Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1361.
Návrh
poslance Kleina a soudr.,
aby byl vydán zákon o pracovním poměru soukromých zaměstnanců, obchodních učňů a kancelářských praktikantů.
ZÁKON
ze dne ...................................................................... 1920
o pracovním poměru soukromých zaměstnanců, obchodních učňů a kancelářských praktikantů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Pracovní poměr osob v §§ 1 až 2 uvedených jest upraven ustanoveními tohoto zákona.
Toto ustanovení nastoupí pro pracovní poměr obchodních pomocníků na místo šestého titulu první knihy obchodního zákoníka a na místo zákona ze dne 16. ledna 1910 č. 20 v X. části ř. z.
Článek 56. obchodního zákoníka se zrušuje.
Působnost zákona.
§ 1.
Ustanovení tohoto zákona platí pro pracovní poměr všech osob v živnostech obchodních, pisárnách a kancelářích zaměstnaných.
(Obchodní pomocníci, kancelářské síly, obchodní a kancelářští sluhové, a pod. obchodní učňové, kancelářští praktikanti) vztahuje-li se na podnik zaměstnavatelův řád živnostenský, dále bez ohledu na tuto náležitost na pracovní poměr zaměstnanců obchodů, pisáren, kanceláří, skladišť a ostatních provozoven:
1. Konsumních, výrobních, hospodářských, nákupních, prodejních a jiných družstev, neb jích svazů.
2. Závodů úvěrních a peněžních, spořitelen, záložen, zastaváren, pojišťoven všelikého druhu, ústavů zaopatřovacích a důchodních, neb jich svazů.
3. Nemocenských pokladen všelikého druhu a všech ústavů, zabývajících se povinným pojištěním a jich svazů.
4. Advokátů, notářů a dohodců obchodních, (sensálů směnečních, sensálů zboží a sensálů lodních, agentů bursovních), úředně autorisovaných soukromých techniků, inženýrů, patentních zástupců, sprostředkovatelů soukromých obchodů a poptaváren.
5. Samostatných obchodních jednatelů (agentů) pracujících jménem a na účet zaměstnavatele (také jednatelů pojišťoven).
6. Redakcí, administrací a prodejen periodických tiskopisů.
7. Tabáčních trafik a prodejen losů.
8. Pouličních a tržních prodejen (stánků).
9. Organisací a spolků neb jich svazů.
10. Divadel a jiných zábavních místností.
11. Zubních techniků, lékařů a léčebných ústavů.
§ 2.
Provozuje-li stát, některý veřejný fond, země, župa, okres nebo obec některý podnik druhu v § 1 uvedeného, tedy osoby, kterých se v těchto podnicích užívá ke kupeckým vyšším neb pomocným službám, jsou podrobeny ustanovením tohoto zákona, spočívá-li jejich služební poměr na smlouvě soukromoprávní.
§ 3.
Ustanovení tohoto zákona neplatí pro pracovní poměr osob, které jsou ustanoveny za úředníky, nebo zřízence státu některého, státního ústavu, nebo fondu, státem spravovaného.
§ 4.
Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na zřízence námořské plavby a železnic, na zřízence v rolnických a lesnických závodech, pokud tito posléze jmenovaní zřízenci nejsou obchodními pomocníky, jakož i na osoby, pro které platí ustanovení všeobecného zákona horního.
Pracovní poměr.
§ 5.
Pracovní poměr upraví se:
1. Hromadnou smlouvou, uzavřenou mezi organisacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců.
2. Řádem pracovního poměru.
3. Osobní písemnou úmluvou.
Právní poměr mzdových smluv a řádu pracovního poměru opírá se o ťZákon o úpravě pracovního poměruŤ.
Zaměstnanec může po uzavření služební smlouvy žádati na zaměstnavateli písemný záznam neb opis úmluvy.
Osobní písemná úmluva může být pouze výhodnější než hromadná smlouva neb řád pracovního poměru.
Doložka konkurenční.
§ 6.
Úmluva, která obmezuje výdělečnou činnost zaměstnancovu po ukončení jeho pracovního poměru (doložka konkurenční) je přípustna jen v tom případě, přesahuje-li odměna zaměstnancova obnos 60.000 Kč ročně. Ujednání toto musí přesně stanoviti určitou působnost, jakož i obor výrobní, v němž se zaměstnanci jeho další činnost obmezuje. Ujednání tato možno uzavírati pouze na dobu jednoho roku.
Smluvní pokuta.
§ 7.
Slíbil-li zaměstnanec smluvní pokutu pro případ, že by jednal proti konkurenční doložce, má soudce právo smluvní pokutu zmírniti.
Plat.
§ 8.
Běžný plat budiž vyplácen půlměsíčně, a to 15. a posledního dne každého kalendářního měsíce.
Naturální požitky.
§ 9.
Pokud ujednání stanoví naturální požitky (byt, stravu, úklid, palivo, světlo atd.), jsou tyto nerozlučnou součástkou služného. Nedostatečné poskytování těchto naturálních požitků, nebo jich odpírání, je porušením pracovního poměru a pro zaměstnance důvodem k předčasnému jeho přerušení (§ 35.).
Změní-li se úmluva o naturálních požitcích ve smyslu peněžité náhrady, je nutno poskytnouti zaměstnanci potřebného času k vyhledání nového bytu, jakož i možnosti nového stravování se.
Provise.
§ 10.
Vstoupí-li zaměstnanec do pracovního poměru na provisi, aneb je-li mu tato vyplácena vedle běžného služného, náleží mu tato z uzavřených nebo sprostředkovaných obchodů. Příslušný obnos zúčtuje se koncem každého měsíce.
Zástupcům pojišťoven náleží provise za celou dobu pojistné smlouvy i když před dospělostí smlouvy opustí zaměstnání.
Zaměstnanec má právo nahlédnouti do knih a požadovati výpis z nich o obchodech, jím uzavřených, nebo sprostředkovaných.
§ 11.
Zaměstnanci náleží provise také z obchodů, které byly uzavřeny bez jeho bezprostřední spolupůsobnosti v době trvání služebního poměru mezi zaměstnavatelem a zákazníky, jemu přidělenými neb jím získanými, a to z obchodů tak zvaných přímých, t. j. objednávek písemně i osobně učiněných.
Je-li zaměstnanci přidělen určitý obvod jako jedinému zástupci, přísluší mu provise, není-li jinak ujednáno, i z takových obchodů, jež v době pracovního poměru bez jeho spolupůsobení byly jakýmkoliv způsobem pro zaměstnavatele uzavřeny.
§ 12.
Znemožní-li zaměstnavatel nedodržením smlouvy zaměstnanci výdělek provise neb denních platů (diet), náleží zaměstnanci přiměřená náhrada za ztracenou odměnu.
§ 13.
Zaměstnanec, pověřený uzavíráním neb sprostředkováním obchodů, nesmí bez zaměstnavatelova svolení přijmouti provisi neb jinakou odměnu od třetí osoby, s níž uzavřel neb sprostředkoval obchod pro zaměstnavatele. Zaměstnavatel může na zaměstnanci požadovati vydání neoprávněně obdržené provise neb jiné odměny.
Podíl na zisku.
§ 14.
Je-li vedle platu ujednán podíl na zisku ze všech, nebo z určitých obchodů, aneb má-li zisk býti jiným způsobem směrodatným pro výši odměny, provede se zúčtování — není-li jiného ujednání — za uplynulý rok na základě rozvahy. Zaměstnanec má právo nahlédnouti do knih, aby zkoumal správnost rozvahy.
Remunerace a jiné zvláštní odměny.
§ 15.
Všem zaměstnancům náleží novoroční remunerace nejméně ve výši platu posledního měsíce. Byl-li poměr zrušen před dospělostí nároku, přísluší zaměstnanci remunerace obnosem, který jest přiměřeným poměru služebního období (§ 49). Ustanovení toto platí i pro ostatní ujednané zvláštní odměny.
Odbytné.
§ 16.
Propuštěným zaměstnancům přísluší odbytné dle této stupnice:
Po 3 služebních letech služné 1 měsíce
Po 5 služebních letech služné 3 měsíce
Po 10 služebních letech služné 5 měsíce
Po 15 služebních letech služné 7 měsíce
Po 20 služebních letech služné 9 měsíce
Po 25 služebních letech služné 11 měsíce
Po 30 služebních letech služné 12 měsíce
Úmrtí zaměstnancovo.
§ 17.
Zemře-li zaměstnanec, kterému zaměstnavatel přenechal na základě pracovní smlouvy obytné místnosti, budiž byt, měl-li zaměstnanec vlastní domácnost, vyklizen až po zajištění nového bytu.
Ochrana tato potrvá po dobu 3 měsíců ode dne úmrti zaměstnancova.
Odbytné v případě úmrtí.
§ 18.
Zemře-li zaměstnanec, platí ustanovení § 16 pro pozůstalé po zemřelém. Odbytné je splatno v den úmrtí zaměstnancova.
Kauce.
§ 19.
Složil-li zaměstnanec kauci a uplatňuje-li zaměstnavatel oproti, němu nárok na náhradu škody, vzniklé z poměru pracovního, může zaměstnanec žádati, aby kauce byla uložena u soudu.
Dovolená.
§ 20.
Zaměstnancům náleží v každém, roce nepřetržitá dovolená dle počtu služebních let, v povolám strávených, setrval-li v posledním pracovním poměru nejméně 6 měsíců:
Po více jak 6měs. praksi 14 dnů. Po více než 2leté praksi 3 týdny Po více než 5leté praksi 4 týdny Po více než 10leté praksi 6 týdny Po více než 15leté praksi 8 týdny
Zaměstnanec neztrácí během dovolené nároku na své peněžité požitky.
Pakli zaměstnanec bydlí a stravován jest u zaměstnavatele a tráví-li svou dovolenou mimo místo svého zaměstnání, má nárok na peněžitou náhradu ve výši platu, kterou stanovily platné stávající úmluvy.
Doba, kterou zaměstnanec pro nemoc, uraz, nepředvídané rodinné záležitosti, jednání úřední (soudní výslech, zasedání živnostenského soudu, funkce závodních rad, funkce důvěrnické atd.) nemohl konati svých povinností, nesmí býti započtena do této dovolené.
Dovolená budiž zásadně užita. Pouze nepřekonatelné překážky, které by podstatně porušily chod živnosti, jsou důvodem, aby dovolená po oboustranné dohodě nebyla použita. Za nepoužitou dovolenou patří zaměstnanci 100% peněžitá náhrada veškerých požitků za příslušnou lhůtu dovolené.
Zdravotní a ochranná opatření.
§ 21.
Zaměstnavatel jest povinen svým nákladem zříditi a udržovati všechna zařízení v pracovních místnostech, jichž vyžaduje ochrana života a zdraví zaměstnancova při služebním výkonu.
Používá-li zaměstnanec bytu u zaměstnavatele, jakož i jiných naturálních požitků, nesmějí k tomuto účelu býti určeny místnosti nezdravé. I ostatní podmínky naturálních jiných požitků musí odpovídati zájmu zdraví a bezpečnosti zaměstnancovy.
Zúčastněná ministerstva mohou za dohody zájmových korporací (obchodní a živnostenské komory, hromady společenské a pomocnické, odborové organisace a pod.) zapověděti nařízením pro podniky určitého druhu, neb pro obvod určitých míst, aby nebyly přenechávány obytné místnosti zaměstnancům, jakož i jejich stravování jako součást platu.
Zaměstnavatel pečme, pokud toho způsob zaměstnání dovoluje, aby pracovní místnosti byly světlé, čisté a prosté prachu, aby v zimě byly vytopeny a aby bylo v pracovních přestávkách dostatečně sedátek pro zaměstnance. Zaměstnavatel učiní opatření k zachování mravnosti vzhledem k věku a pohlaví zaměstnanců.
Překážky ve vykonávání povinností.
A. Nemoc, úraz a pod.
§ 22.
Nemůže-li zaměstnanec po nastoupení služebního poměru pro nemoc neb uraz konati svých povinností, přísluší mu plné služné i umluvené požitky následovně:
v 1. roce prakse 7 týdnů
v 2. roce prakse 8 týdnů
v 4. roce prakse 3 měsíce
v 6. roce prakse 4 měsíce
v 8. roce prakse 5 měsíců
v 10. roce prakse 6 měsíců
ve více než v 15. roce prakse 8 měsíců
Trvá-li nemoc, neb neschopnost následkem úrazu déle uvedených lhůt. je zaměstnavatel oprávněn zaměstnance ve smyslu § 46 vypověděti.
Obnosy, které zaměstnanec po čas své neschopnosti k práci přijímal z veřejnoprávního pojištění, nesmí býti do peněžitých požitků započítány.
§ 23.
Zaměstnanec má nárok na své peněžité požitky i tenkráte, je-li mu jinými osobními důležitými důvody, bez jeho viny nastavšími, znemožněno konání služby po dobu 30 dnů. Pro tyto služební překážky nesmí býti zaměstnanec propuštěn.
b) Vojenská služba.
§ 24.
Nemůže-li zaměstnanec pro plnění své vojenské služební povinnosti konati služeb, přísluší mu veškeré peněžité požitky po dobu 1 měsíce bez ohledu na dobu služebního poměru.
Trval-li služební poměr nepřetržitě nejméně 6 měsíců, přísluší zaměstnanci veškeré peněžité požitky za dobu 6 neděl.
Výplata odměny děje se. dnem opuštění závodu.
§ 25.
Byl-li zaměstnanec uznán způsobilým vojenské služby v době nezaviněné výpovědi, ruší se tato a pokračuje služební poměr ve smyslu tohoto § 26.
Neuplynula-li při započetí vojenské služby zaměstnancovy pracovní doba, smluvená na dobu delší jednoho roku, prodlouží se smluvní čas pracovního poměru o tu dobu, po kterou mu vojenská povinnost bránila plniti jeho povinnosti vůči zaměstnavateli.
§ 26.
Za doby vojenské služby zaměstnancovy nemůže býti služební poměr zaměstnavatelem výpovědí zrušen. Po čas vojenské služby nepřísluší zaměstnanci, není-li ujednáno jinak, peněžitých požitku.
Nárok zaměstnancův na peněžité požitky ve smyslu § 24 není však dotčen.
Doba vojenské služby započítává se do let prakse.
§ 27.
Zaměstnavatel je povinen přijmouti vojenskou službu vykonavšího zaměstnance zpět do svých služeb, trval-li služební poměr před nastoupením vojenské služby nejméně 6 měsíců.
§ 28.
Zaměstnanec je povinen po ukončení vojenské služby obnoviti opět pracovní poměr. Neučiní-li tak do 30 dnů ode dne propuštění z vojenské služby, má se za to, že vystupuje.
§ 29.
Pro pracovní poměr ve smyslu § 27 platí výpověď dle § 46, není-li ujednána výpověď delší.
Zaměstnanci přísluší plat dle stávajících mzdových smluv neb řádu pracovního poměru, pokud dohodou stran nebyl ujednán plat výhodnější.
§ 30.
Je-li zabráněno zaměstnanci po ukončení vojenské služby z nějakého na tuto službu se vztahujícího důvodu bez jeho zavinění pracovní poměr obnoviti, nebo je-li z téhož důvodu neschopen vykonávati, slíbené neb okolnostem přiměřené služby, buď mu dán plat za výpovědní lhůtu ve smyslu § 46, není-li příznivěji ujednáno.
Není-li příčinou překážky vojenská služba, zachovají se zaměstnanému nároky na základě § 22.
§ 31.
Jde-li o náhradu smluveného platu za výpovědní lhůtu nebo podle § 30, může se zaměstnanci poskytnout místo smluvených naturálních platů peněžitá náhrada ve smyslu §§ 9 a 20, odst. 3.
§ 32.
Vypoví-li zaměstnavatel zaměstnanci, který službu opět nastoupil, pracovní poměr, nekonči pracovní poměr dříve, než v ujednané lhůtě (§ 40 neb delší lhůta). Nemůže-li zaměstnavatel zaměstnance do služeb přijmouti, přísluší témuž náhrada za výpovědní lhůtu (§ 29).
Právo zaměstnancovo výpovědní a právo oboustranné — žádati z důležitých příčin (§ 34 až § 38), aby služební poměr byl předčasně zrušen — zůstává v platnosti.
§ 33.
Předpisy v §§ 24 až 32 platí i tehdy, zastavil-li zaměstnavatel v době, kdy zaměstnanec vykonává vojenskou povinnost, činnost svého závodu úplně aneb z největší části.
Platnost těchto ustanovení přechází při vzdání se živnosti na nástupce.
Předčasné zrušení služebního poměru.
§ 34.
Služební poměr může býti zrušen každou stranou z důležitých důvodů, byl-li uzavřen na určitý čas před uplynutím tohoto času, jinak však bez dodržení výpovědní lhůty.
a) Zaměstnancem:
§ 35.
Za důležitý důvod, který opravňuje zaměstnance ku předčasnému vystoupení pokládá se zejména:
1. Stane-li se zaměstnanec neschopným pokračovati v pracovním poměru, nebo utrpělo-li by pokračováním téhož jeho zdraví nebo mravnost.
2. Poruší-li zaměstnavatel služební úmluvu, zejména zadržuje-li nebo zkracuje-li odměnu.
Slíbil-li zaměstnavatel od určité doby, přídavek a zdráhá se jej vyplatiti.
3. Poškozuje-li zaměstnavatel zaměstnance nedodržením zásad naturálních požitků hlavně tím, že poskytuje nezdravou, nebo nedostatečnou stravu, nebo nezdravý byt, nebo když poruší jiná podstatná ustanovení smlouvy.
4. Když zaměstnavatel se vzpírá vyhověti zákonným povinnostem na ochranu života, zdraví nebo mravnosti zaměstnance (§ 21).
5. Nutí-li zaměstnavatel zaměstnance vykonávati práce jemu nepříslušející.
6. Dopustí-li se zaměstnavatel násilnosti, porušení mravnosti, nebo urazí-li čest zaměstnancovu nebo jeho příslušníků, neb odpírá-li chrániti zaměstnance před podobným jednáním se strany jiného zřízence závodu nebo příslušníka zaměstnavatelovy rodiny.
b) Zaměstnavatelem:
§ 36.
Za důležitý důvod, který zaměstnavatele opravňuje ku předčasnému propuštění, pokládá se zejména:
1. Nepoctivost zaměstnancova.
Přijímá-li zaměstnanec ve své činnosti bez vědomí nebo vůle zaměstnavatelovy od třetích osob úplaty, zejména přijme-li proti § 13 provisi nebo jinou odměnu.
Dopustí-li se takových činů, jež opravňují zaměstnavatele k nedůvěře.
2. Hrubým porušením služební smlouvy.
3. Provozuje-li zaměstnanec bez svolení zaměstnavatelova samostatný kupecký podnik neb koná-li obchody v obchodním odvětví zaměstnavatelově na vlastní nebo cizí účet.
4. Nemůže-li zaměstnanec pro delší trest na svobodě vykonávati svých služeb.
5. Dopustí-li se zaměstnanec násilnosti neb přestupku proti mravnosti, neb urazí-li čest zaměstnavatelovu neb jeho zástupce, nebo příslušníků rodiny zaměstnavatelovy nebo spoluzaměstnancovu.
§ 37.
Je-li zaměstnanec nucen z příkazu organisace nebo v zájmu stavovské solidarity vstoupiti do hospodářského boje (stávka a p.), není to hrubým porušením smlouvy, tudíž ani důvodem k okamžitému propuštění.
Vystoupí-li zaměstnanec předčasně bez důležitého důvodu, zaměstnavatel má nárok na náhradu vzniklé škody.
§ 38.
Propustí-li zaměstnavatel zaměstnance předčasně bez důležitého důvodu, může zaměstnanec bez újmy případných dalších nároků na náhradu škody žádati kromě dílu odměny svým dosavadním výkonům přiměřeného i náhradu za scházející čas do skončení ujednaného pracovního poměru nebo za čas řádné výpověď.
Celá odměna vyplatí se v den zrušení pracovního poměru.
§ 39.
Je-li zaměstnanec přijat s výslovnou podmínkou, že má nastoupiti službu určitě v den pevně ustanovený, zaměstnavatel může ustoupiti od smlouvy, nenastoupí-li zaměstnanec službu z kteréhokoli důvodu v určený den.
Kromě tohoto případu zaměstnavatel může ustoupiti od smlouvy před nastoupením služby. když zaměstnanec, nejsa zdržen neodvratitelnou překážkou, nenastoupí službu ve smluvený den nebo zpozdí-li se následkem neodvratitelné překážky nastoupení služby u více než 14 dní. Totéž platí, je-li zde některý důvod, který opravňuje zaměstnavatele propustiti předčasně zaměstnance.
Zaměstnanec může ustoupiti od smlouvy před vstoupením do služby, je-li zde některý důvod, který jej opravňuje ku předčasnému přerušení služebního poměru. Totéž platí, zpozdí-li se nastoupení služby následkem zaměstnavatelova zavinění nebo následkem některé jej stihnuvší nehody o více nežli 14 dní. Nastoupí-li zaměstnanec v tomto případě službu i přes toto opozdění, náleží mu odměna ode dne, kterého služba měla. býti nastoupena.
Byl-li před nastoupením služby uvalen konkurs na zaměstnavatelovo jmění, tedy správce podstaty i zaměstnanec může odstoupiti od smlouvy.
§ 40.
Ustoupil-li zaměstnavatel bez důležitého důvodu od smlouvy nebo dal-li důvodnou příčinu zaměstnanci k odstoupení svým chováním, tedy má nahraditi zaměstnanci odměnu, která jemu náleží za čas, který by musil projíti při řádné výpovědi ode dne, kterého byla služba nastoupena, až do skončení pracovního poměru. Byl-li pracovní poměr uzavřen na určitý čas, zaměstnavatel má nahraditi zaměstnanci, nepřesahuje-li smluvená doba služby 3 měsíce, odměnu připadající za celou dobu, přesahuje-li však smluvená doba služby 3 měsíce, část odměny připadající za 3 měsíce. Další snad nároky na náhradu nejsou dotčeny těmito ustanoveními.
Stejné nároky příslušejí zaměstnanci, ustoupí-li správce podstaty od smlouvy. Ustoupil-li zaměstnanec bez důležitého důvodu od smlouvy nebo dal-li svým chováním zaměstnavateli příčinu k odstupu, zaměstnavatel může žádati náhradu škody.
Oboustranné zavinění.
§ 41.
Jsou-li obě strany vinny na předčasném zrušení pracovního poměru, soudce rozhodne, zda a v jaké výši náhrada náleží.
Vymáhání nároků.
§ 42.
Nároky na náhradu pro předčasné vystoupení, nebo předčasné propuštění ve smyslu §§ 37 a 38, pak nároky na náhradu pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 40 musí býti v šesti měsících soudně vymáhány, jinak se promlčují.
Lhůta počíná při uplatňování nároků v prvém případě uplynutím dne předčasného vystoupení neb propuštění, v druhém případě uplynutím dne, kdy pracovní poměr měl nastati.
Zákonná zápověď konkurence.
§ 43.
Zaměstnanec nesmí bez svolení zaměstnavatelova ani provozovati samostatného kupeckého podniku, ani činiti obchody v obchodním odvětví zaměstnavatelově na svůj nebo cizí účet.
Přestoupí-li zaměstnanec tento předpis, zaměstnavatel může žádati náhradu způsobené škody, nebo na místo toho požadovati, aby obchody na zaměstnancův účet učiněné, byly pokládány za uzavřené na zaměstnavatelův účet. Co se týče obchodů, uzavřených na cizí účet, může žádati, aby mu byla vydána náhrada za to obdržená, neb, aby mu byl postoupen nárok na náhradu.
Zaměstnavatelovy nároky zaniknou ve třech měsících ode dne, kdy dověděl se o uzavření obchodu, avšak každým způsobem. v pěti letech po uzavření obchodu.
Konkurs.
§ 44.
Byl-li po nastoupení pracovního poměru na jmění zaměstnavatelovo uvalen konkurs, přejímá konkursní podstata závazky pracovní smlouvy. Zaměstnanci zůstává právo v prvním měsíci konkursu pracovní poměr bez výpovědi zrušiti. Správce konkursní podstaty může však vypověděti zaměstnance v zákonné, neb ujednané delší výpovědní lhůtě. Propustí-li správce konkursní podstaty zaměstnance před uplynutím zákonné neb smluvené delší výpovědní lhůty, může zaměstnanec požadovati náhradu za určenou dobu.
Pořadí nároku v konkursu.
§ 45.
Veškeré pohledávky zaměstnancovy patří do I. třídy konkursních pohledávek.
Výpověď.
§ 46.
Není-li příznivěji umluveno, nebo není-li místního zvyku příznivějšího pro zaměstnance, pracovní poměr může býti zrušen každou stranou následovně:
V 1. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 6 nedělní
V 2. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 8 nedělní
V 4. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 3 měsíční
V 8. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 4 měsíční
V 10. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 5 měsíční
V 12. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 6 měsíční
V 14. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 8 měsíční
ve více jak 14. roce trvání pracov. poměru ve lhůtě 2 měsíční
Výpovědní lhůta končí kalendářním čtvrtletím, v posledním případě pouze koncem prosince každého roku.
Dá-li zaměstnavatel výpověď písemně, kterou pošle dopisem do bytu, nebo na cesty (za cestujícím), tu není povinen zaměstnaný výpověď takovou přijati, byl-li mu dopis doručen později a jestliže se úmyslně přijetí dopisu nevyhnul.
Byl-li pracovní poměr ujednán toliko na čas přechodné potřeby, může býti zrušen kdykoliv v prvním měsíci oběma stranami, avšak musí býti dodržena týdenní lhůta výpovědní.
Pracovní poměr umluvený na čas přechodné potřeby, nesmí přesahovati dobu 1 měsíce.
Výpovědní lhůta je pro obě strany stejná. Byly-li umluveny nestejné lhůty, platí pro obě strany lhůta delší.
§ 47.
Služební poměr na čas života některé osoby, nebo na delší čas nežli pěti let umluvený, může býti vypověděn zaměstnancem po uplynutí pěti let, avšak budiž dodržena výpovědní lhůta šesti měsíců.
Vyhledání nového místa.
§ 48.
Po výpovědi buď dán zaměstnanci k jeho žádosti ve všední dny přiměřený čas, nejméně však dva půldny v týdnu, bez zkrácení platu k vyhledání nového místa.
Ukončení pracovního poměru.
§ 49.
Pracovní poměr skončí uplynutím času, na který byl ujednán. Pracovní poměr na zkoušku umluvený může býti zrušen oběma stranami kdykoliv v prvním měsíci zkušebního času.
Místo přijaté na zkoušku nemusí býti nastoupeno, aniž zaměstnavatel může se na zaměstnanci domáhati náhrady.
Zaměstnanec jest povinen nenastoupení během jednoho týdne po ujednání pracovního poměru zaměstnavateli oznámiti.
Pokračuje-li se po zkušebním měsíci aneb po měsíci přechodního zaměstnání (§ 46), nastupuje pravidelný pracovní poměr (§ 5).
Vysvědčení.
§ 50.
Po skončení pracovního poměru jest zaměstnavatel povinen, vydati zaměstnanci vysvědčení o době a způsobů služby. Nepřípustný jsou zápisy a poznámky, ztěžující nebo znemožňující zaměstnanci jeho další existenci.
Žádá-li zaměstnanec po dobu trvání služebního poměru vysvědčení, budiž na jeho náklad vydáno. Vysvědčení a jiné doklady zaměstnancovy, jsoucí v uschování zaměstnavatelově, buďtež k žádosti zaměstnancově v každé době vydány. Zaměstnavatel jest povinen vyhověti i dodatečné žádosti o vysvědčení. Utrpí-li zaměstnanec opožděným vydáním vysvědčení škody, náleží mu náhrada nejméně ve výši posledního platu za dobu, do které zaměstnavatel ve smyslu tohoto paragrafu vysvědčení vydá.
Poškozování budoucnosti zaměstnancovy.
§ 51.
Zjistí-li se, že zaměstnavatel podává nesprávné informace, případně informace takové, že poškozují budoucnost zaměstnancovu, anebo je-li zaměstnanec poškozován nějakou úmluvou mezi zaměstnavateli učiněnou, náleží zaměstnanci náhrada škody.
Obchodní a kancelářské pomocné síly.
§ 52.
Platnost tohoto zákona vztahuje se na veškerý pomocný personál v živnostech zaměstnaný (obchodní a kancelářské sluhy a pod.), pokud dovršili 16. rok věku. Na pomocný personál ve stáří do 16 let, vztahuje se ustanovení živnostenského řádu.
Obchodní učňové a kancelářští praktikanti.
§ 53.
Platnost §§ 1, 5, 8, 9, 15, 21, 44, 45, 48, 50, a 51 tohoto zákona vztahuje se na účební poměr obchodních učňů a kancelářských praktikantů. Učeň nebo praktikant buďtež přidržováni pouze k pracem odpovídajícím jeho povolání.
Učební poměr ustanoví hromadná smlouva, řád pracovního poměru aneb osobní písemná smlouva (§ 5).
Učební poměr obchodních učňů.
§ 54.
Učební poměr obchodních učňů a absolventů soukromých obchodních škol trvá nejdéle dvě léta. Absolventům dvouleté obchodní školy a vyšších učilišť končí účební doba po jednom roce.
Učební poměr kancelářských praktikantů.
§ 55.
Učební poměr kancelářských praktikantů, absolventu měšťanských škol a soukromých obchodních škol trvá jeden rok.
Absolventi dvouletých obchodních skol, obchodních akademií a středních škol jsou rovni vyučencům.
Dovolená.
§ 56.
Zaměstnavatel jest povinen učedníku neb kancelářskému praktikantu poskytnouti následující dovolenou:
V prvním učebním roce 10 dnů, v druhém učebním roce 14 dnů.
Jinak platí předpisy § 20 i pro učně a kancelářské praktikanty.
Výpověď.
§ 57.
Zaměstnavatel nemůže učně neb praktikanta propustiti vyjma případů v § 36 jmenovaných. Rodiče, neb plnomocný zástupce jejich může jménem učňovým žádati o propuštění před ukončením učebního poměru v případech uvedených v § 35 anebo rozhodne-li se učeň pro jiné povolání, neb jsou-li vážné rodinné poměry důvodem k žádosti za propuštění.
Nezměnitelné předpisy.
§ 58.
Veškerá ustanovení tohoto zákona nelze mzdovou smlouvou zrušiti ani obmeziti.
Příslušníci cizích států.
§ 59.
Ustanovení tohoto zákona platí i pro příslušníky cizích států.
Příslušnost živnostenských soudů.
§ 60.
Pro spory, vzniklé z pracovního poměru tímto zákonem upraveného, jsou příslušny živnostenské soudy i když se živnostensky řád nevztahuje k podniku zaměstnavatelově.