Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
177.
Návrh
poslance Dra Aloise Rašína a společníků
na vydání směnečného řádu.
Navrhujeme, aby byl vydán tento:
Směneční řád.
ODDÍL PRVNÍ.
Směnka vydaná.
Hlava první.
Vydání a forma směnky vydané.
Článek 1.
Směnka vydaná obsahuje:
1. označení listiny jako směnky v textu listiny a v řeči, v níž jest vydána;
2. bezpodmínečný poukaz platiti určitou částku peněz;
3. jméno toho, kdo platiti má (směnečník);
4. udání doby splatnosti;
5. udání místa splatnosti;
6. jméno toho, komu nebo na jehož řád placeno býti má;
7. udání dne a místa vydání;
8. podpis vydatele.
Článek 2.
Listina, které schází některá náležitost v čl. 1 uvedená, není směnkou vydanou, mimo případy, v následujících odstavcích uvedené.
Směnka bez udání doby splatnosti pokládá se za směnku na viděnou.
Není-li zvláštního údaje pokládá se místo uvedené při jméně směnečníka za místo splatnosti a zároveň za bydliště jeho.
Směnka bez udání místa vydání pokládá se za vydanou v místě uvedeném při jméně vydatelově.
Námitka, že v době, kdy bylo přijetí nebo jiné závazné prohlášení na směnku připojeno, scházel podpis vydatele nebo některá jiná náležitost směnky a že teprve později byla vyplněna, neplatí nikdy vůči třetímu, řádnému majiteli směnky, vůči těm však, kteří na dodatečném vyplnění se zúčastnili, jen tehda, jestliže bylo listiny, vyplněné neoprávněně neb způsobem odporujícím úmluvě protiprávně použito. Totéž platí, byly-li údaje o době splatnosti, nebo místa vydání na místech, jež ponechány prázdny, dodatečně vyplněny.
Článek 3.
Směnka může zníti na vlastní řád vydatelův.
Může býti na vydatele vydána.
Může býti vydána pro účet osoby třetí.
Článek 4.
Směnka může býti učiněna splatnou u osoby třetí v bydlišti směnečníkově neb v jiném místě (směnka umístěná, domicilovaná).
Článek 5.
Ve směnce na viděnou nebo na určitý čas po viděné může vydatel ustanoviti, že směneční peníz má býti zúročen. U každé jiné směnky platí úrokovací prohlášení za nenapsané.
Úroková míra budiž ve směnce udána; schází-li tento údaj, obnáší pět ze sta.
Úroky platí se ode dne vydání směnky, není-li jiný den ustanoven.
Článek 6.
Je-li uveden směneční peníz slovy a číslicemi, platí při úchylkách částka uvedená slovy.
Je-li směneční peníz vícekráte slovy nebo vícekráte číslicemi udán, platí při úchylkách nejmenší částka.
Článek 7.
Jsou-li na směnce podpisy osob, které nemohou se platně směnečně zavazovati, nemá to vlivu na platnost ostatních podpisů.
Směneční prohlášení, jež místo jména jsou podepsána křížky neb jinými značkami, mají směneční závaznost jen tehdá, jsou-li tyto značky soudně nebo notářsky ověřeny.
Článek 8.
Kdo podepíše směnku jako zástupce jiného nemaje k tomu zmocnění, ručí sám směnečně. Totéž platí o zástupci, který plnou moc překročil.
Článek 9.
Vydatel ručí za přijetí a zaplacení směnky.
Ručení za přijetí může vyloučiti; každá poznámka, kterou vylučuje ručení za zaplacení, pokládá se za nenapsanou.
Hlava druhá.
Rubopis (indossament).
Článek 10.
Každá směnka může býti převedena rubopisem, i když nezní na řád.
Napsal-li vydatel ve směnce slova: "ne na řád" neb jinou poznámku stejného smyslu, může býti směnka převedena jen ve formě a s účinky obyčejného postupu.
Rubopis může zníti také na směnečníka, ať již směnku přijal čili nic, na vydatele nebo na každého jiného směnečně zavázaného. Oni mohou směnku dále rubopisem převáděti.
Článek 11.
Rubopis musí býti bezpodmínečný. Podmínky, od nichž jest učiněn závislým, pokládají se za nenapsané.
Dílčí rukopis jest neplatný.
Rovněž jest neplatný rubopis znějící na majitele (au porteur).
Článek 12.
Rubopis musí býti napsán na směnku nebo na list se směnkou spojený (přívěsek allonge). Musí býti podepsán rubopiscem (indossantem).
Rubopis jest také platný, jestliže ten, na nějž se směnka převádí (indossatář), není označen nebo jestliže se rubopisec omezí na to, dáti svůj podpis na zadní stranu směnky neb přívěšek (rubopis prázdný, blanco indossament).
Článek 13.
Rubopis převádí všecka právo ze směnky.
Jde-li o rubopis prázdný, může majitel směnky:
1. rubopis svým jménem nebo jménem někoho jiného vyplniti;
2. směnku rubopisem prázdným nebo rubopisem znějícím na určitou osobu dále převésti;
3. směnku dáti dále bez vyplnění prázdného rubopisu a bez rubopisu svého.
Článek 14.
Rubopisec ručí za přijetí a zaplacení, nepřipojil-li poznámky to vylučující.
Může zakázati další převod směnky rubopisem; v tomto případě neručí těm, na něž byla směnka dále rubopisem převedena.
Článek 15.
Kdo má směnku v rukách, pokládá se za oprávněného majitele, prokáže-li svoje právo nepřetržitou řadou rubopisů, a to i tehdá, byl-li poslední rubopisem prázdným. Následuje-li po rubopisu prázdném další rubopis, má se za to, že vydatel tohoto rubopisu nabyl směnky oním rubopisem prázdným. Vyškrtnuté rubopisy pokládají se za nenapsané.
Ztratila-li se nějak dřívějšímu majiteli směnka, jest nový majitel, který svoje právo podle předpisu předcházejícího odstavce prokáže, povinen směnku vydati, jestliže jí nabyl ve zlé víře nebo dopustil-li se při nabytí hrubé nedbalosti.
Článek 16.
Ten, proti němuž je vznesen nárok ze směnky, nemůže vznésti vůči majiteli námitky, které se nezakládají na jeho bezprostředních vztazích k vydateli nebo k některému dřívějšímu majiteli, leč by převod směnky založen byl na lstivém dorozumnění.
Článek 17.
Obsahuje-li rubopis poznámku "hodnota k vybrání", "k inkasní", "in procura" nebo jinou poznámku vyjadřující jen zmocnění, může majitel uplatňovati všecka práva ze směnky, avšak směnku může převésti dále jen zmocňovacím rubopisem.
Směnečně zavázaní mohou v tomto případě majiteli směnky činiti jen takové námitky, které mají proti rubopisci.
Článek 18.
Obsahuje-li rubopis poznámku "hodnota ku zajištění", "hodnota pro zástavu", neb jinou poznámku vyjadřující zabavení, může majitel všecka práva ze směnky provésti; rubopis od něho vydaný má však jen účinky rubopisu zmocňovacího.
Směnečně zavázaní nemohou proti majiteli vznášeti námitek, které se nezakládají na jejich bezprostředních vztazích k rubopisci, leč že by rubopis založen byl na lstivém dorozumění.
Článek 19.
Rubopis po splatnosti má stejné účinky jako rubopis před splatností. Byla-li však směnka rubopisem převedena teprve po vznesení protestu pro neplacení nebo po lhůtě k protestu určené, má rubopis pouze účinek obyčejného postupu.
Hlava třetí.
Přijetí.
Článek 20.
Směnka může býti od majitele nebo od každého, kdo směnku má v rukou, až do splatnosti předložena ku přijetí směnečníkovi v jeho bydlišti.
Článek 21.
Vydatel může v každé směnce s určením lhůty neb bez lhůty předepsati, že směnka musí býti předložena k přijetí.
On může ve směnce její předložení k přijetí zakázati, nejde-li o směnku domicilovanou aneb o směnku znějící na určitou dobu po viděné.
On může také předepsati, že směnka nesmí býti předložena k přijetí před určitým dnem.
Každý indossant může, pokud vydatel předložení směnky k přijetí nezakázal, předepsati se lhůtou neb bez ní, že směnka musí býti předložena k přijetí.
Článek 22.
Směnky, které znějí na určitý čas po viděné, musejí býti předloženy k přijetí během šesti měsíců ode dne vydání počítaje.
Vydatel může určiti kratší nebo delší lhůtu.
Rubopisci mohou lhůty tyto zkrátiti.
Článek 23.
Majitel směnky není povinen ponechati v rukách směnečníka směnku, předloženou ku přijetí.
Směnečník může žádati, aby mu byla směnka následujícího dne po prvním předložení ještě jednou předložena. Zúčastnění mohou se odvolávati, že nebylo této žádosti vyhověno, jen tehdá, je-li tato žádost poznamenána v protestu.
Článek 24.
Přijetí stane se písemně na směnce. Vyjádří se slovem "přijato" neb slovem stejného významu; podepíše je směnečník. Prostý podpis směnečníkův na přední straně směnky pokládá se za přijetí.
Zní-li směnka na určitý čas po viděné anebo musí-li býti k přijetí předložena následkem zvláštní poznámky v určité lhůtě, musí býti v prohlášení o přijetí vyznačen den, kdy se stalo, pokud nežádá majitel směnky, aby vyznačen byl den předložení. Není-li udán den, musí majitel, chce-li si zachovati práva postihová proti rubopiscům a vydateli, včas protestem toto opomenutí zjistiti.
Článek 25.
Přijetí musí býti bezpodmínečné; může však býti na část směneční částky.
Každá jiná úchylka od ustanovení směnky rovná se odepření přijetí. Přijatel ručí však podle obsahu svého prohlášení o přijetí.
Článek 26.
Ustanovil-li vydatel ve směnce místo splatnosti odlišné od bydliště směnečníkova, neurčiv, kdo placení provede, jest v prohlášení o přijetí udati, kdo bude platiti. Není-li takového údaje, má se za to, že se příjemce zavázal platiti sám v místě splatnosti.
Je-li směnka splatna u směnečníka, může ve svém prohlášení o přijetí určiti platebnu nalézající se v místě splatnosti.
Článek 27.
Směnečník se přijetím směnky zavazuje zaplatiti ji při splatnosti.
Nezaplatí-li, má majitel směnky, i když je vydatelem, bezprostřední nárok ze směnky na všecko, co podle článků 47. a 48. žádati se může.
Článek 28.
Škrtl-li směnečník prohlášení o přijetí, napsané na směnce dříve než dal směnku z ruky, jest přijetí odmítnuto; směnečník ručí však podle obsahu svého prohlášení o přijetí, jestliže před škrtnutím písemně o přijetí zpravil majitele směnky nebo osobu, jejíž podpis se na směnce nalézá.
Hlava čtvrtá.
Směneční rukojemství (aval).
Článek 29.
Zaplacení směnky může býti zajištěno směnečním rukojemstvím.
Zajištění může býti poskytnuto od osoby třetí nebo také od osoby, jejíž podpis se na směnce nalézá.
Článek 30.
Rukojemské prohlášení. stane se na směnce nebo na přívěsku (alonge).
Vyjádří se slovy "jako rukojmí" nebo poznámkou stejného smyslu; směneční rukojmí prohlášení to podepíše.
Pouhý podpis na přední straně směnky platí za směneční rukojemství, nejde-li o podpisy směnečníka nebo nějakého vydatele.
V prohlášení jest udati, za koho se rukojemství přijímá. Není-li to udáno, jest rukojemstvím za vydatele.
Článek 31.
Směneční rukojmí jest zavázán stejným způsobem jako ten, za něhož se zaručil.
Jeho závazné prohlášení jest platno i tehdá, když závazek toho, za nějž se zaručil, jest neplatný, leč že tato neplatnost spočívá na formální chybě.
Směneční rukojmě, zaplativ směnku, může postihem se hojiti na tom, za nějž se zaručil a na jeho předchůdcích.
Hlava pátá.
Splatnost.
Článek 32.
Směnka může býti vydána:
na určitý den;
na určitý čas po vydání;
na viděnou;
na určitý čas po viděné.
Směnky s jinými aneb s několika po sobě jdoucími dobami splatnosti jsou neplatný.
Článek 33.
Směnka na viděnou jest splatna při předložení. O zákonné nebo ve směnce určené lhůtě pro předložení k zaplacení použito budiž předpisů, které platí pro předložení ku přijetí při směnkách splatných určitý čas po viděné.
Článek 34.
Splatnost směnky znějící na určitý čas po vidění řídí se podle dne udaného v prohlášení o přijetí nebo podle dne protestu.
Není-li v prohlášení o přijetí udán den, a protest nebyl vznesen, platí vůči příjemci, že směnka byla přijata posledního dne zákonné lhůty nebo lhůty ku předložení určené ve směnce.
Článek 35.
Směnka, která zní na jeden neb více měsíců po vydání nebo po vidění, jest splatna v příslušný den měsíce splatnosti. Schází-li tento den v měsíci, jest směnka splatna posledního dne v měsíci.
Zní-li směnka na jeden neb více měsícův a polovici měsíce po vydání nebo vidění, počítají se nejprve celé měsíce.
Je-li udán jako doba splatnosti počátek, střed nebo konec měsíce, rozumí se tím první, patnáctý nebo poslední den měsíce.
Výrazy "osm dní" nebo "patnáct dní" neznačí jeden nebo dva týdny, nýbrž plných 8 nebo 15 dní.
Výraz "půl měsíce" znamená 15 dní.
Článek 36.
Je-li směnka splatna v určitý den na místě, jehož kalendář odchyluje se od kalendáře místa vydání, jest pro den splatnosti rozhodný kalendář místa splatnosti.
Je-li směnka vydaná mezi dvěma místy s různými kalendáři splatna určitý čas po dni vydání, přepočítá se den vydání v den odpovídající kalendáři místa splatnosti a podle toho určí se den splatnosti.
Na počítání lhůt pro předložení směnek použije se přiměřeně předpisů předcházejícího odstavce.
Předpisů tohoto článku se nepoužije, jestliže z poznámky na směnce nebo vůbec z obsahu směnky je zřejmo, že bylo něco jiného zamýšleno.
Hlava šestá.
Placení.
Článek 37.
Majitel má směnku v den splatnosti nebo o jednom z následujících dvou všedních dnů předložiti k placení.
Presentace odúčtovacímu sdružení rovná se předložení k placení. Nařízením vlády se určí, která sdružení odúčtovací a pro jak obvody splatnosti směnek budou vykonávati tento úkol.
Článek 38.
Směnečník zaplativ může žádati od majitele směnky, aby mu vydal kvitovanou směnku.
Částečné placení nesmí majitel odmítnouti.
Při částečném placení může trassát žádati, aby bylo na směnce poznamenáno a jemu dána kvitance. Tato kvitance jest bez kolku, provede-li se na opisu směnky.
Článek 39.
Majitel směnky není povinen přijmouti placení před splatností.
Směnečník, který platí před splatností, jedná na vlastní nebezpečí.
Kdo při splatnosti platí, zbavuje se svého závazku, nedopustil-li se lsti nebo hrubé nedbalosti. Jest povinen zkoumati správnost pořadí rubopisů, nikoli však podpisy rubopisců.
Článek 40.
Zní-li směnka na měnu, která neplatí v místě splatnosti, může býti směneční peníz zaplacen v domácí měně podle hodnoty, kterou má v den, kdy jest zaplacení požadováno, leč by vydatel zaplacení v udané měně neb druhu peněz předepsal (klausule o efektivním placení v cizí měně). Hodnota cizí měny určuje se podle obchodních zvyklostí místa splatnosti. Vydatel může však ve směnce pro částku, jež má býti placena, určiti kurs přepočítací nebo přenésti jeho ustanovení některému rubopisci; v takovýchto případech musí býti v domácí měně zaplacena tato summa.
Zní-li směnka na druh peněz, jenž v zemi vydání má totéž označení, ale jinou hodnotu než v zemi splatnosti, předpokládá se, že jest míněn druh peněz místa splatnosti.
Článek 41.
Není-li směnka předložena k placení ve lhůtě stanovené v článku 37, může dlužník směneční sumu složiti u příslušného úřadu na nebezpečí a útraty majitele.
Hlava sedmá.
Postih pro nepřijetí a neplacení.
Článek 42.
Majitel směnky může při splatnosti postihem se hojiti na rubopiscích, vydateli a jiných směnečně zavázaných, nebyla-li směnka zaplacena.
Totéž právo má majitel směnky již před splatností:
1. bylo-li odmítnuto přijetí;
2. byl-li vyhlášen konkurs na jmění směnečníkovo, ať již směnku přijal čili nic, anebo zastavil-li směnečník jen svoje platy neb byla-li do jeho jmění vedena exekuce marně;
3. byl-li uvalen konkurs na jmění vydatele směnky, jejíž předložení ku přijetí jest zakázáno,
Článek 43.
Odepření přijetí nebo placení musí býti zjištěno veřejnou listinou (protest pro nepřijetí neb neplacení).
Protest pro neplacení musí býti vznesen v den splatnosti nebo v jednom ze dvou všedních dnů po dni splatnosti.
Protest pro nepřijetí musí býti vznesen během lhůty určené pro předložení směnky ku přijetí. Byla-li v případě článku 23. odstavec 2. předložena směnka poprvé v poslední den lhůty, může býti protest vznesen ještě následujícího dne.
Byl-li vznesen protest pro nepřijetí, není potřebí ani předložení směnky k zaplacení, ani protestu pro neplacení.
V případech článku 42. č. 2. může majitel směnky postihu použíti, předložil-li směnku směnečníkovi ku zaplacení a vznesl protest.
V případě článku 42. č. 3. stačí k výkonu postihu předložení soudního usnesení, kterým byl vyhlášen konkurs na jmění vydatelovo.
Článek 44.
Majitel směnky musí svého bezprostředního předchůdce a vydatele uvědomiti o nepřijetí neb nezaplacení směnky během čtyř všedních dní následujících po dni protestu nebo v případě poznámky "bez výloh" po dni provedeného předložení.
Každý rubopisec musí během dvou dní svého bezprostředního předchůdce uvědomit o zprávě, kterou obdržel, a udati mu jména a adresy těch, kteří dříve zprávu dodali, a tak dále v pořadí až ku vydateli. Lhůta tato běží od obdržení předcházející zprávy.
Neudal-li rubopisec svojí adresy neb udal-li ji formou nečitelnou, stačí, aby byl uvědoměn jeho bezprostřední předchůdce
Zpráva může býti podána formou jakoukoli, i prostým vrácením směnky. Ten, kdo je povinen zprávu podati, musí prokázati, že se tak stalo ve lhůtě předepsané.
Lhůta jest dodržena, jestliže dopis obsahující zprávu, byl během lhůty dán na poštu..
Kdo zamešká včasné zpravení předchůdce, neztrácí postihu; ručí za případnou škodu způsobenou jeho nedbalostí, ovšem jen do výše směneční summy.
Článek 45.
Vydatel nebo rubopisec může poznámkou "bez výloh", "bez protestu" nebo poznámkou stejného smyslu sprostiti majitele smněky povinnosti vznésti protest pro nepřijetí neb neplacení za účelem vykonání postihu.
Poznámka ta nezbavuje majitele směnky závazku včas směnku předložiti k přijetí nebo placení a bezprostředního předchůdce a vydatele uvědomiti. Důkaz, že nebyla dodržena lhůta, provésti má ten, kdo se toho proti majiteli odvolává.
Je-li poznámka připojena vydatelem, účinkuje proti všem směnečně zavázaným. Dá-li majitel přes tuto poznámku vznésti protest, nese útraty jeho sám. Připojil-li poznámku některý rubopisec, jsou všichni směnečně zavázaní povinni nahraditi útraty protestu, jenž přes to byl vznesen.
Článek 46.
Všichni, kdož směnku vydali, přijali, rubopisem převedli nebo rukojemským prohlášením opatřili, ručí majiteli směnky jako solidární dlužníci.
Majitel směnky může od každého zvláště neb od několika z nich neb ode všech zaplacení žádati, nejsa vázán na pořadí, v němž se zavázali.
Totéž právo má každý směneční dlužník, který směnku vyplatil.
Uplatňováním nároku proti jednomu směnečně zavázanému neztrácí majitel svých práv proti ostatním směnečně zavázaným, ani proti těm, kdož následují za směnečním dlužníkem nejprve stihaným.
Článek 47.
Majitel směnky může postihem žádati:
1. nepřijatý neb nezaplacený směneční obnos s úroky vymíněnými
2. úroky pěti ze sta ode dne splatnosti;
3. útraty protestu a zpráv na předchůdce a vydatele, jakož i ostatní výdaje;
4. provisi, která, není-li jinak umluveno, činí jednu šestinu ze sta hlavní summy směnečné a tuto sazbu překročiti nesmí.
Provede-li se postih před splatností směnky, odpočítají se od směnečné částky úroky. Tyto úroky počítají se podle volby majitele směnky buď na základě veřejně oznámené diskontní sazby (sazba ústřední banky cedulové) nebo na základě sazby tržní, jež v den postihu platí v bydlišti majitele.
Článek 48.
Kdo směnku vyplatil, má právo žádati od svých předchůdců:
1. plnou částku, kterou on zaplatil;
2. úroky pěti ze sta z této částku ode dne výplaty;
3. svoje výlohy;
4. provisi z hlavní summy směnečné, jež vypočte se podle předpisů článku 47. č. 4.
Článek 49.
Každý směnečně zavázaný, proti němuž provede se neb proveden býti může postih, jest oprávněn žádati, aby za vyplacenou summu postižní vydána byla směnka s protestem a kolku prostý potvrzený účet.
Každý rubopisec, který směnku vyplatil, může vyškrtnouti svůj rubopis a rubopisy svých nástupců.
Článek 50.
Při postihu po částečném přijetí může ten, kdo nepřijatý díl směnečné částky zapraví, žádati, aby to bylo na směnce poznamenáno a jemu o tom kvitance vydána. Majitel směnky musí mu dále vydati ověřený opis směnky a protest, aby mohl další postih prováděti. Kvitance jest bez kolků a poplatků, je-li umístěna na opisu směnky.
Článek 51.
Kdo jest oprávněn k postihu, může, není-li poznámky to vylučující, vykonati postih tak, že vydá novou, neumístěnou směnku na viděnou na některého ze svých předchůdců (směnku návratnou).
Směnka návratná zahrnuje mimo sumy v článcích 47. a 48. uvedené ještě dohodné a kolkový poplatek ze směnky návratné.
Je-li směnka návratná vydána od majitele, řídí se směneční částka podle kursu, který má směnka na viděnou vydaná z místa splatnosti původní směnky na bydliště předchůdcovo. Je-li směnka návratná vydána od rubopisce, řídí se výše směnečního obnosu podle kursu, který má směnka na viděnou vydaná z bydliště vydatele směnky návratné na bydliště předchůdcovo.
Článek 52.
Zanedbá-li majitel směnky lhůty pro předložení směnky, jež zní na viděnou nebo na určitý čas po viděné, pro vznesení protestu pro nepřijetí nebo pro neplacení, pro předložení k placení v případě poznámky "bez výloh", ztrácí svoje práva proti rubopiscům, vydateli a všem jiným směnečně zavázaným vyjímaje příjemce.
Zanedbá-li majitel směnky lhůtu předepsanou vydatelem pro předložení její ku přijetí, ztrácí právo postihu pro nepřijetí a pro neplacení, leč by z doslovného znění poznámky bylo zřejmo, že vydatel chtěl vyloučiti pouze ručení za přijetí.
Je-li lhůta pro předložení obsažena jen v některém rubopisu, může se toho jen rubopisec dovolávati.
Článek 53.
Je-li včasné předložení směnky nebo včasné vznesení protestu pro nepřekonatelnou překážku (vyšší moc) nemožno, prodlužují se lhůty pro toto jednání.
Majitel směnky jest povinen bezodkladně zpraviti svého bezprostředního předchůdce o nepřekonatelné překážce a sdělení s připojením dne, místa a podpisu na směnce nebo jejím přívěsku poznamenati; ostatně platí předpisy článku 44.
Odpadne-li překážka, musí majitel směnku bez prodlení předložiti k přijetí nebo k placení a po případě vznésti protest.
Trvá-li nepřekonatelná překážka více než třicet dní po splatnosti, může býti proveden postih bez předložení nebo protestu.
U směnek, které znějí na viděnou nebo na určitou dobu po viděné, počíná třicetidenní lhůta ode dne, kdy majitel svého předchůdce o případu vyšší moci zpravil; tato zpráva může býti podána před uplynutím lhůty k předložení směnky.
Skutečnosti, které se týkají majitele nebo toho, jemuž uložil předložení směnky nebo vznesení protestu čistě osobně, nejsou případy vyšší moci.
Hlava osmá.
Prostřednictví (intervence).
Článek 54.
Vydatel, jakož i každý rubopisec může uvésti osobu, která podpůrně přijmouti nebo platiti má.
Směnka může býti za podmínek uvedených v této hlavě přijata neb zaplacena pro čest každého směnečně zavázaného.
Prostředníkem může býti každý, také směnečník, nebo osoba směnečně již zavázaná vyjma příjemce.
Kdo pro čest přijme nebo platí, jest povinen bez prodlení o tom podati zprávu směnečně zavázanému, za nějž prostředkuje.
I. Podpůrné přijetí.
Článek 55.
Podpůrné přijetí jest přípustno ve všech případech, v nichž majitel může provésti postih před splatností, leč že by šlo o směnku, jejíž předložení k přijetí jest zakázáno.
Majitel může odmítnouti podpůrné přijetí i tehdy, když od některého podpůrce jest nabídnuto.
Připustí-li však podpůrné přijetí, ztrácí postih před splatností proti svým předchůdcům.
Článek 56.
Podpůrné přijetí poznamená se na směnce; musí býti podepsáno od toho, kdo podpůrně přijal. V prohlášení o přijetí budiž udáno, za koho se děje podpůrné přijetí; není-li nic udáno, děje se za vydatele.
Článek 57.
Kdo podpůrně přijme, ručí majiteli a těm, kteří následují za tím, za něhož intervenoval, stejným způsobem jako ručí tento sám. Přes podpůrné přijetí mohou jak směnečně zavázaný, za nějž podpůrné přijetí se stalo, a jeho předchůdci žádati od majitele vydání směnky a případného protestu, zaplatí-li peníz uvedený v čl. 47.
II. Podpůrné placení.
Článek 58.
Podpůrné placení připouští se ve všech případech, v nichž může majitel při splatnosti neb před splatností použíti postihu. Musí se státi nejpozději v den po uplynutí lhůty ke vznesení protestu pro neplacení.
Článek 59.
Je-li směnka podpůrně přijata nebo jsou-li udány osoby, které mají podpůrně platiti, musí majitel nejpozději v den po uplynutí lhůty pro vznesení protestu pro neplacení všem podpůrcům v místě splatnosti předložiti a při neplacení podpůrném protest vznésti. Není-li protest včas vznesen, jsou jak ten, kdo udal podpůrnou adresu nebo k jehož podpoře byla směnka přijata, tak jeho nástupci sproštění závazků.
Článek 60.
Podpůrné placení musí činiti celou sumu, kterou měl by platiti směnečně zavázaný, za nějž se podpůrně platí, mimo provisi podle článku 47. č. 4.
Odmítne-li majitel takovéto podpůrné placení, ztrácí postih proti těm, kteří by byli placením závazků sproštěni.
Článek 61.
O podpůrném placení musí býti na směnce vydáno potvrzení s označením toho, za koho se platí. Není-li označen, má se za to, že placeno za vydatele.
Směnka a protest, byl-li vznesen, buďtež vydány tomu, kdo podpůrně platil.
Článek 62.
Podpůrce zaplativ vstupuje v práva majitele směnky vůči směnečně zavázanému, za kterého platil, a vůči osobám, které jsou ze směnky jemu zavázány. Nemůže však směnku dále rubopisem převésti.
Nástupci směnečně zavázaného, za nějž placeno, jsou závazků prosti.
Nabídne-li se několik podpůrných platů, má přednost ono placení, jímž nejvíce směnečně zavázaných se sprošťuje. Kdo proti tomuto předpisu, znaje stav věci, podpůrně platí, ztrácí postih proti těm, kteří by jinak byli osvobozeni.
Hlava devátá.
Rozmnožení směnky a opisy.
I. Rozmnožení.
Článek 63.
Směnka může býti vydána v několika exemplářích stejného znění.
Exempláře musí býti v textu směnky opatřeny čísly po sobě jdoucími, jinak platí každý exemplář za směnku samostatnou.
Každý majitel směnky může žádati, aby mu bylo na jeho útraty vydáno více exemplářů, pokud není ze směnky vidno, že jest vydána v exempláři jen jediném. Za tímto účelem má se majitel směnky obrátiti na svého bezprostředního předchůdce, ten opět na svého předchůdce a tak dále v řadě až k vydateli. Rubopisci jsou povinni opakovati svoje rubopisy na nových exemplářích.
Článek 64.
Je-li zaplacen jeden exemplář, zanikají práva ze všech ostatních i tehdy, když není na nich poznamenáno, že placením na jeden exemplář ostatní svoji platnost ztrácejí. Směnečník však jest zavázán z každého jím přijatého exempláře, který mu nebyl vrácen.
Převedl-li rubopisec exempláře na různé osoby, ručí on a jeho nástupci ze všech exemplářů, na nichž jsou jejich podpisy a nebyly vráceny.
Článek 65.
Kdo pošle jeden exemplář k přijetí, má na ostatních exemplářích uvésti jméno toho, u nějž se zaslaný exemplář nachází. Ten jest povinen vydati tento exemplář řádně vykázanému majiteli jiného exempláře.