Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Seznam přepychových předmětů, k zákonu tomuto připojený, tvoří jeho podstatnou součástku.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vyloučila že seznamu přepychových předmětů určité předměty a naopak jiné předměty do seznamu tohoto zařadila, jeví-li se takové opatření nutným z ohledu na stejnoměrné zatížení, aneb lze-li pokládati ten který předmět za příslušenství přepychového předmětu; vláda jest též oprávněna změniti nařízením dosavadní způsob zdanění (u výrobce, v drobném prodeji, při dovozu neb vývozu).

Pokud je přepychová povaha předmětu v připojeném seznamu uvedeného nebo přepychového výkonu (§ 27) určena minimální cenou, zmocňuje se vláda, aby čas od času nařízením pozměnila cenové hranice, vyslechnuvši obchodní a živnostenské komory, nastanou-li podstatné změny v cenových poměrech.

Při rozhodnutí otázky, jsou-li ceny rozhodné pro přepychovou povahu statků překročeny, rozhoduje cena smluvená a není-li takové, cena obvyklá ve smyslu § 9 tohoto zákona. Při předmětech společně dodaných, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.

§ 27.

Zdanitelné výkony.

Dani přepychové 10% ní podléhá pronájem zařízených pokojů v hostincích, v hotelích a pensích, činí-li nájemné za osobu a den více než 20 K. Za týchž podmínek podléhá přepychové dani i pronájem zařízených pokojů k přechodnému pobytu v domech soukromých, při čemž za přechodný pobyt se považuje pozbyt trvající nejdéle 3 měsíce. Při pronájmu zařízených pokojů je lhostejno, děje-li se tak po živnostensku čili nic.

Úplata za stravu se z daňového základu vylučuje. Z daňového základu nesmí však býti vyloučena úplata za posluhu, otop, osvětlení a jinaké vedlejší výkony. Dani dle tohoto paragrafu nejsou podrobeny ústavy pro nemocné.

Přepychové dani podléhají též úplaty za takové zpracování hmot dodaných konsumentem, jehož výsledkem jsou hotové předměty, podléhající přepychové dani. Pouhé správky a opravy neplatí za takové zpracování.

§ 28.

Dodávky podrobené snížené (2%ní) dani přepychové.

Snížené, toliko 2%ní dani přepychové jsou podrobeny:

1. Dodávky předmětu, uvedených v zákonném seznamu, jichž podle jejich povahy nelze užíti jinak než k technickým, vědeckým, vyučovacím neb výdělečným účelům.

em2. Dodávky původních děl plastiky, malířství a grafiky (pol. D VIII-3 a 4 připojeného seznamu přepychových předmětů) umělců, kteří jsou příslušníky československého státu, pokud nepřesahuje cena jednotlivého díla 10.000 K. Předpokládá se, že byla díla tato zcizena umělcem samým nebo po jeho smrti druhým manželem, dětmi neb rodiči, nebo sdružením umělců, které pro své členy zprostředkovává prodej děl uměleckých bez zisku.

3. Dodávky přepychových předmětů, zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li jich nabyvatel před odebráním, že předmět určen jest k podnikatelskému upotřebení, nebo k dalšímu zcizení (případně teprve po dalším zpracování).

Za tímto účelem musí předložiti nabyvatel dodavateli kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu a obsah určuje nařízení, a vydati mu o každém jednotlivém případě dodávky podepsané listinné osvědčení, v němž jest vyznačeno číslo a datum úředního vysvědčení, dne, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova.

Za jakých podmínek jsou přípustný úlevy od požadování těchto průkazních listin, stanoví nařízení.

Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn předmětu těch pro něho nabývati.

Jakým způsobem se obchodní případy tyto. zapíší, stanoví nařízení.

Platitel daně jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se průkazy svrchu uvedené mohly přezkoumati a předložiti obchodní knihy a obchodní korrespondenci, případu toho se týkající, k nahlédnutí.

Nárok na snížení daně dle odst. 1, bodu 3. tohoto paragrafu nepřísluší však nabyvateli, lze-li přepychového předmětu, určeného k podnikatelskému upotřebení, použíti též v domácnosti nabyvatelově.

§ 29.

Subjekt daňový.

Přepychovou daň platí:

1. U drobného prodeje předmětů uvedených v bodu 1., odst. 1., § 25, podnikatel.

2. U vývozu uvedeného v bodu 2., odst. 1., § 25, vývozce.

3. U dodávek uvedených v bodu 3., odst. 1., § 25, výrobce.

4. U dovozu, uvedeného v bodu 4., odst. 1., § 25, první tuzemský nabyvatel.

5. U příležitostných dodávek nepodnikatelů dodavatel.

6. U přepychových výkonu, uvedených v § 27, podnikatel.

§ 30.

Sazba daňová.

Daň podle druhé hlavy tohoto zákona z drobného prodeje a zdanitelného vývozu přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů činí 10% z každé koruny úplaty. Pokud se vybírá tato daň u výrobců nebo při dovozu, činí 12% každé koruny úplaty. Snížená daň přepychová (§ 28, bod 1. až 3., a § 38, bod. 1. a 2.) činí 2%.

Zlomky úplaty, nedosahující celé koruny, se nezdaňují, avšak jen převyšuje-li úplata 1 korunu; je-li úplata menší než 1 K, nemá toto ustanovení místa.

Při dani vyměřované dle ročních součtu se zaokrouhlí daň na celé koruny dolů.

Převod nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben všeobecné dani podle hlavy I. tohoto zákona.

Ustanovení o vybírání daně.

§ 31.

Zvláštní ustanovení pro dodávky nepodnikatelů.

Dodávky přepychových předmětu, uvedených v zákonném seznamu, podléhají v každém případě přepychové dani, provádějí-li je nepodnikatelé. O těchto dodávkách nutno vždy vyhotoviti listinu, na kterou se vztahují veškerá ustanovení § 13 s tou odchylkou, že dodávka podléhá 10%ní přepychové dani.

§ 32.

Ohlášení podniku obchodujících přepychovými předměty.

Obchoduje-li podnikatel v drobném prodeji předměty přepychovými, uvedenými pod bodem 1., odst. 1., § 25, nebo vyrábí-li předměty uvedené pod bodem 3., odst. 1., § 25, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v § 14, pokud se týče není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy předmětů přepychových, jimiž obchoduje, nebo které vyrábí.

Rozšíří-li se podnik dodatečně na nové přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě stanovené nařízením.

Podobně musí podnikatel oznámiti, že zanechal. drobného prodeje nebo výroby předmětu přepychových.

Ustanovení toto platí obdobně pro podniky označené v § 27.

§ 33.

Daňová období.

Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětů nebo za přepychové výkony vyměřuje se podnikatelům na základě ročních souhrnů. Při dodávkách nepodnikatelů se platí, a při dobrovolných dražbách jakož i při dovozu z ciziny a vývozu do ciziny, jde-li o nepodnikatele, vyměřuje se a platí daň při každém jednotlivém případě; několik prodejů uvedených jedním aktem, považuje se za prodej jeden.

Ustanovení o měsíčních splátkách na daň všeobecnou podle § 20 vztahuje se také na daň přepychovou.

§ 34.

Daňová kontrola.

Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí předměty přepychové, zdaňované v drobném prodejí anebo těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni v každé provozovně vésti zvláštní zápisy, jichž formu a obsah stanoví nařízení.

Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, je k vedení zápisu povinen toliko výrobce.

K vedení daňových zápisů jsou povinni i podnikatel o ve, provádějící výkony zmíněné v § 27.

§ 35.

Přiznání daňové.

O dodávkách výkonech, podrobených přepychové dani jest podati zvláštní přiznání daňové podle ustanovení o přiznání k všeobecné dani z převodu statků a pracovních výkonů, podle hlavy první tohoto zákona.

§ 36.

Určení daňového základu odhadem.

Určení daňového základu odhadem (§ 19) děje se i při dani přepychové vždy za celý rok kalendářní; byl-li podnik mezi rokem zastaven, děje se odhad za dobu skutečného trvání činnosti podniku.

§ 37.

Vrácení daně přepychové při vývozu.

Prokáže-li podnikatel, že zboží, z něhož byla přepychová daň 12%ní neb 2%ní státu odvedena, vyvezl do ciziny, muže žádati za vrácení přepychové daně a nahradí se mu v tomto případě částka daňová, která připadá dle 12%ní resp. 2%ní sazby z ceny, kterou platil svému dodavateli.

Na rok na vrácení pomine nebyla-li žádost po, dána do jednoho roku po vývozu; bližší podmínky tohoto vrácení daně stanoví nařízení.

§ 38.

Vrácení daně přepychové v jiných případech.

Osobám, které nabyly předmětů podléhajících dani přepychové, vrátí se rozdíl mezi 10% ní (12%ní) daní přepychovou a sníženou (2%ní) daní přepychovou, prokáží-li, že nabyly předmětu těch:

1. Jako nástrojů neb pomůcek určených k užívání v podniku nebo k povolání vůbec, anebo za účelem zpracování v předmět zdaňovaný přepychovou daní u výrobce neb ve drobném prodeji, nebylo-li v posléze uvedeném případě po užito výhody bodu 3., odst. 1., § 28.

2. Ve veřejném zájmu, pro vědecké, vyučovací neb lékařské potřeby.

Prokáží-li se okolnosti ad 1. a 2. uvedené před nabytím předmětů zdaňovaných v drobném prodeji (§ 25, odst. 1., bod 3.) aneb před nabytím předmětů zdaňovaných u výrobce nebo při dovozu (§ 25, odst. 1., bod 1. a 2.) — bylo-li předmětů těch nabyto přímo od výrobce nebo přímo dovozem — může finanční úřad povoliti, aby prodávající odvedl pouze sníženou (2%ní) daň přepychovou; prodávající je však povinen příslušné povolení finančního úřadu, které mu nabyvatel musí odevzdati, uschovati pro případ daňové kontroly (§ 16).

Vrácení rozdílu respective odvedení snížené 2%ní daně dle předešlého odstavce nelze však povoliti, může-li přepychových předmětů určených k užívání v podniku býti použito též v domácnosti podnikatelově.

Dle jakého základu a jakou sazbou se vrátí daň z předmětu zdaňovaných u výrobce (§ 25, odst. 1., bod 3.) nebo výlučně při dovozu (pol. A 2, 3, 4, C III-7, 8 d, C V, D II, 4 b, připojeného seznamu), jichž však nabyvatel nenabyl přímo od výrobce nebo dovozem, určuje nabízení.

Daň placená při vývozu předmětů uvedených pod pol. D VII, 1, připojeného seznamu vrátí se k žádosti, prokáže-li osoba, která daň zaplatila, že převedla zdaněné předměty zase do tuzemska.

Prokáže-li podnikatel, že zboží, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo, při dovozu, bylo živelní nebo jinou neodvratitelnou pohromou bez jeho viny zničeno, nebo do té míry poškozeno, že daň přepychovou nelze přesunouti prodejem na konsumenta, muže mu finanční úřad na žádost povoliti úplné nebo částečné vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci, nebo přímo při dovozu.

Nenabyl-li žadatel zboží přímo dovozem nebo od výrobce, vrátí se mu část zaplacené daně dle obdoby odst. 4. tohoto paragrafu.

§ 39.

Dovoz přepychových předmětů.

Při dovozu předmětů přepychových nastává povinnost platiti daň přivezením jich do tuzemska, nebo jich obdržením v tuzemsku, t. j. okamžikem, kdy celní úřad uvolní zboží po skončeném celním řízení (cla prosté propuštěna. Daň platí první nabyvatel v tuzemsku.

Jakým způsobem se v těchto případech vybírá daň, určuje nařízení.

Platitel daně musí prokázati cenu dováženého předmětu účty, korespondencí nebo jiným hodnověrným způsobem.

Zdá-li se cena úřadu nepřiměřenou, jest finanční správa oprávněna převzíti předmět za udanou cenu, a bylo-li udání ceny odepřeno, za cenu obecnou (§ 9). Nevybere-li se daň hned při celním odbavení a má-li celní úřad z jakýchkoliv důvodů pochybnost o dobytnosti přepychové daně, musí žádati, aby strana složila přiměřenou záruku.

§ 40.

Zdaňovací řízení při vývozu starožitností do ciziny.

V případě bodu 2., odst. 1., § 25 přiznává a odvádí daň vývozce, je-li podnikatelem, právě tak, jako jinou přepychovou daň. Není-li podnikatelem, musí finančnímu úřadu oznámiti vývoz podle pravidel, jež stanoví nařízení, a daň zaplatiti. Základem daně jest smluvená cena, a není-li jí, obecná cena předmětu v době vývozu do ciziny.

HLAVA TŘETÍ.

Ustanovení společná a závěrečná.

§ 41.

Povinnosti k mlčelivosti.

Státní zřízenci a osoby, které z úředního příkazu spolupůsobily při vyměřování daně, jsou povinny o zařízeních a poměrech podniků, o kterých se při vykonávání svého úřadu dověděly, zachovávati přísnou mlčelivost, a nepodnikati ničeho, čím by se mohlo obchodní tajemství prozraditi.

§ 42:

Tresty.

Kdo úmyslně daň zatají neb zkrátí, vyláká osvobození daňové nebo jinakou výhodu jemu nepříslušející, nebo vyhne se dani nesprávnými údaji, neb odepřením vysvětlení, bude potrestán — nehledě k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň a moky z prodlení — pokutou peněžní až 20násobné sumy zkrácené daně, nebo při pokusu, který jest rovněž trestný, ve výši daně, o kterou stát mohl přijíti. Stejnou pokutou trestá se ten, kdo nezaplatí daň při příležitostných dodávkách (§§ 13 a 31), dále ten, kdo předloží úřední vysvědčení, uvedené v § 28, odst. 1., bodu 3., ačkoliv nezamýšlel předmětu nabýti k dalšímu zcizení, nebo nabyl-li předmětu toho na cizí účet, když věděl, nebo podle okolností věděti musil, že předmět nebyl určen k dalšímu zcizení.

Zatajením nebo zkrácením daně stane se také vinen, kdo jako znalec nebo jako osoba přezvědná před finančními úřady učiní nesprávná udání v úmyslu, aby vyměření daně bylo zmařeno anebo aby byla daň nesprávně vyměřena.

Nemůže-li býti suma zkrácené neb zatajené daně přesně zjištěna, vyměří se pokuta od 50 K do 100.000 K.

Zřízencům státním a osobám zmíněným v § 41, které poruší povinnost, uvedenou v témže paragrafu, uloží soud pro přestupek pokutu až do 5000 K nebo vězení až do 3 měsíců. Stíhání trestní děje se v tomto případě jen na návrh podnikatelův.

Při opětném potrestání podle odstavce 1. tohoto paragrafu může býti navrženo u živnostenského úřadu odnětí živnostenského práva.

Finanční správa jest oprávněna, uveřejniti rozsudek na útraty pachatelovy.

§ 43.

Pořádkové pokuty.

Jednal-li platitel daně v jiných případech proti zákonu, nebo neuposlechne-li úředních nařízení neb vyzvání, může býti, pokud toto jednání neb opomenutí není trestné dle § 42, potrestán pořádkovou pokutou až do výše 10.000 K. V každém novém případě a při každém marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta ve stejné výši.

Pořádková pokuta může. býti uložena též podnikatelům, kteří neodvedou daňové splátky dle § 20 vůbec, anebo odvedou je nesprávně.

Stejnou pokutou může býti potrestán ten, kdo nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře svědeckou nebo znaleckou výpověď (§ 46).

Nevede-li podnikatel nařízených záznamů, sloužících ku kontrole odvádění všeobecné daně, nebo nevede-li je správné, neb neuschová-li záznamů a korespondence po dobu zákonem stanovenou (§ 16), může býti upuštěno od vyměření pokuty, je-li jednání jeho vzhledem na okolnosti omluvitelným. Úlevy této nelze použíti, jde-li o zápisy k dani přepychové (§ 34).

§ 44.

Prominutí trestu.

Tresty vyznačené v § 42, vyjímajíc tresty uvedené v odstavci 4. tohoto paragrafu a v § 43 odpadnou, jestliže pachatel před zahájením příslušného řízení trestního zanedbání odčiní aneb po svém přestupku u finančního úřadu učiní oznámení, a v obojím případě, složí-li při zkrácení daně příslušnou částku u finančního úřadu.

§ 45.

Promlčení.

1. Právo státu vyměřiti tyto daně promlčuje se v 5 letech. Promlčení počíná se od uplynutí správního roku, ve kterém strana dostála své povinnosti podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření, nebo není-li straně taková povinnost uložena, od uplynutí správního roku, ve kterém dotyčná daňová pohledávka povstala.

2. Nebyla-li vinou strany daň vyměřena, nebo opomněla-li strana buď zcela nebo z části zaplatit daň, když daň se platí bez úředního i předpisu, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí onoho správního roku, ve kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti neb předepsati.

U listinných potvrzení, vystavených dle §ů 13 a 31, při nichž nebyla daň zapravena tak, jak jest předepsáno, počíná lhůta běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém nabyl úřad finanční vědomosti o listinném potvrzení, nebo ve kterém bylo tohoto potvrzení úředně upotřebeno.

Nebylo-li o dodávkách nepodnikatelů předepsané listinné potvrzení vůbec sepsáno, počíná promlčecí lhůta běžeti od uplynutí správního roku. ve kterém finanční úřad nabyl vědomosti o příslušném právním jednání.

Uplynulo-li však, dříve než úřad nabyl možnosti daň předepsati, 30 let od konce správního roku. ve kterém povstala příslušná daňová pohledávka, nelze vyměřovací právo vykonati.

3. Právo vyměřiti částky, o které bylo následkem nesprávného vyměření daně méně předepsáno, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku. ve kterém se stala původně vyměřená daň splatnou.

4. Promlčení přeruší se v případech 1. až 3. takovými výkony předsevzatými úřadem za účelem vyměření daně, o kterých byla strana zpravena.

Od uplynutí správního roku, ve kterém byl předsevzat poslední úřední výkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

5. Právo státu požadovati splatnou daň promlčuje se v 6 letech od uplynutí správního roku, ve kterém se stala daň splatnou.

6. Promlčení splatné daně přeruší se doručením upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty.

Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná, běžeti nová lhůta promlčecí.

7. Je-li daň pojištěna ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opomenul vykonati právo zástavní a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo, zástavu vykoupiti se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může mezitím zaniknouti promlčením.

Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do třicíti let po vkladu nebo záznamu namítati promlčení, proti uplatňování práva takto nabytého.

8. Tresty uvedené v §u 42 promlčí se v pěti letech ode dne. kdy přestupek byl spáchán; při přestupcích spočívajících v bezprávném stavu, ode dne, kdy bezprávný stav přestal.

§ 46.

Součinnost veřejných úřadů, obcí a jiných osob.

Všechny veřejné, zejména též obecní úřady jsou povinny poskytnouti státním úřadům každou pomoc za účelem vyměření daně, přezkoumání údajů strany a provádění dozoru.

Finanční orgány jsou oprávněny, od osob, které se zúčastňují právního jednání, zavdavšího podnět k vyměření daně, žádati, aby podaly vysvětlení, potřebná k vyměření daně a předložily spisy týkající se tohoto právního jednání; žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesné označeny.

Konečně jest každý povinen, v daňových záležitostech jiných osob vydati svědectví, nebo jako znalec vypovídati. Výpověď svědeckou nebo znaleckou smě jí však odepříti osoby, které jsou s osobou k placení daně povinnou v přímé linii příbuzny, pak manžel neb manželka, bratři a sestry těchto dále bratři a sestry osob k placení daně povinných, pak i osoby jiné, ale jen na takové otázky, jichž zodpověděním jim neb osobě ku které jsou vně kterém z uvedených poměrů by byla způsobena bezprostřední a poměrně značná škoda majetková, nebo hanba, aneb vzniklo nebezpečí trestního stíhání, nebo porušen a byla svědkova povinnost k mlčenlivosti, státem uznaná, nebo vyzrazeno bylo tajemství umělecké nebo živnostenské.

Osoby, které jsou anebo byly u poplatníka ve službě, nesmějí bez jeho svolení vyslýchány býti jako osoby přezvědné, nebo jako, znalci.

§ 47.

Poměr k zákonu o osobních daních a zákonu poplatkovému.

Pokud zákon nestanoví nic jiného lze užíti obdobně předpisu o daních osobních.

Vyhotoví-li se o úplatě dani podrobené jiná listina než potvrzení dle §§ů 13 a 31, podléhá tato samostatně poplatku bez ohledu na daň zaplacenou podle tohoto zákona, předpokládajíc, že listina tato nepožívá osvobození podle ustanovení poplatkových.

§ 48.

Vyloučení samosprávných přirážek.

Daně podle toho zákona nemohou býti podrobeny přirážkám samosprávných svazků a sboru.

§ 49.

Účinnost zákona. Přechodná ustanovení.

Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. ledna 1921. Dnem 31. prosince 1920 pozbývají platnosti zákon ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. a zákon ze dne 29. ledna 1920, č. 70 S b. z. a n.

Ustanovení o zdanění dodávek a výkonů mezi závody téhož podniku a mezi souvislými závody a podniky téhož podnikatele vejdou v platnost dnem, který určí (případně pro jednotlivá odvětví výrobní) nařízení ministerstva financí v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem obchodu.

Doba provedení dodávky nebo výkonu rozhoduje o tom, vztahuje-li se na dodávku resp. výkon ustanovení tohoto zákona anebo zákonů ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., a ze dne 29. ledna 1920. č. 70 Sb. z. a n.

Při dodávkách a výkonech, smluvených před 1. lednem 1921, provedených však po 31. prosinci 1920, je dodavatel oprávněn daňové zvýšení zvláště súčtovati a daň o ně zvýšiti. Zvýší-li dodavatel úplatu následkem ustanovení tohoto zákona, nebo má-li příjemce z téhož důvodu, nárok na snížení úplaty, nemůže změna úplaty takto nastalá býti důvodem zrušení smlouvy.

Příjemce dodávky neb výkonu, provedených po 31. prosinci 1920, jest oprávněn žádati poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku neb výkon vůči svému dodavateli, jde-li o dodávku neb výkon, na které těmto zákon stanoví sazby menší neb které dani nepodrobuje.

Jestliže dodavatel daň již státu odvedl, má příjemce nárok na vrácení daně vůči státu. Bližší podmínky stanoví nařízení.

Podnikatelé, kteří nejsou výrobci a mají ještě dne 1. ledna 1921 na skladě zboží, zdaňované dříve v drobném prodej avšak dle tohoto zákona zdaňované u výrobců, musí se při vybírání a odvádění daně říditi předpisy zákonů ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., a ze dne 29. ledna 1920, č. 70 S b. z. a n., s tou modifikací, že v případě § 28, bodu 3. cit. zák. nutno vybrati a odvésti daň 2% ní místo daně 1%ní. Výrobci však musí dnem 1. ledna 1921 počínaje odvésti z veškeré své tržby za přepychové předměty daň 12%ní.

Zákon tento přestane platiti koncem roku 1923.

§ 50.

Provádění zákona.

Ministru financí, spravedlnosti, obchodu a vnitra, jakož i ministru zemědělství se ukládá, aby zákon tento provedli.

K zákonu čís. .............. Sb. z. a n.

Seznam přepychových předmětů

podrobených dani podle hlavy II. tohoto zákona.