Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1196.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .......................................................... 1921,
kterým se mění zákon ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., a zákon ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., o všeobecné dani z převodu statků, a z pracovních výkonů a o dani přepychové.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
HLAVA PRVNÍ.
Všeobecná daň z převodu statků a z pracovních výkonů.
I. Předmět daně.
§ 1.
Zdanitelné převody (dodávky) a výkony.
Dani podle hlavy první tohoto zákona podrobeny jsou úplatně tuzemské převody (dodávky) statku určených v § 2, jež se dějí k splnění smlouvy zcizovací, smlouvy o dílo a obchodu komisionářských, a úplatné výkony tuzemské vytčené v § 3.
Nezáleží na tom, děje-li se dodávka nebo výkon dobrovolně a nebo na základě zákonného nařízení, pokud se týče po úředním příkazu, byly-li dodávka neb výkon opravdu uskutečněny aneb platí-li podle zákona za uskutečněny, byla-li skutečně převedena fysická držba, anebo stal-li se převod bez skutečného odevzdaní fysické držby. Skutečným převodem držby jest též nabytí držby zástupcem. Dani podléhají i převody na základě dražeb.
Při obchodech komisionářských zdaňuje se vždy samostatně převod statků mezi komitentem a komisionářem a převod mezi komisionářem a osobou třetí, i když komisionář nenabyl ani držby ani vlastnictví zboží. Při dodávkách vzájemných (na př. při naturální směně) předpokládají se vždy dva samostatně zdanitelné převody.
Dani jsou podrobeny bez ohledu na úplatnost dodávky a výkony mezi různými závody téhož podniku (§ 6) a dodávky a výkony mezi souvislými podniky a závody téhož majitele. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem obchodu vymezilo pro jednotlivá odvětví výroby rozsah této daňové povinnosti.
Dani jest konečně podrobeno, vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost neb jiné nevýdělečné upotřebení a pro zaměstnance podnikatelovy. Do domácnosti se při tom počítají též osoby služebné a čeleď.
Při naturální mzdě čeledi a služebných, pak při dodávkách potravin a jiných předmětů spotřeby ve vlastním podniku vyráběných, které dodávají podnikatelé svým zaměstnancům podle služební nebo pracovní smlouvy, předpokládá zákon vždy nejdříve zdanitelný převod z vlastního podniku (hospodářství výdělečného) do domácnosti podnikatelovy (hospodářství spotřebního) a pak teprve další převod z domácnosti podnikatelovy na shora zmíněné osety jsoucí v poměru služebném, kterýžto poslednější převod dani nepodléhá.
§ 2.
Předmět zdanitelných převodů dodávek.
Dani podrobeny jsou převody (dodávky) těchto statků:
1. movité věci hmotné, čítajíc v to vodu, plyn, elektrický proud a pod.
Věci spojené s pozemky podléhají dani, pokud se prodávají bez pozemků, i když se tak děje. před jich odloučením od pozemků. Co platí o věcech celých, platí i o podílech na nich.
2. Práva, která jsou předmětem právního obchodu, a která nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih, tak zvláště práva autorská, z ochrany známek a vzorků, právo na vodní síly a jiná výhradná práva (licence, koncese, provozovací práva atd.).
3. Komplexy věcí a práv. sub 1. a 2. uvedených při prodeji celých podniků, s vyloučením nemovitostí.
§ 3.
Zdanitelné výkony zvlášť.
Dani podrobeny jsou výkony, jež jsou předmětem samostatného podnikání (§ 6), tak zvláště řemeslné a průmyslové zpracování dodaných hmot (surovin, polotovaru, tovarů), doprava všeho druhu, povoznictví, výkony živností stavebních a instalačních, výkony samostatně provozovaných svobodných povolání (advokátů, notářů, lékařů, civilních inženýrů, škol hudebních, jazykových a jiných, ústavu vychovávacích, pensionátů a pod.), výkony živností hotelových včetně živnostenského pronajímání bytů, sprostředkování práce, výkony kanceláří informačních, holičů, masérů atd.
§ 4.
Od daně osvobozené dodávky a výkony.
Dani nejsou podrobeny:
1. vnucené dražby;
2. dobrovolné dražební prodeje mezi dědici k rozdělení dědictví;
3. dodávky drahých kovů a jich směsí pro účely ražby peněz za podmínek, jez stanoví nařízení;
4. poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeku, peněžní vklady všeho druhu, převody cenných papírů, losů, podílů společenských, tuzemských i cizozemských zákonných platidel kovových i papírových;
5. dodávky předmětů státního monopolu;
6. dodávky platných neznehodnocených úředních známek a tiskopisů;
7. dodávky vody, plynu, elektrického proudu a výkony jatečně (hlídání, krmení a porážky dobytka) prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích;
8. výkony dopravní, podléhající dopravní dani ze zboží, osob a zavazadel podle čís. nařízení ze dne 10. ledna 1917, č. 14 ř. z., pokud se týče na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, podle zák. čl. XX. z roku 1875, zák. čl. XIV. z roku 1887, zák. čl. XXVI. z roku 1881 a zák. čl. VI. z roku 1917, i když dopravní výkon je dle zvláštních ustanovení těchto zákonů od dopravní daně osvobozen;
9. dodávky a výkony na základě pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle čís. nař. ze dne 1 5. září 1915, č. 280 ř. z., pokud se týče na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, podle zák. čl. VIII. z roku 1883, sazební položky 89. Sbírky poplatkových zákonů, i když příslušná pojišťovací smlouva jest dle zvláštních ustanovení těchto zákonů od poplatku osvobozena;
10. zpětná úplatná dodávka odpadku, získaných při výrobě, členům společenstev prodejních a nákupních, která obmezují působnost na členstvo; dále vrácené částky úplaty za zboží dodané členům;
11. dodávky a výkony mezi tuzemskými závody téhož podniku a mezi souvislými tuzemskými závody a podniky téhož majitele (§§ 1 a 6), nepřesahující u jednoho závodu ročně 10.000 K;
12. příležitostné dodávky nepodnikatelů (§ 5, bod 4.), pokud cena jednotlivé dodávky nepřesahuje 500 K;
13. dodávky léčiv a léčebných pomůcek, dále výkony lékařů, pokud úplaty za tyto dodávky, resp. výkonný, hradí nemocenské pokladny, uvedené v zákonu ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ve znění zák. ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., resp. pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus v zák. čl. XVI a 1900, dále čl. XIX a 1907, změněnému zákonem ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n. Stejné osvobození platí i pro úrazové pojišťovny resp. pro zemskou úřadovnu pro pojišťování dělníků v Bratislavě. jestliže převezmou léčení na místo nemocenské pokladny po rozumu ustanovení § 32 zák. ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., a pro nemocenské pokladny státních drah, spravované ministerstvem železnic.
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby osvobození toto rozšířilo i na jiná obdobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život.
14. nařízením ministerstva financí mohou býti osvobozeny dodávky a pracovní Výkony, které provádějí stát a nucené svazky ve státě za výjimečných poměrů vyvolaných válkou, aby zaopatřily obyvatelstvo potravinami a jinými životními potřebami, krmivem pro dobytek a hnojivem, pokud se obchody a výkony tyto nedějí ve vlastních podnicích k tomu zřízených;
15. vývoz, průvoz a dovoz je volný. Ministerstvo financí se zmocňuje, aby poskytlo v případech zvlášť ohledu hodných, po slyšení ministerstva obchodu, obchodních a živnostenských komor, případně zemědělských rad, zvláštní další úlevy a osvobození pro vývozní a dovozní podniky;
16. ministerstvo financí může od daně osvoboditi dodávky neb výkony svépomocných dovozních a vývozních organisací podnikatelů ku společnému nákupu surovin a pomocných látek jejich členům, jakož i zpětné dodávky výrobků se strany členstva těmto organisacim, pracují-li tyto bez zisku, pouze za náhradu režijních výloh.
II. Daňové subjekty.
§ 5.
Kdo platí daň
Daň platiti jsou povinni:
1. Podnikatelé, v jichž podnicích nebo, závodech §§ 1 a 6) se dodávka neb výkon zdanitelný děje, a to i tenkráte, když dodávka nebo výkon jsou vzhledem k povaze podniku příležitostné a do rámce podniku nespadají.
2. V konkursním řízení konkursní správce.
3. Při dražbách mimosoudních ten, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních ten, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň.
4. Při dodávkách nepodnikatelů (dodávkách příležitostných) dodavatel předmětu. Z výkonů příležitostných nepodnikatelé daně neplatí.
§ 6.
Pojem podnikatele, pojem závodu.
Podnikatelé ve smyslu tohoto zákona jsou fysické nebo právnické osoby, které provozují samostatnou výdělečnou činnost v jakémkoliv povolání, tedy právě tak ve výrobě prvotní jako v průmyslu, obchodu, dopravě nebo v jiném povolání. Okolnost, že společenský podnik omezuje výkony neb dodávky na členstvo neruší jeho povahy podnikatelské. Úmysl zisku není podmínkou.
Za samostatný závod v rámci podniku ve smyslu §u 1, odst. 4. a §u 4 bodu 11. se považuje takový oddíl podniku, který jest technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, po případě zemědělské rady.
§ 7.
Od daně osvobozené subjekty.
Od daně jsou osvobozeny:
1. Stát co do poštovní, telegrafní a telefonní služby a podniky dopravní, co do povinných výkonů pro tuto státní službu.
2. Podniky výlučně dobročinné nebo všeobecně prospěšné, pokud jim na zvláštní žádost osvobození přiřklo ministerstvo financí, a to pouze u dodávek a výkonů, jichž cena zůstává podprůměrnou cenou dodávek a výkonů toho druhu u podniků výdělečných. U svépomocných družstev nákupních a prodejních se charakter dobročinnosti a všeobecné prospěšnosti v tomto smyslu nepředpokládá. Podmínky tohoto osvobození upravuje nařízení.
§ 8.
Kdo ručí za daň. Regress.
Převede-li se podnik úplatně nebo bezúplatně, ručí nabyvatel za daň připadající na běžné daňové období nerozdílnou rukou s bývalým majitelem podniku. Rovněž při dodávkách nepodnikatelů ručí nabyvatel za daň rukou nerozdílnou s dodavatelem.
Stíhá-li daň právnickou osobu (korporaci, společnost a pod.) ručí za daň osoby odpovědné za správu rukou nerozdílnou.
Zástupci cizozemských podnikatelů ručí s nimi osobně za daň. (§ 14, odst. 2.)
Nabyl-li někdo v tuzemsku předmětu od osoby, která nemá zde ani bydliště ani žádné provozovny ani odbočky, ani jiného zastoupení, ručí nabyvatel za daň.
Postihuje-li platební povinnost více osob, ručí vždy všechny rukou nerozdílnou.
Při mimosoudních dražbách může ten, kdo dražbu provádí žádati náhradu od osoby, v jejímž jméně dražba se koná. Osoba tato též za daň ručí a jest povinna k žádostí osoby dražbu provádějící složití přiměřenou zálohu.
III. Základ daně. Sazba daňová.
§ 9.
Úplaty za zdanitelné převody (dodávky) a výkony.
Daň se vyměřuje z úplaty za dodávku, pokud se týče za zdanitelný výkon. Úplatou jest vše, co nabyvatel vynaložiti musil k nabytí dodaného předmětu nebo výkonu. Z úplaty se nesmí vyloučiti co zaplatil nabyvatel na clo, daň spotřební, a v případe posečkání kupní ceny, na úroky započítané do kupní ceny. Povolí-li se při placení do určité lhůty srážka (skonto), tvoří vyměřovací základ cena skutečně placená.
Výlohy zasílací a pojišťovací vylučují se jen tehdy, hradí-li je zvlášť nabyvatel dodavateli.
Výlohy obalu lze vyloučiti jen tehdy, když se obal prokazatelně toliko zapůjčuje, aneb když dodavatel vezme obal za předem ujednanou cenu zpět a úplata se o cenu obalu zmenší. Jinak tvoří součást úplaty.
Je-li cena smluvena v cizí měně, přepočítá se dle kursu stanoveného čas od času nařízením ministerstva financí.
Kde nemůže býti základem pro vyměření daně úplata smluvená (na př. v případech §u 1, odst. 4. a 5.), tvoří vyměřovací základ cena úřední nebo v místě obvyklá. Způsob zjištění vyměřovacího základu v takových případech stanoví nařízení ministerstva financí.
§ 10.
Sazba daňová.
Daň činí 2% úplaty zdanitelných dodávek a výkonů (§§ 9 a 13).
IV. Vznik daňové povinnosti. Přesunutí daně.
§ 11.
Vznik daňové povinnosti.
Při úplatných dodávkách neb výkonech podnikatelů vzniká nárok státu na daň v době placení. Odchylky od této zásady stanoví § 49 zák. Placením se rozumí nejen placení hotovými penězi, nýbrž i dobropisem, směnkou neb šekem a pod. Při dodávkách, neb výkonech, při nichž zákon úplatnost předpokládá (na př. § 3, odst. 4 a 5 ), vzniká nárok státu na daň v době dodávky, resp. výkonu.
Při dodávkách nepodnikatelů vzniká nárok státu na daň v době, kdy byIo vydáno "potvrzení" dle §§ 13 a 31.
§ 12.
Přesunutí daně.
Podnikatel jako platitel daně není oprávněn zvláště súčtovati daň osobě, mající nárok na dodávku nebo výkon dani podléhající. Příjemce není oprávněn daň připadající na další zcizení sraziti s úplaty účtované jeho dodavatelem. Na ujednání tomuto ustanovení odporující nemůže se platitel daně, pokud se týče v posledním případě příjemce, odvolávati.
Jde-li o zboží, na které jest stanovena cena zákonem anebo úředním nařízením, jest platitel daně oprávněn jedno procentní daňové zvýšení zvláště súčtovati a cenu o ně zvýšiti.
Další případy, kdy daň smí býti účtována zvláště, obsahují §§ 13, 31 a 49 zák.
V. Předepsání a vybírání daně.
§ 13.
Předepsání a vybírání daně u příležitostných dodávek nepodnikatelů.
Osoby, které nejsou podnikateli, jsou v případě příležitostné dodávky povinny pod následky. vyznačenými v §u 42 do 14ti dnů po uzavření obchodu vydati nabyvateli podrženi, obsahující jména obou smluvních stran, předmět smlouvy, celkovou kupní cenu, den uzavření smlouvy, jakož i potvrzení o tom, zda a co z úplaty obdržely. Potvrzení toto nabyvatel uschová pro případ daňové kontroly (§ 16).
Daň odvádí se v těchto případech na potvrzení samém kolky, nepřesahuje-li 100 K; vyšší daň odvede se přímo u berního úřadu.
Potvrzení, vydaná podle tohoto §u nepodléhají již, pokud neobsahují jiných údajů, než shora uvedených, poplatku dle sazební položky 95/65 zákona z 13. prosince 1862, č. 89 ř. z., resp. na Slovensku jednoprocentnímu poplatku z převodu movitostí dle §u 55 ad 4. zák. čl. XI. ai 1918.
Jak se upotřebí a znehodnotí kolky, stanoví prováděcí nařízení.
Nároku na vrácení daně, vrátí-li se kupní cena, není (§ 18).
Vyhotovil-li dodavatel listinné potvrzení, daňové povinnosti však nedostál, může příjemce, nepřesahuje-li daň 100 K, aby se vyhnul trestním následkům, dle §u 42, potvrzení okolkovati a kolek dáti úředně znehodnotiti; činí-li však daň v takovém případě více než 100 K, musí příjemce, chce-li se vyhnouti uvedeným trestným následkům, daň zapraviti přímo u berního úřadu.
Nezašle-li dodavatel nabyvateli vůbec žádného listinného potvrzení včas, musí nabyvatel do měsíce po uzavření obchodu učiniti o tom oznámení finančnímu úřadu, v jehož obvodu bydlí nebo právě se zdržuje. Oznámení toto, kolku prosté, musí obsahovati všechny údaje v odst. 1. tohoto §u uvedené. Opomene-li nabyvatel ve stanovené lhůtě tak učiniti, stihnou ho trestní následky dle §u 42. V případě zálohy na zaplacení úplaty za příležitostnou dodávku nepodnikatelovu lze namítati, že smluvená úplata byla již zaplacena jen tehdy, prokáže-li žalovaný, že daň byla zaplacena, anebo že byla dodávka daně prostá.
Zápověď obsažena v §u 12 o účtování daně netýká se příležitostných dodávek nepodnikatelů.
Předepsání a vybírání daně u dodávek a výkonu podnikatelů.
§ 14.
Ohlášky.
Podnikatel jako platitel dané jest povinen ohlásiti svůj podnik finančnímu úřadu ve lhůtě stanovené nařízením. Nařízení určuje též, kdy ohlášky této není potřebí. Podobně musí podnikatel ohlásiti zánik podniku.
Obchodníci a živnostníci, kteří mají své bydliště nebo sídlo v cizozemsku, udržují však v tuzemsku pobočku, provozovnu nebo kancelář, jsou povinni na žádost finančního úřadu ve stanovené lhůtě jmenovati zástupce, bydlícího v tuzemsku. Na zástupce podniků těchto, bydlící nebo zdržující se v tuzemsku, platí veškerá ustanovení týkající se tuzemských podnikatelů.
§ 15.
Daňová období.
Daň vyměřuje se zpravidla ze souhrnu úplat, které podnikatel v kalendářním roce za dodávky a výkony dani podrobené přijal.
Při dodávkách nepodnikatelů (§ 13) se platí a při dražbách dobrovolných se vyměřuje a platí daň při každém jednotlivém prodeji; několik prodejů provedených jedním aktem považuje se za prodej jeden.
Podnikům, které jen přechodně po dobu kratší jednoho roku v tuzemsku činnost provozují, vyměřuje se daň z měsíčního souhrnu úplat za dodávky a výkony dani podrobené, nebo ze souhrnu úplat i za dobu kratší, skončila-li se činnost podniku před koncem měsíce.
Finanční úřad může hned při zahájení činnosti takového podniku žádat i, aby za daň složena byla jistota.
§ 16.
Daňová kontrola.
Podnikatelé jako platitelé daně jsou povinni za účelem zjištění úplat dani podléhajících vésti záznamy podle ustanovení, vydaných ministerstvem financi. Záznamy tyto, dopisy, obchodní knihy a listiny, do kterých mají finanční orgány právo za účelem daňové kontroly kdykoliv nahlížeti, jest povinen podnikatel po 5 let uschovávati. Lhůta tato se počítá od konce kalendářního roku, ve kterém se daň stala splatnou.
Finanční orgány jsou oprávnění vstoupiti za účelem provádění kontroly do provozovny a obchodních místností podnikatelových.
Kromě toho jsou podnikatelé povinni, finančním orgánům podati všechna vysvětlení, jichž je potřebí k vyměření daně a ku provedení tohoto zákona.
§ 17.
Přiznání daně.
Podnikatel jako platitel daně jest povinen do konce ledna každého roku podati za minulý rok přiznání daňové, obsahující souhrn platů přijatých během daňového období. V přiznání tom musí býti řečeno, že se. děje podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Podniky cizozemské, které jen přechodně po dobu kratší jednoho rok u v tuzemsku činnost provozují, jsou povinny podávati daňové přiznání současně s měsíčními splátkami na daň, pokud se týče ihned, jakmile jich tuzemská činnost jest ukončena, stalo-li se tak před koncem měsíce.
Zrušil-li se podnik během daňového období, podá se přiznání do 4 neděl po zrušení. Platy později došlé přihlásí se do 4 neděl po zaplacení.
Převede-li se úplatně nebo bezúplatně závod v celku, a nepodal-li dřívější majitel přiznání včas, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také pro dobu až do odevzdání podniku.
Nepodá-li podnikatel přiznání daňové včas, zvýší se mu celková daň o 10%.
Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy po případě na zvláštní záruku.
Platiteli daně může býti dovoleno, aby na místě platů přijatých v daňovém období přiznal ceny za dodané úkony a dodávky účtované, bez ohledu na to, byly-li zaplaceny čili nic. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když podnikatel vede knihy podle kupeckých zásad a nejde-li o drobný prodej. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně ke druhému určuje nařízení. Forma přiznání jest upravena nařízením.
§ 18.
Vrácení úplaty.
Vrátí-li se úplata dani podléhající zcela nebo z části během daňového období, na př. proto, že obchod byl dodatečně zrušen anebo povolena sleva, může částka tato v přiznání daňovém býti odpočtena. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v pozdějším daňovém období. Podnikatel jako platitel daně musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých srážek.
§ 19.
Určení daňového základu odhadem neb dohodou.
Má-li finanční úřad přiznání za nesprávné nebo za neúplné, jest povinen vyzvati platitele daně, aby v přiměřené, nejméně 8denní lhůtě podal vysvětlení, a své údaje prokázal, nebo přiznání doplnil. Odepře-li nebo opomene-li poplatník bez dostatečné omluvy tak učiniti, nebo shledá-li finanční úřad po zralém uvážení všech okolností udání jeho nesprávným, může provésti odhad celkové sumy úplat podrobených dani bez dalšího spolupůsobení poplatníkova na základě pomůcek, jež má po ruce.
Stejným způsobem může stanoviti finanční správa základ zdanění, nepodá-li platitel daně vůbec přiznání ve lhůtě zákonem stanovené, po případě prodloužené, nebo nepředloží-li, byv k tomu vyzván, zápisy daňové, jež vésti jest povinen nebo konečně nezodpoví-li ve stanovené lhůtě bez náležité omluvy otázky důležité pro zjištění daňového základu.
Stanovení základu daňového dle pomůcek po ruce jsoucích pro nepodání přiznání může se však státi jenom po předchozím vyzvání poplatníka, aby přiznání v určité, nejméně 8denní lhůtě podal.
Ve všech případech, kdy finanční úřad provede odhad celkové sumy úplat podrobených dani dle pomůcek po ruce jsoucích, musí výměr, který dle předešlých odstavců vždy předchází, obsahovati výslovné upozornění, že nevyhoví-li strana úřednímu vyzvání ve stanovené lhůtě bez náležité omluvy, přikročí se k vyměření daně bez jejího dalšího spolupůsobení.
Útraty odhadu platí podnikatel, neudal-li, byv k tomu vyzván, souhrn platů dani podrobených, nebo přesahuje-li suma při odhadu vyšetřená částku udanou podnikatelem o více než-li 1/3.
Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zjištění základu zdaňovacího bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, může se daňový základ určiti dohodou.
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby pro některá odvětví výroby nebo obchodu stanovilo po dohodě se zájemníky odchylný způsob pro určení daňového základu, jakož i pro vyměření a odvádění daně, objeví-li se toho potřeba vzhledem k zájmu státu anebo poplatnictva.
§ 20.
Vyměřování daně. Úroky z prodlení. Měsíční splátky.
Úřad, ustanovený nařízením k vyměřování daně, vyměří daň a vydá poplatníkovi daňový výměr. Daň dlužno zapraviti do 30 dnů. po doručení výměru. Úřad vyměřovací může k žádosti platitele daně tuto lhůtu prodloužiti.
Podnikatelé jsou povinni zaplatiti z měsíční tržby daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do 10. dne příštího měsíce. Splátky tyto, které mohou býti exekučně vymáhány, odečtou se od daně, kterou finanční Úřad po uplynutí daňového období na základě přiznání poplatníkova vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi se zákonnými úroky, které se počítají ode dne splátky, kterou byla daň, vyměřená na podkladě přiznání poplatníkova, překročena.
Nebyla-li měsíční daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti zákonné úroky z prodlení.
Způsob vyměřování daně při dražbách jest stanoven nařízením.
§ 21.
Právo stížnostní. Nahražovací úroky.
Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční.
Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému výměru a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se léto daně, podati nutno do 30 dnů, a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 8 dnů u toho úřadu, který vydal daňový výměr, nařízení nebo rozhodnutí. Pořad instanční končí v II. stolici; tou jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku včetně Hlučínska, Vitorazska a Valčicka: zemský finanční úřad, na Slovensku generální finanční ředitelství pro Slovensko v Bratislavě, a v Podkarpatské Rusi: zemská finanční správa pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.
Stížnost nemá odkládacího účinku.
V případech ohleduhodných může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.
Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky pouze pro tu stranu, které byl výměr doručen, nebo pro její dědice.
Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati udání úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve ode dne do ruče ní výměr u obsahujícího tato data.
Lhůta počíná běžeti dnem po doručení.
Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy vtom případě, byl-li dotyčný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).
Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.
Zažádá-li strana u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku, nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o sdělení důvodů rozhodnutí, přeruší se lhůta až do dne doručení dotyčného vyřízení a počne pak běžeti znovu.
Uplatňuje-li poplatník ve stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad uzná-li námitky tyto za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost finančnímu úřadu II. stolice.
Vrátí-li se zaplacená daň následkem stížnosti zcela nebo z části, nahraženy buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byla strana o vrácení vyrozuměna, zákonné úroky z vrácené časti.
§ 22.
Vrácení daně.
Byla-li nevyměřená daň omylem zaplacena, muže ten, kdo ji zaplatil, žádati její vrácení.
Vyvezl-li tuzemský podnikatel předmět, podrobený všeobecné dani, do ciziny, aniž by jej zpracoval, vrátí se mu na žádost ona částka, která připadá dle 2%ní sazby z ceny, kterou zaplatil svému dodavateli.
Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána během roku, po uplynutí onoho kalendářního roku, ve kterém byla daň zaplacena. Podrobnější podmínky vrácení daně upravuje nařízení.
§ 23.
Vymahání daně.
Nedoplatky daně a daňové splátky (§ 20) se vymáhají právu tak, jako osobní daně. Totéž platí o úrocích z prodlení, trestech daňových a pořádkových pokutách.
HLAVA DRUHÁ.
Dan přepychová.
§ 24.
Doplňovací povaha ustanovení hlavy druhé tohoto zákona.
Na daň přepychovou podle hlavy druhé tohoto zákona vztahuji se všechna ustanovení o všeobecné dani z převodu statků a pracovních výkonů podle hlavy I. tohoto zákona, pokud se v hlavě II. nestanoví výslovné úchylky, anebo pokud nejsou ustanovení hlavy I. v rozporu s ustanoveními hlavy II.
§ 25.
Předmět přepychově daně.
Dani přepychové podle hlavy druhé tohoto zákona jsou podrobeny:
1. Drobný prodej předmětů uvedených v seznamu připojeném k tomuto zákonu pod pol. B, C I 1, 2, 3, C IX 3, C X 3, D I, D VII, D VIII, 2, 3, 4, D IX 1, 3, 4, 5, D X, D XI. 1, 3.
2. Vývoz předmětů uvedených pod pol. D, VII, 1.
3. Tuzemské dodávky výrobců všech přepychových předmětů, uvedených v připojeném. seznamu, vyjma ony, jež jsou zdaněny v drobném prodeji podle bodu 1. tohoto odstavce a vyjma předmětů, uvedených pod pol. A 2, 3, 4, C III, 7, 8 d, C V, D 11—4 b.
4. Dovoz všech přepychových předmětů připojeného seznamu.
Drobným prodejem ve smyslu bodu 1., odst. 1. tohoto paragrafu jest bezprostřední převod na spotřebitele, který předmětu nabývá bez úmyslu dalšího podnikatelského upotřebení a zcizení. Sem náležejí i dodávky podniku do domácnosti majitele podniku pro vlastní spotřebu (§ 1, odst. 5.). Nezáleží na tom, je-li dodavatelem podnikatel, nebo děje-li se prodej příležitostně nepodnikatelem.
Výrobcem ve smyslu bodu 3., odst. 1., tohoto paragrafu jest ten, kdo suroviny nebo polotovary zpracuje v předměty, které dle své povahy, aniž by potřebovaly dalšího zpracování nebo přepracování, slouží přímému používání nebo k spotřebě.
U domáckého průmyslu pokládá se za výrobce podnikatel, který u domáckých dělníků výrobky Objednává a hotové výrobky ve svém podniku prodává.
Ve případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem obchodu.
§ 26.