3. poněvadž jest všeobecně známo, že podobné výzvy podněcují široké vrstvy lidové k přemrštěným obžalobám a k bezdůvodným stížnostem, že v těchto případech, jak žalobce, tak i obviněný mají z bezdůvodné stížnosti jen škodu, neboť obviněný vydán jest bezdůvodnému znepokojování, ba i zatčení, a nad hlavou žalobce visí Damoklův meč: zločin na cti utrhání, po případě falešného obviňování,
4. konečně, poněvadž lehkomyslná hra s justicí, odhalujíc absolutní neschopnost státní moci, zahání víru v právní bezpečnost a ničí i právní cit.
III.
V Bratislavě existuje kancelář, která se nazývá "Propagačna kancellária". Tato kancelář zaměstnává zřízence, vydržuje detektivy ve velkém počtu. Detektivové opatřeni jsou legitimacemi, ale nestojí ve službách státní policie. Legitimace se každý měsíc obnovují; podle doslechu dostávají na začátku plat a novou legitimaci jen v tom případě, mohou-li se vykázati alespoň jedním zatčením.
Jest jen přirozené, že detektivové již v naději na měsíční plat dodávají, houfně zatčené a podobně jest také přirozené, že zatčení téměř bez výhrady jsou absolutně nevinni.
Policejní a správní úřady vědí o této kanceláří a o její činnosti, ba z četných projevů usuzujíc, ji odsuzují a jí hluboce pohrdají.
Podepsaní — přirozeně — nemohou zjistiti, zda-li tato výzvědná kancelář má úřední povahu či nikoliv, jestliže však ano, kterému úřadu jest podřízena a na čí účet provádí svoji požehnanou činnost. Z projevů svrchu uvedených čerpáme však doměnku, že jest to skutečně podnik soukromého rázu, za jehož zády stojí však nějaká vyšší moc, vždyť v Bratislavě jest veřejným tajemstvím, že si tato kancelář dovolila kontrolovati i dopisy bývalého ministra Dérera.
Činnost kanceláře jest v každém případě protizákonná, z hlediska právní jistoty nebezpečná, z hlediska lidských práv zatracení hodná a z hlediska státního práva pak nemravná.
Požívá-li úřední povahy, pak nechť nemá samostatného kruhu působnosti, zvláštního označení a budiž podřízena policejnímu ředitelství nebo jinému úřadu. Tomuto odporující její postavení jest přímo protizákonné. Naše zákony znají pouze policejní, správní a justiční úřady, jakožto úřady za své činy odpovědné, které v daném případě mohou pro zneužití moci úřední, pro omezování osobní svobody, pohnány býti k odpovědnosti za těžkých následků buď cestou disciplinární nebo trestní.
Požívá-li tato propagační kancelář úřední povahy, pak nechť nemá jiného označení, než jaké jí přísluší, a pak nechť neskrývá se rouškou tajnůstkářství: chceme věděti, koho kryje maska, neboť věděti to máme právo.
Jestliže však nemá úředního charakteru a jest pouze soukromou společností, pak nejen že požadujeme okamžité její zrušení, ale také rozhodně žádáme, aby její zaměstnanci pohnáni byli k přísné odpovědnosti, neboť budeme tak smělí a předložíme rejstřík takových přehmatů, které ve státě právním trestají se vězením, ba i káznící, a tak podle dosud platného maďarského trestního zákona i na Slovensku.
Detektivové a zaměstnanci této kanceláře (nehledě k mučení a trýznění jednotlivců) zatýkají a vyslýchají občany, provádějí vyšetřování a prohlídky domů i osob (opětně nehledě k tomu, že v takovýchto případech se tu a tam krade), osobují si práva úřadů a touto činností dopouštějí se jednotlivě i hromadně přečinů a zločinů podle §§ 322, 327, 330 a 331 tr. z. uh.
IV.
Detektivové kanceláře uvedené ve III. odstavci, zatýkají hromadně občany, odvážejí je do Bratislavy, kde odevzdávají je policii a na základě jejich oznámení zahajuje se řízení proti zatčeným.
Jest přirozeno, že se detektivové propagační kanceláře nerekrutují z cenných živlů společnosti lidské, nýbrž hlavně z těch, kterým toto šlechetné řemeslo působí jisté Kraft Ebingovy radosti, nebo kteří za měsíční plat jsou všeho schopni. Tak jest pak možno, že zhrubělá, snad zvrhlá mrzkost duše podněcuje jednotlivce k činu, které vhání krev do tváře každého člověka lepšího citu a které nemají omluvy a nemohou jí míti ani v tomto státě, kde se zásady rovnoprávnosti vůči menšinám v praxi pramálo používá.
Předložíme širší veřejnosti na ukázku kytici z takových vlasť zachraňujících činů této distinguované společnosti:
I. Dukesz Imre, alias Gerö, alias Darvas, propagační detektiv, individuum jménem Gyarmati, ve společnosti vojáka jména Balassa dne 11. října t. r. o 1/2 7. hod, dostavili se do bytu levočského advokáta Dr. Gyapay-e Eduarda, a prohlásili jej "jménem zákona" za zatčena. V bytě provedli domovní prohlídku přes jasné nařízení § 177 tr. z. při čemž odcizili skvosty v ceně několika tisíc korun a jiné předměty, pak převedli advokáta do jeho kanceláře, tam rovněž provedli prohlídku, při čemž odcizili v hotovosti 9500 K a medaillii. Dukesz spoutal ruce advokátovy, vyhrožoval mu, uchopil revolver, udeřil jej do prsou a žádal o vydání určitých spisů, o kterých advokát ničeho nevěděl a nemohl jich proto vydati. Z úřadu doprovodili ztrýzněného muže na vojenskou policii, kde byl držán ve vazbě do 9. hod. večer, načež ještě s třemi jinými druhy vojenskými auty byli dopraveni do Bratislavě. Po cestě praskla první guma auta, stroj se zastavil, všichni sestoupili a když Gyapay postoupil do předu, aby se podíval na poškození, zbil jej tajný, policista propagačního odboru Dukesz Imre, zahrnul jej nejhrubšími nadávkami a žádal provaz od jednoho ze svých druhů, aby Gyapaye oběsil na stromě. Vše to dělo se v přítomnosti neznámého doprovodu a před podobně zatčenými levočskými občany Bélou. Budnayem, Štefanem Akocsem a Arpádem Akessym.
O poraněních — samozřejmě teprve za 2—4 dny, kdy největší část jich zmizela — byl sepsán v bratislavské věznici sborového soudu tento lékařský nález:
Nález, sepsaný v bratislavské věznici sborového soudu dne 15. října 1920 o Dr. Eduardu Gyapayoyi, 42 roky starém, ve vazbě jsoucím levočském občanu, který přednesl toto: Dne 11. t. m. večer asi kolem 10. hod. při dopravě autem směrem k Novým Zámkům vypovědělo auto službu, shora jmenovaný sestoupiv přihlížel k opravám, načež byl detektivem Dukeszem zbit. Prohlédnuv jej nalezl jsem toto: 1. Působnost srdce nepravidelná, občasná, stěžuje si na záchvaty dušení, jakož i na pocity úzkosti. Od shora zmíněného dne nemůže spáti, trýzní jej přízraky, jakož i bolení hlavy. 2. Na pravé paži v částí dolní třetiny jest 10 cm dlouhá a 6 cm široká vyvýšenina se splývajícími okraji a jeví modrohnědé zbarvení, stisknutí jest bolestné. 3. Nad prsní kostí, asi mezi 4. a 6. žebrem jest modrožluté zbarvení, velikostí 20 hal. 4. Hořejší část levé paže, od podpaždí počínaje směrem ze zadu do předu úplně k velkému prsnímu svalu, od shora dolů jest 2 cm široké a 8 cm dlouhé nadmíru bolestné zbarvení. Od toho dolů jest 5 cm široké nové zranění. Dobrozdání: Zranění na pravé paží pochází od tvrdého předmětu, na levé od biče, na prsou od úderu tvrdého předmětu do prsou. Nehledě k velké srdeční nervositě, jest stav nemocného vážný, neboť mravní rozrušení způsobilo ... a dobu uzdravení není možno určiti. Kmf. Dr. Body v. r., lékař.
II. Tentýž Dukesz Imre zatkl dne 9. října Josefa Mikolicse, učitele z Ezdegu, obviněného z iredentistického hnutí a již při cestě do Bratislavy domlouval mu na nádraží ve Velkém Šuráni, nepřizná-li se, že jej zbije tak, až mu oči vyskočí. Tuto hrozbu také splnil. Jednomu — neznámému druhu — započal diktovati protokol a když zatčený neodpovídal na vše "ano", tu spoutaného a bezbranného člověka udeřil rukou do tváře, že ještě po osmi dnech bylo viděti modrou skvrnu pod okem. Pak uchopil karabáč, kterým jej bil ze předu, a jeho druh řemenem ze zadu; aby pak bití šlo lehčeji, položili jej na postel a znovu jej bili. Dukesz vyzval pak ubohého zmořeného člověka, aby skočil z okna, neb jinak že jej zastřelí. Revolver skutečně také vytáhl. Ubohý muž dovrávoral se k oknu, od kteréhož jej odtrhli a v takovémto stavu donutili jej podepsati zápis.
Po osmi dnech ve věznici bratislavského sborového soudu sepsané lékařské osvědčení zní následovně:
Nález, sepsaný o učiteli Josefu Mikolicsovi, občanu v Ezdegu, dopraveném do bratislavské věznice sborového soudu, který vypovídá toto: dne 9. t. m. byl na místní policii zbit detektivem Dukeszem. Prohlédnuv jej, zjistil jsem toto:
1. Na obou dvou předloktích na horní i dolní straně nad tepnou několik větších i menších odřenin,
2. Přibližně ve středu hořejší čelisti jest žlutohnědé zbarvení se splývajícími okraji.
3. Na zádech pod lopatkou směrem od shora dolů jsou 4 hnědočervená zbarvení.
4. Levé ucho jest bolestné, sluchová schopnost se zmenšila, z dutiny ušní vytéká hnis. Dotek jest bolestný.
Dobrozdání. Shora jmenované prvé poranění, jakož i poslední pochází od silného úderu tvrdým předmětem; ježto bolest ušní jest traumatická, není možno úplné uzdravení napřed zaručiti. V druhém odstavci. zmíněné zranění pochází od úderu tvrdého, pružného předmětu (karabáče).
V Bratislavě, dne 17. října 1920.
Dr. Bodi v. r. lékař.
III. Juliusa Tóta, občana v Nových Zámcích, detektiv Dukesz a dva jeho druzi, detektivové, při dopravě pověsili za smyčku, na krku uvázanou na okenní mříž, zbili a zkopali jej.
O tomto úraze bylo o 12 dní později sepsáno lékařské vysvědčení.
IV. Eduard Schneider, občan v Nových Zámcích, úředník plynárny, byl týmž Dukeszem a jeho dvěma druhy pověšen ve vězení smyčkou na okenní mříž a jelikož odepřel poplivati maďarský národní červeno-bílo-zelený prapor, byly mu ruce svázány, pak byl zbit, zkopán a vyhrožováno mu zastřelením.
O úrazu bylo za 10 dní sepsáno lékařské vysvědčení.
V. Izidor Szabó, občan v Novém Zámku, vojenský invalida, byl při výslechu týmž Dukeszem a dvěma druhy tak těžce zbit, pokopán, že soudní vězeňský lékař kázal jej dopraviti do nemocnice.
VI. János Katona, občan v Novém Zámku, byl po spoutání rukou, Dukeszem a jeho dvěma druhy políčkován, pak jej kopali, prsty mu tiskli mezi tužky a tak jej přinutili, aby podepsal, že svou výpověď učinil dobrovolně.
Tyto pod II—VI bodem popsané "výslechy" staly se pro větší slávu vojenského soudnictví ve věznici bratislavského vojenského soudu, z čehož možno odvoditi, že lidé propagační kanceláře mají právě tak volný vstup do věznice vojenského soudu, jako do příbytku mírumilovných občanů.
Chceme podotknouti, že tito hrubě uražení mužové byli všichni soudem uznání nevinnými a byli po kratší — delší vyšetřovací vazbě propuštění na svobodu. Trestní oznámení bylo proti pachatelům podáno.
Podotýkáme i to, že mimo shora vyjmenované případy máme v rukou ještě četné jiné důkazy proti brutálnímu, zvířecímu chovaní Imre Dukesze a soudr., tentokráte však je nepředložíme, jelikož trestní řízení proti insultovaným jest ještě v proudu a my nepřejeme si, dostati se do podezření, jako bychom chtěli svým vlivem působiti na vyšetřování a nechceme tyto nešťastníky vydati divoké pomstě, jak se zdá všemohoucího "propagačního" Dukesze.
Tážeme se proto vlády, jmenovitě ministerského předsedy, ministra spravedlnosti, ministra národní obrany a ministra a plnou mocí pro Slovensko:
I.
a) Má vláda vědomí o tom, že plakáty s obsahem vylíčeným v I. odstavci vylepeny jsou v jednotlivých městech a obcích na Slovensku?
b) Jestliže ano, jest ochotna zahájiti přísné vyšetřování proti těm, kteří plakáty redigovali, podepsali a vylepili, a jest ochotna zahájiti řízení k potrestání vinníků?
c) Jest ochotna zahájiti vyšetřování v tom směru, zdali úřady nenesou vinu na tom, že nedány byly rozkazy k odstranění těchto plakátů a v případě kladném, jest ochotna postarati se o jejich potrestání?
d) Jest ochotna postarati se o to, aby tam, kde se takovéto plakáty objevily, byly vyvěšeny vývěsky, které, odvolávajíce se na příslušné paragrafy základních zákonů, zdůrazňují úplnou svobodu jazykovou, pro nápravu a ochranu práv zterorisovaného a uraženého maďarského a německého národa?
II.
a) Má vláda vědomí o tom, že v jednotlivých větších městech a obcích na Slovensku — v Novém Městě nad Váhom, v Píšťanech atd. — nabádají některé legionářské spolky obyvatelstvo otevřeně, úředním vybubnováním, k neoprávněnému udávání?
b) Jestliže ano, jest ochotna působnost těchto organisací ihned zakázati, a úřadům, jak civilním tak vojenským, poskytování pomoci zapověděti a poukázati úřady, aby zabránily konání a ohlašování schůzí s podobnými cíli?
III.
a) Má vláda vědomost o tom, že jest v Bratislavě tak zvaná propagační kancelář, která vydržuje úředníky a detektivy, zatýká občany, vyslýchá, koná domovní a osobní prohlídky?
b) Jestliže ano, jest ochotna prohlásiti, na základě jakého právního předpisu tato kancelář působí, má-li úřední ráz, aneb je-li pouze podnikem soukromým?
c) Má-li úřední ráz, kterému úřadu je podřízena, kdo ji řídí a zda jest vláda ochotna v tom případě zrušiti její mimořádné postavení a zvláštní práva?
d) Jde-li o podnik soukromý, je-li vláda ochotna vyšetřiti a sněmovně sděliti, kdo a z čeho ji vydržuje, kdo jí řídí a kdo vydává detektivům legitimace?
e) Je-li vláda ochotna tuto kancelář okamžitě zrušiti a zvláště pohnati k odpovědnosti toho, nebo ty, který nebo kteří umožnili neslýchané bezprávnosti tohoto soukromého podniku tím, že detektivům vydali legitimace?
f) Je-li vláda ochotna po rozpuštění této kanceláře veškero její jednání učiniti, předmětem soudního vyšetřování a postarati se o soudní odplatu za nepřístojnosti?
IV.
a) Je-li vláda ochotna postarati se o příkladné potrestání zvířeckých krutostí Dukesze, alias Gerö, alias Darvas Imre, bývalého sklepníka v Novém Zámku, vojenského vyšetřovatele rudé armády v Budapešti, později člena teroristického oddílu, toho času detektiva propagační kanceláře, vylíčeného ve IV. odst. v bodě 1—6 a jeho soudruhů?
b) Je-li ochotna postarati se o to, aby jmění tak zvané propagační kanceláře — a není-li tu, pak jmění udržovatelů a předáků kanceláře, bylo trestním soudem zabaveno ku krytí odškodného, které mučeným bude přisouzeno?
c) Je-li vláda ochotna všem podřízeným občanským a vojenským úřadům a velitelstvím co nejpřísněji naříditi, aby při omezování osobní svobody občanů a porušení domácího práva neposkytovaly pomoci nikomu, leč příslušným úřadům a řádně legitimovaným jejich orgánům a doví-li se úřady o zneužití, aby okamžitě zatkly svémocně jednající osoby jako nápravu za spáchané porušení práva?
d) Je-li vláda ochotna poukázati tyto úřady, aby pod trestní a disciplinární odpovědností prováděly řízení, dotýkající se osobní svobody občanů nebo domácího práva, jen v případech označených v trestním řádě?
Ani jedno přání ze svrchu uvedených není takové, aby nespočívalo přísně na podkladě zákona, které by v cestě zákonné nežádalo nápravu a zrušení onoho hanebného stavu, který pocházeje z přemrštěné ambice jednotlivců, z chorobné úzkostlivosti a mocenského šílenství, podkopává veřejnou autoritu, zaviňuje nenapravitelné škody, a při tom zrovna neprozrazuje sílu státní moci, nýbrž naopak, ukazuje jasně její slabosti proti takovým směrům, které povyšujíce se nad právní řád, utvořený zákonem, požadují zvláštních práv na úkor, ba i ku zkáze podle zákona s nimi rovnoprávných občanů.
Proto žádáme, aby naše interpelace byla dána na denní pořádek sněmovny Národního shromáždění jako fora, povolaného k obnovení porušeného právního řádu, a aby vláda před veřejností státu podala súčtování o oněch opatřeních, které považuje za nutné a které provésti chce a provésti se odvažuje.
V Praze dne 8. listopadu 1920.
Dr. Lelley,
Szentiványi, Dr. Lodgman, Křepek, Dr. Kafka, Patzel, Simm, Dr. Radda, Dr. Brunar, Dr. Baeran, Matzner, Ing. Jung, Dr. Luschka, Nagy, Wittich, Schubert, Zierhut, Heller, Dr. Hanreich, Schälzky, Dr. W. Feierfeil, Bobek, Mark, Scharnagl, Böhr, Pittinger, Röttel, Windirsch.