Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

1203.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..........................................................

o změně některých ustanovení zákona o osobních daních přímých, týkajících se daně důchodové a daně z příjmu.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., ve znění, jaké obdržel pozdějšími dodatky (zákon ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z., zákon ze dne 9. dubna 1920, čís. 313 Sb. z. a n.), mění se takto:

V §u 125, čís. 7, budiž částka 4.800 Kč nahrazena částkou 6.000 Kč.

V §u 155, odst. 1. budiž částka 4.800 Kč nahrazena částkou 6.000 Kč.

V §u 157, odst. 2., budiž částka 8.400 Kč nahrazena částkou 15.000 Kč.

V §u 160, čís. 4, budiž částka 7.200 Kč nahrazena částkou 12.000 Kč.

V §u 160, čís. 7, budiž částka 7.200 Kč nahrazena částkou 14.000 Kč.

§ 172 bude zníti takto:

U příjmů od 6.000 Kč až včetně do 39.000 Kč (1. až 26. stupeň) budiž daň tak vyměřována, aby z příjmu stupně vyššího po srážce daně nezbývalo méně, nežli zbude z nejvyššího příjmu nejblíže nižšího stupně po odečtení daně naň připadající.

Pokud podle ustanovení §u 155, odst. 2., a §u 175 zdaněn býti má příjem 6.000 Kč nebo menší, činí daň 1 procento z příjmu.

Celkový poplatný příjem budiž, není-li dělitelný stem, zaokrouhlen dolů na nejbližší stem dělitelnou částku.

Při předpisu daně s přirážkou dle §u 172a nepřihlíží se k haléřům.

V §u 172a, odst. 1., budiž částka 7.200 Kč nahrazena částkou 15.000 Kč.

V §u 172a, odst. 3., budiž částka 8.400 Kč nahrazena částkou 18.000 Kč.

V §u 172a, odst. 4., buďtež částky 20.000 Kč, pak 8.400 Kč a 20.000 Kč nahrazeny částkami 30.000 Kč. 18.000 Kč a 30.000 Kč.

V §u 173, lit. a), budiž částka 7.200 Kč nahrazena částkou 15.000 Kč a částky 7.200 Kč a 12.000 Kč v témž paragrafu pod lit. b) uvedené buďtež nahrazeny částkami 15.000 Kč a 30.000 Kč.

V §u 174. odst. 1., budiž částka 20.000 Kč nahrazena částkou 39.000 Kč.

V §u 201 budiž částka 4.800 Kč nahrazena částkou 6.000 Kč.

V §u 204 budiž částka 2.000 Kč nahrazena částkou 10000 Kč.

V §u 212. odst. 2, budiž částka 8.000 Kč nahrazena částkou 20000 Kč.

V §u 221, první věta, budiž částka 10.000 Kč nahrazena částkou 40.000 Kč.

Článek II.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením provedla změny, které vzniknou zvýšením daně prostého příjmu ze 4.800 Kč na 6.000 Kč, v jiných zákonech.

Článek III.

Působnost tohoto zákona, který neplatí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, vztahuje se na ukládání daně z příjmu a daně důchodové pro berní léta 1921 a další. Provedením jeho pověřuje se ministr financí, který, pokud se týče ustanovení článku II. se dohodne se zúčastněnými ministry.

Odůvodnění.

Uplynutím berního roku 1920 zaniká platnost válečných přirážek k dani z příjmu, zavedených zákonem ze dne 18. listopadu 1919, čís. 617 Sb. z. a n., a nastává tudíž nutnost, aby otázka daňové sazby při dani z příjmu pro další berní léta byla podrobena revisi.

Při této revisi předem vyloučena jest možnost úpravy daňové skály v ten rozum, aby nabyla opět beze změny platnosti sazba, zavedená novelou k zákonu o osobních daních ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z. Nejenom proto, že tato sazba, činící 0.8 až 6.7 procent z příjmu, byla i na poměry před válkou celkem velmi mírná, nýbrž hlavně proto, že daňová progrese končila již při příjmu 200.000 K a odtud nastupovala sazba proporcionální, při které poměr mezi příjmem a sazbou, vyjádřenou určitým procentem (v tomto případě 6.7 procent) zůstává stejným, nezměnitelným čili jinými slovy sazba stává se depresivní.

Za nynější doby, kdy pro obrovský vzrůst a přesun jak majetku, tak příjmu, způsobený válečnými a poválečnými poměry, nejen příjmy přes 200.000 K, nýbrž i příjmy milionové nejsou žádnou výjimkou, ba spíše zjevem velmi zhusta přicházejícím, bylo by sociální nespravedlností, aby takové vysoké a nejvyšší příjmy byly zdaňovány týmž procentem jako příjmy mnohem nižší.

Myšlenka daňové progrese záleží v tom, že se vzrůstem daňové základny (příjmu) vzrůstá také daňová sazba, a to nikoliv pouze proporcionálně, nýbrž progresivně, takže s daňovou sazbou vzrůstá daňové břemeno v tom poměru, v jakém vzrůstá daňová základna (příjem). Poměr mezi daňovou základnou (příjmem) a daňovým klíčem jest tedy proměnlivý. Princip daňové progrese jest odůvodněn úvahou, že, čím vyšší příjem, tím snesitelnější jest daň, a že poplatník s velkým příjmem, i když jest nucen platiti značnou daň, snáze může ukojiti všechny své životní potřeby, než poplatník s malým příjmem, třeba by platil daň sebe menší. Byl-li princip daňové progrese vždy požadavkem slušnosti a spravedlnosti, jest nyní sociální nutností a jest tedy nezbytno, aby daňová progrese byla pokud možno do nejkrajnějších důsledku provedena. A právě z téhož důvodu, aby totiž daňová progrese mohla býti dále vybudována, opouští vláda také dosavadní, za války použitý způsob zvýšení daně z příjmu, který spočíval ve vybírání procentuálních přirážek k základní sazbě a který právě proto, že princip progrese v základní sazbě není dostatečně uplatněn, nemohl by nás vésti k žádoucímu cíli. Proto nezbývá než nastoupiti cestu třetí, t. j. vytvořiti a zavésti skálu úplně novou, jak stalo se ostatně již ve státech sousedních, najmě, v Německu a v Rakousku.

Nová daňová skála, kterou předkládá vláda touto osnovou Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení, sleduje jednak ten účel, aby daňové břemeno při příjmech nejnižších a prostředních, t. j. takových, jichž výše za daných poměrů dostačuje právě k vedení průměrné střední občanské domácnosti a které k nějaké thesauraci anebo k ukojování nadprůměrných životních potřeb nedostačují, bylo přiměřeně sníženo. To stalo se tím způsobem, že daně prosté minimum bylo zvýšeno ze 4800 K na 6000 K a že daň až do příjmu asi 50.000 K byla znatelně snížena, čímž zajisté bude umožněno i poplatníkům s průměrnými platy služebními, aby své daňové povinnosti bez citelné újmy pro ukojení nutných životních potřeb mohli dostáti.

Dalším — a hlavním — účelem nové skály jest, aby příjmy nadprůměrné a příjmy nejvyšší byly postihnuty silněji než dosud. To jest tím spíše odůvodněno, že válečná daň pro budoucnost — jako v jiných státech — odpadá a že jest tedy nejen spravedlivé, nýbrž ze sociálně-politických důvodů i nutno, aby vysoké zisky, mnohdy bez nejmenší zásluhy a námahy poplatníkovy příznivou konjunkturou docilované. byly vyšší měrou, než tomu bylo dosud, podrobeny zdanění. Tohoto účelu bude dosaženo tím, že daňová progrese dosáhne až skoro 50% příjmu, kdežto dosud i při nejvyšších příjmech dosahovala, válečné přirážky v to počítajíc, sotva 30 procent.

Základem výpočtu navrhované daňové skály jest formule, uvedená prof. Drem Englišem v jeho návrhu na zavedení mimořádné daně z příjmu, podaném Národnímu shromáždění pod tiskem 1029 roku 1919, která však byla upravena tak, aby u příjmu 20.000 K činila daň 750 K, u příjmu 6.000.000 K přibližně 40 procent, aniž by toto procento přesahovala, a aby u žádného — ani u nejvyššího — příjmu nepřekročovala 50 procent. Výsledkem těchto předpokladů jest pak formule tato:

při čemž "p" znamená střední příjem. Dle této formule byly až do příjmu přesně 39.000 K vypočítány sazby ze středního příjmu v jednotlivých stupních a zaokrouhleny na celé koruny. Od příjmu 39.000 K nahrazena byla daňová křivka přímkami, stoupajícími v plných procentech (12 až 50 procent), při čemž zároveň hodnoty jednotlivých odstupňovaných příjmů byly zaokrouhleny tak, aby za prvními dvěma číslicemi následovaly samé nuly. Následkem toho liší se poněkud navrhovaná daňová křivka od křivky dle zmíněného vzorce, rozdíl ten však nečiní více než 0.3 procenta daně.

aniž by u sebe vyššího příjmu překročila hranici 50 procent příjmu.

Dosavadní skála spočívala zcela na t. zv. tarifu stupňovém (Stufentarif) s pevnými sazbami, při kterém více příjmových částek jest sloučeno v jeden stupeň a při kterém progrese roste teprve se stupněm. nikoli s každým zvýšením příjmové částky. Tento tarif má tu vadu, že progrese není vždy zachována, poněvadž na hranici dvou stupňů vznikne skok, a že tedy v hranicích téhož stupně nižší příjem bývá více zatížen než příjem vyšší.

Tento stupňový tarif s pevnými sazbami byl v nové skále zachován až do příjmu 39.000 K jednak z důvodů manipulačních, poněvadž v nižších stupních soustřeďuje se největší množství poplatníků a komplikované vypočítávání daně zatěžovalo by nesmírně nejen vyměřovací úřady, nýbrž i zaměstnavatele, kteří od svých zřízenců mají daň vybírati srážkou, jednak z toho důvodu, že při malém rozpjetí daňových stupňů a při celkem nízkém procentu zdanění nesrovnalosti v berním zatížení nejsou tak značné.

Aby poplatníku s příjmem vyššího stupně po odečtení daně na tento příjem připadající nezbylo na příjmu méně než zbude poplatníku s nejvyšším příjmem nejblíže nižšího stupně po odečtení daně na tento příjem připadající, o to jest postaráno v zákoně tak zvanou Reischovou klausulí.

Od příjmu 39.000 K opouštíme dosavadní stupňový tarif s pevnými sazbami a zavádíme princip prostupňováného berního tarifu (Staffeltarif) se zdaněním procentuálním, který má tu neocenitelnou, výhodu, že každý poplatník s vyšším příjmem musí zaplatiti poměrně vyšší daň a že tedy daňová regrese (t. j. nižší zatížení vyššího příjmu) jest úplně vyloučena.

Tento princip jest v osnově proveden poněkud odlišným způsobem než jak tomu dosud bylo u prostupňovaných skal (např. v Německu) a sice k vůli rychlejšímu orientování poplatníka, který i bez použití klíče jednoduchým způsobem sám snadno si může daň vypočísti, což při dosud známých odstupňovaných skálách bylo nemožno, ježto poplatník, aby zjistil daň stupně, do kterého se svým příjmem spadá, musil by propočísti daň všech předcházejících stupňů.

Daň vypočte se tím způsobem, že z příjmu spadajícího do určitého stupně vypočte se příslušné procento a od výsledku odečte se konstantní obnos vedle procenta uvedený.

Pokud zdanění podléhá příjem pod 6000 K, stanoví se k vůli zjednodušení skály i manipulace jednotná sazba 1 procento z příjmu (stejně jako v Rakousku). Toto zdanění nehraje však valné role, uváží-li, se, že příjmy pod 6000 K zdaňují se — nehledíc k důstojníkům (§ 175) — jen u osob, které zde nepodléhají dani z celého příjmu (cizozemci a osoby zde nebydlící) a která tudíž kromě příjmu tuzemského mají ještě jiný příjem v cizině (§ 155, odst. 2). K vůli zjednodušení manipulace bude se příjem zaokrouhlovati dolů na plná sta a daň na celé koruny.

Srovnáme-li naši novou skálu se skálami zavedenými v poslední době v cizích sousedních státech, dostaneme tento obrazec:

Z tohoto srovnání vidíme, že naše daňové zatížení jest vůbec mnohem nižší než v Německu, nižší než v Rakousku od příjmu asi 150.000 K počínajíc a přibližně stejné jako v Polsku až do příjmu 2,000.000 K. Teprve odtud jest naše zatížení vyšší než v Polsku, při čemž nutno uvážiti, že v uzemí republiky Polské, které před válkou patřilo k Rusku, dříve žádná daň z příjmu nebyla a že bylo tedy příkazem opatrnosti daňové politiky, aby pro první dobu daňové zatížení bylo pokud možno nejmenší. Že v Rakousku až asi do příjmu 150.000 K jest daň nižší než u nás, má zajisté hlavní důvod v nepříznivých hospodářských a valutových poměrech Rakouska. Ostatně výhoda tato jest jenom zdánlivá a zmizí úplně, převedeme-li valutu Rakouskou na valutu naši. Tak na př.: dělník v Rakousku s příjmem 100.000 K rakouských zaplatí daň 9000 K rakouských (=1500 Kč); tento příjem odpovídá asi 16.700 Kč, z něhož náš dělník zaplatí nouze 523 Kč (=3100 K rakouských).