Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1547.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ....................................... 1921,
o zabezpečení výživy a zemědělské výroby.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I. Předpisy o zajištění zásobování mlýnskými výrobky do 31. července 1921.
§ 1.
Jestliže zemědělec dodal nebo dodá v zásobovacím období 1920/21 do 30. června 1921 80% jemu předepsaného kontingentu obilnin, vyplatí mu Státní obilní ústav jakožto kontingentní příplatek za každý do 30. června 1921 nad těchto 80% dodaný q pšenice a žita po 30 Kč, ječmene po 15 Kč a ovsa po 10 Kč. Dodal-li však, nebo dodá-li zemědělec do 30. června 1921 plný jemu předepsaný kontingent obilnin, vyplatí mu Státní obilní ústav mimo právě uvedený příplatek ještě další nadkontingentní příplatek a to za každý nad 100% dodaný q pšenice nebo žita po 60 Kč, ječmene po 35 Kč a ovsa po 30 Kč.
Příplatky v předcházejícím odstavci uvedené se připojují k cenám (s případným rychlostním příplatkem), určeným vládním nařízením ze dne 25. června 1920, č. 404 Sb. z. a n., o přejímacích cenách obilnin, luštěnin a olejnatých plodin sklizně 1920, resp. nařízením vládním ze dne 27. ledna 1921, č. 33 Sb. z. a n., o příplatku rychlostním za dodané obilí a tvoří s nimi plnou přejímací cenu.
Za kukuřici, proso, pohanku a zadinu se příplatky v prvním odstavci uvedené neplatí.
Předepsaný kontingent ušlechtilého obilí, totiž pšenice (špaldy) a žita, lze vzájemně nahraditi, při čemž 1 q pšenice (špaldy) počítá se za 1 q žita a opačně. Právo na vyplácení řečených příplatků kontingentních a nadkontingentních vzejde jen tehdy, když je odvedeno celé množství obilí, vycházející sečtením obou druhů kontingentů (pšenice a žita). Toto právo je nezávislé na výši dodávek na kontingent ječmene a ovsa. Kontingenty ječmene i ovsa se považují za samostatné při počítání nadkontingentních příplatků, ale právo na vyplacení příplatků za ječmen a oves vznikne až tehdy, když je kontingent ušlechtilého obilí plně dodán.
Okresní obilní úřad může výjimečně povoliti, aby na kontingent ušlechtilého obilí byl započítán dodaný ječmen s tou úchylkou, že 125 kg ječmene počítá se za 100 kg ušlechtilého obilí (pšenice nebo žita), avšak jen tehdy, když se prokáže, že zemědělci je nemožno — bez jeho viny — dodati úplně kontingent ušlechtilého obilí.
Ministerstvo pro zásobování lidu jest zmocněno na Slovensku a v Podkarpatské Rusi přiznati kontingentní a nadkontingentní příplatky nejen zemědělským podnikatelům,, kteří dodají obilí nad předepsaný jim kontingent, ale i deputátníkům, kteří odvedou Zemskému obilnímu ústavu svoje deputátní obilí nebo část jeho.
Ministerstvo zásobování vydá zevrubnější předpisy o tom, kdy nastává splatnost uvedených příplatků kontingentních a nadkontingentních a jakým způsobem se zabrání případnému zneužívání těchto výhod.
§ 2.
Zemědělcům, kteří v zásobovacím období 1920/21 dodali nebo dodají Státnímu obilnímu ústavu obilniny na předepsaný jim kontingent, mohou býti, požádají-li za to, státem, Státním obilním ústavem nebo jejich zmocněnci dodány cukr, dříví, uhlí, benzin, benzol, petrolej, krmivo, kukuřice, pracovní obuv a oděv i jiné předměty denní potřeby nebo jim mohou býti takto dodávky těchto předmětů sprostředkovány a to až do výše ceny, rovnající se přejímací ceně základní dodaných obilnin s případnými rychlostními, kontingentními a nadkontingentními příplatky.
Bližší předpisy vydány budou nařízením, jimž mohou býti zejména, pokud se jedná o tyto dodávky, změněny nebo zrušeny všeliké právní předpisy, upravující nebo obmezující obchod s naznačenými druhy předmětů denní potřeby nebo jich obhospodařování a spotřebu.
§ 3.
Dojde-li k nucenému odběru nedodaných obilnin, nutno v každém případě ponechati zemědělci přiměřené množství osiva; po případě může býti nařízeno, aby bylo toto osivo až do setí uschováno na bezpečném místě.
§ 4.
Zemědělci, kteří neprokáží, že bez své viny nemohli do 30. června 1921 dodati kontingent chlebovin, předepsaný jim v zásobovacím období 1920/21, jsou povinni zaplatiti místo toho Státnímu obilnímu ústavu náhradu a to: nedodají-li ani 30% tohoto kontingentu, 1000 Kč ze každý nedodaný 1 q, dodají-li 30% nebo více, ale méně než 50% kontingentu, 800 Kč za každý nedodaný 1 q, dodají-li 50%, nebo více, avšak nejvíce 80% kontingentu, 600 Kč za každý nedodaný 1 q.
Prokáže-li se, že zemědělec nedodal na kontingent chlebovin, předepsaný mu v zásobovacím období 1920/21, do konce června 1921 více než 80% proto, že se sklizní svou špatně hospodařil, jest povinen zaplatiti Státnímu obilnímu ústavu za každý nad 80% nedodaný 1 q chlebovin náhradu 600 Kč.
§ 5.
Zemědělcům, kteří nedodají do konce února 1921 ani 40 %i kontingentu obilnin, předepsaného jim v zásobovacím období 1920/21, mohou býti po tak dlouho, dokud nedodají povinného kontingentu nebo neprokáží, že nemohou tak učiniti bez své viny, vydávány mlecí výkazy na menší množství, než jim dle platných předpisů přísluší.
§ 6.
Jestliže zemědělec nedodá do konce února 1921 ani 30% kontingentu obilnin, přede-psaného mu v zásobovacím období 1920/21, mohou mu býti, neprokáže-li, že tak nemohl učiniti beze své viny, odebrány způsobem, předepsaným v § 32. nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku, i zásoby obilnin, jež by měly mu jinak dle platných předpisů býti ponechány k výživě a ke krmení dobytka a drůbeže a bude v případu tom poukázán na příděly z veřejného zásobování.
§ 7.
Vláda může vyzvati nesamozásobitele ve smyslu § 4. nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku, kteří mají více zásob obilí nebo mlýnských výrobků ve své domácnosti pro každou v ní stravovanou osobu, než co činí potřeba na 4 neděle dle platné spotřební dávky na osobu, by se vzdali do krátké lhůty úřadem k tomu určené úředních výkazních lístků na chléb, případně na mouku. U nesamozásobitelů, kteří ve stanovené lhůtě prohlášení takového neučiní, nebo podají k úřadu námitky proti úřednímu zastavení dalšího výdeje těchto lístků, nařízenému vzhledem k pravděpodobnému jich zásobení, smějí býti konány prohlídky. Na zásoby obilí, které tito nesamozásobitelé v určené lhůtě přihlásí, buďtež jim, pokud nepřesahují spotřeby do 31. července 1921, vydány mlecí výkazy. Bližší upraví se nařízením.
Budou-li při prohlídkách těchto zjištěny zásoby shora uvedené množství přesahující, bude proti takovým nesamozásobitelům zahájeno trestní stihání dle § 30. pro přestupek a bude jim mimo to zastaveno další vydávání úředních výkazních lístků na mouku, případně na chléb, a budou-li shledány zásoby, převyšující zákonnou spotřebu do 31. července 1921, bude přebývající množství zabaveno a propadne bez náhrady ve prospěch státu. Bližší upraví se nařízením.
§ 8.
Opatří-li si jednotlivá rozdělovací místa zásoby mlýnských výrobků z ciziny, mohou býti určiti spotřebitelé, kteří budou blíže ustanovení nařízením, včetně podniků zpracujících mlýnské výrobky za účelem přímého výdeje výrobků spotřebitelům, jako hostince, jídelny, veřejné kuchyně a pod., pokud nejsou osvobozeny od placení příplatků k částečné úhradě ceny mlýnských výrobků dle § 10. nařízení ze dne 2. září 1920, č. 500 Sb. z. a n., o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků, vyloučeni do 31. července 1921 z odběru mlýnských výrobků, po případě chleba z úředního zásobování a mohou býti odkázáni na zásobování z mouky, získané dovozem z ciziny mimo státní akci dovozní.
§ 9.
Držitelům obilí, kteří nejsou přímými zásobiteli dle ustanovení § 1. nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku, vydejtež, pokud své zásoby přihlásí a zřeknou se přídělu mouky a chleba z veřejného zásobování, okresní (župní) obilní úřady mlecí výkazy dle předpisů, platných o úpravě námezdního mletí a dle dávky nesamozásobitelské s podmínkou, že budou vyloučeni na příslušnou dobu z veřejného zásobování.
§ 10.
Nesamozásobitelé ve smyslu § 4. nařízení ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku, smějí se zásobiti a býti přihlášeni k zásobování moukou, po případě chlebem jen u jednoho rozdělovacího místa a to buď u obecní rozdělovny nebo v jednom konsumním družstvu. Obce a rovněž i konsumní družstva jsou povinna vhodným způsobem se přesvědčiti o tom, že osoby jimi zásobované, pro něž si vyžadují úředních přídělů mlýnských výrobků, nejsou ani přímými zásobiteli, ani nejsou zásobovány z jiného rozdělovacího místa.
§ 11.
Zjistí-li se, že některý spotřebitel, ačkoli jest, anebo byl zásoben v míře, uvedené v § 7., po vydání tohoto zákona odebíral nebo odebírá chléb nebo mlýnské výrobky z veřejného zásobování, nebo že se zásobuje, nebo po vydání tohoto zákona zásoboval dvojím neb několikerým způsobem proti platným předpisům, jest povinen vedle případného trestního stíhání dle § 30. zaplatiti Státnímu obilnímu ústavu plnou cenu veškerého, proti platným předpisům odebraného množství mlýnských výrobků nebo chleba i s 3 K příplatkem dle § 2. opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 25. srpna 1920, č. 494 Sb. z. a n., při čemž se chléb přepočte na mouku dle poměru 1 3/4 kg chleba rovno 1 1/4 kg mouky. Zmíněný příplatek musí býti zaplacen i tehdy, když se jedná o spotřebitele, který dle ustanovení právě uvedeného opatření Stálého výboru jinak požíval nebo požívá osvobození od placení těchto příplatků. Ustanovení toto platí obdobně i pro majitele jídelen, veřejných kuchyní, hostinců a podobných podniků, osvobozených od placení příplatků dle § 10. nařízení ze dne 2. září 1920, č. 500 Sb. z. a n., o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.
Zástupci obcí, obecních ústavů a konsumních družstev, kteří jsou zúčastněni na případech, uvedených v tomto a v předcházejícím § jako spoluvinníci, ručí solidárně s tím kterým zásobitelem za zaplacení ceny dle předcházejícího odstavce stanovené.
Vše bližší o řízení v případech §§ 3. až 11. se určí nařízením vládním.
Článek II. Ustanovení o obchodu zemědělskými plodinami a výrobky.
§ 12.
Dnem 1. července 1921 počínaje, uvolní se pro celé území státní s výjimkami plynoucími z ustanovení tohoto zákona (§§ 13. a 18., č. 3.) a s výhradou zvláštních předpisů, upravujících obchod s cukrovkou, obchod s veškerými plodinami zemědělskými, pokud se budou v tento den nacházeti v území státním, nebyvše vykoupeny Státním obilním ústavem nebo jeho zmocněnci, nebo pokud budou tímže dnem počínaje v území státním sklizeny nebo do území toho dopraveny, jestliže:
1. držitelé zemědělských podniků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dodají nebo nabídnou ke koupi Státnímu obilnímu ústavu nebo jeho zmocněncům do konce února 1921 úhrnem aspoň 80% celého, pro sklizeň z roku 1920 pro tyto země definitivně předepsaného kontingentu pšenice, žita a ječmene, a
2. jestliže bude mimo to do 15. června 1921 smluvně zajištěn státem anebo soukromým obchodem pro zásobovací období 1921/22 do území státního dovoz aspoň 150.000 tun pšenice a žita nebo tomu přiměřeného množství mouky, při čemž se do těchto 150.000 tun započítá i mouka (po případě s přepočtením na mouku dle normálního vymílacího poměru i pšenice a žito), která bude dne 15. června 1921 v území státním po odečtení množství mouky, potřebné k výživě obyvatelstva státem zásobovaného až do 15. září 1921, v majetku Státního obilního ústavu nebo prokazatelně z dovozu z ciziny v majetku soukromníků.
Ustanovení tato platí s výhradou zvláštních předpisů o obchodu cukrem stejnou měrou též o veškerých výrobcích, získaných zpracováním plodin v předcházejícím odstavci uvedených.
Dojde-li k uvolnění obchodu plodinami zemědělskými dle prvního odstavce tohoto §, pozbudou dnem 1. srpna 1921 počínaje, s výjimkami, plynoucími z ustanovení tohoto zákona (§§ 13. a 18., č. 3.) a s výhradou zvláštních předpisů, upravujících spotřebu cukrovky a cukru v celém území státním, platnosti veškeré předpisy, obmezující spotřebu zemědělských plodin i výrobků, získaných zpracováním těchto plodin.
Splnění každé z obou v prvním odstavci tohoto § uvedených podmínek oznámí vláda neprodleně vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 13.
Jednotliví držitelé zemědělských podniků jsou povinni dodati státu (Státnímu obilnímu ústavu) ze sklizně r. 1921 celkem 33% kontingentu žita, pšenice a ječmene, předepsaného jím definitivně na r. 1920/21. Držitelům menších zemědělských podniků mohou býti nařízením povoleny úlevy z této povinnosti. Všichni držitelé zemědělských podniků v obci, povinní k dodávce kontingentu dle tohoto §, jsou zavázáni Státnímu obilnímu ústavu rukou společnou a nerozdílnou za dodání kontingentu každému jednotlivému z nich v obci předepsaného.
Vše bližší o stanovení a rozvrhu kontingentů zemských, okresních (župních) a obecních, o řízení při případném zřízení a jednání rozvrhovacích komisí, o úpravě dodávací povinnosti při změnách rozhodných poměrů vůči stavu z roku 1920/21, o poměrů kontingentního žita, pšenice a ječmene a případném vzájemném nahrazování těchto druhů obilí, o předpisování, výkupu a odběru kontingentních dodávek, o lhůtách dodacích, o orgánech k tomu příslušných a o řečeném ručení za dodávku určí se nařízením. Obilí takto opatřeného budiž použito v první řadě k zásobení vrstev nezámožných.
Za tyto dodávky buďtež zaplaceny dodavatelům základní ceny, stanovené pro ten který druh dodaného obilí v § 1. nařízení ze dne 25. června 1920, č. 404 Sb. z. a n., o přejímacích cenách obilí, i příplatky za rychlou dodávku dle ustanovení téhož §u a ve výši týmž §em ustanovené, při čemž však budou doby dodavací pro získání příplatků těchto určeny nařízením různě dle jednotlivých oblastí výrobních. Pro dodávky ty platí obdobně předpisy §§ 7., 8. a 9. cit. nařízení. V každém případě zadrží se však dodavateli 10% této základní ceny a uvedených příplatků pro zvláštní fond, jehož správu povede ministerstvo zemědělství. Fondu toho budiž použito ke zlevnění strojených hnojiv pro rok 1922 dle předpisů, jež budou vydány vládním nařízením. Vláda jest však zmocněna nařízením stanoviti, že se mají zadržené částky vrátiti jednotlivým dodavatelům, zjistí-li, že ceny strojených hnojiv na jaře roku 1922 jsou úměrny vnitřní ceně obilí.
Vládním nařízením může býti stanoveno, že se semena plodin olejnatých (řepky, řepice, hořčice, ohnice, lnu a máku), jakož i rostlin průmyslových nařízením určených (kmínu, feniklu atd.) z tuzemské sklizně z roku 1921 zabavují ve prospěch státu a že držitelé zemědělských podniků jsou povinni dodati je až na množství, nařízením určené, státu (Státnímu obilnímu ústavu) v době a způsobem, jež budou rovněž nařízením podrobně určeny, za ceny stanovené, pokud jde o semena plodin olejnatých §em 4. nařízení ze dne 25. června 1920, č. 404 Sb. z. a n., o přejímacích cenách obilí, a pokud jde o semena rostlin průmyslových za ceny určené nařízením tak, aby byly přiměřeny nákladům výrobním. Pro dodávky tyto mají obdobnou platnost předpisy §§ 2., 7., 8., 9. a 11. nařízení právě uvedeného.
§ 14.
Držitel zemědělského podniku, který nedodá vlastní vinou do konce února 1922 kontingentu, určeného mu dle § 13., zaplatí Státnímu obilnímu ústavu za každý nedodaný 1 q obilí pokutu 1000 Kč a náhradu, jejíž výše bude stanovena nařízením vzhledem k rozdílu mezi cenou na světovém trhu a cenou přejímací toho kterého druhu obilí.
§ 15.
Jakmile bude uveřejněna prvá z vyhlášek v posledním odstavci §u 12. uvedených, vyhlásí vláda neprodleně nařízením podmínky, za kterých bude všeobecně dovolen dovoz zemědělských plodin všeho druhu (i luštěnin a kukuřice) i všech výrobků z nich do území státního; podmínky takové může vláda stanoviti nařízením i dříve, jakmile zákon tento nabude účinnosti. Ode dne 1. července 1921 bude dovoz všech právě uvedených plodin a výrobků z nich do území státního vůbec volný, vláda může však nařízením uvolniti dovoz ten i dříve, jakmile bude uveřejněna prvá z vyhlášek v posledním odstavci §u 12 uvedených.
Vláda se zmocňuje, aby uzná-li to ze vhodno, v první řadě konsumním a jiným nevýdělečným sdružením a po případě i jiným dovozcům poskytovala na dovoz řešených plodin a výrobků ode dne účinnosti tohoto zákona až do konce zásobovacího období 1921/22 dovozní prémie. K účelu tomu lze použíti v r. 1921 až do nejvyšší částky 20,000.000 Kč zisku, docíleného při vývozu cukru z kampaně 1920/21, pokud v kapitole XXIV. finančního zákona stanovený příjem z přeplatkového fondu komise cukerní per 700,000.000 Kč bude dosažen, a bude-li hospodaření s cukrem z kampaně 1921/22 vyhrazeno státu, v roce 1921 a v roce 1922 i další částky až do výše 480,000.000 Kč ze zisku, docíleného při vývozu cukru z této kampaně. K témuž účelu budiž použito i úspor, docílených snížením správních výdajů veřejné služby zásobovací (ministerstva pro zásobování lidu, Státního obilního ústavu a jeho orgánů atd.). Vláda může však částek, v tomto odstavci uvedených, zcela nebo z části použíti k přímému nákupu řečených plodin a výrobků v cizině a zlevnění cen jejích v tuzemsku.
§ 16.
Na obchod s plodinami zemědělskými všeho druhu a výrobky z nich vztahují se předpisy zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a nař., o trestání válečné lichvy a nařízení ze dne 11. listopadu 1919 čís. 597 Sb. z. a nař.
Článek III. Úprava a úhrada cen mlýnských výrobků.
§ 17.
§ 1. opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 25. srpna 1920, č. 494 Sb. z. a n., o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků se ruší ve svém nynějším znění a bude zníti takto:
Počínaje dnem 6. března 1921 bude se platiti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a počínaje dnem 1. března 1921 na Slovensku a v Podkarpatské Rusi všeobecně až na další ustanovení při mouce, dodávané Státním obilním ústavem, za 1 kg mouky chlebové nejvýše 2.90 Kč a za 1 kg mouky vařivé nejvýše 5.10 Kč (ceny v drobném čili odběrní).
§ 18.
Vláda se zmocňuje, aby v době, počínající dnem, kdy zákon tento nabude účinnosti a končící dnem 31. srpna 1922, nařízením:
1. určovala ceny, které sluší nejvýše platiti při odběru mlýnských výrobků, dodávaných Státním obilním ústavem (ceny v drobném čili odběrní). Při tom lze též předepsati, zda, v které výši a za kterých podmínek mají určití spotřebitelé či jiné osoby za ně platiti za tyto mlýnské výrobky, případně za chléb z ních, vyšší ceny, příplatky nebo ceny snížené, či zda jsou od placení příplatků osvobozeni, nebo že osobám méně majetným, nařízením určeným, mohou býti státem poskytovány ku zlevnění mlýnských výrobků a chleba určité příspěvky, a pod., a upraviti podrobně řízení, jímž mají býti tito spotřebitelé či jiné osoby určeny, případné tresty a vše bližší. Předpisy takové mohou býti vydány jak změnou nebo zrušením § 17. tohoto zákona, tak i zrušením nebo změnou §§ 2. až 5. a 7. až 9. opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 25. srpna 1920, čís. 494 Sb. z. a nař., o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků i prováděcích předpisů k tomuto opatření zejména i pro dobu, končící dnem 31. července 1921;
2. upravovati obchod obilím a mlýnskými výrobky a spotřebu obilí a těchto výrobků a zejména stanoviti spotřební dávky pro jednotlivé druhy spotřebitelů, určovati osoby, které mají býti Státním obilním ústavem zásobovány mlýnskými výrobky a způsob, jimž má býti zabráněno obcházení nebo zneužívání těchto předpisů. Tyto úpravy mohou se počínaje dnem 1. srpna 1921 s výhradou nařízení vydaných dle čís. 3. tohoto paragrafu vztahovati jen na mlýnské výrobky, dodávané Státním obilním ústavem, na stanovení osob, oprávněných, aby byly tímto ústavem zásobovány, a na úpravu tohoto zásobování, při čemž může se však při předpisech, jimiž se má zabrániti obcházení nebo zneužívání tohoto zásobování Státním obilním ústavem, zejména i s přiměřenými změnami použití ustanovení obdobných předpisům §§ 7. až 11. tohoto zákona;
3. vydávala v případě potřeby všeobecně závazné předpisy o úsporném hospodaření chlebovinami a mlýnskými výrobky, zejména o vymílání obilí, o závazném přidávání ječné mouky k mouce chlebové, o obmezení spotřeby obilí k jiným účelům, než k výrobě mlýnských výrobků, o obmezení, úpravě a kontrole spotřeby obilí a brambor k účelům průmyslovým, a pod.
V nařízeních, vydaných dle čís. 1. a 2., pokud se jimi uloží povinnost činiti veřejným úřadům a orgánům údaje a prohlášení, budiž ustanoveno, že vědomě nesprávné tyto údaje a prohlášení budou stihány trestními soudy jako zločin podvodu.
Dokud však nedojde k jiné úpravě na základě nařízení v tomto paragrafu uvedených, zůstávají veškeré dosavadní příslušné předpisy v platnosti.
Článek IV. Ustálení mezd a úprava pracovních poměrů v zemědělství.
§ 19.
Držitelé zemědělských a lesních podniků jsou jakožto zaměstnavatelé povinni poskytnouti svému stálému zemědělskému a lesnímu dělnictvu na rok 1921 příspěvek na ošacení, pokud jeho mzda na hotovosti a naturaliích nepřesahuje přiměřené mzdy, placené v roce 1920.
§ 20.
Přiměřenou jest mzda, rovnající se průměru požitků zemědělského a lesního dělnictva téže kategorie v roce 1920 v zemědělských a lesních podnicích téhož druhu a rozsahu v témže soudním okrese. Jestliže však byly požitky zemědělského a lesního dělnictva upraveny v roce 1920 dle platových směrnic, vypracovaných společně zájmovými organisacemi zaměstnavatelův a zaměstnanců, považují se požitky tyto dle poslední úpravy za mzdu přiměřenou.
Stálými dělníky jsou vedle deputátníků najatých na celý rok dělníci, jichž pravidelným zaměstnáním jest práce v témže zemědělském anebo lesním podniku.
§ 21.
Celoroční, příspěvek ošacovací se poskytuje:
1. Deputátníkovi a těm členům jeho domácnosti, kteří jsou v podniku zaměstnavatele stále zaměstnáni jako celoročně najmutá čeleď nebo za denní plat;
2. svobodné čeledi na celý rok najaté;
3. zemědělským a lesním dělníkům, pracujícím za denní plat a stálým dřevařům, kteří jsou po ruce zaměstnavateli po celý rok a jsou ku něho zaměstnáni aspoň 150 dní v roce, z čehož však musí připadati u dělnictva zemědělského aspoň 110 dní na čas od 1. dubna do 15. listopady;
4. dělnictvu sezónnímu, pracuje-li u téhož zaměstnavatele nepřetržitě od jara až do skončení podzimních prací polních.
§ 22.
Výše ročního příspěvku zaměstnavatelova na ošacení činí:
1. U deputátníků:
a) u deputátníka Kč 300.— a pro každé jeho nezaopatřené dítko do 14 let,
nejvýše však pro dvě děti po 100 Kč;
b) ku manželky nebo družky deputátníka, zaměstnané dle § 21., č. 1, nebo nezaměstnané takto pouze proto, že jest nemocna, 200 Kč, ku příslušníků deputátníkovy rodiny, bydlících s ním ve společném bytě a sloužících jako deputátníci, polovici celoročního příspěvku příslušné kategorie dělnictva denního (č. 2.);
c) pracují-li příslušníci domácnosti deputátníkovy v denní mzdě, mají nárok na příspěvek ošacovací dle předpisů pro dělnictvo denní (č. 2.).
Příspěvek zaměstnavatelů dle lit. a) a b) jest splatný ve třech stejných ročních lhůtách, a to 1. května, 1. září a 15. listopadu, předpokládajíc nepřetržitou službu ku téhož zaměstnavatele po dobu čtyř předcházejících měsíců. Osoby zaměstnané kratší dobu nemají vůbec nároku na příspěvek. Pro splatnost příspěvku dle lit. c) platí předpisy č. 2.
2. U zemědělského a lesního dělnictva denního, dělnictva saisonního a u stálých dřevařů (§ 21 č. 3.):
a) pro muže a statné mladíky přes 18 let, znalé a schopné veškerých hospodářských, případně lesních prací, 300 Kč;
b) pro silné ženy, slabší muže a mladíky pod 18 let 200 Kč;
c) pro slabší ženy a mladíky pod 16 let 150 Kč.
Příspěvek se vyplácí ve třech lhůtách, a to první třetina po 75 dnech pracovních, nikoliv však před 1. květnem, druhá třetina po 120 dnech pracovních a třetí po 150 dnech pracovních. Osoby, pracující kratší dobu než 100 dní, nemají vůbec nároku na. příspěvek ošacovací.
3. U svobodné čeledi:
a) pro čeledíny přes 20 let 250 Kč ročně;
b) pro čeledíny pod 20 let a služky přes 20 let 150 Kč ročně;
c) pro služky pod 20 let 100 Kč ročně.
Ošacovací příspěvek vyplácí se ve stejných lhůtách a za stejných podmínek jako u deputátníků (čís. 1 lit. a) a b).
§ 23.
Příspěvků na ošacení nutno použíti výhradně k opatření šatstva, prádla a obuvi pro osoby oprávněné, při čemž jest však oprávněný povinen k témuž účelu z vlastních prostředků přispěti další, aspoň o polovici větší částkou než činí příspěvek zaměstnavatelův.
Nařízením bude ustanoveno, jakým způsobem a za kterých bližších podmínek jest zaměstnavatel i zaměstnaný povinen ošacovací příspěvek vyplatiti, po případě ho použíti.
§ 24.
Při všech sporech mezi zaměstnavatelem a dělnictvem zemědělským a lesním, jichž nelze dohodou urovnati, jsou zaměstnanci i zaměstnavatelé povinni dovolati se neprodleně smírčího jednání příslušné okresní paritní komise pro zemědělskou práci, zřízené u politického úřadu I. stolice.
Okresní paritní komise skládá se ze dvou přísedících, jmenovaných politickým úřadem I. stolice, z nichž jeden jest zaměstnavatelem a druhý zaměstnancem. Předsedou jest přednosta politického úřadu první stolice, nebo jeho zástupce. Komise usnáší se většinou hlasů, při rovnosti hlasů rozhoduje předseda. Funkce přísedících komise jest čestná. Komise jest pomocným orgánem veřejné služby státní. Rozhodování sporů přísluší komisi jen tehdy, byla-li platně ujednána smlouva rozhodčí (§ 577 civ. ř. soud. a § 767 zák. čl. I. z r. 1911), jinak má výrok její ráz nezávazného posudku.
Okresní paritní komise jsou povinny zahájiti smírčí jednání do 48 hodin od podání žádosti za smírčí jednání.
§ 25.
Zaměstnavatelé, kteří provedou výluku dělnictva zemědělského nebo lesního před zahájením a ukončením smírčího jednání okresní paritní komise, budou potrestáni politickým úřadem I. stolice pokutou až do 20.000 Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
Stejně potrestán bude každý, kdo vybízí nebo nabádá dělnictvo, by zahájilo stávku před zahájením a ukončením smírčího jednání okresní paritní komise.
Totéž platí o tom, kdo zaměstnavatele nebo dělnictvo vybízí nebo nabádá, aby se neřídili výrokem smírčí komise o mzdovém sporu.
§ 26.
Ze smírčího výroku okresní paritní komise mohou se obě strany do 48 hodin odvolati k osmičlenné odvolací paritní komisi, složené obdobně jako okresní paritní komise ze předsednictví konceptního úředníka politického úřadu II. stolice, jmenovaného presidentem tohoto úřadu. Lhůta k odvolání počíná běžeti dnem doručení, po případě ústního sdělení výroku. Odvolací paritní komise musí do sedmi dnů po dojítí odvolání vydati smírčí výrok. Bylo-li podáno odvolání, budou stíhány činy v § 25. uvedené i staly-li se až do výroku odvolací paritní komise.
§ 27.
Politickým úřadům I. stolice náleží, aby dozíraly na plnění ustanovení čl. IV. tohoto zákona.
§ 28.
Kdo vybízí nebo nabádá dělnictvo, by odmítlo práci úkolovou vůbec, anebo přijímalo ji jen za mzdu vůči mzdám denním nepřiměřeně vysokou, nebo kdo brání dělnictvu, by konalo práce úkolové, bude potrestán, pokud se nejedná o čin stíhaný dle trestních zákonů, politickým úřadem I. stolice pokutou až do 20.000 Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
Článek V. Ustanovení všeobecná.
§ 29.
Veškeré právní předpisy s ustanoveními tohoto zákona se nesrovnávající, pozbývají platnosti dnem, kdy zákon tento, po případě jednotlivá jeho ustanovení nabudou účinnosti. To platí zejména i vzhledem k § 16. o zákoně ze dne 24. června 1920, č. 418 Sbírky zákonů a nařízení, o úřadu pro zahraniční obchod a o nařízení ze dne 13. července 1920, č. 442 Sb. z. a n., o úpravě zahraničního obchodu a provedení právě uvedeného zákona.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 25. srpna 1920, č. 494 Sb. z. a n., o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků, pozbude platnosti, pokud se tak snad částečně nestane dříve (§ 18. č. 1. a 2.), dnem 31. července 1921.
Nařízení ze dne 3. prosince 1920, č. 632 Sb. z. a n., o nadkontigentním příplatku za dodané obilí pozbývá platnosti dnem, kdy zákon tento nabude účinnosti.
§ 30.
Přestupky předpisů tohoto zákona, pokud se týče předpisů na jeho základě vydaných, pokud nezakládají skutkové povahy činů trestních, náležejících do příslušnosti soudní, trestají politické úřady pokutou peněžní až do 20.000 Kč — při nedobytnosti vězením až do 6 měsíců — nebo tresty na svobodě do 6 měsíců. Tresty tyto mohou býti uloženy též současně. Trest na svobodě spolu s náhradným trestem za nedobytnou pokutu nesmí činiti více, než jeden rok.
Držiteli živnostenského oprávnění může býti mimo to odňato trvale nebo dočasně toto oprávnění, případně může býti dána živnost do vnucené správy.