Budiž ještě podotknuto, že daně prosté minimum činí v Rakousku 8400 K rakouských, v Německu 1500 M a v Polsku od 2500 až do 6000 M polských (dle počtu obyvatelstva v místě bydliště poplatníkova).
Ve Francii zdaňují se jednotlivé druhy příjmu (na př. z pozemků a budov, ze zemědělské výroby, ze zaměstnání obchodních, ze služebních platů) zvláštní, různými procenty stanovenou daní z příjmu a ze souhrnu příjmů ukládá se zvláštní daň doplňková (ľimpot général sur le revenu), která počítá dvěma procenty od příjmu 6000 franků, roste postupně o dvě procenta, až dosáhne při příjmu přes 550.000 franků 50 procent příjmu.
Podobně jest tomu v Belgii, kde daň doplňková (supertaxe) činí z prvních 10.000 franků 1%, z každých dalších 5000 franků o 1/2% více a zastavuje se na 10% při příjmech vyšších než 95.000 franků.
Co se týče výnosu daně dle nové skály, nedá se tento spolehlivě odhadnouti, poněvadž nám scházejí nejnovější statistická data.
Vezmeme-li za základ výpočtu poslední po ruce jsoucí statistiku pro berní rok 1918, pokud se týče Moravy a Slezska, pro rok 1919 (t. j. počet poplatníků a výši příjmu, která pro tento rok tvořila základ zdanění), činil by předpis daně dle staré skály s válečnou přirážkou za rok okrouhle 242 miliony.
Skutečná platba za rok 1920 do konce října činila však okrouhle 252 milionů (přepočteno na celý rok činí asi 300,000.000), při čemž nutno ovšem přihlédnouti k tomu, že v této platbě obsaženy jsou také platby na nedoplatky za více předcházejících let.
Přes to, že zvýšením daně prostého minima ztratíme asi 70.000 poplatníků (ovšem dle staré statistiky, ve skutečnosti bude pro všeobecné zvýšení příjmů úbytek mnohem menší) a že pro značné snížení daně až asi do příjmu 50.000 K nastane další citelný pokles daně, můžeme, uvážíme-li na druhé straně, že od roku 1918 nastaly v absolutních číslicích příjmu obrovské přesuny směrem nahoru a že daň ve vyšších příjmových stupnicích (přes 50.000 K) se zvyšuje až skoro na 50% příjmu, odhadnouti výnos daně dle nové skály na nejméně 350,000.000 korun.
Vláda jest pevně přesvědčena, že nová skála odpovídá nejen požadavkům sociálně- i finančně-politickými, nýbrž i požadavkům daňové spravedlnosti, aniž by ohrožovala chuť k soukromému podnikání.
K osnově jsou připojeny dva grafikony [Ministerstvem financi dodán byl pouze omezený počet těchto grafikonů a srovnávacích tabulek, takže nemohly býti ke každému výtisku připojeny.], které porovnávají navrhovanou daňovou křivku s daňovou křivkou dosavadní (daň s válečnými přirážkami bez přirážky pro méně zatížené domácnosti). V tabulce 1. jest znázorněno daňové zatížení až do příjmu 13 milionů v menším měřítku, v tabulce 2. jsou obě daňové křivky znázorněny v měřítku tisíckrát větším pro lepší posouzení detailu při zdanění do příjmu 130.000 K. V tabulce 1. lze viděti hlavně přírůstek, v tabulce 2. mimo to také úbytek na dani proti dosavadnímu stavu.
Na základě těchto tabulek, dá se měřiti jak příjem tak i daň a to nejen daň v korunách, nýbrž i daň v procentech z příjmu. Příjem jest znázorněn na základnách diagramů. Výše daně v korunách určí se pomocí svislého měřítka vycházejícího z nulového bodu diagramu průsekem vodorovné přímky s daňovou křivkou, při čemž pod bodem průseku na základně diagramu zjistí se příslušný příjem anebo obdobně z daného příjmu příslušná daň. Výše procenta daně jest znázorněna na svislém měřítku procházejícím v tabulce 1. příjmem 10 milionů, v tabulce 2. příjmem 100.000 K. Chceme-li zjistiti výši procenta daně z určitého příjmu, spojíme bod na daňové křivce odpovídající onomu příjmu s nulovým bodem diagramu, a průsek spojnice obou těchto bodů, který jest na měřítku pro procenta, ukáže nám výší procenta daně. Obdobným způsobem dá se z daného procenta zjistiti odpovídající příjem. V tabulce 2. jest konečně také naznačena konstrukce konstantních hodnot, kterými se reguluje výše daně.
K osnově jest dále připojena srovnávací tabulka [Ministerstvem financi dodán byl pouze omezený počet těchto grafikonů a srovnávacích tabulek, takže nemohly býti ke každému výtisku připojeny.], která uvádí při určitém příjmu jednak daň dle osnovy, jednak daň dle novely ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z. a konečně daň s válečnými přirážkami v roce 1920 platnými.
Se změnou sazby musely býti provedeny také změny, které se skálou bezprostředně souvisí a které jsou vlastně jen pouhým důsledkem zvýšení daně prostého minima na 6000 K.
K pronikavější reformě zákona o osobních daních přímých, které ovšem bude nutně zapotřebí nejenom z ohledu formálních, vyplývajících z nabytí samostatnosti státu československého, nýbrž i z důvodů věcných, přikročí se později, a to nejen proto, že systematická reforma vyžaduje zralé úvahy a důkladného propracování celého materiálu, nýbrž hlavně proto, že při této příležitosti zamýšlí se rozšířiti daňové předpisy v historických zemích platné na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zvláštní poměry v tomto území panující, hlavně absolutní nedostatek odborně vzdělaného personálu, nedovolují sice provésti sjednocení již v tomto okamžiku, vláda však doufá, že unifikace bude proveditelná s platností od roku 1922. Proto také v současně předložené osnově navrhuje vláda pro Slovensko a Podkarpatskou Rus pouze novou daňovou skálu, úplně stejnou jako pro historické země, jinak však ponechává dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platný daňový systém beze změny.
Vláda považuje za svou povinnost dotknouti se ještě jedné otázky, která pravděpodobně při parlamentním projednávání této osnovy přijde na přetřes. Jsou to volby do daňových komisí. Jak již ministerstvo financí při zodpovídání interpelací v této věci podaných mělo příležitost prohlásiti a blíže odůvodniti, jest provedení voleb v nynější době nemožno. Nejen proto, že berní správy jsou důležitější agendou tak zaneprázdněny, že jest nemožno obtížiti je znovu a značnou prací s provedením voleb spojenou a že by prováděním voleb musela býti na delší dobu odsunuta důležitější vlastní agenda daňová, což by nepříznivě působilo na státní důchody, nýbrž — a to jest hlavní důvod, proč nelze volby provésti — proto, že volby musely by se konati na základě volebních seznamů sdělaných dle daňových přepisů za léta dávno uplynulá (1918 nebo 1917), ježto — jak všeobecně známo — ani ukládání daně pro rok 1918 není všude ukončeno a ukládání daně pro léta 1919 a 1920 jest většinou teprve v začátcích. Důsledek toho by byl, že by — zvýšením daně prostého minima zákonem ze dne 9. dubna 1920. čís. 313 Sb. z. a n., po případě dalším zvýšením tohoto minima touto, osnovou — volili a mohli býti voleni poplatníci, kteří již aktivní a pasivní právo volební ztratili, na druhé straně, že by nevolili a nemohli býti voleni poplatníci, kteří teprve později, volebního práva nabyli. Takové volby nemohly by ovšem uspokojiti ani poplatnictvo ani finanční správu. Nezbývá tedy zatím jiná cesta než používati zmocnění daného zákonem ze dne 10. prosince 1918. čís. 65 Sb. z. a n., resp. zákonem ze dne 28. května 1919, čís. 291 Sb. z. a. n., dle kterého, pokud nebudou provedeny volby, může ministr financí — i pokud jde o členy dříve volené — doplniti komisi jmenováním.
Ministerstvo financí výslovně zdůrazňuje, že při provádění tohoto zmocnění postupuje se s absolutní nestranností a že fiskální ohledy tu nerozhodují. Na místo členů dříve volených jmenují se výlučně osoby z řad poplatníků, nepřináležejících stavu aktivních státních úředníků, takže. o nějakém poškozování zájmu poplatnictva náhradním jmenováním nemůže býti řeči, a to tím méně, ze se při tomto jmenování na oprávněná přání poplatníků a jich zájmových korporací béře všemožný zřetel. Nebude od místa zde výslovně podotknouti, že pří budoucí reformě zákona o osobních daních zamýšlí ministerstvo financí způsob zřizování komisí pokud možno zjednodušiti, tak jako se to stalo v Rakousku, kde napříště polovinu členů komise budou voliti obecní, pokud se týče okresní zastupitelstva (druhou polovinu bude i na dále jmenovati ministr financí). Jak nás poučila dlouholetá zkušenost, jsou přímé volby členů komisí poplatníky aparátem příliš drahým a těžkopádným, který v případě potřeby nedopouští rychlého doplnění komise a který také — při známé netečnosti širších kruhů, poplatnictva vůči volbám — ani nezaručuje stejnoměrného zastoupení všem kategoriím poplatníků, takže při jmenování druhé poloviny členů bylo hlavní a mnohdy dosti obtížnou úlohou finančního ministerstva, aby nestejnoměrnosti v zastoupení, způsobené volbami, byly aspoň částečně vyrovnány.
Ministerstvo financí domnívá se právem, že by bylo nejen v zájmu věci samé, nýbrž i v zájmu samého poplatnictva, kdyby přímé volby do komisí, byly odstraněny a byly nahrazeny jednodušším a náhodné majorisování vylučujícím způsobem jmenování, při čemž by poplatníci prostřednictvím svých zájmových korporací spolupůsobili. V tom smyslu chystá ministerstvo financí zvláštní předlohu.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému s tím, aby o něm podal zprávu co možná nejdříve.
V Praze dne 22. prosince 1920.
Správce ministerstva financí: