Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Passiva:

Sazba úroková od 12. května 1920:

z eskontu směnek 6%, z lombardu 6 1/2—7%.

Na daň z majetku splacena do 15. listopadu 1920 celkem 86 mil. K, z toho 65 milionů ve vkladních listech, zbytek v hotovosti.

Ze všeobecných hledisk duležito jest jednak, že veškerá platidla jsou vyměněna a nahrazena státovkami, zbývá jedině řešiti otázku zadržených bankovek s falešnými kolky, na které se v ministerstvu financí pracuje. Provedením výměny na Podkarpatské Rusi a některých ještě okresích Slovenska jest v celém území republiky koruna československá jako zákonné platidlo vskutku zavedena.

II.

Rozpočet státních investic.

Pokud běží o rozpočet investiční, jest těmto preliminován 3,052,606.000 K. Dlužno podotknouti, že rozpočet tento neznamená ještě investiční program, který arci při proměnlivých cenových poměrech jest těžko zdolávati. Avšak jestliže jedenkráte se staví proti státnímu rozpočtu jako protiklad rozpočet investiční, bylo by žádoucno, aby byl zdělán pro nejbližší dobu několika let celkový investiční program a rozdělen pak svým uskutečňováním dle finančních poměrů na peněžním trhu na jednotlivá léta. Mimo to jest důsledkem investičního rozpočtu požadavek, aby bylo v příštích letech, v rozpočtu řádném pamatováno na amortisaci investic. Preliminář pro investice zděláván byl na jaře letošního

roku, od kteréžto doby se ceny podstatně zvýšily, takže, položky v rozpočtu investičním uvedené pro jednotlivé své účely svého času nebudou dojista stačiti. Než nelze čekati, že by se podařilo během příštího roku získati tak velikých úvěrů, aby všechny investiční účely investičního rozpočtu uvedené mohly býti splněny. Tak, či onak bude třeba v rámci úvěru provésti restrinkce ve prospěch investicí nejnaléhavějších. Bylo by žádoucno, aby finanční správa zavčas pečovala o opatření investičních úvěrů doma a dle možnosti i v cizině. Právě tak jako bylo úplně zavržitelno, abychom si z ciziny opatřovali finanční prostředky ku úhradě běžných schodku státního hospodářství, jest národohospodářsky bezzávadno, hledáme-li úvěr v cizině pro účely investiční. Otázka investic není jen otázkou peněz, nýbrž otázkou výrobních sil, výrobních prostředků a organisace. Nejsme vlastně výrobními prostředky prostě s. to zdvihnouti investicemi výrobnost svého národního hospodářství tak rychle, jak by zejména v zájmu mezinárodní soutěže pro náš stát bylo žádoucno. Domácí půjčky investiční bylo by dobře rozčleniti pro různé speciální účely a tím vzbuditi zájem různých kruhů interesentů. Byť tedy byl rozpočet investiční na příští rok vzhledem ku potřebě nedostatečným jest vzhledem k možnosti získati potřebného úvěru velmi značným.

III.

Finanční zákon.

Vzhledem k velkým obtížím, které v uplynulém období při používám rozpočtových úvěrů v různých odvětvích státní správy se vyskytly a které vedly i k tomu, že na celý rok povolené úvěry předčasně byly skonsumovány, tak že na zjištění další běžné potřeby bylo, nutno sáhnouti k mimořádným opatřením, vsunuty do článku II. návrhu finančního zákona ustanovení o používání povolaných úvěrů řádných i mimořádných.

Protože pak ustanovení § 7. zákona ze dne 20. března 1919 č. 175 sb. z. a nař. o směně rozpočtových položek (virementu) a o postupu při povolování úvěru nad schválený rozpočet dle nabytých zkušeností se ukázalo nedostatečným a kromě toho ústavou nová instituce Stálého výboru dle § 54 ústavní listiny zavedena byla, jeví se potřeba zmíněné zákonné ustanovení podrobněji rozvésti a doplniti, což se děje článkem III. návrhu finančního zákona.

Ke čl. II. odst. 1. a čl. III. navrženého finančního zákona poznamenáváme:

Čl. II. jest stereotypní zákaz virementu přes pododdělení, paragrafy, tituly a kapitoly rozpočtu připojeného finančnímu zákonu. Slovem "připojeného" má býti odstraněna pochybnost, rozhoduje-li článkování rozpočtu, tak jak bude uveřejněn ve sb. zákonů a nařízení anebo jak byl v ressortech sestaven a rozdán v sešitech k účelu parlamentárního projednávání (dílčí rozpočty). Slovo "připojeného" rozhoduje pochybnost tu na prospěch větší volnosti jednotlivých ressortů, jelikož je rozpočet k finančnímu zákonu připojený méně podrobně rozčlánkován. Obsahujíť dokonce i celé jednotlivé kapitoly toliko po jediné položce řádných a mimořádných výdajů. Tu ressort v mezích cifry řádných resp. mimořádných výdajů pro celou kapitolu by měl volnost přesunů výdajů dílčího rozpočtu. Tam kde rozčlánkování je podrobnější, totiž na tituly, paragrafy, pododdělení, má ressort volnost hospodaření jen v mezích nejnižší jednotky. To vše arci se stanoviska zákona, jinak i tu v zájmu spořádaného hospodaření finančního doporučují se předpisy o povolování a vykazování virementu v poměru jednotlivých ressortů k vládě a kontrole. Toť obsah čl. II. co do virementu.

Čl. III. jedná v prvním odstavci o virementech čl. II. vyloučených. Kdežto virememty v čl. II. dovolené spadají zásadně do pravomoci ressortů samostatného, je třeba k virementům jiným, totiž dokud uvěř kapitoly resp. úvěr rozpočtový vůbec nebude překročen. řízení dle § 7. zákona ze dne 20. března 1919, t. j. svolení ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu a nesvolí-li tento, usnesení ministerské rady. Při tom ještě, jde-li o výdaj, jenž nedojde úhrady v samotné kapitole anebo na nějž nebylo v rozpočtu vůbec pamatováno, vyhledává se naléhavost, nutnost výdaje.

Úvěry na drahotní přídavky, mimořádné výpomoci a srážky startem převzaté zaměstnanců státních a vojska musí zůstati nedotknuté.

Jde-li o překročení úvěrů, jež vůbec kryto býti nemůže z rozpočtu, je třeba svolení ústavního.

Ustanovením posledního odstavce čl. III. zrušuje se částečně § 7. cit. zák. na dobu roku 1921 a ubírá se tím kompetence nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu; předseda úřadu toho však s ním projevil souhlas, ježto se tu zavádí oproti dnešnímu právnímu stavu přísnější a i jasnější prakse. Neboť jakákoliv odchylka od finančního zákona, která by byla spojena s větším zatížením státních financí, než ku kterému Národní shromáždění dalo svůj souhlas schváleným a k finančnímu zákonu připojeným státním rozpočtem, má býti resp. bude vázána na nový souhlas Národního shromáždění neb alespoň Stálého výboru N. S. R. Č. podle § 54. ústavní listiny. Totéž platiti má o méně naléhavých výdajích, pro než — ne šice v kapitole, ale v celém rozpočtu — úhrada jinak by byla. Působnost § 7. zákona 175, pak omezí se na dříve uvedené případy, při nichž odchylka ad schváleného státního rozpočtu vždy může se krýti uvnitř hranice téhož úsporami v jiných položkách.

Prováděcím nařízením k finančnímu zákonu budou v tom směru podrobnější předpisy vydány.

IV.

Jednání rozpočtového výboru.

Rozpočtový výbor začal jednati o státním rozpočtu na r. 1921 a finančním zákonu dne 3. listopadu 1920 a skončil práce své dne 17. listopadu 1920. Schůzí bylo 15 a trvaly celkem 67 hod. 42 min.

Jednáno bylo dle skupin rozdělených takto:

do skupiny I. náležela kapitola 1—5, 19 a 25.

do skupiny II. náležela kapitola 6, 7, 8.

do skupiny III. náležela kapitola 9—10.

do skupiny IV. náležela kapitola 11.

do skupiny V. náležela kapitola 12 a 23.

do skupiny VI. náležela kapitola 13.

do skupiny VII. náležela kapitola 14 a 24.

do skupiny VIII. náležela kapitola 15 a 26.

do skupiny IX. náležela kapitola 16—17.

do skupiny X. náležela kapitola 18.

do skupiny XI. náležela kapitola 20, 21, 22.

Zpravodaji o jednotlivých kapitolách byli tito členové rozpočtového výboru:

1. President republiky — poslanec Remeš.

2. Kancelář presidenta republiky — poslanec Remeš.

3. Národní shromáždění — poslanec Buříval.

4. Nejvyšší správní soud — poslanec Dr. Rašín.

5. Nejvyšší kontrolní úřad — poslanec Dr. Rašín.

6. Státní dluh — poslanec Dr. Dolanský.

7. Příděly zemím — poslanec Dr. Dolanský.

8. Pensijní a zaopatřovací platy — poslanec Chalupa.

9. Předsednictvo min. rady — poslanec Dr. Rašín. 10. Ministerstvo zahraničí — poslanec Němec.

11. Národní Obrana — poslanec Bradáč.

12. Vnitro — poslanec Dr. Bobok.

13. Školství — poslanec Dr. Srdínko.

14. Finance — poslanec Dr. Dolanský.

15. Obchod. — poslanec Pastyřík.

16. Pošty a. telegraf. — poslanec Modráček.

17. Železnice — poslanec Buříval.

18. Zemědělství — poslanec Sonntág.

19. Spravedlnost — poslanec Dr. Dolanský.

20. Veřejné práce — poslanec Černý Jan.

21. Sociální péče — poslanec Kasík.

22. Zásobování — poslanec Votruba.

23. Zdravotnictví — poslanec Sajdl.

24. Opatření přechodné doby poválečné — poslanec Dr. Rašín.

25. Unifikace — poslanec Dr. Bobok.

26. Zahraniční obchod — poslanec Záruba.

Investice a finanční zákon — poslanec Sonntág.

Generálním zpravodajem o státním rozpočtu zvolen byl posl. Sonntág.

K vládnímu návrhu státního rozpočtu provedl rozpočtový výbor některé změny jak ve výdajích, tak i příjmech, jež uvádíme úhrnem dle jednotlivých kapitol:

Kapitola — Snížení výdajů

2 Kancelář pres. republiky K 4.000.—

9 Předsednictvo min. rady K 181.862.—

10 Ministerstvo zahraničních věcí K 5,008.000.—

11 Ministerstvo Národní obrany K 21,920.000.—

13 Ministerstvo školství a nár. osvěty K 4,264. 138.—

14 Ministerstvo financí K 25,000.000.—

15 Ministerstvo obchodu K 660.420.—

16 Ministerstvo pošt a telegrafu K 20,000.000.—

17 Ministerstvo železnic K 79,000.000.—

18 Ministerstvo zemědělství K 1,570.000.—

19 Ministerstvo spravedlností K 9,000.000.—

20 Ministerstvo veřej. prací K 32,000.000.—

21 Ministerstvo sociální péče K 39,400.000.—

22 Ministerstvo zásobování K 1,628.103.—

24 Opatření poválečná K 20,000.000.—

Celkem snížení K 259,666.523.—

Kapitola — Zvýšení příjmů

9 Předsednictvo ministerské rady K 1,940.000.—

17 Ministerstvo železnic K 20,000.000.—

Celkem zvýšení K 21,940.000.—

V přiloženém rozpočtu změny ty jsou již obsaženy.

Investiční rozpočet zůstal nezměněn.

Finanční zákon schválen ve znění vládním se zařaděním opravených číslic rozpočtových.

Resolučních návrhů podáno celkem 268, z nichž 28 doporučeno předložiti současně se státním rozpočtem Nár. shromáždění ke schválení, 157 odkázáno vládě k úvaze, 6 Pozemkovému úřadu, 77 zamítnuto.

Rozpočtový výbor navrhuje:

Slavné Národní shromáždění československé račiž schváliti:

1. Státní rozpočet republiky československé na rok 1921 podle přiloženého elaborátu rozpočtového výboru (příloha I. a II.).

2. Finanční zákon na rok 1921 dle návrhu rozpočtového výboru.

3. přiložené resoluční návrhy.

V Praze, 18. listopadu 1920.

Předseda:

B. Bradáč, v. r.

Hlavní zpravodaj:

K. Sonntág, v. r.

Vládní návrh.

Finanční zákon

republiky československé

pro rok 1921 ze dne ............................................ 1920

kterým se stanoví státní rozpočet a rozpočet státních investicí pro tento rok.

Národní Shromáždění republiky československé usneslo se ha tomto zákoně:

První část.

Článek I.

Veškeré státní výdaje pro rok 1921 stanoví se

v prvním oddílu připojeného státního rozpočtu (příloha 1.) obnosem 13.844,738.127 K.

z toho připadá na řádné výdaje 9.002,574.516 K.

a na mimořádné 842,163.611 K.

Článek II.

Povolených úvěrů, jak řádných, tak mimořádných smí býti použito jen ku potřebám naznačeným v příslušných kapitolách titulech, paragrafech a pododděleních připojeného státního rozpočtu.

Prostředky ku hrazení:

a) řádných výdajů, vyjma ony, které jsou splatný v delších než měsíčních lhůtách, a

b) mimořádných výdajů na drahotní přídavky, mimořádné výpomoce a srážky státem převzaté zaměstnanců státních, zaměstnanců státních železnic a vojska mohou býti požadovány zpravidla jen dle skutečné potřeby pro jednotlivé měsíce správního roku a nejvýše Jednou dvanáctinou povoleného celoročního úvěru. Úchylky od tohoto pravidla vyžadují souhlasu ministerstva financí.

Ku použití všech ostatních mimořádných úvěrů jest souhlasu ministerstva financí zapotřebí, převyšuje-li v jednotlivém případě potřeba pro správní rok obnos 50.000 K.

Článek III.

Nedostačuje-li úvěr státním rozpočtem povolený je-li však možnost úhrady úsporami v rámci rozpočtu kapitoly, dále není-li úhrady takové pro nutný výdej, konečně, nastane-li ve správním roce nutná potřeba poukázati výdaje státním rozpočtem neopatřené, které mají býti hrazeny z úvěru k jinému účelu povoleného. jest k takovému poukazu zapotřebí souhlasu ministerstva financí a nejvyššího účet kontrolního úřadu po případě min. rady ve smyslu § 7. zákona ze dne 20. března 1919 č. 175 sb. z. a n.

Úvěrů povolených pro drahotní přídavky, mimořádné výpomoce a srážky státem převzaté zaměst

nanců státních, státní železniční správy a vojska nesmí býti použito ku hrazení nedostatků jiných úvěrových položek.

K poukázání výdajů státním rozpočtem neopatřených, dále takových výdajů, jimiž se povolený úvěr překročí a které nemohou z jiných rozpočtových položek (virementem) býti hrazeny jest zapotřebí svolení Národního shromáždění. Nezasedá-li toto a nejedná-li se o trvalé zatížení státních financí, může toto svolení uděliti Stálý výbor N. S. r. Č. podle § 54. ústavní listiny.

Článek IV.

K hrazení státních potřeb v článku I. uvedených ustanovují se příjmy v druhém oddílu tohoto státního rozpočtu (příloha I.) obnosem 14.129,919.550 K,

z toho připadá na řádné příjmy 12.079,376.370 K,

a na mimořádné 2.050,543.180 K.

Příjmů těchto nesmí býti použito ku hrazení výdajů investičních uvedených v druhé části tohoto zákona.

Za účelem úhrady pokladničních schodku plynoucích z časové neshody mezi příjmy a výdaji dle tohoto zákona zmocňuje se ministr financí k opatření pěněžitých prostředků přechodnými úvěrními operacemi, jež musí býti do konce roku 1921 splaceny.

Článek V.

Vláda se zmocňuje, by vybírala dané, dávky a poplatky, jakož i jiné státní důchody včetně nedoplatku do 31. října 1918 vzešlých podle platných ustanovení.

Článek VI.

Všech pro rok 1921 povolených úvěru výdajových smí jen do 31. prosince 1921 použito býti.

Toto ustanovení nevztahuje se k obnosům, určeným na zapravení stálých platu, totiž služného, pensí, atd. nebo na splnění takových dávek, které se zakládají na právním titulu, jako jsou úroky ze státního dluhu atd. Tyto obnosy mohou býti požadovány až do uplynutí lhůty promlčecí.

Článek VII.

Ministr financí se zmocňuje, by mohl v roce 1921 bez předchozího schválení Národního shromáždění, ale na dodatečné ospravedlnění:

nemovitý státní majetek až do celkového obnosu 2,000.000 K zciziti, pakliže odhadní cena jednotlivého předmětu nepřesahuje 100.000 K;

nemovitý státní majetek služebnostmi až do celkové hodnoty 500.000 K zatížiti, jestliže hodnota propůjčovaného práva v jednotlivém případu. 100.000 K nepřevyšuje;

nemovitý státní majetek stavebními, právy zatížiti.

Druhá část.

Článek VIII.

V připojeném rozpočtu státních investic pro rok 1921 (příloha II.) stanovené výdaje 3.052,606.000 K se schvalují.

Článek IX.

Vláda se zmocňuje, by opatřila peníze pro investiční potřebu příjmy nekrytou až do obnosu K 3.053,000.000 úvěrními operacemi.

Výtěžků těchto úvěrních operací se nesmí používati ku krytí jiných než investičních výdajů.

Článek X.

Investiční výdaje, jakož i případné příjmy buďtež ve státní účetní závěrce vykázány odděleně od hospodářství dle státního rozpočtu.

Článek XI.

Ustanovení článku II. tohoto zákona o používání mimořádných úvěrů a ustanovení článku III. tohoto zákona platí obdobně i pro úvěry rozpočtu státních investici, avšak s tou změnou, že obnos 50.000 K v posledním odstavci čl. II. uvedený se zvyšuje na 100.000 korun.

Článek XII.

Tímto opatřením státních investičních potřeb se pozměňuje zákon ze dne 30. března 1920 č. 235 sb. z. a n. o stavba nových železných drah na státní útraty a stanovení staveb a investičního programu na léta 1921 až včetně 1925 platnosti.

Článek XIII.

Pro dobu nežli úvěrní operace dle článků IX. tohoto zákona budou provedeny zmocňuje, se vláda, aby opatřila k úhradě nejnaléhavějších investičních výdajů potřebné peněžité prostředky až do obnosu 400 mil. K úvěrními operacemi.

Článek XIV.

Pokud jednotlivé články tohoto zákona vyžadují podrobných předpisů, budou tyto vydány prováděcím nařízením.

Provedení tohoto zákona, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921 ukládá se ministru financí.

Příloha I.

Státní rozpočet 1921.

První díl: Státní výdaje.