Odepře-li se vydání, může majitel jen tehdá postih provésti, dá-li protestem zjistiti:
1. že mu nebyl na jeho žádost vydán exemplář zaslaný ku přijetí;
2. že také přijetí nebo zaplacení na jiný exemplář nebylo dosaženo.
II. Opisy.
Článek 66.
Každý majitel směnky jest oprávněn učiniti z ní opisy.
Opis musí přesně opětovati prvopis s rubopisy a všemi jinými tam se nalézajícími poznámkami. Musí býti udáno, až kam sahá opis.
Opis může býti stejným způsobem a s týmiž účinky rubopisem převeden a opatřen prohlášením rukojemským jako prvopis.
Článek 67.
V opisu budiž vyznačena osoba, u níž se nachází prvopis. Ten jest povinen vydati řádně vykázanému majiteli opisu prvopis.
Je-li odepřeno vydání, může majitel opisu provésti proti rubopiscům postih jen tehdá, dal-li protestem zjistiti, že mu nebyl na jeho žádost prvopis vydán.
Hlava desátá.
Falšování a změny.
Článek 68.
Je-li některý podpis, třeba vydatele neb příjemce, falšován, není tím platnost ostatních podpisů dotčena.
Článek 69.
Je-li text směnky změněn, ručí ti, kteří podepsali směnku po změně, podle změněného textu; kdo dříve podepsal, ručí podle původního textu.
Hlava jedenáctá.
Promlčení.
Článek 70.
Směneční nároky proti příjemci promlčují se ve třech letech ode dne splatnosti.
Nároky majitele proti rubopiscům a vydateli promlčují se za rok ode dne včasně vzneseného protestu nebo v případě poznámky "bez výloh" ode dne splatnosti.
Nároky z postihu rubopisců navzájem a vůči vydateli promlčují se v šesti měsících ode dne, kdy byla směnka rubopiscem vyplacena nebo proti němu soudně vymáhána.
Článek 71.
Přerušení promlčení působí jen proti těm směnečně zavázaným, u nichž nastala okolnost působící přerušení promlčení.
Promlčení přerušuje se podáním žaloby, jakož i opovězením sporu se strany žalovaného a přihláškou ke konkursu. Uplatnění nároku v ústním jednání rovná se podání žaloby. Zdali neuznám pohledávky v konkursu způsobí, že promlčení se jen staví, ustanovuje konkursní řád.
V cizozemsku platné důvody přerušení nebo stavení promlčení uznávají se v tuzemsku jen potud, pokud odpovídají domácím předpisům.
Hlava dvanáctá.
Všeobecná ustanovení.
Článek 72.
Je-li směnka splatna ve svátek zákonem uznaný, může býti placení žádáno teprve příštího dne všedního. Také všecka ostatní jednání prováděná se směnkou, obzvláště předložení její ku přijetí a vznesení protestu, mohou se státi jen v den všední.
Spadá-li poslední den lhůty, během níž má býti provedeno některé z těchto jednání, na zákonný svátek, prodlužuje se lhůta do příštího dne všedního. Jinak svátky, které spadají do lhůty, při počítání lhůty jsou spolupočítány.
Článek 73.
Při počítání zákonných nebo ve směnce určených lhůt nepočítá se den, od něhož počínají běžeti.
Dny výhodné ani zákonné ani soudcovské se nepřipouštějí.
Hlava třináctá.
Obor platnosti zákonů.
Článek 74.
Způsobilost osoby, zavazovati se směnečně, řídí se podle zákona státu, kam osoba ta přísluší. Ustanovuje-li tento zákon za rozhodující zákon jiného státu, jest použíti tohoto poslednějšího zákona.
Kdo není podle zákona uvedeného v předešlém odstavci směnečně způsobilý, bude přes to platně zavázán, převezme-li závazek v obvodu státu, v němž podle jeho zákonů jest směnečně způsobilým. Tohoto předpisu nelze použíti, jestliže závazek je od tuzemce převzat v cizozemsku.
Článek 75.
Forma závazku směnečného řídí se podle zákonů státu, v jehož obvodu bylo prohlášení směnečné podepsáno.
Článek 76.
Forma protestu a lhůty pro vznesení protestu, jakož i forma ostatních jednání, které k výkonu neb udržení práva směnečného jsou potřebný, řídí se podle zákonů státu, v jejichž obvodu má býti vznesen protest neb provedeno jednání.
ODDÍL DRUHÝ.
Vlastní směnka.
Článek 77.
Vlastní směnka obsahuje:
1. označení listiny v jejím textu jako směnky v řeči, v níž jest vydána;
2. bezpodmínečný slib určitou sumu peněz zaplatiti;
3. udání doby splatnosti;
4. udání místa splatnosti;
5. jméno toho, jemuž neb na jehož řád má býti placeno;
6. podpis vydatele.
Článek 78.
Listina, v níž některá z náležitostí uvedených v předešlém článku schází, není směnkou vlastní, vyjímaje případy v dalších odstavcích uvedené.
Vlastní směnka bez udání doby splatnosti platí jako směnka na viděnou.
Není-li nic jiného uvedeno platí místo vydání za místo splatnosti a současně za bydliště vydatele.
Vlastní směnka bez udání místa vydání platí za vydanou v místě, které je uvedeno při jménu vydatele.
Článek 79.
Pro vlastní směnku platí, pokud s její podstatou nejsou v rozporu, předpisy platné pro směnku vydanou:
o rubopisu (článek 10. až 19.),
o rukojemství směnečném (článek 29. až 31.),
o splatnosti (článek 32. až 36.),
o placení (článek 37. až 41.),
o postihu pro neplacení (článek 42. až 49., 51. až 53.),
o podpůrném placení (článek 54., 58. až 62.),
o opisech (článek 66. a 67.),
o falšování a změnách (článek 68. a 69.),
o promlčení (článek 70. a 71.),
o svátcích, stanovení lhůt a zákazu dnů výhodných (článek 72. a 73.),
o oboru platnosti zákonů (článek 74. až 76.).
Dále platí pro směnku vlastní předpisy o směnce umístěné (článek 4. a 26.), o poznámce úrokové (článek 5.), o úchylkách při udání směnečné sumy (článek 6.), o následcích podpisu osoby, jež je směnečně nezpůsobilá (článek 7.), nebo bez plné moci k zastupování jedná neb plnou moc překročí (článek 8.).
Článek 80.
Vydatel vlastní směnky ručí stejným způsobem jako příjemce směnky vydané.
Vlastní směnky, které znějí na určitou dobu po viděné, musí býti předloženy k viděné ve lhůtách v článku 22. uvedených. Viděná budiž od vydatele na směnce potvrzena s udáním dne a připojením podpisu; lhůta viděné počíná ode dne poznámky o viděné. Zpečuje-li se vydatel potvrditi viděnou s udáním dne, jest to zjistiti protestem (článek 24.); lhůta viděné počíná pak ode dne protestu.
ODDÍL TŘETÍ.
Závěrečná ustanovení.
Článek 81.
Každý protest musí býti proveden notářem nebo soudním úředníkem nebo poštou.
Článek 82.
V protestu budiž uvedeno:
1. jméno toho, pro nějž a proti němuž se protest vznáší;
2. údaj, že ten, proti němuž se protestuje, bez úspěchu byl vyzván ke směnečnému plnění neb nebyl zastižen nebo, že jeho obchodní místnosti neb byt nemohly býti zjištěny;
3. udání místa a dne, kdy vyzvání (čl. 2.) se stalo nebo o ně bezúspěšný pokus proveden;
4. udání, bylo-li předloženo více a které exempláře směnky.
Žádá-li směnečník, jemuž byla směnka předložena ku přijetí, nové předložení následujícího dne, budiž to poznamenáno v protestu.
Protest budiž podepsán od úředníka protestního a opatřen úřední pečetí neb úředním razítkem.
Článek 83.
Protest budiž proveden na směnce nebo na listě se směnkou spojeném.
Budiž uveden bezprostředně za poslední poznámkou nalézající se na zadní straně směnky a není-li takovéto poznámky, bezprostředně na kraji zadní strany.
Napíše-li se protest na list papíru spojený se směnkou, musí býti místo spojovací opatřeno pečetí neb razítkem úředním.
Vznese-li se protest s předložením několika exemplářů téže směnky nebo s předložením prvopisu a opisu, stačí listinné osvědčení na jednom z exemplářů nebo na prvopisu. Na ostatních exemplářích nebo na opisu budiž poznamenáno, na kterém exempláři protest proveden aneb že proveden byl na prvopisu. Pro tuto poznámku platí předpisy odstavce 2. a 3. Poznámka musí býti podepsána úředníkem provádějícím protest.
Článek 84.
Protest, který vznáší majitel opisu podle čl. 67 odst. 2. proti schovateli prvopisu, budiž proveden na opise nebo na listě spojeném s tímto opisem.
Je-li vznesen protest pro částečné odmítnutí přijetí směnky, pořídí se opis směnky, a protest provede se na tomto opise neb na listě s ním spojeném. Tento opis musí obsahovati také rubopisy a jiné poznámky nalézající se na originálu.
Předpisy článku 83. odst. 2. a 3. se přiměřeně použijí..
Článek 85.
Musí-li se žádati směnečné plnění od více osob, jest potřebí o tomto několikerém vyzvání sepsati jen jednu protestní listinu.
Článek 86.
Placení směnečné může se státi k rukám úředníka provádějícího protest. Právo úředníka protest provádějícího přijmouti placení může býti vyloučeno jen prohlášením provedeným na směnce se strany majitele směnky.
Článek 87.
Chyby písařské, výpustky a ostatní nedostatky v protestní listině, mohou býti úředníkem vznášejícím protest opraveny až do doby vydání listiny tomu, pro nějž protest byl vznesen. Oprava musí býti vyznačena s připojením podpisu.
Ověřené opisy nebo otisky protestu a směnky podrží a v pořadí uschová úřad protest provádějící.
Článek 88.
Protesty mohou býti vzneseny jen v době od deváté hodiny ranní do sedmé hodiny večerní, v den splatnosti jen v době od jedné hodiny odpolední do sedmé hodiny večerní. Mimo tento čas lze protest vznésti jen tehdá, svolí-li k tomu výslovně ten, proti němuž protest směřuje.
Článek 89.
Předložení směnky ku přijetí neb placení, vznesení protestu, vyžádání jednoho exempláře směnky, jakož i všecka ostatní jednání, jež mají býti u určité osoby provedena, mohou se státi jen v jejich obchodních místnostech a, nedají-li se zjistiti, v jejím bytě. Na jiném místě, obzvláště na burse, může se tak státi jen v oboustranném dorozumnění.
Je-li v protestu uvedeno, že se místnosti obchodní nebo byt nedaly zjistiti, není protest bezúčinný proto, že zjištění bylo možné.
Zodpovědnost úředníka provádějícího protest, který opomene provésti vhodné pátrání, není dotčena předpisem odst. 2. Byl-li dotaz u policejního úřadu místního bezvýsledným, není úředník provádějící protest povinen další pátrání prováděti,
Článek 90.
Jednání provedené v obchodních místnostech nebo v bytě zúčastněného jest i tehdá účinné, je-li ve směnce udáno jiné sousední místo, v němž jsou jeho obchodní místnosti nebo byt. Za oboustranného souhlasu mohou také v jiných případech provedena býti jednání na místě, které sousedí s místem uvedeným ve směnce.
Která místa podle těchto předpisů pokládají se za sousední, určí se nařízením vlády.
Článek 91.
Zanikne-li směneční závazek vydatele nebo příjemce promlčením nebo tím, že byla zmeškána jednání nutná pro zachování směnečného práva, zůstávají majiteli směnky jen potud zavázáni, pokud by byli na jeho škodu obohaceni. Nárok na vydání obohacení promlčuje se ve třech letech po zániku směnečného závazku.
Proti rubopiscům, jejichž směneční závaznost zanikla, není tohoto nároku.
Článek 92.
Majitel ztracené směnky může její umoření navrhnouti u soudu obchodního (obchodního senátu krajského neb zemského soudu) místa splatnosti.
Na žádost soudu má navrhovatel povinnost oprávnění svoje osvědčiti.
Soud vydá edikt s vyzváním držitele směnky, aby ji soudu předložil, určí k tomu lhůtu 45 dní a její počátek, není-li směnka ještě splatna, ustanoví na prvý den po splatnosti směnky.
O zavedení řízení umořovacího buďtež, pokud je to možno, uvědoměny všecky osoby ve směnce jmenované.
Po zavedení řízení umořovacího a po splatnosti směnky, může umořovatel žádati, aby směneční obnos na jeho útraty byl od příjemce směnky vydané aneb od vydatele směnky vlastní složen k soudu. Vyhoví-li směnečně zavázaný této žádosti, je prost směnečního závazku.
Proti jiným osobám než těm, které jsou uvedeny v odstavci předešlém nemůže býti vznesen nárok z umořené směnky.
Článek 93.
Je-li zavedeno řízení umořovací o směnce, v níž zakázal vydatel předložení ku přijetí, může umořující použíti práva článku 92. odst. 5. proti vydateli jen tehdá, jestliže během lhůty určené pro vznesení protestu pro neplacení byl za současného předložení opisu směnky nebo, není-li to možno, listiny, obsahující podstatný obsah směnky, vznesen protest pro neplacení. Útraty tohoto protestu nese umořovatel.
Článek 94.
Pokud umořovací nálezy vydané v cizině jsou účinné v tuzemsku, určí se, není-li státních smluv, nařízením vlády.
Článek 95.
Směnečně způsobilý jest každý, kdo se může smluvně zavazovati.
Zákon
ze dne .............. 1920,
o zavedení směnečného řádu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Republika Československá přistoupí k haagské konvenci ze dne 23. července 1912 o sjednocení práva směnečného a provede všecky podle této konvence potřebné kroky.
Bez ohledu na výsledek tohoto mezinárodního jednání nabývá tento zákon a směneční řád jím uvedený účinnosti za šest měsíců po svém vyhlášení.
§ 2.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením určila, které názvy odpovídají označení "vydaná směnka" a "vlastní směnka" v jazycích národností obývajících území republiky Československé.
§ 3.
Nařízením vládním určí se, které dny platí za dny sváteční ve smyslu řádu směnečního. Tyto dny platí jako zákonné dny sváteční také pro celý obor práva obchodního a směnečného.
§ 4.
Na návrh obchodních a živnostenských komor a komor bursovních buďtež vyhlášeny zvyklosti obchodní, podle nichž určuje se cena cizí měny za účelem přepočítání na měnu domácí ve smyslu čl. 40. směnečného řádu.
§ 5.
Vláda se zmocňuje, aby úroky, o nichž jsou ustanovení v článku 47. čís. 2. a v článku 48. čís. 2. směnečného řádu, pro směnky v tuzemsku vydané a splatné ustanovila šesti ze sta.
§ 6.
Účinnost článku 81. směnečného řádu, pokud jde o vznášení protestu poštovními úřady, nastane, až nařízením vlády bude tak ustanoveno.
Nařízením vlády může býti ustanoveno, že poštovní správa nevezme na se obstarání protestu v určitých případech obzvláště vzhledem na druh protestu a výši sumy směnečné, nebo že je nebude prováděti v určitých obvodech poštovní správy.
Nařízením se určí bližší o použití poštovních ústavů k provedení směnečních protestů, o výši poplatků za tyto úkony, o ručení poštovní správy za řádné provedení příkazu a o jednání s protestními příkazy, jichž posta nepřejímá.
Rovněž může býti ustanoveno nařízením, zdali a za jakých podmínek přejímá poštovní správa vyhotovení a odeslání zpráv uvedených v článku 44. směnečného řádu.
§ 7.
Pokud v zákonech a nařízeních poukazuje se na směneční řád nebo platí-li předpisy směnečného řádu obdobně, nastupují příslušné předpisy směnečného řádu a tohoto zákona na jejich místo. Podle toho obzvláště mění se čl. 182 odst 5, 305 obchodního zákona a odpadá § 5. odst. 2 zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 1 říš. zák. pro r. 1863; dále § 7, 17, 20, 21 zákona ze dne 3. dubna 1906, č. 84 ř. z. o cheku, § 26 odst. 1., 31 odst. 2., 39 odst. 1. zákona ze dne 28. dubna 1889 o skladištích; § 115 odst. 2. jurisdikční normy ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z.; odpadá článek XLV uvozovacího zákona k civilnímu řádu soudnímu ze dne 1. srpna 1895, č. 111 říš. zák. a mění se §§ 557, 558 a 559 civ. řádu soudního ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z.
§ 8.
§ 89. notářského řádu z 25. července 1871, č. 71. říš. zák., bude zníti:
"Řízení pro vznesení protestů směnečních řídí se podle předpisů směnečného řádu.
Tyto předpisy platí obdobně, má-li býti vznesen protest pro obchodní papíry znějící na řád (článek 301 a 302 obch. zák.)."
§ 112 odst. 2. notářského řádu bude zníti:
"Ze zápisu do jednacího rejstříku jsou vyjmuty jen taková osvědčení listinná, o nichž to zákon výslovně stanoví."
V § 116. not. řádu odpadne uvedení protestního rejstříku v lit. d), lit. e) označí se lit. d).
§ 9.
Ustanovení v zákonech a nařízeních, která odporují předpisům směnečného řádu a tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem účinnosti směnečného řádu a tohoto zákona.
Vláda uvádějíc tento zákon v nařízení určí, které zákony a nařízení platné v území Čech, Moravy a Slezska, na Slovensku a v Přikarpatské Rusi, jakož i v území od německé říše přivtěleného vzhledem k předpisu odst. 1. obzvláště platnosti pozbývající.
§ 10.
Je-li nějaké jednání, jež má býti pro výkon neb zachování práv ze směnky nebo cheku provedeno v cizině, zamezeno předpisem tam vydaným, může vláda nařízením ustanoviti, že práva zůstávají bez obmeškání zachována, jestliže jednání ihned po odpadnutí překážky bude dodatečně provedeno.
Stejným způsobem může býti nařízeno, že při takovéto překážce lze po určité lhůtě provésti postih, aniž by bylo třeba onoho jednání.
§ 12.
Na směnky, které byly vydány před účinností tohoto směnečného řádu a tohoto zákona, nevztahují se jejich předpisy, a jest takové směnky posuzovati podle předpisů dosud platných.
Předpisy článku 89. a 90. o provedení jednání a článku 92. o řízení umořovacím platí pro všecky směnky a ostatní, těmto předpisům podléhající listiny, jestliže po tom, kdy nabyl směneční řád a tento zákon účinnosti, má býti předsevzato ono jednání nebo řízení umořovací zavedeno. Předpisy článku 81. až 88. použity býti musí, má-li býti vznesen protest pro neplacení po nabýti účinnosti směnečného rádu a tohoto zákona.
§ 13.
Ministru spravedlnosti se ukládá, aby se zúčastněnými ministry zákon tento provedl.
Odůvodnění.
Snahy po sjednocení směnečného zákonodárství ve všech kulturních státech jsou dávného data. Uznávalo a uznává se, že při světovém hospodářství obchodním jest směnka důležitým instrumentem pro rozvoj styků mezinárodních a umožnění placení bezpeněžního. Německý všeobecný řád směneční zavedený pro rakouské císařství čís. patentem z 25. ledna 1850 způsobil sjednocení partikulárních zákonů směnečních v Německu a Rakousku. Od počátku let sedmdesátých bylo pracováno na světovém sjednocení práva směnečného.
Obzvláště Association for the reform and codification of the law of nations vykonala velikou práci a položila 27 tak zv. brémskými pravidly základ pro jednotné zákonodárství směnečné. Avšak ani tyto práce, ani práce Institut de droit international, ani zvláštní komise svolané belgickou vládou r. 1885 do Antwerp, r. 1889 do Brusselu nedovedly vyrovnati rozdíly. Na podnět. Německa a Italie svolala hollandská vláda do Haagu prvou konferenci mezinárodní r. 1910.
Účelem konference bylo smířiti tři systémy směnečného práva: francouzský, německý a angloamerický, které od sebe značně se liší.
Konference tato vypracovala předběžný návrh, který byl dán jednotlivým státům k vyjádření.
Dne 15. června 1912 sestoupila se v Haagu druhá konference o směnečném právu, která vypracovala a dne 23. července 1912 podepsala úmluvu o zavedení jednotného řádu směnečného. Úmluvu tu podepsaly státy: Belgie, Brasilie, Bulharsko, Č. Hora, Dánsko, Francie, Guatemala, Chile, Lucemburk, Mexiko, Německo, Nicaragua, Norsko, Panama, Paraguay, Rakousko, Nizozemí, Rusko, Švédsko, Turecko, Uhry, o několik dní později Argentina, Itálie, Salvador a Srbsko Zástupci Velké Britanie a Spojených států prohlásili, že podepsati nemohou onu úmluvu, že však svoje směneční zákonodárství přizpůsobí povlovně tomuto jednotnému směnečnímu řádu (Reglement uniforme sur la lettre de change et le billet a ordre).
V Rakousku učiněn byl pokus zavésti tento jednotný řád předlohou podanou r. 1913. Neurovnané poměry a pak válka zmařily uskutečnění projektu v Rakousku i v cizině.
Avšak práce tato nebude marnou a zase svět vrátí se k sjednocovacím snahám v oboru práva směnečného.
Všecky mezinárodní instituce za normálnějších poměrů vrátí se k tomuto prvnímu od tolika států uznanému směnečnému řádu.
Budujíce svůj stát, máme na tom zájem, abychom se právě v oboru práva směnečního přiblížili co možná nejvíce tomu, co na mezinárodních kongresech bylo uznáno jako přijatelný základ sjednocovací.
Podle haagské konvence ponechali jsme čl. 1. až 80. včetně nezměněný až na dodatky přípustné a pro naše zákonodárství potřebné. Je to v článku 2. odst. 5; v článku 7. odst. 2; druhá věta druhého odstavce článku 37.; poslední věta článku 50.; 2. a 3. odstavec článku 71.; poslední věta čl. 74, kteréžto změny byly také v Rakousku navrženy. Článek 81.-95. dotýká se věcí formálních a směneční způsobilosti, které ponechány státům k volnému řešení a jsou převzaty v podstatě z rakouské předlohy, podobně jako zákon uvozovací, který nemohl býti proveden podrobněji, poněvadž ani v oboru práva obchodního a směnečného a s tím souvisejících zákonů není provedena unifikace a musilo mnohé býti ponecháno vládním nařízením.
Vedlo by daleko vypočítávati úchylky od dosavadního směnečného práva.
Stručně jen uvádíme, že návrh zavádí zjednodušení při směnkách domicilovaných, zavádí v Anglii oblíbené směnky úrokové (dosud u nás neplatné) pro vývozce velmi výhodné; článek 18. zavádí zástavní rubopis francouzského práva; článek 21. zavádí jednak nucený akcept vůbec nebo zákaz předložení k přijetí, tedy neakceptovatelnou trattu; článek 23. zavádí deliberační lhůtu pro rozhodnutí směnečníka při předložení směnky k přijetí (novota z francouzského práva) atd.
V hlavních liniích však zachovány jsou zásady dosavadního práva směnečného, což pro stabilitu právních poměrů jest důležito.
Navrhovatelé mají snahu, aby přikročeno bylo ke kodifikaci práva a to tam, kde bylo již vykonáno mnoho pro jeho zjednodušení a kde potřebí jest nových norem, vzhledem k samostatnosti našeho státu a doporučují přiložené osnovy směnečného řádu a uvozovacího zákona k němu Národním shromáždění k přijetí.
Ve směru formálním navrhují, aby návrh přikázán byl výboru právnímu.
Návrh nezpůsobí státu nijakých nových nákladů.
V Praze dne 15. června 1920.
Dr. Alois Rašín,
Dr. Lukavský, Dr. Kramář, Purkyňová, Dr. Stránský, Petrovický, Špaček, Bergman, Mašek, Zavřel, Veverka, Dr. Matoušek, Ing. Bečka, Votruba, V. Dyk, G. Navrátil, Dr. Hajn, Dr. Dolanský, Dr. Hruban, Rýpar, Bezděk.