Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
746.
Návrh
poslanců Frant. Buřívala, Dra Frankeho, L. Pechmanové, V. Sladkého a soudruhů
ohledně osnovy zákona o služební pragmatice pro státní zaměstnance.
Zákon
ze dne ................................................. 1920
o služební pragmatice pro státní zaměstnance.
Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Část I. až IX. tohoto zákona vztahuje se na všechny státní zaměstnance (úředníky, podúředníky a sluhy), kteří byli dosud zařaděni do hodnostních tříd XI. až II. nebo byli státními zaměstnanci náležejícími do kategorie sluhů, na něž se vztahoval zákon ze dne 25. ledna 1914 ř. z. č. 15 o služebním poměru státních úředníků a sluhů (služební pragmatika).
Článek II.
Pro soudce vydá se podobný zákon s příslušnými odchylkami, jež vyžaduje jejich služební postavení. Hlavní zásady však, na nichž jest vybudován tento zákon, zejména pokud se týče části IV. (Práva státních zaměstnanců) nesmí býti podstatně dotčeny.
Článek III.
Pro vysokoškolské profesory, učitele škol středních, obchodních, průmyslových a odborných, jakož i zemědělských a státní konservatoře, konečně pro učitelstvo na veřejných školách obecných a občanských vydá se obdobný zákon s příslušnými odchylkami, jež vyžaduje služební postavení každé z těchto kategorií. Hlavní zásady však, na nichž jest vybudován tento zákon, zejména pokud se týče části IV. (Práva státních zaměstnanců) buďtež s výjimkou vysokoškolských profesorů zachovány.
Článek IV.
Pro zaměstnance státních drah (státního železničního podniku) v trvalé vlastnosti (úředníky, podúředníky a zřízence) vydá se obdobný zákon s příslušnými odchylkami, jež vyžaduje tento stav.
Hlavní zásady však, na nichž jest vybudován tento zákon, nesmí v žádné části doznati podstatných změn.
Článek V.
Pro důstojníky a vojenské gážisty, jakož i četnictvo vydá se obdobný zákon s příslušnými odchylkami a změnami jak toho vyžaduje tento stav.
Zásada, na níž jest vybudován systém požitků, budiž v podstatě zachována.
Článek VI.
Pro úředníky obcí vydá se podobný zákon s příslušnými odchylkami, jak toho vyžadují služební poměry tohoto stavu.
V hlavních zásadách tohoto zákona, zejména pokud se týče požitků, nebudiž podstatně měněno.
Článek VII.
Ostatní zaměstnanci, ve státních úřadech, v podnicích a fondech státem spravovaných, kteří nespadají pod tento zákon, převáděti se budou vždy za určitých, nařízeními stanovených podmínek, postupně do některého v předchozích článcích uvedeného zákona (služební pragmatiky).
Článek VIII.
V důsledku tohoto zákona upraví se požitky v předchozím článku (VII) naznačených zaměstnanců po dobu než maže podle platných předpisů dojíti k převodu tak, aby odpovídaly úměrně zvýšení, jež poskytuje tento zákon, jakož i ostatním zásadám, na nichž jest vybudován systém požitků tohoto zákona.
Článek IX.
Výslužné státních zaměstnanců a jich pozůstalých, pokud se na ně vztahuje tento zákon a pokud před účinností jeho vstoupili do výslužby nebo zemřeli, upraví se podle zásad stanovených v části VI. toho to zákona.
Článek X.
Pokud tento zákon jinak neustanovuje, zrušují se, případně mění, dnem účinnosti tohoto zákona veškeré zákony, nařízení a předpisy dotýkající Se předmětů tímto zákonem upravených.
Tak zejména pozbývá platnosti zákon ze dne 25. ledna 1914 ř. z. č. 15, dále články I., II., III., IV., V., VI. a VIII. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n., pokud se dotýkají státních zaměstnanců do tohoto zákona zahrnutých a dále se mění zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 2 sb. z. a n. na rok 1920.
Článek XI.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem prohlášení.
Článek XII.
Provedením tohoto zákona pověřují se veškerá ministerstva.
Vláda se zmocňuje opatřiti úvěr potřebný ke krytí nákladu, vyplývající z tohoto zákona.
Služební pragmatika pro státní zaměstnance Československé republiky.
ČÁST I.
Všeobecné předpisy služební.
Dosazení v úřad.
§ 1.
Zaměstnancem (úředníkem a zřízencem) státního úřadu, podniku nebo fondu státem spravovaného může se státi příslušník Československé republiky (muž či žena), jenž se vykáže:
a) stářím nejméně 18 a nejvýš 40 roků,
b) bezúhonností,
c) tělesnou způsobilostí prokázanou prohlídkou státního lékaře,
d) školskou nebo jinou odbornou průpravou stanovenou nařízením pro to které služební odvětví, a obor státní správy, podnik či fond státem spravovaný,
e) znalostí státního (oficielního) jazyka, případně i jazyků jiných.
§ 2.
Nedostávající se svéprávnost nepřekáží jen tehdy, když způsobena jest nezletilostí.
§ 3.
Témuž úřadu (oddělení nebo služebnímu místu) nemohou býti trvale přikázání v poměru nadřízeného a podřízeného nebo v poměru vzájemné pokladní, účetní či jiné kontroly, zaměstnanci, je-li mezi nimi příbuzenský svazek v přímé neb poboční stupnici až po strýce a synovce, dále jsou-li přímo sešvakřeni nebo je-li mezi nimi poměr manželský nebo adopční.
§ 4.
Výjimky z těchto předpisů, pokud se týče a) a c), může povoliti příslušný ústřední úřad, pokud se týče b) a d) ministerská rada; v případech pak zvláště důležitých president republiky.
Proti osobám, jímž se přes výslovné znění těchto předpisů podařilo dosáhnouti státní služby (v podniku nebo fondu státem spravovaného) nastoupí se dnem, kdy překážka byla zjištěna, disciplinárním řízením.
§ 5.
Uchazeči o místa v státní službě (podniku či fondu státem spravovaném) musí k žádosti opatřené kolkem připojiti předepsané průkazy v prvopise neb ověřeném opise.
Přípravná služba.
§ 6.
Do přípravné služby může býti přijat, kdož vyhovuje podmínkám stanoveným v § 1.
O přijetí do služby přípravné, služebním místě a způsobu teoretického i odborného výcviku čekatele rozhoduje příslušný služební úřad, jenž je také oprávněn vyloučiti čekatele, nedbá-li uložených povinností a porušuje-li je.
Proti vyloučení ze služby přípravné může se čekatel odvolati ve lhůtě 14denní k příslušnému ústřednímu úřadu. Odvolání to má odkládači účinek a rozhodne o něm přednosta ústředního úřadu po vyslechnuti personální komise.
§ 7.
Čekatel nastupující přípravnou službu složí do rukou přednosty úřadu slib, že bude řádně plniti svoje povinnosti, dbáti úředního tajemství a důstojnosti stavu, jakož i zachovávati všechny zákony a nařízení.
§ 8.
Přípravná služební doba jest nejméně jednoroční a může býti přerušena pouze nemocí, dovolenou nebo vojenskou povinností. Přerušení to nesmí úhrnem přesahovati dobu 4 týdnů.
Jmenování v trvalé vlastnosti.
§ 9.
Po úspěšně vykonané přípravné službě následuje jmenování státním zaměstnancem v trvalé vlastnosti (úředníkem či zřízencem), jestliže čekatel vyhověl zákonitým podmínkám. (§ 54, odstavec 3.)
O odborných zkouškách předepsaných pro to které služební odvětví nebo obor státní správy, rozhoduje nařízená příslušného ústředního úřadu.
§ 10.
O přijetí do přípravné služby, jmenování státním zaměstnancem v trvalé vlastnosti (úředníkem či zřízencem), dále o každém jiném jmenování, přidělení, přeložení, jakož i o každém jiném opatření, jež má za následek změnu služebního poměru nebo požitků (kromě základního služného a místního a rodinného přídavku) vyhotoví se příslušná listina (jmenovací, ustanovovací, přidělovací, překládací listina), kde jest uvésti služební poměr, způsob ustanovení, působiště, služební místo, jméno a případně i požitky. (§ 58.)
§ 11.
Doručením listiny o přijetí do přípravné služby neb listiny ustanovovací a jmenovací nastává služební poměr, leč by bylo v dekretu jinak určeno. Nastoupiti službu jest nejpozději do 1.4 dnů po obdržení příslušné listiny, jinak stává se neplatnou.
§ 12.
Služební doba započítatelná pro postup a výměru výslužného počíná při novém nebo opětném dosazení v úřad, dnem skutečného nastoupení služby, což budiž v příslušné listině přednostou úřadu poznamenáno.
§ 13.
Státní zaměstnanec vykoná při svém ustanovení v trvalé vlastnosti přísahu předepsanou nařízením, (Nařízení veškerého ministerstva ze dne 28. prosince 1918, čís. 101 sb. z. a n. 1918.)
O výkonu přísahy sepíše se zápis.
Osobní výkaz a legitimace.
§ 14.
Státní zaměstnanci (úředníci, zřízenci a čekatelé) vyplňují při svém nástupu služby osobní výkaz podle předepsaného vzoru. Správnost údajů zkoumá a potvrzuje přednosta úřadu, porovnav je s prvopisy listin.
Výkaz doplňuje se při každé změně nastalé v osobním nebo služebním poměru zaměstnance.
Zaměstnanec je povinen každou změnu v jeho osobních poměrech oznámiti přednostovi úřadu.
§ 15.
Státním zaměstnancům vyhotoví se úřední průkazenka (legitimace).
ČÁST II.
Pravidla kvalifikační.
§ 16.
O státních zaměstnancích (úřednících, zřízencích i čekatelích) zařaděných do VI. a V. služební třídy sepisují se pravidelné posudky o způsobilosti ve stálých kvalifikačních listinách.
Vzor a úprava těchto listin o způsobilosti určí se nařízením.
Způsobilost úředníků ostatních služebních tříd určuje se podle potřeby.
§ 17.
Posudek o způsobilostí zaměstnance zjišťuje se každým rokem a přihlíží se tu:
1. k odbornému výcviku (znalost předpisů, soukromá praxe pokud je stanovena ku přijetí do určité kategorie státních zaměstnanců),
2. k schopnosti a chápavosti,
3. k píli, svědomitosti a spolehlivosti,
4. k způsobilosti jak jedná se stranami,
5. k výsledkům jak se osvědčuje ve vnitřní i vnější službě,
6. k schopnostem říditi úřad, pokud jde o úředníky vedoucí nebo takové, kteří se mají jimi státi,
7. k jazykové způsobilosti.
Celkový posudek nechť zní:
velmi dobře způsobilý,
dobře způsobilý,
dostatečně způsobilý,
méně způsobilý.
Kvalifikační komise.
§ 18.
Způsobilost zjišťuje kvalifikační komise, jež se dosadí:
a) při ústředních úřadech jakožto kvalifikační komise II. stolice,
b) při úřadech podřízených přímo ústředním úřadům jakožto kvalifikační komise I. stolice,
c) při úřadech I. instance a ostatních úřadech podřízených přímo úřadům II. instance (zemským), o nichž to přednosta služebního úřadu nařídí, rovněž jakožto komise I. stolice.
Kvalifikační komise II. stolice zjišťuje kvalifikaci zaměstnanců přidělených ústředním úřadům, a jest zároveň stolicí odvolací pokud se týče posudků o způsobilosti zjištěných kvalifikačními komisemi I. stolice.
Kvalifikační komise I. stolice zjišťují kvalifikaci zaměstnanců svého obvodu.
Přednosty služebních úřadů, kde je dosazena osobní komise I. stolice jakož i členy této komise, kvalifikuje vždy kvalifikační komise vyšší (uvedená pod a) nebo b).
§ 19.
Pokud by počet zaměstnanců při úřadech uvedených pod c) nedosahoval číslo 100, dosadí se pro více podobných úřadů, nejvýše však do 300 zaměstnanců, společná kvalifikační komise I. stolice, jejíž sídlo určí přednosta služebního úřadu.
Volba do kvalifikačních komisí.
§ 20.
V kvalifikačních komisích zasedá mimo předsedu nebo jeho zástupce 16 členů zvolených na dobu 3 roků.
Předsedu a jeho zástupce jmenuje přednosta ústředního úřadu rovněž na 3 roky, může je však kdykoliv odvolati.
Každá kvalifikační komise tvoří svůj vlastní volební obvod.
Volbu 16 členů a 8 náhradníků vykonají zaměstnanci o trvalé vlastnosti, v onom volebním obvodu, kde jsou trvale službou přidělení.
Zaměstnanci, kteří podle posledního posudku kvalifikační komise nebyli uznáni alespoň dobře způsobilými, nebo ti, kteří odpykávají právě disciplínami trest, jsou z volebního práva vyloučeni.
§ 21.
Z oněch 16 členů a 8 náhradníků, kteří mají býti do kvalifikační komise zvoleni, připadá vždy po 4 řádných členech a 2 náhradnících na jednotlivé skupiny státničtí zaměstnanců stanovené § 47.
§ 22.
Volba jest tajná a vykoná se hlasovacími lístky, jež dodá služební úřad každému oprávněnému voliči do vlastních rukou nejméně 3 dny přede dnem volby.
V obálkách uzavřené hlasovací lístky převezme přednosta úřadu a zašle je neotevřené služebnímu úřadu, kde jest kvalifikační komise dosazena. Za přítomnosti přednosty tohoto úřadu nebo jeho zástupce provede skrutinium poslední kvalifikační komise.
Výsledek volby oznámí se v úředním listě příslušného ústředního úřadu, jakož i zvoleným řádným členům a náhradníkům.
Volitelným jest každý státní zaměstnanec pouze ve vlastním volebním obvodu, pokud není vyloučen z volebního práva.
Zvolen jest, kdo obdrží nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů, nebylo-li docíleno této většiny, vykoná se užší volba mezi těmi, kdož mají nejvíce hlasů.
Při rovnosti hlasů rozhodne los.
Úřad členů kvalifikační komise jest bezplatným. Členům mimo sídlo komise nahradí se výlohy spojené s účastí na zasedáních.
Ohledně rozepsání voleb, jakož i bližší podrobnosti volebního řádu určí se nařízením.
Senáty a působnost.
§ 23.
Kvalifikační komise jednají v čtyřčlenných senátech a to pro každou skupinu státních zaměstnanců stanovenou v § 47 zvláště za předsednictví předsedy komise nebo jeho zástupce.
Senát rozhoduje prostou většinou hlasů. Předsedající nehlasuje; při rovnosti hlasů rozhoduje mínění úředníku příznivější. Hlasování členů senátu jest tajné a přísně důvěrné.
Senáty sestavuje přednosta úřadu, u něhož je osobní komise dosazena předem na celý rok. Náhradníci nastupují podle předem určeného pořadí.
Zasedání senátu nechť je přítomen příslušný osobní referent, případně dohlédací úředník s hlasem poradním.
Jestliže senát v pochybných případech uzná za nutné doplňovací vysvětlení, může býti k poradě přibrán i jiný zaměstnanec.
O každé schůzí vyhotoví se zápis.
§ 24.
Do oboru působnosti kvalifikační komise přísluší také, kromě posudku o způsobilosti podle zásad uvedených v § 17, podávati dobrozdání o úřednících, kteří jsou určeni pro důležitější místa vedoucí, dohlédací a dozorčí.
O která místa tu jde, určí se nařízením.
§ 25.
Kvalifikační komise jedná též o vyloupení čekatele z přípravné služby.
Kvalifikační posudek.
§ 26.
O zaměstnancích, kteří nepodléhají přímému dozoru přednosty úřadu, u něhož zasedá kvalifikační komise, sepíše nejbližší představený úřadu nebo samostatného oddělení posudek o způsobilosti přesně podle zásad stanovených v § 17 až na určení celkového posudku.
Tento posudek o způsobilostí opatřený podle potřeby příslušným odůvodněním musí býti spolupodepsán zástupcem představeného úřadu sebe v pořadu nejstarším úředníkem, jakož i voleným důvěrníkem z řad přiděleného personálu příslušné skupiny státních zaměstnanců.
V úřadě (služebním místě nebo oddělení), kde není alespoň 10 příslušníků jedné skupiny státních zaměstnanců, odpadá podpis důvěrníka.
V tomto případě ověří posudek o způsobilostí příslušný dohlédací orgán.
Posudek o způsobilosti zjištěný bezprostředním přednostou úřadu, zašle se služební cestou kvalifikační komisi, kde slouží za podklad dalšímu posudku.
O zaměstnancích, kteří podléhají přímému dozoru přednosty úřadu, u něhož je kvalifikační komise dosazena, určí způsobilost přímo příslušný senát.
§ 27.
Celkový posudek o způsobilosti sdělí se s posouzeným písemně. Zároveň s posudkem oznámí se posouzenému, má-li nárok na kvalifikační přídavek a v jaké výši (§ 66).
Posouzený má právo nahlédnouti do svého posudku o způsobilosti ve všech jednotlivostech, žádati za opis a stěžovati si ve lhůtě 14denní po doručení posudku do jeho celkového výsledku služební cestou u svého služebního úřadu.
O stížnosti proti posudku kvalifikační komise I. stolice rozhodne kvalifikační komise II. stolice, o stížnosti proti posudku kvalifikační komise II. stolice rozhodne přednosta ústředního úřadu po vyslechnutí personální komise.
Jednání o stížnosti omezí se pouze na ony části posudku, jež jsou vzaty v odpor.
§ 28.
Ve zvláštních případech může zaměstnanec žádati, aby posudek o jeho způsobilosti byl přezkoumán. Stane se tak v nejbližším zasedání příslušné kvalifikační komise. Stejného práva může použíti i nadřízený úřad a žádati, aby posudek o způsobilosti jednotlivého zaměstnance byl přezkoumán.
§ 29.
Dohlédací orgán jest povinen při prohlídce úřadu přesvědčiti se o způsobu, jakém bylo postupováno při posuzování personálu. Zjistí-li nesprávnosti nebo okolnosti, jež odporují poslednímu posudku, učiní oznámení nadřízenému úřadu, jenž použije práva obsaženého v předchozím § 28.
§ 30.
Spisy o posudcích chovají se v tajnosti. Členům kvalifikační komise jest uloženo pod osobní zodpovědností, dbáti oři výkonu jích funkce nejpřísnější svědomitosti a nestrannosti, jakož i zachovávati o způsobu jednání a hlasování v komisích nejpřísnější mlčelivost.
Kdo se proti tomu prohřeší, podléhá disciplinami zodpovědnosti.
ČÁST III.
Povinnosti státních zaměstnanců.
§ 31.
Státní zaměstnanec jest povinen dbáti především povinností uložených mu služební přísahou nebo, slibem; dále plniti a zachovávati ústavní zákony a předpisy služební všeobecné nebo zvláštní povahy.
Práce jemu svěřené má konati ochotně, svědomitě a zavčas. Služebním povinnostem má dostáti nezištně a nestranně a zvláště míti vždy veřejné zájmy na zřeteli.
§ 32.
Státní zaměstnanec má se říditi služebními nařízeními představených, pokud neodporují platným zákonům, nařízením nebo předpisům. Vznikne-li spor o oprávněnosti rozkazu, může se zaměstnanec odvolati k nadřízenému úřadu. Jinak v naléhavých případech, jež nesnesou průtahu, fest zaměstnanec povinen vykonati rozkaz představeného, avšak na jeho zodpovědnost, což budiž zjištěno písemně.
§ 33.
Vyžadují-li toho zvláště důležité ohledy služby, jest zaměstnanec povinen k rozkazu svých představených konati i jiné práce než spadají do obvyklé jeho působnosti a to i mimo svoje působiště.
Úřední mlčenlivost.
§ 34.
Státní zaměstnanec jest povinen mimo úřad a povinnost úřední, zachovávati přísné mlčení o záležitostech, jež se v úřadě projednávají nebo o nichž nabyl vědomostí v důsledku svého povolání, pokud byly by s to ohroziti zájmy státu nebo občanstva.
Této povinnosti může býti sproštěn pouze přednostou ústředního úřadu.
Povinnost mlčelivosti ve věcech úředních ukládá se také zaměstnancům mimo službu, ve výslužbě, jakož i těm, jichž poměr byl dobrovolně nebo úředně zrušen.
Státním zaměstnancům jest zakázáno projevovati mimoúředně svůj náhled nebo udíleti rady stranám o záležitostech, o nichž jest jim rozhodovati.
Chování.
§ 35.
V úřadě i mimo úřad povinní jsou státní zaměstnanci chovati se tak, jak vyžaduje toho vážnost a důvěra stavu a úřadu.
Ve styku s představenými, kolegy a podřízenými budiž zachována povinná slušnost a přiměřený takt.
Se stranami nutno jednati ochotně a spravedlivě a přispívati jim radou a pomocí, pokud není tím dotčena mlčelivost uložená § 34.
§ 36.
Účastní-li se státní zaměstnanec veřejného života, dějž se to způsobem srovnatelným s povinnostmi uloženými mu tímto zákonem.
Státní zaměstnanec nesmí náležeti cizozemské společnosti sledující politické účely.
§ 37.
Přání, rozklady a stížnosti vyplývající ze služebního nebo osobního poměru, má zaměstnanec z pravidla projevovati cestou služební. Nedostane-li se mu v přiměřené době odpovědi, nebo je-li tato záporná a nevyhovující, má zaměstnanec možnost nastoupiti přímo u ústředního úřadu. O odpovědi ústředního úřadu na podobná podání vyjadřuje se příslušná personální komise.
Dovolávati se práva nebo spravedlnosti v záležitostech osobních i služebních pořadem práva nebo u moci zákonodárné není tím dotčeno.
Docházka do služby.
§ 38.
Státním zaměstnancům se ukládá přicházeti zavčas do úřadu (služby) a zde v ustanovených hodinách a žádá-li toho mimořádně služba i mimo tyto hodiny, pracovati.
Pravidelné služební hodiny (pracovní doba) nesmí zpravidla činiti více jak 6 až 8 hodin denně. Kde povaha služby 8hodinnou pracovní dobu nepřipouští, musí býti celkový rozvrh služby stanovený na týden nebo měsíc tak upraven, aby průměrná pracovní doba nepřevyšovala 8 hodin. Je-li obydlí zaměstnance vzdáleno více jak hodinu od úřadu nebo pracovního místa, kde je služebně přidělen a nemůže-li zaměstnanec v důsledku bytové nouze bližšího obydlí si opatřiti, má nárok na náhradu výloh spojených s hromadným dopravním prostředkem, je-li jaký po ruce.
Při nucené dvojité docházce do úřadu hradí se mu v tomto případě i výlohy spojené se stravováním a to stravného bez nocovného (§ 72.).
Neděle se do celkového rozvrhu služby nepočítají.
Mimořádná práce převyšující v určitém období (týdenním či měsíčním) průměrně denně 8 hodin, dále služba o nedělích a svátcích státně uznaných, jakož i služba v noční době odměňují se podle norem platných pro prácí přes čas.
Pravidelná noční služba trvá 6 hodin; delší služební výkon během nocí odměňuje se podle norem platných pro práci přes čas. Den následující po službě noční je volným a nesmí býti počítán do normálního odpočinku.
O stížnostech proti neodůvodněnému porušování předchozích zásad, rozhodne ústřední úřad po vyslechnutí personální komise.
§ 39.
Nemůže-li státní zaměstnanec pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu službu konati, jest povinen o tom neprodleně zpraviti svého přednostu.
Přednosta má právo vyzvati zaměstnance, aby příčinu nepřítomnosti ve službě náležitým způsobem doložil.
Nemoc trvající déle 3 dnů může býti lékařem na náklad státní zjištěna.
Platně omluvená a řádně odůvodněná nepřítomnost v úřadě nemá nijakých služebních následků.
Neoprávněná nepřítomnost ve službě tresce se podle § 142.
Vojenská služba.
§ 40.
Vojenská služba, pokud jí vykonává zaměstnanec za činné státní služby civilní, včítá se do výslužby (není-li příznivějšího ustanovení) i do pravidelného postupu.
Zaměstnanec konající cvičení ve zbrani má nárok na plné služební požitky, jinak se mu po čas vojenské služby zastaví.
Pro případ mobilisace nebo války platí ustanovení § 4 branného zákona ze dne 19. března 1920, sb. z. a nař. čís. 150.
Vojenská presenční doba před vstupem do přípravné služby nebo během této vykonaná, včítá se pro postup do vyšších příjmů po jmenování státním zaměstnancem v trvalé vlastnosti.
Bydliště.
§ 41.
Zaměstnanec jest povinen oznámiti svému představenému stálé bydliště a každou jeho změnu. Zaměstnanci na dovolené, mimo službu nebo na dočasném odpočinku oznámí stálý svůj pobyt úřadu, kde posledně byli přiděleni.
Míti bydliště mimo služební místo podmíněno jest svolením přednosty úřadu.
Ústřední úřad může v mimořádných případech naříditi, aby se zaměstnanec i mimo úřední hodiny nevzdaloval z místa působiště.
Změny v rodině.
§ 42.
Státní zaměstnanci jsou povinni do 14 dnů oznámiti přednostovi úřadu každou důležitou změnu osobního stavu jako sňatek, rozvod, úmrtí manželky, narození nebo úmrtí dětí, jakož i případy nakažlivých nemocí v rodině.
Stejnou povinnost až na poslední případ má i zaměstnanec ve výslužbě a jeho pozůstalí. Oznámení vykoná se u úřadu, jenž vyplácí výslužné.
Vedlejší zaměstnání.
§ 43.
Státním zaměstnancům jest zapovězeno věnovati se bez povolení nadřízeného úřadu vedlejšímu výdělečnému zaměstnání, jímž by řádné konání služby, nebo spolehlivost a nestrannost byly ohroženy a jež se příčí vážnosti stavu a dobré pověstí úřadu a zaměstnance.
Proti případné zapovědí možno se odvolati k ústřednímu úřadu, jenž rozhodne po vyslechnutí personální komise.
§ 44.
Státním zaměstnancům jest zapovězeno přijímati dary nebo jiné výhody za práce úřední přímo nebo nepřímo pro sebe a příslušníky svojí rodiny nebo jich přijímání trpěti.
§ 45.
Pokud není jinak stanoveno, vztahují se v předcházející části uvedené povinnosti i na čekatele v přípravné službě.
ČÁST IV.
Práva státních zaměstnanců.
Časový postup.
§ 46.
Časový postup jest postup do požitku právě nejblíže vyššího stupně stupnice služného a nastává, jakmile zaměstnanec v témže služebním odvětví a v téže skupině ztrávil v požitcích předchozího stupně 2 léta.
Časový postup předpokládá alespoň ťdostatečně způsobilýŤ celkový posudek, jakož i složení předepsaných zkoušek odborných. ťMéně způsobilýŤ celkový posudek vylučuje zaměstnance z časového postupu po tu dobu, pokud tento posudek trvá.
Časový postup trvá u každého zaměstnance včetně do 30. roku služební doby ztrávené v trvalé vlastnosti (mimo službu přípravnou). Zaměstnanci dosáhnuvší 60, roku věku jsou z časového postupu vyloučeni.
Každý zaměstnanec může časově postoupiti pouze 15kráte (absolvovati 15 stupňů).
Skupiny.
§ 47.
Pro časový postup rozeznávají se čtyři skupiny státních zaměstnanců podle toho, jaké služební výkony jsou pro tu kterou skupinu zásadně předepsány.
Do skupiny 1. zařadí se úředníci administrativní (konceptní), techničtí, archiváři a bibliotékáři, úředníci zdravotní služby, zvěrolékaři a pod., pro které jest zásadně předepsáno úplné středoškolské a vysokoškolské vzdělání.
Dále úředníci, pro něž je zásadně předepsáno absolvování některého středoškolského ústavu a vysokoškolského kursu, jakož i úspěšné složení státní zkoušky na vysoké škole.
Do skupiny 2. zařadí se za určitých nařízeními stanovených podmínek přednostové samostatných úřadů a oddělení ve větších nebo podle povahy služby důležitých služebních místech, jakož i jejich zástupcové a úředníci dozorčí, pokud není pro ně předepsáno vysokoškolské vzdělání.
Zároveň sem patří přednostové účetních oddělení, účetní a výkonní úředníci, pokud jsou přidělení ústředním úřadům a konají službu konceptní, případně jinou jí na roveň postavenou. Konečně zařadí se sem úředníci, kteří vyhověli všem podmínkám stanoveným pro dosažení svrchu uvedených míst, avšak pouze z nedostatku jich, namohli je dosíci. Zařadění to může nastati teprve po 15. v trvalé vlastnosti ztrávených služebních letech.
Určení služebních míst, jakož i služebních výkonů, jež podle předchozího odstavce jsou směrodatný pro zařadění úředníka do této skupiny, určí se blíže nařízením.
Do skupiny 3. zařadí se všichni ostatní úředníci účetní, výkonní a kancelářští nebo přednostové menších úřadů nebo méně zodpovědných služebních míst.
Do skupiny 4. zařadí se nižší úředníci vykonávající podřadné kancelářské a zřízenecké práce.
Určení a zařadění státních zaměstnanců do příslušné skupiny stane se nařízením. Úředníci skupiny 1. a 2. jsou úředníky vyššími, úředníci skupiny 3. úředníky středními a zřízenci skupiny 4. jsou úředníky nižšími.
§ 48.
Přestup ze skupiny 4. do 3. je možným po 15. v trvalé vlastnosti ztrávených služebních letech, jestliže zaměstnanec projevil schopnosti pro službu ve vyšší skupině a podrobil se s úspěchem příslušné odborné zkoušce, předepsané pro ten který obor státní správy, a jestliže byl po celou svojí služební dobu alespoň třikráte za ťvelmi způsobiléhoŤ posouzen.
Přestup stane se k žádostí zaměstnance jmenováním a vykoná jej příslušný ústřední úřad.