Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Der Standpunkt des Ministeriums für soziale Fürsorge und des Ministeriums für öffentliche Arbeiten, die Lohnerhöhung im nordböhmischen Baugewerbe nicht anzuerkennen, ist, abgesehen von der rechtlichen Frage, sachlich unbegründet und ganz unverständlich.

Die Gefertigten fragen deshalb:

1. Sind die Herren Minister bereit, die Gründe bekannt zu geben, welche sie veranlaßten, gegen die von der paritätischen Kommission in Reichenberg festgesetzten Löhne für die Bauarbeiter Stellung zu nehmen?

2. Welche gesetzlichen. Bestimmungen berechtigen die Herren Minister zu dieser, die Bauarbeiter schwer schädigenden und das Vertragsrecht der Gesamtarbeiterschaft negierenden Haltung?

3. Sind die Herren Minister bereit. endlich einmal dafür zu sorgen, daß auf allen Staats- und vom Staat subventionierten Bauten die zwischen Unternehmer- und Arbeiterorganisation vertraglich vereinbarten Löhne gezahlt werden?

4. Sind die Herren Minister bereit, die Bewilligung von Staatssubventionen für Bauten, sowie die Vergebung von Staatsbauten an die Bedingung zu knüpfen, daß auch auf diesen Arbeiten die abgeschlossenen Tarifverträge streng eingehalten werden müssen?

5. Erachten die Herren Minister die von der paritätischen Kommission in Reichenberg angenommene Mindestsumme für die Jahresausgabe einer vierköpfigen Arbeiterfamilie zu hoch?

6. Wenn ja, welchen Betrag erachten die Herren Minister für angemessen, mit welchem sich eine solche Familie ihr Lebens-minimum zu sichern vermag?

Prag am 16. November 1920.

Hausmann, Schuster,

Hillebrand, Schäfer, Kaufmann, Häusler, Roscher, Schweichhart, Kirpal, Deutsch, Dr. Hahn, Leibl, Dr. Hölitscher, Dr. Czech, Pohl, Čermak, Dietl, Blatny, Taub, Palme, Jokl.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Překlad.

995.

Naléhavá interpelace

poslance Hausmanna, Schustra a druhů

ministru veřejných prací a sociální péče

o nezákonném zasahování do mzdového práva stavebních dělníků.

Mezi německým Svazem stavebních dělníků v Československé republice a Svazem stavitelských zaměstnavatelů v severních Čechách jest tarifní smlouva, která upravuje pracovní poměry stavebních dělníků v obvodu obchodní komory liberecké a východních Čech a dotýká se zájmů asi 12.000 stavebních dělníků. Dle ustanovení této smlouvy mají se umluvené mzdové sazby čas od času přezkoumávati a uváděti v souhlas s hospodářskými poměry. Dle znění této smlouvy přezkoušení mzdových sazeb provádí paritní komise, v níž zasedá po třech zástupcích zaměstnavatelů a zaměstnaných. Mimo těchto šest členů dohodnou se obě organisace, uzavírající smlouvu, na nestranném předsedovi.

Tato komise, smlouvou stanovená, sešla se dne 23. července t. r., aby přezkoušela mzdové sazby. Po 1 1/2denním jednání usnesla se tato komise na předběžném 20% zvýšení mezd pro stavební dělníky. Několik dní na to vešlo ve známost, že ministerstvo sociální péče toto zvýšení mezd neuznává při státních a státně subvencovaných stavbách. Teprve potom se účastníci dověděli, že chování ministerstva sociální péče opírá se o výnos, který byl vydán dne 26. dubna t. r.

Ministerstvo veřejných prací výnosem č. 8397/III ex 1920 stanovilo zásady, jakým způsobem se stanoví cena a zúčtování při společenstevních a obecních stavbách obytných, subvencovaných státem. Přihlížejíce k stále se měnícím cenám materiálu a práce, "nahradí se za určitých předpokladů zásadně podnikateli zvýšení nákladů, způsobené změnou cen. Zlevní-li materiál a mzdy, jest podnikatel povinen poskytnouti příslušnou slevu". Tak praví úvodní věty tohoto výnosu.

Tím stanoví se pro určování stavebních nákladů tatáž zásada, která podobně jest základem pohyblivých mzdových stupnic. U posléze jmenovaných čas od času uvádí se mzdy v soulad dle změn indexních čísel. Bude-li se při stanovení stavebních nákladů jednati dle této zásady, nelze proti tomu činiti námitek.

Námitky a pochybnosti nutno však vznésti proti způsobu provádění této zásady a proti některým předpokladům uvedeného výnosu. Tak ve 4. bodě zásad stojí:

"Žádost o zvýšení může býti podána jen tehdy, když kolektivní pracovní smlouvy se změní se souhlasem ministerstva sociální pece a veřejných prací." Že změna mezd vázána jest na souhlas obou ministerstev, není jedinou omezující podmínkou, neboť mimo tuto podmínku v zásadách obsaženou, praktikuje se ještě, že souhlas se zvýšením mezd má býti odepřen, jestliže by hodinové mzdy stavebních dělníků na venkově stouply výše nad pražské. O této praxi dověděla se veřejnost při revisi severočeské smlouvy stavebních dělníků ze zprávy libereckého živnostenského inspektorátu ve večerním vydání "Reichenberger Zeitung" ze dne 2. srpna t. r. Na telefonický dotaz u živnostenského inspektorátu v Liberci byla potvrzena správnost zmíněné novinové zprávy.

Při posuzování této věci padají na váhu dvě hlediska:

1. Zda jest právně odůvodněno, aby stanovila se zásada, že každá změna mzdy závisí na souhlasu ministerstva sociální péče a ministerstva veřejných prací?

2. Zda z hospodářských důvodů jest věcně oprávněno, aby zásada tato prováděla se v praxi tím způsobem, že zástupci obou ministerstev nemají dáti souhlas k vyšším mzdám než jsou v Praze?

O první otázce, zda oběma ministerstvům právně přísluší vliv na stanovení mezd, jest zajisté nesporno, že tomu tak není. Sjednání mezd jest věcí dělníků a zaměstnavatelů nebo jejich organisací. Stát smí zasahovati svými orgány do těchto poměrů, bylo-li se dovoláváno jeho sprostředkování. Ve vydaných zásadách nejde o zasahování tohoto druhu, nýbrž jedná se o vpád do nynější smluvní svobody dělníků, dosud neomezené zákonnými opatřeními. Proto dělnictvo pociťuje to jako těžký vpád a útok proti jeho právům.

V rozporu zájmů dělníka a zaměstnavatele bylo by toto zasahování v praksi vždy straněním zaměstnavatelům proti dělníkům, což by tito pociťovali jako nespravedlnost. Zatím co při určování stavebních cen umožňuje se podnikateli občanský zisk, musí nastati obava, že zástupci státu, vykonávajíce vliv na výšku mzdy, budou hájiti výhradně fiskální zájmy státu, neboť v zásadách schází jakýkoliv pokyn, že stavebním dělníkům mají býti zajištěny postačující mzdy.

Při druhé otázce, zda lze věcně odůvodniti praksi ministerstva, že mzdy nesmí přesahovati mzdy pražské, a jeho stanovisko k úmluvám severočeských stavebních živností, jest nutno především podrobně vylíčiti nynější tarifní smlouvu severočeských živností stavebních. Zda bylo hospodářsky odůvodněno zvýšení mezd, nastalé rozhodčím nálezem ze dne 24. července, možno nejlépe posouditi jen v souvislosti s platnou tarifní smlouvou. Staví-li se ministerstvo sociální péče proti překročení mezd stavebních živností v Praze, spočívá to zřejmě na domněnce, že mzdy pražských stavebních dělníků dostačují a že hospodářský život v Praze jest dražší. Dostihují-li nyní mzdy na venkově úrovně mezd pražských a soudí-li se z toho, že mzdy na venkově pak dostačují, jest možno, že se tak soudí v dobré víře. Ale toto jest závěr, který se opírá jen o domněnku. Předně musilo by se jednou prokázati, že mzdy pražských stavebních dělníků skutečně postačují, za druhé, že zvýšení mezd na venkově nad úroveň pražských jest hospodářsky neodůvodněno.

Že mzdy stavebních dělníků v Praze dostačují, jest věcí ministerstva sociální péče. Zde máme dokázati, že zvýšení mzdy o 20% a překročení pražské mzdové úrovně jest úplně odůvodněno. Musí se připomenouti, že toto překročení vztahuje se jen na část severočeského smluvního obvodu, zatím co v jiné části jsou mzdy podstatně pod pražskou úrovní.

Dle nynější severočeské tarifní smlouvy vypočítá se mzda za hodinu na základě předpokladu, že pracovní doba jest 250 pracovních dnů, t. j. 2000 pracovních hodin. Této pracovní doby dosáhne se při stavebních živnostech jen. ve výminečných případech, průměrně jest podstatně kratší. Značný počet pracovních hodin odpadá z poměrů povětrnostních a pro mráz. Mimo to pro zvláštní povahu stavebních živností musí stavební dělníci opětně v roce měniti pracovní místa a hledati novou příležitost k práci. Čísla liberecké okresní nemocenské pokladny o přihláškách a odhláškách stavebních dělníků ukazují, že toto číslo bylo třikrát tak velké jako průměrný stav zaměstnaných stavebních dělníků, čili jinými slovy: stavební dělník třikráte v roce měnil zaměstnavatele. Toto měnění přináší zpravidla i při dobré stavební činnosti krátká období nezaměstnanosti. Vezme-li se zřetel na všechny tyto poměry, možno říci, že předpokládaná doba zaměstnání 250 dnů jest maximum, a ježto se ji dosahuje jen v málo případech, tedy již tím podstatně se stlačuje mzda stavebního dělníka. Tato doba zaměstnání 250 dnů jest jedním prvkem určení mzdy, druhým jest obrazec domácnosti, dohodnuté oběma stranami. Účel tohoto obrazce domácnosti jest, aby se správným způsobem zachytily změny hospodářských poměrů, a aby se k nim správně přihlíželo při určování mzdy. Kolísání cen jednotlivých předmětu nedojde ve mzdě výrazu přímo procentuelně, ježto účinek kolísání musí býti rozličný dle toho kterého předmětu a dle rozsahu jeho spotřeby v domácnosti. Tarifní soustava severočeské smlouvy spočívá tedy na zásadách, které všichni praktikové uznávají za správné s tím toliko rozdílem, že hospodářské změny odhadují se daleko spolehlivěji, než jest to možno na základě indexních čísel. Severočeská smlouva stavebního dělnictva v tomto směru nemá příkladu a methodu pro určování mzdy, ve smlouvě navrženou, jest klásti mezi nejlepší.

Obrazec domácnosti počítá jen s nejskroměji vyměřeným životním minimem pro čtyřčlennou dělnickou rodinu. V plném rozsahu má na zřeteli, že výživa dělnických rodin, před válkou stojící pod úrovní nezbytného, pro značně pokleslou vydatnost výroby musí se ještě více omezovati. Před válkou pokládalo se vědecky za nutné denní množství potravin pro dorostlou osobu ve výživné hodnotě 4000 kalorií. Výživa, s kterou se počítá v obrazci, jest v zásadě vybudována podle stanovených dávek předmětů, jimiž stát hospodaří a dle obrazce připadá na hlavu dorostlé osoby množství potravin v hodnotě 2.300 kalorií denně, tedy hluboko pod požadavky vědy. Avšak i ostatní stanovené položky obrazce domácnosti jsou počítány tak nízko, že ani proti jediné nelze činiti námitek, že překročuje naprosto nejnutnější potřebu.

Na takových základech spočívá tedy úmluva pro stanovení mezd. Změna mzdových sazeb nastává rozhodnutím paritní komise dle šetření o poměrech cenových a po slyšení důvodů, uvedených oběma smluvními stranami v ústním jednání. Jsou tedy dány veškeré zámky, pro rozhodování objektivní, správné a odpovídající hospodářským poměrům. Nejedná se tedy při takovém rozhodnutí o úmluvu vynucené moci, kterou má ta která smluvní strana, nýbrž o dohodu dle volného uvážení na podkladě hospodářských skutečností.

Tak vzniklo shora zmíněné předběžné rozhodnutí. Při konečném přezkoušení dne 30. září a 17. října bylo rozhodnuto, že od 30. října místo o 20%, mají se mzdy zvýšiti o 24%. Toto rozhodnutí stalo se dle poměrů z poloviny srpna a může býti nejlépe posouzeno dle obrazce domácnosti. Uvedeme zde tento obrazec se sazbami cen.

Obrazec domácnosti.

Tento obrazec tvoří podstatnou část námezdní a pracovní smlouvy a jest základem pro určování mzdy. Předpokládá se dělnická rodina sestávající z muže, ženy a 2 dětí. Obrazec přihlíží jen k nejnutnějším vydáním jednoduché dělnické domácnosti.

Ceny zboží v obrazci stanovené byly směrodatný pro určování mzdy. K úhradě minimálních potřeb v obrazci stanovených, pokládá se za nutnou okrouhlá částka 10.000 K ročně. Dále předpokládá se zaměstnání 250 pracovních dnu v roce. (Tento předpoklad je sporný.) Pracovní den počítá se 8hodinový = 2000 pracovních hodin ročně. Na tomto podkladu vychází mzda za hodinu 5 K pro zedníka a tesaře v 1. místní třídě a tato mzda nabyla platnosti 1. květnem 1920. Počítajíc a hospodářskými poměry poněkud příznivějšími, stanovily se pro místní třídy 2. a 3. přiměřeně nižší mzdy.

Boční peníz okrouhle 10.000 K vyšel na základě cen zboží, jaké byly uprostřed března, v době oboustraného jednání o smlouvě. Peníz 11.237 K, vyplývající z obrazce jako základ, zaokrouhlen byl na 10.000 K v tom předpokladu, že stavební dělníci mohou se za mrtvého období jinak zaměstnávati a tím částečně něco pro domácnost vydělati.

Poznámky k jednotlivým položkám obrazce.

1. Paušální položky, uvedené v obrazci, podléhají jako ostatní položky změnám jak nahoru tak dolů. Při změnách těchto položek budiž postupováno dle této směrnice: Pro každou položku budiž zjištěna t. zv. jednotková sazba a to pro zboží, jež při té které výdajové položce může býti bráno v úvahu nebo srovnáváno; na př. výdajová položka "osvětlení". Zde možno za jednotku vzíti cenu jedné kilowatové hodiny (elektrárna Liberec). Změní-li se tato cena, změnilo by se v stejném procentním poměru roční vydání v obrazci vyznačené. Podobným způsobem budiž postupováno při ostatních paušálních položkách dle přijaté jednotkové formulky.

2. K položce 24. Zde počítá se s opatřením jen jednoho velkého kusu prádla.

3. K položce 27. V částce na opatření oděvu pamatuje se hlavně na pracovní oděv pro muže a na něco pro všední den pro ženu a děti.

I. skupina výdajů: Výdaje nutné na výživu.

II. skupina vydání. Jiné požadavky.

Dosadí-li se roční vydání, vyšetřené dne 15./3. 1920 jako 100, dá roční výdej, vyšetřený uprostřed srpna 1920, číslo 122. Zdražení činí 22%. Rozhodnutí paritní komise přesahuje zjištěné zdražení o 2% a tím vzat zřetel na zmenšené dodávání chleba a mouky uprostřed srpna. Dle velkého počtu úředních výkazů obecních správ předložených paritní komisi, dodávala se průměrně po celé léto místo 1.75 kg chleba a 0.5 kg mouky na hlavu týdně jen poloviční dávka chleba a 2/3 moučné dávky. Opatřila-li si rodina stavebního dělníka tuto scházející dávku chleba a mouky pokoutně, byla by se musila pro zmenšené dodávání jen těchto dvou předmětů zvýšiti mzda o 16%. Ježto se dodávání chleba a mouky nyní podstatně zlepšilo, svolila komise ku zvýšení mzdy jen o nepatrnou sazbu 2%. Komise učinila své rozhodnutí na základě cenových poměrů uprostřed srpna. Od té doby u řady předmětů nastalo podstatné zdražení. Tak u chleba, cukru, vajec, masa, mléka a jiných. Rozhodnutí komise jest již dlouho překonáno stoupnutím cen, a podle smlouvy a hospodářských poměrů bylo by nutno a oprávněno nové zvýšení mezd.

Tímto vylíčením jest jistě dostatečně prokázáno, že rozhodnutí severočeských stavebních živností stalo se na základě velmi svědomitého zkoumání hospodářských poměrů, a byly-li tímto rozhodnutím v severočeském smluvním území stanoveny částečně vyšší mzdy než v Praze, bylo to z hospodářských důvodů úplně oprávněno.

Stanovisko ministerstva sociální péče a ministerstva veřejných prací, že neuznává zvýšení mezd severočeských stavebních živností, nehledě k právní otázce, jest věcně neodůvodněno a úplně nesrozumitelno.

Podepsaní táží se proto:

1. Jsou páni ministři ochotni, udati důvody, pro které se postavili proti mzdám stavebních dělníků, stanovených paritní komisí v Liberci?

2. Jaká zákonná ustanovení opravňují pány ministry k tomuto stanovisku, těžce poškozujícímu stavební dělníky a popírajícímu smluvní právo veškerého dělnictva?

3. Jsou páni ministři ochotni, konečně se postarati, aby na všech státních a státem podporovaných stavbách byly placeny mzdy smluvně sjednané mezi organisacemi podnikatelů a dělníků?

4. Jsou páni ministři ochotni, spojiti povolení státních podpor na stavby, jakož i zadávání státních staveb s podmínkou, že také na těchto pracích musí býti přísně dodržovány tarifní smlouvy?

5. Pokládají páni ministři za příliš vysoký minimální souhrn ročních výdajů pro čtyřčlennou dělnickou rodinu, přijatý paritní libereckou komisí?

6. Jestliže ano, jaký peníz pokládají za přiměřený, aby si taková rodina mohla zajistiti životní minimum?

V Praze dne 16. listopadu 1920.

Hausmann, Schuster,

Hillebrand, Schäfer, Kaufmann, Häusler, Roscher, Schweichhart, Kirpal, Deutsch, Dr. Hahn, Leibl, Dr. Holitscher, Dr. Czech, Pohl, Čermak, Dietl, Blatny, Taub, Palme, Jokl.