K § 31.:
Účinnost ustanovení, podle kterých byty a místnosti mohou býti zabírány, obmezuje se do 30. dubna 1921. Vláda doufá, že do té doby projeví se již účinky zákonných opatření na povznesení stavebního ruchu. Poněvadž po zabírání skoro dvouletém ve většině obcí jest již jen zcela obmezený počet místností, které se k zabrání hodí, a poněvadž nastává následkem přirozeného vzrůstu obyvatelstva i automatické přeplňování bytů, možno počítati s tím, že zákon bude úplně proveden v krátké době, a že od dalšího zabírání bytů a místností bude možno upustiti. K zamezení nepřístojností stačil by pak zákon o obmezení práva stěhovacího, po případě také zákon o zajištění bytů státních zaměstnanců.
V souvislosti s osnovou zákona o zabírání bytů obcemi jest osnova zákona, kterým má býti obnoveno omezení práva stěhovacího, které platilo již podle zákona ze dne 1. dubna 1919, čís. 181 Sb. z. a n., do 30. dubna 1920. Tento zákon platil pro všechny obce, které byly zmocněny k zabírání bytů. Poněvadž osnova nového zákona o zabírání bytů obcemi rozšiřuje zabírací právo na všechny obce vůbec, jest nutno obmeziti působnost chystaného zákona o omezení prává stěhovacího jen na určitá střediska bytovou nouzí nejvíce postižená. Příslušnou osnovu vláda předkládá současně k ústavnímu projednání.
Jako další doplněk zákona o zabíráni bytů vláda přichystala osnovu zákona o zajištění bytů státních a železničních zaměstnanců. Účelem tohoto zákona má býti zajistiti pro státní a železniční zaměstnance byty jimi obývané, aby byly odstraněny velké obtíže, které vznikají státní správě následkem toho, že při přeložení státních nebo železničních zaměstnanců na jiné služební místo nemůže jim opatřiti bytů, a že nynější stav zákonodárství nedovoluje státní správě, aby mohla naříditi výměnu bytů mezi přeloženými státními nebo železničními zaměstnanci.
Všecky tři zmíněné osnovy mají jen za účel, aby po dobu bytové krise stávající zásoby bytu a místností bylo co nejúčelněji využito ve prospěch osob, které bytů nejnutněji potřebují.
Vláda jest si plně vědoma toho, že překonání bytové krise jest možno jenom rozmnožením bytů v takové míře, aby každému občanu dostalo se bytu, jakého potřebuje, tedy povzbuzením a umožněním stavebního ruchu. Dokud stavba obytných domů jest tak nákladná, že jest pro soukromého podnikatele nevýnosnou, lze oživení stavebního ruchu očekávati jen od vydatné finanční podpory státní.
Při finanční státní podpoře stavební činnosti sluší rozeznávati mezi stavební činností obcí a stavebních družstev, nazývanou obecně prospěšnou stavební činností, a mezi stavební činností soukromou. K podpoře obecně prospěšné stavební činnosti byly až dosud vydány zákony o podpoře stavebního ruchu ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., a ze dne 6. února 1920, č. 92 Sb. z. a n. K podpoře soukromého stavebního podnikání byl vydán zákon ze dne 30. března 1920, č. 219 Sb. z. a n.
Státní podpora staveb obcí a družstev podle zákonů o podpoře stavebního ruchu záleží, jak známo, v tom, že se stát zaručuje za hypotékární zápůjčky na domech vtělené, bera na sebe závazek, přispívati ročně k annuitám ze zaručených zápůjček částkou, o kterou výlohy s domem spojené jsou větší než výnos domu. Potřebný úvěr hypotékami i stavební musí si obec či družstvo opatřiti samo. Na podporu stavebního ruchu v této formě byla prve citovaným zákonem povolena na stavby domů v roce 1919 započaté částka 5 milionů Kč a druhým zákonem na stavby zahájené roku 1919 nebo 1920 další částka 25 milionů Kč, dohromady tudíž 30 milionů Kč.
Tato částka 30 milionů Kč měla podlé výpočtů, opírajících se o poměry na peněžním a stavebním trhu z roku 1919 stačiti na podporu staveb o úhrnném nákladu asi 700 milionů Kč. Hledíc k nynějším poměrům, kdy míra úroková stoupla z 5% v roce 1919 na 7 a více procent, a kdy stavební náklad jest nejméně o 60% dražší než byl loňského roku — jsa v roce 1919 desetkrát, letos však již šestnáctkrát, ba i vícekrát větší než byl v roce 1914 — , stačila by částka 20 milionů sotva na podporu staveb v úhrnném nákladu 500 milionů Kč.
Z účinků, které tento zákon projevil všude, kde obce a družstva byla s to, aby opatřila si úvěr, lze souditi, že zákon vyhovuje praktickým potřebám obyvatelstva a že zásady jeho provádění jsou správné. O tom svědčí také četné resoluce a návrhy z kruhů poslaneckých, aby k podpoře stavebního ruchu podle, tohoto zákona byly povoleny další úvěry.
Vláda vypracovala již příslušnou osnovu zákona, podle které žádá za povolení dalších úvěrů k provedení připravených projektů stavebních.
Nedostatek bytů pro státní zaměstnance, kterým trpí netoliko oni sami, ale i celá státní Správa, přiměl vládu, aby péči o byty pro státní zaměstnance učinila zvláštním předmětem sociální péče státní správy. Z poznání, že péče o byty pro státní zaměstnance nemůže býti povahy přechodné, zvolena byla pro finanční podporu státní forma zvláštního fondu, samostatné právnické osoby trvalé povahy, která bude subjektem všech práv a závazků, plynoucích z udělení státní podpory stavebním družstvům státních zaměstnanců.
Osnova zákona o bytovém fondu pro státní zaměstnance jest již vy pracována.
Zákonem o další podpoře stavebního ruchu a zákonem o bytovém fondu dostane se vydatné podpory obecně prospěšné stavební Činnosti obcí a stavebních družstev, jmenovitě družstev státních zaměstnanců. K podpoře soukromého stavebního podnikání byl vydán, jak již bylo nahoře zmíněno, zákon ze dne 30. března 1920, č. 219 Sb. z. a n., jehož novelování jest také nyní předmětem porad. V této souvislosti bylo by uvésti, že soukromé stavební podnikání, jak již bylo oznámeno ve vládním, prohlášení, učiněném v plénu Národního shromáždění, má býti podníceno také daňovými úlevami v tom směru, že kapitály ve stavbě domů investované mají býti do značné míry vyňaty z daňových základů. Tím bude zvláště majitelům velikých podniků průmyslových, obchodních a bankovních možno, aby stavěli domy a byty především pro své zaměstnance. Příslušná osnova zákona byla připravena v ministerstvu financí. S touto osnovou souvisí osnova zákona o stavební povinnosti, o níž jest doleji řeč.
Oba zákony, jak o další podpoře stavebního ruchu, tak i o bytovém rondu pro státní zaměstnance, nejsou ovšem vzhledem k obmezenosti úvěrů jimi povolených s to, aby bytovou nouzi odstranily. Prve jmenovaný zákon předpokládá nad to, že se obcím a družstvům podaří opatřiti si potřebný hypotékami a stavební, úvěr, což setkává se v poslední době zvláště ve větších městech s obtížemi čím dále tím většími, a na Slovensku, kde vůbec není pramenů hypotekárního nebo komunálního úvěru, jest docela nemožno. Nedostatek bytů a potřeba úvěrů, nutných ke stavbě, jsou tak veliké a tak všeobecné, že odpomoc lze zjednati jen zcela mimořádnými prostředky, vyžadujícími v prvé řadě velikých, do miliard jdoucích kapitálu. Opatřiti potřebné kapitály zamýšlí vláda slosovatelnou půjčkou.
Nedostatek peněz není jedinou překážkou, proč nemůže se rozvinouti stavební ruch. Hlavni příčinu, proč se dosud jmenovitě soukromé stavební podnikání, které v dobách normálních z převážné většiny samo uspokojovalo poptávku po nových bytech, vůbec ani nerozvinulo vzdor 40proc. státní subvenci podle zákona ze dne 30. března 1920, č. 219 Sb. z. a n., sluší hledati v neustálenosti hospodářských poměrů. Mnohé z překážek stavebního ruchu tkví však také v nedostatečné organisaci práce, výroby stavebních hmot a stavebního podnikání vůbec, mnohé také v sobectví jednotlivců, zúčastněných na výrobe a distribuci stavebních hmot a jiných stavebních potřeb. Aby aspoň těmto překážkám, třeba podružného rázu, které však při stavebním podnikání velmi těžce padají na váhu, bylo podle možnosti čeleno, byl vypracován návrh zákona o vládním komisaři pro stavby budov.
V rámci bytového programu jest jeho účel ten, aby vládní komisař v prvé řadě sloužil stavbám státem prováděným nebo podporovaným s účinkem, aby jejich náklad byl menší, a tím aby menší byla také státní podpora, v stejné řadě však také, aby sloužil stavbám soukromým, tolik ke zmírnění bytové nouze potřebným. Nejhlavnějším úkolem vládního komisaře má býti opatrování stavebního materiálu za ceny přiměřené a pokud lze pevné, požadavek to. na němž z veliké míry závisí oživení soukromého stavebního podnikání a další rozvoj obecně prospěšného stavebního podnikání.
Rozmnožení stavební činnosti sleduje také připravená osnova zákona o stavební povinnosti.
Titul, z kterého lze stavební povinnost uložiti, může býti trojího druhu: zaměstnání většího počtu osob, které přistěhováním přičinily ke zvýšení bytové nouze; obývání nájemních bytů místo bytu ve vlastním domě; účelnost zřízení nového bytu nástavbou nebo přístavbou na starý dům.
Okruh osob, kterým lze stavební povinnost uložiti, jest celkem úzký. Společným znakem všech jest, že jsou vzhledem ku své finanční síle nebo podpoře jim nabízené s to, aby povinnosti té učinily zadost.
Vláda pomýšlí v budoucnosti také na obligatorní zřízení komunálních bytových úřadů aspoň ve větších obcích. Do působnosti těchto úřadu spadaly by především evidence bytů, kterou bude nutno tolikéž obligatorně zavésti aspoň pro vetší obce, jakmile zákon o zabírání bytu obcemi bude zrušen, dále dozor nad byty neb aspoň spolupůsobení při bytovém dozoru, péče o zřízení nových bytů a jiné úkoly komunální bytové politiky.
Úspěch všech připravovaných bytových zákonů a opatření vládních jest ovšem závislý na tom, aby veškero občanstvo bylo proniknuto přesvědčením, že jen zvýšená činnost ve všech oborech výroby a usilovná spořivost každého jednotlivce jsou prostředkem ke zdolání nynějších hospodářských obtíží a s nimi i bytové nouze.
Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a to vzhledem k tomu,. že navržený zákon má nabýti působnosti dnem 1. ledna 1921, v jednání zkráceném podle § 55. jedn. řádů sněm., a za tím účelem aby byla přikázána v poslanecké sněmovně a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
Ministr sociální péče: