Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Mimo případ právě uvedený mohou býti tyto předměty ve smyslu § 15. pronajatý jiným spolkům nebo i jednotlivcům k účelu vykonávání veřejného kultu.

§ 47.

Budovy a místnosti nutně potřebné ku výchově, vzdělání a ubytování kněžského dorostu mohou po dobu 10 let od účinnosti tohoto zákona býti i s potřebným vnitřním zařízením a učebnými pomůckami státem bezplatně propůjčeny náboženským spolkům neb jejich svazům o to za podmínek § 19., bude-li o propůjčení toto požádáno nejpozději do 1. ledna 1922. Místností takto postoupených nesmí však býti bez výslovného svolení správy státní užíváno pro žádný účel jiný, zejména ne ke schůzím a projevům rázu politického. Každé zneužití, jakož i zanedbání povinností řádné správy (§ 19.) má za následek odnětí propůjčených budov a místností i jejích zařízení.

§ 48.

Státní správa může budov a místností, jež propůjčeny byly ať bezplatně ať za úplatu ku vykonávání náboženského kultu, z vážných důvodů použíti sama neb propůjčiti je, pokud tím výkon kultu, k němuž byly propůjčeny, není rušen, také k jiným vážným účelům občanským na př. ku konání občanských shromáždění, účelům vzdělávacím, uměleckým a pod.

§ 49.

Budovy, jichž k účelu v předešlém paragrafu uvedenému nebude zapotřebí, užity budou, pokud jsou k tomu způsobilé, k účelům sociální péče, zejména péče o mládež, k účelům lidového vzdělání, vyučování, ku zřízení museí a pod. a mohou býti odevzdány za tím účelem v bezplatné užívání obcím, okresům nebo jiným korporacím ať veřejným ať soukromým. Budovy, kterých způsobem právě uvedeným použíti nelze, mohou býti použity jakýmkoli jiným vhodným způsobem a za tím účelem pronajaty neb i prodány. Docílený výtěžek plyne do fondu, zřízeného podle § 55.

§ 50.

Způsobem v předešlém paragrafu uvedeným bude naloženo také s budovami, které byly sice určeny pro účely kultu, ale kterých z jakékoli příčiny pro účely kultu po dobu jednoho roku nebylo použito anebo ohledně nichž bezplatné propůjčení státem z jakékoliv příčiny přestalo.

§ 51.

Movitosti značné ceny umělecké nebo historické buďtež odevzdány do musei a veřejných sbírek. Musea k tomu čili mohou býti zřízena také z budov chrámových, jichž se nepoužívá pro účely kultu.

Umělecky, historicky a literárně cenné sbírky a knihovny, jež byly ve vlastnictví a správě církevní, buďtež zachovány; stát podrží je buď ve své správě vlastní neb odevzdá je ve správu jiným veřejnoprávním korporacím, po případě přičlení je jako celky jiným obdobným zřízením.

§ 52.

Hospodářské budovy, pozemky, lesy, zahrady a jiné statky, průmyslové a jiné závody se svým živým i mrtvým inventářem, jež byly dosud majetkem církevním, nejsou předmětem ani bezplatného postoupení ani pronájmu ve smyslu tohoto zákona. Tento majetek odevzdán bude ve správu pozemkového úřadu Československé republiky, aby jim naložil ve smyslu zákona o zabrání velkého majetku pozemkového ze dne 16. dubna 1919, č. 215 sb. zák. a nař. a dalších zákonů o reformě pozemkové. Výtěžek z tohoto majetku a z jeho realisace docílený plyne do fondu, zřízeného podle § 55.

§ 53.

Vlastnictví nemovitostí i předmětů movitých užívaných dosud pro účely kultu, jež dosud vlastnicky náležejí obcím, okresům, zemím, necírkevním korporacím nebo jednotlivcům, zůstává nezměněno. Jest právem vlastníka těchto předmětů, aby podržel je ve své správě vlastni neb aby je zcela nebo z části, buď bezplatně nebo za úplatu, odevzdal v užívání jednomu nebo několika náboženským spolkům, jiným korporacím nebo jednotlivcům za účelem vykonávání náboženského kultu neb i za účelem jiným. Také v tom případě, užívá-li se takových budov a věcí pro kultus, není vyloučeno, aby vlastník, pokud tím neruší se provozování kultu, k němuž byly propůjčeny, užil jich nebo dal užíti zároveň i jiným přiměřeným způsobem pro necírkevní účely občanské.

§ 54.

Ústřední komise pro provádění odlukového zákona (§ 39.) dozírá na přesné provádění tohoto zákona, zejména na správu veškerého dosud církevního jmění, a stanoví za souhlasu vlády podrobná pravidla a řády ku provádění tohoto zákona. Komise tato může jednotlivými úkony pověřiti orgány státní správy, komise inventurní nebo zříditi ku provádění potřebných úkonů zvláštní orgány a zřízence.

§ 55.

Z majetku dosud církevního a jeho důchodů, pokud majetku toho nebude užito k bezprostřednímu provozování kultu, k úhradě pensí ve smyslu tohoto zákona pokud dále nebude vindikován podle § 44. třetími osobami nebo jinak podle tohoto zákona

specielním způsobem použit, zřízen bude státní kulturní fond, spravovaný společně ministerstvem národní osvěty a ministerstvem sociální péče. Z fondu tohoto podporovány budou všecky společnosti a občanské instituce, zabývající se vzděláváním, výchovou a mravním povznášením lidu a úkoly sociální péče, ať jsou to společnosti a instituce náboženské či nenáboženské. Pro stanovení poměru, v jakém se jim podpory ze státního kulturního fondu má dostati, směrodatným jest jejich kulturní význam ve státě, rozsah a povaha jejich činnosti a podniků, počet jejich členů a jiná účelná data statistická, vhodným způsobem opatřená. Obě jmenovaná ministerstva výdaji společným nařízením statut státního kulturního fondu, v němž podmínky udělení a podržení subvence, jakož i pravidla o poměru, v němž různým společnostem a institucím podpory této se dostává, podrobně budou stanovena.

§ 56.

Kněžím oněch dosavadních náboženských společností, jimž dostávalo se dosud subvencí na základě státního rozpočtu republiky, kteří vyhovují podmínkám níže uvedeným, dostane se pensí z prostředků státních. Pense tato nesmí v žádném případě býti vyšší nežli kongrua dosavadními zákony stanovená.

Podmínky dosazení pense jsou:

a) státní občanství Československé republiky,

b) dokonaný 45. rok věku,

c) zaměstnání po dobu nejméně 15 let v činné duchovni správě,

d) aktivní účast v této správě v den 28. října 1918, při čemž suspense z úřadu z důvodů republikou neuznávaných není překážkou,

e) plná státní a občanská zachovalost jež však neruší se odsouzením pro delikty politické před 28. říjnem 1918 nebo později v cizině,

f) nedostatek vlastních prostředků existenčních,

g) motivovaná a doklady opatřená žádost o přiznání pense, kterou podati jest do roka od účinnosti tohoto zákona u politického úřadu II. instance.

§ 57.

Z majetku klášterů a řádů církevních podle tohoto zákona zrušených zabezpečena budiž ve formě pense výživa bývalým jejich členům, kteří tohoto členství pozbyli tímto zákonem nebo dřívějším vyloučením z kláštera nebo řádu z důvodů republikou neuznávaných, vyhoví-li tyto osoby podmínkám předešlého paragrafu lit. a), b), e), f) a g). Pense tato však nesmi býti vyšší nežli pense kněze přibližně stejného věku a vzdělání.

Bývalí členové klášterů a řádů církevních, kteří byli v posledních 15 letech před účinností tohoto zákona z těchto církevních korporací vyloučeni z důvodů, kterých státní správa neuznává, a jsou občany Československé republiky, mají bez ohledu na to, dosáhnou-li pense čili nic, právo, aby se domáhali z majetku v tomto paragrafu zmíněného do 3 let od účinnosti tohoto zákona náhrady způsobené jim škody. Náhradu tuto žádati jest u ústřední komise (§ 39.), nebyla-li náhrada přiznána vůbec nebo v požadované výši, lze do měsíce od doručení příslušného rozhodnutí domáhati se vůči státu uznání tohoto nároku pořadem práva.

§ 58.

Také osobám nekněžským, které existencí svou byly odvislé od podniků a zřízení církevních, jako jsou kostelníci, zvoníci, dozorci chrámoví, hrobníci zrušených hřbitovů a pod., a které provedením tohoto zákona na další existenci své jsou ohroženy, dostane se, pokud nelze jim přikázati jiného vhodného zaměstnání a pokud vyhovují obdobně podmínkám § 56., přiměřené pense.

§ 59.

O žádostech za přiznání pense rozhoduje politický úřad II. instance, z jehož rozhodnutí možno odvolati se k ministerstvu vnitra, které rozhodne, vyslechnuvši ústřední komisi pro provádění odlukového zákona.

Pense takto upravená jest po dobu jednoho roku provisorní; po uplynutí tohoto roku může každý, kdo pense požívá, žádati do 6 měsíců o její novou úpravu. O žádosti této rozhodne se stejným řízením jako o žádosti původní. Nebyla-li žádost o novou úpravu v čas podána, nebo bylo-li o mí rozhodnuto, jest pense definitivně určena.

Změnily-li se později podstatným způsobem poměry osoby pense požívající, může i definitivně ustanovená pense z moci úřední býti modifikována.

§ 60.

Nárok na pensijní zaopatření mají také rodiny osob dle předešlých ustanovení k pensi oprávněných a to podle zásad všeobecně platných pro pensijní zaopatření státních úředníků a zřízenců, avšak s tou úchylkou, že i ženy kněží formálně neoddané a jejich děti nemanželské mají stejný nárok, jakoby byly žily, pokud se týče se zrodily, v řádném manželství.

§ 61.

Bližší předpisy o výši pensí a zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona, o způsobu jejich výplaty, jakož i o řízení, jímž pense tato se ustanovuje, vydány budou vládním nařízením.

§ 62.

Nárok na pensi se ztrácí soudním odsouzením pro zločin nebo jiný trestný čin spáchaný z pohnutek nízkých a nečestných, dále odsouzením pro přečin nebo dvojím potrestáním pro přestupek podle tohoto zákona. Naproti tomu nepozbývá těchto nároků občan, nad nímž vyřkl jakýkoliv trest orgán, který není úředním orgánem republiky.

Kdo pense podle tohoto ustanovení pozbyl, může o ni žádati znova jen tehdy, pominuly-li podle platných zákonů následky spáchaného trestního činu nebo byly-li následky ty v cestě milosti prominuty.

§ 63.

Přečinu se dopouští, a potrestán buď tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, ač nejde-li o čin přísněji trestný, ten kdo:

a) při správě majetku ku provozování kultu svěřeného dopustí se hrubé nedbalosti, z níž vzešla neb vzejíti mohla značná škoda na majetku neb osobní bezpečnosti,

b) vědomě nebo z hrubé nedbalosti, avšak bez podvodného úmyslu, proti předpisům §§ 21. a 22. nesprávně disponuje příjmy náboženského spolku, nešetří ustanovení tam obsažených a zejména dopustí se nesprávnosti při sestavování inventáře, účtů a rozpočtů,

c) bez předchozí státní sankce, normované v § 33., publikuje nařízení a projevy tam uvedených vrchností církevních;

d) místností určených náboženskému kultu, ubytování neb výchově náboženských funkcionářů nedovoleným způsobem použije ku konání schůzí a projevů rázu politického,

e) koná veřejně (§ 3.) kněžské funkce náboženského kultu nebo funkce duchovní správy, nezískav k tomu státního souhlasu podle §§ 34. a 35.

§ 64.

Kněz, který vykoná církevní oddavky bez průkazu, že snoubenci byli již občansky oddáni (§ 10.), vinen jest přestupkem a potrestán budiž soudem vězením od 14 dnů do 6 neděl.

§ 65.

Všeliká jiná přestoupení tohoto zákona, pokud není v jednotlivých případech jinak nařízeno, stíhají se jako přestupky politické peněžitou pokutou od 100 K do 3000 K.

§ 66.

Trestní ustanovení dosavadních zákonů, jimiž představám náboženským, církevním funkcionářům, naukám, zařízením a obyčejům dostávalo se výsadní právní ochrany, jsou zrušena. Trestní ochrana zájmů náboženských přípustna jest jen v mezích všeobecných zákonných ustanovení, jimž téže ochrany dostává se i jiným obdobným zájmům občanským.

§ 67.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení.

Provésti jej ukládá se vládě.

 Navrhujeme, aby předloha tato přikázána byla výboru ústavnímu; nebude-li zřízen zvláštní ústavní výbor, budiž přikázána výboru právnímu.

Zvláštního návrhu o finanční úhradě není u této předlohy zapotřebí, poněvadž její provedením státu nová břemena nevzejdou, naopak škrtnutím náboženského budgetu velmi značné výlohy budou ušetřeny. Mimo to získá stát značných prostředků zabráním jmění, jehož po odluce ku provozování kultu nebude zapotřebí. Náklady spojené s provedením tohoto zákona budou nepoměrně menší nežli kolik vynakládal stát na účely kultu a náboženského vyučování před provedením odluky. Po stránce finanční tudíž provedení tohoto návrhu nic nepřekáží.

V Praze dne 26. května 1920.

Rozpočet o finančním dosahu této osnovy (§ 41. ústavní listiny) je tento:

V obou prvých rozpočtech republiky na r. 1919 a 1920 určeno je přímo na potřeby kultu:

Na fakulty mimo svaz universitní (fakulty theologické) zařazeno jest mimo to do rozpočtu na r. 1919 240.954 Kč, na r. 1920 683.498 Kč. K tomu připočísti bylo by výlohy náboženského vyučování na školách, platy kurátů vojenských, platy duchovních v jiných státních a veřejných ústavech, jež v dosavadních položkách zahrnuty nejsou a jež také v rozpočtu státním nejsou podrobně specifikovány, jež však převyšuji jistě ročně 23 mil. korun.

Tyto náklady na kultus ať přímo ať nepřímo vynakládané mají tendenci příkře vzestupnou. Již r. 1920 stouply oproti r. 1919 o plných 41.03 %! Že vzestup tento pokračoval by ještě dále, tomu nasvědčují jednak zákony o zvýšení kongruy duchovni na př. zákon z 9. dubna 1920, č. 246 sb. z. jímž kongruy římsko-katol. duchovních zvýšeny na osobu o 1200 K ročně, jednak § 124. ústavní listiny o rovnosti všech náboženských vyznání před zákonem, jehož logickým důsledkem jest, že nárok na státní podporu, jaké dosud dostávalo se pouze třem shora uvedeným církvím, měly by nyní též všecky ostatní dosud existující nebo nově se tvořící církve (na př. církev československá) a že by také nekatolické církve subvencovány býti musely procentem o mnoho vyšším oproti církvi římsko-katolické, nežli dálo se ve dvou shora citovaných státních rozpočtech republiky.

V jak drastickém nepoměru je tento náklad na kultus k ostatním položkám rozpočtovým, ukazuje faktum, že v rozpočtu na r. 1919 na obecné školství zařaděna položka 16,669.335.- Kč, na lidovou výchovu dokonce jen 418.000.- Kč, na veškero umění (výtvarné, ochranu památek, musejnictví, hudby, výpravné umění a písemnictví) 3,965.494˙- Kč, celkem tedy na tyto tři významné obory dohromady 21,052.829 Kč tudíž značně méně nežli bylo téhož roku vynaloženo přímo a nepřímo na náboženský to kultus!

Provedení odluky církve od státu tyto ohromné a stále stoupající náklady na kultus z odpadnou a uvolní se ve státním rozpočtu pro úlohy důležitější a občanskému celku prospěšné. Provedením odluky však stát nejen uspoří tyto velmi značné a naprosto neproduktivní effektivní výdaje, nýbrž získá ve svoji disposici i ohromný majetek mrtvé ruky, jehož ku provozování náboženského kultu nebylo a není vůbec zapotřebí. O přesné ciferní výši tohoto majetku poskytne náležitý obraz teprve jeho inventura, touto osnovou (§ 37. a násl.) navržená. Pokud by šlo jen o majetek pozemkový, jenž s výkonem náboženství nemá naprosto čeho činiti, budiž uvedeno, že jen v Čechách dosud patří církvím a "zbožným nadacím" 150.395 ha půdy (z toho duchovním řádům 56.395 ha), na Moravě jen větší statky církevní činí úhrnem 86.951 ha (z toho duchovní řády drží 20.386 ha), ve Slezsku jen pozemkový majetek biskupství Vratislavského, řádu německých rytířů a řádu maltezského zaujímá 52.906 ha. K tomu přičísti bylo by další majetek nemovitý, budovy, průmyslové závody a jmění movité. I když se uváží, že podle této osnovy odlukového zákona budovy kostelní a obytné jakož i movitosti, pokud jsou nutný ku výkonu bohoslužby, mají býti bezplatně dány v užívání podle téže osnovy utvořeným náboženským spolkům, bude odlukovým zákonem zajisté mnohem více než jedna miliarda korun neproduktivního dosud jmění mrtvé ruky získáno pro všeužitečné úkoly vnitřní kolonisace, sociální péče, lidové výchovy a pod.

Oproti tomu náklady, jichž vyžádá si provedení tohoto zákona, jsou mizivě nepatrné. Úkony administrativní, ku provedení zákona nutné (inventura dosavadního církevního jmění, projednání stanov náboženských spolků, odevzdání jim nutného nemovitého a movitého jmění k úkonům bohoslužebným, úřední dozor na činnost těchto spolků atd.) mohou vykonány býti dosavadními úřady a jejich personálem, aniž by bylo třeba, personál tento k tomu konci rozmnožiti; novým břemenem bude pouze náklad na zřízení a udržování občanských úřadů matričních (§ 9. osnovy) a náklad na pensi osobám duchovním a existenci od dosavadního církevního zřízení odvislým podle šesté hlavy této osnovy; tyto náklady však při účelné úpravě příslušných položek nedostoupí z daleka ani polovice obnosů dnes na kultus vynakládaných a mimo to, pokud jde o pense, budou se náklady ty rok od roku zmenšovati, až vymizí vůbec. Náklady úřadů matričních, jež ostatně lze vhodně spojiti s úkony nižších úřadů a orgánů administrativních, mohou takto podstatně býti zredukovány, pokud se týče, zcela nebo z části přeneseny na nižší správní celky (obce, okresy). To upraviti jest ostatně úkolem zvláštního zákona, který v § 9. osnovy je vyhrazen.