Změna volebního řádu má však velmi citelně zasáhnouti ty, kteří ještě nejsou komunisty, ale v jejichž řadách začíná se objevovati nespokojenost s vládní politikou, a v jejichž hlavách začíná svítati poznání, že v československém politickém a veřejném životě je potřebný obrat směrem k oněm ideám a ilusím, které měly široké masy lidu v dobách popřevratového osvobozenského ruchu. Jde celkem namnoze o nové iluse, ještě neujasněné a nevyhraněné, ale vládní strany vidí v nich určité vzrůstající nebezpečí pro sebe a proto se proti němu chtějí zabezpečovati umělou hrází, která jim má jejich državu zachrániti. Připomínám, jak dosavadní vládní politika koaličníků působí na mnohé naše odpůrce. Teprve v neděli spisovatel Karel Čapek o této vládní politice napsal: "Náš parlament je zhuntován a náš stát je dán v pacht několika stranám. . . Nemohu se nadchnouti pro režim, který ponížil parlament v tibetský hlasovací mlýnek."
Anebo si poslechněme, jak v "Přítomnosti" smýšlí o vládní politice státní zaměstnanec. Dne 23. července tam psal: "Myslím, že jsou již ty tam doby, kdy člověk líbal důtky, jimiž byl bit. A to, co nám úředníkům uštědřily politické strany, bolí víc, než několik ran přes hřbet. Uvažte jenom: Prosincové zákony, zákon o úplatkářství a porušování úředního tajemství, zákon o restrikci, zákon, rušící řadu svátečních dnů, nařízení o prodloužení pracovní doby ve státních úřadech, porušení parity mezi státními zaměstnanci a učiteli a mnoho nesplněných slibů. . . A poněvadž naše notorická spokojenost nebyla dostatečnou vzpruhou k aktivní činnosti v politických stranách, lákala nás koalice ještě jinými nesporně populárními zákony, jako je ten na ochranu republiky, o tisku a pod., a když to vše nepomohlo, domnívají se, že na nás vyzrají změnou volebního řádu, která má za lacinou premii doživotně zajistiti poslanecký důchod. Holoubkové, jak při tom hezky vrkají o zájmech státu a o nebezpečí, hrozícím československé většině, která by ani nebyla možná bez dnešních koaličních profesionelních politiků . . . Na tu mačkanici u koryta měl by býti klacek, a ne volební reforma."
Všeho dobrého do třetice. V "Přítomnosti" vzal si slovo dokonce také továrník k takovémuto ostrému projevu zklamaného vlastence proti vládní politice a proti vládním stranám: "Zrada vojákova není tak zločinná, jako nečinné přihlížení k dnešnímu stadiu naší politiky. . . My, indiferentní inteligence, musíme se jako nezatížená a snad jediná reserva politického života s celou vervou účastniti, se zápalem Vlastenců z Boudy, s nadšením osmačtyřicátníků do boje se pustit a opravdu bojovati. Tiskem, veřejnými schůzemi, tábory, protesty, pronásledováním těch řemeslných kreatur a tajemníků, kteří zneužili té opravdu svaté prostoty národa, jenž jim to nevinné a nejkrásnější panenské mládí republiky svěřil. Jim zase republiku ponechat, jim, podvodníkům, cynikům, makléřům ji zase svěřovat? Ne, řekněme si, že tisíckráte ne." Žádá proto tento inteligent vytvoření nové strany protivládní a protikoaliční a ve svém rozhořčení proti koaličníkům volá: "Neutvoří-li se taková strana, budu voliti s komunisty, protože aspoň zamezují zlodějnu, kterou ostatní národ svou lhostejností sankcionuje."
Tak již na veřejnosti mnozí nekomunisté příkře odsoudili dnešní vládní koaliční strany. Dnešnímu vládnímu režimu bylo svěřeno nejkrásnější mládí národa, ale režim tento všem vrstvám pracujících lidu tloukl jen po hřbetě. Koaliční vládní strany celou řadu let pletly důtky na dělníky rukou i hlavou. Nelze jim déle svěřovati osudy Československé republiky. Tento výkřik dere se z hrdel mnohých těch, kteří s námi nemají nic společného a kteří dlouho koaliční režim podporovali. Jsou to hlasy jednotlivců, ale v hlubinách mas koaličníků je vření dojista ještě silnější.
Vládní strany se proto bojí voleb. Obávají se, že jejich tábor dostane silné trhliny. Proto se namáhají, aby se udržely pomocí umělých prostředků změněného volebního řádu. Průlom do jejich řad a jejich politiky má býti znemožněn.
Mimo to jsou dnešní vládní strany pevně odhodlány po volbách ve svém dosavadním režimu pokračovati. Co až dosud proti pracujícímu lidu dělaly, to všechno byla práce pro kapitalismus. Vládní strany vykonaly opravdu mnoho. Dovedně upevňovaly a rozšiřovaly moc kapitalismu. V budoucnosti bude však kapitalistická třída do nich žádati služeb dalších a větších. Program vládních stran na papíře bude snad lidový. Vládní strany nejsou však tím, co o sobě tvrdí, nýbrž jsou tím, co od nich žádají zájmy kapitalismu. Po volbách vládní strany budou pokračovati v politice hospodářské a politické reakce. Nejen svou mandátovou državu, ale pokračování v reakční své politice chtějí si vládní strany zabezpečiti změnou volebního řádu.
Ač původní vládní osnova padla, zůstalo z ní přece ještě velmi mnoho, co uplatnění nekomunistických protivládních stran znesnadňuje, ba znemožňuje. Lhůty volební jsou zkráceny, aby protivládní agitace nemohla se rozvinouti. Volební geometrie jest upravena ve prospěch vládních stran. K dosažení mandátu nedostačí 20 tisíc hlasů v jednom volebním kraji jako dříve, nýbrž musí býti dosaženo celého volebního čísla, které bude téměř všude vyšší. Strana, která nedosáhne mandátu, uší zaplatiti celý volební náklad, který bude od 100 voličů kandidátní listiny podpisujících a kandidátů vymáhán exekucí. Hlasy stran, které v druhém skrutiniu neobdrží mandátu, přisvojují si vládní strany. Ustanovení tato po mém soudu dostačí naprosto, aby protivládní nekomunistické kandidatury byly znemožněny. A dojde-li k nim přece, budou vládě neškodny. Proti vládě vystoupiti bude se směti odvážiti jedině strana komunistická. Ti však, kteří smýšlejí proti vládě, ale komunisty voliti nechtějí, jsou změnou volebního řádu znemožněni.
Bylo ovšem tvrzeno, že vládní strany koaliční tuto změnu volebního řádu dělají jen a jen v zájmu státu. Jsem toho názoru, že pravda je obrácená. Koaliční vládní strany nejednají v zájmu státu, nýbrž naopak používají a zneužívají moci státu ve svůj prospěch. Stát by se vytvořením nových protikoaličních stran nezvrátil, ale ovšem dnešní většina vládní by se mohla skáceti. To má býti zamezeno. Je to až komické, že příští vláda v Československu má býti založena na podkladě hlasů těch, kteří budou hlasovati proti dnešním vládním sranám, anebo kteří by chtěli proti nim hlasovati a kteří toho po vyhlášení tohoto zákona neučiní jen proto, poněvadž se jim samostatné vystoupení znemožňuje. Vládní strany počítají s tím, že pod tlakem změny volebního řádu malé protivládní strany zmizí a že ti, kteří nechtěli hlasovati přímo pro komunisty, ale chtěli v nových útvarech hlasovati proti dnešním vládním stranám, budou nyní donuceni hlasovati pro koaliční vládní režim. Vládní strany nepřímo voličům nařizují, jak mají hlasovati. Nemá ve volbách rozhodovati vůle voličů, nýbrž komando vládních stran. Kdyby zde byl udělán zákon, v němž by stálo: Vy voliči nekomunističtí, musíte voliti agrárníky, klerikály, národní demokraty, sociální demokraty, české socialisty a nikoho jiného voliti nesmíte, celý svět by se nad takovým zákonem zděsil a pokládal by jej za nehorázný. Nuže, změna volebního řádu, která dnes bude zde odhlasována, je takovou absurdností. Je to rozkaz vládní "pětky", že nekomunističtí voliči smějí voliti jen dnešní vládní koaliční strany. Zneužívá-li některý zaměstnavatel své moci a donucuje-li své zaměstnance k volbě té či oné strany, je nad tím právem poplach a dokáže-li se zaměstnavateli takové jednání, má co činiti s trestním řádem. Dopustí-li se někdo činu, že ve volbách jde voliti za jiného, je to trestáno jako podvod. Jak máme nazvati zákonodárnou činnost vládních stran, které si desetitisíce cizích hlasů tím či jiným způsobem konfiskují pro sebe? Také to je zneužívání jejich dnešní politické moci.
Za několik málo let vládní koalice nesmírně zestárla. Koalice měšťácko-sociálně-patriotická podniká proto změnou volebního řádu jakousi omlazovací kůru, nikoli sice podle receptu vídeňského profesora Steinacha, nýbrž podle omlazovací metody vůdců vládních stran. Je však známo, že nedaří se lidskému omlazování pomocí cizích žláz a tak nezdaří se také omlazení vládní koalice pomocí cizím hlasů.
Před časem s tribuny posl. sněmovny velmi sebevědomě a chlubně prohlašoval pan min. předseda Švehla, že koalice je pevná a že přetrvá jistě věky a že všude vítězně své nepřátele přemůže. Podle tohoto sebevědomého prohlášení však koalice vládní dnes nejedná. Naopak si říká, že je s ní zle, že většinu ve volbách si z vlastní síly udržeti nemůže a že musí si ji proto zjednati po zlém, novým porušením demokracie, značným zásahem proti vymoženostem převratové doby, národního nadšení a ilusí o lidovládě. Koalice musí si pomáhati čím dále tím nepopulárnějšími, nelidovějšími prostředky.
Celou veřejností pracujícího lidu musí však býti pochopena věc hlavní: proč vlastně dnešní vládní koalice chce se udržeti a chce si vládu prodloužiti o další léta? Koalice dnešních vládních stran chce se zachrániti v zájmu kapitalistů Československa, chce se udržeti, aby dále mohl býti zachován režim kapitalistický nad třídou pracujícího lidu v Československu. Právě v dalších letech můžeme očekávati další úsilí kapitalistů proti dělnické třídě v Československu a v zájmu jejich má býti dnešní koaliční režim zachován a utužen.
V zájmu utiskovatelů a vykořisťovatelů dělnictva chce dnešní vládní koalice korigovati své volební štěstí. Služebníci kapitalistů bojí se právem voleb. Vládní koaliční strany dělaly takovou politiku, že dnes na podklade starého volebního řádu nemohou se odvážiti do voleb. Vládní koaliční strany sice pomohly kapitalistické třídě na nohy, ale uvrhly třídu pracujícího lidu Československa v propast záhuby a otroctví. Dělnictvo žádalo zaměstnání a chléb, ale bylo koaličním režimem častováno hladem a olovem. Koaliční strany vládní znají spatnosti své politiky a proto se bojí volebního soudu pracujícího lidu všech vrstev. Proto jsou pro změnu volebního řádu, proto naopak my tuto změnu odmítáme, neboť si přejeme, aby různé vrstvy pracujícího lidu s vládními koaličními stranami zatím aspoň hlasovacím lístkem zúčtovaly.
Vládní strany schválením změny volebního řádu vytvoří jasnou politickou situaci: Na jedné straně budou státi vládní koaliční strany, na druhé straně budou komunisté jedinou protikoaliční stranou. Nebude možno voliti nekomunisticky a přece proti vládní koalici! Všichni, kteří svým velikým utrpením anebo svým rozhledem a svou politickou vyspělostí jsou nabaženi kapitalistického vládního režimu, budou musiti voliti komunisty.
Ve volbách rozvineme komunistický program a budeme hlásati svržení koaličního režimu, poněvadž nechceme důsledky toho, kam režim ten vede: Nechceme, aby Československo bylo vydáno ještě více na pospas kapitalistům, nechceme záhubu pracujícího lidu.
Ve volebním boji vysoko vyzdvihneme úsilí o socialistickou vládu pracujícího lidu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, společná rozprava o odst. 3 a 4 pořadu je skončena.
Přistoupíme nyní k dokončení jednání o prvé osnově, totiž o odst. 3 pořadu: