Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Rozpočtový výbor souhlasí se základní myšlenkou vládní osnovy, spojiti řešení otázky válečných půjček s potřebným novým státním úvěrem, z důvodů ve vládní osnově vyznačených. Na této myšlence a zvláště na přijímání válečných půjček na úplatu nové státní půjčky trvá rozpočtový výbor přes veškeré námitky z různých stran pronešené. Na stanovisko, že dle Saint-Germainské mírové smlouvy není náš stát povinen hraditi půjčky válečné a že tudíž jich zásadně hraditi nemá, nelze se postaviti z důvodů národohospodářských a sociálně politických. Tím však se neuznávají válečné půjčky v území republiky Československé za formální státní dluh, poněvadž pak by bylo nutno je řešiti dle právního hlediska.

Řešení tohoto zákona řídí se však jedině hledisky národohospodářskými, jak to smlouva mírová připouští.

Jestliže vládní osnova sleduje vedle úvěrového účelu záměr, rozřešiti otázku válečných půjček tak, aby veřejné a všeužitečné ústavy nebyly ohroženy a aby i pro soukromníky byla otázka řešena spravedlivě a uspokojivé, pak arci dlužno vytknouti, že by nemohla vládní osnova dle dosavadního svého znění svého úkolu plně splniti a potřebuje tudíž řady změn:

Dle vládní osnovy vznikly by zejména pro spořitelny různé nesnáze. Především v tom, že se žádá po spořitelnách, jez jsou úplně immobilní, aby za cenu částečné úhrady válečné půjčky upsaly a lombardem si opatřily velmi značnou část hotových peněz jako příplatku při upisování. Jejich závazek by se tudíž mimořádně rozmnožil, což by nemohlo přispěti k upevnění důvěry obyvatelstva, bez něhož není pro spořitelny ani trvání ani sanace. Povinnost velkého příplatku může si dovoliti stát, který k úhradě svého schodku stále rozmnožuje inflaci státovek, kdežto u nás, následkem toho, že stát inflaci státovek čelí, jest na peněžním trhu napjetí a peněžní ústavy nemají dostatek hotovostí. S tím souvisí, že by při značném lombardu úroku (6 1/2), za který by si musily spořitelny opatřiti celou příplatkovou hotovost, klesla podstatně dle vládní osnovy rentabilita jejich, neboť počítáme-li, že by musela spořitelna, aby umístila válečnou půjčku za 65, vypůjčiti si lombardem na 6 1/2 % 135, což činí 8·77, a dále že by za novy dluhopis 200korunový dostala od státu 11 K úroků, zbylo by jí na zúročení válečné půjčky 2·23, kteréžto zúročení vzhledem k tomu, že proti válečné půjčce stojí vklad dnes zúročitelný as 4 1/2 %ní, by byl nedostatečný. Dalším nedostatkem jest příliš nízký přejímací kurs válečné půjčky, který by měl v zápětí, že by musela spořitelna diferenci mezi kursem bilančním (z pravidla 93) a kursem přejímacím a dále ztrátu úroků z válečných půjček od 1. března 1919 amortisovati, což by bylo možno snad ve 20 nebo 30 letech, po kteroužto dobu by zůstala spořitelna odcizena účelům humáním a dobročinným a stále by se těšila malé důvěře, majíc v aktivech fiktivní položku amortisační.

Avšak největší nesnází při tomto řešení jest lombard válečných půjček a to s jedné strany lombard, při němž jest spořitelna věřitelkou, majíc proti sobě placení neschopného lombardního dlužníka, jemuž dle řešení vládní osnovy klesne hodnota válečné půjčky pod lombardní sazbu, a s druhé strany lombard, pokud se týče relombard, při němž jest spořitelna dlužnicí. Řešení lombardu prvého druhu souvisí s tím, jak se naloží s neprivilegovanými válečnými půjčkami. Ve příčině lombardu a relombardu, při kterém jest priv. ústav dlužníkem, nastává mu potud nová nesnáz, má-li válečných půjček takto vázaných k upisování nové státní půjčky použíti, že musí předem opatřiti si prostředky ku vyvazení zastavených titrů a prostředků těch nemá. Pravda, mohly by si ústavy pomocí vlastních půjčkových titrů, nevázaných lombardem, opatřiti též více než činí hotový příplatek a to vždy při 100 korunové válečné půjčce 15 Kč, avšak jednak jest tento pramen málo vydatný, jednak drahý.

Ze všech těchto důvodů doporučovalo by se pro skupinu privilegovaných ústavů podmínky upisovací ve všech třech směrech, jak co do přejímacího kursu, tak co do zúročení a příplatkové povinnosti poněkud zlepšiti a zmírniti, jednak zavésti poněkud odchylnou upisovací techniku. Rozpočtový výbor doporučuje, aby při upisování nové státní půjčky nebyly válečné půjčky pouze přijímány na úplatu, nýbrž aby za válečné půjčky byly vydány samostatné nové titry znějící na 75 Kč a zúročitelné 4 1/2 %, avšak s vázaností, že privilegovaný ústav upíše dalších 75 Kč, na které bude povinen hotově zaplatiti 1/4. Ostatek může získati lombardem u Bankovního úřadu. Nový státní dluhopis byl by zúročitelný 6 %. Tento způsob umožňuje ústavům též bez pohromy dále hospodařiti a v brzku se zotaviti a mimo to řeší zejména otázku lombardu, kde jest ústav dlužníkem. Ve příčině kursu jeví se ztráta kursová o 10 jednotek menší při 100 a zkracuje se tudíž doba amortisace ztráty kursové. Poněvadž oba papíry i 4 1/2 %ní i 6 %ní jsou lombardovatelný, může privilegovaný ústav lombardováním prvého, na který nedal žádných hotovostí, získati potřebný peníz, který musí složiti na upsání druhého. Dále jeví se rentabilita ku př. pro spořitelnu takto: Z prvního papíru bude bráti ročně 3·38 Kč

Z druhého papíru obdrží 4·50 Kč, úhrnem 7·88 Kč. Naproti tomu musila si opatřiti lombardně spořitelna plných 75 Kč po 6 1/2 %, což činí 4·88 Kč, takže jí zbývá čistý úrok 3 Kč z původního nominale 100. Zúročení to nestačí ještě plně sice ku úhradě vkladu 100 Kč, které stojí proti 100 Kč válečné půjčky, avšak to jest pouze pro ten nejnepříznivější případ, kde si musí spořitelna opatřiti celých 75 Kč lombardem. Zmínky však zaslouží, že proti 100 Kč válečné půjčky stojí vlastně vklad jen 93 odpovídající bilanční hodnotě válečné půjčky. Přihlížíme-li k tomu, zúročuje se vklad, pokud se týče nákupní či bilanční hodnota půjčky, 3·23 %. Rentabilita se touto methodou podstatně nezvyšuje, ale značnou výhodou jest vyšší kurs přejímací.

Ovšem v té míře, jak se spořitelně podaří získávati nové vklady, anebo opatřiti si ku příplatku úpisovému z jiných pramenů levnější peníze než-li jest lombard u bankovního úřadu, zvýší se též rentabilita spořitelny a tím, že jest oproti vládní osnově příplatek spořitelny ze 135 zmenšen na 75, jest tato možnost podstatně přiblížena. Až se podaří spořitelně celý příplatek uhraditi vklady za 4 1/2 %, bude její rentabilita tato:

Dostane za oba dluhopisy od státu 7 K 88 h a bude platiti z celku (t. j. ze 75 + 93 = 168) obyčejný vkladový úrok t. j. při 4 1/2 %... 7·56 a zůstane jí tudíž čistý výnos 0·32. Po amortisaci ztráty kursové a úroků od 1. března 1919 do nynějška zvýší se tento čistý výnos na 1·13.

Všechny tyto uvedené výhody musí zejména u peněžních ústavů rychleji upevniti důvěru obecenstva, urychliti vkladový proces a tím povznésti rentabilitu. Veliká výhoda této methody pozůstává v tom, že může část titrů odpovídající válečným půjčkám, pokud jich nebude potřebovati v lombardu za účelem opatření hotových peněz potřebných k úpisu titrů nových (jeden titr za válečnou půjčku lombardovaný stačí na úpis tří nových), použíti jako náhrady za ony válečné půjčky, které má ústav lombardovány u jiných peněžních ústavů, totiž u bank. Za tím účelem byla pojata do zákona povinnost lombardních věřitelů tuto záměnu zástavy přijati. Při tom ovšem bylo potřeba stanoviti, že tyto lombardní zápůjčky nesmí býti alespoň do určité doby do dvou let - vypovězeny a že lombardní úrok nesmí býti zvýšen, ježto jinak by povinnost záměnu zástavy přijati byla ceny velmi pochybné. Lombardní věřitelé neutrpí tím žádné újmy, ježto náhradní titry československého státu budou nesporně poskytovati krytí lepší. Účinky nízkého úroku budou částečně vyváženy slosovatelností papíru. Pokud běží o otázku lombardovatelnosti u soukromých osob, bude řešena ve skupině druhé. Tento způsob řešení dostačí, aby uspokojil zejména největší část spořitelen válečnými půjčkami velmi zatížených. Ohledně nepatrného počtu ostatních bude věcí další organisace mezi spořitelnami, aby solidárním postupem, po případě společnými příspěvky do garančního fondu usnadnily amortisaci kursovních ztrát a přispěly k udržení i ústavů přetížených a nejslabších. Bude po uskutečnění tohoto zákona naléhavým úkolem administrativy a legislativy, aby byla vybudována organisace toho druhu po případě na veřejném principu. Pozadí takové garanční organisace posílí hospodářství každé jednotlivé spořitelny a tím i důvěru obyvatelstva. Jest ovšem na všech činitelích veřejných, aby přesvědčili obyvatelstvo, že jest o krytí jich starých i nových vkladů bezpečně postaráno a aby tím nový rozkvět spořitelnictví urychlili.

V tomto rámci nalézají vyřešení i veřejné instituce sociálního pojištění, které jsou oproti spořitelnám potud ve výhodě, že mají připlývání nových peněz zabezpečeno zákonem a že nejsou ohledně peněz starých odkázány na vrtkavost obecenstva.

Pokud běží o druhou skupinu neprivilegovaných osob, mohla by se osnova minouti svého cíle a má-li splniti i zde plně svůj úkol, jest provésti některé změny i v této skupině. Poměr příplatku ku přejímacímu kursu válečné půjčky stanovený na 1:3 má svůj dobrý důvod v tom, že nelze dopustiti, aby strana po případě k placení vůbec neschopná, mohla získati lombardem na nový dluhopis více, než-li sama dala. Kdyby zůstal přejímací kurs 50 a povinnost stran byla jakkoliv zmenšena, na př. na 100, mohla by strana získati složením válečně půjčky a lombardováním nového dluhopisu 3/4 ze 150 t. j. 112 1/2 tedy více, než hotově dá. Toho nelze dopustiti a proto i když jest ve příčině neprivilegovaných osob pamatovati na potřebné zmírnění, jest stále míti na zřeteli zásadu právě vyslovenou.

Především jest jednotlivcům za těžko opatřiti si tak velikou peněžní částku, jakou žádá vládní osnova. Dále hledí vládní osnova z pochopitelných důvodů vyhověti soukromníkům spíše vyšším úrokem nežli kursem, což však široké vrstvy obyvatelstva, by mohly těžko nésti. Hlavní závadou však zůstává otázka lombardu. Neběží tak o to, aby ten, kdo má lombardovanou váleč. půjčku, snad ještě nad to něco získal, poněvadž buď uplatil na půjčku jen 14 nebo 16, anebo dostal už hotově do 75 % hotové peníze, ale běží o to, aby peněžní ústav, která jest věřitelem lombardu nepřisel zkrátka, kdyby dlužník lombardní, k placení neschopny, válečnou půjčku prostě opustil. On by ji opustiti musil, poněvadž by si musil opatřiti především peníze na její vybavení a tyto zúročiti, na kteréžto zúročení by nestačilo to, co by mu zbylo z nového úpisu lombardovaného za účelem příplatku. Má-li někdo na př. válečné půjčky za 100.000 K do 75 % zastavené, musil by si předem opatřiti 75. tisíc korun za účelem vybavení, z nichž by, nehledě k obtížím je dostati, musil platiti 7 %, t. j. 5.250 K ročně. Pak by dle osnovy mohl upsati 200.000 Kč, avšak byl by dlužen celý příplatek, který by si musel opatřiti lombardem novým ve výši 150.000 K za 6 1/2 % a platil by za to 9750 Kč. Úhrnem by tudíž platil ročně 15 000 Kč. Naproti tomu by dostával dle osnovy 10.000 Kč. Je-li insolventní, ale ostatně i jinak, neměl by na tom zájmu, aby půjčku vybavoval a novou státní půjčku upisoval. Nehledě k tomuto kreditnímu interesu, pro který by získání takového insolventního subjektu nebylo žádným úspěchem, padá na váhu zájem peněžního ústavu, který takto ztrácí krytí pro svůj lombard.

Ze všech těchto důvodů doporučuje se i při druhém typu nastoupiti obdobnou cestu jako při privilegovaných peněžních ústavech a to tak, že i tu majitel dostane za svou válečnou půjčku nový titr náhradní, znějící na 75, avšak zúročitelný pouze 3 1/2 %. Tento titr by však na rozdíl od skupiny I. byl věčnou rentou. Podmínkou výměny by arciť bylo, že majitel upíše nové státní půjčky tolik, kolik činí přejímací kurs půjčky staré, začež dostane titr zúročitelný 5 1/2 % a v 60 letech slosovatelný. Renta v náhradu za válečnou půjčku daná by vůbec nebyla schopna lombardu u bankovního úřadu. Tím docílí se toho, že by strana nemohla lombardem získati v hotovosti více, než by dala naopak, aby mohla upsati předepsanou výši nové státní půjčky, musela by si opatřiti 19 Kč na každých 75 Kč nové půjčky. Na tomto upisování arci by neměl zájmu neschopný dlužník mající válečnou půjčku v lombardu u bank, avšak banka by mohla na tom míti zájem, aby za něj tak učinila a tím zachránila svou lombardní zápůjčku Musí arciť peněžnímu ústavu býti dáno přímo právo, aby, nepoužije-li dlužník do určité lhůty svého upisovacího práva, zrušil lombard a převzal z moci zákona lombardovanou půjčku, použil za stranu upisovacího práva - pokud ho arciť strana měla - vyhražuje si osobní nároky vůči lombardnímu dlužníku z případných nedoplatků úroků a výloh, po případě z lombardní zápůjčky, pokud přesahovala 75 %. Ovšem musí se zabrániti tomu, aby peněžní ústav přebíral prostě i válečné půjčky lombardních dlužníků, na které se obligatorní řešení dle § 12. nevztahuje a u kterých není vyloučeno, že jejich válečné půjčky budou honorovány způsobem jiným. Proto byl do § 9. vsunut nový odstavec, ve kterém se dává takovému dlužníku právo prohlásiti, že nesouhlasí s tím, aby peněžní ústav jeho válečné půjčky k upisování použil. Na druhé straně musí však býti ústavu vyhraženo právo učiniti tak přece, objeví-li se, že tvrzení dlužníkovo, že dávce z majetku nepodléhá, bylo nesprávné. Jest-li že by však strana chtěla v takovém případě, i když má půjčku válečnou lombardovanou, použíti upisovacího práva, umožňuje se jí to tím, že musí banka přijati - obdobně jako tomu jest u privil. subjektů - do zástavy za tento lombardní dluh náhradní rentu, a potřebuje strana v tomto případě ku provedení transakce si nově opatřiti přes svůj lombardní dluh přibližně pouze 1/5 jmenovité hodnoty lombardovaných válečných půjček.

V opatření tom zlepšuje se osnova po stránce sociální, poněvadž při velikých položkách žádá se na straně, aby veliké obnosy zapůjčila státu za poměrně nízký úrok, kdežto malý člověk potřebuje poměrně málo peněz hotových, aby se akce zúčastnil. Osoba mající 1000 K válečné půjčky potřebuje hotově pouze 190 K, které složí i s válečnou půjčkou a obdrží rentu na 750 K, zúročitelnou 3 1/2 %. Mimo to stává se vlastnicí zastaveného druhého 5 1/2 % titru, rovněž na 750 K znějícího. Ze zástavy platí na úrocích 36·40 K. Počítáme-li, že by z oněch 190 K platila 6 % úrok, bylo by to 11·40 a úhrnem 47·80. Naproti tomu obdrží 26·25 z renty a 41·25 ze zastaveného titru, úhrnem 67·50, zůstane mu tedy 19·70. Na první pohled se zdá přejímací kurs příliš vysoký, avšak stát nepřejímá břemene ve výši kursu, poněvadž neběží o slosovatelný papír, nýbrž o věčnou rentu, která jest pro stát jen břemenem ve výši bursovního kursu.

Banka má, jak již podotčeno, povinnost, přijímati náhradní rentu v substituci za válečnou půjčku u ní lombardovanou, takže subjekt, mající lombardovanou válečnou půjčku, nepotřebuje, chce-li jí použíti k úpisu nové státní půjčky, opatřovati si ještě vedle peněz, potřebných k úpisu, také peníze k vybavení lombardu. Kdyby však subjekt tento chtěl půjčku opustiti, má právo banka ku krytí svého lombardního nároku použíti práva lombardního dlužníka. To jest možné tak, že zákon sám ji zmocní k zrušení lombardového poměru a bez exekuce přenechá jí válečnou půjčku ku úhradě dluhu lombardního. Pak ale jest nutno stanoviti přejímací kurs. Poněvadž se pro tento účel zásadně předpokládá, že jest náhradní renta stejně dobrým krytím, ač zní na 75 Kč., jako dřívější 100korunová válečná půjčka a poněvadž zákon i jinak nutí banku, aby jak podotčeno, náhradní rentu přijala v substituci za válečnou půjčku, jest na snadě i zde stanoviti, že musí banka převzíti válečnou půjčku na nostro v kursu 75, při čemž se předpokládá, že do této meze byla válečná půjčka zastavena. Byla-li zastavena na vyšší procento, jest to risikem banky, kterého jí hraditi nelze. Banka může při zastavení na 75 % přijíti ke škodě, bude-li kurs náhradní renty nižší nežli 75 %. Ale právě proto, že lze takový nižší kurs čekati nutno stanoviti, že v případě, že byla válečná půjčka zastavena na méně než 75 %, jest oprávněna banka převzíti půjčku na nostro v tomto nižším kursu.

Kdyby však tento kurs přejímací z procenta zastavení plynoucí byl nižší než-li kurs bursovní, měla by banka z převzetí na nostro výdělek na úkor lombardního dlužníka. Toho nelze dopustiti a proto stanoví se v zákoně nejen maximální, ale i minimální přejímací kurs. Při minimálním přejímacím kursu 50 % se předpokládá, že bude přibližně pod kursem bursovní. Kdyby byla válečná půjčka zastavena jen na př. do 30 % převzala by ji banka na nostro v kursu 50 a diferenci by vrátila dlužníku. Ostatek se na právním nároku mezi bankou a lombardním dlužníkem, pokud se týče závazku lombardního dlužníka z dlužní valuty neuhrazené přejímacím kursem (tedy když bylo půjčeno na válečnou půjčku více než 70 %) a z nedoplatku úroků a pod. ničeho nemění.

Hranice kursová nižší nežli 75 % byla nutna vzhledem k možné insolvenci dlužníka. Taková insolvence se u privilegovaných ústavů dle tohoto zákona nepředpokládá a nelze dopustiti, aby byly ústavy tyto převzetím za nižší nežli kurs 75 % poškozeny. Z té příčiny se stanoví přejímací kurs, je-li lombardním dlužníkem osoba dle tohoto zákona privilegovaná, na 75 %.

Nejpodstatnější vadou vládní osnovy jest, že nepřihlíží dostatečně k sociálnímu rozvrstvení upisovatelů a postupuje stejně vůči těm, kdo upisovali z válečných zisků a po případě půjčku dávno odepsali, jako těm, jichž půjčka je jediným jměním, které z donucení zapůjčili válčícímu státu. Jest pravdou ovšem, že každé rozlišování, byť sebe víc žádoucí, naráží na téměř nepřekonatelné technické obtíže. Nicméně však podařilo se při změně §u 13 nalézti vhodný korektiv i otázku tuto částečně řešící. Než o tom bude později jednáno.

Úrokové sazby dle tohoto zákona jsou poměrně vysoké, zvláště pokud jde o papíry slosovatelné. Jsou odůvodněny jednají kritickým stavem ústavů dotčených v první době, nežli budou míti kursovní ztrátu a ztrátu ušlých úroků z válečných půjček amortisovanou a dále všeobecnými poměry na peněžním trhu dnešním, jenž bude míti v dnešní době ještě dále vzestupnou tendenci. Oba tyto momenty jsou dočasné a proto jest záhodno, aby toto vysoké zúročení zůstalo jen dočasným. Z tě příčiny má zúročení slosovatelných papírů po 15 letech býti automaticky o 1/2 % sníženo, tedy v době kdy budou papíry již postupně slosovány, takže nepříznivý účinek snížení procenta na kurs bude vyvážen aktualitou slosování.

Bylo vládní osnově vytýkáno, že otevírá půjčku bez veškerého omezení. Arciť doslov vládní osnovy připouští pouze přijímání válečné půjčky na novou půjčku státní a upisování nové státní půjčky má své zákonné meze ve finančních zákonech. Kdyby nebylo dále více řečeno, nesměla by finanční správa uzavříti větší nominální půjčku než co činí rozpočtový schodek. Avšak vzhledem k tomu, že se doporučuje pro zámožnější subjekty, které budou podrobeny dávce z majetku, učiniti řešení toto obligatorním, není žádoucno, výnos půjčky takto limitovati. Ale arciť není tím řečeno, že by mohla finanční správa volně disponovati efektivním výnosem půjčky i přes rozpočtovou mez. V § 1 doplňuje se tedy, že smí býti použito výnosu půjčky jednak k úhradě rozpočtového schodku 1920, jednak ke konversi úvěrových operací doposud uzavřených ku krytí schodků 1919 a 1920.

Jak naznačeno, souvisí s touto otázkou otázka druhá, obligatorního a fakultativního řešení válečné půjčky. Vládní osnova sta ví se na stanovisko fakultativní, zejména vzhledem ku neprovedené dosud konskripci válečných půjček ve východním Slovensku a Přikarpatské Rusi. Avšak v zájmu úvěrového úspěchu prohlašuje, že žádné příští řešení válečných půjček nemůže býti tak příznivé jako řešení toto. Účinek měl být přirozeně politický, poněvadž není zákon nezměnitelný. Avšak forma vládní osnovy nepojišťuje úmyslu zákonodárce. Doporučuje se, a to zvláště z důvodů sociálních, učiniti řešení tohoto zákona obligatorním pro všechny majetné subjekty, podrobené dávce z majetku, při čemž by hranice majetku byla posunuta o něco výše, než tomu jest v zákoně o dávce z majetku, nejvhodněji až do výše 25.000 Kč. Tedy též pro všechny peněžní privilegované ústavy, pokud dávce z majetku podléhají, to jest které nenáleží k oněm, které zákonodárce výslovně z dávky z majetku vyjímá a mají jmění dávce z majetku podrobené. Lhůta, ve které se tak státi má, může býti stanovena prováděcím nařízením. Tím by myla otevřena cesta pro sociální opatření v budoucnosti ve prospěch sociálně nejslabších. Námitka neprovedené dosud konskripce v Přikarpatské Rusi dá se odstraniti prostě tím, že byla by finanční správa zmocněna, přijímati válečné půjčky i tam za obdobných podmínek, avšak po přísně provedené konskripci.

Vládní osnově bylo vytýkáno, že půjčky lombardované dosud mimo území republiky, lze proplatiti v méně hodnotných valutách jiných států, z čehož by pro majitele vyplýval neodůvodněný zisk valutární.

Z důvodu toho navrhuje se, aby pojato bylo do zákona ustanovení, že takovéto půjčky, pokud patří příslušníkům republiky Československé a budou do území našeho dovezeny, mohly řešení zákonem tímto povoleného použíti je v tom případě, že zaplacení lombardního dluhu v cizině provedeno bude prostřednictvím naší státní správy. Důkaz, že půjčka dne 2. června 1920 (den podání předlohy) nebyla lombardována, povinna jest provésti strana. Způsob důkazu stanoven bude nařízením.

Bylo vládní osnově vytýkáno, že ustanovení § 13 pro budoucnost není dosti účinným, poněvadž by mohlo býti vždycky budoucím zákonem změněno. Tomu hoví změna provedená v ten smysl, že se nyní zákonem výslovně osoby, které podléhají majetkové dávce a nepoužijí výhod tohoto zákona, zbavují možnosti docíliti jakékoliv náhrady za válečné půjčky. Jakékoliv pozdější řešení zůstává tudíž obmezeno na subjekty hospodářsky nejslabší, které majetkové dávce nepodléhají.

Rozpočtový výbor navrhuje přijetí následující osnovy zákona:

ze dne ..................... 1920,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vláda se zmocňuje, aby zařídila veřejné upisování státní půjčky republiky Československé, na kterém se súčastní vlastníci válečných půjček rakouských a uherských podle ustanovení dále uvedených.

Hotového výtěžku této půjčky lze použíti jen k úhradě rozpočtového schodku pro rok 1920 a nebo ku konversi úvěrů uzavřených k úhradě rozpočtových schodků za léta 1919 a 1920.

Rozhodnouti o použití případného přebytku vyhražuje se zvláštnímu zákonu.

Regulativní spořitelny, záložny utvořené z fondů kontribučenských a berních, záložny utvořené na základě zákona ze dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. z., družstva zřízená dle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., a družstva zřízená dle uherského zákonného článku XXXVII. z r. 1875, jakož i úvěrní družstva zřízená dle I. titulu uherského zákonného článku XXIII. z r. 1898. pojišťovací ústavy zřízené na základě nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z. nebo uherského zákonného článku XXXVII. z r. 1875, živnostenská společenstva a jich zemské svazy včetně hromad pomocnických, odborové (všeodborové) organisace dělnické, zemské fondy, zemské ústavy, zemské úvěrní fondy podpůrné okresy, obce, náboženské obce, kumulativní sirotčí pokladny, jmění opatrovanecká a sirotčí, jmění církevní, kostelní, obroční a nadační, veřejné ústavy sociálního pojištění, náhradní pensijní ústavy, pensijní spolky nemající povahy náhradních ústavu, jakož i ústavy a korporace, které prokážou osvědčením politické správy (na Slovensku župních úřadů), že mají povahu obecně prospěšných zařízení, složí dluhopisy válečných půjček a připlatí na každých 100 K jich jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti, začež obdrží:

a) Kč 75·- jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 5-procentní,.

b) Kč 75·- jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 6-procentní.

Tyto dluhopisy [a) i b)] budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1979 bez újmy práva státu ke konversi.

Zúročení dluhopisů uvedených v tomto paragrafu pod a) sníží se po pěti letech na 4 1/2 % a po dalších desíti letech na 4 %.

Ostatní osoby, ať fysické či nefysické, složí dluhopisy válečných půjček a připlatí na každých 100 korun jich jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti, začež obdrží:

a) Kč 75·- jmenovité hodnoty v 3 1/2 procentních dluhopisech rentových, neslosovatelných, u cedulového ústavu nezastavitelných;

b) Kč 75·- jmenovité hodnoty v dluhopisech 5 1/2 procentních, které budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1979 bez újmy práva státu na konversi.

Zúročení dluhopisů uvedených v tomto paragrafu pod b) sníží se po 15 letech na 5 %.

Tato půjčka, jejíž dílčí úpisy budou svědčiti doručiteli, jest osvobozena od daně rentové. Při výplatě úroků pomíjejí se zlomky haléřů.

Upisovatel dle § 3 jest povinen prokázati:

1. že měl své statutární nebo zákonné sídlo již dne 28. října 1918 v území tohoto státu a je nepřetržitě ještě má v území republiky Československé, anebo že je přenesl po 28. říjnu 1918 do republiky Československé na základě zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. z r. 1920 neb zákona ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n.;

2. že složené dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky dle tohoto zákona;

3. že složené dluhopisy válečných půjček byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny dle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n.

Upisovatel dle § 4 jest povinen prokázati:

1. že jest státním příslušníkem Československé republiky;

2. že složené dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky vypsané tímto zákonem, anebo že tyto dlužní úpisy dne 28. října 1918 již byly a od té doby nepřetržitě zůstaly ve vlastnictví některého příslušníka Československé republiky;

3. že složené dluhopisy válečných půjček byly rádně k soupisu přihlášeny a označeny dle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, č. 85 Sb. z. a n.

Za státní příslušníky Československé republiky dle tohoto paragrafu sluší pokládati z osob nefysických ony, při nichž jsou splněny podmínky dle § 6. č. 1. tohoto zákona.

Průkaz podmínek uvedených v §§ 6 a 7 lze provésti listinami veřejnými nebo osvědčeními tuzemských veřejných úřadů, dále příslušnými soupisovými archy, ověřenými výtahy z obchodních knih a není-li listinný průkaz možný přísežným výslechem svědků. O přísežný výslech svědků může finanční správa požadovati soud, v jehož obvodu má svědek řádné bydliště. Výslechy tyto jest prováděti podle obdoby ustanovení civilního soudního řádu o výslechu svědků. Odmítnutí výpovědi svědecké jest nepřípustno.

Použije-li vlastník zas tavených úpisů válečných půjček těchto úpisů k upsání nové státní půjčky jest zástavní věřitel povinen titry nové půjčky dle § 3, odst. 1 a) i dle § 4, odst. 1 a) upisovateli vydané přejati za náhradu za zastavené úpisy válečných půjček.

Upisovatelům dle § 3 privilegovaným nesmí zástavní věřitel do dvou let od upsání nové státní půjčky ani příslušného lombardního dluhu vypověděti ani lombardní úrokové míry z tohoto dluhu zvýšiti, to vše jen, plní-li dlužník včasně svoje závazky úrokové.

Peněžní ústavy, které přijaly v zástavu dluhopisy válečných půjček rakouských a uherských, vyhovující podmínkám §§ 6 a 7, jsou oprávněny, nepoužije-li dlužník, na něhož se vztahuje ustanovení § 12, svého práva upisovacího ve lhůtě stanovené nařízením, prohlásiti lombardní dluh ihned splatným, převzíti válečné půjčky v zástavu dané v kursu odpovídajícímu dané zápůjčce, nejméně však v kursu 50 % a nejvýše 75 % jmenované hodnoty telquel, při úpisech válečné půjčky pak zastavených subjekty vyjmenovanými v § 3 vždy v kursu 75 % jmenovité hodnoty telquel do vlastnictví a vykonati na vlastní účet právo upisovací za podmínek § 4, po případě, pokud jest lombardním dlužníkem obec, okres nebo jiný nucený svazek územní, za podmínek § 3. Dlužník zůstává peněžnímu ústavu nadále osobně zavázán z lombardní zápůjčky, pokud přesahovala 75 %, jakož i z nedoplacených úroků a výloh.