a ministerstvem financí za předsednictví přednosty revisního odboru nebo jeho zástupce, který při rovnosti hlasů svým hlasem rozhoduje.
Funkce členů této komise jest čestná, a přijetí její jest občanskou povinností. Jmenování odborníků děje se podle potřeby od případu k případu.
Bylo-li vyměření provedeno ve smyslu § 12. z moci úřední, pozbývá poplatník práva proti vyměření činiti věcné námitky, mimo vytknutí případných početních chyb.
§ 14.
Konjunkturní daň z vývozních zisků je splatná ve dvou lhůtách, prvá polovina do 30 dnů po doručení platebního rozkazu, druhá polovina do dalších 3 měsíců. O vymáhání jejím, úrocích z prodlení a úrocích náhradních platí analogicky, předpisy platné o daních přímých.
Zákon o úrocích z prodlení ze dne 9. března 1870, č. 23 ř. z., a cís. nař. o úrocích náhradních ze dne 16. června 1904. č. 79 ř. z., byly publikovány pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v dodatku VI. a VII. k vl. nař. ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n.
§ 15.
Konjunkturní daň z vývozních zisků tvoří při vyměření daně z příjmu (dôchodkové) a zvláštní daně výdělkové (zárobkové), z podniků povinných k veřejnému účtování položku odčitatelnou.
Konjunkturní daň vyměřená z vývozních zisků z r. 1920 odpočte se od válečné daně uložené společnostem ze zvýšeného výnosu obchodního roku 1919/1920 podle zákona ze dne 16. února 1918, č. 66 ř. z., a zákona ze dne 30. ledna 1920. č. 79 Sb. z. a n., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. XXIX-1916, XXXIV-1916 a IX-1918, prokáže-li společnost příslušnému vyměřovacímu úřadu I. stolice, že tyto zisky jsou obsaženy ve výnosu přiznaném ke zvláštní dani výdělkové (zárobkové) podniku veřejně účtujících, a že daň konjunkturní z nich byla vyměřena.
Daň tato není základem přirážek svazků samosprávných ani jiných příspěvků.
§ 16.
O podání přiznání a doručování platí všeobecné předpisy §§ 262—268. z. o os. d. ve znění upraveném zákonem ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z. (Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus publikovány v dodatku I. k vl. nař. ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n.)
O promlčení platí příslušná ustanovení zákona ze dne 18. března 1878, č. 31 ř. z. (Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus publikována v dodatku IX. k vl. nař. ze. dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n.)
§ 17.
K účelům vyměření konjunkturní daně příslušejí revisnímu odboru ministerstva financí všechna práva stanovená v nařízení vlády republiky československé ze dne 1. března 1919, č. 96 Sb. z. a n.
K témuž účelu jest revisní odbor oprávněn používati veškerých spisů a dokladů Úřadu pro zahraniční obchod, jakož i jiných úřadů veřejných, pokud vztahují se k vývozům, podrobeným dani konjunkturní.
§ 18.
O deliktech proti ustanovením tohoto zákona platí analogicky ustanovení V. hlavy zákona o os. d. a cís. nař. ze dne 16. března 1917, čís. 124 ř. z. (čl. III. § 1—6), s následujícími úchylkami:
I. Výměra peněžitých trestů činí při zkrácení daně jeden až trojnásobek Při zatajení daně jeden až dvojnásobek částky, o kterou daň byla zkrácena nebo zkrácení vydána.
II. Na místě ustanovení § 2. odst. 1., č. 1 a 2 cit. nař. platí toto ustanovení:
1. opírá-li se obviněný k sesílení svých údajů vědomě o nepravé nebo falšované listiny, svědectví, obchodní nebo hospodářské knihy nebo podobné pomůcky, aneb svádí-li nebo hledí-li svésti svědky, znalce a osoby přezvědné k falešným výpověděm;
2. byl-li obviněný pro delikty v §u 2 cit. nař. uvedené odsouzen a před uplynutím 5ti let ode dne odsouzení dopustil se těchto deliktů ohledně daně konjunkturní s další podmínkou, že ve všech těchto případech (ad 1, 2) přesahuje obnos, o který daň byla zkrácením ohrožena 10.000 K. Při tom sčítají se obnosy ze všech případů vývozu, při nichž delikt byl zjištěn.
Trest vězení, byl-li uložen, budiž vyměřen při zkrácení daně od 14 dnů do 6 měsíců, při zatajení daně od 8 dnů do 3 měsíců.
Trest vězení vedle peněžitého trestu uložen býti musí při splnění ostatních zákonných podmínek, převyšuje-li částka, o kterou daň byla zkrácena nebo zkrácení vydána, 20.000 K. a to při zkrácení daně od 6—12 měsíců, při zatajení daně od 3—6 měsíců.
III. Ustanovení sub II., odst. 3. platí i pro trestné činy zmíněné v §u 3 cit nařízení.
IV. Ustanovení §u 5 cit. nařízení platí též musí-li býti uznáno na trest vězení.
Pro všechny trestní případy sem spadající příslušnou jest berní správa v Praze I., resp, trestní senát zřízený u tohoto finančního úřadu.
V. Pořádkové pokuty podle §u 250 z. o os. d. (publikovaného pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v dodatku I. k vl. nař. ze dne 25. června 1920. č. 424 Sb. z. a n.), mohou v záležitostech této daně se týkajících (§ 9 posl. odst.) uloženy býti do výše 100.000 K.
§ 19.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedení jeho ukládá se ministru financí a ministru pro zahraniční obchod.
Odůvodnění.
Část všeobecná.
Příkré změny a přesuny v rozdělení důchodů a majetku způsobené válečnými poměry snažilo se zákonodárství vyrovnati a k účelům státním použíti kromě různých válečných přirážek k daním a poplatkům již stávajícím zavedením daně z válečných zisků. a daně válečné na léta 1914-1918.
Platnost zákona o válečné dani prodloužena byla z těchže důvodů i na rok 1919. Proti dalšímu prodloužení platnosti tohoto zákona i na rok 1920 vznikají však vážné námitky, kterým nelze upříti oprávněnosti.
Právem poukazuje se k tomu, že ustanovení o výpočtu t. zv. válečného zisku pro přílišnou odlehlost srovnávacího roku 1913 a pronikavé změny nastavší po válce v hospodářském živote nedají se dále bez podstatných změn praktikovati.
Hrozící světová krise průmyslová činí velmi povážlivým další všeobecné zatížení podnikání podobnými břemeny zejména u takových odvětví, která odkázána jsou na dovoz surovin z ciziny a tudíž kromě jiných všeobecných svízelů poválečných ohroženy jsou ještě nejistými poměry valutárními.
Také prudce stoupající břemeno přirážek autonomních svazků k dani výdělkové, která se všemi přirážkami tvoří položku odpočitatelnou při stanovení zdanitelného válečného zisku a dosahuje často 70% daňové základny, snižuje u podniků veřejně účtujících — hlavní to skupiny subjektů daně válečné — výsledek ukládání na míru neodpovídající obtížím prací ukládacích.
Další neméně závažná okolnost mluvící proti dalšímu prodloužení platnosti zmíněného zákona jest přetížení finančních úřadů I. stolice, na které právě vložen byl obrovský úkol vyměření dávky z majetku a z přírůstku na majetku, a kterým by odpadnutím válečné daně značně se ulevilo. Nedostatek kvalifikovaných sil a nepoměrně narostlá agenda těchto úřadů měly by v zápětí, že zákon s další platností válečné daně fakticky zůstal by na papíře a že vlastní cíl jeho, přivést brzo vydatné finanční prostředky do státní pokladny zůstal by dlouho nebo vůbec nedodržen.
Naproti tomu obnovené mezinárodní styky obchodní ve spojení s abnormálními poměry poválečné doby daly vznik novým značným ziskům, které při hledání nových zdrojů státních příjmů nemohou zůstati bez povšimnutí.
Jsou to zisky exportní resultující většinou z hlubokého poklesu kursu československé koruny na zahraničním trhu peněžním.
Podle zjištění v jednotlivých konkrétních případech obnášely exportní zisky oproti tuzemským prodejním cenám 25% až 185%, dosahovaly tedy výše, která sama sebou odůvodňuje požadavek státu, aby vývozci z těchto abnormálních zisků plynoucích nikoli z píle a dovednosti jejich, nýbrž z nahodilé situace na zahraničním trhu peněžním, odevzdali přiměřenou část k potřebám státním.
Oprávněnost tohoto požadavku jest tím větší, když se uváží, že hlavní důvod abnormálních exportních zisků, nízký kurs koruny československé, na druhé straně působí zdražení všech výrobků, k nimž suroviny nutno dovážeti ze zemí s hodnotnou valutou, zdražení potravin, jež stát v těchto zemích musí nakupovati, tudíž v dalším důsledku stoupání drahoty, zvyšování mezd a platů, zvětšení vydání hospodářství soukromých i veřejných a tudíž i výdajů státních.
Oproti námitce, že exportní daně a dávky jsou ve státě průmyslovém a na vývoz odkázaném jako je republika čsl. zavržitelné, poněvadž ochromují vývozní průmysl a obchod a stěžují nebo dokonce znemožňují mu soutěž na zahraničním trhu, dlužno uvážiti, že navrhovaná daň:
a) omezuje se pouze na ty druhy zboží, které ke svému vzniku nepotřebují cizozemských surovin, takže rub nízkého kursu koruny čs. — drahý dovoz — na ceny tohoto zboží vlivu nemá;
b) ponechává vývozci v každém případě 20% nad tuzemskou prodejní cenu bez daně a teprve ze zisku, převyšujícího tuto míru, požaduje pro stát určitou kvotu.
Nebyla by tedy touto daní, i kdyby platnost její neomezovala se jen na r. 1920, způsobilost zdejšího podnikatele k vývozu ochromena, poněvadž již klesnutím exportního zisku na 20% nad cenu tuzemskou navrhovaná daň automaticky odpadá, ani jeho chuť k obchodům exportním zničena, poněvadž i pouhé minimum daně prosté — 20% zisk — uznati dlužno za podnět dostačující k podnícení vývozní činnosti.
Vážnější byla by námitka, že navrhovaná daň působíc propraeterito zasahuje rušivě do kalkulací a disposic již provedených s docíleným ziskem, který nyní ex post podroben býti má nové dani.
Proti tomu dlužno však uvésti, že prozíravé podnikatelé museli počítati s možností, že zákon o válečné dani v té či oné úpravě platiti bude i pro rok 1920 a že tedy stejně příslušnou část zisku reservovali aneb reservovati měli k účelům berním.
Ostatně tato stinná stránka navrhované daně oproti jiným možným daním a poplatkům exportním, které by se vyměřovaly nebo se vyměřují sice současně s vývozem, avšak formou nedokonalou, na př. určitým procentem z hrubé ceny vyvezeného zboží, vyvážena jest tou předností její, že stíhá pouze vývozní obchody opravdu výnosné, a to jen ty, při nichž zisk převyšuje normální míru zákonem stanovenou.
Část zvláštní.
K §u 1.
Předmětem daně jsou podle §u 1 vývozní zisky. Tímto ustanovením liší se výhodně navrhovaná daň, jak již v části všeobecné bylo vytčeno, od dosavadních různých vývozních poplatků vyměřovaných určitým procentem z fakturované ceny nebo určitým obnosem z jednotky množství vyvezeného zboží bez ohledu na to, zdali a jaký zisk byl při vývozu dosažen:
K §u 2.
Paragraf tento definuje vývozní zisk jako rozdíl mezi cenou, za kterou zboží bylo v cizině prodáno a domácí cenou prodejní (tržní). Účelem tohoto ustanovení jest, aby základem daně konjunkturní byla veličina přesná, číselně stanovitelná, nikoli pouhý odhad.
I v těch řídkých případech, kde o tuzemské prodejní ceně nebylo by spolehlivých dokladů, poskytuje předloha k vyšetření vývozního zisku přesný srovnávací objekt, výrobní cenu, která v každém případě výrobci musí býti známa, zvětšenou o 20%, kterážto kvóta představuje zajisté přijatelný zisk normální.
Z důvodů uvedených již v odůvodnění všeobecném zvyšuje se tuzemská prodejní (tržní) cena dříve, než se srovná s cenou docílenou v cizině o 20%, takže vývozní zisk, pokud nepřevyšuje 20% tuzemské prodejní (tržní ceny) zůstává navrhovanou daní nedotčen.
Ustanovení, že tuzemskou i vývozní cenu nutno k účelům daně konjunkturní vyjádřiti v korunách čsl., jest samozřejmé, ježto účelem předlohy jest zachytiti hlavně nezasloužené zisky valutární, které teprve přepočtem obdržené cizí valuty na Kč se objevují.
Ku §u 3.
Účelem tohoto paragrafu jest regulovati případy, kdy odpočet cizí valuty získané vývozem od poplatníka prokázán nebude. Ustanovením o event. použití méně výhodného přepočítacího kursu má se zabrániti pasivní resistenci poplatníka, kteří by úmyslně nebo z nedbalosti příslušná data udati nechtěli.
K §u 4.
Ježto hlavním pramenem vývozních zisků, které stihnouti má daň konjunkturní, jest nízký kurs koruny čsl., který jeví zase účinky opačné při dovozu, jest přirozeno, že daň konjunkturní omezuje se pouze na vývozní zisky u takového zboží, které ke svému vzniku nepotřebuje dovozu vůbec nebo v míře nepatrné, takže vývozní zisky u něho nejsou paralysovány na druhé straně kursovními ztrátami při dovozu.
Avšak i uvnitř této kategorie exportních artiklů mohl býti obrácen zřetel pouze k tomu zboží, které vyváží se v dostatečném, množství, aby výsledek ukládání odůvodňoval i práci orgánů ukládacích i povinnosti uložené zákonem poplatníkům.
K §u 5.
Zvýšená poptávka po určitých druzích zboží na zahraničním trhu a příležitost umístiti tam velká kvanta, způsobila při stále trvajícím nepříznivém poměru mezi výrobou a spotřebou přirozeně stoupání i tuzemských cen prodejních. Jest jisto, že mnozí výrobci, ač sami nevyvážejí, dovedli pomocí svých organisací (kartelů, syndikátů a pod.) konjunktury zahraniční využíti tím způsobem, že při prodeji zboží vývozcům požadovali značné percentuelní přirážky k cenám tuzemským. Jako příklad budiž uveden syndikát smaltoven, který závažně pro všechny smaltovny stanoví pro vývoz zboží smaltového do jednotlivých zemí určité percentuelní přirážky regulované podle kursu koruny čsl. a příslušné cizí valuty.
Podobně na př. i průmysl porcelánový. Jest tudíž spravedlivé, aby i tyto nepřímé exportní zisky podrobeny byly dani konjunkturní.
K §u 6.
Poměrně vysoká výměra daně konjunkturní, nalézá svoje odůvodnění v tom, že vývozní zisk do 20% tuzemské prodejní (tržní) ceny zůstává vůbec daně prost, a že zdaňuje se teprve další zisk resultující většinou z poměrů valutárních, nezávislých na osobě vývozce a jeho přičinění.
K §u 7.
Zavedení konjunkturní daně, z vývozních zisků spadá časově v jedno s termínem, kterým přestává platnost zákona o dani válečné jejíž neudržitelnost pro další rok byla vylíčena v části všeobecné.
Vývozy dříví postiženy jsou od 15. dubna 1920 vývozními poplatky na základě vlád. nař. ze dne 11. března 1920, čís. 213 sb. z. a n. různě odstupňovanými podle jednotlivých druhů dříví (25%—70%), mohou tudíž býti zatíženy daní konjunkturní jen potud, pokud z nich nebyly zaplaceny zmíněné vývozní poplatky.
Pokud u některých vývozních artiklů (na př. uhlí) zavedeny byly v praxi — bez zákona nebo nařízení — vývozní poplatky kromě všeobecného percentuelního poplatku z frakturované ceny vývozní, určeného ke hrazení nákladů vývozních komisí a syndikátů, bude na ně při vyměřování daně konjunkturní vzat náležitý zřetel.
K §u 8.
Důvodem tohoto ustanovení jest, aby osvobozením menších, často jen nahodilých vývozců, při nichž výsledek zdanění byl by nepoměrný k obtížím prací ukládacích, zabráněno bylo jednak přílišnému zatížení orgánů ukládacích, jednak obtěžování menších poplatníků.
K §u 9.
Poměrně malý počet subjektů dané konjunkturní připouští soustředění celé vyměřovací agendy u jediného úřadu. Pro toto soustředění mluví ostatně ještě jiný závazný moment, totiž rozptýlenost vývozců po různých okresech, takže určení kompetence vyměřovacího úřadu podle bydliště poplatníkova zatěžovalo by příslušné úřady I. stolíce — beztoho přetížené — studiem a prováděním nového zákona často pouze pro jednoho nebo několik málo poplatníků.
Kromě toho úřad vyměřovací musí míti možnost používati bezprostředně bez zdlouhavé korespondence a zasílání, jako nepostradatelné pomůcky ukládací, vývozních spisů Úřadu pro zahraniční obchod, musí míti dále personál, který by tento spisový materiál dokonale ovládal.
Všecky tyto podmínky splněny jsou jedině u ministerstva financí, jehož revisní odbor spolupůsobí s Úřadem pro zahraniční obchod ve vývozních záležitostech finančních i valutárních ve smyslu § 2 zák. ze dne 24. června 1920, č. 418 Sb. z. a n., resp. vl. nař. ze dne 18. července 1920, č. 442 Sb. z. a n.
Námitka obtížného jednání poplatníků s úřadem vyměřovacím pro přílišnou vzdálenost jejich bydliště objeví se málo závažnou, když se uváží, že tu jde vesměs o subjekty s potřebnou inteligencí k jednání písemnému, a že poplatník tedy může všem. povinnostem plynoucím z nového zákona vyhověti prostřednictvím pošty, a že v případech, kdy bude nutna obsáhlejší kontrola jeho udání, provedeno bude příslušné řízení u poplatníka samého.
Ostatně analogické poměry při získávání vývozních povolení u vývozních úřadů ukazují, že tato nesnáz oproti výhodám jediného úřadu vyměřovacího jest rázu podřadného.
Totéž platí o soustředění předpisu vyměřované daně u jednoho a téhož úřadu v Praze. Možnost platiti poštovní spořitelnou s jedné a prováděti event. exekuční vymáhání cestou rekvisiční místním úřadem poplatníkovým s druhé strany odstraňuje námitky plynoucí z místní vzdálenosti mezi poplatníkem a státní pokladnou.
K §u 10.
Ustanovení toto ukládá sice subjektům daně konjunkturní dosti obtížnou povinnost, na druhé straně však poskytuje jim výhodu, že správným vyplněním přiznání vyhnouti se mohou každému přecenění, k němuž by snad mohlo dojíti úředním stanovením momentů rozhodných pro vyměření daně bez jejich spolupůsobení.
Automatické zvýšení daně pro případ nedodržení stanovených lhůt doporučuje se z toho důvodu, ježto jinak pravděpodobně většina poplatníků nechala by všeobecnou 60tidenní lhůtu bez povšimnutí a vyčkávala by teprve individuelního vyzvání k podání přiznání, čímž by se uložení daně zbytečně protahovalo.
Zvýšení daně o dalších 5% nelze pokládati za příkré opatření proti těm, kdož ani zvláštnímu individuelnímu vyzvání nevyhoví, nýbrž doporučuje se jako účinný donucovací prostředek proti resistenci stran podobně jako ustanovení § 12.
K §u 11.
Opatření obsažená v tomto paragrafu jeví se naprosto nutnými k zajištění materielní správnosti přiznání a vyměření vůbec.
Jedině právo úřadu vyměřovacího k použití vývozních spisů úředních a dále také obchodních zápisů strany samé může za daných okolností zajistiti žádoucí resultát konjunkturní daně.
Okolnost, že vykonávání tohoto práva vložena jest do rukou ministerstva, může býti zárukou, že ho bude užíváno přesně a výlučně k účelům a v mezích zákona.
K §u 12.
Stanovení kontumačních následků pro fatenty nedbalé nebo úmyslně nedbající zákonné povinnosti jest nezbytným prostředkem k zamezení pasivního odporu poplatníků a k zabezpečení včasného provedení vyměření.
K §u 13.
Ve smyslu předchozích paragrafů spočívati bude vyměření v nejčastějších případech na přesných číselných základech, poskytnutých buď poplatníkem samým nebo zjištěných úředně z jeho vlastních obchodních zápisů nebo z úředních dokladů vývozních.
Ve všech takových případech není zapotřebí zvláštních kautel pro zajištění objektivity rozhodnutí o podaných námitkách a proto ponechává se konečné rozhodnutí bez dalšího ministerstvu, které vyměření provedlo.
Naproti tomu v případech v praxi jistě. řídkých, kdy rozhodnutí zakládati se bude též nebo vůbec na volném posouzení jistých okolností na př. bude-li nutno konstruovati tuzemskou prodej. cenu (§ 8 odst. 3, § 5 odst. 3) nebo, vznikne-li pochybnost o tom, zda-li zboží vyvezené náleží do některé skupiny uvedené taxativně v §u 4, zaručuje ustanovení o poradní komisi žádoucí vliv odborných kruhů laických na. konečné rozhodnutí.
Ustanovení posledního odstavce tohoto paragrafu jest jen logickým důsledkem kontumačních ustanovení §u 12, bez něhož by tento poslední paragraf nemel praktického významu.
K §u 14.
Termíny splatnosti daně konjunkturní přizpůsobeny byly k ustanovením o splatnosti daně válečné.
Použití předpisů o vymáhání daně, úrocích z prodlení a úrocích náhradních, platných při osobních daních přímých též při daní konjunkturní jest samozřejmé a nepotřebuje odůvodnění.
K §u 15.
Zvláštní daň výdělková podle II. hlavy zák. o osobní dani s válečnou přirážkou 80—150% a přirážkami autonomních korporací, které dosahují v posledních dobách až 1000%, průměrem pak jistě nejméně 300%, tvoří zatížení převyšující ve většině případů 60%, které spolu s daní konjunkturní nejen by pohltilo celý výnos dani podrobený, nýbrž ještě by jej převýšilo.
K zamezení tohoto důsledku se stanoviska rozumné finanční politiky zavržitelného nutno daň konjunkturní uznati za položku odpočitatelnou při vyměření zvláštní daně výdělkové. Rovněž u daně z příjmu, jejíž výměra v úpravě zamýšlené pro rok 1922 jeví silnou progressi ve vyšších stupních příjmu, jeví se odpočitatelnost nutnou vzhledem k tomu, že daň konjunkturní spolu s daní z příjmu byla by zatížením příliš vysokým, ne-li nesnesitelným.