Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1148.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění mezinárodní smlouva ve příčině schválení druhé skupiny ujednání, přijatých na mezinárodni konferenci práce ve Washingtoně r. 1919.
Ratifikační usnesení:
Národní shromáždění republiky československé račiž se usnésti:
I. Mezinárodni smlouva, obsahující druhou skupinu ujednání, přijatých na mezinárodni konferencí práce ve Washingtone r. 1919 a sice:
a) smlouvu o nezaměstnanosti,
b) smlouvu o zaměstnávání žen před porodem a po porodu,
c) smlouvu o noční práci mladistvých dělníků v průmyslu se schvaluje.
II. Schvaluje se, aby tato smlouva byla předložena presidentu republiky k ratifikaci jménem státu Československého.
III. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
IV. Ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.
Důvodová zpráva.
Pod č. 530 předložen byl poslanecké sněmovně vládní návrh na schválená první skupiny ujednání, přijatých na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně, a sice:
a) smlouvy, směřující omeziti počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně,
b) smlouvy ve příčině noční práce žen a
c) smlouvy, jíž se stanoví nejnižší věk dětí pro připuštění ku pracem průmyslovým,
s podotknutím, že druhá skupina smluv, a sice:
a) smlouva ve příčina nezaměstnanosti,
b) smlouva ve příčině zaměstnávání žen před porodem, a po porodu,
c) smlouva ve příčině noční práce mladistvých dělníků v podnicích průmyslových budou předloženy později, jakmile budou hotovy osnovy zákonů zajišťujících soulad našeho zákonodárství s těmito mezinárodními usneseními.
Této podmínce bylo zatím vyhověno tím, že se současně poslanecké sněmovně předkládá návrh na organisaci sprostředkování práce a pod č. 721 byly již předloženy v rámci novely k zákonu o nemocenském pojišťování dělníků zvláštní předpisy, zaručující peněžitou podporu a lékařskou pomoc šestinedělkám před porodem a po porodu.
Za účelem zajištění pracovního poměru během šestinedělí předkládá se ve spojení se zostřením zákazu noční práce mladistvých dělníků současné zvláštní novela k zákonu o 8hodinné době pracovní ze dne 9. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.
Těmito zákony bude zásadám obsaženým v druhé skupině naznačených ujednání Washingtonských plně vyhověno, vláda tedy navrhuje, aby soubor těchto smluv přikázán byl nejprve v poslanecké sněmovně a po schválení poslaneckou sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému a zahraničnímu, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě 8denní.
Smlouva předkládá se ve zvláštním exempláři.
V Praze dne 22. prosince 1920.
Ministr sociální péče:
Dr. Jos. Gruber, v. r.
Ministr věcí zahraničních:
Dr. Ed. Beneš, v. r.
Mezinárodní smlouva
ze dne ...................................................................... 1920
o schválení druhé skupiny ujednání přijatých na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919.
Mírovými smlouvami, uzavřenými ve Versaillích dne 29. června 1919 a v Saint-Germaine dne 10. září 1919, bylo ujednáno, aby Společnost národů vytvořila jednotné mezinárodní zákonodárství, které by směřovalo k tomu, aby osud dělnictva byl co možná zlepšován a postupným vybudováním sociální spravedlnosti zajištěn obecný mír mezi všemi národy. Na základě toho sestoupila se na pozvání vlády Spojených států severní Ameriky dne 29. října 1919 generální konference mezinárodní organisace práce Společnosti národů, která přijala níže uvedené osnovy smluv za tím účelem, aby je členové mezinárodní konference práce v souhlasu s ujednáními obsaženými v částce nadepsané "Práce" uvedených mírových smluv schválili.
Osnovy ty jsou:
I.
Smlouva o nezaměstnanosti.
Článek 1.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, bude povinen podávati Mezinárodní kanceláři práce v obdobích co požila krátkých, nepřesahujících 3 měsíce, všechny zprávy po ruce mu jsoucí, statistické, nebo jiného druhu, vztahující se na nezaměstnanost, včetně zpráv o opatřeních, jež byla nebo. mají býti učiněna za účelem potírání nezaměstnanosti. Setření však o nich musí se pokaždé díti takovým způsobem, aby sdělení o nich mohla býti zasílána během tří mesíců po ukončení období, na něž se vztahují.
Článek 2.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, musí vybudovati soustavu veřejných a bezplatných sprostředkovatelen práce postavených pod dohled ústředního úřadu. Jest třeba zříditi výbory sestávající ze zástupců zaměstnavatelů a dělníků, které budou brány v poradu ve všech otázkách vztahujících se na úřadování těchto sprostředkovatelen.
Stávají-li někde bezplatné sprostředkovatelny veřejné a soukromé, jest třeba učiniti opatření, aby jejich činnost byla zařaděna do soustavy státní.
Činnost různých soustav státních bude přiřaděna Mezinárodní kanceláři práce v souhlasu se zeměmi zúčastněnými.
Článek 3.
Členové mezinárodní organisace práce, kteří ratifikují tuto smlouvu a kteří vybudují soustavu pojištění proti nezaměstnanosti, musí za podmínek ujednaných dohodou mezi zúčastněnými členy učiniti ujednání, podle něhož dělníci přináležející k jednomu z těchto členů a pracující v území jiného člena, by dostávali stejné pojišťovací podpory, jako se vyplácejí dělníkům přináležejícím tomuto druhému členu.
Článek 4.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v částce XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 5.
Každý člen mezinárodní organisace práce, který, schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách a v těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelnými následkem místních poměrů;
b) že změny, které byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch protektorátu, jež se nespravují úplně samy.
Článek 6.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národů tuto skutečnost všem členům mezinárodní organisace práce.
Článek 7.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů provede toto oznámení, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti ohledne všech ostatních členů dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.
Článek 8.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1922 a že učiní opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Článek 9.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji po uplynutí období desíti let ode dne, kdy nastala počáteční platnost smlouvy, vypověděti spisem zaslaným generálními sekretáři Spolku národů, který jej zapíše do rejstříku. Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u sekretariátu.
Článek 10.
Správní rada mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou během desíti let předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a rozhodne, zda má býti dána na denní pořádek konference otázka revise nebo změny zmíněné smlouvy.
II.
Smlouva o zaměstnání žen před porodem a po porodu.
Článek 1.
Za "podniky průmyslové", ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu;
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot, podobné jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny;
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí;
d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo cestách vodních, mořských nebo vnitrozemských včetně správy zboží v dokách, na nábřežích a v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.
Za podniky obchodní ve smyslu této smlouvy považují se všechna místa věnovaná prodeji zboží nebo jinaké činnosti obchodní.
V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem a obchodem s jedné strany a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.
Slovo "žena" ve smyslu této smlouvy označuje každou osobu pohlaví ženského bez rozdílu stáří nebo národnosti, ať jest provdána či nikoliv, a slovo "dítě" poznačme každé dítě manželské nebo nemanželské.
Článek 3.
Ve všech podnicích průmyslových nebo obchodních, veřejných nebo soukromých nebo v odděleních k nim přináležejících, vyjímaje podniky, v nichž jsou zaměstnáni výhradně členové jedné a téže rodiny, žena
a) není oprávněna pracovati během období 6 neděl po slehnutí;
b) má právo opustiti své zaměstnání, prokáže-li lékařským vysvědčením, že očekává pravděpodobně během 6 neděl slehnutí;
c) obdrží po dobu své nepřítomnosti na základě paragrafu a) a b) podporu dostatečnou pro výživu vlastní a svého dítěte v dobrém stavu zdravotním. Zmíněná podpora, jejíž určitý obnos stanoví příslušný úřad v každé zemi, vyplácí se z fondů veřejných nebo opatří se pojištěním. Mimo to má právo na bezplatné ošetřování lékařem nebo porodní babičkou. Omyl lékaře nebo porodní babičky při odhadu data porodu nemůže ženu zbaviti nároku na podporu, na niž má právo, počítajíc ode dne lékařského vysvědčení až do doby kdy se porod uskuteční:
d) má právo za všech okolností, jestliže kojí své dítě, na dvě přestávky po půl hodině k jeho kojení.
Článek 4.
V případech, kdy žena vzdálí se z práce na základě paragrafu a) a b) čl. 3. této smlouvy nebo zůstane práce vzdálena po dobu ještě delší následkem nemoci, o níž lékařským vysvědčením jest prokázáno, že vzešla z jejího těhotenství nebo porodu a činí ji neschopnou k návratu do práce nesmí ji zaměstnavatel po dobu stanovenou příslušným úřadem každé země propustiti z práce za její nepřítomnosti nebo v takový čas, že by lhůta zmíněná vypršela během zmíněné nepřítomnosti.
Článek 5.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v částce XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 6.
Každý člen mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách a v těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelnými následkem místních poměrů;
b) že změny, které byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Článek 7.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národu tuto skutečnost všem členům mezinárodní organisace práce.
Článek 8.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů provede toto oznámení, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikací u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti ohledně všech ostatních členů dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.
Článek 9.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1922 a že učiní opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Článek 10.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji po uplynutí období desíti let ode dne, kdy nastala počáteční platnost smlouvy, vypověděti spisem zaslaným generálnímu sekretáři Spolku národů, který jej zapíše do rejstříku. Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u sekretariátu.
Článek 11.
Správní rada mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou během desíti let předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a rozhodne, zda má býti dána na denní pořádek konference otázka revise nebo změny zmíněné smlouvy.
III.
Smlouva o noční práci mladistvých dělníků v průmyslu.
Článek 1.
Za "podniky průmyslové" ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu;
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot, podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny;
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí;
d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo cestách vodních mořských nebo vnitrozemských včetně správy zboží v dokách, na nábřežích a v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.
V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.
V závodech průmyslových, veřejných nebo soukromých nebo v odděleních k nim přináležejících, vyjímaje podniky, v nichž jsou zaměstnáni výhradně členové jedné a téže rodiny, jest zakázáno zaměstnávati v noci mladistvé dělníky ve stáří pod 18 let, vyjma případy níže uvedené.
Zákaz noční práce nevztahuje se na mladistvé dělníky starší 16 let, kteří jsou zaměstnání v průmyslových závodech níže vypočtených při pracích, v nichž na základě jejich povahy musí býti nezbytně pokračováno dnem i nocí:
a) v železárnách a ocelárnách, při pracích, při nichž se používá pecí pálacích a zkujňovacích, při pozinkování železného plechu a železného drátu (vyjímajíc dílny vyhřívací),
b) ve sklárnách,
c) v papírnách,
d) v továrnách na cukr surový,
e) při redukci zlatých rud.
Článek 3.
Ve smyslu této smlouvy značí slovo "noc" období aspoň 11 souvislých hodin, obsahující v sobě dobu mezi 10. hodinou večer a 5. hodinou ráno. V dolech uhelných a lignitových může býti poskytnuta výjimka, pokud se tyká odpočinku, zmíněného v předešlém paragrafu, jestliže přestávka mezi dvěma obdobími pracovními obnáší pravidelně 15 hodin, nikdy však jestliže by tato přestávka obnášela méně než 13 hodin.
Je-li zákonem v některé zemi zakázána noční práce všemu dělnictvu v pekařství, může býti v těchto živnostech obdobím mezi 9. hodinou večer a 4. hodinou ráno nahrazeno období od 10 hodin večer do 5 hodin ráno.
V krajinách rovníkových, kde jest práce po jistý čas uprostřed dne zastavena, může býti období odpočinku nočního kratší než 11 hodin, je-li přiznán za dne náhradní odpočinek.
Článek 4.
Ustanovení článku 2 a 3 neplatí pro noční práci mladistvých dělníků ve stáří od 16 do 18 let, jestliže následkem vyšší moci, již nebylo lze předvídati nebo zameziti a která není povahy opětované, překazí pravidelnou činnost podniku průmyslového.
Článek 5.
Co se týká provádění této smlouvy v Japonsku, tedy do 1. července 1925 článek 2 platí jen pro mladistvé dělníky ve stáří do 15 let, a počínajíc tímto dnem, platí zmíněný článek 2 jen pro mladistvé dělníky ve stáří do 16 let.
Článek 6.
Co se týká provádění této smlouvy v Indii, význam "podnik průmyslový" značí pouze továrny poznačené jako takové v továrním zákoně indickém (Indian factory act) a článek 2. neplatí pro děti mužského pohlaví starší 14 let.
Článek 7.
Když by vzhledem na okolnosti zvláště závažné veřejný zájem toho vyžadoval, muže býti rozhodnutím veřejného úřadu zákaz noční práce zastaven pro dětí ve stáří od 16 do 18 let.
Článek 8.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v částce XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 9.
Každý člen mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách a těch ze svých protektorátu, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení této smlouvy nebudou neproveditelnými následkem místních poměrů;
b) že změny, které byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou u moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Článek 10.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národu tuto skutečnost všem členům mezinárodní organisace práce.
Článek 11.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů provede toto oznámení, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti ohledně všech ostatních členů dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.
Článek 12.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1922 a že učiní opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Článek 13.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji po uplynutí období desíti let ode dna, kdy nastala počáteční platnost smlouvy, vypověděti spisem zaslaným generálnímu sekretáři Spolku národů, který jej zapíše do rejstříku. Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u sekretariátu.
Článek 14.
Správní rada mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou během desíti let předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a rozhodne, zda má býti dána na denní pohádek konference otázka revise nebo změny zmíněné smlouvy.
Mezinárodní smlouva
ze dne ..................................................................... 1920
o schválení druhé skupiny ujednání přijatých na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919.
Mírovými smlouvami, uzavřenými ve Versaillích dne 29. června 1919 a v Saint-Germaine dne 10. září 1919, bylo ujednáno, aby Společnost národů vytvořila jednotné mezinárodní zákonodárství, které by směřovalo k tomu, aby osud dělnictva byl co možná zlepšován a postupným vybudováním sociální spravedlnosti zajištěn obecný mír mezi všemi národy. Na základě toho sestoupila se na pozvání vlády Spojených států severní Ameriky dne 29. října 1919 generální konference mezinárodní organisace práce Společnosti národů, která přijala níže uvedené osnovy smluv za tím účelem, aby je členové mezinárodní konference práce v souhlasu s ujednáními obsaženými v částce nadepsané "Práce" uvedených mírových smluv schválili.
I.
Projet de Convention concernant le chômage.
Article 1.
Chaque Membre ratifiant la presente Convention communiquera au Bureau International du Travail à des intervalles aussi courts que possible et qui ne devront pas dépasser trois mois, toute information disponible, statistique ou autre, concernant le chômage, y compris tous renseignements sur les mesures prises ou à prendre en vue de lutter contre le chômage. Toutes les lois que ce sera possible les informations devront etre récueillies de telle façon que communication puisse en être faite dans les trois mois suivant la fin de la période à laquelle elles se rapportent.
Article 2.
Chaque Membre ratifiant la présente Convention devra établir un système de bureaux publics de placement gratuit placé sous le contrôle d'une autorité centrale. Des Comités qui devront comprendre des représentants des patrons et des ouvriers seront nommés et consultés pour tout ce qui concerne le fonctionnement de ces bureaux.
Lorsque coexistent des bureaux gratuits publics et privés, des mesures devront être prises pour coordonner les opérations de ces bureaux sur un plan national.
Le fonctionnement des différents systèmes nationaux sera cordonné par le Bureau International du Travail, d'accord avec les pays intéressés.
Article 3.
Les Membres de l'Organisation Internationale du Travail qui ratifieront la présente Convention et qui ont établi un système d'assurance contre le chômage, devront, dans les conditions arrêtées d'un commun accord entre les Membres intéressés, prendre des arrangements permettant à des travailleurs ressortissants à l'un de ces Membres et travaillant sur le territoire d'un autre de recevoir des indemnités d'assurance égales à celles touchées par les travailleurs ressortissant à ce deuxième Membre.
Article 4.
Les ratifications officielles de la présente Convention, dans les conditions prévues à la Partie XIII du Traité de Versailles du 28 juin 1919, et du Traité de Saint-Germain du 10 septembre 1919, seront communiquées au Secrétaire Général de la Société des Nations et par lui enregistrées.
Article 5.
Tout Membre de l'Organisation Internationale du Travail qui ratifie la présente Convention s engage à l'appliquer à celles de ses colonies au possessions ou à ceux de ses protectorats qui ne se gouvernent ras pleinement eux mêmes, sous les réserves suivantes:
a) Que les dispositions de la Convention ne soient pas rendues inapplicables par les conditions locales,
b) que les modifications qui seraient nécessaires pour adapter la Convention aux conditions locales puissent être introduites dans celle-ci.
Chaque Membre devra notifier au Bureau International du Travail sa décision en ce qui concerne chacune de ses colonies ou possessions ou chacun de ses protectorats ne se gouvernant pas pleinement eux-mêmes.
Article 6.
Aussitôt que les ratifications de deux Membres de l'Organisation International du Travail auront été enregistrées au Secrétariat le Secrétaire Général de la Société des Nations notifiera ce fait à tous les Membres de l'Organisation Internationale du Travail.
Article 7.
La présente Convention entrera eu vigueur à la date où cette notification aura été effectuée par le Secrétaire Général de la Société des Nations. Elle ne liera que les Membres qui auront fait enregistrer leur ratification au Secrétariat. Par la suite, la présente Convention entrera en vigueur au regard de tout autre. Membre, à la date, où la ratification de ce Membre aura été enregistrée au Secrétariat.
Article 8.
Tout Membre qui ratifie la présente Convention s'engage à appliquer ses dispositions au plus tard le 1er juillet 1922, et à prendre telles mesures qui seront nécessaires pour rendre effectives ces dispositions.
Article 9.
Tout Membre ayant ratifié la présente Convention peut la dénoncer à l'expiration d'une période de dix années après la date de la mise en vigueur initiale de la Convention, par un acte communiqué au Secrétaire Général de la Société des Nations et par lui enregistré. La dénonciation ne prendra effet qu'une année-après avoir été enregistrée au Secrétariat.
Article 10.
Le d'Administration du Bureau International du Travail devra, au moins une fois par dix années, présenter à la Conférence Générale un rapport sur l'application de la présente Convention et décidera s'il y à lieu d'inscrire à l'ordre du jour de la Conférence, la question de la révision ou de la modification de la dite Convention.
II.
Projet de Convention concernant l'emploi des femmes avant et après l'accouchement.
Article 1.
Pour l'application de la présente Convention, seront considérés comme "établissements industriels" notamment:
a) les mines, carrières et industries extractives de toute nature;
b) les industries dans lesquelles des produits sont manufacturés, modifiés, nettoyés, réparés, décorés, achevés, préparés pour la vente, du, dans lesquelles les matières subissent une transformation; y compris la construction des navires, les industries de démolition de matériel, ainsi que la production, la transformation et la transmission de la force motrice en général et de l'électricité;
c) la construction, la reconstruction, l'entretien, la réparation, la modification ou la démolition de tous bâtiments et édifices, chemins de fer, tramways, ports, docks, jetées, canaux, installations pour la navigation intérieure, routes, tunnels, ponts, viaducs, égouts collecteurs, égouts ordinaires, puits, installations, télégraphiques ou téléphoniques, installations électriques, usines à gaz, distribution d'eau ou autres travaux de construction, ainsi que les travaux de préparation et de fondation précédant les travaux ci-dessus;
d) le transport de personnes ou de marchandises par route, voie ferrée ou voie d'eau, maritime ou intérieure, y compris la manutention des marchandises dans les docks, quais, wharfs et entrepôts, à l'exception du transport à la main.
Pour l'application de la présente Convention, sera considéré comme "établissement commercial" tout lieu consacré à la vente des marchandises ou à toute opération commerciale.
Dans chaque pays, l'autorité compétente déterminera la ligne de démarcation entre l'industrie et le commerce d'une part l'agriculture, d'autre part.
Article 2.
Pour l'application de la présente Convention, le terme "femme" désigne toute personne du sexe féminin, quel que soit son âge ou sa nationalité, mariée ou non, et le terme, "enfant" désigne tout enfant, légitime ou non.